Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 A 33/2026 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Jachurovou v právní věci

žalobce: X

státní příslušník Ukrajiny

bytem X

zastoupený Mgr. Svatoslavem Prochorovem, advokátem

se sídlem Praha 2, Blanická 1008/28

proti

žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie

se sídlem Praha 3, Olšanská 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne X č.j. X

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne X č.j. X se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Svatoslava Prochorova, advokáta.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne X č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle bodu 4 , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „“) a o změně některých zákonů (dále jen „“) správní vyhoštění; současně byla žalobci stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských státu Evropské unie (dále jen „“), Islandské republiky, Lichtenštejnského knížetství, Norského království a Švýcarské konfederace, v délce 6 měsíců. Počátek doby, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území , byl podle stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území . Podle byla doba k vycestování z území žalobci stanovena do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předeslal, že žalobci svědčilo pobytové oprávnění nejdéle do 9. 7. 2025, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o prodloužení jeho dlouhodobého pobytu za účelem studia. Od následujícího dne mohl žalobce pobývat na území pouze v režimu bezvízového styku podle nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1806, a to za předpokladu, že disponoval platným biometrickým cestovním dokladem Ukrajiny. Jelikož však žalobce dne 11. 8. 2025 oznámil ztrátu svého dosavadního cestovního dokladu a nový biometrický doklad mu byl vydán až s platností od 6. 3. 2026, je třeba uzavřít, že v období od 11. 8. 2025 do 5. 3. 2026 pobýval žalobce na území nejen bez platného pobytového oprávnění, ale rovněž bez platného biometrického cestovního dokladu. Od 6. 3. 2026 do dne kontroly dne 12. 5. 2026 již sice disponoval novým biometrickým cestovním dokladem, avšak nadále mu nesvědčilo žádné platné pobytové oprávnění ani jiná právní skutečnost opravňující jej k pobytu na území.

3. Žalovaný dále vypořádal odvolací argumentaci žalobce. K námitce týkající se vycestování žalobce na Ukrajinu uvedl, že závazné stanovisko, které žalovaný nechal ve smyslu přezkoumat (dále též „závazné stanovisko ministra vnitra“), je pro odvolací orgán závazné a žalovaný z něj vychází. Konstatoval, že ze závazného stanoviska ministra vnitra vyplývá, že aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině byla podrobně posouzena na základě relevantních informací dostupných na počátku roku 2026. Přestože ozbrojený konflikt na území Ukrajiny nadále probíhá a některé oblasti jsou přímo zasaženy bojovou činností, nelze současnou situaci charakterizovat jako takzvaný totální konflikt. Žalovaný též poukázal na skutečnost, že ačkoli je bezpečnostní situace v Záporožské oblasti, odkud pochází žalobce, významně zhoršena probíhajícími bojovými operacemi, v řadě dalších částí Ukrajiny je situace podstatně stabilnější. Zejména v západních a středních oblastech Ukrajiny jsou útoky pouze ojedinělé a civilní infrastruktura, stejně jako systém registrace a podpory vnitřně přesídlených osob, nadále fungují. Žalobce tedy může využít vnitřního přesídlení do bezpečnější části země původu. Dle žalovaného je významné i to, že žalobce je mladý a zdravý muž, který studuje vysokou školu, a lze proto předpokládat, že je schopen se v bezpečnější části Ukrajiny samostatně etablovat a zajistit si základní životní podmínky.

4. Dále žalovaný uvedl, že samotná existence ozbrojeného konfliktu v zemi původu ani skutečnost, že Evropská unie přijala mechanismus dočasné ochrany, neznamenají, že by správní orgány byly zbaveny pravomoci vydat rozhodnutí o správním vyhoštění vůči cizinci, který na území České republiky pobývá neoprávněně a není držitelem ani žadatelem o dočasnou ochranu. Tyto skutečnosti samy o sobě nepředstavují právní překážku pro vedení řízení o správním vyhoštění ani pro vydání rozhodnutí ve věci. Zdůraznil, že rozhodnutí o správním vyhoštění představuje především deklaraci protiprávního stavu spočívajícího v neoprávněném pobytu cizince na území a současně ukládá povinnost území ve stanovené lhůtě opustit. Žalovaný též dostál povinnosti posoudit, zda vycestování žalobce není v rozporu se zásadou non-refoulement a zda mu v zemi původu nehrozí vážná újma. Jelikož bylo v závazném stanovisku shledáno, že vycestování žalobce na Ukrajinu je možné a že v bezpečnějších částech země existuje možnost jeho vnitřního přesídlení, nebyla zjištěna žádná překážka, která by bránila realizaci vycestování nebo která by činila vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nezákonným.

5. Žalobce v žalobě uplatnil dva žalobní okruhy. V prvním žalobním bodě namítl závažné porušení svých procesních práv. Nezákonný postup žalovaného dle žalobce spočívá v tom, že právnímu zástupci žalobce odepřel právo nahlédnout do správního spisu podle . K tomu žalobce uvedl, že dne 20. 7. 2026 převzal právní zástupce zastoupení žalobce v předmětném správním řízení a správnímu orgánu doručil oznámení o převzetí zastoupení spolu s plnou mocí a výslovnou žádostí o umožnění nahlédnutí do spisového materiálu. Žalovaný však žádosti zástupce žalobce nevyhověl a vyrozuměním ze dne 30. 7. 2026 nahlédnutí do spisu odmítl. Argumentoval tím, že možnosti nahlédnout do spisu využil žalobce dne 15. 7. 2026, přičemž mu byl též poskytnut prostor pro uplatnění případných vyjádření k podkladům rozhodnutí. Žalovaný proto považoval právo žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí za již řádně realizované. Žalobce uvedl, že žalovaný tímto argumentem a postupem zcela nepřípustně zaměnil dvě odlišné procesní kategorie, a to právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle a právo účastníka a jeho zvoleného zástupce nahlížet do spisu podle . Uplatněním práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle nezaniká právo nahlížet do spisu. Zdůraznil, že samotné uplatnění práva nahlédnout do spisu dává možnost uplatnit další procesní práva, která mají zaručit řádné vedení spravedlivého procesu. Tento nezákonný postup měl přímý dopad do práv žalobce; v důsledku odepření nahlížení do spisu se nemohl právní zástupce žalobce včas seznámit s obsahem spisu a formulovat kvalifikované vyjádření, kterým mohl ovlivnit rozhodování žalovaného. Došlo k situaci, kdy žalobce sice provedl seznámení se spisovým materiálem, ale vzhledem ke skutečnosti, že nemá právnické či administrativní vzdělání, neokopíroval celý obsah spisového materiálu. Právě z uvedeného důvodu právní zástupce požádal o nahlédnutí do spisu. Pokud by právnímu zástupci nebylo odepřeno nahlédnutí do spisu, byly by v odvolacím řízení kvalifikovaně uplatněny zásadní věcné i procesní vady. Tyto vady žalobce spatřuje především v tom, že výrok prvoinstančního rozhodnutí trpí vnitřním rozporem v otázce stanovení lhůty k vycestování z území členských států Evropské unie. Prvoinstanční rozhodnutí je též šablonovité, neboť je zjevně sestaveno z jiných správních spisů, a představuje tak porušení zásady individualizace správního řízení a povinnosti posuzování přiměřenosti dle S.

6. Ve druhém žalobním bodě namítl, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného a neaktuálního posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině. Pokud správní orgán vycházel z předchozí argumentace či starších podkladů, zcela opomněl, že se bezpečnostní situace na Ukrajině od té doby podstatně zhoršila, více eskalovala a prošla zásadním vývojem. Závěry správního orgánu o možnosti vnitřního přesídlení či spolehlivé ochraně civilistů jsou v přímém rozporu s aktuální situací. Nejedná se o zamrzlý ani lokalizovaný konflikt, ale o dynamicky se zhoršující se hrozbu pro civilní obyvatelstvo na celém území státu. Tvrzení správního orgánu o spolehlivosti protivzdušné obrany vyvracejí neustálé masivní letecké a balistické údery. O tom, že situaci na Ukrajině již nelze považovat za stabilní či geograficky omezenou, svědčí i zásadní posun v nahlížení českých orgánů na bezpečnostní situaci. V této souvislosti žalobce odkázal na zprávu potvrzující vyřazení Ukrajiny ze seznamu bezpečných zemí původu.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitce porušení práva nahlížet do spisu zdůraznil, že žalobce využil své možnosti a dne 15. 7. 2026 se seznámil se spisovým materiálem, včetně pořízení jeho kopie. Současně mu byl poskytnut prostor k vyjádření se k podkladům rozhodnutí a jím následně předloženéy, včetně potvrzení o studiu, byly založeny do správního spisu a při rozhodování zohledněny. Právní zastoupení vzniklo až dne 20. 7. 2026, tedy poté, co žalobce osobně uvedené procesní právo využil. Žalovaný proto pokračoval v řízení na základě dosud zjištěného stavu věci a v dalším průběhu již jednal prostřednictvím zvoleného zástupce. Žalobce byl tedy se spisem seznámen, mohl navrhovat důkazy, činit návrhy a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalovaný v této souvislosti poznamenal, že v žalobě není konkretizováno, jaké skutečnosti nebo důkazy nemohly být v důsledku namítaného postupu ve správním řízení uplatněny a jakým způsobem by mohly ovlivnit zákonnost nebo výsledek řízení. Pokud žalobce nově poukazuje na údajný rozpor v určení doby k vycestování a na některá nesprávná označení jeho osoby v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, žalovaný k tomu uvedl, že z rozhodnutí přezkoumávaných jako jeden celek je zřejmé, jaká povinnost byla žalobci uložena, z jakého právního důvodu a v jaké lhůtě má být splněna. V napadeném rozhodnutí je doba k vycestování jednoznačně uvedena v délce 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Případné zjevné písařské nebo formulační nepřesnosti v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí samy o sobě neprokazují, že správní orgány neposoudily individuální okolnosti případu žalobce, neboť jeho osobní, rodinné, studijní, sociální a ekonomické poměry byly ve správním řízení konkrétně zjištěny a vyhodnoceny.

8. K otázce bezpečnostní situace na Ukrajině žalovaný zopakoval, že tato otázka byla již posouzena závazným stanoviskem ministra vnitra. Obecné poukazy na další vývoj ozbrojeného konfliktu a na jednotlivé útoky na území Ukrajiny bez uvedení nové, konkrétní a individualizované hrozby vztahující se přímo k osobě žalobce samy o sobě neprokazují nezákonnost napadeného rozhodnutí.

9. Po posouzení věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující pro věc rozhodné právní úpravy:

11. Podle , nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis.

12. Podle účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (). Není-li účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce.

13. Podle , správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie. Dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanoví policie v rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V odůvodněných případech lze rozhodnutím stanovit hraniční přechod pro vycestování z území.

14. Podle policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.

15. Podle vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí.

16. Podle za skutečné nebezpečí se podle tohoto zákona považuje navrácení v rozporu s článkem 2 až 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

17. Pod prvním žalobním bodem žalobce namítl, že žalovaný postupoval nezákonně, pokud zmocněnému zástupci odepřel možnost nahlédnout do spisu. Soud souhlasí s žalobcem v obecné rovině v tom, že právo nahlížet do správního spisu podle není jakkoli časově omezeno a nemůže být limitováno ani tím, že správní orgán vyzval účastníka k tomu, aby se seznámil s podklady rozhodnutí a účastník tohoto práva již využil. Z dikce ustanovení jednoznačně plyne, že právo nahlížet do správního spisu účastníku náleží kdykoli a není ohraničeno ani právní mocí rozhodnutí, které je v daném řízení vydáno. Právo nahlížet do správního spisu je přitom významným veřejným subjektivním právem účastníků správního řízení. Jeho smyslem je to, aby účastník řízení měl k dispozici informace o podkladech rozhodnutí, a mohl tak účinně realizovat všechna svá procesní práva (navrhnout důkazy, vyjádřit se ke shromážděným podkladům apod. – viz též žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2010 č.j. -43).

18. Žalovaný neumožnil zástupci žalobce nahlédnout do správního spisu s odůvodněním, že právo účastníka řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí bylo již řádně realizováno, neboť žalobce se se spisovým materiálem předtím seznámil. I na tomto místě soud souhlasí s žalobcem, že uvedený postup žalovaného není v souladu s dotčenou zákonnou úpravou. Žalovaný skutečně nepřípustně zaměnil dva odlišné procesní instituty. Právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a v souvislosti s tím právo nahlédnout do správního spisu ve smyslu je odrazem povinnosti správního orgánu vyslyšet stanovisko účastníka řízení k obsahu shromážděného podkladového materiálu i postupu správního orgánu v dané věci. Naproti tomu právo zakotvené v je zárukou, že účastník řízení bude všestranně informován o průběhu správního řízení. Správní orgán není oprávněn toto právo účastníka řízení omezovat. Výjimkou by snad mohla být pouze situace, kdy se účastník snaží uvedené právo zneužívat; to však není případ žalobce.

19. Žalovaný tedy pochybil, pakliže zástupci žalobce neumožnil do správního spisu nahlédnout. Samostatnou otázkou však je to, zda tato vada řízení mohla mít dopad do práv žalobce, a tedy zda lze takovou vadu kvalifikovat jako podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a současně, zda toto porušení mohlo mít za následek nezákonné napadené rozhodnutí ve smyslu Žalobce k tomu uvedl, že při seznámení se se spisovým materiálem neokopíroval celý obsahu správního spisu, protože nemá právnické vzdělání. Namítl, že prvoinstanční rozhodnutí trpí zásadními vadami, které nemohl zástupce žalobce v odvolacím řízení účinně uplatnit. Konkrétně poukázal na vnitřní rozpor v otázce stanovení lhůty k vycestování a dále na šablonovité odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí.

20. Soud předně považuje za vhodné poznamenat, že žalobce neobjasnil, kdy se jeho právní zástupce mohl, resp. poprvé fakticky seznámil s obsahem prvoinstančního rozhodnutí, jehož nedostatky namítá. Soudu totiž není jasné, proč by žalobce, který podal odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí sám, tj. ještě před tím, než ke svému zastupování v řízení zmocnil právního zástupce, neměl mít k dispozici prvoinstanční rozhodnutí a zejména proč by toto rozhodnutí nepředložil zmocněnému zástupci. Jinými slovy, lze předpokládat, že zástupce žalobce měl v době, kdy převzal zastoupení žalobce ve správním řízení, možnost seznámit se s odůvodněním prvoinstančního rozhodnutí. V žalobě totiž nevysvětlil, jak namítané vady prvoinstančního rozhodnutí souvisí s tím, že žalobce se při seznámení se spisovým materiálem před vydáním prvoinstančního rozhodnutí (sic) neokopíroval celý obsah spisu. Pokud měl právní zástupce prvoinstanční rozhodnutí k dispozici (a zjevně jej musí mít, neboť proti němu brojí v žalobě), pak se žalobní argumentace vytýkající vady prvoinstančnímu rozhodnutí míjí s namítaným porušením práva žalobce nahlížet do správního spisu. Porušení žalobcova práva vyplývajícího z proto nebránilo právnímu zástupci, aby v odvolacím řízení namítl nyní v žalobě tvrzené nedostatky odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí.

21. Bez ohledu na výše uvedený závěr soud nesdílí ani (implicitní) názor žalobce, že namítané vady prvoinstančního rozhodnutí se promítly do napadeného rozhodnutí, resp. že měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný správně připomenul, že prvoinstanční rozhodnutí tvoří s napadeným rozhodnutím jeden celek. Soud k tomu dodává, že odvolací správní orgán může odstranit vady odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně tím, že odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí doplní svým odůvodněním, a to za podmínky, že výroková část rozhodnutí správního orgánu I. stupně je v souladu s právními předpisy i věcně správná, odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí nicméně obsahuje rozpory, které ne zcela odpovídají obsahu výrokové části a které lze odstranit pomocí podkladů obsažených ve správním spise (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013 č.j. -47). Napadené rozhodnutí není vnitřně rozporné ani šablonovité, ostatně žalobce tyto vady ve vztahu k napadenému rozhodnutí vůbec nenamítl. Lze shrnout, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je bez potíží zřejmé, že doba k vycestování žalobce je stanovena v délce 20 dní, přičemž žalovaný se též zabýval posouzením konkrétních a ve vztahu k žalobci individualizovaných skutkových okolností ve smyslu a i Napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu

22. Námitka uplatněná pod prvním žalobním bodem není důvodná.

23. Ve druhé žalobní námitce žalobce napadl jako nesprávné a neaktuální posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině. K tomu soud nejprve připomíná, že žalovaný v napadeném rozhodnutí s odkazem na závazné stanovisko ministra vnitra uzavřel, že vycestování žalobce na Ukrajinu je možné, neboť žalobce může využít možnost vnitřního přesídlení do středních nebo západních oblastí Ukrajiny, kde dochází k útokům ojediněle a civilní infrastruktura, včetně systému registrace a podpory vnitřně přesídlených osob, fungují. Zdůraznil přitom, že je vázán závazným stanoviskem ministra vnitra.

24. Soud ze správního spisu ověřil, že jeho součástí je jak závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne X, ev. č. X (dále též „závazné stanovisko ze dne X“), tak i závazné stanovisko ministra vnitra ze dne X, č.j. X. V závazném stanovisku ministra vnitra se konstatuje, že informace shromážděné v průběhu správního řízení ohledně aktuální politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině jsou dostatečné a aktuální a podrobně popisují situaci na Ukrajině. Ministr vnitra zejména uvedl, že z užité informace o zemi původu vyplývá stabilizovaná situace pozemních bojů na linii bojů na východě a jihovýchodě země. Rovněž vzdušné útoky míří primárně do oblastí v okolí linie bojů, popřípadě na kritickou infrastrukturu v dalších oblastech. V západních oblastech je zdokumentován daleko menší počet útoků a zásadně nižší časová frekvence. Tyto oblasti čelí především nepřímým důsledkům války, zejména růstu nároků na civilní infrastrukturu vlivem přítomnosti vnitřních uprchlíků. Byť jsou útoky v ostatních „oblastech návratu“ častější, především v případě Kyjeva a Kyjevské oblasti, patří právě v těchto místech tamější protivzdušná obrana mezi nejefektivnější; napříč zemí též existuje přes 61 000 míst označených jako protiletecký kryt. Situaci na Ukrajině ministr vnitra nehodnotil jako situaci extrémní úrovně nebo totálního konfliktu, kdy by samotná přítomnost civilisty postačovala k závěru o existenci vážné a individuální hrozby, a to i za situace, kdy dochází ke zvýšení četnosti útoků v posledním období, jak žalobce akcentoval v odvolání.

25. V rámci vypořádání tohoto žalobního bodu je vhodné předeslat, že správní orgány jsou povinny podle vyžádat si závazné stanovisko ministerstva vnitra, zda vycestování cizince je možné ve smyslu téhož zákona. Žalovanému lze v této souvislosti obecně přisvědčit, že obsah závazného stanoviska je pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu závazný ( věta první ). Správní orgán má ovšem též povinnost zajistit dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí, neboť má postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho rozhodnutí s požadavky uvedeným v (viz ). V poměrech projednávané věci je podstatné, že žalobce v odvolacím řízení namítal konkrétní změny bezpečnostní situace v zemi návratu. Tyto změny, které žalobce též dokládal odkazem na konkrétní zveřejněné informace, mohly mít význam pro posouzení existence překážky vycestování ve smyslu Žalovaný proto měl povinnost postavit najisto, zda žalobcem uvedené skutečnosti mají či nemají vliv na komplexnost závěrů obsažených v závazném stanovisku ministra vnitra, a případně zajistit, aby se tyto skutečnosti promítly do podkladů rozhodnutí. Jinými slovy řečeno, závazné stanovisko není nedotknutelným aktem, ale podkladem rozhodnutí, který musí být způsobilý obstát v přezkumu a umožnit zákonné rozhodnutí ve věci. Pro úplnost a v tomto kontextu soud připomíná, že závazné stanovisko podle musí být přezkoumatelné a musí z něj být zřejmé důvody, ze kterých správní orgán vycházel. Pokud není řádně odůvodněno, nemůže představovat řádný podklad pro navazující správní rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2020, č.j. -102).

26. Žalobce v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí poukazoval na vzdušné útoky, které zasáhly cíle na západě Ukrajiny v březnu a květnu 2026 a které zabily několik civilistů a desítky dalších zranily. Akcentoval rozpor závazného stanoviska ze dne 13. 5. 2026 se situací na Ukrajině, kde v důsledku ruských útoků umírají civilisté i v západní části Ukrajiny; cílem ruského útoku se tak může stát kdokoli na ukrajinském území. Žalobci proto v případě návratu do země původu hrozí skutečné nebezpečí ve smyslu

27. Ministr vnitra v závazném stanovisku zopakoval argumentaci obsaženou již v přezkoumávaném závazném stanovisku ze dne 13. 5. 2026. Vyšel ze shodných podkladových materiálů, které posuzoval správní orgán příslušný k vydání závazného stanoviska, neboli další (aktuálnější) podklady již ministr vnitra nedoplňoval. S důrazem na častější a intenzivnější útoky na východě a jihovýchodě Ukrajiny a efektivní vzdušnou obranu, včetně systému varování a možnosti využití protileteckých krytů uzavřel, že ani zvýšení četnosti útoků v jiných oblastech Ukrajiny v posledním období nesvědčí o existenci překážky vycestování.

28. Soud však v závazném stanovisku ministra vnitra postrádá konkrétní posouzení žalobcem nastolené otázky týkající se útoků na civilisty a civilních obětí těchto útoků, k nimž došlo mimo tzv. linie bojů. Argumentace ministra vnitra je dle názoru soudu značně zkratkovitá, neboť se v podstatě omezila jen na porovnání počtu útoků a jejich časové frekvence v jednotlivých oblastech Ukrajiny. Ministr vnitra však vůbec neuvážil o závažných důsledcích, byť nižšího počtu útoků, pro civilisty. Toto posouzení je přitom relevantní, neboť je třeba postavit najisto, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí ve smyslu Nejedná se o skutečnosti, které dosud nelze dopředu předjímat, jak se uvádí v závazném stanovisku ministra vnitra, ale o zcela reálné situace, které by měly být podrobeny konkrétní úvaze v intencích zkoumání, zda by návratem žalobce na Ukrajinu nemohlo dojít k porušení zásady non-refoulement. Soud též nemůže přehlédnout jisté napětí mezi tvrzením o efektivním systému varování před vzdušnými útoky na straně jedné, a civilními oběťmi, k nimž přes údajně pokročilou protivzdušnou obranu dochází, na straně druhé. Legitimní může být též otázka, zda jsou protiletecké kryty skutečně dostupné pro civilní obyvatelstvo v dané oblasti návratu. Soud si je vědom toho, že vývoj situace na Ukrajině nemusí být předvídatelný, nicméně nelze ignorovat skutečnost, že konflikt se dynamicky proměňuje a rozhodně se nezužuje pouze na některé oblasti Ukrajiny. V tomto ohledu považuje soud za nedostatečné, že závazné stanovisko ministra vnitra se opírá o podklady, které nejsou zcela aktuální, neboť mapují situaci na Ukrajině nejnověji k únoru 2026, ačkoli ministr vnitra toto závazné stanovisko vydal dne 23. 6. 2026. Soud tedy souhlasí s žalobcem, že závazné stanovisko ministra vnitra dostatečně nereflektuje vývoj bezpečnostní situace na Ukrajině.

29. Soud shrnuje, že závazné stanovisko ministra vnitra neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení existence překážky vycestování, neboť neobsahuje úvahu k rozhodné otázce, zda bezpečnostní situace v konkrétní oblasti návratu umožňuje bezpečný pobyt civilního obyvatelstva, nýbrž se omezuje de facto jen na konstatování, že se nejedná o oblast aktivních bojových operací. Jak již soud uvedl výše, žalovaný sice nebyl oprávněn nahrazovat závěry závazného stanoviska vlastní úvahou, avšak tato skutečnost nemůže zhojit nedostatek samotného podkladu. Nebylo-li v závazném stanovisku posouzeno hledisko rozhodné pro úvahu o existenci překážky vycestování, nemohl žalovaný na základě takového podkladu učinit spolehlivý závěr o splnění podmínek pro správní vyhoštění.

30. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle pro nezákonnost spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, neboť situace na Ukrajině nebyla správními orgány posouzena v intencích žalobcem konkrétně namítaných dopadů na civilní obyvatelstvo a z pohledu konfliktu, který se vyvíjí dynamicky a není úzce lokalizován jen na frontové linie. Právním názorem vysloveným soudem v tomto zrušujícím rozsudku jsou správní orgány vázány ( ). V dalším řízení se žalovaný bude znovu zabývat otázkou existence překážky vycestování ve smyslu a za tím účelem si obstará podklady umožňující posoudit aktuální situaci na Ukrajině optikou zákazu porušení zásady non-refoulement.

31. Druhý výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu náleží právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl. Výše těchto nákladů je tvořena odměnou za zastoupení žalobce advokátem, a to za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) včetně náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 10 140 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Svatoslava Prochorova ( ve spojení s ).

32. Soud neshledal důvod provádět ve věci samé dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť veškeré podklady ay, z nichž při rozhodování vycházel, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). O věci proto soud za splnění podmínek podle rozhodl bez nařízení jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Praha 27. října 2026

Mgr. Věra Jachurová v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje X