Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 Az 27/2026 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Az 27/2026 - 32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: T. T. O.
st. přísl. V. s. r.
zast. advokátem Mgr. Markem Eichlerem
sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
Odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2026, č. j. OAM-645/ZA-ZA15-D02-2026,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 24. 7. 2026, č. j. OAM-645/ZA-ZA15-D02-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Eichlera.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2026, č. j. OAM-645/ZA-ZA15-D02-2026. Žalovaný jím určil, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení Dublin III“) Maďarsko, rozhodl o jejím přemístění do Maďarska a podle § 43 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), jí ode dne právní moci rozhodnutí odňal služby podle § 42 téhož zákona s výjimkou zdravotních služeb.
2. Ze správního spisu plyne, že žalobkyně, státní příslušnice V. s. r., podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 24. 5. 2026. Uvedla, že v květnu 2024 odcestovala z Hanoje přes Čínu do Budapešti, v Maďarsku pobývala přibližně rok a od července 2025 se nachází v České republice. Platnost jejího maďarského pobytového oprávnění skončila v prosinci 2025. Je zdráva, neužívá léky, na území České republiky nemá příbuzné a její nezletilé dítě žije s tetou ve V.
3. Při pohovoru dne 27. 5. 2026 žalobkyně sdělila, že v Maďarsku pracovala v restauraci. Následně ji měly jiné osoby nutit k práci v nočním podniku; tuto práci odmítla. Do Maďarska se vrátit nechce a v České republice se cítí bezpečněji. S maďarskými správními orgány však žádné potíže neměla a o jejich ochranu nežádala. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu označila dluhy související s hráčskou závislostí manžela a potřebu vydělat prostředky na jejich splacení.
4. Žalovaný dne 5. 6. 2026 požádal Maďarsko o převzetí žalobkyně. Dne 23. 6. 2026 obdržel sdělení, že Maďarsko přijalo svou příslušnost. Za rozhodné kritérium žalovaný označil čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III, neboť platnost jediného maďarského pobytového oprávnění skončila méně než dva roky před podáním žádosti a žalobkyně podle zjištění žalovaného území členských států neopustila.
5. Překážku přemístění žalovaný neshledal. Vycházel zejména z dokumentu Informace OAMP – Maďarsko, Azylový systém: řízení o mezinárodní ochraně, pobytová střediska a dublinský systém ze dne 7. 7. 2026 (dále jen „informace OAMP“). Uzavřel, že dublinští navrátilci mohou po příjezdu prohlásit, že chtějí pokračovat v řízení zahájeném v předávajícím státě, následně mají být okamžitě registrováni a mají mít nárok na rovnocenné přijímací podmínky. Maďarský systém proto považoval za souladný s právem Evropské unie.
6. Protože byla žádost žalobkyně registrována před 12. 6. 2026, žalovaný určil příslušný stát podle kritérií nařízení Dublin III. Po nabytí použitelnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 o řízení azylu a migrace (dále jen „nařízení 2024/1351“) však o samotném přemístění rozhodl podle čl. 42 tohoto nařízení.
II. Žaloba a vyjádření žalovaného, doplnění podkladů
7. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a není řádně odůvodněno. Podle jejího názoru nebyly splněny podmínky čl. 12 odst. 1 ani odst. 2 nařízení Dublin III, neboť její pobytové oprávnění již nebylo platné a platným vízem nedisponovala. Dovozuje proto, že Maďarsko nelze určit jako příslušný stát.
8. Žalobkyně dále požádala o přiznání odkladného účinku žalobě. Uvedla, že si přeje, aby její žádost posoudila Česká republika, kterou považuje za demokratičtější a spravedlivější než Maďarsko, a že bez odkladného účinku by mohla být přemístěna před rozhodnutím soudu. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, vrácení věci žalovanému a přiznání náhrady nákladů řízení.
9. Žalovaný ve vyjádření namítl, že žaloba míjí skutečný důvod napadeného rozhodnutí. Příslušnost Maďarska nezaložil na čl. 12 odst. 1 nebo 2 nařízení Dublin III samostatně, nýbrž na čl. 12 odst. 4, jenž výslovně dopadá na pobytová oprávnění, jejichž platnost skončila před méně než dvěma lety. Navrhl zamítnutí žaloby i návrhu na odkladný účinek.
10. Soud doplnil podklady o zprávu Asylum Information Database, Country Report: Hungary, Update on 2025, vydanou v květnu 2026, zpracovanou Hungarian Helsinki Committee a editovanou European Council on Refugees and Exiles (dále jen „zpráva AIDA“). Účastníkům umožnil, aby se k tomuto podkladu, jehož strojový podklad do češtiny soud rovněž pořídil, vyjádřili. Žalovaný v doplnění ze dne 2. 9. 2026 uvedl, že závěry zprávy AIDA již dostatečně zachycuje informace OAMP. Popsané negativní případy považoval za ojedinělé a zdůraznil, že Maďarsko dne 23. 6. 2026 svou příslušnost přijalo. Žalobkyně se ke zprávě AIDA nevyjádřila.
III. Posouzení věci soudem
a) Procesní rámec
11. Žaloba je přípustná a byla podána včas. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 4. 8. 2026 a žaloba byla podána dne 9. 8. 2026, tedy v desetidenní lhůtě podle § 32a odst. 1 písm. a) bodu 4 zákona o azylu.
12. Soud ve věci rozhodl bez jednání. Žalobkyně ve stanovené lhůtě o nařízení jednání nepožádala a žalovaný s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasil. Jednání nebylo potřebné ani k objasnění věci, neboť rozhodné skutečnosti plynou ze správního spisu, z podání účastníků a ze zprávy AIDA, k níž oba účastníci dostali možnost se vyjádřit. Podmínky pro rozhodnutí bez jednání tedy byly splněny.
13. Podle § 33a odst. 1 zákona o azylu soud vychází ze skutkového a právního stavu v době svého rozhodnutí. Podle § 33b odst. 2 téhož zákona není při rozhodování vázán žalobními body. Zpráva AIDA byla vydána již v květnu 2026 a informace OAMP z její aktualizace sama čerpá; nejde tedy o dodatečně vzniklou událost, nýbrž o podrobnější a úplnější zachycení poměrů relevantních pro přemístění žalobkyně. Procesní práva účastníků byla zachována tím, že jim soud podklad zpřístupnil a poskytl prostor k reakci.
b) Použitelné unijní právo a rozsah přezkumu
14. Nařízení 2024/1351 o řízení azylu a migrace (dále též jen „nařízení AMMR“) se po opravě vyhlášené dne 25. 11. 2025 použije od 12. 6. 2026; k témuž dni bylo zrušeno nařízení Dublin III (čl. 83 a 85 nařízení AMMR). Přechodné ustanovení čl. 84 odst. 2 však stanoví, že členský stát příslušný k posouzení žádosti registrované před 12. 6. 2026 se určí podle kritérií nařízení Dublin III. Žádost žalobkyně byla registrována dne 24. 5. 2026. Kritéria příslušnosti se proto posuzují podle nařízení Dublin III, zatímco rozhodnutí o přemístění a jeho soudní přezkum se po 12. 6. 2026 řídí nařízením 2024/1351 a novelizovaným zákonem o azylu (srov. čl. II bod 5 zákona č. 314/2025 Sb.).
15. Podle čl. 43 odst. 1 nařízení AMMR má žalobkyně právo na účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění po skutkové i právní stránce. Rozsah přezkumu je omezen mimo jiné na otázku, zda by přemístění pro dotčenou osobu znamenalo skutečné riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie. Právě tato otázka je v projednávané věci rozhodná. Soud ji musí posoudit i bez výslovné a podrobné žalobní námitky, neboť ji vyvolávají obecně známé a soudu dostupné informace o maďarském azylovém systému; stejný požadavek plyne z § 33b odst. 2 zákona o azylu.
16. Článek 16 odst. 3 nařízení AMMR zakazuje přemístění, existují-li závažné důvody domnívat se, že by žadateli v důsledku přemístění hrozilo skutečné riziko porušení základních práv dosahující intenzity nelidského či ponižujícího zacházení podle čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie. V takovém případě určující členský stát pokračuje v posuzování dalších kritérií nebo diskrečních ustanovení, aby zjistil, zda lze určit jiný příslušný členský stát.
17. Zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy zakládá vyvratitelnou domněnku, že každý členský stát respektuje unijní právo a základní práva. Přemístění však nelze provést, jsou-li dány závažné důvody domnívat se, že žadatel bude vystaven zacházení odporujícímu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 21. 12. 2011, N. S. a další, spojené věci C-411/10 a C-493/10).
18. Soudní dvůr dále zdůraznil, že posouzení musí vycházet z objektivních, spolehlivých, konkrétních a náležitě aktualizovaných informací a z individuální situace žadatele (rozsudek ze dne 29. 2. 2024, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-392/22). V rozsudku ze dne 19. 12. 2024, Tudmur, spojené věci C-185/24 a C-189/24, SDEU potvrdil, že soud musí z vlastního podnětu zohlednit relevantní informace, které jsou mu známy. Ačkoli tyto rozsudky vykládaly čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, jejich východiska o vzájemné důvěře, kvalitě informací a ochraně podle čl. 4 Listiny jsou použitelná i při výkladu čl. 16 odst. 3 a čl. 43 odst. 1 písm. a) nařízení AMMR.
c) Kritérium příslušnosti
19. Žalobkyně staví svou námitku proti určení Maďarska na tom, že neměla platné pobytové oprávnění ani vízum. Tato argumentace přehlíží čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Podle něj se odstavce 1 až 3 použijí také tehdy, je-li žadatel držitelem pobytového oprávnění, jehož platnost skončila před méně než dvěma lety, dokud neopustil území členských států.
20. Ze správního spisu plyne, že platnost maďarského pobytového oprávnění skončila v prosinci 2025 a žalobkyně požádala v České republice dne 24. 5. 2026. Nebylo zjištěno, že by v mezidobí opustila území členských států; naopak sama popsala přesun z Maďarska přímo do České republiky. Podmínky čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III byly proto podle podkladů ve spise naplněny. Přijetí žádosti o převzetí Maďarskem dne 23. 6. 2026 tento závěr procesně potvrzuje, samo o sobě však nic nevypovídá o tom, zda žalobkyně po přemístění skutečně získá přístup k azylovému řízení a přijímacím podmínkám.
d) Přístup dublinských navrátilců k řízení v Maďarsku
21. Maďarský azylový systém nelze při posuzování přemístění pokládat bez dalšího za bezproblémový. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. 12. 2020, Komise v. Maďarsko, C-808/18, konstatoval porušení povinností Maďarska v oblasti přístupu k řízení, zajišťování v tranzitních prostorech a navracení. V rozsudku ze dne 22. 6. 2023, Komise v. Maďarsko, C-823/21, shledal v rozporu s unijním právem systém předchozího prohlášení o úmyslu podat žádost na velvyslanectví. Rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, Komise v. Maďarsko, C-123/22, pak Maďarsku uložil peněžité sankce za nesplnění rozsudku C-808/18.
22. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2026, č. j. 5 Azs 75/2026-24, posuzoval přemístění v. žadatelů do Maďarska podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Uzavřel, že tvrzení maďarského orgánu NDGAP o okamžité registraci navrátilce není objektivně ověřeným zdrojem, praxe není zákonně zakotvena a z dostupných podkladů není patrná její právní závaznost, vynutitelnost ani ustálenost. Žalovaný proto musí shromáždit podrobné, objektivní a ověřené informace nebo si sjednat individuální záruky. Tento závěr NSS zopakoval ve skutkově velmi obdobném rozsudku ze dne 30. 6. 2026, č. j. 10 Azs 101/2026-29. Navázal tím na rozsudky ze dne 28. 8. 2024, č. j. 2 Azs 134/2024-31, a ze dne 17. 4. 2025, č. j. 3 Azs 38/2024-62.
23. Informace OAMP použitá žalovaným na jedné straně uvádí, že dublinští navrátilci, kteří dříve v Maďarsku o ochranu nežádali, jsou považováni za prvožadatele. Současně však výslovně připouští, že navrátilci nepatří mezi zákonné výjimky a podle maďarského práva nemohou podat novou žádost na maďarském území. Možnost zahájit řízení odvozuje pouze z výkladu a praxe NDGAP: navrátilec má při úvodním kontaktu prohlásit, že si přeje pokračovat v řízení zahájeném v předávajícím státě, a poté má být bezodkladně registrován. Informace OAMP rovněž zaznamenává případ, kdy nemocnému navrátilci, jenž se nemohl dostavit na určený termín, nebyl poskytnut nový termín a byl odkázán na řízení přes velvyslanectví.
24. Zpráva AIDA (str. 58 až 59, resp. kap. 2.7 The situation of Dublin returnees) poskytuje podrobnější obraz. Podle maďarského zákona L z roku 2025 mohou na území Maďarska požádat o azyl jen čtyři skupiny osob a dublinští navrátilci mezi ně nepatří. AIDA sice zaznamenává několik případů, kdy jim NDGAP podání žádosti umožnil, zároveň však potvrzuje, že jde o správní praxi odporující obecnému zákonnému pravidlu. Vedle nemocného navrátilce popisuje i případ syrské ženy přemístěné z Rakouska v dubnu 2025. Protože bezprostředně nepožádala o ochranu a domnívala se, že přemístění může být ještě přezkoumáno, NDGAP její nejistotu vyhodnotil jako neexistenci úmyslu žádat o ochranu a nařídil její zajištění a vyhoštění.
25. AIDA z těchto poznatků dovozuje, že přístup dublinských navrátilců k řízení je někdy založen čistě na diskrečním rozhodnutí NDGAP. Doporučuje proto v každém jednotlivém případě získat konkrétní individuální záruky, že navrácená osoba bude skutečně přijata do azylového řízení a budou jí zajištěny přijímací podmínky. Pouhý dopis o akceptaci přemístění podle zprávy nepostačuje. Zpráva dále uvádí, že na letišti zpravidla nečeká policie ani pracovník NDGAP, který by navrátilce poučil o dalším postupu; navrátilec musí klientské pracoviště NDGAP vyhledat sám. V roce 2024 vedlo 363 příchozích dublinských žádostí pouze ke třem skutečným přemístěním, což omezuje vypovídací hodnotu tvrzení o ustálené praxi.
26. Soud nepřehlédl informace svědčící ve prospěch Maďarska. Zpráva AIDA připouští, že některým navrátilcům bylo podání žádosti umožněno, a cituje rozhodnutí správního soudu v Düsseldorfu z května 2024, který u zdravých a práce schopných osob systémové nedostatky neshledal. Informace OAMP dále uvádí dostatečnou kapacitu tří přijímacích zařízení a nezaznamenává od roku 2022 odmítnutí ubytování pro nedostatek míst. Tyto skutečnosti se však týkají především osob, které již byly jako žadatelé zaregistrovány. Neodstraňují prvotní a pro tuto věc zásadní nejistotu, zda se žalobkyně do řízení vůbec dostane.
27. Tvrzení žalovaného, že informace OAMP zprávu AIDA plně vypořádala, neobstojí. Informace OAMP sice přebírá zákonnou překážku, tvrzenou praxi NDGAP a případ nemocného navrátilce, avšak nezachycuje případ syrské ženy, závěr o čistě diskrečním rozhodování, absenci asistence po příletu ani výslovné doporučení konkrétních individuálních záruk. Především nijak neověřuje, na jakém právním základě praxe NDGAP stojí, zda je vynutitelná před nezávislým soudem a zda je dostatečně jednotná. V tomto směru přetrvávají právě ty nedostatky, které NSS výslovně vytkl v rozsudcích č. j. 5 Azs 75/2026-24 a 10 Azs 101/2026-29.
28. Ani doplnění žalovaného ze dne 2. 9. 2026 tyto pochybnosti neodstraňuje. Označení negativních případů za ojedinělé není podloženo údaji o celkovém počtu skutečných navrátilců, jejich registraci a výsledku pokusu vstoupit do řízení. Uznání příslušnosti Maďarskem dne 23. 6. 2026 je obecným procesním souhlasem s převzetím žalobkyně. Správní spis neobsahuje konkrétní záruku, kdo žalobkyni po příletu převezme, kdy a kde s ní bude proveden úvodní kontakt, že její prohlášení bude zaznamenáno a žádost bezodkladně registrována, že nebude pro případ nedorozumění nebo prodlení zajištěna či vyhoštěna a že od registrace získá přijímací podmínky.
29. Žalobkyně je zdravá a práce schopná a v Maďarsku dříve o mezinárodní ochranu nežádala. To sice snižuje rizika spojená se zvláštní zranitelností nebo nedostatečnou kapacitou ubytování, současně ji však řadí přímo do skupiny prvožadatelů-dublinských navrátilců, kterou maďarský zákon neopravňuje podat žádost na území státu. Její předchozí bezproblémový kontakt s maďarskými orgány se odehrával v režimu pobytového oprávnění, nikoli v nyní rozhodném režimu navrátilce usilujícího o registraci žádosti o ochranu.
30. Naopak tvrzení žalobkyně o nátlaku k práci v nočním podniku samo o sobě nebrání přemístění a nezakládá povinnost České republiky použít diskreční ustanovení. Žalobkyně práci odmítla, na maďarské orgány se neobrátila a neuvedla, že by jí neposkytly ochranu. Nemá ani rodinné vazby na Českou republiku. Tyto okolnosti proto nepředstavují samostatný důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.
31. Rozhodující je, že obecná zákonná překážka přístupu dublinských navrátilců k azylovému řízení je podle dostupných zdrojů prolamována jen správní praxí, jejíž obsah, stabilita a právní vynutitelnost nejsou spolehlivě doloženy. Zaznamenané případy ukazují, že selhání při prvním kontaktu může vést nejen k odmítnutí registrace, ale i k zajištění a vyhoštění. Za této situace nelze na podkladě obecné akceptace převzetí a selektivního shrnutí zprávy AIDA bezpečně vyloučit skutečné riziko zacházení odporujícího čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie.
32. Soud tím neuzavírá, že každé přemístění do Maďarska je vyloučeno. Konstatuje však, že skutkový stav zjištěný žalovaným neumožňuje spolehlivě posoudit, zda bude právě žalobkyni zaručen účinný přístup k řízení a přijímacím podmínkám. Žalovaný přitom dosud nevyčerpal prostředky k detailnějšímu zjištění skutečné praxe ani k získání konkrétních individuálních záruk. K tomu je lépe vybaven než soud (shodně NSS v rozsudku č. j. 5 Azs 75/2026-24, body 29 až 30).
IV. Závěr a náklady řízení
33. Závěr napadeného rozhodnutí, že přemístění žalobkyně do Maďarska nebrání riziko podle čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie, nemá v dosud zjištěném skutkovém stavu dostatečnou oporu. Zjištění vyžadují podstatné doplnění, které nemůže soud provést jen dílčím dokazováním.
34. Soud z uvedeného důvodu napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. (výrok I).
35. V dalším řízení žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vyjde z právního názoru soudu. Opatří si podrobné, objektivní, ověřené a aktuální informace o skutečném postupu vůči prvožadatelům vráceným do Maďarska, zejména o právním základu a vynutitelnosti jejich registrace, praktickém převzetí po příletu, poučení, přístupu k přijímacím podmínkám a ochraně před zajištěním, vyhoštěním či řetězovým navrácením. Nebude-li na jejich základě možné skutečné riziko vyloučit, vyžádá si ve vztahu k žalobkyni dostatečně konkrétní a prakticky ověřitelné individuální záruky. Teprve poté znovu posoudí podmínky čl. 16 odst. 3 nařízení AMMR a navazující postup podle tohoto nařízení.
36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby – po 4 620 Kč podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Celkem jde o 10 140 Kč. Žalovaný je povinen částku zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).
37. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval. Podle čl. 43 odst. 3 nařízení AMMR se do rozhodnutí o první žádosti o pozastavení výkonu přemístění toto přemístění neprovede. Soud nyní bezodkladně rozhodl ve věci samé, takže samostatné rozhodnutí o dočasné úpravě poměrů již nemůže žalobkyni přinést další ochranu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Brno dne 7. září 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně