Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46 Ad 32/2026 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
46 Ad 32/2026 - 41
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci
žalobkyně: Mgr. O. H.
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2026, č. j. MPSV-2026/104991-401/1,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2026, č. j. MPSV-2026/104991-401/1, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Příbrami ze dne 12. 3. 2026, č. j. 305794/26/S, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Příbrami (dále „úřad práce“), rozhodnutím ze dne 12. 3. 2026, č. j. 305794/26/S (dále „prvostupňové rozhodnutí“), uložil žalobkyni povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti za období od 21. 8. 2024 do 20. 1. 2025 v částce 94 828 Kč podle § 55 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2026 (dále „zákon o zaměstnanosti“) do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Úřad práce uvedl, že žalobkyni byla v uvedeném období podpora v nezaměstnanosti přiznána a poskytována neprávem, neboť bylo zjištěno, že od 1. 8. do 31. 8. 2024 byla na základě dohody o provedení práce zaměstnána u společnosti dakas servis s.r.o. (dále jen „dakas“). Žalobkyně při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání tuto skutečnost úřadu práce neoznámila. Bylo proto rozhodnuto o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání pro nesplnění podmínky v § 25 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti a nesplnění oznamovací povinnosti podle § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti ohledně uzavření dohody o provedení práce. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 12. 2025 a rozhodnutí nabylo právní moci. Na základě výše uvedeného zahájil úřad práce řízení o vrácení podpory v nezaměstnanosti. K námitkám žalobkyně, že v této společnosti nikdy nepracovala, nezná ji, podpis na dohodě není jejím podpisem a v uvedeném období pracovala jako hypoteční specialistka a následně pobývala na Ukrajině, a nemohla tedy práci dle dohody vykonávat, úřad práce uvedl, že mu byla předložena dohoda o provedení práce podepsaná oběma smluvními stranami, zaměstnavatel potvrdil, že pro něj žalobkyně pracovala, a odpovídá to i přehledu dob evidovaných Českou správou sociálního zabezpečení. Pokud měla žalobkyně podezření na zneužití údajů, měla ho řešit se zaměstnavatelem dakas, případně se obrátit na policii.
2. Žalobkyně se odvolala. V odvolání zopakovala, že pro společnost dakas nikdy nepracovala – v předmětném období dílem pracovala ve finančním sektoru, dílem byla mimo území České republiky. Tuto společnost nezná a nikdy od ní neobdržela žádnou mzdu. Podpis na dohodě o provedení práce není jejím podpisem. Ve věci podala trestní oznámení a proti rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání podala správní žalobu.
3. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (napadeným rozhodnutím) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že žalobkyně byla podle § 30 odst. 1 písm. b) bodu 2 a odst. 3 zákona o zaměstnanosti od 21. 8. 2024 pravomocně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti vztahující se k pracovněprávnímu vztahu na základě dohody o provedení práce, který trval ke dni zařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání. Podpora v nezaměstnanosti tedy byla žalobkyni poskytována neprávem, neboť nebyla evidovaným uchazečem o zaměstnání. Zavinění je spatřováno v nesplnění oznamovací povinnosti, kterým zapříčinila sankční vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Námitky směřující proti nesplnění oznamovací povinnosti jsou v tomto řízení irelevantní, neboť se týkají řízení ve věci vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání, které bylo pravomocně ukončeno. V uvedeném řízení byly námitky posouzeny a nebyly shledány důvodnými. Za situace, kdy byla žalobkyně pravomocně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti, jsou dány důvody pro rozhodnutí podle § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Řízení o žalobě proti rozhodnutí o odvolání ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nemění skutkový stav a nepředstavuje předběžnou otázku, a není tak důvodem pro přerušení řízení. V případě, že by bylo soudem zrušeno rozhodnutí o odvolání ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání a následně i rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, mohla by žalobkyně tuto skutečnost uplatnit v rámci obnovy řízení.
4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.
Žaloba
5. Žalobkyně v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí (rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí úřadu práce o povinnosti žalobkyně vrátit neoprávněně přijatou podporu v nezaměstnanosti), je přímo založeno na rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí úřadu práce ze dne 13. 8. 2025 o jejím vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Toto rozhodnutí však Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2026, č. j. 53 Ad 20/2026-51, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí tedy pozbylo svůj podklad v podobě pravomocného rozhodnutí o vyřazení, bez něhož nemůže obstát, což musí soud v tomto soudním řízení zohlednit. K tomu žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 30. 6. 2009, č. j. 3 Ads 40/2008-114, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017-88, č. 3948/2019 Sb. NSS. Na věci nic nemění, že proti rozsudku č. j. 53 Ad 20/2026-51 podal žalovaný kasační stížnost (řízení o ní se u NSS vede pod sp. zn. 2 Ads 110/2026 – pozn. soudu), protože rozsudek krajského soudu je pravomocný a kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek.
6. Dále žalobkyně namítá, že se v řízení neprokázalo, že uzavřela dohodu o provedení práce se společností dakas. Pokud dohodu neuzavřela, nemohla porušit oznamovací povinnost plynoucí z § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. V řízení se také neprokázalo, že by pro společnost dakas skutečně pracovala. Správní orgány nevyslechly osoby, které měly být přítomny podpisu dohody, ani si nevyžádaly dokumenty o výkonu práce. Rovněž nevysvětlily, proč jsou ve správním spisu dvě různé verze dohody o provedení práce, a nezabývaly se pravostí žalobkynina podpisu. Na tyto nedostatky ve skutkových zjištěních poukázal krajský soud v rozsudku č. j. 53 Ad 20/2026-51.
7. Žalobkyně rovněž namítá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný pouze reprodukoval žalobkyniny odvolací námitky, avšak nevysvětlil, z jakých důvodů považuje žalobkyní zpochybňované skutečnosti za prokázané. Otázkou pravosti podpisu a skutečného výkonu práce se odmítl zabývat s tím, že má své místo v řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Současně však z údajného pracovního vztahu a jeho neoznámení dovodil povinnost vrátit podporu. V tom žalobkyně spatřuje vnitřní rozpor. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný řádně nezdůvodnil, proč nepřerušil řízení do skončení soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí o vyřazení.
Vyjádření k žalobě
8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě připomněl, že v době vydání napadeného rozhodnutí byla rozhodnutí úřadu práce o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání z 13. 8. 2025 i rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025 o odvolání proti němu pravomocná. Jelikož v době vydání napadeného rozhodnutí podkladové rozhodnutí existovalo a bylo pravomocné, nejde o situaci řešenou NSS v rozsudku č. j. 3 Ads 40/2008-114. Ani z odkazu na usnesení rozšířeného senátu č. j. 6 As 211/2017-88 nelze dovodit, že by žalovaný v době vydání napadeného rozhodnutí postupoval nezákonně. Žalovaný rovněž doplnil, že aktuálně rozhoduje o žalobkynině návrhu na obnovu řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti, a to právě v návaznosti na rozsudek krajského soudu č. j. 53 Ad 20/2026-51.
9. K ostatním námitkám žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tím, že by v době vydání napadeného rozhodnutí nebyly naplněny podmínky § 55 zákona o zaměstnanosti. Rozhodnutí o žalobkynině vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání bylo pravomocné a těmito závěry byl žalovaný vázán. I NSS judikoval, že pokud bylo pravomocně rozhodnuto o vyřazení osoby z evidence uchazečů o zaměstnání, je zavinění prokázáno právě tímto pravomocným rozhodnutím (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2016, č. j. 10 Ads 104/2015-55). V řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, tak žalovaný nezkoumal, zda žalobkynin pracovněprávní vztah existoval. Námitky stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu se tak týkají řízení o žalobkynině vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Stejně tak napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností, neboť záležitosti, které žalobkyně pokládá za nedostatečně vypořádané, byly ke dni vydání napadeného rozhodnutí pravomocně vyřešeny rozhodnutím o žalobkynině vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalovaný rovněž nebyl povinen řízení o vrácení neoprávněně přijaté podpory přerušit, neboť skutečnost, že probíhá soudní přezkum rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, není v tomto řízení předběžnou otázkou, do jejíhož vyřešení by je bylo třeba přerušit.
Replika
10. Žalobkyně v replice setrvala na svém procesním stanovisku.
Posouzení žaloby soudem
11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a má všechny zákonem požadované náležitosti. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu se závěry rozšířeného senátu NSS vyslovenými v usnesení č. j. 6 As 211/2017-88 musel na základě námitky žalobkyně zohlednit, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo ke zrušení podkladového rozhodnutí soudem. O žalobě rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky § 51 odst. 1 s. ř. s.
12. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí nemůže obstát, neboť podkladové rozhodnutí bylo soudem zrušeno.
13. Podle § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, byla-li uchazeči o zaměstnání jeho zaviněním podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci přiznána a poskytována neprávem nebo ve vyšší částce, než skutečně náležela, zejména proto, že uchazeč o zaměstnání zamlčel nebo nesprávně uvedl některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil svou oznamovací povinnost, je uchazeč o zaměstnání povinen částky neprávem přijaté vrátit.
14. NSS v rozsudku č. j. 3 Ads 40/2008-114 dovodil, že úřad práce může vydat rozhodnutí o povinnosti vrátit neoprávněně přijatou podporu v nezaměstnanosti pouze v případě, že předtím pravomocně rozhodl o vyřazení této osoby z evidence uchazečů o zaměstnání. Byť NSS tento závěr vyslovil ve vztahu k zákonu o zaměstnanosti účinném od 1. 10. 2004, podstata úpravy vyřazování uchazečů z evidence a povinnosti vrátit neoprávněně přijatou podporu v nezaměstnanosti zůstala zachována a jeho závěry jsou nadále použitelné. Pravomocné rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání je tedy předpokladem, bez jehož existence nelze povinnost k vrácení podpory z uvedeného důvodu uložit. Teprve na jeho základě lze učinit závěr, že fyzická osoba nebyla v rozhodném období vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a nesplnila tak základní předpoklad pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti. Současně platí, že námitky, které směřují proti splnění podmínek pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, je třeba uplatnit v řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání a případně v žalobě proti tomuto rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2016, č. j. 10 Ads 104/2015-55, body 20 až 22). Úspěch procesní obrany v řízení o povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti pak závisí na výsledku řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání (viz rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2021, č. j. 5 Ads 296/2020-30). Z výše uvedených východisek vycházel i žalovaný v napadeném rozhodnutí. V něm zdůraznil, že bylo pravomocně rozhodnuto o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti, a podpora v nezaměstnanosti tedy byla žalobkyni poskytována neprávem, neboť od 21. 8. 2024 nebyla evidovaným uchazečem o zaměstnání. Současně poukázal na to, že splnění podmínek pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání včetně nesplnění oznamovací povinnosti bylo posouzeno v rozhodnutí o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání.
15. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání a rozhodnutí o povinnosti vrátit neoprávněně přijatou podporu v nezaměstnanosti jsou řetězícími
se akty. Rozhodnutí o vyřazení uchazeče z evidence je ve vztahu k rozhodnutí o povinnosti vrátit neoprávněně přijatou podporu podmiňujícím podkladovým rozhodnutím, které je samostatně soudně přezkoumatelné.
16. Vztahem podmiňujícího a podmíněného úkonu a důsledky zrušení prvního ze jmenovaných v řízení o přezkumu toho druhého se zabýval rozšířený senát NSS v usnesení č. j. 6 As 211/2017-88. V něm dospěl k závěru, že v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí správního orgánu soud zohlední k žalobní námitce zrušení podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu, přestože k němu došlo po vydání napadeného (podmíněného) rozhodnutí správního orgánu. Vyložil, že právo na spravedlivý proces vyžaduje, aby při řetězení správních aktů mohla být nezákonnost podmiňujícího aktu autoritativně zjištěná rozhodnutím o jeho zrušení v příslušném řízení k řádně uplatněné žalobní námitce žalobce zohledněna v řízení o žalobě proti podmíněnému aktu. Tento závěr není v rozporu s úpravou obsaženou v § 75 odst. 1 s. ř. s., neboť soud zohlední pouze takovou nezákonnost podmiňujícího rozhodnutí, jejíž důvod byl dán již v době vydání podmíněného rozhodnutí, avšak která dosud nebyla autoritativně zjištěna.
17. V řízení o přezkumu podmíněného rozhodnutí soud nemůže přihlížet k žalobním bodům, které směřují proti zákonnosti podmiňujícího rozhodnutí. Žalobce je však oprávněn namítnout, že napadené rozhodnutí je založeno na nezákonném podmiňujícím rozhodnutí, které bylo soudem pro nezákonnost zrušeno. Pokud bylo podmiňující rozhodnutí zrušeno, bude zpravidla namístě zrušit žalobou napadené podmíněné rozhodnutí (viz body 52 a 53 rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 1. 2025, čj. 6 Afs 292/2018-39, č. 4668/2025 Sb. NSS). Možnost nápravy v soudním řízení správním není omezena tím, že účastník může dosáhnout nápravy i cestou obnovy řízení (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 6. 2024, č. j. 1 As 277/2022-54, č. 4618/2024 Sb. NSS).
18. Rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání zdejší soud zrušil rozsudkem č. j. 53 Ad 20/2026-51 podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Dospěl k závěru, že o otázce vzniku pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a dakas na základě dohody o provedení práce, která je klíčová pro vznik oznamovací povinnosti dle § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, jejíž porušení bylo důvodem pro vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání, panují důvodné pochybnosti, které podrobně popsal v bodech 15 až 23 odůvodnění. Správní orgány tyto pochybnosti neodstranily a skutkový stav, který vzaly za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění.
19. K žalobkyní namítanému zrušení rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání musí soud v souladu s usnesením rozšířeného senátu NSS č. j. 6 As 211/2017-88 přihlédnout. Na tom nic nemění skutečnost, že v době vydání napadeného (podmíněného) rozhodnutí podmiňující rozhodnutí existovalo a bylo pravomocné, a tudíž správním orgánům obou stupňů nelze vytýkat, že z něj vycházely a vydaly prvostupňové, resp. napadené rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo založeno právě na tom, že žalobkyně byla pravomocně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání a že otázky existence pracovněprávního vztahu se společností dakas a porušení oznamovací povinnosti týkající se tohoto pracovněprávního vztahu byly již pravomocně vyřešeny. Za situace, kdy bylo zdejším soudem v rozsudku č. j. 53 Ad 20/2026-51 autoritativně zjištěno, že řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání bylo zatíženo vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně klíčové otázky vzniku pracovněprávního vztahu, a rozhodnutí ze dne 17. 12. 2025 proto nemůže obstát, nemůže obstát ani nyní napadené rozhodnutí, které na něj navazovalo. Účinky pravomocného zrušujícího rozsudku zdejšího soudu nejsou dotčeny podáním kasační stížnosti žalovaným, neboť kasační stížnost nemá ze zákona odkladný účinek a v tomto případě jí nebyl přiznán.
20. K žalobním bodům týkajícím se nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně vzniku pracovněprávního vztahu s dakas soud uvádí, že ve své podstatě směřují již proti splnění podmínky pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Tyto námitky proto bylo na místě uplatnit v žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 12. 2025, což žalobkyně také učinila. V tomto řízení je pak třeba zohlednit, že námitky žalobkyně řádně uplatněné v řízení vedeném pod sp. zn. 53 Ad 20/2026 byly důvodné a vedly ke zrušení rozhodnutí ze dne 17. 12. 2025.
21. Soud dodává, že neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalovaný se s podstatou námitek žalobkyně, v nichž brojila proti závěru o existenci pracovněprávního vztahu a s tím souvisejícího porušení oznamovací povinnosti, vypořádal. Vysvětlil, že v tomto ohledu je vázán pravomocným rozhodnutím o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání, v němž byly tyto otázky posouzeny. V závěrech žalovaného, že určitá rozhodná otázka byla závazně vyřešena podkladovým rozhodnutím, soud nespatřuje vnitřní rozpor. Žalovaný též uvedl důvody, proč nepřistoupil k přerušení řízení. Nesouhlas žalobkyně s těmito závěry nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
22. Soud s ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 78 odst. 3 s. ř. s. přistoupil též ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť i jeho podkladem bylo rozhodnutí zrušené rozsudkem č. j. 53 Ad 20/2026-51. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku jsou správní orgány vázány. V dalším řízení správní orgány zohlední, že rozsudkem zdejšího soudu č. j. 53 Ad 20/2026-51 došlo ke zrušení podmiňujícího rozhodnutí z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
23. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl ve věci samé ve lhůtě dle § 73 odst. 2 s. ř. s., se již nezabýval v pořadí druhým návrhem žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně ovšem netvrdila, že by jí v souvislosti s podáním žaloby nějaké náklady vznikly, a vynaložení nákladů neplyne ani ze soudního spisu. Soud proto náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal. Soud připomíná, že ve správním soudnictví nelze přiznat účastníkovi nezastoupenému advokátem náhradu nákladů řízení paušální částkou stanovenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015-79, č. 3344/2016 Sb. NSS, body 18 až 21).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 9. září 2026
Lenka Oulíková v.r.
soudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.