Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
57 A 16/2026 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
57 A 16/2026 - 37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci
žalobce: V. M.
narozený X, státní příslušník X
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Matějem Šedivým
sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2026, č. j. OAM-10379-30/ZR-2025,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2026, č. j. OAM-10379-30/ZR-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 900 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, Mgr. Matěje Šedivého, advokáta.
Odůvodnění:
Řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu
1. V této věci je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného o zrušení povolení k trvalému pobytu z důvodu závažného narušování veřejného pořádku žalobcem [§ 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“)].
2. Žalobce získal povolení k trvalému pobytu na území ČR z titulu rodinného příslušníka občana Evropské unie v roce 2004.
3. Dne 13. 10. 2025 žalovaný zahájil řízení o zrušení tohoto pobytového oprávnění.
4. Žalovaný z evidence rejstříku trestů zjistil, že žalobce byl třikrát odsouzen za úmyslný trestný čin, konkrétně:
- trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 11. 2012, č. j. 38 T 211/201259, za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku k trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců, za to, že od listopadu 2010 do října 2012 řádně nepřispíval na výživu své nezletilé dcery V., čímž mu vznikl dluh na výživném nejméně 137 000 Kč;
- rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. 3. 2020, č. j. 38 T 164/2019-66, za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 30 000 Kč a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, za to, že dne 22. 10. 2019 řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, přitom nezvládl řízení a narazil do betonového zátarasu, přičemž dechovými zkouškami mu byly naměřeny hodnoty 1,84 a 1,74 promile alkoholu a následným rozborem krve hodnota 1,60 promile;
- trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 7. 2025, č. j. 10 T 43/202541, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců, a současně k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, za to, že dne 6. 7. 2025 řídil motorové vozidlo navzdory zákazu řízení pravomocně uloženému rozhodnutím Magistrátu města Liberec ze dne 28. 12. 2024.
5. Z výpisu z evidenční karty řidiče vyplynulo, že žalobce má dále tři záznamy o přestupcích:
- v roce 2005 byl žalobce Městským úřadem v Říčanech uznán vinným za spáchání přestupku spočívajícímu v řízení motorového vozidla po požití alkoholu (bylo mu naměřeno 1,26 promile), za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč a zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců,
- v roce 2010 byla žalobci za blíže nespecifikovaný dopravní přestupek uložena pokuta příkazem na místě ve výši 2 000 Kč [podle odkazu na § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), šlo patrně o užití vozidla, které nesplňovalo stanovené technické podmínky]
- v roce 2024 byl žalobce Magistrátem města Liberec uznán vinným za spáchání přestupku spočívajícímu v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 25 000 Kč a zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
6. Z výpisu ze základních registrů a Cizineckého informačního systému vyplývá, že na území ČR pobývají:
- současná manželka žalobce T. P., státní příslušnice Ukrajiny, která má na území ČR udělenu dočasnou ochranu;
- zletilá dcera V. M., státní příslušnice ČR, pocházející z prvního manželství žalobce;
- bývalá manželka žalobce H. M., státní příslušnice ČR, matka zletilé V.;
- nezletilý syn žalobce M. A. (ročník X), státní příslušník ČR;
- bývalá družka žalobce K. A., státní příslušnice ČR, matka nezletilého M.
7. Na žádost žalovaného provedla Policie ČR dne 3. 12. 2025 v místě bydliště žalobce pobytovou kontrolu. Při kontrole policie zastihla pouze manželku žalobce, která potvrdila, že zde se žalobcem bydlí. Žalobce byl zrovna v zaměstnání, což policii telefonicky potvrdil. Manželka uvedla, že občas u nich přespí dcera žalobce nebo její syn. Manželka žalobce dále předložila policii nájemní smlouvu k bytu.
8. Dne 7. 1. 2026 žalovaný vyslechl žalobce. Žalobce vypověděl, že s manželkou se seznámili v létě 2022, svatbu měli dne 19. 7. 2025. Dcera V. žije s bývalou manželkou v Ř. Alimenty na ni již neplatí, dcera je zaměstnaná. Dlužné výživné na ni již uhradil, dceři koupil auto, ale peníze už jí neposílá. S bývalou manželkou má žalobce normální vztah, nejsou v pravidelném kontaktu, naposledy se spojili asi před dvěma měsíci. Nezletilý syn M. žije se svou matkou, žalobce se s nimi nestýká. Žalobce neví, zda je jeho biologickým otcem. Když je potřeba, tak synovi po domluvě s matkou něco koupí. Ale aktuálně mají špatné vztahy kvůli válce, matka syna je z Ruska. Naposledy žalobce viděl svého syna před šesti měsíci, koupil mu nějaké věci. V domácnosti žalobce bydlí pouze se svou manželkou, navštěvuje je syn manželky. Žalobce je zaměstnaný u firmy Mikostav, stará se o stavební práce. Živnostenský list má pozastavený, protože je zaměstnaný. Nemá žádné dluhy. Z příbuzných pobývá v ČR ještě mladší bratr žalobce se svými dvě syny, jsou spolu v kontaktu. Na Ukrajině pobývá žalobcova matka, sestra, teta a strýc. Naposledy byl žalobce na Ukrajině v lednu 2022 na svatbě synovce a na návštěvě za matkou. Poprvé do ČR přicestoval v roce 1995 za účelem práce, trvale zde žije od roku 2004. Po 30 letech se nemá na Ukrajinu kam vrátit. Závěrem žalobce uvedl, že se omlouvá ze své protiprávní jednání a žádá, aby mohl zůstat v ČR. K poslednímu odsouzení na základě rozsudku Okresního soudu v Nymburce uvedl, že špatně pochopil situaci, myslel si, že zákaz řízení motorových vozidel již neplatí.
9. Téhož dne žalovaný vyslechl i manželku žalobce. Manželka vypověděla, že s žalobcem sdílí společnou domácnost, nikdo další s nimi nebydlí. Poznali se v létě 2022, svatbu měli dne 19. 7. 2025. Syn manželky I., státní příslušník Ukrajiny, studuje v ČR. Se synem spolu nebydlí, pouze ho finančně podporuje. Manželka zná rodinné příslušníky žalobce, jeho dceru, matku, bratra, dva bratrance, synovce, v kontaktu je se všemi. Manželka pracuje na Ukrajině jako OSVČ, Z ČR pracuje online, organizuje programy pro lékaře a kongresy v Kyjevě, na které osobně jezdí. Pokud by bylo žalobci zrušeno pobytové oprávnění, musela by se vrátit na Ukrajinu a jako lékařka by musela povinně na frontu.
10. Žalovaný si dále vyžádal zprávu Úřadu městské části Praha 8, orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále „OSPOD“), ze dne 13. 2. 2026. Matka nezletilého M. uvedla, že ve společné domácnosti žili se žalobcem do jednoho roku synu, do jeho šesti let se občas stýkali, od té doby žijí zcela odděleně. Podle sdělení matky není žalobce zapsán v rodném listě jako otec. Žalobce se stýká se synem pouze nepravidelně, několikrát do roka. Na jeho výživu pravidelně nepřispívá a na výchově se nepodílí, občas synovi něco koupí. Syn nicméně otce považuje za důležitou osobu, rád se s ním vídá a přál by si častější kontakt. Žalobce se o školu syna příliš nezajímá, řeší spolu fotbal. Syn má stabilní a vřelé zázemí u matky a prarodičů, jsou finančně zajištěni.
11. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 7. 2026, č. j. OAM-10379-30/ZR-2025 (dále „napadené rozhodnutí“), zrušil žalobci podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců povolení k trvalému pobytu a podle § 87l odst. 3 téhož zákona mu stanovil lhůtu 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR. Žalovaný konstatoval, že žalobce byl od udělení trvalého pobytu v roce 2004 třikrát pravomocně odsouzen za úmyslnou trestnou činnost, a to v roce 2012 za přečin zanedbání povinné výživy, v roce 2019 za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, a v roce 2025 za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Žalovaný dále připomněl evidenční kartu řidiče, ve které má žalobce evidováno pět protiprávních jednání souvisejících s řízením motorových vozidel, včetně řízení bez řidičského oprávnění nebo pod vlivem alkoholu. Závažné narušování veřejného pořádku žalovaný spatřoval zejména v charakteru cizincem spáchané trestné činnosti a její četnosti. Prvního protiprávního jednání se žalobce dopustil v roce 2005 a v jeho páchání pokračoval po celou dobu svého dosavadního pobytu na území ČR. Žalovaný zdůraznil, že šlo o úmyslnou protiprávní činnost. Z dříve uložených trestů se zjevně nepoučil. Zrušení trvalého pobytu je jediným logickým vyústěním jeho opakovaného protiprávního jednání, a to s ohledem na ochranu veřejného pořádku do budoucna. V případě žalobce nelze vyloučit jeho další recidivní chování. Podle žalovaného žalobcovo chování představuje aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti, zejména zájmu na dodržování právních předpisů a ochraně veřejného pořádku.
12. Žalovaný se dále zabýval přiměřeností svého rozhodnutí z hlediska dopadů do žalobcova soukromého a rodinného života. Zjistil, že žalobce pobývá na území ČR na základě povolení k trvalému pobytu od roku 2004 a žije zde se svou současnou manželkou, která je státní příslušnicí Ukrajiny a požívá dočasné ochrany. Na území ČR dále žijí jeho dospělá dcera, nezletilý syn, bývalá manželka, bývalá družka a mladší bratr s rodinou. V zemi původu má žalobce matku, sestru, strýce a tetu. Dospělá dcera podle žalovaného není na žalobci závislá. Se svým nezletilým synem žalobce nežije ve společné domácnosti déle než třináct let, stýká se s ním pouze nepravidelně a na jeho výživu soustavně nepřispívá; výchovu a výživu dítěte zajišťuje jeho matka. Přestože je žalobce podle zprávy OSPOD pro syna důležitý a syn by se s ním chtěl vídat častěji, není na jeho osobní péči ani finanční podpoře závislý a má stabilní rodinné, bytové i materiální zázemí u matky a prarodičů. Ve vztahu k žalobcově manželce žalovaný uvedl, že podniká na Ukrajině, kam cestuje na kongresy, a jinak pracuje online z České republiky. Dospěl proto k závěru, že pokud by se žalobce rozhodl vrátit do země původu, nic jí nebrání, aby jej následovala a pokračovala tam ve své podnikatelské činnosti. Ani z ekonomického hlediska proto neshledal mimořádné okolnosti, které by činily zrušení trvalého pobytu nepřiměřeným. Délka žalobcova pobytu podle něj nemohla převážit nad opakovaným a závažným porušováním právních předpisů.
13. Žalovaný dále posoudil nejlepší zájem žalobcova nezletilého syna. Uvedl, že nejlepší zájem dítěte není hlediskem, které by bez dalšího převážilo nad ostatními okolnostmi případu, zejména nad intenzitou narušování veřejného pořádku. Zdůraznil, že žalobce se synem dlouhodobě nežije, nepodílí se pravidelně na jeho výchově ani výživě a jejich kontakt je pouze nepravidelný. Zrušením trvalého pobytu navíc žalobci nebude vysloven zákaz pobytu ani mu nebude odňata možnost vykonávat rodičovská práva. Žalobce tak může se synem nadále udržovat kontakt a případně usilovat o získání jiného pobytového oprávnění. Za této situace žalovaný neshledal, že by rozhodnutí bylo v rozporu s nejlepším zájmem dítěte nebo s Úmluvou o právech dítěte.
14. Po poměření všech okolností žalovaný uzavřel, že veřejný zájem na ochraně společnosti a veřejného pořádku převažuje nad žalobcovým zájmem na zachování trvalého pobytu. Zrušení trvalého pobytu podle žalovaného nepředstavuje zásah srovnatelný s vyhoštěním, neboť žalobci nebyl uložen zákaz pobytu a může požádat o jiný pobytový titul nebo do ČR přicestovat na základě krátkodobého víza. Případný zásah do soukromého a rodinného života si navíc žalobce způsobil vlastním opakovaným protiprávním jednáním. Žalovaný proto shledal rozhodnutí přiměřeným ve smyslu § 87l odst. 1 písm. a) a § 174a zákona o pobytu cizinců a souladným rovněž s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 27 směrnice 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále „směrnice 2004/38/ES“).
15. Lhůtu 30 dnů k vycestování žalovaný stanovil jako obligatorní následek zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Uvedl, že tato povinnost žalobci neukládá návrat přímo na Ukrajinu, ale pouze vycestování z území ČR, a sama o sobě proto není v rozporu se zásadou non-refoulement. Případné nebezpečí hrozící žalobci v zemi původu lze podle žalovaného řešit prostřednictvím jiných právních institutů určených k ochraně osob, jejichž návrat není možný.
Obsah podání
16. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Nepopírá přitom, že byl v minulosti třikrát pravomocně odsouzen za přečiny, avšak namítá, že žalovaný nesprávně a formalisticky vyhodnotil význam těchto odsouzení a nepřiměřeně přísně posoudil jejich dopad z hlediska ochrany veřejného pořádku. Podle žalobce se jednalo o jednotlivé přečiny spáchané v průběhu čtrnácti let, tedy nikoliv o soustavnou či intenzivní trestnou činnost, přičemž všechny skutky patřily mezi méně závažné formy protiprávního jednání. Bagatelní trestná činnost žalobce tak nenaplňuje podmínku závažného narušení veřejného pořádku, která by odůvodňovala zrušení jeho pobytového oprávnění. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) a Soudního dvora Evropské unie, podle níž musí být opatření založené na ochraně veřejného pořádku podloženo existencí skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Pouhé odsouzení za trestný čin samo o sobě neprokazuje trvající ohrožení veřejného pořádku a žalovaný měl konkrétně vysvětlit, v čem takové aktuální ohrožení spatřuje. Žalobce má za to, že žalovaný vycházel především z existence odsouzení a jejich počtu, aniž by dostatečně zohlednil jeho současnou životní situaci, délku pobytu v ČR a skutečnost, že po posledním odsouzení nejsou evidována žádná další protiprávní jednání.
17. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do jeho soukromého a rodinného života. Zdůrazňuje, že na území ČR žije dlouhodobě, je zde integrován a podílí se na péči a výchově svého nezletilého syna, který je státním příslušníkem ČR. Zrušení trvalého pobytu a s tím spojená nutnost opustit území státu by podle něj znamenaly závažný zásah do rodinného života nejen jeho samotného, ale i jeho syna. Namítá proto, že žalovaný dostatečně nepřihlédl k jeho osobním a rodinným poměrům a neprovedl vyvážení veřejného zájmu s právem na ochranu rodinného a soukromého života. Žalobce rovněž argumentuje tím, že žádný z trestních soudů, které jeho trestnou činnost projednávaly, neshledal důvody pro uložení trestu vyhoštění. Zdůrazňuje, že uložené tresty vykonal a že jeho dosavadní jednání nelze považovat za natolik závažné, aby odůvodňovalo ukončení jeho pobytu v ČR. Žalobce dále upozorňuje, že zrušení pobytového oprávnění může vést k jeho nucenému návratu na Ukrajinu. Vzhledem k probíhajícímu válečnému konfliktu a svému věku žalobce uvádí, že mu hrozí mobilizace a nasazení do bojů, což podle něj představuje významné riziko pro jeho život a zdraví. Takový následek pokládá za nepřiměřený zejména s ohledem na povahu trestné činnosti, které se v minulosti dopustil.
18. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě obsáhle rekapituluje nosné důvody napadeného rozhodnutí, na nichž setrvává.
Posouzení věci soudem
19. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.
20. Žaloba je též přípustná, neboť podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze proti rozhodnutí žalovaného vydaného z důvodu uvedeného v § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců podat odvolání. Napadené rozhodnutí je tudíž rozhodnutím, proti kterému již nelze uplatnit řádné opravné prostředky před správním orgánem [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.
21. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
22. Podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění, za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.
23. Podle čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.
24. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců musí být vykládán konformně s čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. Dle NSS „je třeba vyjít z toho, že ustanovení umožňující zrušit povolení k pobytu z důvodu ochrany bezpečnosti nebo veřejného pořádku nemá sankční charakter, nýbrž výhradně preventivní. Kriminální minulost cizince jistě může být základem úvahy o tom, zda i do budoucna představuje důvodné nebezpečí, že by mohl opět závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Při posuzování tohoto rizika je však kromě závažnosti a povahy spáchaných trestných činů třeba zkoumat i další aspekty předmětného případu, jako je např. předcházející bezúhonnost či naopak opakování trestné činnosti, chování cizince ve vazbě či ve výkonu trestu a po propuštění, případně motiv, který jej ke spáchání trestného činu vedl, jeho postoj k dosavadní trestní činnosti atd.“ (rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2023, č. j. 4 Azs 6/2023-32, odst. 36). Obdobně NSS konstatoval, že mezi rozhodné okolnosti „patří nejen charakter a závažnost spáchané trestné činnosti, ale i další okolnosti, např. místo spáchání trestného činu, a zejména doba, která uplynula od jeho spáchání, chování stěžovatele po vykonání trestu odnětí svobody, délka jeho pobytu v České republice, ale i to, zda se po příchodu do České republiky dopustil další trestné či jinak protiprávní činnosti“ (rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2013, č. j. 5 As 73/2011146). Stejně tak může být z hlediska pravděpodobnosti závažného narušení veřejného pořádku relevantní, zda cizinec řádně vykonal uložený trest (například zda uhradil peněžitý trest), jak na svoji trestnou činnost v současnosti nahlíží a jaké byly motivy jeho trestné činnosti (rozsudek č. j. 4 Azs 6/2023-32, odst. 42). Relevantní je pochopitelně i četnost trestných činů a způsobená škoda či újma (rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2019, č. j. 5 Azs 172/2019-37, odst. 26).
25. Lze tak konstatovat, že zrušení trvalého pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je možné pouze v případě, kdy na základě komplexního posouzení individuálních okolností týkajících se cizince bude zjištěno, že ten s ohledem na své osobní chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku (některého ze základních zájmů společnosti). To znamená, že ke dni rozhodnutí správního orgánu musí cizinec představovat závažné ohrožení veřejného pořádku, které má tři kvality: je i. skutečné, založené na osobním chování cizince; ii. aktuální, existující ke dni správního rozhodnutí; a iii. dostatečně závažné, směřující proti konkrétnímu základnímu zájmu společnosti. Pohled správních orgánů, tedy i soudu, musí být prospektivní, zaměřený do budoucnosti, byť vychází z minulých událostí (protiprávní minulosti cizince). Je přitom třeba připustit, že správní orgány i soudy nutně nepracují s modalitou „jistoty“ závažného narušení veřejného pořádku, ale zvažují a posuzují „důvodné riziko“ takového narušení. Smyslem je, aby pobytové oprávnění nezískala osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že na území vyvíjí či bude vyvíjet činnost, která představuje závažné narušení veřejného pořádku. (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 4. 2026, č. j. 22 Azs 19/2026-44, odst. 14–22, a ze dne 10. 11. 2021, č. j. 6 Azs 60/2021-32, odst. 18).
26. Soud v prvé řadě konstatuje, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je rozsáhlé, nicméně současně jsou závěry žalovaného ohledně ochrany veřejného pořádku formulovány natolik vágně, že by je bylo možné použít na téměř jakýkoli případ cizince, který se během svého pobytu v ČR dopustil více trestných činů. Už tato skutečnost jde proti výše citovanému judikaturnímu požadavku, že musí jít o komplexní posouzení individuálních okolností věci.
27. Žalovaný navíc na řadě míst napadeného rozhodnutí různými obecnými formulacemi opakuje téměř totéž, totiž, že žalobce podle něj závažným způsobem narušil veřejný pořádek:
- „Závažné narušení veřejného pořádku spatřuje správní orgán především v charakteru cizincem spáchané trestné činnosti a její četnosti“ (str. 2),
- „správní orgán dodává, že závazné narušení veřejného pořádku spatřuje ve skutečnosti, že účastník řízení se opakovaně dopouští protiprávního jednání a od jeho spáchání ho neodradily ani dříve uložené tresty a sankce“ (str. 3),
- „cizinec jednoznačně závazným způsobem narušuje veřejný pořádek, a to tím, že opakovaně a dlouhodobě páchá úmyslnou trestnou činnost“ (str. 3),
- „cizinec se opakovaně dopouští protiprávního jednání, z dříve uložených trestů se nepoučil a opakovaně páchá novou trestnou činnost. Z výše uvedeného pak jednoznačně vyplývá, že cizinec opakovaně závažným způsobem narušuje veřejný pořádek“ (str. 3),
- „Správní orgán doplňuje, že jestliže je cizinec opakovaně pravomocně odsouzený za spáchání úmyslné trestné činnosti, tak jednoznačně tímto protiprávním jednáním závažným způsobem narušuje veřejný pořádek“ (str. 3),
- „Závažného narušování veřejného pořádku se cizinec prokazatelně dopustil svým recidivním chováním. Za závažné narušování veřejného pořádku je nutné v tomto případě považovat to, že cizinec, ač pravomocně odsouzen, stále páchá novou trestnou činnost“ (str. 4),
- „Jak je patrno z výše uvedeného cizinec se opakovaně dopouští protiprávního jednání, z dříve uložených trestů se nepoučil a opakovaně se dopouští nového protiprávního jednání. Z výše uvedeného pak jednoznačně vyplývá, že cizinec opakovaně závazným způsobem narušuje veřejný pořádek“ (str. 4),
- „Pokud správní orgán shrne výše uvedené, pak je naprosto zřejmé, že v daném případě je za závažné narušování veřejného pořádku nutné považovat to, že cizinec se na území České republiky opakovaně dopustil úmyslné trestné činnosti“ (str. 4).
28. Uvedené opakování téhož činí napadené rozhodnutí méně přehledným (a možná naznačuje jistou bezradnost žalovaného), nicméně není to důvodem pro jeho zrušení. Klíčový problém napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný nepostupoval v souladu s výše citovanou judikaturou a celou řadu v ní zmiňovaných okolností rozhodných pro závěr o tom, zda žalobce představuje aktuální a dostatečně závažné ohrožení pro veřejný pořádek, zcela pomíjí. Opakovaný závěr žalovaného o závažném porušení veřejného pořádku tak postrádá konkrétní odůvodnění.
29. Žalovaný v principu správně akcentoval, že se žalobce dopustil ne jednoho, ale tří trestných činů a k tomu i přestupků. Jak vyplývá z výše citované judikatury, četnost protiprávní činnosti je zcela jistě významným kritériem pro posouzení, zda žalobce představuje závažné ohrožení veřejného pořádku. Není však kritériem jediným a nutně rozhodujícím.
30. Zásadní vada napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný se víceméně omezil na výčet jednotlivých odsouzení, aniž by sám jakkoliv konkrétně hodnotil společenskou škodlivost jednotlivých spáchaných protiprávních jednání, jejich okolnosti či následky. Relevantně pak ještě poukázal na to, že šlo o úmyslné trestné činy (byť jak na str. 7 dovodil, že šlo o úmysl přímý, není soudu zřejmé). Žalovaný nicméně blíže nehodnotil další podstatné faktory mající vliv na posouzení závažnosti protiprávního jednání žalobce, například právě konkrétní okolnosti, za nichž došlo ke spáchání trestné činnosti, dále zcela pominul, že šlo vždy o přečiny a že trestní soudy žalobci ukládaly relativně mírné tresty (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2024, č. j. 5 Azs 12/2024-56, odst. 34). Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí zmínil, že závažné narušení veřejného pořádku spatřuje „především v charakteru cizincem spáchané trestné činnosti a její četnosti“; co však oním „charakterem“ míní, blíže nerozvedl.
31. Dále se žalovaný vůbec nevěnoval tomu, kdy se žalobce v rámci oněch 22 let, po které v ČR pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, jednotlivých protiprávních činů dopustil. Je přeci značný rozdíl mezi tím, pokud by se žalobce trestné činnosti intenzivně dopouštěl v posledních několika málo letech a závažnost jeho jednání by se stupňovala, oproti situaci, kdyby se protiprávní činnosti dopouštěl zejména na počátku svého pobytu a její četnost a závažnost by naopak s dalšími lety klesala. Ostatně výše citovaná judikatura jasně požaduje, aby byla reflektována doba, která uplynula od spáchání trestné činnosti. Tímto potenciálně zásadním aspektem se žalovaný taktéž nezabýval. Není tak pak ani zřejmé, z čeho žalovaný usuzuje na aktuálnost hrozby pro veřejný pořádek ze strany žalobce. Z obsahu správního spisu přitom rozhodně neplyne, že se žalobce protiprávní činnosti dopouštěl od roku 2005 „po celou dobu svého dosavadního pobytu na území ČR“ (str. 3 napadeného rozhodnutí).
32. Samotný výčet spáchaných protiprávních činů a poukaz na jejich počet bez jejich bližšího posouzení není dostatečným odůvodněním pro závěr, že žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku ve smyslu čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES, a tudíž ani pro závěr, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
33. Dalšími námitkami (přiměřeností napadeného rozhodnutí, obavami žalobce z návratu na Ukrajinu) se soud nyní pro nadbytečnost nezabýval. Ostatně dokud žalovaný přezkoumatelně nevysvětlí, zda a pokud ano, tak v čem spočívá aktuálnost a závažnost hrozby pro veřejný pořádek ze strany žalobce, nelze dost dobře posoudit, zda je zrušení trvalého pobytu přiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2025, č. j. 41 A 20/2025-84, odst. 23).
Závěr a náklady řízení
34. Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatků důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný právním názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
35. Pokud tedy bude chtít žalovaný v dalším řízení trvat na svém závěru, že žalobce představuje aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku, nestačí to víceméně pouze konstatovat, ale je nezbytné konkrétně vyložit, v čem ona aktuálnost a dostatečná závažnost spočívá (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 41 A 20/2025-84, odst. 39). V tomto ohledu je třeba vycházet z příslušné judikatury (viz výše odst. 24 a 25 tohoto rozsudku).
36. Protože soud rozhodl bezodkladně ve věci samé, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24, odst. 27).
37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný, a má proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Jeho náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku (3 000 Kč za žalobu) a nákladech na zastoupení advokátem. Ty tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby podle § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu], jeden úkon s poloviční sazbou 2 310 Kč [návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu (přestože o něm soud nerozhodl, tak úkon učiněn byl a šlo o důvodně vynaložený procesní prostředek ochrany práv žalobce)] a tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.
38. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 900 Kč je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s. k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 14. září 2026
Karel Ulík v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.