Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 19/2025 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 19/2025 - 53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem, ve věci
žalobce: Š. K.
zastoupen obecnou zmocněnkyní M. H.
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2025, č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalované k žalobě
1. Česká správa sociálního zabezpečení zamítla rozhodnutím ze dne 9. 4. 2025, č. j. X, žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a uvedené rozhodnutí potvrdila.
2. Žalovaná v prvním stupni vyšla z posudku posudkového lékaře Institutu pro posuzování zdravotního stavu (IPZS) 2. 4. 2025, dle jehož závěru se v případě žalobce nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav; jedná se o diagnosu duševní poruchy chování způsobené užíváním více drog a jiných psychoaktivních látek, postupně dochází při léčbě a abstinenci ke zlepšování zdravotního stavu. Dle posudkového lékaře nebylo možné zatím zhodnotit, jaké tíže bude výsledné funkční postižení, k tomu je nutno vyčkat na dlouhodobější účinek medikace.
3. V rámci námitkového řízení žalovaná vycházela z posudku IPZS ze dne 1. 9. 2025. Dle tohoto posudku se posudkový lékař ztotožnil s medicínskými závěry předcházejícího posudku, nicméně stav žalobce podřadil pod kapitolu V, položku 2a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) - duševní poruchy a poruchy vyvolané psychoaktivními látkami se stanoveným poklesem pracovní schopnosti ve výši 10 %.
4. Proti žalobou napadenému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě dne 27. 10. 2025 žalobu u věcně nepříslušného Okresního soudu v Českých Budějovicích. Ten usnesením ze dne 19. 11. 2025, č. j. 31 C 364/2025-57 (v právní moci dne 11. 12. 2025), řízení o žalobě v souladu s § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zastavil a žalobce poučil o možnosti podat žalobu u věcně příslušného krajského soudu tak, jak žalobce dne 26. 11. 2025 učinil.
5. Žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Namítá především neúplné zjištění svého zdravotního stavu. Podle jeho názoru posudkové orgány neměly k dispozici veškerou zdravotnickou dokumentaci, zejména dokumentaci od dřívějších praktických a dětských lékařů, a nebyl přímo osloven jeho ošetřující psychiatr. Poukazuje na dlouhodobé psychické obtíže, depresivní a úzkostné stavy, sociální fobii, prodělanou psychotickou poruchu, dlouhodobou pracovní neschopnost a na výsledky odborných vyšetření, které podle něj svědčí pro závažnější psychiatrické onemocnění. Žalobce dále podrobně popisuje svoji anamnézu od narození až do současnosti, své potíže, návštěvy lékařů, léčbu a rodinnou anamnézu.
6. Žalobce dále podrobně popisuje vývoj svého zdravotního stavu, obtíže při studiu a pracovním uplatnění, psychiatrickou léčbu i svou rodinnou anamnézu. Nesouhlasí rovněž s hodnocením jeho obtíží převážně v souvislosti s užíváním psychoaktivních látek a zpochybňuje odbornost lékaře, který vypracoval posouzení v námitkovém řízení; podle žalobce je tento lékař původní odborností gynekologem a porodníkem.
7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 17. 12. 2025 navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
II. Posouzení věci krajským soudem
8. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).
9. Krajský soud rozhodl bez jednání postupem dle § 51 s. ř. s.
10. Žaloba není důvodná.
11. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění platí, že za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.
12. Podle § 39 odst. 1 platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
13. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
14. Podle odst. 3 téhož ustanovení je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
15. Podle § 3 odst. 1 až 3 vyhlášky lze horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšit až o 10 procentních bodů, a to buď s ohledem na vliv dalších zdravotních postižení, nebo s ohledem na nepříznivý dopad zdravotního stavu na pracovní uplatnění pojištěnce; celkové zvýšení však nesmí přesáhnout 10 procentních bodů.
16. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je posouzení stupně invalidity otázkou odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud sám zdravotní stav posuzovaného nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud pouze ověřuje, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012-24, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, nebo usnesení ze dne 31. 5. 2023, č. j. 5 Ads 129/2021-32).
17. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudky těchto komisí jsou v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je správní soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a jak je uvedeno výše, je nezbytné klást zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své posudkové závěry náležitě odůvodnila, aby byly přesvědčivé i pro soud, který nemá, a ani mít nemůže, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí (rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, č. 526/2005 Sb. NSS, či ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016-57).
18. Krajský soud pro své rozhodování obstaral posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jako „posudková komise“ či „komise“).
19. Podle protokolu o jednání posudkové komise ze dne 23. 6. 2026 jednala komise ve složení předseda komise (posudkový lékař), odborná lékařka (psychiatrička) a tajemnice. Jednání se účastnil žalobce i jeho obecná zmocněnkyně a žalobce byl odbornou lékařkou vyšetřen. Soud nepřehlédl, že na první straně písemného posudku je uvedeno, že žalobce jednání přítomen nebyl. Z protokolu o jednání i z dalšího obsahu samotného posudku, který zachycuje výsledky psychiatrického vyšetření žalobce při jednání komise, je však zřejmé, že jde o zjevnou nesprávnost v úvodní části posudku.
20. V rámci posudku uvedla posudková komise diagnostický souhrn, podkladové zprávy, popsala obsah diagnosticky významných zpráv z hospitalizací v nemocnici (traumatologie, interní odd., psychiatrie), psychologické ambulance, psychiatrické ambulance a závěry psychiatrického nálezu při samotném jednání komise. Komise tedy pracovala také s psychiatrickým i s psychologickými nálezy, které jsou pro hodnocení stavu žalobce klíčové.
21. Dle posudkové komise se v případě žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle kapitoly V, položky 2a přílohy k vyhlášce, tj. Duševní poruchy a poruchy vyvolané psychoaktivními látkami. Zde se míra poklesu pracovní schopnosti stanoví podle celkového dopadu poruchy na psychické a somatické funkce, pracovní a společenské uplatnění, psychosociální adaptaci, celkovou výkonnost a běžné denní aktivity. Pokud přetrvává pouze orgánové či systémové poškození, hodnotí se pracovní schopnost podle tohoto konkrétního postižení.
22. V případě žalobce se jedná o položku, pod kterou se podřazuje škodlivé užívání nebo stabilizační či udržovací fáze léčby závislosti, s konsolidací sociálních a pracovních problémů, stavy bez funkčně závažného poškození funkce orgánů a systémů. Pokles pracovní schopnosti v případě této položky činí 10 %.
23. V rámci samotného posouzení posudková komise popsala vývoj vzdělání a pracovní zkušenosti žalobce, základní závěry z podkladové dokumentace, zaměřila se na závěry psychiatrů a psychologického vyšetření a zhodnotila jeho aktuální stav.
24. Krajský soud nepřehlédl, že podkladová zdravotnická dokumentace obsahovala rovněž nálezy relevantní pro úvahu o onemocnění schizofrenního okruhu. Při psychiatrické hospitalizaci v prosinci 2024 byla stanovena diagnóza akutní polymorfní psychotické poruchy se symptomy schizofrenie. Kontrolní psychologické vyšetření ze dne 12. 9. 2025 pak hodnotilo onemocnění schizofrenního okruhu jako pravděpodobné. Současně však tento nález uváděl, že aktuálně nebyla zachycena zjevná floridní psychotická produkce, kontrola reality byla zachována a stav žalobce se jevil jako poměrně stabilizovaný. Již psychologické vyšetření ze dne 26. 2. 2025 nezachytilo projevy zřetelně vyjádřeného psychotického procesu a rovněž konstatovalo zachovanou kontrolu reality.
25. Posudková komise uvedené nálezy nepominula, nýbrž je v posudku podrobně reprodukovala a hodnotila společně s dalšími psychiatrickými nálezy a vlastním vyšetřením žalobce. Při něm byl žalobce lucidní a plně orientovaný, jeho myšlení bylo koherentní, bez bludných obsahů, paranoidita se nejevila a nebyla zachycena floridní psychotická produkce. Komise přitom vzala v úvahu i žalobcem udávané občasné sluchové fenomény. Přesto za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním více drog a jiných psychoaktivních látek a stav podřadila pod kapitolu V, položku 2a přílohy k vyhlášce. Z posudku je seznatelné, z jakých nálezů tento závěr vychází. Skutečnost, že komise vedle pozitivního určení rozhodujícího zdravotního postižení výslovně nevysvětlila neaplikovatelnost každé další položky kapitoly V, proto sama o sobě úplnost posudku nezpochybňuje. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je při více zdravotních postiženích třeba určit zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti, což komise učinila.
26. Posudková komise se současně vyjádřila k závažnosti funkčního postižení. Výslovně uzavřela, že u žalobce nebyly objektivizovány trvalé stavy s těžkým poškozením myšlení či chování, deteriorací kognitivních schopností, depresemi či úzkostí ani stavy provázené těžkým poškozením funkce různých orgánů a systémů. Z tohoto závěru je podle soudu patrné, proč zdravotní stav žalobce neodpovídal závažnějšímu postižení předpokládanému položkou 2b kapitoly V přílohy k vyhlášce. Soud tento závěr považuje za srozumitelně navázaný na skutkové nálezy podrobně popsané v předchozích částech posudku.
27. Soud proto považuje posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý. Komise určila existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, označila jeho rozhodující příčinu, stanovila odpovídající položku přílohy k vyhlášce a míru poklesu pracovní schopnosti 10 %, přičemž se zabývala psychiatrickými a psychologickými nálezy i dalšími zdravotními obtížemi žalobce. Její závěr je v rozhodných rysech shodný s posudkem vypracovaným v námitkovém řízení. Naproti tomu závěr prvostupňového posudku, podle něhož se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejednalo, v dalším řízení potvrzen nebyl; již v námitkovém řízení byl zdravotní stav nově posouzen jako dlouhodobě nepříznivý s poklesem pracovní schopnosti o 10 %. Tato odlišnost proto sama o sobě zákonnost napadeného rozhodnutí nezpochybňuje. Ani případné zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 nebo 2 vyhlášky by nemohlo vést k závěru o invaliditě, neboť podle § 3 odst. 3 vyhlášky nesmí takové zvýšení v úhrnu přesáhnout 10 procentních bodů. Při základní míře 10 % by tak míra poklesu pracovní schopnosti mohla činit nejvýše 20 %, tedy stále méně než 35 % vyžadovaných § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
28. K námitce neúplnosti zdravotnické dokumentace soud uvádí, že posudková komise měla k dispozici zdravotnické podklady z praktického lékařství, psychiatrie, psychologie i z jednotlivých hospitalizací, včetně zpráv ošetřujícího psychiatra a podkladů doplněných v průběhu řízení. Žalobce byl navíc jednání komise osobně přítomen a byl vyšetřen psychiatričkou. Samotná skutečnost, že IPZS neoslovil přímo ošetřujícího psychiatra nebo neměl k dispozici každý historický záznam ze zdravotnické dokumentace, nezakládá neúplnost posouzení, pokud měl k dispozici podklady potřebné ke zhodnocení zdravotního stavu k rozhodnému datu. Žalobcem zdůrazňované psychiatrické obtíže ani zprávy jeho ošetřujícího psychiatra přitom nyní komise nepominula.
29. Důvodná není ani námitka žalobce týkající se odbornosti lékaře, který jeho zdravotní stav posuzoval v námitkovém řízení stupni. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a invalidity je specifickou odbornou činností z oblasti posudkového lékařství. Ošetřující či jiný lékař, byť specialista v oboru odpovídajícím zdravotnímu postižení posuzované osoby, není již z tohoto důvodu oprávněn sám činit posudkové závěry o míře poklesu pracovní schopnosti a invaliditě; ty náležejí posudkovým orgánům a posudkovým lékařům. Pro posouzení odborné způsobilosti posuzujícího lékaře proto není rozhodující jeho případná další klinická odbornost. Žalobce svou námitku založil na tvrzení, že lékař, který jej posuzoval, je odborností gynekologem a porodníkem. Ze spisu neplyne, jakými odbornostmi (krom nutné odbornosti v posudkovém lékařství) tento lékař disponuje. Samotná skutečnost, že jeho klinickou specializací je případně i gynekologie a porodnictví neznamená, že by postrádal odbornou kompetenci k výkonu posudkové činnosti, a nezpochybňuje proto jeho posudkové závěry. Pro úplnost soud dodává, že zdravotní stav žalobce byl pro účely soudního přezkumu následně posouzen posudkovou komisí MPSV, jejíž členkou byla odborná lékařka z oboru psychiatrie, která žalobce při jednání rovněž vyšetřila.
30. Ani dlouhodobá pracovní neschopnost žalobce, jím popisované obtíže při studiu a v zaměstnání či jeho přesvědčení, že není schopen soustavně pracovat, samy o sobě neprokazují invaliditu ve smyslu zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 tohoto zákona je rozhodné, zda v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost nejméně o 35 %. Posouzení této otázky je odborným medicínským hodnocením; v nynější věci posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti na 10 % a krajský soud neshledal důvod tento odborný závěr zpochybnit.
III. Závěr a náklady řízení
31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný. V případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. její náhradu nákladů řízení ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče vylučuje.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 14. září 2026
Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.