Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 Ad 16/2025 - 155

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci

žalobce: Mgr. V. V., IČO X

se sídlem X

zastoupen advokátem Mgr. Václavem Slukou

se sídlem U Vršovického nádraží 873/2, Praha 10

proti

žalovanému: odvolací senát odvolací kárné komise České advokátní komory

se sídlem Národní 118/16, Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2025, sp. zn. ,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory (dále jen „ČAK“) ze dne 11. 3. 2022, sp. zn. . Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání kárného provinění tím, že:

· Coby substituující advokát zastupující klienta v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. svým podáním ze dne 6. 12. 2016 doplněným podáním ze dne 20. 1. 2017 adresovaným předsedovi soudu podal stížnost na JUDr. J. D. projednávajícího dotčenou věc, podnět k zahájení kárného řízení a podnět k zahájení řízení o nezpůsobilosti k výkonu funkce soudce ze zdravotních důvodů, a to mj. pro projevy poruch myšlení při výkonu soudcovské činnosti.

· Coby advokát zastupující klienta v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. svým podáním ze dne 30. 12. 2016 podal další stížnost na JUDr. J. D. projednávajícího dotčenou věc, a to mj. pro nevhodné chování a vyjadřování o žalobci.

Při výkonu advokacie tedy žalobce nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost v souvislosti s výkonem advokacie činit projevy věcné a střízlivé, povinnost vůči soudům, které rozhodují v právních věcech, jakož i vůči osobám, které plní jejich úkoly, zachovávat náležitou úctu a zdvořilost,

čímž porušil , o advokacii, ve znění do 31. 12. 2020 (k tomu srov. tohoto zákona, dle něhož se pozdější právní úpravy použije, jestliže je to pro kárně obviněného příznivější), ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 3 a čl. 17 odst. 1 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“),

za což mu bylo uloženo kárné opatření dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to pokuta ve výši 5 000 Kč. Současně bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů kárného řízení ve výši 8 000 Kč.

2. Žalobce v žalobě předně podotkl, že je ve špatné zdravotní a sociální situaci, což mu neumožňuje být ve věci řádně činným. Žalobci byl po podstatnou dobu běhu dvouměsíční lhůty pro podání žaloby nemocen a v pracovní neschopnosti. Žalobce měl za to, že je tato zákonná lhůta v rozporu su ad, neboť žalobce je povinen dodržet lhůtu pro podání žaloby, zatímco orgán veřejné moci není vázán žádnými lhůtami. Žalobce označil věc za rozsáhlou a kárné řízení za dlouhotrvající. Žalobce byl nemocen i dva dny před rozhodnutím žalovaného, nemohl proto jednat.

3. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že došlo k zániku odpovědnosti za kárné provinění v důsledku uplynutí promlčecí doby. K vytýkanému jednání došlo v prosinci 2016 a lednu 2017, první rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK je ze dne 13. 4. 2018, přičemž bylo zrušeno rozhodnutím odvolacího senátu odvolací kárné komise ČAK ze dne 7. 10. 2019. Prvostupňové a napadené rozhodnutí byla vydána dne 11. 3. 2022 a 22. 8. 2025. Uplynutím období mezi 7. 10. 2019 a 11. 3. 2022 došlo k promlčení.

4. V druhém žalobním bodě žalobce namítl, že je podstatnou vadou řízení, pokud správní spis neobsahuje doklad o tom, že by podání kárné žaloby bylo schváleno příslušným orgánem ČAK.

5. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že je podstatnou vadou řízení, pokud byla kárná žaloba ze dne 7. 9. 2017 sepsána a podána JUDr. P. P., místopředsedou kontrolní rady bez řádného odůvodnění (zmocnění), nikoli JUDr. J. M., předsedou kontrolní rady.

6. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítl, že vedení kárného řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se podle , o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), je protiústavní, neboť je v rozporu s právem na samosprávu ČAK. V důsledku protiústavní právní úpravy kárného řízení nedošlo ke konání ústního odvolacího jednání, kdy mohl žalobce přednést obhajobu a důkazy ve věci.

7. Žalobce odkázal na úpravu kárného řízení s advokáty na Slovensku a ve Spolkové republice Německo. Dle žalobce by vyhlášky neměly obsahovat právní normy v úzkém smyslu slova, ale měly by pouze upřesňovat význam právních norem obsažených v zákoně. Lze si jen stěží představit, že by kárné řízení se soudci, státními zástupci a soudními exekutory bylo upraveno pouhou vyhláškou.

8. V pátém žalobním bodě žalobce namítl, že členové odvolací kárné komise ČAK jsou ustanovováni do funkce ústavně nesouladným způsobem. Vymezené předpoklady pro ustanovení do funkce dle žalobce narušují přístup k veřejným funkcím bez důvodného omezení a vyvolávají pochybnosti o nestrannosti těchto osob, neboť jsou příliš svázány s ČAK.

9. V šestém žalobním bodě žalobce namítl, že je v rozporu su, není-li dán transparentní mechanismus pro ustanovování členů (odvolacích) kárných senátů. Neexistuje rozvrh práce (odvolacích) kárných senátů, jako je tomu u soudů. Libovůle při jejich ustanovování umožňuje ovlivnit výsledek kárného řízení. Dle žalobce mu byl určen odvolací senát, který jeho věc opakovaně posoudil méně příznivě, přičemž nelze vyloučit, že byl určen účelově.

10. V sedmém žalobním bodě žalobce namítl, že uložená pokuta je pro něj likvidační a že před odvolacím jednáním nebyl dotázán na majetkové a sociální poměry.

Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný (resp. ČAK, která se považuje za pasivně legitimovanou) navrhl žalobu zamítnout. Tvrzení žalobce ohledně jeho zdravotního stavu a nemožnosti jednat je dle žalovaného irelevantní, neboť žalovaný v souladu s § 27 odst. 1 advokátního kárného řádu rozhodl o odvolání žalobce bez jednání.

12. K prvnímu žalobnímu bodu (zánik odpovědnosti za kárné provinění v důsledku uplynutí promlčecí doby) žalovaný odkázal na odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí.

13. K druhému žalobnímu bodu (podání kárné žaloby nebylo schváleno příslušným orgánem ČAK) žalovaný podotkl, že žádný právní předpis nestanoví, že by podání kárné žaloby muselo být schváleno určitým orgánem ČAK. Ostatně žalobce ani neuvádí, o jaký orgán by se mělo jednat.

14. K třetímu žalobnímu bodu (kárná žaloba byla sepsána a podána místopředsedou kontrolní rady, nikoli jejím předsedou) žalovaný uvedl, že oprávnění místopředsedy kontrolní rady podepsat kárnou žalobu vyplývá z čl. 15 odst. 2 organizačního řádu ČAK (usnesení sněmu č. 3/1999, kterým se schvaluje organizační řád České advokátní komory). Uvedené potvrdil rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 9. 2016, č. j. -50. Žalovaný též poukázal na výkladové stanovisko odvolací kárné komise ČAK ze dne 4. 3. 2019. Dodal, že v případě akceptování názoru žalobce a při vyloučení předsedy kontrolní rady z důvodu jeho podjatosti by nebylo možné podat kárnou žalobu.

15. Ke čtvrtému žalobnímu bodu (vydání advokátního kárného řádu Ministerstvem spravedlnosti je v rozporu s právem na samosprávu ČAK) žalovaný podotkl, že advokátní kárný řád byl vydán na základě zmocnění obsaženého v § 51 odst. 1 zákona o advokacii.

16. K pátému žalobnímu bodu (členové odvolací kárné komise ČAK jsou ustanovováni do funkce ústavně nesouladným způsobem) žalovaný uvedl, že k ustanovení do funkce dochází volbou na sněmu ČAK v souladu s zákona o advokacii. Určité věkové a kvalifikační předpoklady dle zákona o advokacii nelze považovat za neústavní. Přímo např. stanoví stejnou věkovou hranici pro možnost být zvolen prezidentem republiky nebo senátorem. Pokud žalobce namítá, že členové odvolací kárné komise ČAK jsou příliš svázáni s ČAK, pak právě skutečnost, že členy tohoto orgánu mohou být pouze advokáti, je jedním z výrazů stavovské samosprávy a nezávislosti ČAK na státu.

17. K šestému žalobnímu bodu [netransparentní mechanismus pro ustanovování členů (odvolacích) kárných senátů] žalovaný poznamenal, že zdejší soud opakovaně potvrdil, že rozvrh práce je závazný pouze pro soudy (rozsudky ze dne 24. 5. 2023, č. j. -48, a ze dne 31. 1. 2024, č. j. -55). V advokátním kárném řízení jsou kárné senáty určovány ad hoc rozhodnutím předsedy kárné komise, resp. předsedy odvolací kárné komise. Soulad tohoto postupu s právními předpisy vyplývá z § 33 odst. 1 a § 35 odst. 2 zákona o advokacii, jakož i z § 2 odst. 1 a § 5 odst. 1 advokátního kárného řádu.

18. K sedmému žalobnímu bodu (likvidační výše pokuty) žalovaný odkázal na bod 13 napadeného rozhodnutí. Doplnil, že pokuta ve výši 5 000 Kč nemůže být pro advokáta likvidační.

19. Žalovaný se dále vyjádřil k otázce pasivní legitimace s tím, že pasivně legitimována je ČAK. Uvedl přitom shodnou argumentaci jako v řízení u zdejšího soudu sp. zn. . Navrhoval proto přerušit toto řízení do skončení řízení o kasačních stížnostech proti rozsudkům zdejšího soudu sp. zn. a .

Další vyjádření

20. Dne 10. 9. 2026 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce, v němž uplatnil nový žalobní bod – námitku podjatosti člena žalovaného Mgr. M. B. Ten se podílel na předchozím rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno první prvostupňové rozhodnutí. Advokátní kancelář Bělina & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., nyní vymáhá na žalobci pokutu a náhradu nákladů řízení. Žalobce měl dále za to, že kárnou žalobu může za předsedu kontrolní rady podepsat její místopředseda jen tehdy, je-li k tomu objektivní důvod.

Jednání před soudem

21. Při jednání dne 14. 9. 2026 účastníci setrvali na svém procesním stanovisku, odkázali na svá písemná podání a shrnuli svou argumentaci. Žalobce podotkl, že při posuzování likvidačnosti sankce je kromě výše pokuty třeba zohlednit i výši náhrady nákladů řízení. Žalovaný setrval na tom, že pokuta byla nízká; v rozhodné době byla horní hranice cca 1 mil. Kč. Žalobce měl dále za to, že se kontrolní rada neusnesla na podání kárné žaloby.

22. Žalobce během jednání předestřel rozsáhlou argumentaci týkající se toho, že skutky jemu kladené za vinu nejsou kárným proviněním. Vysvětloval, že jeho stížnosti na dotčeného soudce mu neměly být na újmu. Žalobcův projev spadal pod svobodu slova, nebyl útočný ani vulgární. Šlo o jeho laickou domněnku stran zdravotního stavu dotčeného soudce. Žalobce přitom jednal na pokyn klienta. Žalobce též poznamenal, že ČAK je podjatá. Žalovaný opáčil, že tyto žalobní body jsou nepřípustné. S tím se soud ztotožňuje, což zdůvodňuje níže.

23. Soud provedl dokazování daňovými přiznáními žalobce za roky 2024 a 2025. Žalobce doplnil, že částka asi 60 tis. Kč v roce 2025 představovala příjem z odškodnění za soudní průtahy. Ostatní důkazní návrhy žalobce soud zamítl pro nadbytečnost, neboť se vázaly k nepřípustným žalobním bodům.

24. Soud tedy neprovedl tyto důkazní prostředky: zadání znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie ke zdravotnímu stavu dotčeného soudce; úplný výpis Bělina & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., z obchodního rejstříku; vyžádání všech smluv ČAK s Bělina & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., od roku 2019 do roku 2025; výzva Bělina & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., k úhradě ze dne 22. 4. 2026; rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 6. 2020, č. j. -104; přepis zvukového záznamu z jednání u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. ; přehrání tohoto zvukového záznamu; písemné vyjádření dotčeného soudce ze dne 19. 11. 2015 ke stížnosti žalobce ze dne 30. 10. 2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2023, č. j. -58.

K pasivní legitimaci žalovaného

25. K pasivní legitimaci žalovaného soud uvádí, že setrvává na tom, že žalovaným správním orgánem je odvolací senát odvolací kárné komise ČAK, nikoli ČAK. Soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2026, č. j. -48, body 29–35, které vypořádává veškeré námitky žalovaného. Soud akcentuje, že i kdyby měl Nejvyšší správní soud odlišný názor na pasivní legitimaci, s ohledem na postoj žalovaného lze vyjádření žalovaného fakticky považovat i za vyjádření ČAK. Jelikož je soud přesvědčen o správnosti svých závěrů, nepřikročil k přerušení tohoto řízení, jak navrhoval žalovaný.

K nepřípustným žalobním bodům

26. Soud konstatuje, že nový žalobní bod uplatněný v podání doručeném soudu dne 10. 9. 2026 je nepřípustný pro opožděnost dle , (dále jen „“). Žalobu lze rozšířit o nové žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby, která dle činí dva měsíce od dne, kdy bylo žalobci rozhodnutí oznámeno doručením písemného vyhotovení. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 10. 2025. Žalobce podal žalobu ve středu 17. 12. 2025, přičemž součástí žaloby byla žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Podáním této žádosti se staví lhůta pro podání žaloby ( ), žalobci tak zbýval jeden den ze zákonné lhůty pro podání žaloby.

27. Následujícího dne, tj. 18. 12. 2025, byla soudu doručena žaloba, která již obsahovala žalobní body shrnuté výše v naraci rozsudku (žalobce pak 19. 12. 2025 zaslal ještě žalobu po textové revizi). Tato okolnost ovšem nic nemění na skutečnosti, že žalobci zbýval jeden den ze zákonné lhůty pro podání žaloby.

28. Soud o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů rozhodl usnesením ze dne 11. 3. 2026, č. j. -44, tak, že ji zamítl. Usnesení bylo žalobci doručeno téhož dne, čímž nabylo právní moci a počala plynout zbývající část zákonné lhůty pro podání žaloby, která uplynula následujícího dne, tj. ve čtvrtek 12. 3. 2026. Tento den byl poslední, kdy mohl žalobce rozšířit žalobu o nové žalobní body. Žalobce pak dne 24. 3. 2026 podal další žádost o osvobození od soudních poplatků, lhůta pro rozšíření žaloby však již uplynula.

29. Žalobce přitom v žalobě neuplatnil žalobní bod spočívající v námitce podjatosti člena žalovaného Mgr. M. B., a to ani ve formě způsobilého zárodku, který by žalobce mohl rozvíjet. Totéž platí pro námitku žalobce vznesenou při jednání, kdy tvrdil, že je ČAK podjatá jako taková.

30. Dále žalobce při jednání dne 14. 9. 2026 obsáhle argumentoval, že skutky jemu kladené za vinu nejsou kárným proviněním. I v tomto případě se jedná o nový žalobní bod, jenž je nepřípustný pro opožděnost.

31. Soud nepřehlédl, že žalobce na str. 5 žaloby ze dne 18. 12. 2025 uvádí, že skutky jemu kladené za vinu nejsou kárným proviněním (obdobná formulace je již v prvotní žalobě ze dne 17. 12. 2025). Soud to však nepovažuje za žalobní bod ani za jeho způsobilý zárodek, který by žalobce mohl rozvíjet. Dle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. -58, Sb. NSS 835/2006, je žalobce „povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. […] Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.“.

32. Tyto požadavky ovšem zmínka žalobce nesplňuje, neboť se jedná o prostou negaci závěru žalovaného – žalobce bez jakékoli relevantní argumentace tvrdí, že platí opačný závěr, než k jakému dospěl žalovaný. Žalobce neuvádí, co konkrétně je na závěru žalovaného chybné, tedy z jakých právních či skutkových důvodů tomu tak je, v čem jsou zjištění, úvahy a hodnocení žalovaného vadné, neúplné atd. Nutno dodat, že takovou argumentaci nelze dovodit ani z jiných částí žaloby, jelikož je zřejmé, že žaloba se soustředí na procesní vady.

Posouzení žaloby soudem

33. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu ( ).

34. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Soud uvádí, že žalobce v žalobě u některých žalobních bodů jen opakuje, co již namítal v odvolání. Za situace, kdy žalobce vůči vypořádání odvolacích námitek neuplatňuje konkrétní a usouvztažněné pochyby, argumentaci správních orgánů konkrétně nevyvrací, s jednotlivými úvahami správních orgánů přímo nepolemizuje, ale jen opakuje to, na co už bylo reagováno, se soudu neotvírá možnost, aby působil jako arbitr mezi konkurujícími argumenty. Role soudu proto zůstává v tom, aby přezkoumal, zda úvahy správních orgánů jsou racionální a logicky soudržné, přičemž v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí soud žádné deficity, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí, neshledal. Soud proto k jednotlivým námitkám obecně odkazuje na argumentaci žalovaného obsaženou v napadeném rozhodnutí, kterou níže stručně shrnuje a s níž se ztotožňuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. -130, Sb. NSS 1350/2007), případně ji soud rozvíjí o vlastní úvahy.

36. Jelikož žalobce řadu svých námitek pojal jen stručně a obecně, soud dále podotýká, že rozsah a kvalita soudního přezkumu se odvíjí od formulace žalobních bodů. Je to žalobce, kdo se domáhá přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí. Soud pak podle přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Je tak výlučně na žalobci, aby v podané žalobě konkrétně specifikoval skutkové a právní důvody, pro které se domáhá soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Neučiní-li tak, respektive uplatní-li žalobce námitku toliko v obecné rovině, soudu nezbude než žalobou napadené rozhodnutí přezkoumat taktéž toliko v obecné rovině. Soud totiž není oprávněn a rovněž ani povinen na žalobní body jakkoli usuzovat nebo je dovozovat. K obdobnému závěru dospěl i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, Sb. NSS 2162/2011, ve kterém konstatoval, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“.

37. Pokud jde o tezi žalobce, že je zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu v rozporu s ústavním pořádkem, soud odkazuje na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že omezení možnosti podat žalobu zákonnou lhůtou, jejíž zmeškání nelze prominout, je ústavně konformní (usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2012, č. j. -41). Tvrzení žalobce, že byl po většinu doby běhu lhůty pro podání žaloby v pracovní neschopnosti a že se jedná o věc rozsáhlou, jsou tudíž irelevantní. Stran námitky, že žalovaný, resp. prvostupňový orgán není vázán žádnými lhůtami, se soud vyjadřuje níže ve vypořádání námitky zániku odpovědnosti za kárné provinění v důsledku uplynutí promlčecí doby.

38. Ke zmínce, že žalobce byl dva dny před rozhodnutím žalovaného nemocen, tudíž nemohl jednat, soud ve shodě s žalovaným podotýká, že napadené rozhodnutí bylo vydáno bez jednání, čímž je zásah do práv žalobce vyloučen.

39. Podle § 33 odst. 2 zákona o advokacii kárná žaloba musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou byly činěny přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo; tato doba nesmí být delší dvou měsíců.

40. Podle § 7 odst. 1 advokátního kárného řádu kárná žaloba se podává předsedovi kárné komise podáním adresovaným do sídla Komory; kárné řízení je zahájeno dnem, kdy byla kárná žaloba Komoře doručena.

41. První žalobní bod (zánik odpovědnosti za kárné provinění v důsledku uplynutí promlčecí doby) není důvodný. Tato námitka byla vypořádána v bodě 4 prvostupňového rozhodnutí a v bodě 10 napadeného rozhodnutí. Ustanovení zákona o advokacii obsahuje speciální úpravu lhůty pro podání kárné žaloby, nelze tak použít , o přestupcích (soud dodává, že ani , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), ani trestní řád, resp. . Subjektivní i objektivní lhůta k podání kárné žaloby byla dodržena. Jinou lhůtu, např. pro projednání věci a vydání rozhodnutí, zákon nestanoví a nelze ji ve veřejném právu dovodit, a to ani ve prospěch kárně obviněného.

42. Soud se tímto závěrem ztotožňuje a podotýká, že žalobce nezpochybnil dodržení lhůty pro podání kárné žaloby, soud tak jen stručně konstatuje, že ze správního spisu její dodržení ověřil. Kárný žalobce se o kárném provinění dověděl dne 7. 3. 2017 ze stížnosti Krajského soudu v Hradci Králové, kárná žaloba byla podána dne 7. 9. 2017 (§ 7 odst. 1 advokátního kárného řádu), tedy v subjektivní i objektivní lhůtě. Nenastala tudíž situace, která by vedla k zániku odpovědnosti žalobce za kárné provinění v důsledku uplynutí promlčecí doby.

43. Soud dále zdůrazňuje, že žalobce není bez obrany proti průtahům v řízení. Je oprávněn podat nečinnostní žalobu, a to i v případě, že zvláštní zákon nestanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí ( ). Mimoto se délka řízení může projevit ve výši sankce, tj. v jejím snížení. Dle napadeného rozhodnutí (bod 14) ovšem délku řízení v podstatné míře, byť nikoli výhradně, způsobil žalobce, a to dvěma neúspěšnými žalobami u zdejšího soudu, odročováním jednání na jeho žádost a opakovanými námitkami podjatosti. Vše uvedené je sice právem žalobce, leč objektivně to přispělo k prodloužení řízení.

44. Podle § 46 odst. 3 zákona o advokacii kontrolní rada volí ze svých členů a odvolává předsedu kontrolní rady, a stanoví-li tak organizační řád, i místopředsedy kontrolní rady. Předseda kontrolní rady je oprávněn vystupovat v kárném řízení podle tohoto zákona jako kárný žalobce.

45. Druhý žalobní bod (podání kárné žaloby nebylo schváleno příslušným orgánem ČAK) není důvodný. Zákon o advokacii nestanoví, že by podání kárné žaloby muselo být schváleno určitým orgánem ČAK. Žalobce své tvrzení, že podání žaloby měla schválit kontrolní rada a že o tom měl být učiněn záznam, nijak blíže neupřesnil. Kárným žalobcem je dle § 46 odst. 3 zákona o advokacii předseda kontrolní rady, přičemž jak soud vysvětluje níže, může být v tomto směru zastoupen místopředsedou kontrolní rady.

46. Podle čl. 15 odst. 2 organizačního řádu ČAK (usnesení sněmu č. 3/1999, kterým se schvaluje organizační řád České advokátní komory) místopředsedové kontrolní rady zastupují předsedu kontrolní rady způsobem určeným kontrolní radou, nemůže-li předseda kontrolní rady svoji funkci, byť i jen dočasně, vykonávat.

47. Třetí žalobní bod (kárná žaloba byla sepsána a podána místopředsedou kontrolní rady, nikoli jejím předsedou) není důvodný. Oprávnění místopředsedy kontrolní rady podepsat kárnou žalobu vyplývá z čl. 15 odst. 2 organizačního řádu ČAK. Uvedené potvrdil rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 9. 2016, č. j. -50, s tím, že tento postup je v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivity činnosti správních orgánů, když s ohledem na zákonem stanovené prekluzivní lhůty pro podávání kárných žalob dle § 33 odst. 2 zákona o advokacii nelze vyžadovat podepsání každé kárné žaloby kárným žalobcem osobně.

48. Žalovaný pak ve svém vyjádření správně dodal, že při akceptování názoru žalobce a při vyloučení předsedy kontrolní rady z důvodu jeho podjatosti by nebylo možné podat kárnou žalobu. Žalovaný dále přiléhavě poukázal na výkladové stanovisko odvolací kárné komise ČAK ze dne 4. 3. 2019, dle něhož „je místopředseda kontrolní rady oprávněn zastupovat jejího předsedu i při podání kárné žaloby, přičemž podpis osoby podávající kárnou žalobu musí být provázen uvedením jména, příjmení a funkce podepisujícího tak, aby bylo postaveno na jisto, kdo tento úkon učinil. Zmocnění k zastoupení není třeba dokladovat individualizovanou plnou mocí (nebo pověřením).“.

49. Teze žalobce, že by kárnou žalobu měl podepisovat místopředseda kontrolní rady jedině tehdy, je-li dán objektivní důvod, je bezpředmětná. Kárná žaloba podepsaná oprávněně zastupujícím místopředsedou kontrolní rady má stejné právní účinky jako kárná žaloba podepsaná předsedou kontrolní rady. Pokud snad žalobce naznačuje, že by místopředseda kontrolní rady mohl obcházet předsedu kontrolní rady a podávat kárné žaloby bez jeho vědomí, nebo dokonce proti jeho vůli, pak soud poukazuje na to, že kárný žalobce může vzít kárnou žalobu zpět (§ 10 advokátního kárného řádu). Z ničeho přitom nevyplývá, že by předseda kontrolní rady zpětně nesouhlasil s podáním kárné žaloby učiněným místopředsedou kontrolní rady.

50. Soud proto nepovažuje za nezbytné, aby bylo při podání kárné žaloby místopředsedou kontrolní rady zdůvodňováno a dokládáno, že právě v tom okamžiku nemohl kárnou žalobu podat předseda kontrolní rady. Je zjevné, že smyslem ustanovení místopředsedů kontrolní rady je umožnit operativně reagovat na „provozní okolnosti“.

51. Podle § 51 odst. 1 zákona o advokacii Ministerstvo spravedlnosti vydává právním předpisem po předchozím vyjádření Komory kárný řád.

52. Čtvrtý žalobní bod (vydání advokátního kárného řádu Ministerstvem spravedlnosti je v rozporu s právem na samosprávu ČAK) není důvodný. Advokátní kárný řád byl Ministerstvem spravedlnosti vydán na základě zákonného zmocnění dle zákona o advokacii. Poukaz žalobce na to, že v jiných státech se advokacie reguluje jinak, tedy že neexistuje ingerence výkonné moci, je dle soudu bezpředmětný. Na rozdíl od územní samosprávy ( a a násl. ) neexistuje ústavní garance práva na profesní samosprávu. Zákonodárce měl proto široký prostor pro úvahu, jak advokacii regulovat. Pro srovnání, např. insolvenční správci svou zákonem zřízenou samosprávnou komoru nemají vůbec, zákonodárce v jejich případě preferuje intenzivní dohled insolvenčního soudu a Ministerstva spravedlnosti. Nelze také pominout, že Ministerstvo spravedlnosti vydává advokátní kárný řád po předchozím vyjádření ČAK. Nejedná se tak o případ, kdy by byla ČAK vnucena určitá právní úprava, kterou by nemohla nijak ovlivnit.

53. Podle § 43 písm. a) zákona o advokacii sněmu přísluší volit z advokátů přímou a tajnou volbou na dobu čtyř let členy a náhradníky představenstva, kontrolní rady, kárné komise a odvolací kárné komise. Členy těchto orgánů Komory sněm také tajným hlasováním odvolává.

54. Podle § 47a odst. 3 zákona o advokacii členem odvolací kárné komise může být zvolen advokát, který dosáhl věku 40 let a byl členem představenstva, kontrolní rady, nebo kárné komise po dobu nejméně 3 let.

55. Pátý žalobní bod (členové odvolací kárné komise ČAK jsou ustanovováni do funkce ústavně nesouladným způsobem) není důvodný. K ustanovení do funkce dochází volbou na sněmu ČAK v souladu s § 43 písm. a) zákona o advokacii. Věkové a kvalifikační předpoklady dle § 47a odst. 3 zákona o advokacii nelze dle soudu považovat za neústavní.

56. např. stanoví stejnou věkovou hranici pro možnost být zvolen prezidentem republiky nebo senátorem. Stejně tak není nic neobvyklého, pokud zákon pro určitou funkci vyžaduje i „praxi v oboru“. Pro srovnání, v justici je běžné, že soudci vyšších soudů se stávají soudci s delší praxí v oboru, ač jde o nepsané pravidlo. Pro předsedy a místopředsedy soudů jsou již stanovena výslovná pravidla a potřebná délka výkonu funkce soudce, viz zákona o soudech a soudcích.

57. Jestliže žalobce namítá, že členové odvolací kárné komise ČAK jsou příliš svázáni s ČAK, soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že je to jeden z výrazů stavovské samosprávy a nezávislosti ČAK na státu. Soud podotýká, že tento model je poměrně rozšířený, funguje také u lékařů, stomatologů a lékárníků, daňových poradců, architektů a autorizovaných inženýrů, patentových zástupců aj. Nutno též zdůraznit, že se kárně trestaný advokát může bránit u nezávislého soudu.

58. Podle § 33 odst. 1 zákona o advokacii o tom, zda se advokát nebo advokátní koncipient dopustil kárného provinění, a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení zahájeném na základě kárné žaloby podané kárným žalobcem (§ 46 odst. 3 a § 51 odst. 2) tříčlenný kárný senát složený ze členů kárné komise Komory. Účastníky kárného řízení jsou kárný žalobce a advokát nebo advokátní koncipient, proti němuž je kárné řízení zahájeno (dále jen „kárně obviněný“).

59. Podle § 35 odst. 2 zákona o advokacii o odvolání rozhoduje tříčlenný senát ustanovený z členů odvolací kárné komise (dále jen „odvolací senát“).

60. Podle § 2 odst. 1 advokátního kárného řádu předseda kárné komise České advokátní komory (dále jen "předseda kárné komise") bez odkladu po zahájení kárného řízení (§ 7 odst. 1) písemně ustanoví kárný senát podle § 33 odst. 1 zákona a jmenuje jeho předsedu.

61. Podle § 5 odst. 1 advokátního kárného řádu předseda odvolací kárné komise bez odkladu poté, co mu bylo předsedou kárné komise předloženo odvolání [§ 26 odst. 2 písm. b)], písemně ustanoví odvolací kárný senát (dále jen „odvolací senát“) a jmenuje jeho předsedu.

62. Šestý žalobní bod [netransparentní mechanismus pro ustanovování členů (odvolacích) kárných senátů] není důvodný. Zdejší soud opakovaně potvrdil, že se zásada zákonného soudce a s tím spojená zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů uplatňují toliko v řízení před soudy (rozsudky sp. zn. a ). V advokátním kárném řízení jsou kárné senáty určovány ad hoc rozhodnutím předsedy kárné komise, resp. předsedy odvolací kárné komise, což vyplývá z § 33 odst. 1 a § 35 odst. 2 zákona o advokacii, jakož i z § 2 odst. 1 a § 5 odst. 1 advokátního kárného řádu.

63. Soud dodává, že např. v případě řešení přestupku správním orgánem také neexistuje rozvrh práce, tj. ústavně zaručené právo účastníka na konkrétní předem určitelnou úřední osobu. Ochranou účastníka je možnost podat námitku podjatosti proti konkrétní úřední osobě. Také kárně obviněný advokát se může bránit námitkou podjatosti (§ 3 advokátního kárného řádu), čímž je z pohledu soudu jeho ochrana zajištěna. Rozhodnutí o námitce podjatosti pak může být předmětem přezkumu nezávislého soudu; v nyní projednávaném případě ovšem žalobce související žalobní bod uplatnil opožděně.

64. Podle § 32 odst. 3 zákona o advokacii advokátovi lze za kárné provinění uložit pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem.

65. Podle § 33a odst. 2 zákona o advokacii vyslovil-li kárný senát v rozhodnutí, kterým se kárné řízení končí, že kárně obviněný se dopustil kárného provinění, zaváže současně v rozhodnutí kárně obviněného k náhradě nákladů kárného řízení, které nese Komora podle odstavce 1, a to jednorázovou částkou stanovenou v přiměřené výši stavovským předpisem.

66. Sedmý žalobní bod (likvidační výše pokuty) není důvodný. Soud úvodem zdůrazňuje, že pokuta sice nesmí být likvidační, ovšem aby naplnila svůj účel z hlediska individuální i generální prevence, musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. -133, Sb. NSS 2092/2010, bod 28).

67. Jak vyplývá z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. -40, a ze dne 27. 5. 2021, č. j. -42, „je-li ukládaná pokuta tak nízká, že z podstaty věci nemůže mít likvidační charakter (typicky v řádech stovek korun), nejsou správní orgány povinny majetkové poměry přestupce hodnotit. Pokuty ve výši, která likvidační charakter zásadně nepůsobí, ale v konkrétním případě jej mít mohou (v řádech desítek tisíc korun), vyžadují, aby se správní orgán majetkovými poměry pachatele zabýval […]“.

68. Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné i na kárné provinění advokátů. Nejvyšší správní soud se v citované judikatuře explicitně nezabýval řádem jednotek tisíc Kč, dle soudu však lze důvodně usuzovat, že i ty budou až na mimořádné případy náležet do kategorie pokut, které ze své podstaty nemohou mít likvidační charakter. Nejvyšší správní soud totiž připustil možný likvidační charakter, a to navíc jen výjimečně, až u řádu desítek tisíc Kč.

69. Žalovaný vypořádal námitku žalobce týkající se jeho majetkových poměrů v bodě 13 napadeného rozhodnutí. Žalovaný korigoval závěr prvostupňového orgánu spočívající v tom, že se dle prvostupňového orgánu žalobce ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil (vyjádřil se obecně, viz níže). Tato nepřesnost ovšem dle žalovaného nepředstavovala takovou vadu prvostupňového rozhodnutí, pro niž by mělo být zrušeno, jelikož pokuta je velice nízká. Soud se tímto závěrem žalovaného ztotožňuje, neboť odpovídá výše citované judikatuře. Žalovaný s ohledem na nízkou výši pokuty nebyl povinen hodnotit majetkové poměry žalobce.

70. Lze dodat, že i kdyby byl žalovaný povinen hodnotit majetkové poměry žalobce, pak pro to žalobce nevytvořil podmínky. Žalobce jen stručně uvedl, že jeho majetková ani finanční situace není dobrá – nemá žádné zaměstnance, nemá přehled o tom, co má na účtu, nevlastní žádnou nemovitost, osobní automobil má na leasing. Z rozsudku sp. zn. vyplývá, že správní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení. Žalobce se však omezil na obecné teze, neposkytl tedy relevantní údaje.

71. Likvidační výše pokuty nevyplývá ani z provedeného dokazování. Vykázané příjmy žalobce za roky 2024 a 2025 nejsou vysoké, na druhou stranu nejsou ani zcela zanedbatelné. Z daňových přiznání žalobce soud zjistil, že v roce 2024 činil základ daně 128 176 Kč, v roce 2025 činil 73 401 Kč. Žalobce se nemůže zaštiťovat tím, že ho soudy osvobozovaly od soudních poplatků. Jedná se o zcela odlišné instituty. Sankce má represivní, preventivní a výchovnou funkci, pročež musí být citelná. Naproti tomu osvobození od soudních poplatků slouží k realizaci práva na přístup k soudu garantovaného d.

72. Závěrem soud podotýká, že při posuzování výše pokuty nelze přihlížet k uložené povinnosti nahradit náklady řízení dle § 33a odst. 2 zákona o advokacii. Nejedná se totiž o sankci, tento následek nastupuje bez dalšího, pokud bylo shledáno, že se kárně obviněný dopustil kárného provinění. I kdyby tedy kárně obviněnému nebyla uložena pokuta, ale např. napomenutí, byl by povinen nahradit náklady řízení, jejichž výše je stanovena fixně na 8 000 Kč (usnesení představenstva č. 3/1999, kterým se stanoví jednorázová částka náhrady nákladů kárného řízení, ve znění do 22. 7. 2023). Není zde tedy ani žádné správní uvážení nebo výpočet, které by soud mohl přezkoumávat.

Závěr

73. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

74. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 14. září 2026

Milan Tauber v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.