Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 26/2026 - 46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci

žalobkyně: Z. Š.

bytem X

proti

žalované: Česká advokátní komora

se sídlem Praha 1, Národní 118/16

o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 16. 3. 2026, č. j. 10.04-000005/26-0002, č. j. 10.04-000008/26-0002, č. j. 10.04-000010/26-0002, č. j. 10.04-000011/26-0002, č. j. 10.04-000012/26-0002, č. j. 10.04-000014/26-0002, č. j. 10.04-000015/26-0002, č. j. 10.04-000016/26-0002, č. j. 10.04-000017/26-0002, č. j. 10.04-000018/26-0002, č. j. 10.04-000019/26-0002, a č. j. 10.04-000020/26-0002,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobkyně podanou žalobou společně brojila proti dvanácti rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku, přičemž se primárně domáhala vyslovení jejich nicotnosti. Nicotnost napadených rozhodnutí žalobkyně spatřovala v nedostatku pravomoci žalované rozhodovat o určení advokáta za úplatu či o zrušení takového určení a v absenci zákonného podkladu pro určení advokáta za úplatu. Eventuálně se žalobkyně domáhala zrušení napadených rozhodnutí.

2. Napadenými rozhodnutími žalovaná žalobkyni neurčila advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Důvodem neurčení advokáta byl ve všech případech závěr žalované, podle kterého žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v a , o advokacii (dále jen „“), konkrétně žalobkyně v žádostech neuvedla ani nedoložila jména alespoň dvou jí oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak.

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně v podané žalobě namítala nicotnost napadených rozhodnutí pro nedostatek pravomoci žalované rozhodovat o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Podle žalobkyně nemá použití na případy určení advokáta za úplatu ve znění účinném od 1. 1. 2024 dostatečnou oporu v textu zákona. Zákonodárce se ve vztahu k určení advokáta za úplatu nevyjádřil jasně, určitě a srozumitelně, přičemž tento nedostatek nelze nahrazovat rozšiřujícím výkladem novelizovaných ustanovení ani analogií. Na podporu tohoto závěru žalobkyně odkázala na vyjádření Veřejného ochránce práv ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 3/2022/SZD. Dále žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. -43, a na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. .

4. Žalobkyně dále brojila proti požadavkům obsaženým ve formuláři „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu ( věta druhá )“, který tvoří přílohu č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (dále jen „“). Podle žalobkyně Ministerstvo spravedlnosti v této vyhlášky a v uvedeném formuláři bez výslovného zákonného zmocnění stanovilo požadavky spočívající v uvedení údaje o žádosti o ustanovení zástupce soudem a jmen dvou advokátů, kteří odmítli právní službu poskytnout. Tyto požadavky podle ní ztěžují žadatelům o určení advokáta za úplatu přístup k soudu a k právní pomoci, zejména jde-li o řízení, v němž je stanoveno povinné zastoupení advokátem. Žalobkyně namítala, že věty druhé neobsahuje slovní spojení „za úplatu“ a že ve spojení s se i nadále týká pouze bezplatného určení advokáta. Nejasnost zákonné úpravy proto podle ní mohl odstranit pouze zákonodárce, nikoli Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím podzákonného právního předpisu.

5. Ve vztahu k jednotlivým požadavkům formuláře žalobkyně uvedla, že podmínka předchozí žádosti o ustanovení zástupce soudem byla dotčena nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. . Požadavek na uvedení jmen dvou advokátů, kteří odmítli právní službu poskytnout, pak podle žalobkyně předpokládá u žadatele bez vysokoškolského právnického vzdělání součinnost třetích osob. S odkazem na vyjádření Veřejného ochránce práv žalobkyně namítala, že prostřednictvím analogie nelze dovozovat příkaz vůči třetí osobě, tedy advokátovi, pokud mu taková povinnost neplyne přímo ze zákona. Takový postup by se podle žalobkyně dostával do rozporu s a d (dále jen „“).

6. Žalobkyně nesouhlasila s názorem vyjádřeným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. -38, podle něhož je legitimní požadovat, aby osoba hodlající využít institut určení advokáta znala aktuální znění příslušných ustanovení , neboť neznalost zákona neomlouvá. Podle žalobkyně je třeba současně respektovat zásadu, že soud zná právo. Soud proto musí posoudit, zda žalovaná jako subjekt vykonávající státní moc postupuje v mezích y a zda lze její pravomoc založit pouze prostřednictvím rozšiřujícího výkladu nebo analogie.

7. Žalobkyně dále polemizovala s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2024, č. j. -42, podle něhož zákonodárce podmínku předchozího oslovení advokátů implicitně vztáhl také na určení advokáta k poskytnutí úplatné právní služby. Podle žalobkyně se soud nevypořádal s otázkou, zda žalovaná vůbec disponuje pravomocí rozhodovat podle o určení advokáta za úplatu, jestliže by tato pravomoc měla být dovozena jen rozšiřujícím výkladem nebo analogií. Touto otázkou se měl soud zabývat z úřední povinnosti, neboť nedostatek pravomoci by způsoboval nicotnost správního rozhodnutí.

8. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem uvedeným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2026, č. j. -44, podle něhož položka formuláře týkající se ustanovení zástupce soudem patrně slouží pouze ke zjištění, zda žadatel již nemá soudem ustanoveného zástupce. Takové odůvodnění podle žalobkyně není přesvědčivé, neboť je založeno pouze na předpokladu vyjádřeném slovem „patrně“. Soud se navíc podle ní nevypořádal s požadavkem na uvedení jmen dvou advokátů, kteří odmítli právní službu poskytnout, ani s námitkou nepřípustnosti ukládání povinností třetím osobám na základě analogie.

9. Žalobkyně dále reagovala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2026, č. j. -12, v němž soud poukázal na řetězení obdobných sporů, setrvávání žalobkyně na jejích argumentech a znaky zjevného zneužití práva. Žalobkyně namítala, že se tento závěr bezdůvodně odchyluje od rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2025, č. j. -57, podle něhož podáváním správních žalob realizuje své ústavní právo na soudní ochranu a její postup nelze považovat za šikanózní výkon práva. Podle žalobkyně nemůže být řetězení sporů přičítáno k její tíži, jestliže dosud nebyla z úřední povinnosti vyřešena otázka pravomoci žalované rozhodovat o určení advokáta za úplatu ani zákonnosti § 1 odst. 4 vyhlášky.

10. S ohledem na uvedené žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalované, že nesplnila podmínky podle a , neboť neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a nedoložila nemožnost zajistit si právní službu jinak. Podle žalobkyně jsou uvedené závěry založeny na použití zákonných ustanovení a podzákonné úpravy, které neposkytují dostatečný právní základ pro rozhodování o určení advokáta za úplatu.

11. Za nepřiléhavé žalobkyně označila odkazy žalované na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť se tato rozhodnutí podle ní nezabývala otázkou existence pravomoci žalované rozhodovat podle o určení advokáta za úplatu ani otázkou ústavnosti a zákonnosti formuláře žádosti, vyhlášky a ve znění účinném od 1. 1. 2024.

12. Žalobkyně odmítla závěr žalované, že její setrvalé nerespektování podmínek pro určení advokáta hraničí se zneužíváním práva. Podle žalobkyně tento závěr nezohledňuje nález Ústavního soudu sp. zn. ani následnou zákonnou úpravu účinnou od 1. 1. 2024. Naopak žalovaná podle ní setrvale vychází z vadné vyhlášky, aniž by podnikla kroky k odstranění jejích nedostatků nebo nedostatku vlastního zákonného zmocnění k rozhodování o určení advokáta za úplatu.

13. Dle žalobkyně se žalovaná argumentací týkající se nemožnosti opatřit si právní službu jinak pokouší zakrýt vlastní pochybení a nedostatky a vyhlášky. Žalobkyni nemůže být kladeno k tíži, že žalovaná opomíjí její případný nárok na náhradu škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „“]. Nové rozhodnutí vydané žalovanou po případném zrušujícím rozsudku soudu by proto podle žalobkyně nebylo pouze akademickým rozhodnutím.

14. Závěrem žalobkyně zdůraznila absenci pravomoci žalované rozhodovat o určení advokáta za úplatu či o zrušení jeho určení a současně neexistenci zákonného podkladu pro takové rozhodování. V tomto směru žalobkyně navrhla, aby soud vyslovil nicotnost napadených rozhodnutí, posoudil vyhlášky dle a věc předložil Ústavnímu soudu postupem podle . V této souvislosti žalobkyně odkázala také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2003, č. j. -29.

III. Vyjádření žalované k podané žalobě

15. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná odkázala na napadená rozhodnutí a navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl.

16. Dle žalované jsou napadená rozhodnutí souladná se i , a to po stránce formální, procesní i hmotněprávní, a nejedná se o nicotná rozhodnutí. Dále žalovaná poukázala na to, že zdejší soud již rozhodoval o řadě obdobných žalob žalobkyně. V této souvislosti žalovaná odkázala zejména na rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2026, č. j. -35.

17. Ve vyjádření žalovaná akcentovala, že nepostačuje, aby se žadatel na advokáty pouze obrátil se žádostí o poskytnutí právní služby. Je rovněž nezbytné doložit, alespoň neformálním vyjádřením oslovených advokátů, že poskytnutí konkrétní právní služby odmítli. Žalobkyně této podmínce nedostála, neboť se podle vlastních tvrzení před podáním žádostí na dva advokáty vůbec neobrátila. Žalovaná odmítla výklad žalobkyně, podle něhož po novele účinné od 1. 1. 2024 již takovou povinnost neměla.

18. Žalovaná poukázala na novelu provedenou , účinnou od 1. 1. 2024. Podle hradí odměnu advokáta určeného podle k poskytnutí právní služby za úplatu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se s advokátem jinak. Toto ustanovení je podle žalované nutné vykládat ve spojení s , podle něhož je žadatel, nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle , povinen doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů.

19. Jelikož žalobkyně žádala o určení advokáta za úplatu, nejednalo se podle žalované o poskytnutí právní služby na náklady státu. Odměnu určeného advokáta by totiž hradila sama žalobkyně. Právě proto na její žádosti dopadala povinnost podle . Žalobkyně tak měla označit alespoň dva advokáty, které požádala o poskytnutí konkrétní právní služby, a současně prokázat, že jí tito advokáti požadovanou právní službu odmítli poskytnout. Protože tak neučinila, neosvědčila ani podmínku podle , tedy že si nemohla zajistit poskytnutí právní služby jinak.

20. Žalovaná rovněž uvedla, že zákonodárce novelou provedenou nezměnil a tohoto ustanovení se nedotkl ani nález Ústavního soudu sp. zn. .

21. Žalovaná konečně odkázala na rozhodovací praxi městského soudu, který se již zabýval výkladem ve spojení s , s tím, že napadená rozhodnutí odpovídají této rozhodovací praxi. V této souvislosti žalovaná navrhla zvážit, zda by žalobkyně neměla nést náklady řízení vzniklé žalované.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ věta první , (dále jen „“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

23. K nařízenému ústnímu jednání se účastníci řízení po předchozí omluvě (ani veřejnost) nedostavili, soud tak v souladu s projednal věc v jejich nepřítomnosti.

24. Při posouzení věci vyšel soud z následující právní úpravy:

- Podle [t]en, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí

a) právní porady podle § 18a nebo

b) právní služby podle § 18c.

- Podle [ž]adatel, který není ve věci, v níž žádá poskytnutí právní služby, zastoupen jiným advokátem nebo osobou podle , má právo, aby mu Komora určila advokáta k poskytnutí právní služby. V téže věci může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v , nebo nastane-li situace uvedená v .

- Podle [ž]ádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby lze podat pouze na formuláři, jehož vzor stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Žádost kromě obecných náležitostí stanovených obsahuje

a) popis věci, v níž by měla být právní služba poskytována, a

b) prohlášení žadatele, že jej ve věci, v níž je právní služba žádána, nezastupuje jiný advokát nebo osoba podle § 2 odst. 2 písm. a).

- Podle [n]ejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle , je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů.

- Podle [b]yl-li advokát určen podle k poskytnutí právní služby bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem, hradí jeho odměnu stát podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, není-li stanoveno jinak. V ostatních věcech má advokát určený podle k poskytnutí právní služby bezplatně pouze nárok na poskytnutí náhrady podle stavovského předpisu. Ustanovení části věty za středníkem se nepoužije.

- Podle [b]yl-li advokát určen podle k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak.

25. V logice soudního přezkumu se soud nejprve zabýval namítanou nicotností napadených rozhodnutí. Posouzení této námitky však závisí na vyřešení meritorní otázky, zda má žalovaná zákonnou pravomoc rozhodovat o žádostech o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Soud proto na tomto místě pouze předesílá, že napadená rozhodnutí nicotnými neshledal.

26. Podstata sporu mezi účastníky řízení spočívá v posouzení, zda žalovaná oprávněně nevyhověla žádostem žalobkyně proto, že žalobkyně neuvedla ani nedoložila, že se neúspěšně pokusila zajistit si požadovanou právní službu prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Žalobkyně v této souvislosti setrvale namítá, že neumožňuje určení advokáta za úplatu, případně že podmínky takového určení nejsou dostatečně jasně stanoveny. Z toho dovozuje také nedostatek pravomoci žalované a nicotnost napadených rozhodnutí. Dále zpochybňuje zákonnost a požadavků uvedených ve formuláři tvořícím její přílohu č. 5.

27. Otázkou určení advokáta za úplatu a podmínek, za nichž lze žádosti o takové určení vyhovět, se zdejší soud zabýval již v řadě rozsudků vydaných ve věcech, v nichž žalobkyně uplatnila obsahově obdobné žalobní námitky. Jde například o rozsudky ze dne 22. 8. 2024, č. j. -47, ze dne 21. 10. 2024, č. j. -42, ze dne 20. 6. 2025, č. j. -57, ze dne 18. 12. 2025, č. j. -47, ze dne 19. 2. 2026, č. j. -38, či ze dne 27. 4. 2026, č. j. -40. Soud z právních závěrů vyslovených v těchto rozsudcích vycházel i v nynější věci, neboť v žalobní argumentaci ani v okolnostech projednávané věci neshledal důvod se od nich jakkoliv odchýlit.

28. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně převážně opakuje námitky již vypořádané v uvedených rozsudcích, nepovažoval soud za potřebné znovu v plném rozsahu opakovat výklad základních východisek institutu určení advokáta za úplatu a v tomto ohledu na tyto rozsudky odkazuje. Dále se soud zaměřil zejména na námitky, které žalobkyně podrobněji rozvinula nebo uplatnila v reakci na novější rozhodovací praxi.

29. Soud předně připomíná, že v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. došlo s účinností od 1. 1. 2024 k novelizaci . Od tohoto data výslovně rozlišuje mezi určením advokáta k poskytnutí právní služby na náklady státu a určením advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Jelikož žalobkyně podala posuzované žádosti po účinnosti této novely, vycházel soud zejména z , až 3 a a 5 ve znění účinném od 1. 1. 2024.

30. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že žádosti o určení advokáta lze vyhovět pouze tehdy, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Jednou z těchto podmínek je nemožnost žadatele zajistit si poskytnutí právní služby jinak. Nejde-li o právní službu poskytovanou na náklady státu podle , musí žadatel podle téhož zákona doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si požadovanou právní službu prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Již nesplnění této podmínky představuje dostatečný důvod pro nevyhovění žádosti (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2021, č. j. -30, a ze dne 29. 2. 2024, č. j. -28).

31. Právní službou poskytovanou na náklady státu se rozumí právní služba podle . Naproti tomu podle téhož zákona hradí odměnu advokáta určeného podle k poskytnutí právní služby za úplatu klient. Odkaz na obsažený v proto znamená, že povinnost doložit předchozí neúspěšné oslovení alespoň dvou advokátů se uplatní ve všech případech, kdy právní službu nehradí stát, tedy také při určení advokáta za úplatu.

32. Nálezem sp. zn. tak došlo k narovnání postavení žadatelů, kteří žádají o určení advokáta z důvodu nepříznivých příjmových a majetkových poměrů, a žadatelů, kteří si právní službu nemohou objektivně zajistit z jiného důvodu. Pro obě skupiny platí stejné základní podmínky, s výjimkou doložení příjmových a majetkových poměrů, které se vyžaduje pouze u žádosti o právní službu na náklady státu.

33. V projednávaném případě bylo společným důvodem nevyhovění všem dvanácti žádostem nesplnění podmínky podle ve spojení s . Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by se před podáním jednotlivých žádostí neúspěšně pokusila zajistit si požadovanou právní službu prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Namísto toho zpochybnila existenci a zákonnost této podmínky.

34. Soud její argumentaci nepřisvědčil. Je pravda, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. ani následnou novelou nedošlo ke změně znění a . Tato skutečnost však závěry žalobkyně nepodporuje. Podmínka doložení předchozího neúspěšného oslovení alespoň dvou advokátů existovala již před novelou a z vyplývá, že se tato podmínka uplatní také při určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu.

35. Žalobkyně v této souvislosti nesouhlasí se závěrem rozsudku ze dne 21. 10. 2024, č. j. -42, podle něhož zákonodárce uvedenou podmínku implicitně vztáhl také na určení advokáta za úplatu. Z použití výrazu „implicitně“ však nelze dovozovat, že by soud pravomoc žalované nebo povinnost žalobkyně založil analogií. Z , a v jejich vzájemné souvislosti vyplývá jak možnost určit advokáta za úplatu, tak povinnost žadatele doložit, že se předtím neúspěšně pokusil zajistit si požadovanou právní službu u alespoň dvou advokátů. Jde o výklad vzájemně souvisejících ustanovení téhož zákona, nikoli o vytvoření nové podmínky nad jeho rámec.

36. Ze stejné právní úpravy vyplývá také pravomoc žalované. předpokládá určení advokáta podle k poskytnutí právní služby za úplatu, upravuje způsob úhrady jeho odměny a rozhodování o určení advokáta svěřuje orgánu žalované. Podle rozhoduje předseda žalované o určení advokáta podle až i o zrušení jeho určení. Pravomoc žalované tedy přímo vyplývá ze a není dovozována analogií ani rozšiřujícím výkladem.

37. Tento závěr nezpochybňuje vyjádření Veřejného ochránce práv ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 3/2022/SZD, učiněné v řízení před Ústavním soudem vedeném pod sp. zn. . Veřejný ochránce práv se vyjadřoval k právní úpravě předcházející uvedenému nálezu a následné novele , kdy možnost určit advokáta za úplatu nebyla v tomto zákoně odpovídajícím způsobem upravena. Jeho závěry o nepřípustnosti analogického založení pravomoci žalované proto nelze bez dalšího přenášet na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2024.

38. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. nepovažoval soud za přiléhavý. Soud v projednávané věci nevytváří nový zákonný podklad analogií ani rozšiřujícím výkladem, nýbrž vychází z výslovné právní úpravy obsažené v . Nejde proto o vyplňování pravé mezery v zákoně, kterou by mohl odstranit pouze zákonodárce.

39. S ohledem na uvedené nebyl dán ani důvod postupovat podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. -43, a vyslovit nicotnost napadených rozhodnutí pro nedostatek pravomoci žalované. Uvedený rozsudek se týká důsledků skutečného nedostatku působnosti správního orgánu. V nynější věci však žalovaná rozhodovala v oblasti, kterou jí svěřuje. Napadená rozhodnutí proto nejsou nicotná.

40. Žalobkyně dále namítala, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na něž odkazovala žalovaná, neřešila otázku její pravomoci ani zákonnost vyhlášky a formuláře. Tato námitka nemůže závěry soudu změnit. Pravomoc žalované i podmínky určení advokáta za úplatu vyplývají přímo z výše rozebrané právní úpravy a jejich výkladem se opakovaně zabýval rovněž zdejší soud. Zákonnost napadených rozhodnutí proto není založena pouze na judikatuře citované žalovanou, ale především na rozhodných ustanoveních .

41. S uvedenými závěry souvisejí námitky žalobkyně proti a proti formuláři „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu“, který tvoří přílohu č. 5 této vyhlášky. Žalobkyně zpochybňuje zejména požadavek uvést údaj o žádosti o ustanovení zástupce soudem a jména dvou advokátů, kteří odmítli požadovanou právní službu poskytnout. Povinnost doložit neúspěšný pokus zajistit si právní službu prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů nevyplývá pouze z vyhlášky nebo formuláře, nýbrž přímo z . Formulář tak v této části nevytváří novou povinnost nad rámec , ale umožňuje doložit splnění podmínky, kterou zákon stanoví. Požadavek na označení oslovených advokátů je přitom přiměřený svému účelu, neboť bez jejich identifikace a doložení odmítnutí by žalovaná nemohla ověřit, zda si žadatel skutečně nemohl zajistit požadovanou právní službu smluvně.

42. Uvedení jmen oslovených advokátů nepředstavuje ani ukládání povinností třetím osobám na základě analogie. Oslovením advokáta se žádostí o poskytnutí právní služby mu nevzniká povinnost zastoupení přijmout. po žadateli požaduje pouze to, aby se pokusil právní službu smluvně zajistit a svůj neúspěšný pokus doložil. Případná kontraktační povinnost advokáta vzniká teprve jeho určením žalovanou a má podklad přímo v , nikoli v analogii.

43. Žalobkyně dále nesouhlasí s vysvětlením obsaženým v rozsudku ze dne 10. 3. 2026, č. j. -44, podle něhož položka formuláře týkající se ustanovení zástupce soudem patrně slouží ke zjištění, zda žadatel již nemá soudem ustanoveného zástupce. Samotná formulace odůvodnění uvedeného rozsudku však nemá vliv na zákonnost nyní přezkoumávaných rozhodnutí. Samostatným a dostatečným důvodem pro vydání napadených rozhodnutí bylo, že žalobkyně nedoložila předchozí neúspěšné oslovení alespoň dvou advokátů. Ani případná dílčí výhrada k obsahu jiné položky formuláře by proto nemohla vést ke zrušení napadených rozhodnutí.

44. Nesprávné je rovněž tvrzení žalobkyně, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. byl zrušen institut ustanovení zástupce soudem. Tento institut je nadále součástí právního řádu, například podle , , nebo Uvedený nález se týkal podmínek přístupu k určení advokáta, nikoli samotné existence soudního ustanovení zástupce.

45. Soud při posouzení podzákonné právní úpravy postupoval rovněž podle a neshledal ani její přílohu č. 5 v rozporu se zákonem. v rozhodné části provádí zákonnou úpravu žádosti a nevytváří novou hmotněprávní podmínku pro určení advokáta. Soud proto neměl důvod uvedené ustanovení vyhlášky v nynější věci nepoužít.

46. Soud neshledal důvod k předložení věci Ústavnímu soudu podle , neboť podmínku předchozího neúspěšného oslovení alespoň dvou advokátů nepovažoval za protiústavní. Soud má za to, že jde o přiměřený požadavek odpovídající subsidiární povaze institutu určení advokáta, jehož účelem je ověřit, zda si žadatel nemůže právní službu zajistit běžným smluvním způsobem. Soud pak nemá pochybnosti ani o dostatečné určitosti zákonných podmínek určení advokáta za úplatu nebo o zákonném založení pravomoci žalované.

47. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2003, č. j. -29, na tomto závěru nic nemění. Povinnost obrátit se na Ústavní soud podle vzniká tehdy, dospěje-li soud sám k závěru, že zákon, který má být při řešení věci použit, je v rozporu s ústavním pořádkem. Taková pochybnost však soudu v projednávaném případě nevznikla.

48. V souladu se zásadou iura novit curia soud samostatně posoudil obsah a vzájemný vztah , a . Povinnost soudu použít rozhodné právo však nelze zaměňovat s povinností žadatele splnit zákonné podmínky pro vyhovění jeho žádosti.

49. Poukaz žalobkyně na údajně rozporné posouzení jejího postupu v usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2026, č. j. -12, a v rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2025, č. j. -57, není pro nynější věc podstatný. Soud žalobu věcně projednal a její nedůvodnost nezaložil na zneužití práva, nýbrž na nesplnění zákonné podmínky předchozího neúspěšného oslovení alespoň dvou advokátů.

50. Soud má rovněž za to, že postupem žalované nebylo zasaženo do práva žalobkyně na přístup k soudu ani do jejího práva na právní pomoc. Z těchto práv nevyplývá bezpodmínečný nárok na určení advokáta za úplatu. Žalobkyně byla nejprve povinna pokusit se zajistit si požadovanou právní službu sama prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Jelikož splnění této podmínky nedoložila, žalovaná neporušila její základní práva tím, že žádostem nevyhověla.

51. Poukaz žalobkyně na případný nárok na náhradu škody podle není pro posouzení zákonnosti napadených rozhodnutí relevantní. Soud tato rozhodnutí neshledal nicotnými ani nezákonnými, a proto ani úvaha o možném budoucím nároku na náhradu škody nemůže být důvodem pro jejich zrušení. Stejně tak není rozhodné, zda by nové rozhodnutí žalované bylo pouze akademické, neboť soud žalobu zamítl pro zákonnost napadených rozhodnutí, nikoli pro nedostatek právního zájmu žalobkyně na jejich přezkumu.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

52. Protože soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí v rámci soudního přezkumu obstála, nezbylo mu než žalobu zamítnout pro nedůvodnost podle

53. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. K úvaze žalované, zda by žalobkyně s ohledem na opakované uplatňování již vypořádaných námitek neměla nést její náklady řízení, soud uvádí, že žalovaná neuvedla ani nedoložila vznik nákladů přesahujících rámec její běžné úřední činnosti. Samotná skutečnost, že žaloba směřovala proti dvanácti rozhodnutím a obsahovala námitky, které žalobkyně uplatňuje opakovaně, přiznání náhrady nákladů řízení žalované neodůvodňuje. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 14. září 2026

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.

Milan Tauber v.r.

předseda senátu