Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
57 A 36/2026 - 242.pdf
PDF · 0 B
No categories available
57 A 36/2026 - 242
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci
navrhovatele:
P. Č.
bytem X
zastoupený JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem
sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha
proti
odpůrci:
město Františkovy Lázně
sídlem Nádražní 208/5, Františkovy Lázně
zastoupený JUDr. Janem Brožem, Ph.D., LL.M., advokátem
sídlem Teplého 2786, Pardubice
o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 3 územního plánu města Františkovy Lázně, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrce dne 30. 7. 2025, č. 25/319/25,
takto:
I. Opatření obecné povahy – změna č. 3 územního plánu města Františkovy Lázně, vydané usnesením zastupitelstva odpůrce dne 30. 7. 2025, č. 25/319/25, se dnem právní moci tohoto rozsudku zrušuje v textové a grafické části v rozsahu části změny 3/9.
II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 32 519,30 Kč, a to k rukám zástupce navrhovatele JUDr. Jaromíra Císaře, Ph.D., advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Navrhovatel se návrhem domáhal zrušení opatření obecné povahy – změny č. 3 územního plánu Města Františkovy Lázně, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrce dne 30. 7. 2025, č. 25/319/25 (dále „změna územního plánu“), a to v textové a grafické části v rozsahu, kterým došlo u pozemků parc. č. Xa, Xb, Xc, Xd, Xe, Xf, to vše v k. ú. Františkovy Lázně a pozemku parc. č. Xg v k. ú. H. L., u ploch Z.83, Z.84, Z.85 a Z.86 (jedná se o označení užité v předchozí verzi územního plánu, v terminologii posuzované změny územního plánu jsou právě uvedené plochy souhrnně vymezené jako „část 3/9“, pozn. soudu) k vyřazení dotčených pozemků ze zastavitelných ploch a k jejich zařazení do plochy AU – plochy zemědělské všeobecné.
II.
Návrh
2. Navrhovatel předně namítal, že odůvodnění změny územního plánu neodpovídá požadavkům ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), protože bez dostatečného vysvětlení přerušuje kontinuitu územního plánování změnou funkčního využití jeho pozemků. Přestože obec disponuje právem regulovat využití svého území, podle navrhovatele nemůže svévolně měnit dříve přijatá územně plánovací řešení. Změna funkčního využití ploch je přípustná pouze tehdy, dojde-li k relevantní změně okolností nebo pokud je původní řešení věcně nesprávné a v rozporu s veřejným zájmem. V projednávané věci však odůvodnění změny územního plánu neobsahuje konkrétní skutečnosti, které by existenci takových důvodů prokazovaly.
3. Podle navrhovatele odpůrce při pořizování územního plánu postupoval podle zákona č. 183/2006 Sb. (dále jen „starý stavební zákon“), ačkoliv měl již aplikovat zákon č. 283/2021 Sb. (dále jen „nový stavební zákon“). Tím zatížil proces vydání územního plánu závažnou vadou, která narušila právní jistotu a zasáhla do procesních práv dotčených vlastníků. Oznámení veřejného projednání bylo zveřejněno dne 28. 6. 2024, avšak doručeno veřejnou vyhláškou až 14. 7. 2024, tedy po skončení přechodného období podle § 334a nového stavebního zákona. V době doručení již měla být použita nová právní úprava. Odpůrce přesto vedl veřejné projednání podle § 52 starého stavebního zákona. Tento postup měl významné důsledky pro procesní postavení navrhovatele. Starý a nový stavební zákon stanoví odlišná práva, způsob uplatnění připomínek a námitkových prostředků i rozdílné lhůty. Navrhovatel tak nemohl s dostatečnou jistotou vědět, jaká procesní pravidla se na řízení vztahují.
4. Navrhovatel dále namítal nepřezkoumatelnost změny územního plánu.
5. V prvé řadě považuje za nepřezkoumatelné úvahy odpůrce odůvodňující změnu funkčního využití pozemků jejich „dlouhodobým nevyužitím“. Navrhovatel totiž po celou dobu aktivně podnikal kroky k realizaci záměru spočívajícího ve výstavbě rodinných domů a smíšené multifunkční zástavby bytových domů a služeb (dále jen „záměr“), včetně zpracování projektové dokumentace, jednání o dopravním a technickém napojení území a přepracování studie na základě požadavků města, zejména na začlenění parkovacího domu. Tento požadavek vedl k prodloužení přípravy projektu a vzniku značných nákladů na straně navrhovatele. Odůvodnění změny územního plánu však nijak nevysvětluje, proč byly tyto konkrétní kroky považovány za nedostatečné, ani jaká kritéria odpůrce při hodnocení využití zastavitelných ploch použil. Není ani zřejmé, zda byla stejná úvaha aplikována na všechny obdobné plochy v území. Závěr o dlouhodobém nevyužití proto postrádá dostatečné skutkové i právní zdůvodnění a je nepřezkoumatelný. Průtahy v realizaci záměru byly navíc způsobeny okolnostmi, které navrhovatel nemohl ovlivnit, včetně požadavků samotného odpůrce.
6. Navrhovatel rovněž spatřuje nepřezkoumatelnost odůvodnění změny územního plánu v rozsahu, v němž dovozuje nemožnost realizace záměru na základě údajné závislosti území na budoucích dopravních opatřeních na komunikaci I/21. Tento závěr však odpůrce učinil bez existence územní studie, kterou předchozí územní plán výslovně vyžadoval a jejíž pořízení bylo stanoveno až do ledna 2027. Navrhovatel o její zpracování řádně požádal, avšak odpůrce od jejího pořízení fakticky ustoupil a současně změnil funkční využití dotčených ploch. Změna územního plánu tak předjímá závěry odborného prověření území, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů vychází. Odpůrce navíc nevysvětluje, proč by napojení lokality nebylo možné jinými variantami, zejména z jihovýchodní nebo severozápadní strany prostřednictvím navazujících místních komunikací. Závěr o nevhodnosti zastavění proto postrádá dostatečný odborný podklad i přesvědčivé odůvodnění a je nepřezkoumatelný. Současně nelze navrhovateli vytýkat nečinnost, pokud realizace záměru byla podmíněna studií, jejíž pořízení záviselo na odpůrci.
7. Podle navrhovatele je konečně změna územního plánu nepřezkoumatelná ve vztahu k úvahám o nutnosti ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). Dotčené pozemky se nacházejí ve čtvrté třídě ochrany ZPF, tedy mezi méně kvalitními půdami, jejichž využití pro nezemědělské účely zákon obecně upřednostňuje, zvláště pokud navazují na zastavěné území. Pozemky jsou navíc z několika stran obklopeny existující zástavbou a příslušný orgán ochrany ZPF proti jejich zastavění nevznesl námitky. Odpůrce současně nevysvětlil, proč byly vyřazeny právě tyto plochy, zatímco jiné zastavitelné plochy nacházející se na kvalitnější zemědělské půdě zůstaly zachovány. Odůvodnění proto postrádá logickou a konzistentní argumentaci a je v této části nepřezkoumatelné.
8. Navrhovatel dále namítal, že změna územního plánu je v rozporu s Politikou územního rozvoje ČR (dále jen „PÚR“) i cíli územního plánování podle stavebního zákona. Odpůrce změnil dosavadní koncepci využití území a zrušil zastavitelnost dotčených pozemků, aniž prokázal existenci relevantních nových okolností nebo věcnou nesprávnost předchozího řešení. Současně pouze obecně deklaroval soulad s PÚR, aniž vysvětlil, jak napadené řešení podporuje vyvážený rozvoj sídelní struktury a udržitelný rozvoj území. Navrhovatel má za to, že změna územního plánu naopak omezuje rozvoj ploch navazujících na stávající zástavbu na základě nedostatečně podložených důvodů. V souhrnu s ostatními vadami proto představuje nezákonný zásah do práv navrhovatele.
9. Navrhovatel závěrem argumentoval, že změna územního plánu představuje nepřiměřený zásah do jeho vlastnického práva. Odpůrce zcela zrušil zastavitelnost dotčených pozemků, aniž přezkoumatelně vysvětlil, proč nebylo možné sledovaných cílů dosáhnout mírnějšími prostředky, jako je etapizace výstavby, pořízení územní studie, vydání regulačního plánu nebo omezení zastavitelnosti pouze části území. Odůvodnění tak neumožňuje posoudit, zda byl zásah proveden v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším způsobem, jak vyžaduje judikatura Ústavního i Nejvyššího správního soudu. Navrhovatel současně nesouhlasí s odpůrcem tvrzenou opožděností námitek, které uplatnil v procesu přijímání změny územního plánu. Původní návrh změny územního plánu před prvním veřejným projednáním obsahoval pouze obecné a nepřezkoumatelné odůvodnění, z něhož nebylo možné zjistit konkrétní důvody navrhovaných změn ani jejich proporcionalitu. Za této situace nebylo objektivně možné formulovat věcně podložené námitky. Teprve po doplnění odůvodnění před opakovaným veřejným projednáním byly zveřejněny nové skutečnosti a argumenty, na které navrhovatel bezodkladně reagoval uplatněním námitek. Nelze proto dovozovat jejich opožděnost v situaci, kdy byla možnost účinné obrany ztížena samotným postupem odpůrce. Navrhovatel dále postrádá vysvětlení, proč byly jeho pozemky vyřazeny ze zastavitelných ploch zcela, zatímco jiné obdobné lokality zůstaly zachovány. Z odůvodnění není zřejmé, podle jakých kritérií odpůrce postupoval. Úplné odejmutí zastavitelnosti navíc vedlo k zásadnímu omezení využitelnosti pozemků a výraznému poklesu jejich hodnoty, aniž byl prokázán dostatečně silný veřejný zájem odůvodňující takto intenzivní zásah do vlastnického práva navrhovatele.
III.
Vyjádření odpůrce
10. Odpůrce úvodem předeslal, že navrhovatel měl možnost brojit proti části 3/9 změny územního plánu již při veřejném projednání návrhu v roce 2024. Návrh tehdy jednoznačně vymezoval zrušení ploch Z.83, Z.84, Z.85, Z.86 a Z.88, jejich převedení do územní rezervy R.19, změnu využití části území a návrat části pozemků do ZPF. Tyto skutečnosti byly patrné z textové části, odůvodnění i grafických podkladů. Přesto navrhovatel ve stanovené lhůtě neuplatnil námitky ani připomínky. Ve svých pozdějších námitkách ze dne 2. 6. 2025 sám uvedl, že se při prvním projednání zaměřil především na hlavní výkres a nevyhodnotil kompletní dokumentaci. Odpůrce má za to, že důsledky takového postupu nelze přenášet na pořizovatele. Opakované veřejné projednání v roce 2025 se navíc týkalo pouze podstatných úprav návrhu, nikoli samotné podstaty části 3/9. Námitky ze dne 2. 6. 2025 proto směřovaly převážně proti řešení, které již bylo projednáno v roce 2024. Procesní pasivita navrhovatele sama o sobě nevylučuje soudní ochranu, podle judikatury však významně omezuje rozsah následného přezkumu. Odpůrce současně tvrdí, že část 3/9 změny územního plánu obstojí i při plném věcném přezkumu.
11. Odpůrce uznal, že navrhovatel připravoval rozvoj lokality, pořídil soukromou studii a jednal se zástupci města. Tyto kroky však podle něj nezakládají právo na zachování stávajícího územního plánu ani legitimní očekávání budoucí výstavby. Soukromá studie nebyla závazným územně plánovacím podkladem, projednávání záměru nepředstavovalo jeho schválení a ani uvažovaný parkovací dům nebyl podložen závaznou dohodou. Navrhovatel rovněž neprokázal existenci podané žádosti o individuální povolení. Část 3/9 změny územního plánu podle odpůrce neznamená definitivní zmaření záměru navrhovatele, neboť územní rezervy R.19 a R.20 zachovávají budoucí rozvojový potenciál lokality. Došlo pouze k odložení možné výstavby do doby splnění dopravních a koncepčních podmínek, zejména ve vazbě na řešení dopravy a obchvat silnice I/21. Současně bylo zjištěno, že původně předpokládané dopravní napojení lokality je problematické.
12. Odpůrce odmítl tvrzení, že při pořizování změny územního plánu došlo k vadnému procesnímu postupu. S odkazem na aktuální judikaturu NSS uvádí, že první veřejné projednání bylo zahájeno již vyvěšením veřejné vyhlášky dne 28. 6. 2024, nikoli až jejím doručením po uplynutí patnáctidenní lhůty. Proto bylo správně vedeno podle starého stavebního zákona. Veřejná vyhláška podle odpůrce obsahovala jasné poučení o rozhodné právní úpravě, termínech i možnostech procesní obrany a navrhovatel netvrdí, že by mu bylo podání odmítnuto nebo že by byl nesprávně poučen. Pokud jde o opakované veřejné projednání v roce 2025, odpůrce připustil, že bylo zahájeno již za účinnosti nového stavebního zákona. Zdůraznil však, že část 3/9 nebyla v této fázi věcně upravena, a proto se znovu neotevírala veřejné debatě ani podle nové právní úpravy. Námitky navrhovatele ze dne 2. 6. 2025 tak směřovaly proti řešení, které bylo projednáno již v roce 2024. Navrhovatel navíc své výhrady v opakovaném projednání skutečně uplatnil a pořizovatel se jimi zabýval, takže neprokázal, že by mu v důsledku zvoleného procesního režimu byla upřena jakákoli konkrétní procesní obrana nebo možnost předložit relevantní argument, nebylo tedy nijak zasaženo do jeho právní sféry.
13. Podle odpůrce není námitka nepřezkoumatelnosti odůvodnění změny územního plánu důvodná. Odpůrce zdůraznil, že odůvodnění je třeba posuzovat jako propojený celek, nikoli izolovaně podle jednotlivých odstavců. Důvody, které jej vedly k přijetí regulace obsažené v části 3/9 jsou dostatečně seznatelné a vyplývají jak z obecné urbanistické koncepce, tak z částí věnovaných dopravě, ochraně ZPF a rozhodnutí o námitkách. Zejména jde o dlouhodobé nenaplnění původní rozvojové koncepce, nadměrná zásoba zastavitelných ploch, požadavek na hospodárné budování infrastruktury, ochrana ZPF a potřeba koordinace rozvoje s obchvatem silnice I/21 a související dopravní infrastrukturou. Odpůrce zároveň zdůraznil, že dlouhodobé nevyužití lokality nebylo jediným důvodem změny, ale pouze jedním z více vzájemně provázaných faktorů. Navrhovatel podle něj neprokázal existenci záměru ve fázi bezprostředně směřující k realizaci, neboť disponoval pouze soukromými studiemi, variantními návrhy a neformální komunikací s představiteli města. Takové kroky nemohou založit právo na zachování stávající regulace ani legitimní očekávání její neměnnosti. V oblasti dopravy odpůrce uvedl, že problém nespočíval v samotné existenci přístupu k pozemkům, ale v absenci systémově vyhovující dopravní obsluhy celé plánované lokality a její návaznosti na silnici I/21. Podle odpůrce nelze posuzovat rozsáhlý rozvojový celek pouze podle možnosti fyzicky propojit jednotlivé parcely s místní komunikací. Rozhodující je kapacita napojení, bezpečnost provozu, návaznost na stávající a budoucí dopravní síť, respektování normových požadavků a koordinace s plánovaným obchvatem a přeložkami silnic I/21 a I/64. K otázce ochrany ZPF odpůrce uvádí, že část 3/9 byla součástí širší revize územního plánu, jejímž výsledkem byl návrat významné výměry půdy do zemědělského půdního fondu. Nešlo proto o izolovaný zásah vůči navrhovateli, ale o součást celkové koncepční změny sledující ochranu půdy, kompaktní rozvoj města a racionalizaci rozsahu zastavitelných ploch. I kdyby soud zpochybnil některý dílčí argument, podle odpůrce obstojí změna 3/9 díky souběhu dalších urbanistických, dopravních, infrastrukturních a půdoochranných důvodů.
14. Odpůrce dále tvrdil, že změna územního plánu je v souladu s PÚR i cíli územního plánování. PÚR podle něj nezaručuje zastavitelnost jednotlivých pozemků, ale podporuje vyvážený rozvoj, hospodárné využití infrastruktury a ochranu hodnot území. Změna reaguje na nadměrnou zásobu zastavitelných ploch, dopravní omezení a potřebu ochrany ZPF. Soukromý zájem navrhovatele nebyl opomenut, neboť místo definitivního vyloučení rozvoje byly vymezeny územní rezervy. Odpůrce rovněž uvedl, že lokalita má okrajovou polohu a její rozvoj závisí na budoucím dopravním řešení.
15. Podle odpůrce není pravdivé tvrzení, že změna představuje nepřiměřený a neoprávněný zásah do vlastnického práva navrhovatele. Navrhovatel neuplatnil včas námitky při prvním veřejném projednání v roce 2024, a nemůže proto požadovat podrobné individualizované vypořádání argumentů, které pořizovateli tehdy vůbec nepředložil. Odpůrce měl za to, pokud se výrokové řešení části 3/9 nezměnilo, nemohlo být opakované projednání použito k „oživení“ koncentrované lhůty pro podání námitek proti němu. K samotnému zásahu odpůrce uvedl, že vlastnické právo nezaručuje zachování nejvýnosnějšího způsobu využití pozemků ani ochranu očekávaného developerského zisku. Pozemky nebyly vyvlastněny, nebyla zrušena žádná pravomocná povolení a jejich budoucí rozvoj nebyl vyloučen, protože lokalita byla převedena do režimu územních rezerv. Tím podle odpůrce došlo pouze k časovému odložení možné výstavby do doby splnění dopravních a dalších koncepčních podmínek. Odpůrce dále tvrdil, že změna sleduje několik legitimních veřejných cílů, zejména ochranu ZPF, hospodárné využití infrastruktury, koordinaci dopravy, ochranu krajinných a kulturních hodnot a soustředění rozvoje do vhodněji připravených lokalit. Zvolený nástroj územní rezervy považuje za přiměřenější než trvalé vyloučení rozvoje a za vhodnější než navrhované alternativy, jako byla etapizace, regulační plán či územní studie. Podle odpůrce navrhovatel předkládá kontinuitu jako jednosměrnou ochranu svého očekávání, která má absolutní přednost před vším dalším. Kontinuita však chrání také stabilitu širší urbanistické koncepce, veřejné infrastruktury, hodnot území a očekávání ostatních obyvatel, že město nebude bez ohledu na reálný vývoj udržovat nadměrnou zásobu stavebních ploch a následně nést náklady jejich obsluhy. Dynamická revize po deseti letech není popřením kontinuity, nýbrž její racionální aktualizací. Současně odpůrce odmítl tvrzení o diskriminaci, neboť redukce zastavitelných ploch se týkala více lokalit v rámci celoměstské revize územního plánu.
16. Na základě těchto okolností považuje odpůrce návrh navrhovatele za nedůvodný a navrhl jeho zamítnutí.
IV.
Další vyjádření účastníků
17. Navrhovatel ve své replice shrnul svou dosavadní argumentaci. Dále uvedl, že upřesňuje petit návrhu tak, že navrhuje zrušení změny územního plánu v celém rozsahu geometrického a polohového určení dotčených pozemků, tj. navrhuje zrušení změny územního plánu také v části, v jaké byly předmětné pozemky zahrnuty do plochy změn Z.82.
18. Rovněž odpůrce v duplice odkázal na dosavadní tvrzení stejně jako na odůvodnění změny územního plánu. K navrhovatelem provedenému „upřesnění petitu“ odpůrce uvedl, že ve skutečnosti jde o nepřípustné rozšíření věcného předmětu přezkumu.
V.
Průběh jednání
19. Navrhovatel i odpůrce při jednání setrvali na své dosavadní argumentaci, kterou zrekapitulovali a v podrobnostech odkázali na svá předchozí písemná podání.
20. Soud sdělil účastníkům, že „upřesnění petitu“ obsažené v replice podle jeho obsahu považuje za změnu (rozšíření) návrhu na dosud nenapadené části územního plánu. Konkrétně jím navrhovatel nově brojí vůči části změny 3/19 (referuje o ní jako o ploše Z.82) územního plánu, ač v původním znění návrhu navrhuje toliko zrušení části 3/9 (terminologií navrhovatele ploch dříve označených jako Z.83 – Z.86). Soud následně rozhodl o tom, že změna návrhu se nepřipouští, neboť ve smyslu § 101b odst. 3 s. ř. s. platí, že návrh „nelze již v dalším řízení rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy.“
21. Soud při jednání provedl následující důkazy: (i) změnu územního plánu – grafickou část (hlavní výkres) se zaměřením na část (plochu) 3/9 včetně přiléhající plochy koridorů CNZ.D08 a CNZ.D09, (ii) změnu územního plánu – grafickou část (výkres veřejně prospěšných staveb), (iii) územní plán odpůrce – úplné znění po změnách č. 1 a č. 2 – grafickou část (výkres veřejně prospěšných staveb), (iv) změnu územního plánu – textovou část včetně námitek navrhovatele ze dne 2. 6. 2025 a jejich vypořádání, (v) změnu územního plánu – textová a grafická část ve znění z června 2024.
22. Soud zbývající důkazní návrhy navrhovatele (jednak specifikované v jeho písemných podáních, jednak listin navržených při jednání) neprovedl, neboť byly nadbytečné. Jednak se zčásti týkaly nesporných skutečností, dále šlo o listiny tvořící součást správního spisu, a ve zbylé části se jednalo o důkazní návrhy, které nebyly relevantní pro posouzení zákonnosti napadené změny územního plánu.
VI.
Posouzení věci soudem
23. V souladu s § 101b odst. 4 a § 101d odst. 1 s. ř. s. soud přezkoumal změnu územního plánu v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy. Soud rovněž přezkoumal změnu územního plánu z hlediska vad, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 101b odst. 5 ve spojení s § 76 s. ř. s.).
24. Návrh navrhovatele je důvodný.
A. Změna územního plánu nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem
25. Pokud se jedná o námitku opírající se o tvrzení, že odpůrce pochybil, neboť při pořizování změny územního plánu aplikoval starý stavební zákon namísto stavebního zákona nového, pak je nutné reakci soudu strukturovat do dvou dílčích odpovědí.
26. Podle § 323 odst. 9 nového stavebního zákona platí, že „byloli přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny nebo regulačního plánu nebo jeho změny, dokončí se podle dosavadních právních předpisů.“
27. Navrhovatel se mýlí, jestliže odvozuje naplnění pojmu „zahájení veřejného projednání“ od okamžiku doručení veřejné vyhlášky s návrhem územního plánu a oznámením o konání veřejného projednání, ke kterému dochází patnáctým dnem po vyvěšení na úřední desce. Judikatura kasačního soudu stran této otázky dospěla k odlišnému závěru, a to sice, že zahájením veřejného projednání podle § 323 odst. 9 nového stavebního zákona se rozumí již vyvěšení vyhlášky (viz např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2026, č. j. 21 As 226/202578, body 40-50). Odpůrce tudíž ve fázi po veřejném projednání, zahájeném v nyní posuzované věci před nabytím účinnosti nového stavebního zákona, postupoval správně, když se řídil starým stavebním zákonem.
28. Jiná situace ovšem platí ve vztahu k procesnímu rámci rozhodnému pro pořizování změny územního plánu po zahájení opakovaného veřejném projednání, k němuž došlo již za účinnosti nového stavebního zákona. V recentním rozhodnutí (viz konkrétně rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2026, č. j. 10 As 182/2025–57) totiž kasační soud dospěl k závěru, že „bylo-li opakované veřejné projednání zahájeno až po dni nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. nového stavebního zákona, pozn. soudu), dokončí se proces projednání opatření a následný schvalovací proces podle tohoto zákona.“ Postup odpůrce s tímto náhledem kasační soudu souladný nebyl, jelikož v pořizování změny územního plánu bylo nadále pokračováno podle starého stavebního zákona. Použití nesprávného právní předpisu však v poměrech nyní projednávaného případu nezakládá nezákonnost přezkoumávaného opatření obecné povahy, neboť toto pochybení nemělo pro navrhovatele žádné konkrétní negativní důsledky, resp. takové důsledky nebyly v návrhu tvrzeny (viz v podrobnostech usnesení NSS ze dne 29. 7. 2009, č. j. 8 Afs 51/2007-87, č. 1926/2009 Sb. NSS).
B. Nepřezkoumatelnost změny územního plánu
29. Soud se neztotožnil s tvrzením navrhovatele, že změna územního plánu je v posuzovaném rozsahu (tj. ve vztahu části změny 3/9) nepřezkoumatelná.
30. Je nezbytné předeslat, že ve smyslu ustálené judikatury kasačního soudu (viz např. rozsudky ze dne 23. 3. 2023, č. j. 6 As 319/2021-111, bod 12; anebo ze dne 20. 1. 2026, č. j. 22 As 224/2025-40, bod 18) jsou správní soudy při hodnocení kvality odůvodnění územního plánu vedeny zásadou zdrženlivosti. Smyslem této zásady je předně respektovat ústavně garantované právo na samosprávu (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, bod 57), jehož naplnění představuje mj. i schvalování územně plánovací dokumentace. Zdrženlivost soudního přezkumu z hlediska nároků na detailnost odůvodnění úvah pořizovatele územního plánu rovněž zohledňuje skutečnost, že pořízení územního plánu je značně komplikovaný proces, jehož výsledkem je konsensus mezi různými skupinovými a individuálními zájmy obyvatel přijatý v podmínkách konkrétní obce. Nelze tudíž reálně požadovat podrobné vypořádání každé dílčí otázky, z hlediska přezkoumatelnosti územního plánu je dostatečné, pokud je z přijaté regulace zřejmé, proč pozemky navrhovatele mají být ty, u kterých dochází k funkčnímu zařazení do ploch zemědělských.
31. Optikou právě vymezených východisek posuzovaná změna územního plánu v části 3/9 obstojí. Z obsahu odůvodnění týkajícího se této části (viz str. 15 odůvodnění změny územního plánu) je zřejmé, že primární důvod, který odpůrce vedl ke zrušení zastavitelnosti pozemků navrhovatele, představují „předpokládané změny v dopravní obsluze území“. Konkrétně odpůrce uvážil, že překážkou zastavitelnosti je „závislost na realizaci dopravních opatření ve formě okružních křižovatek na stávající trase komunikace I/21“, resp. nutnost „realizace přeložky komunikace I/21 a I/64, jakožto veřejně prospěšné stavby regionálního významu“. Zároveň ze změny územního plánu v tomto směru vyplývá, že „původně navrhované centrální dopravní napojení páteřní komunikací K24, procházející předmětným územím v podobě plochy PV, dle původně platné územně plánovací dokumentace, je v současné době nerealizovatelné, a to nejen s ohledem na normové podmínky vzdálenosti jednotlivých sjezdů na kategorii této komunikace.“ Kromě právě citovaných argumentů týkajících se specificky části 3/9, jsou v obecné části odůvodnění obsaženy i rozhodovací důvody více koncepčního charakteru (viz str. 11 a 12), které dopadají na celé území obce a vysvětlují hodnotovou motivaci odpůrce směřující k přijetí změny územního plánu. Odpůrce vedl k redukci zastavitelných ploch jejich stávající extenzivní rozsah, který „snižuje potenciál zahájení nových investic v místech s vybudovanou infrastrukturou“. Jako kritérium pro výběr ploch, u nichž dojde k vyloučení zastavitelnosti, odpůrce zvolil „dlouhodobou nevyužitost“, stejně jako snahu předcházet „záborům kvalitní zemědělské půdy“ a s tím spojenou ochranu ZPF v obci. Na základě právě uvedeného má soud za to, že odpůrce dostatečně popsal důvody, proč dochází ke změně ve funkčním využití řešeného území, aby je bylo možné přezkoumat. Je zřejmé, v čem dle něj spočívá relevantní změna okolností, která odůvodňuje změnu funkčního využití pozemků navrhovatele, a to z ploch zastavitelných na nezastavitelné – zemědělské.
C. Zákonnost změny územního plánu
32. Nicméně soud zdůrazňuje, že výše uvedený dílčí závěr automaticky neznamená, že přezkoumatelné odůvodnění změny územního plánu v části 3/9 musí obstát i z hlediska přezkumu proporcionality zásahu do vlastnického práva navrhovatele, v rámci kterého soud zkoumá rovněž to, zda napadené opatření obecné povahy obsahuje takové odůvodnění, na základě kterého bude možné uzavřít, že zásah do práv navrhovatele je odůvodněn ústavně legitimními a zákonnými cíli, byl činěn v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli a nikoli libovolně. Posouzení proporcionality je otázkou zákonnosti, nikoli přezkoumatelnosti napadeného opatření obecné povahy.
33. V prvé řadě soud uvádí, že nepřisvědčil tvrzení odpůrce o nepřípustnosti námitek navrhovatele uplatněných dne 2. 6. 2025 v rámci opakovaného veřejného projednání změny územního plánu, v nichž navrhovatel namítal nepřiměřený zásah do svého vlastnického práva spočívající v kompletním vyloučení zastavitelnosti jeho pozemků zahrnutých do části 3/9 změny územního plánu.
34. Ač lze v obecné rovině souhlasit s náhledem odpůrce, podle něhož námitky uplatněné při opakovaném veřejném projednání proti již dříve projednané a nezměněné regulaci jsou zásadně nepřípustné, je třeba si uvědomit, že k naplnění této premisy v nyní projednávaném případě nedošlo. Odpůrce se předně mýlí, pokud má za to, že požadavek na neměnnost navrhovaného řešení je naplněn pouze tím, že mezi veřejným projednáním a opakovaným veřejným projednáním nebylo zasaženo do výrokové části opatření obecné povahy. Právě popsaný přístup je v rozporu s účelem veřejného projednání, jak jej chápe konstantní judikatura kasačního soudu. Nejvyšší správní soud totiž dovodil (viz např. rozsudek ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, č. 2698/2012 Sb. NSS, bod 625 a násl.), že (opakované) veřejné projednání představuje platformu umožňující vzájemnou interakci (debatu) mezi pořizovatelem územního plánu a veřejností, typicky v podobě dotčených vlastníků. Soud má za to, že aby taková debata mohla být kvalifikovaně vedena, resp. aby mohly být v návaznosti na ni náležitě zformulovány námitky, je klíčová nejen existence určitého konkrétního řešení situace v území (tj. výroku opatření obecné povahy), ale též důvodů, které vedly k navržení takového řešení. V nyní posuzovaném případu je přitom třeba vzít v potaz, že odůvodnění změny územního plánu v části 3/9 doznalo před opakovaným veřejným projednáním zásadních změn oproti původně navržené verzi. Aktualizovaným odůvodněním bylo jednoznačně deklarováno, že klíčový důvod pro zrušení zastavitelnosti představují „předpokládané změny v dopravní obsluze“ týkající se dané části území (oproti původně pouze obecně formulované „úpravy koridoru“ souhrnně dopadající na všechny plochy dotčené změnou územního plánu). Zejména však došlo k zásadnímu rozhojnění skutkových úvah pořizovatele stran toho, jak zmiňované „změny v dopravní obsluze“ části 3/9 mají konkrétně vypadat, resp. jakých komunikací se mají týkat, stejně jako byla doplněna argumentace vztahující se k údajné nerealizovatelnosti stávajícího dopravního napojení. Za této situace má soud za to, že navrhovateli musel být poskytnut prostor na podstatně upravené odůvodnění navrhovaného řešení reagovat uplatněnými námitkami, aby byl naplněn smysl institutu veřejného projednání tak, jak byl vymezen shora.
35. Přípustnosti námitek svědčí i navrhovatelem akcentovaný rozpor mezi grafickou a textovou částí návrhu změny územního plánu z června 2024. Soud se po provedeném dokazování jednoznačně ztotožnil s navrhovatelem v tom směru, že z některých výkresů návrhu změny územního plánu (konkrétně jde o listinu označenou jako „Hlavní výkres, červen 2024“, a „Výkres základního členění, červen 2024“) se jeví, že pozemky navrhovatele zahrnuté do části 3/9 nejsou zrušením zastavitelnosti dotčeny. Za této situace tudíž soud považuje za zcela uvěřitelnou skutkovou verzi reality prezentovanou navrhovatelem, podle níž navrhovatel v roce 2024 nahlédl do hlavního výkresu (kde změna u pozemků navrhovatele vyznačena nebyla – pozn. soudu) a během veřejného projednání měl za to, že námitky vůbec uplatňovat nemusí, do textové části návrhu tedy dále nenahlížel. Jestliže navrhovatel jednal v důvěře v daný výkres, nemůže mu to být kladeno k tíži. Podle soudu na právě uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, na kterou upozorňoval odpůrce, že z jiných výkresů návrhu změny územního plánu je zrušení zastavitelnosti již dobře patrné. Ač je toto tvrzení odpůrce pravdivé, jak soud ověřil během dokazování, je třeba důsledně trvat na tom, aby veškerá výkresová dokumentace byla navzájem na první pohled pro své adresáty vnitřně souladná a nerozporná, přičemž případné nesrovnalosti v tomto směru jsou plně přičitatelné pořizovateli a jdou k jeho tíži, resp. k tíži odpůrce. Ani tvrzení odpůrce, že listina označená jako „Hlavní výkres, červen 2024“ ve skutečnosti představuje celkový výkres dosavadního územního plánu převáděného do jednotného standardu, není způsobilé závěry soudu nijak relativizovat – obsahem dané listiny totiž není nic (například ve formě legendy či vysvětlivky), z čeho by tato tvrzená skutečnost vyplývala a byla tak pro adresáty návrhu seznatelná.
36. Z hlediska samotného věcného přezkumu zákonnosti důvodů, které vedly odpůrce ke změně funkčního využití pozemků navrhovatele, soud nejprve připomíná bohatou judikaturu správních soudů týkající se této otázky. Danou judikaturu, která v podstatě řeší střet dvou protichůdných principů územního plánování (tj. dynamiky a kontinuity), lze shrnout tak, že změna určení plochy může obstát, jen jestliže je odůvodněna závažnými okolnostmi (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018-50, ze dne 4. 9. 2020, č. j. 5 As 194/2019-32, a ze dne 20. 9. 2023, č. j. 2 As 67/2022-42). Prizmatem právě uvedeného mechanismu bude soud shora popsané důvody (viz bod 29 rozsudku), které vedly odpůrce k přijetí přezkoumávané regulace, posuzovat, resp. bude zkoumat, zda hájí natolik intenzivní veřejný zájem, aby obstálo omezení vlastnického práva navrhovatele spočívající v kompletním zrušení zastavitelnosti pozemků zahrnutých do části 3/9 změny územního plánu.
37. Pokud se jedná o hlavní důvod, který odpůrce vedl k přijetí řešení obsaženého v části 3/9, tj. „změnu v dopravní obsluze“ území, pak ten podle mínění soudu nemůže obstát. Jak již soud shrnul výše, daná změna měla spočívat v nutnosti „realizace dopravních opatření ve formě okružních křižovatek na stávající trase komunikace I/21“, resp. nutnosti „realizace přeložky komunikace I/21 a I/64, jakožto veřejně prospěšné stavby regionálního významu“. Při pohledu do grafické části změny územního plánu (výkres veřejně prospěšných staveb) a jejím porovnání s grafickou částí (výkres veřejně prospěšných staveb) předchozí verze územního plánu není nijak zřejmé, o jakou „změnu“ by se v posuzované lokalitě mělo jednat, neboť platí, že skutková situace na místě je identická – již předchozí verze územního plánu s dopravními koridory, na které odkazuje změna územního plánu, počítala a zároveň logicky reagovala na jejich blízkost (umístěním ochranných prvků zeleně apod.). Samotné koridory nadmístního významu sice byly v obci změnou územního plánu zpřesňovány (a to ovšem tím, že byly zúženy), v řešeném území jsou však navrženy prakticky shodně. Je tudíž jasně patrné, že v nyní posuzované lokalitě z hlediska dopravní obsluhy nedošlo po přijetí předchozího územního plánu ke změnám, které by způsobily neaktuálnost původně navrženého řešení a s tím spojenou nutnost jej změnou územního plánu přehodnotit. Z provedeného dokazování ani z obsahu správního spisu rovněž nevyplývá, že řešení předmětné lokality zahrnuté do předchozího znění územního plánu by bylo věcně nesprávné, resp. v závažné kolizi s veřejným zájmem. Z odůvodnění změny územního plánu se sice podává údajná nerealizovatelnost dopravního napojení, tento závěr je ale opřen toliko o blíže neidentifikovanou „zástavbovou studii z roku 2024 jednoho z investorů v území“. Tato studie není součástí správního spisu, soudu proto nezbývá než uzavřít, že skutkový stav, který vzal odpůrce jako základ pro svou úvahu o nerealizovatelnosti dopravního napojení, nemá oporu ve správním spise, a změna územního plánu je tudíž stižena vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 101b odst. 5 s. ř. s. Soud navíc doplňuje, že zmiňovaná kompletní nerealizovatelnost dopravního napojení se bez dalšího jeví při nezměněných poměrech v území jako poměrně diskutabilní, jelikož předchozí verze územního plánu se zastavitelností (a tedy i s dopravním napojením) lokality počítala, a proto lze důvodně předpokládat, že šlo o vhodné a proveditelné řešení (viz rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009–86). Soud v tomto směru musí korigovat i tvrzení navrhovatele, který v návrhu argumentuje tím, že otázka možnosti dopravního napojení lokality měla být řešena územní studií, jež ovšem nebyla zpracována. Nejvyšší správní soud totiž v právě citovaném rozsudku dovodil, že územní studií „nemá být teprve prověřováno, zda je vhodné použít plochu ke způsobu využití vymezenému územním plánem, ale má už hledat konkrétní řešení pro jeho naplnění, přičemž už během územního plánování (v poměrech nyní projednávané věci předchozí verzí územního plánu, pozn. soudu) bylo ověřeno, že je dané využití vhodné. (potrženo zdejším soudem)“. Konečně podle soudu platí, že pouhé konstatování „nerealizovatelnosti“ dopravního napojení nemůže představovat odůvodnění, které by bylo dostatečné z hlediska přiměřenosti přijaté regulace, tj. k odpovědi na otázku, zda zásah do vlastnického práva navrhovatele byl činěn v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším možným způsobem. Přes námitku navrhovatele, který upozorňoval na to, že navrženým řešením dojde ke kompletnímu znemožnění budoucí výstavby, totiž v argumentaci odpůrce zcela absentuje úvaha, zda neexistuje jiná, méně invazivní možnost změny územního plánu.
38. Soud se dále zabýval otázkou, zda z hlediska přiměřenosti zásahu do vlastnického práva navrhovatele obstojí zbývající dva deklarované důvody, tj. „dlouhodobá nevyužitost“ plochy a předcházení „záborům kvalitní zemědělské půdy“ a s tím spojená ochrana ZPF. Soud dospěl k závěru, že zmíněné důvody, a to samostatně ani ve vzájemné souvislosti, neobstojí, neboť s ohledem na okolnosti daného případu nemohou ve smyslu výše citované judikatury (viz bod 34 rozsudku) představovat závažné okolnosti odůvodňující zákonnou změnu funkčního využití určité plochy.
39. Pokud se jedná o ochranu zemědělské půdy, pak v prvé řadě platí, že deklarovaná snaha o předcházení „záborů kvalitní zemědělské půdy“ z povahy věci nemůže skutkově dopadat na pozemky navrhovatele, neboť podle předchozího verze územního plánu dané pozemky již byly zahrnuty do zastavitelné plochy, zábor zemědělského půdního fondu tudíž již byl v minulosti proveden. K intenzivnímu zásahu do vlastnického práva navrhovatele nepostačuje ani obecněji formulovaný důvod opírající se o „ochranu ZPF“. Odpůrce totiž ve svých úvahách nijak blíže nevysvětlil, jak konkrétně by dotčená lokalita měla přispět k ochraně ZPF jejím využitím jako zemědělské půdy za situace, v níž je tato lokalita obklopena již zastavěnými částmi obce a koridorem dopravní infrastruktury nadmístního významu, resp. neuvedl, zda je takové deklarované využití ve skutkových poměrech řešené plochy vůbec možné.
40. Ani argument odpůrce o dosavadním nevyužití pozemků navrhovatele zahrnutých do části 3/9 změny územního plánu k obytné výstavbě, tedy k účelu, pro který byly dotčené pozemky předchozí verzí územního plánu určeny, podle mínění soudu nepředstavuje legitimní důvod pro závažný zásah do vlastnického práva navrhovatele. Je třeba si uvědomit, že pokud by se daný náhled odpůrce prosadil, ve výsledku by vedl ke značné právní nejistotě vlastníků (zejména) stavebních pozemků, neboť obec by v zásadě kdykoliv mohla změnit jejich funkční využití na pozemky nestavební (obecně mající výrazně nižší tržní hodnotu), což by bylo v rozporu s oprávněným zájmem vlastníků užívat své pozemky v souladu s dosavadním územním plánem. Právě zmíněná právní nejistota by dále byla zintenzivněna skutečností, že předpokladem faktického zastavění určitého pozemku je (typicky) pravomocné rozhodnutí o povolení stavby, jemuž předchází konání územního a stavebního řízení. Tento proces je sám o sobě často časově delšího charakteru, navíc mu v řadě případů mohou předcházet i nejrůznější soukromoprávní jednání (typicky s vlastníky přilehlých pozemků, s obcí apod.), jak tomu bylo i v případě navrhovatele, což ostatně připustil i odpůrce. Při zcela vágně formulovaném kritériu „dlouhodobého nevyužití“ by reálně hrozilo, že i vlastník, který v dobré víře prokazatelně zamýšlí pozemky zastavět a případně již k tomu činí i přípravné kroky (byť by ještě nepodal žádnou žádost o potřebné veřejnoprávní povolení), by se svým legitimním záměrem na stavební využití svých pozemků neuspěl v důsledku náhlé změny preferencí politického vedení obce. Taková situace je neakceptovatelná z hlediska proporcionality a ochrany základních práv vlastníků pozemků v obci před svévolnými a excesivními zásahy obce.
VII.
Rozhodnutí soudu
41. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal návrh důvodným. Ve vztahu k části 3/9 změny územního plánu proto napadený územní plán I. výrokem tohoto rozsudku podle § 101d odst. 2 věty první s. ř. s. zrušil v jeho grafické i textové části, a to dnem právní moci tohoto rozsudku.
42. Soud závěrem uvádí, že při formulaci výroku I. tohoto rozsudku vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které důsledkem zrušení změny územního plánu je, že se obnovuje stav, který tu byl před jejím vydáním (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 Ao 6/2011-210, a ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012-31). To znamená, že územní plán odpůrce se ve zrušené části vrací do podoby, ve které byl ve znění před změnou územního plánu, tedy obnovuje se původní funkční využití dotčených pozemků, včetně s tím souvisejících zákonných následků, aniž by soud musel obnovení původního stavu vyslovit ve výroku rozsudku.
VIII.
Náklady řízení
43. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. má právo na náhradu nákladů řízení navrhovatel, neboť měl ve věci samé plný úspěch. Soud náhradu nákladů řízení určil s přihlédnutím k vyčíslení předloženému zástupcem navrhovatele a k obsahu správního spisu. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z následujících položek: (i) odměna advokáta za 4 úkony právní služby v plné výši po 4 620 Kč (1x převzetí a příprava zastoupení, 1x sepis návrhu, 1x sepis repliky, 1x účast na jednání před soudem), a to podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tedy celkem 18 480 Kč, (ii) náhrada hotových výdajů po 450 Kč za 4 úkony právní služby, a to podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, tedy celkem 1 800 Kč, (iii) náhrada za cestovní výdaje zástupce navrhovatele na cestu k soudnímu jednání v celkové výši 2 463,30 Kč sestávající z náhrady za použití osobního automobilu ve výši 1 563,30 Kč (cesta z Prahy do Plzně a zpět o celkové vzdálenosti 202 km a při spotřebě pohonných hmot 5,3 l/100 km) a náhrady promeškaného času ve výši 900 Kč (6 x 150 Kč), (iv) příslušná částka daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést z odměny a z náhrad a která činí 4 776 Kč (21% z částky 22 743,30 Kč). Celkem tedy náklady právního zastoupení činí 27 519,30 Kč. Součástí nákladů řízení je podle § 57 odst. 1 s. ř. s. i soudní poplatek za návrh zaplacený ve výši 5 000 Kč. Soud naopak navrhovateli nepřiznal náhradu za zaplacené parkovné v tvrzené výši 120 Kč, neboť tento výdaj není upraven v § 157 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, jímž se ve smyslu § 13 odst. 5 advokátního tarifu řídí náhrada cestovních výdajů.
44. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil odpůrci povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení celkem 32 519,30 Kč. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo odpůrci určeno platební místo podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 s. ř. s. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 in fine o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a s přihlédnutím k možnostem odpůrce tuto platbu realizovat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň dne 15. 9. 2026
Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.