Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 A 52/2026 - 158.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 52/2026 - 158
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně Mgr. Ivety Postulkové ve věci
žalobkyně
proti
žalovanému
za účasti
osoby zúčastněné na řízení
Mgr. T. M.,
zastoupená ustanoveným zástupcem advokátem JUDr. Martinem Barešem
sídlem U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5
Magistrát hlavního města Prahy
sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1
Mgr. L. H,
zastoupená advokátkou Mgr. Kateřinou Pščolkovou
sídlem Revoluční 1003/3, 110 00 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2026, č. j. MHMP 344970/2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalobkyně je povinna osobě zúčastněné na řízení zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 21 743,70 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně, Mgr. Martinu Barešovi, advokátovi, se za zastoupení žalobkyně v řízení přiznává odměna ve výši 10 140 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu Městského soudu v Praze.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) domáhala u Městského soudu v Praze („městský soud“) zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 ze dne 7. 1. 2026, č. j. MCP8 008475/2026, kterým byl podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, zrušen k žádosti osoby zúčastněné na řízení údaj o místu trvalého pobytu žalobkyně na adrese X („prvostupňové rozhodnutí“).
2. Úřad městské části Praha 8 při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyni již na uvedené adrese nesvědčí žádné užívací právo; vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně byla vyklizena na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 3. 2021, č. j. 25 C 158/2020-76), z bytové jednotky na uvedené adrese č. X v k. ú. X. Vlastnické právo k uvedené bytové jednotce přitom pozbyla v rámci insolvenčního řízení, které je proti ní vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. X; bytová jednotka byla vydražena. Dále vyšel ze zjištění, že žalobkyně již na uvedené adrese fakticky nebydlí; v tomto ohledu vycházel jednak z čestného prohlášení osoby zúčastněné na řízení (současný vlastník předmětné bytové jednotky) a dále ze smluv o nájmu bytu (a předávacích protokolů), ze kterých vyplývá, že předmětnou bytovou jednotku již obývají jiní nájemníci. Úřad městské části Praha 8 v průběhu jím vedeného řízení nevyhověl žádosti žalobkyně o ustanovení opatrovníka pro řízení podle § 32 odst. 2 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, kterou odůvodnila těžkým poškozením zraku (praktickou nevidomostí).
3. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s tímto hodnocením ztotožnil. Konstatoval, že Úřad městské části Praha 8 nepochybil, pokud žalobkyni pro řízení neustanovil opatrovníka. Žalobkyně je plně svéprávná, svým postupem v řízení prokázala, že se v něm orientuje a je samostatně schopna činit procesní úkony. Zdůraznil, že správní řízení je vedeno písemně (§ 15 odst. 1 správního řádu); žalobkyně přitom v řízení činila řadu písemných podání. Po věcné stránce žalovaný přisvědčil postupu Úřadu městské části Praha 8, který v souladu s § 53 odst. 3 správního řádu vycházel z výpisu z katastru nemovitostí jakožto veřejné listiny (§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí), podle něhož je vlastníkem předmětné bytové jednotky osoba zúčastněná na řízení. Žalobkyně nepředložila v řízení žádný důkaz, který by uvedená zjištění zpochybňoval, stejně tak ani nerozporovala zjištění, že předmětnou bytovou jednotku již neobývá (neužívá).
II.
Argumentace žalobkyně, obrana žalovaného a vyjádření osoby zúčastněné na řízení
4. Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí namítala zaprvé, že správní orgány porušily její právo na spravedlivý proces tím, že ji neustanovily pro řízení opatrovníka. Žalobkyně je nevidomou osobou, což ji objektivně znemožňuje samostatně nahlížet do spisu a účinně reagovat na jeho obsah. Odkaz žalovaného na zásadu písemnosti správního řízení působí vůči žalobkyni diskriminačně (rovněž je rozporný s § 2 odst. 4 a § 38 odst. 3 správního řádu).
5. Zadruhé žalobkyně namítala, že závěr správních orgánů o zániku jejího práva užívat předmětnou bytovou jednotku je předčasný a věcně nesprávný. U Obvodního soudu pro Prahu 8 totiž probíhá pod sp. zn. 29 C 139/2025 řízení o určení vlastnictví k uvedené bytové jednotce; žalobcem v tomto sporu je manžel žalobkyně, od jehož vlastnického práva k předmětné bytové jednotce odvozuje své užívací právo žalobkyně. Uvedená žaloba je založena na argumentaci porušení překážky věci pravomocně rozsouzené; Obvodní soud pro Prahu 3 již v rozsudku ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 18 C 34/2011 rozhodl, že předmětná bytová jednotka nepatří do majetkové podstaty žalobkyně. Vedle toho městský soud projednává v rámci insolvenčního řízení incidenční žalobu (sp. zn. X) manžela žalobkyně o vyjmutí předmětné bytové jednotky z majetkové podstaty žalobkyně z důvodu absolutní neplatnosti dražby, překážky věci rozhodnuté podle § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), atd. V této souvislosti žalobkyně rovněž odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, č. j. X, kterým byla v rámci insolvenčního řízení zrušena konečná zpráva insolvenčního správce s tím, že toto řízení bylo stiženo vadou zmatečnosti dle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rovněž že žalobkyni byla odňata možnost jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o. s. ř.).
6. Zatřetí žalobkyně namítala, že fakticky neužívá předmětnou bytovou jednotku v důsledku nezákonného vypuzení z ní, nikoliv proto, že by ji dobrovolně opustila. Dne 21. 9. 2020 byla žalobkyně ze svého bytu násilně a protiprávně vypuzena bez jakéhokoliv exekučního titulu (svémocná výměna zámku) ze strany vydražitele Ing. V. H. (právní předchůdce osoby zúčastněné nařízení jakožto vlastníka předmětné bytové jednotky). Podle žalobkyně zákon o evidenci obyvatel v § 12 odst. 1 písm. c) předpokládá, že neužívání nemovitosti musí být buď dobrovolným aktem, nebo výsledkem legálního procesu (došlo k řádnému exekučnímu vyklizení nemovitosti). Tak tomu ale v nynější věci nebylo. Městský soud v usnesení ze dne 11. 12. 2025, č. j. 19 Co 255/2025-215 (bod 16), konstatoval, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 3. 2021, č. j. 25 C 158/2020-76, z důvodu absolutní neúčinnosti doručování nikdy nenabyl právní moci, a je tedy právně nevykonatelný. Z téhož důvodu nikdy ani nezaniklo užívací právo žalobkyně k předmětné bytové jednotce.
7. Žalobkyně dále ve svých četných podáních odkazovala na různá rozhodnutí soudů zejména z insolvenčního řízení; v závěru řízení (v podáních ze dne 31. 8. 2026 a 4. 9. 2026) odkázala na usnesení městského soudu ze dne 6. 8. 2026, kterým měl soud odmítnout přijmout zprávu o činnosti a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Ve vztahu k řízení o žalobě na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce (vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 139/2025) uvedla, že věc je nadále aktivní v odvolacím řízení; věc byla postoupena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti členů odvolacího senátu. Dále žalobkyně v podání ze dne 31. 8. 2026 odkázala na vyrozumění odboru bytového fondu žalovaného ze dne 19. 8. 2026, ze kterého mělo vyplývat, že žalobkyni nebude pronajat byt z bytového fondu hl. m. Prahy.
8. Žalovaný se s podanou žalobou neztotožnil a navrhl, aby ji soud zamítl. Odkázal přitom zejména na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K první žalobní námitce uvedl, že při doručování žalobkyni správní orgány postupovaly podle § 19 odst. 1 a § 20 odst. 1 správního řádu. Žalobkyně má zřízen P. O. BOX, ze kterého si zcela evidentně přebírá zásilky. S ohledem na svůj zdravotní stav správní orgány žalobkyni odkazovaly na možnost zvolit si zmocněnce (viz § 33 odst. 1 správního řádu) a na možnost nahlížení do spisu v režimu § 38 odst. 3 správního řádu. K druhé žalobní námitce žalovaný uvedl, že užívací právo žalobkyně k předmětné bytové jednotce zaniklo její dražbou. Na jejím základě byl proveden zápis do katastru nemovitostí. Poukaz na vedený soudní spor je irelevantní; dokud nebude pravomocně rozhodnuto, že žalobkyně je vlastníkem předmětné bytové jednotky, je třeba vycházet ze stavu zapsaného v katastru nemovitostí. Ke třetí žalobní námitce žalovaný uvedl, že žalobkyně v průběhu správního řízení nijak nerozporovala skutečnost, že předmětnou bytovou jednotku fakticky neužívá.
9. Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnutí žaloby; ztotožnila se s důvody, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Ke druhé žalobní námitce uvedla, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 3. 2021, č. j. 25 C 90/2020-256, byla žaloba na určení neplatnosti veřejné dražby předmětné bytové jednotky zamítnuta jako zcela nedůvodná (toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 8. 2021). Řízení o určení vlastnického práva manžela žalobkyně k předmětné bytové jednotce (vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 139/2025) bylo usnesením ze dne 22. 1. 2026 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, v odvolacím řízení je aktuálně řešena námitka podjatosti členů odvolacího senátu.
III.
Jednání ve věci a provedené dokazování
10. Při jednání ve věci strany i osoba zúčastněná na řízení setrvaly na svých procesních stanoviscích i uplatněné argumentaci.
11. Soud doplnil dokazování usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, č. j. X, které opatřil z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku. Z něho zjistil, že jím bylo zrušeno usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 9. 2024, č. j. X, kterým byla v insolvenčním řízení vedeném proti žalobkyni schválena konečná zpráva insolvenčního správce (výrok I.) a dále schváleny celkové příjmy do majetkové podstaty dlužnice (výrok II.). Vrchní soud v Praze shledal podstatnou vadu předcházejícího řízení v tom, že žalobkyni i přes její zdravotní stav (zejména praktickou nevidomost, která byla řadou důkazů prokázána), neustanovil opatrovníka dle § 29 odst. 3 o. s. ř. Vrchní soud v Praze přitom potřebu ustanovení opatrovníka spatřoval v kombinaci zdravotního stavu žalobkyně a složitosti insolvenčního řízení. Zdůraznil, že v insolvenčním řízení je vydáváno značné množství písemností, které jsou v mnoha případech doručovány pouze zveřejněním v insolvenčním rejstříku, kterou žalobkyně nemá možnost sama sledovat (zejména bod 32 usnesení).
12. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 3. 2026, č. j. 29 C 139/2025-85, potom soud zjistil, že se žalobou podanou dne 21. 5. 2025 Mgr. G. N. Š., manžel žalobkyně v nynější věci, proti osobě zúčastněné na řízení, Ing. V. H. a žalobkyni domáhal určení, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky. Uvedeným usnesením bylo toto řízení zastaveno, a to pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 15 000 Kč.
13. Ostatní důkazní návrhy vznesené žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení soud zamítl. Žalobkyně dále navrhovala provést posudek o invaliditě ze dne 10. 3. 2010, č. j. LPS/2010/1599-P8_CSSZ, zprávu o ambulantním vyšetření ze dne 21. 11. 2015 provedeného v ÚVN, rozhodnutí Úřadu práce o příspěvku na péči ve III. stupni závislosti ze dne 23. 7. 2015, č. j. 67986/2015/AAH, znalecký posudek oftalmologa MUDr. J. V. ze dne 7. 4. 2021, č. 37/2021, oznámení o zvýšení invalidního důchodu II. stupně ze dne 23. 12. 2024 (uvedené důkazy žalobkyně navrhla v žalobě), dále lékařské zprávy z kardiologie (ze dne 19. 3. 2023), k plicní hypertenzi (ze dne 14. 2. 2023), z diabetologie (ze dne 6. 4. 202) a z onkologie (ze dne 15. 7. 2014 a 29. 9. 2025) (uvedené důkazy žalobkyně navrhla ve vyjádření ze dne 4. 9. 2026). Těmito navrženými důkazy chtěla žalobkyně prokázat svůj neutěšený zdravotní stav ve vazbě na první žalobní námitku, tedy ve vazbě na potřebu ustanovení opatrovníka v řízení před správními orgány. Městský soud shledal uvedené důkazní návrhy nadbytečnými, a to z důvodu, že žalovaný nezpochybňoval neutěšený zdravotní stav žalobkyně (byť se jím do detailu nezabýval, konečně žalobkyně ani v řízení před správními orgány svůj zdravotní stav v takové míře jako nyní v řízení před soudem netematizovala). Žalovaný (resp. zejména Úřad městské časti Praha 8) nicméně závěr o tom, že žalobkyni nebylo nutné ustanovit pro řízení opatrovníka, založil na jiných okolnostech, zejména na skutečnosti, že se žalobkyni v řízení dařilo doručovat (přebírala si písemnosti) a dále že v řízení byla aktivní (v podrobnostech viz níže vypořádání první žalobní námitky). Pro posouzení první žalobní námitky tedy nebylo provedení uvedených důkazů nezbytné; soudu k posouzení toho, zda žalobkyni bylo třeba ustanovit ve správním řízení opatrovníka, postačily zjištění, ze kterých vycházel již žalovaný.
14. Dále žalobkyně navrhla k provedení důkazu žalobu o určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce, kterou podal její manžel k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 (vedena pod sp. zn. 29 C 139/2025). Soud uvedený důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost, neboť k návrhu osoby zúčastněné na řízení provedl usnesení, kterým se uvedené řízení končí (viz výše bod 12). Dále žalobkyně navrhla provést k důkazu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 18 C 34/2011, usnesení městského soudu ze dne 18. 9. 2025, č. j. X, (obé v žalobě), usnesení městského soudu ze dne 6. 8. 2026, č. j. X, žádost insolvenčního správce ze dne 31. 8. 2026, č. j. X, a námitku podjatosti soudců senátu 25 Co ze dne 27. 7. 2026 (v podání ze dne 4. 9. 2026). Uvedenými důkazy chtěla žalobkyně zpochybnit závěr žalovaného, že jí nesvědčí užívací právo k předmětné bytové jednotce. Městský soud uvedené důkazní návrhy posoudil jako nadbytečné. Žalobkyně ve svých podáních tvrdila, že v uvedených řízeních je nadále řešena otázka zákonnosti zahrnutí předmětné bytové jednotky do majetkové podstaty žalobkyně (v rámci insolvenčního řízení), a tedy platnosti její dražby. Žalovaný nicméně v napadeném rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětné bytové jednotky zapsána osoba zúčastněná na řízení, důkazy navržené žalobkyní (i podle jejího tvrzení) nesměřují k prokázání opaku (k tomu srov. § 53 odst. 3 správního řádu), ale pouze k prokázání tvrzení, že jsou vedena řízení, jejichž předmětem je otázka vlastnictví bytové jednotky. Skutečnost, že je takové řízení vedeno, ale sama o sobě není pro rozhodnutí soudu v nynější věci relevantní (stejně jako nebyla relevantní v řízení před správními orgány); podání návrhu na zahájení řízení k soudu je dispozičním úkonem navrhovatele, ze samotné skutečnosti, že čistě z vlastní iniciativy takový úkon učinil, nic o skutečném stavu věcí nevypovídá (takovou skutečností by mohlo být teprve až pravomocné rozhodnutí soudu o takovém návrhu). Pokud jde o navrhované listiny z insolvenčního řízení vedeném proti žalobkyni, tak je třeba doplnit, že z provedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (viz výše bod 11) soud zjistil, že důvodem zrušení usnesení městského soudu, kterým byla schválena konečná zpráva insolvenčního správce, byla toliko skutečnost, že žalobkyni nebyl ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř.; z uvedeného usnesení nijak nevyplývá, že by předmětem posuzování (tedy relevantní otázkou v řízení) nadále byla regulérnost dražby předmětné bytové jednotky.
15. Dále městský soud zamítl návrh žalobkyně na provedení vyrozumění odboru bytového fondu žalovaného ze dne 19. 8. 2026, kterým chtěla žalobkyně prokázat, že jí i přes její tíživou sociální situaci nebylo poskytnuto náhradní ubytování. Tvrzení, které žalobkyně chtěla navrženým důkazem prokázat, nemá pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí žádnou relevanci. Stejně tak neměl pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí žádnou relevanci ani důkazní návrh osoby zúčastněné na řízení – aktuální zpráva Policie ČR vztahující se k otázce, kdo aktuálně obývá předmětnou bytovou jednotku. I tento důkazní návrh proto městský soud zamítl.
16. Městský soud konečně nepřipustil další důkazní návrh žalobkyně přednesený až při jednání ve věci konaném dne 15. 9. 2026. Jednalo se o žalobu pro zmatečnost podanou manželem žalobkyně dne 9. 9. 2026 u městského soudu a směřující proti rozsudku městského soudu ze dne 26. 8. 2025, č. j. X, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2026, č. j. X. Uvedený důkazní návrh žalobkyně učinila až po koncentraci řízení (viz koncentrace řízení podle § 52 odst. 3 s. ř. s. provedená usnesením ze dne 27. 8. 2026), ke které ve vztahu k žalobkyni došlo ke dni 4. 9. 2026; soud jej proto posoudil jako nepřípustný důkazní návrh. Současně je třeba připomenout, že soud přezkoumává napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.); jestliže tedy až po tomto datu podal manžel žalobkyně další návrh na zahájení řízení, potom se jedná o skutečnost, kterou žalovaný nemohl (a tedy ani nemusel) při svém rozhodování zohlednit, stejně tak jí s ohledem na uvedené zákonné ustanovení nemůže zohlednit ani soud. Nadto lze o uvedeném důkazním návrhu uvést již výše řečené. Skutečnost, že žalobkyně či její manžel podali návrh k soudu, nemůže nic vypovídat o skutkovém stavu relevantním pro posouzení otázky řešené žalovaným v napadeném rozhodnutí (viz podrobněji výše bod 14).
IV.
Posouzení žaloby
17. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.
18. Žalobkyně v podání ze dne 4. 9. 2026 opakovaně navrhla, aby soud řízení přerušil podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. do pravomocného skončení řízení o žalobě na určení vlastnického práva k předmětné bytové jednotce, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 87 pod sp. zn. 29 C 139/2025. Městský soud o shodném návrhu již jednou rozhodl, a to usnesením ze dne 4. 6. 2026 tak, že jej zamítl. Městský soud uvážil zejména, že podle skutkového stavu zjištěného ve správním řízení je vlastníkem předmětné bytové jednotky osoba zúčastněná na řízení. Žalobcem v uvedené věci sp. zn. 29 C 139/2025 potom není ani žalobkyně, ale její manžel; i pokud by tedy tato žaloba byla úspěšná, tak by výsledek uvedeného soudního sporu automaticky neměl žádné důsledky pro posouzení otázky řešené správními orgány – zda má žalobkyně právo užívání k předmětné bytové jednotce. Toto právo by jí mohlo (v případě úspěchu uvedené žaloby) teprve návazně vzniknout v případě, že by se předmětný byt stal společným obydlím manželů – viz § 744 zákona č. 89/2012 Sb. (takovou skutečnost by soud v nynějším řízení ale beztak nemohl zohlednit s ohledem na koncentraci soudního přezkumu ke dni vydání napadeného rozhodnutí – viz § 75 odst. 1 s. ř. s). Jak již soud uvedl, správní orgány vycházely při svém rozhodování z řádně zjištěného skutkového stavu (skutečnosti, že žalobkyni nesvědčí právo užívání předmětné bytové jednotky); okolnost, že se jej žalobkyně, resp. její manžel snaží četnými návrhy na zahájení řízení podávanými k soudům zvrátit, by beztak nemohla být dostatečně silným důvodem k přerušení řízení. Jak potom vyplynulo z provedeného dokazování, tak stav řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 nevypovídá o tom, že by toto řízení směřovalo k vyhovění žalobě, aktuálně bylo dosud nepravomocně rozhodnuto o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
19. Žaloba není důvodná.
20. Úvodem vypořádání argumentace žalobkyně soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nemusí soudy nutně reagovat na každý dílčí argument uvedený v žalobě. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby správní soud v odůvodnění rozhodnutí postihl všechny stěžejní námitky účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i reakce na některé dílčí a související námitky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-33).
21. Nejprve se městský soud zabýval první žalobní námitkou týkající se skutečnosti, že žalobkyni ve správním řízení vzdor jejímu zdravotnímu stavu nebyl ustanoven opatrovník podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu.
22. Podle § 32 odst. 2 písm. d) a f) správního řádu, správní orgán ustanoví opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, resp. osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět ani prostřednictvím tlumočníka nebo prostředníka podle § 16 odst. 5.
23. Podle § 29 odst. 3 o. s. ř., pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
24. Městský soud uvedené žalobní námitce nepřisvědčil. Žalobkyně se v řízení před správními orgány domáhala toho, aby jí byl ustanoven opatrovník podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, konkrétně z důvodu, že se jí nedaří doručovat. Fakticky ale důvody, pro které žádala o ustanovení opatrovníka, byly širší, dotýkaly se vůbec schopnosti žalobkyně (s ohledem na její zrakové postižení) plnohodnotně participovat na správním řízení. Úřad městské části Praha 8 se přitom žádostí žalobkyně zabýval a důvody, pro které žalobkyni opatrovníka neustanovil ozřejmil ve sdělení ze dne 5. 1. 2026. V něm žalobkyni sdělil, že si je vědom jejího zdravotního postižení, nicméně se jí v řízení daří písemnosti doručovat (řádně doručeno ji bylo oznámení o zahájení řízení), z postupu žalobkyně v řízení nevyplývá, že by nebyla schopna porozumět obsahu doručovaných písemností nebo uplatňovat procesní práva, má rovněž možnost zvolit si pro řízení zmocněnce dle § 33 správního řádu. Uvedené hodnocení si potom osvojil rovněž žalovaný v napadeném rozhodnutí.
25. Městský soud se s uvedenými důvody pro neustanovení opatrovníka žalobkyni ztotožnil. Předně je třeba přisvědčit, že žalobkyni se v řízení skutečně dařilo doručovat [nebyly proto naplněny podmínky pro ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu]; žalobkyni – jak vyplývá z obsahu správního spisu – bylo doručováno prostřednictvím schránky P. O. BOX, vyrozumění o zahájení řízení si žalobkyně osobně převzala dne 2. 12. 2025 poté, co zásilka byla uložena (a oznámení o neúspěšném pokusu o doručení zanecháno právě v uvedené P. O. BOX schránce). Uvedená skutečnost tedy vypovídá o tom, že žalobkyně byla způsobilá si poštu přebírat, a tedy se jí dařilo v řízení doručovat. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že některé později doručované písemnosti si žalobkyně osobně nepřevzala (doručeno jí ale bylo řádně tzv. fikcí doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu). Skutečnost, že si např. pro aktuální zdravotní komplikace žalobkyně konkrétní písemnost fakticky nepřevzala, ještě nemůže vést k závěru o tom, že se jí v řízení nedaří doručovat.
26. Dále je podstatné, že žalobkyně činila v řízení procesní úkony a jinak komunikovala se správními orgány (zmínit lze zejména samotnou žádost o ustanovení opatrovníka, podané odvolání a jeho doplnění, telefonický hovor ze dne 2. 12. 2026, kdy se žalobkyně sama telefonicky obrátila na správní orgán), tedy evidentně byla schopna participovat na vedeném správním řízení. O schopnosti žalobkyně participovat při řízení správního či soudního typu konečně vypovídá i její procesní aktivita v nynějším soudním řízení, kdy soudu v rychlém sledu adresovala řadu poměrně komplexních podání (podávaných samostatně, bez ingerence ustanoveného zástupce), ve kterých užívala strukturovanou právní argumentaci, plnohodnotně reagovala na písemnosti doručené soudem apod.
27. Městský soud nezpochybňuje, že zdravotní stav žalobkyně ji mohl určitým způsobem v jejím zapojení do správního řízení limitovat, toto omezení se ale z objektivních okolností (vlastní procesní aktivita žalobkyně) nejeví jako natolik závažné, aby vedlo k závěru o nutnosti ustanovení opatrovníka. Žalovaný přitom přiléhavě uvedl, že žalobkyně měla především možnost si v řízení zvolit zmocněnce podle § 33 správního řádu, který by ji v řízení či při některých procesních úkonech zastupoval, a tak ji participaci ve správním řízení usnadnil. Žalobkyně tak konečně učinila, když zmocnila svého manžela k nahlížení do spisu (viz úřední záznam o nahlížení ze spisu ze dne 27. 1. 2026 založený ve správním spisu). Ustanovení opatrovníka [podle § 32 odst. 2 písm. f) správního řádu] je třeba v tomto kontextu chápat jako poslední možnost pro případ, kdy se pro těžké zdravotní postižení účastníka řízení nedaří zajistit jeho řádnou participaci v řízení (účastník tak fakticky nemůže v řízení hájit svá práva). K takové situaci ale v nynějším případě nedošlo. Městský soud v této souvislosti upozorňuje, že institut ustanovení opatrovníka pro řízení podle § 32 odst. 2 písm. d) a popř. f) nemá sloužit k tomu, aby bylo účastníku řízení – na náklady správního orgánu – zajištěno kvalifikované právní poradenství, resp. aby se mu dostalo právních služeb advokáta (právě ustanovení advokáta jakožto opatrovníka se žalobkyně dovolávala).
28. Městský soud přitom nepřehlédl, že Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 8. 4. 2025, č. j. X, shledal vadu části vedeného insolvenčního řízení v tom, že žalobkyni nebyl – i přes její zdravotní postižení – ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř., kteréžto ustanovení (byť explicitněji formulované) lze považovat za jistou obdobu § 32 odst. 2 písm. d) a f) správního řádu. V uvedené věci ale Vrchní soud v Praze především zdůraznil složitost, resp. komplexnost insolvenčního řízení jako takového a dále skutečnost, že řada písemností je v insolvenčním řízení doručována toliko zveřejněním v insolvenčním rejstříku (kterýžto způsob doručování je vzhledem ke zrakovému postižení žalobkyně značně problematický). V nynějším řízení je situace značně odlišná v mnoha směrech; předně způsob doručování byl v řízení před správními orgány standardní, žalobkyni bylo opakovaně doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence (tedy nikoliv pouhým neavizovaným zveřejněním na webové stránce). Vedle toho řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel je zásadně méně komplexní, než je řízení insolvenční. V zásadě se jedná o správní řízení, které nepředpokládá větší dokazování, je v něm řešena toliko jedna otázka (nikoliv celý konglomerát různých skutkových a právních otázek dotýkajících se majetkové podstaty dlužníka), počet účastníků je nízký apod. Uvedené zásadní odlišnosti obou řízení (včetně způsobu doručování) proto podle městského soudu odůvodňují odlišný přístup k otázce nutnosti ustanovení opatrovníka pro řízení podle obdobných ustanovení občanského soudního řádu a správního řádu.
29. Dále se městský soud zabýval zbylými dvěma žalobními námitkami, kterými žalobkyně zpochybnila naplnění obou podmínek pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu, které vyplývají z § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel.
30. Podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část.
31. Podle § 53 odst. 3 správního řádu, listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
32. Podle § 55 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, výpisy, opisy nebo kopie z katastrálního operátu, jakož i identifikace parcel vyhotovené katastrálním úřadem ve formě stanovené prováděcím právním předpisem jsou veřejnými listinami prokazujícími stav evidovaný v katastru k okamžiku, který je na nich uveden. Pokud jsou poskytované údaje katastru vedeny v elektronické podobě, poskytuje je kterýkoli katastrální úřad z celého území České republiky.
33. Z právě citovaného ustanovení zákona o evidenci obyvatel vyplývají celkem dvě podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu, které musí být naplněny současně (jedná se o podmínky kumulativní). Jedná se 1) o podmínku zániku užívacího práva občana k příslušnému objektu (jeho části); 2) o podmínku, že občan takový objekt (jeho část) neužívá.
34. Pokud jde o první podmínku, žalovaný přiléhavě vycházel z toho, že osoba zúčastněná na řízení ve správním řízení výpisem z katastru nemovitostí prokázala, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky, tedy prokázala, že žalobkyni nemůže svědčit právo užívat tuto bytovou jednotku z titulu jejího vlastnictví. Žalobkyně přitom v minulosti své užívací právo k bytové jednotce odvozovala právě od jejího vlastnictví (které pozbyla v insolvenčním řízení v důsledku dražby). V řízení přitom ani netvrdila, že by své užívací právo odvozovala z jiného právního důvodu (např. z existence nájemního vztahu apod.). Žalovaný přitom správně konstatoval, že výpis z katastru nemovitostí, kterým osoba zúčastněná na řízení prokazovala své vlastnické právo k bytové jednotce, je v souladu s § 55 odst. 2 zákona o katastru nemovitostí veřejnou listinou. Správní orgán byl přitom skutečností, kterou tato veřejná listina potvrzuje (osvědčuje), v souladu s § 53 odst. 3 správního řádu vázán, ledaže by byl provedenými důkazy prokázán opak. Žalobkyně ale ve správním řízení (a konečně ani v řízení před soudem) nenavrhla žádné důkazy, které by svědčily o tom, že osoba zúčastněná na řízení není vlastníkem bytové jednotky (a že jí je žalobkyně, popř. jiná osoba), konečně takové tvrzení ani nevznesla. Žalobkyně toliko odkázala na vícero soudních řízení, ve kterých je, resp. má podle jejího tvrzení být otázka vlastnictví bytové jednotky (popř. platnosti její dražby) řešena. Skutečnost, že je o určité otázce vedeno soudní řízení, a tedy že z ní jedna ze stran učinila předmět sporu, ale nepředstavuje důkaz (a konečně ani tvrzení) o opaku ve smyslu § 53 odst. 3 správního řádu. Výsledek takového řízení nelze předjímat, nelze tedy jen na základě skutečnosti, že je soudní řízení vedeno, mít za prokázanou skutečnost, o které má být v takovém řízení teprve rozhodnuto.
35. Pokud jde o druhou podmínku, tak městský soud konstatuje, že relevantní pro její posouzení je pouze faktický stav, tedy skutečnost, zda občan příslušný objekt (jeho část) skutečně obývá, či nikoliv. Otázka, za jakých okolností byl nucen objekt opustit (v případě, že jej již fakticky neobývá), zda se tak stalo dobrovolně, popř. výkonem rozhodnutí v souladu se zákonem, nebo naopak protizákonně svémocí, nemá v řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, relevanci (resp. má relevanci jen omezenou – k tomu viz dále). Je tomu tak rovněž s ohledem na relativně jednoduchou povahu tohoto řízení (které se týká pouze evidence údajů v evidenci obyvatel; jeho předmětem není ochrana uživatelských či jiných právních vztahů k nemovitým věcem). Řízení podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel – tak jak je zákonem konstruováno – tudíž nemá suplovat, popř. dublovat případný občanskoprávní spor týkající se vztahů ke konkrétní nemovité věci. To je logické i z toho důvodu, že výsledkem tohoto řízení je v zásadě jednoduchý evidenční úkon; evidovaný údaj přitom může být při změně okolností jednoduchým způsobem změněn (srov. zejména § 10 odst. 6 zákona o evidenci obyvatel), tak by tomu mohlo být i v případě, že by žalobkyně v budoucnu před soudy dosáhla uznání svého uživatelského práva k předmětné bytové jednotce.
36. Uvedený závěr přitom podporuje i dřívější judikatura správních soudů. Odkázat tak lze např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 6 As 213/2023-21, v němž uvedený soud shrnul svou předchozí rozhodovací praxi následovně: „Judikatura NSS dovodila, že pro naplnění faktické podmínky je významné pouze to, zda osoba, jejíž údaj o místě trvalého pobytu má být zrušen, ke dni vydání správního rozhodnutí byt skutečně užívala. Důvody, pro které tak nečinila, nejsou relevantní. Zohlednit lze pouze to, zda se tato osoba domohla ochrany proti svépomoci stanoveným procesním postupem. Případná úspěšná ochrana občanskoprávní cestou by totiž vedla k obnovení faktického užívání bytu, a podmínka neužívání bytu by tak nebyla splněna (viz rozsudky ze dne 28. července 2011 č. j. 7 As 41/2011-255 a ze dne 21. prosince 2017 č. j. 1 As 359/2017-40).“ Ze zmíněného rozsudku ve věci sp. zn. 7 As 41/2011 přitom vyplývá, že důvodem, pro který občan objekt (jeho část) neobývá může spočívat např. ve svémocné výměně klíčů vlastníkem objektu (obdobně jako tomu bylo dle tvrzení žalobkyně i v nyní projednávané věci). Žalobkyně přitom v řízení před správními orgány ani nyní v řízení před soudem netvrdila, že by se proti údajně svémocnému vypuzení z bytové jednotky bránila soudní cestou. Skutečnosti, které žalobkyně uváděla v žalobě na podporu námitky, že nyní analyzovaná druhá podmínka dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel nebyla naplněna, potom – s ohledem na právě uvedené – nemají žádnou relevanci.
V.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
37. Vzhledem k tomu, že městský soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
38. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s odst. 7 s. ř. s. Ve věci úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti. Proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
39. O nákladech osoby zúčastněné na řízení rozhodl městský soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Osoba zúčastněná na řízení bránila v řízení své právo, které jí vyplývalo z napadeného rozhodnutí, neboť řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, bylo vedeno na základě její žádosti podle § 12 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel; ve výsledku tedy bylo v řízení rozhodnuto o právu žalobkyně spočívajícím v ochraně jejího vlastnictví k předmětné bytové jednotce (toto právo bylo evidovaným údajem o trvalém pobytu žalobkyně narušeno). Osobě zúčastněné na řízení tedy náleží proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představuje odměna a náhrada hotových výdajů advokáta. Podle § 35 odst. 2 s. ř. s. se pro určení výše odměny užije vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna náleží celkem za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu) po 4 620 Kč a dále za 1 úkon právní služby v poloviční výši dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě) za 2 310 Kč; tarifní hodnotu soud v souladu s § 9 odst. 5 advokátního tarifu určil na částku 88 000 Kč. Soud naopak osobě zúčastněné na řízení nepřiznal odměnu za další vyjádření ve věci ze dne 7. 9. 2026, neboť se jednalo o opakované vyjádření ke skutečnostem, které nebyly v řízení nové (osoba zúčastněná na řízení se k nim tedy měla možnost vyjádřit již v předchozích vyjádřeních, což také z velké většiny učinila); stejně tak ji nepřiznal odměnu za poradu s advokátem ze dne 24. 6. 2026, neboť úkon první porady s klientem je zahrnut již v úkonu přijetí a převzetí zastoupení. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 1 800 Kč (4 x 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Náhrada nákladů se v souladu s § 57 odst. 2 s. ř. s. zvyšuje o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení částku 21 743,70 Kč.
40. Městský soud dále rozhodl přiznat ustanovenému zástupci žalobkyně v souladu s § 35 odst. 10 s. ř. s. odměnu za její zastupování. Tu představuje odměna a náhrada hotových výdajů advokáta. Podle § 35 odst. 2 a 10 s. ř. s. se pro určení výše odměny užije vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna náleží celkem za dva úkony právní služby, a sice za převzetí a přípravu zastoupení a účast na jednání soudu (po 4 620 Kč; tarifní hodnotu soud v souladu s § 9 odst. 5 advokátního tarifu určil na částku 88 000 Kč). Odměnu za úkon vyjádření k dalšímu návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě soud ustanovenému zástupci nepřiznal, jednalo se o reakci na vlastní podání žalobkyně, kterou advokát zastupoval (skutečnost, že ustanovený zástupce nebyl dostatečně koordinován s žalobkyní, ať už z jakéhokoliv důvodu, nemůže vést k závěru, že by stát měl nést finanční náklady za takový nekoordinovaný postup). Stejně tak soud nepřiznal odměnu za další vyjádření před jednáním ze dne 4. 9. 2026; žalobkyně v něm toliko opakovala již uvedené argumenty, dále navrhla nerelevantní důkazy, které soud neprovedl. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 900 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy odměna činí 10 140 Kč; ustanovený zástupce není plátcem DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 15. září 2026
JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.