Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
48 A 14/2026 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
48 A 14/2026 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci
žalobce: R. K., narozen X
státní příslušník X
t. č. X
zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým
sídlem Václavské náměstí 831/21, Nové Město, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7
za účasti: N. K., narozena X
státní občanka České republiky
bytem X
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2026, č. j. OAM-566-16/ZR-2026,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2026, č. j. OAM-566-16/ZR-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 269 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Matěje Šedivého.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný žalobci podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušil povolení k trvalému pobytu, neboť žalobce byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na to, že žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 47 T 2/2024, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 9 To 3/2025, odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve spolupachatelství v jednočinném souběhu se zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením ve spolupachatelství k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, k peněžitému trestu ve výši 1 500 000 Kč a trestu propadnutí věci, neboť jednak úmyslným společným jednáním více osob zkrátil daň, čin spáchal nejméně se dvěma osobami a ve velkém rozsahu a jednak úmyslným společným jednáním více osob uvedl do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, a pro tento účel jinému takové výrobky i vyrobil a přechovával a takového činu se dopustil ve velkém rozsahu.
3. Žalovaný dále odkázal na obsah vyjádření žalobce, z něhož vyplývá, že žalobce navrhl provedení svého výslechu, aby se mohl vyjádřit k přiměřenosti rozhodnutí, zejména náhledu na trestnou činnost a rodinným vazbám. Kromě toho uvedl, že navrhuje výslech osoby zúčastněné na řízení (dále též „manželka“ nebo „manželka žalobce“) a že jedno z dětí trpí vývojovou dysfázií.
4. Podle žalovaného nebylo patrné, co konkrétně mělo být výslechy žalobce a manželky žalobce nad rámec obsahu spisového materiálu zjištěno. Žalobce pouze obecně uvedl, že se chce vyjádřit ke svému náhledu na trestnou činnost a chce se vyjádřit k rodinným vazbám. K rodinným vazbám se žalobce vyjádřil velmi skromně, neboť pouze uvedl, že je ženatý a v ČR žijí jeho 2 děti a že jedno z dětí trpí vývojovou dysfázií. Žalobce se neobtěžoval uvést jméno, příjmení a datum narození jak manželky, tak dětí a neuvedl, které z dětí má mít zdravotní problémy, přičemž na podporu svých tvrzení nedoložil nic. Dále žalovaný uvedl, že provedení výslechu je nutné považovat až za krajní a mimořádný úkon, za situace, kdy informace nelze získat jinak. Žalovaný není návrhy účastníků vázán, vždy provede takové úkony, které jsou potřebné ke zjištění skutečného stavu věci. V daném případě není z učiněného návrhu vůbec patrno, co má být výslechy zjištěno nad rámec obsahu spisového materiálu, návrhy jsou zcela obecné a naprosto nekonkrétní. Veškeré relevantní informace si správní orgán musel obstarat sám, a to i v rámci součinnosti s místně příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí, obsah jehož vyjádření dále shrnul.
5. Podle žalovaného z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by rodinní příslušníci byli jakkoliv přímo závislí na žalobci, který je navíc ve výkonu trestu odnětí svobody s plánovaným termínem propuštění dne 29. 12. 2029. O nezletilé pečuje jejich matka za pomoci prarodičů, výchovu a vše s tím spojené zvládá, účastník řízení si s dětmi pouze telefonuje. Zrušení trvalého pobytu účastníku řízení se fakticky přímo nijak synů, manželky ani žalobce nedotkne. Žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody, na to zrušení trvalého pobytu vliv nemá, již z tohoto důvodu má velmi omezené možnosti styku s rodinnými příslušníky. Nadto je žalobce občan X, tedy členského státu EU a z tohoto titulu má umožněn volný pobyt v ČR i v rámci celé EU. Po zrušení trvalého pobytu a následném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který je naplánován na samý konce roku 2029, nemusí účastník řízení trvale opustit ČR, následný zákaz pobytu v ČR mu vysloven není. Pokud se uvedené rodinné vazby porovnají se spáchanou trestnou činností, její závažností a rozsahem, včetně spáchané škody, a přihlédne se k tomu, že žalobce trestnou činnost spáchal ve velkém rozsahu a v rámci organizované skupiny, kdy on sám byl druhou nejvýše postavenou osobou v hierarchii organizované skupiny, pak je napadené rozhodnutí zcela přiměřené svým dopadem na soukromé a rodinné vazby žalobce.
6. Žalobce byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažnou úmyslnou hospodářskou trestnou činnost páchanou v organizované skupině, v jejímž důsledku vznikla ČR škoda přesahující 100 milionů Kč. Jednání směřovalo proti fiskálním zájmům státu a žalovaný je hodnotí jako mimořádně společensky škodlivé. Významnou přitěžující okolností je skutečnost, že trestná činnost probíhala dlouhodobě a byla ukončena až zásahem Policie ČR. Při posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalovaný zdůraznil, že případné negativní dopady jsou především důsledkem vlastního jednání žalobce. Ten si musel být vědom, že za závažnou úmyslnou trestnou činnost mu může být uložen nejen nepodmíněný trest odnětí svobody, ale také trest vyhoštění nebo ztráta pobytového oprávnění. Přesto v trestné činnosti pokračoval i za situace, kdy měl v ČR manželku a dvě nezletilé děti. Rodinné vazby nebyly správním orgánem zpochybněny, nebyly však shledány natolik výjimečnými, aby převážily nad závažností spáchané trestné činnosti. Žalobce navíc v době rozhodování fakticky nežije s rodinou ve společné domácnosti, neboť vykonává trest odnětí svobody. Žalovaný současně zdůraznil, že jako občan X a EU není rozhodnutím trvale vyloučen z pobytu v ČR a může usilovat o jiné pobytové oprávnění. Při hodnocení délky pobytu, integrace do společnosti a ekonomických vazeb žalovaný uzavřel, že tyto skutečnosti nemohou převážit nad závažností trestné činnosti. Za významné považoval zejména postavení žalobce v organizované skupině, uložený nepodmíněný trest v délce 6 let a 6 měsíců a vysokou škodu způsobenou státu. Žalobce musí nést následky vlastního protiprávního jednání a samotné zrušení trvalého pobytu zpravidla nepředstavuje nepřiměřený zásah do rodinného života, pokud není současně znemožněn další pobyt na území státu. Veřejný zájem na ochraně právního řádu, fiskálních zájmů státu a důvěry v pobytový režim proto podle správního orgánu výrazně převyšuje zásah do soukromých, rodinných a ekonomických poměrů žalobce. Nebyla zjištěna žádná mimořádná okolnost ani překážka, která by bránila zrušení trvalého pobytu. Žalovaný proto uzavřel, že dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce je za daných okolností zcela přiměřený a představuje předvídatelný důsledek jeho vlastního zaviněného jednání.
7. Žalovaný dále konstatoval, že napadené rozhodnutí je zcela přiměřené. Žádné mimořádné a výjimečné okolnosti, které by znamenaly nepřiměřenost napadeného rozhodnutí, zjištěny nebyly a nevyplývají ani ze spisového materiálu. Dále žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí je s ohledem na povahu spáchané trestné činnosti a její důsledky v souladu s veřejným zájmem. Je svrchovaným právem každého suverénního státu rozhodovat o povolení vstupu a pobytu cizích státních příslušníků na jeho území. Napadené rozhodnutí neporušuje ani Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Evropská úmluva o lidských právech“), ani Úmluvu o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.). Ohledně nejlepšího zájmu synů žalobce žalovaný uvedl, že by musely existovat výjimečné a mimořádné okolnosti, které by převážily rozhodnutí ve prospěch žalobce a jeho nezletilých synů a dále taktéž to, že nelze plošně bez dalšího nejlepší zájem dítěte plošně aplikovat na všechna řízení. Žalovaný přitom žádné mimořádné a zvlášť závažné okolnosti v projednávané věci nezjistil.
Obsah žaloby
8. Žalobce namítá, že napadané rozhodnutí porušuje požadavky § 3, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Sama skutečnost, že byl žalobce odsouzen pro spáchání trestného činu a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, není důvodem pro zrušení pobytu. S ohledem na § 87l odst. 1 písm. e) zákona je možné tento institut využít toliko za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života. Žalovaný je v řízení o zrušení pobytu povinen posuzovat závažnost trestné činnosti k soukromému a rodinnému životu cizince. Pokud se žalobce dožaduje provedení vlastního výslechu a výslechu své manželky, v rámci kterých chce, aby se dvojice mohla vyjádřit k náhledu na trestnou činnost a k individuální životní situaci (výchova dvou nezletilých dětí, kdy jedno z nich trpí vývojovou dysfázií), tak se žalobce nedomnívá, že takovéto důkazní návrhy jsou pro řízení zbytečné. Uvedené důkazní návrhy tak nebyly obstrukčním návrhem, nezpůsobilým přispět ke zjištění skutečného stavu věci, naopak byly pro řízení podstatné. Důkazní návrhy byly důvodné, odůvodněné a včas uplatněné, kdy je deficitem napadaného rozhodnutí, že je žalovaný ignoroval. Zvláště v případě žalobce, který byl odsouzen pro trestnou činnost organizované skupiny, nijak nevyplývá, jakého individualizovaného jednání se měl dopustit právě žalobce, jakým způsobem se v řízení hájil, natož jak nyní k trestné činnosti přistupuje a jakou například vyvodil sebereflexi. Není nepodstatné ani zjištění toho, jakým způsobem na odsouzeného žalobce působí výkon trestu a zdali bylo dosaženo jeho nápravy. Z provedeného dokazování bylo dále zjištěno, že žalobce s manželkou vychovává dva nezletilé syny, kteří mají shodně jako manželka české občanství, a rozhodnutí o zrušení pobytu je tak způsobilé negativně ovlivnit život celkem 3 českých občanů, kteří se nacházejí ve významnějším postavení, než pokud by se jednalo o rodinu cizinců. Žalobce dále odkazuje na čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech a Úmluvu o právech dítěte a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.). Žalobce má tedy za to, že napadené rozhodnutí nevychází ze zjištěného skutečného stavu věci podle § 3 správního řádu.
9. Žalobce dále nesouhlasí s interpretací žalovaného, který má za to, že pro žalobce nejsou rodinné poměry důležité, když právě tyto jsou ústředním argumentem žalobce pro nezrušení pobytu. Pozice žalobce je umocněna postižením jednoho ze synů, který trpí vývojovou dysfázií, kdy i tuto skutečnost napadané rozhodnutí zcela ignoruje. Vývojová dysfázie není mírným handicapem, nýbrž postižením vyřazujícím dítě z kolektivu. V situaci, kdy žalovaný neprojevil zájem o provedení navrhovaných důkazů, které byly způsobilé přispět ke zjištění skutečného stavu věci a založil své rozhodnutí toliko na skutečnosti, že byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu, a to bez posouzení jeho konkrétní role v posuzovaném případě, obhajoby, sebereflexe ani počínání ve výkonu trestu, působí napadané rozhodnutí nepřezkoumatelně, neboť nenabízí vyvážené hodnocení soukromého a rodinného života žalobce, s přihlédnutím k přitěžujícím okolnostem.
Vyjádření žalovaného
10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Žalovaný odmítá námitku nepřiměřenosti zásahu do rodinného a soukromého života. Zdůrazňuje, že případné negativní dopady si žalobce způsobil sám svou úmyslnou trestnou činností, které se dopouštěl přesto, že měl v ČR manželku a děti. Rodinné vazby podle žalovaného nemohou převážit nad závažností jeho jednání. Žalobce byl v průběhu správního řízení pasivní, neposkytl dostatečné informace o svých rodinných poměrech a své námitky uplatňuje až v soudním řízení. Neprovedení navržených výslechů proto nepovažuje za vadu řízení. K tvrzené sebereflexi žalobce žalovaný uvádí, že jde o účelové tvrzení vznesené až v žalobě. Odkazuje rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a Ústavního soudu, podle níž ani existence rodiny či nezletilých dětí nezakládá ochranu před zrušením pobytového oprávnění, pokud cizinec závažně porušil právní řád. Závěrem žalovaný konstatuje, že pokud došlo k zásahu do rodinného života žalobce, způsobil jej především výkon uloženého trestu odnětí svobody. Rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu považuje za zákonné, přiměřené a plně odůvodněné.
Vyjádření osoby zúčastněné na řízení
11. Osoba zúčastněná na řízení (manželka žalobce) v řízení předložila zprávu speciálního pedagoga z 4. 2. 2026 týkající se nezletilého syna žalobce X (roč. X). Zároveň bylo v řízení předloženo její čestné prohlášení, z něhož mimo jiné plyne, že vychovává dva nezletilé syny, z nichž jeden trpí vývojovou poruchou; je nucena se samostatně starat o rodinu a netrpělivě vyhlíží propuštění žalobce z výkonu trestu; proto doufá, že jeho pobytové oprávnění nebude zrušeno, neboť není schopna se bez něj postarat o rodinu, jejíž je žalobce neodmyslitelnou součástí.
Posouzení žaloby soudem
12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.
13. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).
14. Žaloba je důvodná.
15. Podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení byl pravomocně odsouzen soudem ČR za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
16. Podle čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.
17. Jako důvodnou soud shledal žalobní námitku ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
18. Článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech zajišťuje obdobné procedurální záruky jako čl. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o lidských právech (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 5. 2024, Mirzoyan proti České republice, rozsudek, stížnosti č. 15117/21 a č. 15689/21, § 82). Z toho pak vyplývá, že posouzení okolností bránících hrozícímu zrušení pobytového oprávnění nemůže být pouze formální, přičemž dotčená osoba musí být vyslyšena a musí být přezkoumány možné argumenty proti zrušení pobytu (srov. obdobně rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 9. 2010, Kaushal a ostatní proti Bulharsku, stížnost č. 1537/08, § 49).
19. Předcházející řízení mělo nadto povahu řízení zahajovaného z moci úřední, a to ve věci zrušení nárokového pobytového oprávnění, které je nadto často v rozhodovací činnosti žalovaného či judikatuře správních soudů označované za „nejvyšší pobytový titul“. Ze všech řízení ve věcech pobytu cizinců je proto v řízení o zrušení trvalého pobytu občanů třetích států třeba v nejširší možné míře uplatnit zásadu materiální pravdy podle § 3 správního řádu (povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti) a povinnost podle § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu, podle které v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.
20. Co se týče posuzování dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, stojí judikatura správních soudů skutečně na stanovisku, že správní orgán při zjišťování podstatných skutečností zpravidla může vycházet jen z toho, co uvede a osvědčí účastník. Nelze proto vady napadeného rozhodnutí zakládat na těch skutečnostech, které žalobce neuplatnil v předcházejícím správním řízení, ač tak učinit mohl (srov. např. rozsudek NSS ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 175/2023-34). To však neplatí pro ty relevantní skutečnosti, které jsou správnímu orgánu v době rozhodování známy nebo v průběhu správního řízení vyšly najevo (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011-48). Třebaže soud akcentuje zásadu, že pouze bdělým účastníkům náležejí práva a mají o ně řádně pečovat, tedy i žalobce zjevně měl a mohl být v průběhu řízení aktivnější a přičinlivější při uvádění a prokazování skutečností, týkajících se jeho soukromí, rodinné situace či potenciálního dopadu zrušení povolení k trvalému pobytu na život manželky a jejich synů, nelze mu nyní odepřít ochranu veřejného subjektivního práva, jestliže je ze správního spisu zřejmé, že posouzení vazeb žalobce na ČR jeho rodinný a soukromý život bylo pouze formální, přičemž žalovaná dostatečně nezjišťovala skutečnosti ve prospěch žalobce.
21. Aniž by soud předjímal konečné stanovisko ohledně naplnění skutkové podstaty § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců (tj. včetně přiměřenosti rozhodnutí z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobce), je zřejmé, že stávající odůvodnění napadeného rozhodnutí, neobstojí, jelikož své závěry žalovaný nepodložil dostatečnými důvody a neopřel je o náležité podklady.
22. Ač bylo na žalobci, aby rozhodné skutečnosti žalované sdělil již ve fázi předcházejícího správního řízení, soud upozorňuje, že žalobce tak v základní míře učinil, přičemž navrhl výslech svůj a výslech manželky s předpokladem, že podrobnější skutečnosti z nich vyjdou najevo. Z předloženého správního spisu tak vyplývá, jakým způsobem chtěl žalobce unést své břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran existence soukromého a rodinného života a jednání, za které byl odsouzen. Z výše citované judikatury nadto vyplývá, že žalovaný měl vycházet i z těch skutečností, které mu byly v době rozhodování známy nebo v průběhu správního řízení vyšly najevo. Zároveň z výše uvedeného plyne, že posouzení vazeb žalobce na ČR jeho rodinný a soukromý život nemohlo být pouze formální, přičemž žalovaný měl dostatečně zjistit rovněž skutečnosti ve prospěch žalobce. Těžko tak žalobci vytýkat, že netvrdil konkrétní skutečnosti, které byly žalovanému známy z jeho úřední činnosti či vyplývaly z jím vedených evidencí (např. osobní údaje členů jeho rodiny).
23. Vzhledem k povaze zrušovaného pobytového oprávnění a k souvisejícímu charakteru předcházejícího řízení a s ohledem na výše uvedená zákonná a judikaturní východiska bylo podle soudu nezbytné, aby byl v průběhu předcházejícího řízení se žalobcem a jeho manželkou proveden účastnický výslech (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2022, č. j. 5 Azs 137/2022-40). V případě takového vedení předcházejícího správního řízení by žalovaný měl k dispozici další rozhodné skutečnosti, s nimiž by si mohl vytvořit přiměřený obraz o naplnění skutkové podstaty § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, včetně existujícího soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaný před uvedenými výslechy upřednostnil vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V této souvislosti soud uvádí, že ačkoliv bylo s ohledem na nezletilé syny žalobce opatření si takového vyjádření jednoznačně vhodné, nelze tento podklad klást naroveň s uvedenými výslechy, nebo dokonce vycházet z předpokladu, že vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí může tyto výslechy nahradit. Orgánem odpovědným za řádné zjištění rozhodných skutečností byl žalovaný, nikoliv orgán sociálně-právní ochrany dětí.
24. Soud dále upozorňuje na skutečnost, že zrušení trvalého pobytu podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců je opatřením přijatým z důvodů veřejného pořádku ve smyslu čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES, a musí být proto s tímto ustanovením vykládán konformně. Dle NSS přitom „je třeba vyjít z toho, že ustanovení umožňující zrušit povolení k pobytu z důvodu ochrany bezpečnosti nebo veřejného pořádku nemá sankční charakter, nýbrž výhradně preventivní. Kriminální minulost cizince jistě může být základem úvahy o tom, zda i do budoucna představuje důvodné nebezpečí, že by mohl opět závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Při posuzování tohoto rizika je však kromě závažnosti a povahy spáchaných trestných činů třeba zkoumat i další aspekty předmětného případu, jako je např. předcházející bezúhonnost či naopak opakování trestné činnosti, chování cizince ve vazbě či ve výkonu trestu a po propuštění, případně motiv, který jej ke spáchání trestného činu vedl, jeho postoj k dosavadní trestní činnosti atd.“ (rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2023, č. j. 4 Azs 6/2023-32, odst. 36). Obdobně NSS konstatoval, že mezi rozhodné okolnosti „patří nejen charakter a závažnost spáchané trestné činnosti, ale i další okolnosti, např. místo spáchání trestného činu, a zejména doba, která uplynula od jeho spáchání, chování stěžovatele po vykonání trestu odnětí svobody, délka jeho pobytu v České republice, ale i to, zda se po příchodu do České republiky dopustil další trestné či jinak protiprávní činnosti“ (rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2013, č. j. 5 As 73/2011146). Stejně tak může být z hlediska pravděpodobnosti závažného narušení veřejného pořádku relevantní, zda cizinec řádně vykonává či vykonal uložený trest (například zda uhradil peněžitý trest), jak na svoji trestnou činnost v současnosti nahlíží a jaké byly motivy jeho trestné činnosti (srov. rozsudek NSS č. j. 4 Azs 6/2023-32). Relevantní je pochopitelně i četnost trestných činů a způsobená škoda či újma (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2019, č. j. 5 Azs 172/2019-37).
25. Lze tak konstatovat, že zrušení trvalého pobytu je v projednávané věci možné pouze v případě, kdy na základě komplexního posouzení individuálních okolností týkajících se cizince bude zjištěno, že ten s ohledem na své osobní chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku (některého ze základních zájmů společnosti). To znamená, že ke dni rozhodnutí správního orgánu musí cizinec představovat závažné ohrožení veřejného pořádku, které má tři kvality: je (i) skutečné, založené na osobním chování cizince; (ii) aktuální, existující ke dni správního rozhodnutí; a (iii) dostatečně závažné, směřující proti konkrétnímu základnímu zájmu společnosti. Pohled správních orgánů, tedy i soudu, musí být prospektivní, zaměřený do budoucnosti, byť vychází z minulých událostí (protiprávní minulosti cizince). Je přitom třeba připustit, že správní orgány i soudy nutně nepracují s modalitou „jistoty“ závažného narušení veřejného pořádku, ale zvažují a posuzují „důvodné riziko“ takového narušení. Smyslem je, aby pobytové oprávnění nezískala osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že na území vyvíjí či bude vyvíjet činnost, která představuje závažné narušení veřejného pořádku (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 4. 2026, č. j. 22 Azs 19/2026-44, a ze dne 10. 11. 2021, č. j. 6 Azs 60/2021-32).
26. Soud v této souvislosti konstatuje, že dopadem čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES na aplikaci zrušovacího důvodu v projednávané věci se žalovaný nezabýval vůbec. Nejde tedy o to, zda se žalovaný věnoval všem nezbytným podmínkám, které musejí být v případě zrušení trvalého pobytu občana jiného členského státu splněny, či naopak žalovaný některé z nich opomněl. Tato nezbytná část odůvodnění rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců v napadeném rozhodnutí zcela absentuje.
27. Konečně soud uvádí, že žalovaný nezohlednil, že žalobce je nejen občanem jiného členského státu EU, ale zároveň rodinným příslušníkem občanů ČR. Právo EU mu tak z hlediska jeho pobytu na území ČR poskytuje „dvojitou“ ochranu – jednak dle směrnice 2004/38/ES a jednak existují situace, kdy se rodinný příslušník státního občana ČR může dovolávat práva pobytu přímo na základě čl. 20 Smlouvy o fungování Evropské unie odvozeného od práva manželky žalobce a jejich nezletilých synů (srov. přiměřeně např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 8. 5. 2018, K. A. a další, C-82/16, body 51 až 53). Tento právní rámec žalovaný opět vůbec nevzal v potaz a nezohlednil při svém rozhodování.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
28. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a pro vady řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění (nedostatečnost podkladů napadeného rozhodnutí) [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. Tato vada soudu bránila přezkoumat napadené rozhodnutí v mezích všech uplatněných žalobních bodů. Soud zároveň věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem soudu je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a nákladů zastoupení ve výši 12 269 Kč. Ty tvoří odměna za dva úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a dále náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobce je plátce DPH. Žalobci proto náleží rovněž náhrada za tuto daň ve výši 2 129 Kč (zaokrouhleně 21 % z částky 10 140 Kč). Náhradu nákladů řízení soud uložil žalovanému zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s.).
30. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádnou povinnost a nejsou zde ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by bylo namístě jim přiznat náhradu nákladů řízení. Zároveň byl žalobce, na jehož straně osoba zúčastněná na řízení vystupovala, v řízení úspěšný. Proto osobě zúčastněné na řízení náhrada nákladů řízení nepřísluší (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 16. září 2026
JUDr. David Kryska v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.