Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Ad 7/2025 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: X, narozená dne X

zastoupená X, narozenou dne X

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/46249-925,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/46249-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „“) ze dne 17. 10. 2024, č. j. 332255/2024/AAD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím přiznal žalobkyni příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od dubna 2024.

II. Žaloba a její podstatný obsah

2. Žalobkyně napadenému rozhodnutí vytýkala zejména nezákonnost spočívající v tom, že vychází z posudku PK MPSV ze dne 8. 1. 2025, e. č. SZ/2024/2720-PH-13 (dále jen „posudek“), který považuje za neúplný, neaktuální, lékařsky neobjektivní, nedostatečně odůvodněný a nepřezkoumatelný.

3. Podle žalobkyně posudkový orgán neprovedl komplexní hodnocení jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, její zdravotní anamnézy a vzájemného působení jednotlivých diagnóz. Vycházel pouze z dílčích částí odborných nálezů, aniž by jejich závěry řádně konfrontoval se skutkovým stavem, zjištěními ze sociálního šetření a funkčními dopady zdravotního stavu na její každodenní život. Žalobkyně namítala, že posudek dostatečně nevysvětluje, z jakých skutkových a medicínských úvah posudkový orgán dovodil schopnost posuzované zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Jeho závěry proto podle žalobkyně nejsou srozumitelné ani přesvědčivé pro účastníka řízení, správní orgán a soud. Žalobkyně dále vytýkala, že posudkové závěry nekorespondují s předloženými odbornými zprávami, zejména se zprávami psychiatra, klinického psychologa a pracovnice sociální rehabilitace. V této souvislosti poukazovala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. -43, podle něhož nevypořádání všech námitek účastníka v odvolacím rozhodnutí vede k jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Měla za to, že tento požadavek nebyl splněn ani ze strany žalovaného, ani posudkového orgánu. V obecné rovině žalobkyně poukazovala na to, že trpí X, přičemž její stav je provázen dalšími obtížemi, zejména poruchami spánku a stravování, sociální izolací, X a v zátěžových situacích tzv. meltdowny, které mohou vyústit i v autoagresivní chování. Zdůraznila, že je v psychiatrické a psychoterapeutické péči a využívá sociální rehabilitaci. Navzdory léčbě a poskytovaným službám podle žalobkyně nedošlo ke zlepšení stavu, nýbrž se její obtíže prohlubují zejména při nepředvídatelných či sociálně náročných situacích. Žalobkyně zastávala názor, že při posuzování nebylo možné omezit se na fyzické schopnosti posuzované nebo na její zachovanou intelektovou úroveň. Rozhodný je podle ní funkční dopad duševních, mentálních a smyslových obtíží na schopnost potřebu pravidelně, samostatně, v přijatelném standardu a bez každodenní pomoci jiné osoby rozpoznat, vykonat a zkontrolovat. Odkázala přitom na , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a prováděcí , kterou se provádějí některá ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), podle nichž má být hodnocen funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jakož i na to, že nezvládnutí jediné činnosti vymezené pro konkrétní základní životní potřebu má vést k závěru o nezvládání této potřeby. V této souvislosti se dovolávala rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. -32, z něhož dovozovala, že nesplnění, byť jediné dílčí aktivity vymezené pro danou základní životní potřebu vede k závěru o jejím nezvládání, hodnotí-li ji posudkový orgán přesto jako zvládanou, musí takový závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit. Za nedostatečné pokládala zejména to, že posudkový orgán údajně nezohlednil potřebu pravidelné dopomoci, dohledu, připomínání a strukturování činností ze strany partnerky či sociální pracovnice. Žalobkyně nezpochybňovala závěr správních orgánů, podle něhož posuzovaná nezvládá základní životní potřeby uvedené v , i) a j) . Namítala však, že vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu a odborným nálezům měla být jako nezvládaná uznána též mobilita, komunikace, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena. Z celkového počtu osmi nezvládaných potřeb dovozovala splnění podmínek pro závislost ve stupni III.

4. K základní životní potřebě mobility žalobkyně namítala, že není schopna nastupovat do dopravních prostředků, včetně bariérových, a samostatně je používat. Z odborných zpráv podle ní vyplývá, že cestování prostředky městské hromadné dopravy u ní vyvolává X, sociální a senzorické přetížení a následnou dezorganizaci. V návaznosti na to se může dostavit meltdown, X a zhoršení psychického stavu vyžadující akutní psychiatrickou stabilizaci. Žalobkyně poukazovala rovněž na vyjádření sociální pracovnice, podle něhož v dané době nebylo možné ani provádět nácvik používání MHD, protože měla z cestování zásadní obavy a nebyla schopna je podstoupit. Dále uvedla, že pro zdravotní stav posuzované nedoporučila její psychiatrička ani její účast při dřívějším jednání posudkové komise. Podle žalobkyně posudkový orgán tyto skutečnosti a odborné podklady nevypořádal, nejméně ve vztahu k užívání dopravních prostředků proto nesprávně uzavřel, že mobilitu zvládá.

5. Ve vztahu ke komunikaci žalobkyně nesouhlasila se závěrem posudku, podle kterého neztratila schopnost domluvit se srozumitelnou mluvenou řečí, chápat a sdělovat zprávy, písemně komunikovat a používat obvyklé komunikační prostředky. Namítala, že takový závěr redukuje hodnocení komunikace na formální schopnost řeči či psaní a pomíjí reálnou schopnost komunikovat s okolím v běžných situacích. Žalobkyně tvrdila, že má v důsledku zdravotního stavu dlouhodobě narušenou sociální interakci a sociálně-emoční reciprocitu. V kontaktu s neznámými osobami, včetně lékařů a úředních osob, může odmítat hovořit nebo není schopna komunikovat vůbec, a to ani písemně. Nezvládá telefonickou komunikaci s cizími osobami, a proto si sama nemůže sjednat termín u lékaře ani vyřizovat osobní a úřední záležitosti. Má obtíže s porozuměním neverbálním projevům, ironii, nadsázce a záporně formulovaným otázkám, při meltdownech je její slovní komunikace zásadně omezena. Žalobkyně uvedla, že k lékařským vyšetřením potřebuje doprovod nejen z dopravních důvodů, ale i pro komunikační podporu, korekci nepochopených informací a zprostředkování kontaktu. Posudkový závěr měl být proto podle žalobkyně v rozporu se zjištěními sociálního šetření i předloženými odbornými zprávami.

6. K potřebě stravování žalobkyně uvedla, že nezvládá dodržovat lékařsky nastavený dietní režim, který je podle jejího tvrzení nutný s ohledem na potravinovou alergii, X. Při výběru stravy se rozhoduje impulzivně, preferuje omezený okruh známých potravin a pro senzorické obtíže odmítá řadu potravin, zejména ovoce a zeleninu. Žalobkyně dále namítala, že nerozpoznává přiměřeně pocity hladu a žízně, a bez opakovaného připomínání či dohledu nepřijímá potravu a tekutiny v pravidelném denním režimu. Může podle ní několik dní nejíst, přestože má jídlo k dispozici, a obdobně zanedbávat pitný režim. Žalobkyně odkázala na odborné zprávy, podle nichž vyžaduje pomoc při pravidelném příjmu potravy a dohled nad dietním, stravovacím i celkovým režimem. Vytýkala posudkovému orgánu, že nezohlednil funkční důsledky X a přidružených obtíží pro schopnost pravidelně přijímat stravu a tekutiny, dodržovat dietní omezení a řídit se denním režimem.

7. V případě oblékání a obouvání žalobkyně namítala, že nedokáže samostatně volit oblečení a obuv přiměřené počasí, místu, společenské situaci a stavu oděvu. Je vázána na několik senzoricky přijatelných kusů oblečení, které by bez dohledu nosila bez ohledu na roční dobu, čistotu, poškození nebo povahu příležitosti. Obtížně přijímá změny, včetně změny počasí, nerozlišuje dostatečně oblečení pro domácnost a pro pobyt ve společnosti a nezvládá pružně upravit vrstvení oděvu podle změn teploty během dne. Podle žalobkyně dále není schopna samostatně manipulovat s oděvem v návaznosti na denní režim, bez připomínání může setrvávat v pyžamu. Uvedla, že její problémy s volbou a nošením oblečení byly popsány též v odborných zprávách, které zmiňují poruchu vnímání tepla a zimy, rigiditu, senzorickou nepřijatelnost některých oděvů a nutnost konzultovat vhodný oděv s partnerkou. Posudkový orgán podle žalobkyně pochybil, pokud uvedené obtíže neposoudil jako nezvládání této základní životní potřeby.

8. Ohledně tělesné hygieny žalobkyně namítala, že nezvládá samostatně rozpoznat potřebu a pravidelnost jednotlivých hygienických úkonů, provádět je v přiměřené frekvenci a úplnosti ani kontrolovat jejich řádné provedení. Uváděla, že potřebuje stálé slovní připomínky, přesně strukturované a postupně dávkované pokyny, případně fyzickou dopomoc, například při přípravě věcí či nastavení teploty vody. V domácnosti jsou proto využívány i kartičky alternativní a augmentativní komunikace k připomínání hygienických úkonů, ani tento prostředek podle žalobkyně nevedl k samostatnému zvládání. Žalobkyně dále uváděla, že má senzorickou averzi vůči kontaktu s vodou, tělesnými produkty, česání a ústní hygieně. Neumí sama přiměřeně vyhodnotit, kdy se sprchovala, myla si vlasy nebo kdy má provést další hygienické úkony. Česání a čištění zubů pro ni představují výraznou senzorickou zátěž, mezizubní pomůcky podle žalobkyně nezvládá používat. V neznámém prostředí pak není schopna použít toaletu. Žalobkyně poukázala na odborné zprávy, které potvrzují potřebu dopomoci a připomínání při hygieně v domácím prostředí i potíže s použitím toalety mimo domov. Nesouhlasila proto se závěrem posudku, že její zdravotní stav nezpůsobil ztrátu funkčních schopností potřebných pro výkon tělesné hygieny a obsluhu toalety.

9. Žalobkyně zdůraznila, že její závislost na pomoci druhé osoby v uvedených oblastech není vzhledem k jejímu věku běžná a je důsledkem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nikoli pouhé preference, pohodlnosti nebo nevhodně poskytované péče. Posudkovému orgánu vytýkala, že hodnotil převážně podle jejího fyzického stavu a stereotypních představ o projevech poruchy X, namísto celkového funkčního dopadu všech diagnóz a jejich komorbidity. Žalobkyně dále uvedla, že vzhledem k vadám dosavadního posudku žádá, aby byl její zdravotní stav nově přezkoumán jiným posudkovým orgánem, případně nezávislým soudním znalcem. Tento návrh odůvodnila nedostatečnou kvalitou dosavadního posouzení, jeho údajnou neúplností a nepřesvědčivostí a vyjádřila též obavu z možné systémové podjatosti PK MPSV a z účelovosti jejího postupu.

10. Žalobkyně vzhledem k výše uvedenému proto navrhla napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušit a uložit žalovanému provést nové, úplné a nezávislé posouzení zdravotního stavu posuzované.

11. Současně se domáhala uznání nezvládání potřeb mobility, komunikace, stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieny vedle již uznaných potřeb podle , i) a j) , a v důsledku toho přiznání příspěvku na péči ve stupni III.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnul, že v odvolacím řízení byl zdravotní stav žalobkyně posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve složení posudkového lékaře a odborného lékaře se specializací psychiatrie. Posudková komise shledala, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý z důvodu X. Jako nezvládané uznala potřeby péče o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost.

13. Dále žalovaný uvedl, že podle psychiatrického nálezu byla žalobkyně spolupracující a správně orientovaná všemi směry, bez deficitu komunikace, odpovídala přiléhavě, v relaci. Komunikovala ochotně, navázala kontakt a psychomotorické tempo bylo v normě. Vnímání bylo bez poruchy a nebyly u ní zjištěny žádné psychotické rysy. Nebyl popsán deficit kognitivity, intelektu ani paměti. Po motorické stránce nebyla nijak omezena, měla zachovanou plnou hybnost horních i dolních končetin a mohla chodit bez opěrných pomůcek.

14. Žalovaný konstatoval, že posudková komise zdůraznila, že za nezvládání základní životní potřeby je považována porucha funkčních schopností dosahující úrovně úplné nebo těžké poruchy, kdy i s využitím zachovalých kompetencí a běžných dostupných pomůcek nelze zvládnout potřebu v přijatelném standardu.

15. Dále žalovaný shrnul, že podle posudkové komise žalobkyně zvládala všechny aktivity v rámci mobility bez omezení. Zvládala také aktivity orientace, a to i přes psychiatrický nález. Podle zdravotní dokumentace byla orientována všemi kvalitami, rozeznávala zrakem i sluchem. Její duševní kompetence nebyly ztraceny ani těžce omezeny. Nebyla ani ztracena orientace v přirozeném prostředí a obvyklých situacích. Zachována byla i schopnost komunikace, což odpovídá lékařským nálezům. Neztratila schopnost srozumitelné řeči a byla zachována schopnost písemné komunikace i porozumění základním symbolům.

16. Žalovaný uzavřel, že posudková komise tedy neshledala žádné důvody (těžké postižení funkčních schopností) pro nezvládání sebeobslužných aktivit v rámci stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby.

17. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobkyně

18. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně svým podáním ze dne 15. 7. 2025. Uvedla, že s obsahem vyjádření nesouhlasí, považuje jej za nedostatečné a neodpovídající skutečnému zdravotnímu stavu žalobkyně. Zdůraznila, že nadále trvá na žalobě proti napadenému rozhodnutí a nadále navrhuje jeho zrušení.

19. Dále zdůraznila, že zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě a podstatně omezuje její schopnost sebeobsluhy a vyžaduje pravidelný dohled či přímou pomoc jiné osoby.

20. Dále uvedla, že na podporu svých tvrzení již doložila lékařské zprávy a zprávu sociální pracovnice X, ve kterých je míra nezvládaných životních potřeb rozepsaná vzhledem ke zdravotnímu stavu.

21. Konstatovala, že pokud toho bude zapotřebí, navrhuje provedení důkazů znaleckým posudkem a výslechem svědků z řad rodiny, konkrétně sestřenice X.

22. Současně navrhla, aby soud nařídil ústní jednání, při kterém bude možné osobně objasnit zdravotní omezení žalobkyně a předložit doplněné důkazní návrhy.

23. Opětovně zdůraznila, že trvá na návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení.

V. Obsah správního spisu

24. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

25. Žalobkyně podala dne 24. 4. 2024 žádost o příspěvek na péči. Ve zjišťovacím rozhovoru a dotazníku ze dne 14. 5. 2024 mimo jiné uvedla údaje o své schopnosti samostatného života v přirozeném sociálním prostředí. U mobility uvedla, že zvládá vstávání a usedání pomalu. Ve stoji moc nevydrží. Motá se jí hlava, pohyb v běžném terénu alespoň na vzdálenost 200 metrů zvládá pouze s doprovodem, otevírání a zavírání dveří zvládá jen doma a chůzi po schodech pouze s využitím zábradlí. Nastupování a vystupování z dopravních prostředků nezvládá, cestuje pouze automobilem s partnerkou nebo přáteli. Jako kompenzační pomůcky používá komunikační karty s piktogramy a stimulační pomůcky ke zvládání stresu a zaměstnání rukou. Neorientuje se v čase a místě, poznává to jen v domácím prostředí. V běžných situacích se neorientuje a nedokáže na ně přiměřeně reagovat. Trpí X. Uvedla, že na záporně formulované otázky odpovídá vždy „ne“, komunikace s ní je proto složitá a sdělením porozumí pouze při co nejjednodušší formulaci. Telefonní hovory přijímá jen od uložených kontaktů, které jí předem písemně oznámí, že zavolají. Komunikuje převážně přes SMS. V oblasti stravování žalobkyně uvedla, že nepociťuje hlad ani žízeň a její partnerka dohlíží na dodržování pitného režimu. Nezvládá nakrájet si hotové jídlo ani je naservírovat, jí pouze vybrané, jí známé potraviny a musí mít vždy vlastní jídlo. Partnerka dohlíží na to, aby se žalobkyně stravovala a aby si donesla nápoj a jídlo na místo konzumace. Pije pouze z kelímku, ochucené nápoje s obrázkem lamy, z ničeho jiného nepije. Potraviny na talíři musí být rozloženy zvlášť. Žalobkyně dále uvedla, že nezvládá vybrat si oblečení a obuv přiměřené okolnostem a počasí, nerozezná rub a líc oděvu ani jej nedokáže správně vrstvit. Je třeba jí říkat, co si má obléknout, přičemž opakovaně nosí stejné oblíbené oblečení. Nezvládá ani manipulaci s oděvem v souvislosti s denním režimem. K tělesné hygieně žalobkyně uvedla, že se sprchuje dvakrát týdně, nedokáže rozlišit, zda ji voda pálí, a neumí otočit kohoutkem. Mytí celého těla i ústní hygienu zvládá s pomocí. Péči o nehty na rukou a nohou zajišťuje partnerka. Partnerka rovněž obstarává dávkování léků. Žalobkyně jednou týdně dochází do X a dále na terapie k psychiatrovi. Osobní a úřední záležitosti, hospodaření s penězi i běžné platby za domácnost obstarává partnerka. Žalobkyně dále uvedla, že nezvládá nakupování ani pobyt v obchodech obecně, ovládání běžných domácích spotřebičů, vaření, ohřívání jídla, přípravu nápojů, praní a věšení prádla, obsluhu topení ani úklid. Byla schopna pracovat při nočním doplňování zboží v obchodě, avšak výlučně s partnerkou. K výše uvedenému byl vypracován záznam ze sociálního šetření ze dne 14. 5. 2024, který shrnuje rozhovor a dotazník.

26. následně požádal Institut posuzování zdravotního stavu o posouzení stupně závislosti žalobkyně. Institut posuzování zdravotního stavu poté vydal posudek o zdravotním stavu žalobkyně – posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči podle – ze dne 19. 9. 2024, č. j. LPS/2024/13882-P2_CSSZ. Posuzující lékař dospěl k závěru, že žalobkyně není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopna samostatně zvládat tři z deseti hodnocených základních životních potřeb, a to péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Žalobkyně se proto považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť je osobou starší osmnácti let, která nezvládá tři nebo čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

27. následně vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobkyni přiznal příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od dubna 2024. Vycházel přitom mimo jiné z uvedeného posudku Institutu posuzování zdravotního stavu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Namítala, že v důsledku neuznání dalších základních životních potřeb nebyly naplněny podmínky a navazující a že posudkový orgán nezhodnotil její zdravotní stav způsobem vyžadovaným uvedenými předpisy. Uvedla, že vedle již uznaných nezvládaných životních potřeb nezvládá též mobilitu, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání a tělesnou hygienu. Podle žalobkyně je proto namístě posoudit ji nejméně jako osobu se středně těžkou závislostí na pomoci jiné osoby podle , případně jako osobu s těžkou závislostí podle téhož zákona.

28. K rozhodnutí o podaném odvolání požádal žalovaný posudkovou komisi o posouzení stupně závislosti žalobkyně. Ta vypracovala posudek. Z posudku vyplývá, že posudková komise považovala dokumentaci za dostatečnou pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Vycházela z posudkového spisu OSSZ, spisu odvolacího orgánu, sociálního šetření ze dne 14. 5. 2024 a odvolání ze dne 13. 11. 2024. Zdůraznila, že u žalobkyně dominuje X. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně zvládá základní životní potřebu mobility, neboť zvládá vstávání a usedání, stoj, zaujímání a změny poloh, chůzi krok za krokem s případným přerušováním zastávkami, jakož i chůzi po schodech v rozsahu jednoho podlaží směrem nahoru i dolů. Dále zvládá otevírání a zavírání dveří i používání dopravních prostředků, včetně bariérových, a to včetně nastupování a vystupování. Komise dále shledala zachovanou schopnost komunikace, neboť žalobkyně je schopna domluvit se srozumitelnou mluvenou řečí, a to i s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby. Nebyla rovněž ztracena její schopnost pochopit obsah přijímaných a sdělovaných zpráv ani používat běžné komunikační prostředky. Posudková komise neshledala důvod ani pro závěr o nezvládání stravování. U žalobkyně nebyla podle jejího závěru ztracena schopnost vybrat hotovou potravinu a jídlo ke konzumaci, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, nalít si nápoj, rozdělit stravu na menší kousky, naservírovat ji a přemístit na místo konzumace, případně s využitím vhodných facilitujících pomůcek. Komise dále neshledala důvod pro hodnocení nezvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání. Podle jejího závěru je žalobkyně schopna vybrat si oblečení a obuv přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oděvu, oblečení správně vrstvit, samostatně se oblékat, svlékat a obouvat i manipulovat s oblečením v rámci denního režimu. Posudková komise uzavřela, že žalobkyně zvládá i základní životní potřebu tělesné hygieny, neboť je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt a osušovat jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se a provádět ústní hygienu. Neshledala ani důvod pro závěr o nezvládání obsluhy toalety a provedení očisty, žalobkyně nebyla X a X proto byl zvládán v přijatelném standardu. Komise hodnotila věc ve shodě s posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu a ztotožnila se s jeho závěry. Potvrdila nezvládání tří základních životních potřeb, a to péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost. K odvolacím námitkám uvedla, že je vyhodnotila ve vztahu ke zjištěnému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu a jeho dopadu na sebeobslužné schopnosti žalobkyně. Uzavřela, že žalobkyně je podle osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost).

29. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí, jímž podané odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Vycházel ze závěru, že účastnice řízení je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá tři základní životní potřeby, a to péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Tento stav měl trvat od 1. 4. 2024, platnost posudku byla stanovena do 31. 12. 2026. Žalovaný uvedl, že při posuzování stupně závislosti je rozhodný funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé základní životní potřeby, nikoli samotná existence diagnózy. Hodnotí se přitom schopnost potřebu rozpoznat, provést a zkontrolovat, při využití zachovaných schopností a běžně dostupných pomůcek. Pro stupeň I je nutné nezvládání tří nebo čtyř životních potřeb, pro stupeň III sedmi nebo osmi potřeb. V odvolacím řízení žalovaný vycházel zejména z posudku posudkové komise, která hodnotila též sociální šetření ze dne 14. 5. 2024, správní a posudkový spis a odvolání. Komise věc posoudila bez osobní účasti účastnice a jejího zástupce, neboť shledala dokumentaci dostatečnou. Za dominující zdravotní obtíže označila X. Z psychiatrického nálezu přitom dovodila X. Závěry sociálního šetření podle žalovaného s posudkovým hodnocením rámcově korelovaly. Žalovaný reprodukoval odvolací námitky, podle nichž posudek nedostatečně zohlednil psychiatrické diagnózy, X. Žalobkyně namítala nezvládání také mobility, komunikace, stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieny a žádala nové posouzení zdravotního stavu. S těmito námitkami se žalovaný ztotožnil jen potud, že účastnice vyžaduje částečný dohled nad užíváním léků a léčebným režimem a má omezení v osobních aktivitách a péči o domácnost. Ve vztahu k dalším namítaným potřebám vycházel z posudkového závěru, že účastnice je motoricky schopna chůze, pohybu po schodech a používání dopravních prostředků, je schopna běžné ústní i písemné komunikace, zvládá přijímat stravu a tekutiny, oblékat se a obouvat a provádět tělesnou hygienu i obsluhu toalety v přijatelném standardu. Posudková komise proto neshledala další potřeby nezvládanými a ztotožnila se s předchozím posudkem IPZS v počtu i skladbě tří nezvládaných potřeb. Žalovaný posudek považoval za úplný, řádně odůvodněný a zpracovaný odborně způsobilou komisí. Neshledal proto důvod jej zpochybnit ani důvod pro přiznání vyššího stupně závislosti. Uzavřel, že případné nové skutečnosti může účastnice uplatnit v novém řízení o změně výše přiznaného příspěvku na péči.

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

30. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dotčeném žalobou, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán podle ustanovení věta první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel zdejší soud zejména z následujících ustanovení právních předpisů.

31. Podle ustanovení má nárok na příspěvek osoba uvedená v , která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle , pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle , zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.

32. Podle ustanovení se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

33. Podle ustanovení se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

34. Podle ustanovení při posuzování stupně závislosti osoby vychází Institut posuzování zdravotního stavu ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

35. Podle ustanovení se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

36. Podle ustanovení se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

37. Podle ustanovení se za neschopnost zvládání základní životní potřeby považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

38. Ustanovení stanoví, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

39. Žalobkyně v podané žalobě namítala zejména nesprávné posouzení svého zdravotního stavu, který podle ní odpovídá těžké závislosti. Poukazovala především na svoji diagnózu X a rozporovala posouzení zvládání základních životních potřeb mobilita, komunikace, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena.

40. Zdejší soud předesílá, že jak vyplývá z výše citovaných ustanovení , je rozhodnutí o příspěvku na péči závislé na určení stupně závislosti ve smyslu ustanovení , a tedy je vázáno na posouzení zdravotního stavu žadatele (srov. např. bod 18 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2021, č. j. -22). V rozsudku ze dne 21. 9. 2020, č. j. -20, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. ) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.” (srov. též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2022, č. j. -26.)

41. Posouzení zdravotního stavu je tedy věcí odborně medicínskou, přičemž soudy a ani správní orgány nemají v tomto ohledu potřebné znalosti. Vycházejí proto z vyjádření subjektů, které tyto znalosti mají (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. , nebo ze dne 27. 6. 2014, č. j. -37). Soudy ani správní orgány tak nemohou samy učinit úsudek o tom, zda posuzovaná osoba zvládá základní životní potřebu, potažmo o stupni závislosti. Toto hodnocení může provést pouze posudkový orgán, jímž je v řízení o odvolání posudková komise zřízená Ministerstvem práce a sociálních věcí (k tomu viz body 24 a 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. -25).

42. V rozsudku ze dne 21. 9. 2020, č. j. -20, Nejvyšší správní soud dále dovodil, že „[v]ýsledkem posouzení je potom odborný posudek, který je pro správní orgán stěžejním důkazem, a na který je při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti (srov. např. rozsudek ze dne 5. března 2015, č. j. – 25, či ze dne 30. 1. 2019, č. j. – 17).“ (Srov. též např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2023, č. j. ).

43. Pro úplnost zdejší soud odkazuje i na rozsudek ze dne 28. 4. 2017, č. j. -22, v němž Nejvyšší správní soud přehledně shrnul východiska judikatury vztahující se právě k posuzování zdravotního stavu při rozhodování o příspěvku na péči. Konkrétně uvedl: „Pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě odst. 2 , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v relevantním znění. V řízeních, v rámci nichž je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v . Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. - 53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. - 24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. - 34, ze dne 27. 6. 2014, č. j. - 37, ze dne 26. 3. 2015, č. j. - 60, anebo ze dne 15. 4. 2015, č. j. - 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz ) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. - 28). V souladu s vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. - 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby ( vyhlášky). Jestliže na základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. - 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. - 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. - 25).“ (Viz též např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. -34, ze dne 10. 2. 2021, č. j. -22, ze dne 24. 9. 2021, č. j. -68, nebo ze dne 28. 6. 2023, č. j. -32.)

44. Z citované judikatury Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že v projednávané věci nemůže zdejší soud přezkoumat odborné závěry vyslovené posudkovou komisí v posudku, neboť k takovému přezkumu není dostatečně odborně vybaven. Musí však klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost odborných posudků, jak již bylo uvedeno výše. Stran přezkoumatelnosti je zdejší soud povinen posoudit zejména to, zda se posudková komise vypořádala se všemi hledisky stanovenými právními předpisy, tvrzeními žalobkyně a předloženými lékařskými zprávami (viz např. bod 22 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. -25). V souvislosti s žalobkyní uplatněnými námitkami (týkajícími se obsahu posudku a zhodnocení jejího zdravotního stavu ve vztahu k některým základním životním potřebám) proto zdejší soud předmětný posudek přezkoumal z hlediska shora uvedených požadavků.

45. Předně musí zdejší soud v tomto ohledu konstatovat, že posudková komise se v posudku řádně nevypořádala se skutečnostmi vyplývajícími ze záznamu ze sociálního šetření a připojeného zjišťovacího dotazníku, když toliko, a podle soudu navíc nepřiléhavě, paušálně shrnula, že sociální šetření rámcově korelovalo s výsledkem posouzení. Posudková komise v posudku uzavřela, že žalobkyně zvládá životní potřebu mobilita, což mimo jiné odůvodnila tím, že žalobkyně zvládala používání dopravních prostředků včetně nastupování a vystupování. Ze záznamu ze sociálního šetření se však podává, že žalobkyně nastupování a vystupování z dopravních prostředků nezvládá, k cestování potřebuje doprovod, přičemž je schopna cestovat pouze se svou partnerkou nebo s kamarády autem. Posudková komise přitom v posudku nezmínila, na základě jakého pokladu k závěru o zvládání nastupování a vystupování z a do dopravních prostředků dospěla. Schopnost nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je, přitom musí posuzovaná zvládat, aby bylo možno učinit závěr o zvládání základní životní potřeby mobilita. Naopak při nezvládání této schopnosti podle ust. platí, že posuzovaná osoba není schopna základní životní potřebu mobilita zvládat. Posudková komise se v posudku k tomuto rozporu nijak nevyjádřila, pročež nelze její závěr ohledně zvládání základní životní potřeby mobility považovat za dostatečně a přesvědčivě zdůvodněný ve smyslu požadavku shora uvedené judikatury prezentované zejm. v odst. 43. Totéž platí obdobně i v případě základní životní potřeby orientace, kdy posudková komise v posudku uvedla, že je žalobkyně orientovaná v osobou, místem a časem, aniž by se nijak vypořádala s údajem v záznamu ze sociálního šetření v tom směru, že se žalobkyně neorientuje místem a časem, což je rovněž podle přílohy č. 1 k jedna z aktivit, kterou musí posuzovaná osoba zvládat, aby bylo možno učinit závěr o zvládání základní životní potřeby orientace. Posudková komise se v posudku k tomuto rozporu rovněž nijak nevyjádřila. Současně konstatovala bez dalšího, že nebyla ztracena schopnost žalobkyně se orientovat v obvyklých situacích, přestože je v záznamu ze sociálního šetření uvedeno, že se žalobkyně v běžných situacích neorientuje a nedokáže na ně přiměřeně reagovat. I v tomto případě jde podle přílohy č. 1 k o jednu z aktivit, kterou musí posuzovaná osoba zvládat, aby bylo možno učinit závěr o zvládání základní životní potřeby orientace. Posudková komise v posudku dále obdobně v rozporu se záznamem ze sociálního šetření konstatovala bez bližšího vysvětlení tohoto odlišného posouzení schopnost porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům u základní životní potřeby komunikace, schopnost vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu u základní životní potřeby stravování, vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit a manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem u základní životní potřeby oblékání a obouvání, a schopnost provádět ústní hygienu u základní životní potřeby tělesná hygiena. Dále se posudková komise nijak nevyjádřila k tomu, že podle zjišťovacího dotazníku a záznamu žalobkyně některé aktivity v rámci základní životní potřeby tělesná hygiena zvládá jen s dopomocí (mytí celého těla, česání). Soud na tomto místě též konstatuje, že ani samotný zjišťovací dotazník neobsahuje komplexní dotazy ke zvládání aktivit, které je dle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky třeba zjišťovat k učinění závěru, zda osoba zvládá tuto základní životní potřebu.

46. Posudková komise také v posudku neuvedla, jakým způsobem byla hodnocena jednotlivá kritéria pro zvládání základních životních potřeb uvedená v příloze č. 1 k Takové hodnocení je přitom nezbytné, neboť pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, platí, že není schopna základní životní potřebu zvládat. Konstatování, že svoje hodnocení považovala za správně vystihující dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na základě zjištění ze zdravotnické dokumentace, je v tomto směru naprosto nedostačující. Rovněž paušální konstatování v závěru posudkového hodnocení, že námitky uvedené v odvolání byly vyhodnoceny ve vztahu ke zjištěnému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu s dopadem na sebeobslužné schopnosti posuzované, je nicneříkající a v podstatě i poněkud zavádějící, když posudek prakticky žádné vyhodnocení odvolacích námitek neobsahuje, když za vyhodnocení nelze považovat prosté uvedení odlišného závěru ohledně schopnosti zvládat tu či onu aktivitu bez jakéhokoli odůvodnění takového rozporu s námitkami žalobkyně a záznamem ze sociálního šetření a připojeným zjišťovacím dotazníkem.

47. Nejvyšší správní soud kupř. v rozsudku ze dne 1. 2. 2022, č. j. -33, dovodil, že „odůvodnění posudku posudkové komise musí být opřeno o zcela individuální poznatky týkající se funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého stavu účastníka řízení na jeho schopnost zvládat základní životní potřeby, nikoliv pouze o obecné negativní vymezení, že účastník řízení netrpí závažnějšími zdravotními postiženími, která by implikovala nezvládání uvedených základních životních potřeb.“ V rozsudku ze dne 29. 9. 2015, č. j. -27, také uvedl: „Jestliže v řízení o příspěvku na péči vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaný schopen zvládat určité dílčí aktivity základní životní potřeby, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku tyto pochybnosti rozptýlit paušálním tvrzením, že příslušnou základní životní potřebu posuzovaný zvládá. Naopak je nutné se detailně zabývat spornými dílčími aktivitami a doložit na zjištěném skutkovém stavu, zvládá-li je posuzovaný v přijatelném standardu.“

48. Zdejší soud tedy dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že odborný posudek posudkové komise nelze považovat za úplný a přesvědčivý, jelikož posudková komise se v něm nevypořádala se všemi relevantními skutečnostmi a tvrzeními žalobkyně a své závěry rovněž náležitě neodůvodnila. Nedostála tak požadavkům recentní judikatury na řádné odůvodnění svých závěrů, na němž musí i zdejší soud trvat.

49. K tomu je na místě dodat, že jak již bylo rozebráno výše, jsou odborné posudky posudkové komise hodnotící stupeň závislosti na pomoci jiné osoby stěžejním podkladem pro rozhodnutí o stanovení příspěvku na péči. Správní orgán sice nemůže sám přezkoumávat odborné závěry plynoucí z takových posudků (jak ostatně v napadeném rozhodnutí zmiňuje i žalovaný), je nicméně povinen odborný posudek vyhodnotit z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. -104).

50. Žalovaný ovšem v napadeném rozhodnutí posudek z uvedených hledisek náležitě neposoudil, neboť toto zhodnocení provedl toliko ve zcela obecné a nepřezkoumatelné rovině. Pouze totiž obsáhle citoval jeho závěry a konstatoval, že nemá důvod zpochybňovat posudkový závěr, neboť posudková komise musí znát a umět objektivizovat zdravotní poruchy, a postižení, jejich kvalifikaci a kvantifikaci, interpretovat odborné lékařské nálezy ze všech klinických oborů, umět zhodnotit zjištěné údaje a informace ve vztahu k posuzovanému jedinci. Dále taktéž obecně poznamenal, že stanovení schopnosti zvládat základní životní potřeby musí odpovídat posudkovým kritériím vymezeným v příloze č. 1 k Výše uvedenými skutečnostmi, pro které shledal zdejší soud posudek neúplným a nepřesvědčivým, se však žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak konkrétně nezabýval. Sám tedy těmto požadavkům nedostál a řádně nezhodnotil, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý. Již jen z toho důvodu zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť v něm zcela absentuje konkrétní zhodnocení posudku z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti. Zároveň žalovaný vyšel v napadeném rozhodnutí z posudku, který nenaplňoval požadavky přesvědčivosti a úplnosti, a nezjistil tak dostatečně skutkový stav (srov. např. bod 16 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2016, č. j. -25).

51. Závěrem zdejší soud již pouze dodává, že v tomto řízení neprováděl dokazování žalobkyní doloženými lékařskými zprávami, když soud sám ani nemůže zdravotní stav žalobkyně hodnotit. Další navrhované důkazy soud rovněž neprováděl pro nadbytečnost v tomto řízení. K doloženým lékařským zprávám a dalším předloženým listinám však bude případně nutné přihlédnout v dalším řízení.

VII. Závěr a náklady řízení

52. Z výše uvedených důvodů tak zdejší soud podle ustanovení a b) zrušil napadené rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Věc zároveň vrátil dle ustanovení žalovanému k dalšímu řízení. Nemohl však učinit výrok o tom, že se žalobkyni přiznává příspěvek na péči, když zákon mu učinění takového výroku nedovoluje.

53. V dalším řízení bude žalovaný vázán právními názory zdejšího soudu vyjádřenými v tomto rozsudku (viz ustanovení ). Posudkové závěry posudkové komise bude třeba doplnit o řádné a přezkoumatelné vyhodnocení schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby. Rovněž bude nutné vypořádat se řádným a přezkoumatelným způsobem se všemi námitkami a tvrzeními žalobkyně. Za tímto účelem bude třeba obstarat i další odborné podklady týkající se posouzení zdravotního stavu žalobkyně. V návaznosti na doplnění odborného posudku provede žalovaný jeho kritické zhodnocení a zváží, zda tento posudek splňuje v souladu s výše uvedenou judikaturou požadavky na určitost, úplnost a přesvědčivost, resp. zda se náležitě vypořádává se všemi relevantními skutečnostmi, námitkami a tvrzeními.

54. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně sice byla v řízení úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly a ani je neuplatňovala. Žalovanému náhrada nákladů nenáleží, neboť ve věci úspěch neměl.

55. Pro úplnost soud uvádí, že samostatně nerozhodoval o žádosti zástupkyně žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, který by zastupoval ji jako registrovanou partnerku žalobkyně, neboť z ust. vyplývá, že zástupce, jímž může být i advokát, lze ustanovit jen navrhovateli (tedy žalobkyni) a jen na jeho návrh. Pokud jde o osvobození od soudních poplatků, tak v projednávané věci jde o řízení od soudních poplatků osvobozené ze zákona, pročež nebylo třeba ani o takovém návrhu samostatně rozhodovat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze, dne 16. září 2026

JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r.

samosoudce