Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 A 87/2024 - 87.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 A 87/2024 - 87
11
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci
žalobce
Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, IČ: 00408026
se sídlem v Praze, Platnéřská 191/4, PSČ 110 00
JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., ČAK 10648, advokátem
se sídlem Kaprova 40/12, 110 00 Praha
proti
žalovanému
Ministerstvo pro místní rozvoj, IČ: 66002222
se sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 00 Praha
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č.j. MMR-51571/2024-26,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č.j. MMR-51571/2024-26, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38 673,50 Kč a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalovaný jakožto poskytovatel dotace na základě opatření ze dne 12. 4. 2024 nevyplatil žalobci podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), část dotace v celkové výši 626 908,53 Kč v rámci projektu „Revitalizace proboštství Chlum Svaté Maří“. Proti tomuto opatření podal žalobce námitky. Ministr žalovaného rozhodnutím ze dne 19. 7. 2024, č. j. MMR-51571/2024-26, námitkám nevyhověl a konstatoval, že opatření ze dne 12. 4. 2024 bylo oprávněné. Uzavřel, že žalobce nárokoval k proplacení částku o 659 903,72 Kč vyšší, než byla výsledná suma uvedená na příslušném daňovém dokladu (faktuře č. 1051232821). Podle kapitoly 9.1 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce (dále jen „Obecná pravidla“) se přitom výše způsobilých výdajů stanoví na základě skutečně vzniklých a uhrazených výdajů doložených účetním, daňovým či jiným dokladem. Příjemci dotace nelze vyplatit vyšší částku, než je vykázána v rámci samostatné faktury. Výdaje, byť z věcného hlediska způsobilé, které nejsou řádně doložené, jsou vždy považovány za výdaje nezpůsobilé.
2. Žalobce napadl rozhodnutí o námitkách žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 8 A 87/2024-54 zamítl. Městský soud s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatoval, že poskytnutí dotace ze státního rozpočtu je de facto dobrodiní státu, které musí být vyváženo přísnými podmínkami. Bylo tak povinností žalobce doložit všechny způsobilé výdaje fakturou zcela průkazně, a to v linii: specifikace výdaje (obdržené práce), faktura za tyto konkrétní práce a uhrazení této faktury. Tento požadavek soud shledal souladným s kapitolou 9.1 Obecných pravidel, podle níž se výše způsobilých výdajů stanoví na základě skutečně vzniklých a uhrazených výdajů doložených účetním či daňovým dokladem. Městský soud uzavřel, že sporné výdaje nebyly doloženy jedním daňovým dokladem, jak bylo požadováno podle kapitoly 9.1 Obecných pravidel, ale byly fakturovány de facto dvěma doklady, neboť byly v předložené faktuře č. 1051232821 odečteny z důvodu započtení na méněpráce vyfakturované dříve. Tím se tyto zřejmě materiálně způsobilé výdaje staly ve smyslu kapitoly 2.6 Specifických pravidel pro žadatele a příjemce (dále jen „Specifická pravidla“) výdaji nezpůsobilými, neboť nebyly řádně doloženy. I přes přísnost podmínek bylo na žalobci, aby u svého dodavatele zajistil fakturaci v souladu s dotačními pravidly.
3. Žalobce však vysvětloval, že sporná faktura č. 1051232821 v sobě zahrnovala nárok na proplacení způsobilých stavebních prací (víceprací) provedených v prosinci 2023 na základě dodatku č. 2 ke smlouvě o dílo, avšak zároveň v ní byly vyúčtovány méněpráce u dříve realizovaných nezpůsobilých výdajů ve výši -659 903,72 Kč. Jelikož tyto původní nezpůsobilé výdaje nebyly nikdy nárokovány k proplacení z dotace, nemohl jejich následný odečet (dobropis) fakticky snížit hodnotu aktuálně vykazovaných způsobilých víceprací. Stěžovatel zdůraznil, že odečet za méněpráce se vztahoval na jiné plnění (věcně nezpůsobilé práce) a žalovaný pochybil, pokud jej mechanicky odečetl od celkové sumy způsobilého plnění, čímž vyvolal zdání matematického nesouladu.
4. Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost, když uzavřel, že považuje závěry, na kterých městský soud postavil napadený rozsudek, za nedostatečně odůvodněné. Městský soud sice obecně odkázal na příslušné kapitoly dotačních pravidel, avšak z odůvodnění není vůbec patrné, na základě čeho dospěl k závěru, že stěžovatel postupoval v rozporu s těmito ustanoveními, respektive z čeho konkrétně vyplývá požadavek na doložení výdajů právě jednou „jednoduchou“ fakturou bez možnosti dalších zápočtů či doprovodné dokumentace. Za této situace nemůže Nejvyšší správní soud tento závěr vůbec věcně přezkoumat.“
5. Nejvyšší správní soud však následně v tomto rozsudku konstatoval, že pouze nad rámec uvedeného pak Nejvyšší správní soud podotýká, že pokud snad městský soud při svém závěru vyšel z doslovného znění první věty kapitoly 9.1 Obecných pravidel, v níž se užívá jednotné číslo („dokladem“), pak zcela pominul navazující text téže kapitoly (výslovně počítající s „daňovými doklady“ v množném čísle) i znění kapitoly 2.6 Specifických pravidel, která doložení výdajů „další požadovanou dokumentací“ výslovně předvídá.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
6. Žalobce v žalobě uvedl, že důvodem rozhodnutí o nevyplacení dotace tedy je, že se poskytovatel dotace a žalovaný domnívají, že výdaje v této výši, které žalobce nárokoval jako způsobilé (dále jen „ZV“), nebyly uhrazeny, případně dokonce ani skutečně nevznikly. S tímto však nelze souhlasit a bylo i daňovými a účetními dokumenty přiloženými k žádosti o platbu č. 8 doloženo, že výdaje v požadované výši skutečně vznikly a byly uhrazeny.
7. Rozporované způsobilé výdaje jsou součástí faktury č. 1051232821 vystavené zhotovitelem stavby společností Chládek a Tintěra, Pardubice a.s. za stavební práce odvedené v měsíci prosinci 2023 dle dodatku č. 2 (DOD2) Smlouvy o dílo (SoD). Tato faktura byla nárokovaná ve dvou řádcích soupisky faktur – řádku č. 10041 a 10042. Jedná se o výdaje spojené s realizací stavebních prací vysoutěžených v rámci VŘ011 Stavební obnova proboštství a kostela v Chlumu Svaté Maří (jde o dva projekty IROP: *4584 Proboštství a *4599 Kostel s ambity). Zakázka byla měněna dodatky č. 1, 2 a 3. Zhotovitel stavby vystavil v prosinci 2023 k uhrazení stavebních výdajů vztahujících se v projektu Revitalizace proboštství Chlum Svaté Maří k Žádosti o platbu č. 8 tři faktury. Tyto faktury byly uhrazené v plné výši ve třech platbách 28. 12. 2023. Přehled fakturovaných a uhrazených částek žalobce uvedl v níže uvedené tabulce.
8. Skutečně vzniklé stavební výdaje fakturované a uhrazené v prosinci 2023:
[OBRÁZEK]
9. V rámci 1. FA za prosinec 2023 byly nárokovány výdaje snížené u projektu *4584 o 1.199.415,21 Kč bez DPH (NZV - nezpůsobilé výdaje spojené s projektem). V rámci prací dle dodatku č. 2 (a v rámci rozporované faktury č. 1051232821) byly tyto nezpůsobilé výdaje neprojevující se v poskytnutých dotacích sníženy méněpracemi o 659.903,72 Kč bez DPH. Celkem tedy byly uhrazeny dle fakturace na základě Smlouvy o dílo (1. FA) a dodatku č. 2 k této smlouvě (2. FA) nezpůsobilé výdaje u projektu *4584 ve výši 539.511,39 Kč (1.199.415,21 - 659.903,72). Protože tyto původní NZV nebyly nárokovány jako způsobilé u fakturace dle SoD ani k ní navázané fakturaci prací dle DOD2, nemohlo fakticky dojít ke zkreslení výše způsobilých výdajů, neboť ve všech fázích výpočtů byly tyto výdaje vyčleněny z výkaznictví způsobilých výdajů. Avšak poskytovatel dotace započetl nezpůsobilé méněpráce proti způsobilým vícepracím, čímž došlo ke zmatení celé situace a nutně i k mylnému závěru stran výše uhrazených způsobilých výdajů. Způsobilé a nezpůsobilé výdaje je třeba rozlišovat, kdy poskytovatel dotace nezohlednil snížení o méněpráce, vzniklé ale u nezpůsobilých výdajů, které si žalobce nenárokoval. Dosud tak bylo chybně postupováno tak, že odečet méněprací byl považován orgánem a žalovaným za odečet fakturace prací, na kterých byl spolu s ostatním pracemi (plněním) uveden, ačkoliv se vztahuje na jiné plnění. Pro dodavatele prací je totiž rozdělování způsobilých a nezpůsobilých výdajů irelevantní, kdy se na objednavatele dívá jako na jeden subjekt.
10. Naopak poskytovatel dotace výši způsobilých a nezpůsobilých výdajů uznal a nerozporoval. Toto by mělo být mezi stranami nesporné, případně nechť je proveden důkaz i zjišťovacími protokoly všech uskutečněných plnění dle připojeného správního spisu a výslechem pracovníka, pana Ing. T. P., nar. …, bytem: …., který v pozici finanční manažer projektů pro žalobce dotaci pomáhal zařizovat, a který důkladně na grafickém znázornění může vysvětlit problematiku způsobilých a nezpůsobilých výdajů a jejich fakturaci. Zjišťovací protokol ke sporné faktuře obsahující odečet částky přikládáme k důkazu. Rozdělení na ZV (způsobilé výdaje) a NZV (nezpůsobilé výdaje) je patrné v záložce tohoto dokumentu SPP rekapitulace stavby. Stejně je tomu i u zjišťovacích protokolů k ostatním fakturám, které nechť jsou případně provedeny k důkazu. Problém tedy vznikl jaksi matematickou chybou, nepochopením, kdy odečet za méněpráce se vztahuje na nezpůsobilé výdaje, které tak nemohou snížit výši způsobilých výdajů, a nikoliv na způsobilé výdaje, které žalobce doložil, včetně jejich úhrad. Pověřený subjekt a žalovaný k vyplácení dotace však zjednodušeně dospěl při předložení fakturace k tomu, že částka automaticky snižuje poskytnuté plnění díky méněpracím na uznatelných, způsobilých výdajích, čemuž tak ale nebylo.
11. Částka -659.903,72 Kč (v tabulce podbarvená červeně) snižuje totiž sice celkovou fakturovanou částku, ovšem týká se nezpůsobilých výdajů. Nelze ji započíst ve faktuře proti způsobilým výdajům, jak s tím pracuje poskytovatel dotace (resp. jím pověřený subjekt) a jak toto jednoduše převzal žalovaný, protože pak by nesouhlasila suma fakturovaných způsobilých výdajů s výší způsobilých výdajů vykázaných ve zjišťovacím protokole a v průběhu čerpání stavby. Tato suma je tedy dobropisem dříve vyfakturované sumy, ale u nezpůsobilých výdajů uvedených ve faktuře prací dle Smlouvy o dílo (1. FA) na základě změnových listů obsahujících méněpráce věcně nezpůsobilých prací/výdajů, což je standardní postup při fakturaci stavebních prací dotčených méněpracemi. Toto rozporováno nebylo. Pro lepší představu žalobce přiložil grafické znázornění rozúčtování položek obsažených v 1. FA a ve 2. FA.
12. Suma nezpůsobilých výdajů 1.199.415,21 Kč z 1. FA nefigurovala v žádosti o platbu. Žalobce ji nenárokoval k proplacení, tedy ani její korekci/dobropis z 2. FA nelze v žádosti o platbu zahrnovat logicky do výpočtů. To by hrubě narušilo logiku výkaznictví/oddělování způsobilých a nezpůsobilých výdajů.
13. Z údajů v tabulce vyplývá (viz číslování řádků po pravé straně tabulky):
1) Za stavební práce bylo v prosinci 2023 vyfakturováno celkem 9.786.169,55 Kč bez DPH.
2) Z toho připadalo na projekt Revitalizace proboštství 5.563.160,12 Kč.
3) Z toho nezpůsobilé výdaje činily 550.039,49 Kč a způsobilé výdaje 5.013.120,63 Kč.
4) V prosinci 2023 byly tedy vyfakturované skutečně vzniklé způsobilé stavební výdaje připadající na projekt Proboštství ve výši 5.013.120,63 Kč.
5) Všechny tři faktury byly v prosinci 2023 uhrazené v plné výši 9.786.169,55 Kč. Proto musely být, logicky, uhrazeny i všechny způsobilé výdaje uvedené ve zjišťovacích protokolech.
6) Fakturované výdaje připadající na projekt Revitalizace proboštství byly uhrazeny v plné výši 5.563.160,12 Kč.
7) Fakturované způsobilé výdaje připadající na projekt Revitalizace proboštství byly uhrazené v plné výši 5.013.120,63 Kč. Z toho bylo uhrazeno:
a) v platbě č. 1: způsobilé výdaje uvedené na 1. FA ve výši 2.395.532,04 Kč.
b) v platbě č. 1: část způsobilých výdajů uvedených na 2. FA, odpovídající odpočtu nezpůsobilých výdajů na 2. FA, tj. 659.903,72 Kč.
c) v platbě č. 2: část způsobilých výdajů uvedených na 2. FA, snížených o odpočet nezpůsobilých výdajů na 2. FA, tj. 220.113,28 Kč.
d) v platbě č. 3: způsobilé výdaje uvedené na 3. FA ve výši 1.737.571,59 Kč.
14. Je tedy zjevné, že v prosinci 2023 vznikly věcně způsobilé stavební výdaje připadající na projekt Proboštství v celkové výši 5.013.120,63 Kč, které také byly v celé výši uhrazené. Tato skutečnost byla poskytovateli dotace prokázána a krácení dotace je tak v rozporu se zákonem a nezákonné a i věcně nesprávné je rovněž rozhodnutí žalovaného, které jen přebírá závěr poskytovatele a tento postup poskytovatele dotace potvrzuje. Platby byly ke kontrole doloženy výpisem z bankovního účtu.
15. Formalisticky striktně odděleným posuzování těchto tří faktur ze strany poskytovatele dotace a nerozlišování/neoddělování cash-flow způsobilých a nezpůsobilých výdajů se ale došlo k mylnému závěru, že žalobce doložil pouze úhradu způsobilých výdajů ve výši 8.205.534,88 Kč, tedy o 659.903,72 Kč nižší než ve skutečnosti (zbývající 920.730,95 Kč do celkové zaplacené částky 9 786 169,55 Kč jsou nezpůsobilé výdaje).
16. Je zcela běžnou praxí, že stavební práce jsou fakturovány odděleně v jedné faktuře za práce dle původní smlouvy o dílo, v níž jsou vyfakturovány veškeré, tedy jak ty realizované beze změn oproti smlouvě o dílo, tak i ty, které podléhají změnám (méněpracím) a k témuž datu jsou v dalších fakturách formou méněprací (a víceprací) korigovány na základě změnových listů sdružených v daném dodatku – v našem případě v dodatku č. 2.
17. Ve specifických případech se může stát, a to z důvodů čistě matematických, že celková výše faktury nemusí odpovídat skutečně vzniklým a uhrazeným způsobilým výdajům. Tento případ nastává tehdy, pokud jsou v rámci fakturace započteny méněpráce nezpůsobilých výdajů. Jak je detailně vysvětleno výše, tento případ nastal i u předmětné faktury.
18. Chybným posouzením ze strany poskytovatele dotace došlo patrně k odpočtu méněprací vztahujících se k nezpůsobilým pracím/výdajům (659.903,72 Kč) od způsobilých víceprací (880.017,00 Kč), a de facto došlo ke smíšení dvou druhů výdajů a v konečném důsledku nesprávnému snížení způsobilých výdajů na 220.113,28 Kč (880.017,00 Kč – 659.903,72 Kč). Reálně byly však v rámci dané žádosti o platbu uhrazeny způsobilé výdaje ve výši 880.017,00 Kč bez DPH. V rámci celkového obratu za prosincové práce je rozdíl 659.903,72 Kč uhrazen/zohledněn dne 28. 12. 2023 v rámci úhrady faktury č. 1051232820 (1. FA) ve výši 6 241 276,69 Kč, tedy ve stejný den, kdy byly uhrazeny i ostatní faktury za prosincové stavební práce.
19. S odkazem na výše uvedené tak zjevně není pravdou, že by žalobce nedoložil úhradu požadovaných způsobilých výdajů, a proto nevyplacení části nárokované dotace ve výši 626.908,53 Kč odpovídá 95% dotaci z výdaje 659 903,72 Kč a žalobce má za to, že by nemělo dojít k jakémukoliv krácení, protože se takto „dobropisované“ výdaje nevztahovaly ke způsobilým výdajům, nýbrž se vztahovaly k nezpůsobilým výdajům, které výši dotační částky neovlivňují, což orgán (jím pověřený subjekt) a ani žalovaný chybně nerozlišili.
20. Žalobce tedy výše citovaná pravidla pro žadatele a příjemce nijak neporušil, když výdaje skutečně uhradil a rovněž je i řádně doložil. Případně složitější fakturace od jeho dodavatele pak žalobci nemůže jít k tíži. Rozhodnutí o krácení dotace tak nemá oporu v zákoně a bylo vydáno pouze z důvodu, že úřední aparát poskytovatele dotace není z nepochopitelných důvodů schopen pochopit právní institut splnění závazku dobropisováním, konkrétně postup, kdy došlo k zaplacení určité částky nezpůsobilých výdajů (na základě 1. FA, tj. faktury č. 1051232820) a následně došlo dodatkem ke smlouvě o dílo k ponížení ceny díla z důvodu méněprací a cena těchto nezpůsobilých méněprací, kterou by musel zhotovitel žalobci vracet, byla započtena (zohledněna) na část ceny díla, kterou měl žalobce na základě další faktury (2. FA, č. 1051232821) zhotoviteli platit. Zcela lidově řečeno žalobce v jedné faktuře „přeplatil“ na nezpůsobilých výdajích a v další faktuře se mu tento „přeplatek“ jen matematicky odečetl od platby předepsané k úhradě za způsobilé výdaje, protože pro dodavatele jde pochopitelně z jeho pohledu o „jedny“ peníze, kdy ovšem žalobce a žalovaný musí rozlišovat pro účely poskytnutí dotace mezi způsobilými a nezpůsobilými výdaji za plnění účtované dodavatelem.
21. Žalovaný k podané žalobě předně uvádí, že má za to, že všechny relevantní námitky a argumenty žalobce byly již v napadeném rozhodnutí řádně vypořádány, a v podrobnostech odkázal na napadené rozhodnutí.
22. Po opakovaném a pečlivém posouzení námitek žalobce a prověření všech skutečností týkajících se nevyplacení části dotace žalovaný konstatuje, že při administrativním ověření žádosti o proplacení (dále jen „ŽoP“) byl řádně zjištěn skutkový stav a opatření poskytovatele dotace, kterým nebyla na základě administrativního ověření ŽoP vyplacena část dotace, je po posouzení veškerých předložených podkladů nutné považovat za oprávněné. Žalovaný rovněž trvá na zdůvodnění uvedené v napadeném Rozhodnutí ministra ze dne 19. 7. 2024. Žalobce v podané správní žalobě nepřináší žádné nové skutečnosti a důkazy, které již nepředložil v předchozích řízeních a se kterými by se již žalovaný nevypořádal v rámci napadeného rozhodnutí. Při ověřování správnosti administrativního ověření žádosti o platbu bylo postupováno v souladu s postupy stanovenými v pravidlech pro žadatele a příjemce a v interní metodice IROP je tak dodržován rovný přístup ke všem příjemcům a je rozhodováno ve stejných či obdobných případech stejným či obdobným způsobem.
23. Primárním důvodem označení výše uvedených výdajů za nezpůsobilé je skutečnost uvedená v kapitole 9.1 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce (vydání 1.15, platnost od 30. 03. 2023), kde je vymezeno úplné vykazování výdajů nesporným způsobem. Z daňového dokladu č. 1051232821 vyplývá, že celkové způsobilé výdaje na faktuře činí 2 293 776,34 Kč bez DPH. Žalobce ovšem žádá k proplacení částku o 659 903,72 Kč vyšší, než je uvedená částka na faktuře, tj. 2 953 680,06 Kč bez DPH.
24. Žalobce ve své argumentaci uvádí, že částka 659 903,72 Kč „snižuje celkovou částku uvedenou na faktuře, a týká se nezpůsobilých výdajů a nelze ji proto započíst proti způsobilým výdajům.“ Avšak z daňového dokladu č. 1051232821 doloženého žalobcem jasně nevyplývá, k jakým konkrétním méněpracím týkajícím se nezpůsobilých výdajů se dodatek č. 2 vztahuje a nelze tak ověřit tvrzení žalobce, že se jedná o nezpůsobilé výdaje. Daňový doklad č. 1051232821 tedy není způsobilý doložit nesporným způsobem výši způsobilých výdajů.
25. Zároveň v kapitole 2.6 Způsobilé výdaje Specifických pravidel pro žadatele a příjemce v rámci specifického cíle 3.1, se uvádí, že výdaje, které nejsou řádně doložené, byť i z věcného hlediska způsobilé, jsou vždy považovány ze strany ŘO IROP za nezpůsobilé výdaje.
26. Na závěr žalovaný odkázal na konstantní judikaturu, ze které vyplývá, že poskytnutí dotace z veřejného rozpočtu je de facto dobrou vůlí veřejného poskytovatele, která musí být na druhé straně vyvážena přísnými podmínkami, které zavazují jejího příjemce. Příjemce dotace je proto povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale také podmínky stanovené ve smlouvě či v rozhodnutí o poskytnutí dotace“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 9 Afs 113/2007-63).
27. Soud nařídil ve věci jednání na den 19. 3. 2025, při kterém účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích.
III.
Posouzení žaloby
28. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.
29. Soud při hodnocení věci vyšel z následující právní úpravy:
30. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“), na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
31. Jádrem sporu je posouzení, nakolik byly splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 14e odst. 1 věta před středníkem rozpočtových pravidel, který stanoví, že poskytovatel nemusí vyplatit dotaci nebo její část, domnívá-li se důvodně, že její příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta.
32. Podle § 14e odst. 3 rozpočtových pravidel, v rozhodnutí o námitkách se rozhodne o tom, zda opatření poskytovatele bylo plně oprávněné, částečně oprávněné nebo zda oprávněné nebylo. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat.
33. Podle § 14e odst. 4 rozpočtových pravidel, bylo-li opatření poskytovatele v rozhodnutí o námitkách posouzeno jako plně oprávněné, poskytovatel dotaci nebo její část příjemci nevyplatí.
34. Dle ust. části VI. bod. 4 Podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace, příjemce se řídí aktuální verzí Obecných a Specifických pravidel pro žadatele a příjemce.
35. Dle kapitoly 9.1 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, nazvaný Úplné vykazování výdajů: „Výše způsobilých výdajů pro příspěvek z ESI fondů se stanoví na základě skutečně vzniklých a uhrazených výdajů, doložených účetním, daňovým či jiným dokladem. Náležitosti účetního dokladu jsou stanoveny zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Daňové doklady, používané pro prokazování způsobilosti (faktury, paragony apod.), musí splňovat náležitosti daňových dokladů stanovených zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a obecné náležitosti účetních dokladů.“
36. Dle kapitoly 2.6 Způsobilé výdaje Specifických pravidel pro žadatele a příjemce se uvádí: Příjemce je povinen řádně doložit způsobilé výdaje příslušným účetním dokladem, popřípadě další požadovanou dokumentací. Výdaje, byť z věcného hlediska způsobilé, které nejsou řádně doložené, jsou vždy považovány za výdaje nezpůsobilé.
37. Podle právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012-38 pak „za dodržení podmínek, které se vážou k udělené dotaci [tj. peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech], odpovídá příjemce dotace.“
38. V rozhodnutí žalovaného se uvádí:
„Příjemce dotace žádá v rámci způsobilých výdajů o částku 2 953 680,06 bez DPH, tedy částku vyšší, než je uvedena na příslušném daňovém dokladu. Příjemci dotace nelze vyplatit vyšší částku, než je vykázána v rámci samostatné faktury.
Specifická pravidla pro žadatele a příjemce v kapitole 2.6. - Způsobilé výdaje definují povinnost příjemce „řádně doložit způsobilé výdaje příslušným účetním dokladem, popřípadě další požadovanou dokumentací. Výdaje, byť z věcného hlediska způsobilé, které nejsou řádně doložené, jsou vždy považovány za výdaje nezpůsobilé“.
39. V opatření Informace o nevyplacení části dotace se pak kromě jiného uvádí:
„Celkem žádá příjemce v rámci způsobilých výdajů uvedené faktury u obou projektů o částku 2 953 680,06 Kč bez DPH, tedy o 659 903,72 Kč bez DPH více, než byla provedena úhrada faktury a než je samotná fakturovaná částky ze strany dodavatele. Požadovaná částka nad rámec fakturované a uhrazené částky je tak dle Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, dost. 9.1. nezpůsobilým výdajem - „Výše způsobilých výdajů pro příspěvek z ESI fondů se stanoví na základě skutečně vzniklých a uhrazených výdajů, doložených účetním, daňovým či jiným dokladem.““
40. Soud má za to, že povinností žalobce vyplývající ze shora citovaných ustanovení Obecných a Specifických pravidel pro žadatele a příjemce bylo doložit všechny způsobilé výdaje fakturou popřípadě další požadovanou dokumentací, a to zcela průkazně, jak bylo požadováno. Tuto povinnost však lze splnit i předložením vícero dokumentů – v tomto případě smlouvou o dílo včetně dodatků (změnových listů) a dalšími fakturami, v rámci kterých došlo k započtení ohledně méněprací. Jinými slovy, není nutné jednotlivý výdaj prokazovat pouze jedinou fakturou. Způsobilé výdaje lze dle kapitoly 2.6 Specifických pravidel, dokládat i „další požadovanou dokumentací“, jak upozornil i Nejvyšší správní soud, viz bod 5 tohoto rozsudku.
41. Soud však předesílá, že není jeho úkolem posuzovat správnost faktur a požadované dokumentace (soupisy prací, změnové listy atd.) k těmto způsobilým výdajům z pohledu projektového manažera. Přebral by tak nepřípustně roli žalovaného, resp. ŘO IROP. Úkolem soudu v tomto řízení je proto pouze přezkoumat, zda obstojí závěry ŘO IROP uvedené v jeho opatření, resp. závěry žalovaného uvedené v jeho rozhodnutí o námitkách.
42. Soud proto vyslechl svědka Ing. T. P. – finančního manažera projektů žalobce, který vysvětlil postup žalobce. Osvětlil, že v praxi se často stane, že v rámci stavebního projektu se najdou méněpráce (např. se zjistí, že není potřeba položit 100 metrů trubek, jak bylo v projektu, ale fakticky je potřeba těchto trubek položit jen 80 metrů, ať již z důvodu, že již byly položeny, nebo se projektant přepočítal). Následně však již nelze projekt včetně smlouvy o dílo předělat, jelikož by to zasáhlo do auditní stopy a tím v důsledku do výběrového řízení, ale řeší se to tzv. změnovými listy a dodatky ke smlouvě a tyto méně práce se tak stávají nezpůsobilými výdaji. Změnový list na vícepráce je jednoduchá záležitost – prostě se připočtou práce, které je potřeba dodělat. Následně se tato rozpočtová změna musí odrazit v soupisech prací. Druhá věc je fakturace, která v případě, že zde jsou způsobilé výdaje (dále jen „ZV“) a nezpůsobilé výdaje (dále jen „NV“), které nelze směšovat, nemusí být zcela na první pohled pochopitelná. Stavební práce se fakturují zpravidla za určité období. Jako v tomto případě byly fakturovány za měsíc prosince 2023. První faktura je dle smlouvy o dílo a druhé dvě jsou následně dle dodatků a změnových listů, ve který došlo k odpočtu těch méněprací. Taková fakturace se běžně považuje za auditně prokazatelnou. V tomto případě tedy došlo k tomu, že bylo zcela správně dle původní smlouvy o dílo vyfakturováno 1 199 415,21 Kč první fakturou a následně byla odečtena částka 659 903,72 Kč dle dodatku v druhé faktuře. Takže tato částka byla fakticky uhrazena na základě první faktury. Proto nestačí bazírovat na tom, že na výpise z bankovního účtu je nižší částka, kterou požadovali k proplacení. Ta pouze odpovídala právě shora popsanému vývoji a soupisu prací. Pro stavebního manažera je tento způsob sčítání a odečítání ZV a NV naprosto rutinní. Pokud by projektová manažerka žalovaného toto se stavebním manažerem zkonzultovala, vše by bylo v pořádku. Stavební manažer nic jiného ani dělat nemůže, protože praxe a stavební softwary, které používá, mu nic jiného ani neumožní. Druhým způsobem je pak ten soupis prací shrnout a podrobně včetně těch méněprací popsat v jediné faktuře. Oba způsoby zachovávají auditní stopu a jsou tak zcela v pořádku. Svědek se doposud se nikdy nesetkal s tím, že by byl problém prokazovat platbu vícero fakturami. Je to zcela v souladu s podmínkami dotace.
43. Dle žalobce tedy výdaje ve výši 659 903,72 Kč byly v předložené faktuře č. 1051232821 vyfakturovány, avšak následně byly započteny vůči méněpracím, které již byly vyfakturovány a zhotoviteli zaplaceny předchozí fakturou č. 1051232820. Jinými slovy jedná se o způsobilé výdaje, které byly vyfakturovány druhou fakturou a zaplaceny na základě první faktury, proto je druhá faktura v konečném součtu o tuto částku fakticky nižší.
44. Soud má za to, že ze shora uvedených tvrzení žalobce, výpočtu (viz bod 8. rozsudku) a výpovědi svědka jednoznačně vyplývá, že žalobce zaplatil zhotoviteli na fakturu č. 1051232820 dle soupisu prací a dle smlouvy o dílo, která byla následně upravena, fakticky „více, než dle následně upravené smlouvy měl“, právě o částku 659 903,72 Kč za méněpráce, která mu následně nebyla ze strany poskytovatele dotace proplacená, jelikož se jednalo o NV. Ve druhé faktuře č. 1051232821, pak zaplatil o tuto částku méně, jelikož tato částka byla odečtena dle dodatku k smlouvě o dílo (jako zápočet na částku dodavateli již zaplacenou), avšak již od ZV, které byly v důsledku o tuto částku v této faktuře nižší. Žalobce tak tuto částku zaplatil v rámci první faktury.
45. Z těchto výpočtů je tak dle soudu zcela zřejmé, že pokud by situace nebyla řešena dvěma fakturami, ale pouze jednou, byly by tyto NV kráceny hned a bylo by zaplaceno na ZV zcela přesně. Žalobce to prokazoval tím, že doložil fakturaci, smlouvu o dílo včetně dodatků a výpisy z účtů.
46. Proto závěr žalovaného uvedený v jeho opatření, že žalobce žádá víc, než bylo na faktuře a než bylo na tuto fakturu uhrazeno, neobstojí. Žalobce prokazoval, že tyto výdaje zaplatil v rámci první faktury č. 1051232820, tak říkajíc navíc, proto byly tyto výdaje odečteny z druhé faktury č. 1051232821. Vzhledem k tomu ale, že na první fakturu č. 1051232820 tyto výdaje následně nebyly poskytovatelem dotace proplaceny, mělo být proplaceno o tuto částku víc na základě druhé faktury č. 1051232821.
47. Rovněž neobstojí závěr ministra, že příjemci nelze vyplatit vyšší částku, než je vykázána v rámci samostatné faktury s odkazem na kapitolu 9.1. Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve shora citovaném zrušovacím rozsudku v této věci. Způsobilé výdaje lze dle kapitoly 2.6 Specifických pravidel, dokládat i „další požadovanou dokumentací“.
48. Neobstojí ani tvrzení, že zároveň sám příjemce dotace ve svých námitkách uvádí, že částka - 659.903,72 Kč se týká nezpůsobilých výdajů, což dokládá i soupis č. 17, který je součástí faktury č. 105232821. Ze strany poskytovatele dotace tedy nelze proplatit nezpůsobilé výdaje. Žalobce netvrdil, že se tato částka týká nezpůsobilých výdajů, ale že tato částka byla započtena na nezpůsobilé výdaje (méněpráce). To znamená, že byla fakticky dodavateli na první fakturu uhrazena navíc za méněpráce, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o nezpůsobilé výdaje, nebyla ze strany poskytovatele dotace v rámci této první faktury proplacena. To z této částky ale nečiní nezpůsobilý výdaj.
49. Proto prokáže-li žalobkyně „další požadovanou dokumentací“, že práce vyfakturované druhou fakturou č. 1051232821 byly materiálně způsobilými výdaji včetně této částky, a že tato částka byla uhrazena v rámci první faktury, jedná se o způsobilý výdaj, na který má žalobkyně nárok. Ostatně i sám žalovaný ve svém rozhodnutí zřejmě akceptuje tyto výdaje jako materiálně způsobilé, když konstatuje, že výdaje, byť z věcného hlediska způsobilé, které nejsou řádně doložené, jsou vždy považovány za výdaje nezpůsobilé.
50. Soud však, jak konstatoval shora, není projektovým manažerem a není na něm, aby jako první zkoumal podklady pro proplacení způsobilých výdajů. To je úkolem poskytovatele dotace.
51. Soud proto žalobou napadené rozhodnutí ministra o námitkách zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém bude vázán právním názorem soudu o tom, že pokud žalobcem předložené faktury a další požadovaná dokumentace budou odpovídat tomu, co žalobkyně tvrdí, má na tuto částku nárok a tato částka mu má být proplacena.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
52. Městský soud v Praze s ohledem na shora uvedené závěrem konstatuje, že žaloba byla důvodná a proto rozhodnutí žalovaného v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém bude vázán právním názorem soudu uvedeným v tomto rozsudku.
53. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch, náleží náhrada nákladů ve výši 38 373,50 Kč zahrnující částku za 5 úkonů ve výši 27 951,-Kč Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, jednání, kasační stížnost, jednání) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), částku za 5x režijní paušál ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu, částku za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za žalobu a 5 000 Kč za kasační stížnost a DPH ve výši 5 323,50 Kč; celkem tedy 38 673,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 16. září 2026
JUDr. Slavomír Novák v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje X