Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 A 30/2026 - 49.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 A 30/2026 - 49
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci
žalobkyně
Klusák Advokátní kancelář s.r.o., IČO 06685854
sídlem V jámě 699/1, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému
zastoupená JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem
sídlem Karolinská 661/4, 186 00 Praha 8
Český úřad zeměměřický a katastrální
sídlem Pod sídlištěm 1800/9, 182 00 Praha 8
o žalobě před nezákonným zásahem správního orgánu,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 6. 2026 se žalobkyně domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívající v tom, že žalovaný od 3. 4. 2026 technickými prostředky zablokoval automatizovaný přístup žalobkyně k údajům katastru nemovitostí v tzv. aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí, dostupné na internetových stránkách žalovaného, do které žalobkyně přistupuje jako identifikovaná osoba prostřednictvím svého zákaznického účtu č. X v aplikaci Dálkového přístupu. Tato blokace ze strany žalovaného cílí na přístup realizovaný prostřednictvím softwarového skriptu. Manuální přístup žalobkyně systém umožňuje.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
2. Žalobkyně je advokátní kancelář specializovaná mimo jiné na právo nemovitostí a pro výkon své činnosti využívá placený Dálkový přístup k údajům katastru nemovitostí, za který řádně hradí stanovené poplatky. Pro efektivní práci využívala automatizovaný přístup prostřednictvím softwarového skriptu, který umožňoval hromadné a opakovatelné vyhledávání údajů bez nutnosti ručního ovládání webového rozhraní. Jde o běžný a nezbytný způsob práce při poskytování právních služeb v oblasti nemovitostí, zejména při převodech nemovitostí, due diligence, ověřování právního stavu či sledování změn u většího počtu nemovitostí.
3. Dne 3. 4. 2026 žalobkyně zjistila, že žalovaný zavedl technické opatření, které automatizovaný přístup do aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí detekuje a blokuje. Ruční přihlášení přes webový prohlížeč se stejnými přihlašovacími údaji však nadále funguje. Důsledkem blokace je výrazné ztížení výkonu advokacie žalobkyně, protože ruční přístup nepředstavuje funkčně rovnocennou náhradu automatizovaného zpracování údajů a znamená podstatně vyšší časovou i administrativní zátěž.
4. Žalobkyně předně namítá, že blokace automatizovaného přístupu ke katastru nemovitostí nemá zákonný podklad a představuje tak nezákonný zásah do jejich práv.
5. Podle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 358/2013 Sb. (dále jen „katastrální vyhláška“) lze uživateli omezit dálkový přístup pouze tehdy, pokud přetěžuje infrastrukturu, zneužívá přístup, porušuje podmínky šíření údajů nebo neplní platební povinnosti. Žalobkyně žádnou z těchto podmínek nenaplnila. Skutečnost, že žalovaný nadále umožňuje manuální přístup ke stejnému účtu, podle ní potvrzuje, že problém nespočívá v neoprávněném využívání služby, ale pouze v automatizovaném způsobu přístupu, který právní předpisy nezakazují.
6. Žalobkyně dále argumentovala, že právní úprava počítá s počítačovým zpracováním a využíváním dat katastru. Katastr je určen k využití v dalších informačních systémech a samotná existence API či dalších elektronických služeb dokládá, že automatizované zpracování dat je legitimní a zákonem předvídané.
7. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobkyně uvedla, že omezení přístupu musí být přiměřené a nesmí uživatele připravit o rovnocenný způsob využívání dat. V tomto případě podle ní taková alternativa neexistuje. Ruční práce přes webové rozhraní je sice technicky možná, ale pro profesionální výkon advokacie v oblasti nemovitostí je neefektivní, časově náročná a ekonomicky nevýhodná. Neumožňuje zpracovávat větší objemy dat způsobem, který je v praxi nezbytný.
8. Webové služby dálkového přístupu (WSDP) poskytují především úplné výpisy z listů vlastnictví za standardní cenu. Žalobkyně však potřebuje rychlé ověření vybraných údajů, nikoli pořizování kompletních a zpoplatněných výpisů, a proto WSDP nepovažuje za funkčně ani ekonomicky srovnatelné řešení.
9. Ani veřejné API žalovaného podle žalobkyně nepředstavuje adekvátní náhradu, protože neobsahuje údaje o vlastnících a dalších právních vztazích, které jsou pro advokátní praxi klíčové. Dále je omezeno neveřejně stanoveným limitem přibližně 1 000 dotazů denně, který uživatelé předem neznají a zjistí jej až praktickým testováním. Takový postup označuje žalobkyně za netransparentní a nepředvídatelný výkon veřejné správy.
10. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný na jedné straně uznává legitimitu automatizovaného přístupu tím, že provozuje API a další technická rozhraní, na druhé straně však blokuje automatizované využívání standardní aplikace Nahlížení do katastru, přestože takový způsob přístupu není výslovně zakázán. Podle žalobkyně nelze kvůli možnému zneužívání dat plošně omezovat všechny registrované a platící uživatele. Stát by měl postihovat konkrétní případy porušení pravidel, nikoli preventivně zasahovat vůči všem uživatelům bez rozlišení.
11. Žalovaný žalobkyni předem neupozornil, nevydal žádné odůvodněné rozhodnutí a neposkytl jí čas na přizpůsobení, čímž porušil zásady zákonnosti, předvídatelnosti a ochrany legitimního očekávání. Žalobkyně jako řádně platící uživatel oprávněně očekávala, že podmínky jejího přístupu nebudou bez upozornění a bez zákonného důvodu zásadně změněny.
12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že katastr nemovitostí je veřejný seznam, do kterého má každý právo nahlížet a získávat z něj údaje, přičemž podrobnosti poskytování údajů upravuje zákon č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“) a katastrální vyhláška.
13. Klíčovým argumentem žalovaného je rozlišení mezi dvěma odlišnými službami:
14. Nahlížení do katastru nemovitostí je určeno k realizaci práva veřejnosti nahlížet do katastru a slouží výhradně k interaktivní, manuální práci uživatele.
15. Dálkový přístup do katastru nemovitostí je samostatná služba určená pro poskytování údajů za úplatu a umožňuje získávání dat včetně jejich automatizovaného zpracování a vytěžování.
16. Podmínky užívání aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí výslovně zakazují získávání údajů automatizovanými prostředky nebo jejich automatizované zpracování. Již samotný účel a povaha „nahlížení“ je spojena s ručním zadáváním dotazů a vizuálním prohlížením údajů, nikoli s automatizovaným sběrem dat.
17. Automatizované využívání aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí proto považuje za porušení podmínek jejího užívání. Z tohoto důvodu je aplikace chráněna bezpečnostní službou Radware, která blokuje robotické přístupy a chrání systém před kybernetickými útoky typu DoS/DDoS. Pokud je přístup realizován softwarovým skriptem, je automaticky blokován, zatímco běžný manuální přístup uživatele zůstává zachován.
18. Žalovaný tak považuje zákaz automatizovaného přístupu do aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí za oprávněné provozní a bezpečnostní opatření, jehož cílem je zajistit bezpečný a stabilní provoz systému, zabránit neoprávněnému vytěžování dat a chránit příjmy státu plynoucí z placených služeb dálkového přístupu.
19. Žalobkyně má od roku 2018 zřízen zákaznický účet pro Dálkový přístup ke katastru nemovitostí a za poskytované údaje řádně platí. Přihlašuje se pomocí uživatelského jména a hesla. Kvůli masivnímu nárůstu provozu a riziku zneužívání údajů zavedl žalovaný na konci roku 2025 ochranná opatření, včetně kontroly robotických přístupů. Dne 3. 4. 2026 systém Radware vyhodnotil přístup žalobkyně jako automatizovaný a vyžádal ověření CAPTCHA. Nešlo podle žalovaného o úplnou blokaci, protože manuální přístup zůstal zachován.
20. Žalobkyně má pro automatizované získávání dat k dispozici webové služby Dálkového přístupu, a proto existuje alternativa k aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí. Veřejný API poskytuje pouze technické údaje bez osobních údajů vlastníků a informace o limitech počtu volání jsou uživatelům dostupné.
21. Žalobkyně následně ve své replice dále kromě již shora uvedeného zdůraznila, že předmětem sporu je, zda lze kategoricky znemožnit každý programový přístup identifikovaného profesionálního uživatele do aplikace Nahlížení do katastru, bez individualizovaného posouzení a bez doložení, že právě jeho jednání představovalo vytěžování dat, resp. přetěžování systému, a tím ohrožovalo některý zákonem chráněný zájem, a to bez toho, aby takové úřední rozhodnutí žalovaný řádně a úplně odůvodnil.
22. Dále zdůraznila, že žalovaný neuvádí, z jakého konkrétního ustanovení zákona nebo vyhlášky plyne pravomoc vymezit tímto způsobem rozsah zákonného práva a vynucovat takovou podmínku faktickým zásahem.
23. Provozní podmínky žalovaného nejsou obecně závazným právním předpisem, nebyly vydány v žádném zákonem předvídaném legislativním ani podzákonném procesu a nemohou samy o sobě zakládat veřejnoprávní povinnost adresátů či limitovat rozsah zákonem garantovaného práva na informace dle čl. 17 Listiny a práva nahlížet do katastru dle § 52 katastrálního zákona.
24. V neposlední řadě zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v ust. § 1 odst. 2 písm. b) sám uvádí, že katastr je zdrojem informací, které slouží pro tvorbu dalších informačních systémů. Pokud tedy sám zákonodárce připouštěl využití dat z veřejného seznamu pro tvorbu počítačových a informačních systémů, lze stěží takové jednání kvalifikovat jako nezákonné vytěžování nebo jej dokonce dle vyjádření žalovaného kriminalizovat, popř. argumentovat, že tato data by měla být pro další informační systémy vytěžována ručně, resp. ručně interaktivní prací uživatelů.
25. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém účastníci setrvali na svých postojích.
III.
Posouzení žaloby
26. Soud se v mezích žalobních tvrzení zabýval postupem žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 s. ř. s.). Po posouzení věci dospěl k závěru, že včas podaná žaloba není důvodná.
27. Žalobkyně podanou žalobu podřadila žalobnímu typu předvídanému v § 4 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 82 a násl. s. ř. s., dle kterého se může „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl přímo zaměřen proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou domáhat u soudu ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“.
28. Soud především konstatuje, že z tvrzení žalobkyně i žalovaného vyplývá, že mezi účastníky nebyl spor o skutkovém stavu věci, který dokládaly i žalobkyní předložené důkazní prostředky – videa s přístupem a se zamezeným přístupem.
29. Žalobkyně přistupovala do aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí jako osoba identifikovaná prostřednictvím svého zákaznického účtu č. X v aplikaci Dálkového přístupu, za který řádně platila, a to neomezeně do dne 3. 4. 2026. Žalobkyně takto činila prostřednictvím softwarového skriptu, který jí umožňoval automatizované, ucelené a opakovatelné dotazování na údaje katastru nemovitostí bez nutnosti manuálního ovládání webového rozhraní a manuálního postupování krok za krokem. Dne 3. 4. 2026 rozpoznala služba Radware robotický přístup k údajům katastru nemovitostí v aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí z IP adresy použité žalobkyní. Systém Radware vyhodnotil přístup jako automatizovaný a vyžádal dodatečné ověření prostřednictvím testu CAPTCHA. Žalobkyně tak i nadále mohla využívat vzdálený přístup do katastru nemovitostí, avšak pouze manuálně.
30. Mezi stranami bylo rovněž nesporné, že ostatní formy automatizovaného přístupu nejsou zcela rovnocenné, co se týče rozsahu poskytovaných údajů, a že tento stav ke dni vyhlášení rozsudku trval.
31. Čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod stanoví, že svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
32. Soud při svých úvahách vyšel předně z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2023, č. j. 1 As 221/2022-36, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil, že poskytování údajů katastru představuje formu poskytování informací veřejnosti, jíž je realizováno veřejné subjektivní právo na informace garantované čl. 17 Listiny základních práv a svobod.
33. Nejvyšší správní soud pak v tomto rozsudku rozvedl, že Dálkový přístup je pouze jednou z forem, kterou osoby toto své právo realizují, nikoli službou provozovanou na komerční bázi. Skutečnost, že dálkovým přístupem se údaje poskytují prostřednictvím sítě internet a za úplatu, tuto formu poskytování údajů nečiní co do její veřejno(s)právní povahy odlišnou od forem ostatních. Odepření přístupu k údajům katastru tedy jednak pojmově může zasahovat do veřejného subjektivního práva na informace, jednak je výkonem státní správy. NSS připustil, že určité aspekty poskytování zákaznického účtu pro dálkový přístup lze považovat za komerční službu, a tudíž je podřadit pod právní režim obchodního závazkového vztahu, avšak samotné poskytování dálkového přístupu k údajům do katastru je formou poskytování informací.
34. Soud následně vycházel při svých úvahách z kritérií pro určení nezákonného zásahu, jak byla definovaná již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65.
35. Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky:
36. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.
37. V posuzovaném případě spočíval tvrzený zásah v tom, že žalovaný od 3. 4. 2026 technickými prostředky blokuje automatizovaný přístup žalobkyně k údajům katastru nemovitostí v tzv. aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí.
38. Soud tak má za splněné v dané věci první, čtvrtou, pátou a šestou podmínku pro poskytnutí ochrany dle § 82 a násl. s.ř.s. Postupem žalovaného - tedy nikoliv rozhodnutím - který nastavil aplikaci Nahlížení do katastru tak, že znemožnil automatizovaný přístup žalobkyně do aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí, bylo v jeho důsledku proti žalobkyni přímo zasaženo a tyto důsledky zásahu trvají.
39. Soud však dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka 2. a 3., tj. že žalobkyně byla zkrácena na svých právech na informace a že je takový zásah nezákonný.
40. Soud vycházel z následující právní úpravy:
41. Dle § 1 odst. 1 katastrálního zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí, je katastr veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem.
42. Žalovaný podle § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, vykonává správu centrální databáze katastru, která je vedena v celostátním rozsahu počítačovými prostředky, obsahuje data o nemovitostech a poskytuje údaje katastru formou dálkového přístupu.
43. Dle § 55 odst. 3 katastrálního zákona, k údajům katastru vedeným v elektronické podobě může každý získat dálkový přístup pomocí počítačové sítě za úplatu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.
44. Dle odst. 4 tohoto ustanovení, údaje katastru se poskytují i v jiné formě stanovené prováděcím právním předpisem.
45. Takovým prováděcím právním předpisem je právě katastrální vyhláška č. 358/2013 Sb.
46. Takovou jinou formou je právě aplikace Nahlížení do katastru dle § 5 odst. 3 katastrální vyhlášky, který stanoví: Úřad umožňuje bezúplatné nahlížení do katastru na vybrané údaje souboru popisných informací a souboru geodetických informací aplikací dostupnou prostřednictvím internetu. Úřad umožňuje rovněž bezúplatné nahlížení na obraz katastrální mapy formou prohlížecí služby a bezúplatně poskytuje údaje katastrální mapy prostřednictvím služby stahování dat; údaje katastrální mapy získané prostřednictvím prohlížecí služby nebo služby stahování dat lze vytěžovat. Tato aplikace a služby jsou poskytovány v souladu s podmínkami, které Úřad zveřejní na svých internetových stránkách.
47. Dále je v odst. 4 uvedeno, že v případě, že uživatel služeb uvedených v odstavci 3 přetěžuje technologickou infrastrukturu Úřadu nebo neodborně využívá nebo zneužívá aplikace a služby k neoprávněnému vytěžování údajů z katastru, je Úřad oprávněn mu v tomto jednání zabránit technickými prostředky.
48. Právě o tento způsob přístupu k informacím v tomto případě šlo. Dle tvrzení žalovaného však nešlo o zabránění žalobkyni v jednání uvedenému v odst. 4 ust. § 5 vyhlášky, ale o technické řešení, zabraňující automatizovaný přístup všem uživatelům aplikace Nahlížení do katastru.
49. Dle Podmínek užívání aplikace Nahlížení do Katastru nemovitostí uveřejněných na stránkách https://nahlizenidokn.cuzk.gov.cz/: Aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí, provozovaná Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, byla vytvořena jako alternativa ke klasickému způsobu poskytování informací, tj. osobní návštěvě na katastrálním pracovišti a nahlédnutí do údajů katastru nemovitostí.
Aplikace je určena výhradně pro interaktivní práci uživatelů, v případě aplikacích třetích stran je možné se na Nahlížení odkazovat. Aplikacím třetích stran se mohou zobrazovat informace v jiném rozsahu. Není povoleno jakékoli vytěžování údajů automatizovanými prostředky nebo získávání informací z Nahlížení pomocí automatizovaného zpracovávání informací (parsování výstupů apod.) z jiných systémů a aplikací. Úřad může pro opětovné zpřístupnění aplikace vyžadovat vyjádření oprávněného zástupce majitele příslušné IP adresy. Úřad negarantuje dostupnost aplikace (SLA), nezveřejňuje specifikaci rozhraní aplikace, nezaručuje, že toto rozhraní nebude měněno a o případných změnách neuveřejňuje žádné předběžné informace…
50. A dále: Každý uživatel je povinen se seznámit s podmínkami užití aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí a dodržovat je. V případě změny podmínek užití aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí bude na takovou skutečnost upozorněno na úvodní stránce aplikace.
51. Dalším způsobem byl dále placený Dálkový přístup pomocí počítačové sítě za úplatu, který je upraven v ustanovení § 11 a následující vyhlášky, v jehož odst. 1 je uvedené: Z údajů katastru vedených v elektronické podobě poskytuje Úřad dálkovým přístupem výstupy takového obsahu a uspořádání, které umožňuje informační systém katastru nemovitostí.
52. Dále v odst. 3 se uvádí: Dálkový přístup k údajům katastru poskytuje Úřad formou vlastní aplikace nebo webovou službou. Pro získání dálkového přístupu ke každé z uvedených forem se podává samostatná žádost. Technické podrobnosti aplikace i webové služby Úřad zveřejní na internetových stránkách Úřadu.
53. Dle § 12 odst. 1 katastrální vyhlášky, pokud uživatel dálkového přístupu přetěžuje technologickou infrastrukturu Úřadu, dálkový přístup neodborně využívá nebo zneužívá k neoprávněnému vytěžování údajů z katastru, nedodržuje podmínky stanovené pro šíření údajů katastru získaných webovou službou dálkového přístupu anebo neplní-li své povinnosti v oblasti úhrad za poskytované údaje z katastru dálkovým přístupem, je Úřad oprávněn mu zabránit v dálkovém přístupu k údajům katastru technickými prostředky.
54. Právní rámec poskytování informací z Katastru nemovitostí je tedy upraven v § 55 katastrálního zákona a podrobněji v katastrální vyhlášce. Údaje z katastru jsou poskytovány v mnoha různých formách. Jednou z nich je vyhotovování výpisů, opisů nebo kopií z katastrálního operátu, jakož i identifikace parcel, ve formě veřejné listiny (§ 55 odst. 2). Za vyhotovování těchto veřejných listin se vybírají správní poplatky podle položky 119 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.
55. Dalším způsobem poskytování údajů je Dálkový přístup pomocí počítačové sítě za úplatu, který může za podmínek stanovených vyhláškou získat každý, kdo o něj požádá (§ 55 odst. 3) a který umožňuje automatizované připojení.
56. Služba Dálkový přístup k údajům katastru nemovitostí umožňuje oprávněným uživatelům nejen přístup do aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí, ale současně slouží jako prostředek pro poskytování celé řady údajů a výstupů z katastru nemovitostí a to i automatizovaně. V rámci této služby lze získat zejména výpisy z katastru nemovitostí, informace o parcelách, stavbách a právech stavby, jakož i další údaje evidované v katastru nemovitostí. Tímto způsobem však nelze získat osobní údaje vlastníků nemovitostí. V tomto způsobu získávání údajů nebyla žalobkyně omezena.
57. Dalším způsobem je Nahlížení do katastru, se kterým počítá § 55 odst. 4 katastrálního zákona a § 5 odst. 3 katastrální vyhlášky.
58. Aplikace Nahlížení do katastru a Dálkový přístup jsou dvě různé aplikace. Aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí umožňuje pouze nahlížení a je určena pro interaktivní práci. Naopak aplikace Dálkový přístup umožňuje pořizování výstupů ve formě strojově zpracovatelných dat, avšak pouze v této aplikaci, nikoliv v aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí, do které je možné se přihlásit za použití identifikace prostřednictvím Dálkového přístupu.
59. Tento závěr potvrzuje Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2023, č. j. 1 As 221/2022-36, kde v bodě 11 uvádí: Katastrální zákon rozlišuje několik forem poskytování údajů z katastru, které se liší mimo jiné rozsahem údajů, které lze danou formou poskytnout (např. nahlížením uskutečňovaným též prostřednictvím sítě internet nelze poskytovat údaje podle § 52 odst. 3 katastrálního zákona), a podmínkami poskytnutí údajů.
60. Katastrální vyhláška jasně uvádí v § 5 odst. 3, že aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí a služby jsou poskytovány v souladu s Podmínkami, které Úřad zveřejní na svých internetových stránkách.
61. Ze zveřejněných Podmínek je pak zřejmé, že není povoleno jakékoli vytěžování údajů automatizovanými prostředky nebo získávání informací z Nahlížení pomocí automatizovaného zpracovávání informací z jiných systémů a aplikací. Pokud žalobkyně využívala aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí automatizovaným způsobem, činila tak způsobem, který nebyl slučitelný s provozním režimem této aplikace vymezeným v Podmínkách jejího užívání. Skutečnost, že žalovaný po určitou dobu z technických důvodů takový přístup fakticky umožňoval, sama o sobě nezakládá právní nárok na zachování tohoto způsobu využívání aplikace i do budoucna. Žalovaný tak zcela v souladu s touto právní úpravou přizpůsobil technické zařízení tak, aby tento přístup žalobkyni neumožnil.
62. Podle názoru soudu tak nedošlo v posuzované věci k omezení práva na informace garantovaného čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení zakotvuje nejen svobodu projevu, ale též právo každého vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace, přičemž veřejná moc je v zákonem stanovených případech povinna přiměřeným způsobem informace poskytovat. Smyslem tohoto základního práva je zajistit transparentnost veřejné správy a umožnit veřejnosti přístup k informacím, které stát eviduje nebo spravuje. Toto právo ale negarantuje nijak neomezený přístup k informacím způsobem a dle představ uživatele. Čl. 17 odst. 4 počítá rovněž s omezením tohoto práva, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých.
63. V projednávané věci však žalobkyni nebylo právo na informace z katastru nemovitostí jako takové ani omezeno, ani odepřeno, pouze byl technicky omezen způsob tohoto přístupu. Toto omezení bylo ovšem odůvodněno technickými možnostmi žalovaného, a to z důvodu umožnění přístupu druhým za situace, že neomezeným přístupem docházelo ke kolabování celého systému. Technické řešení bylo v právní úpravě zvoleno tak, aby jednak nedocházelo k přetěžování systému, a jednak omezilo zneužívání dat, a to vůči všem. Za této situace není pro posouzení věci rozhodné, zda konkrétní využívání aplikace žalobkyní vedlo k přetěžování infrastruktury či ke zneužívání údajů. Rozhodující je, že zvolený způsob přístupu nebyl slučitelný s technickým režimem vymezeným Podmínkami, za něhož byla aplikace provozována.
64. Došlo tak pouze k zablokování automatizovaného způsobu přístupu prostřednictvím technických prostředků využívaných k hromadnému získávání dat, zatímco manuální přístup k příslušným aplikacím a databázím katastru nemovitostí byl žalobkyni nadále zachován. Žalobkyně tak i nadále disponovala možností vyhledávat a získávat požadované údaje prostřednictvím standardních uživatelských nástrojů, v tomto případě manuálně prostřednictvím aplikace Nahlížení do katastru.
65. Toto omezení přístupu nebylo nezákonné ani z důvodu, že k němu přistoupil žalovaný bez předchozího upozornění a bez zjištění o objemu a frekvenci dotazů, dopadu na infrastrukturu a kvantifikace pojmu „vytěžování“. Žalovaný tak učinil v souladu s Podmínkami.
66. Ačkoliv žalobkyně zřejmě využívala tento způsob získávání požadovaných údajů nerušeně po dlouhou dobu před předmětným omezením, činila tak v rozporu se shora citovanou právní úpravou. V Podmínkách zveřejněných na stránkách aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí bylo explicitně uvedeno, že používání automatizovaného přístupu není povoleno.
67. Nebylo tak povinností žalovaného žalobkyni dopředu upozornit, že ji bude takový přístup zamezen. Žalobkyně byla od samého začátku srozuměna s tím, že takový přístup není povolen.
68. Soud proto uzavřel, že předmětné opatření jednak nepředstavovalo zásah do samotné podstaty práva na informace podle čl. 17 Listiny, neboť žalobkyně nebyla zbavena možnosti se s informacemi seznamovat a získávat je. Omezeno bylo pouze technické řešení, které preferovala žalobkyně. Omezení tak nepředstavovalo libovůli a týkalo se pouze konkrétního technického způsobu přístupu k těmto informacím, nikoli omezení samotné existence či dostupnosti informačního obsahu samotného. Zachování alternativního, manuálního přístupu k údajům katastru nemovitostí proto vylučuje závěr o porušení ústavně zaručeného práva na informace.
69. Žalobkyně má pravdu v tom, že platná právní úprava umožňuje automatizované zpracování dat z katastru, avšak v jiné aplikaci, tedy v aplikaci Dálkový přístup. V souladu s § 11 odst. 3 katastrální vyhlášky Dálkový přístup k údajům katastru poskytuje žalovaný formou vlastní aplikace nebo webovou službou. Technické podrobnosti aplikace i webové služby Úřad zveřejňuje na internetových stránkách Úřadu. Na internetových stránkách jsou zveřejněny webové služby rozšiřující aplikaci Dálkový přístup o programové rozhraní pro přístup k datům katastru nemovitostí. Aplikace webových služeb umožňuje napojení informačních systémů jednotlivých uživatelů na zmíněné programové rozhraní a jeho prostřednictvím využívání dat katastru nemovitostí. Žalobkyně má i nadále možnost využívat webové služby dálkového přístupu, které právní úprava pro automatizované zpracování údajů výslovně předpokládá.
70. Jak bylo uvedeno shora, právní úprava rozlišuje mezi veřejně přístupnou aplikací Nahlížení do katastru nemovitostí, která je určena k individuálnímu vyhledávání a zobrazování údajů, a službou Dálkového přístupu k údajům katastru nemovitostí, jež je naopak koncipována i pro automatizované zpracování a hromadné získávání, i když zřejmě ne veškerých dat. Ani tento přístup však nemůže být činěn tak, aby byl systém vytěžován nebo přetížen – k tomu viz § 12 vyhlášky.
71. Žalobkyně zdůrazňuje, že provozní podmínky žalovaného nejsou obecně závazným právním předpisem, nebyly vydány v zákonem předvídaném legislativním procesu a nemohou samy o sobě zakládat veřejnoprávní povinnosti, ani omezovat rozsah práva na informace zaručeného čl. 17 Listiny či práva nahlížet do katastru podle katastrálního zákona.
72. S touto obecnou premisou lze souhlasit potud, že Podmínky užívání aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí skutečně nepředstavují právní předpis, ani jiný normativní správní akt. Samy o sobě proto nemohou ukládat nové veřejnoprávní povinnosti ani zužovat rozsah práv přiznaných zákonem.
73. Z uvedeného však ještě neplyne nezákonnost postupu žalovaného.
74. Katastrální vyhláška v § 5 odst. 3 totiž výslovně stanoví, že aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí je poskytována v souladu s Podmínkami zveřejněnými Úřadem na jeho internetových stránkách. Smyslem těchto podmínek není vytvářet nové právní povinnosti adresátů, nýbrž konkretizovat technické a provozní parametry služby, jejímž prostřednictvím je právo nahlížet do katastru realizováno.
75. Omezení automatizovaného přístupu proto nelze vykládat jako omezení samotného rozsahu práva na informace, nýbrž jako vymezení technického způsobu fungování konkrétní aplikace. Jinými slovy, právní úprava nezaručuje jednotlivci právo získávat údaje z katastru libovolným technickým prostředkem nebo prostřednictvím jím zvoleného softwarového řešení. Zaručuje mu možnost přístupu k údajům za zákonem stanovených podmínek.
76. V projednávané věci přitom žalobkyni nebyl přístup k údajům katastru jako takový odepřen. Nadále mohla využívat aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí v režimu, pro který byla určena, a současně jí zůstaly zachovány i další zákonem předvídané formy získávání údajů, například Dálkový přístup.
77. Opatření žalovaného se tak dotklo pouze určitého technického způsobu využívání aplikace, nikoliv samotné existence nebo rozsahu práva na informace. Tyto podmínky také nezaložily žádnou vymahatelnou nebo sankcionovatelnou povinnost žalobkyně - žalobkyně nemá povinnost nahlížet do katastru určitým způsobem - ale pouze konkretizovaly způsob, jak může realizovat své právo nahlížet do katastru.
78. Jinými slovy, z existence práva na získání určitého údaje nelze bez dalšího dovodit právo na použití konkrétního technického prostředku nebo na automatizaci způsobu, kterým je tento údaj poskytován. Právní řád musí takové právo přiznávat výslovně nebo je musí být možné jednoznačně dovodit z jeho účelu a systematiky. Zákon právo automatizovaně přistupovat do aplikace Nahlížení do katastru nikde nestanoví. Pouhá skutečnost, že technicky lze aplikaci ovládat automatizovaně, takové subjektivní veřejné právo nezakládá.
79. Podmínky užívání Nahlížení do katastru je proto nutné chápat nikoliv jako právní předpis, kterým žalovaný omezuje existující subjektivní právo, nýbrž jako vymezení způsobu užívání konkrétního elektronického přístupového prostředku.
80. Jiná situace je u aplikace Dálkový přístup, u které zákon počítá s automatizovaným přístupem. Proto nedůvodné omezení takového přístupu může představovat nezákonný zásah, viz žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2024, č. j. 1 As 237/2023–27. Na rozdíl od nyní projednávané věci v ní šlo o omezení zákonem garantovaného placeného dálkového přístupu z důvodu pozdního zaplacení platby za tento přístup. V případě žalobkyně jde o omezení přístupu, se kterým právní předpis nepočítal, pouze do určité doby fakticky probíhalo.
81. Co se týče tvrzení žalobkyně, že pokud katastrální zákon, v ust. § 1 odst. 2 písm. b) sám uvádí, že katastr je zdrojem informací, které slouží pro tvorbu dalších informačních systémů, a tedy sám zákonodárce připouští využití dat z veřejného seznamu pro tvorbu počítačových a informačních systémů, nelze takové jednání kvalifikovat jako nezákonné vytěžování nebo jej dokonce dle vyjádření žalovaného kriminalizovat, popř. argumentovat, že tato data by měla být pro další informační systémy vytěžována ručně, resp. ručně interaktivní prací uživatelů, soud uvádí následující:
82. Ustanovení § 1 odst. 2 písm. b) katastrálního zákona vyjadřuje, že údaje katastru mohou sloužit jako datový podklad pro jiné informační systémy - například systémy pro oceňování nemovitostí, správu majetku, územní plánování, daně nebo právní prověrky nemovitostí. Nejde však samo o sobě o individuální nárok na poskytnutí všech údajů, nebo na bezplatný přístup, nebo na konkrétní technické rozhraní, ani o oprávnění automatizovaně vytěžovat aplikaci Nahlížení do katastru.
83. Ustanovení má především účelový a interpretační význam - potvrzuje, že katastr nemá sloužit jen k jednotlivému vizuálnímu nahlédnutí, ale také jako zdroj dat pro navazující informační systémy. Konkrétní formy a podmínky získávání údajů ale upravují zejména § 52 a § 55 katastrálního zákona a § 5, § 11 a § 12 vyhlášky č. 358/2013 Sb. Zákon tedy počítá se systematickým a technicky zpracovávaným využíváním katastrálních dat. Neprokazuje ale bez dalšího právo používat k tomu automatizovaný skript právě v aplikaci Nahlížení do katastru nemovitostí.
84. Soud dále konstatuje, že žalovaný žalobkyni zamezil technickými prostředky automatizovaný přístup nikoliv pro porušení ust. § 5 odst. 4 vyhlášky, tj. z důvodu že uživatel přetěžuje technologickou infrastrukturu Úřadu nebo neodborně využívá nebo zneužívá aplikace a služby k neoprávněnému vytěžování údajů z katastru, ale upravil systém v souladu s Podmínkami, čímž ji v důsledku omezil přístup, kterým porušovala zákaz automatizovaného přistupování do aplikace. Námitka žalobkyně, že vyhláška upravuje možnost pouze arbitrárně přístup omezit za situace, že je systém zatížen, nebo dochází k tzv. vytěžování, a že žalovaný musí tuto skutečnost prokázat, což se v tomto případě nestalo, tak rovněž není důvodná. Proto nebylo potřeba zjišťovat rozsah přetěžování, ani o omezení přístupu nějak individuálně rozhodovat.
85. Skutečnost, že žalobkyně takovým způsobem do té doby dálkový přístup využívala, jelikož technické řešení žalovaného toto umožňovalo, na tomto závěru nic nemění. Žalobkyně se nemůže domáhat legitimního očekávání na základě svého dosavadního nedovoleného jednání. Jinými slovy skutečnosti, že žalobkyni technické řešení aplikace Nahlížení do katastru do té doby umožňovalo takto do aplikace vstupovat, ačkoliv to bylo v rozporu s Podmínkami, o čemž musela vědět či měla vědět, jelikož bylo její povinností se s nimi seznámit, legitimní očekávání nezakládá.
86. Soud k tomu doplňuje, že má za to, že se zde nejedná o správní praxi v pravém slova smyslu – tedy ve smyslu správního řízení - ale pouze o technické řešení. Nicméně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 3. 2. 2022, č.j. 4 Afs 320/2021-43, judikoval, že ani správní praxe, kterou by mohlo být založeno legitimní očekávání, není absolutně nepřekonatelná, nýbrž ji lze měnit. Odchýlit se od určité správní praxe, jež se případně vytvořila, totiž správní orgán může, avšak zásadně pouze pro futuro, z racionálních důvodů a pro všechny případy, kterých se praxí zavedený postup správního orgánu dotýká. Zásada legitimního očekávání je také omezena jinými zásadami, jež je v rámci správního řízení správní orgán povinen respektovat, zejm. zásadou legality. Postup správních orgánů by měl respektovat zavedenou správní praxi, přičemž je zásadní vyvarovat se libovůle, popřípadě překvapivého přístupu v typově shodných věcech. Princip legitimního očekávání lze považovat za jeden z hlavních ústavních principů, jímž se musí veřejná správa ve své činnosti řídit. Na druhou stranu ani dlouhodobá a zavedená správní praxe nesmí znamenat rigidní zakonzervování nastoleného stavu v případech, kdy pro změnu praxe existují rozumné důvody. Zcela jistě se nelze legitimního očekávání dovolávat ani v případech, kdy by správní praxe byla vytvořena nesprávným, respektive nezákonným postupem.
87. Soud proto shrnuje, že Podmínky upravující technický postup přístupu do aplikace zcela jasně uváděly, jakým způsobem je možné do aplikace vstupovat. To, že systém po určitou dobu dovoloval i jiný přístup, nemohlo samo o sobě založit legitimní očekávání, že má žalobkyně na takový postup právo.
88. Ani skutečnost, že žalobkyně musí na získání stejných informací vynakládat vyšší úsilí a finance např. v podobě placené pracovní síly, která bude zadávat test CAPTCHA, ani skutečnost, že žádná další žalovaným poskytovaná aplikace dovolující automatický přístup není zcela rovnocenná, na tomto závěru ničeho nemění. Pokud zákon výslovně neuvádí, že žalobkyně může tímto způsobem, tedy za pomoci skriptu do Nahlížení do katastru vstupovat, žalovaný je oprávněn v Podmínkách upravit způsob přístupu do této aplikace a takový přístup omezit.
89. Jak bylo shrnuto shora, právo žalobkyně na informace nebylo porušeno. Žalobkyně má možnost získat požadované informace manuálně.
90. Soud nad rámec shora uvedeného pouze doplňuje, že považuje podmínku nedovoleného automatizovaného přístupu v současné době za zcela přiměřenou a nikoliv za libovůli. Na jedné straně totiž stojí zájem žalobkyně na vysoce efektivním a automatizovaném získávání veškerých údajů z katastru, na straně druhé legitimní veřejný zájem žalovaného na stabilitě, bezpečnosti a dostupnosti systému pro všechny uživatele.
91. Závěrem proto soud shrnuje, že z práva na informace, tak jak je upraveno v čl. 17 odst. 4 LZPS, v zákoně o katastru a ve shora citovaných podzákonných předpisech v současnosti neplyne právo na její poskytnutí v libovolné technické podobě, resp. prostřednictvím softwarového skriptu.
92. Soud tak má za to, že zavedení Radware je jednak právně předvídané a tím přípustné a jednak zcela opodstatněné, tedy existují pro něj rozumné důvody, a s ohledem na znění Podmínek bylo rovněž pro žalobkyni zcela předvídatelné. Samotná skutečnost, že systém po určitou dobu přístup pomocí softwarového skriptu umožňoval, právo žalobkyně na takový přístup rovněž nezaložila.
93. Požadavek žalobkyně na zachování automatizovaného přístupu do aplikace, která k takovému účelu není určena, nemá oporu v právním řádu a jeho omezení nelze považovat za nezákonný zásah do veřejného subjektivního práva žalobkyně na informace.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
94. Jelikož nebyla splněna druhá (zásah do veřejného práva) a třetí podmínka (nezákonnost), soud žalobu na ochranu před nezákonným zásahem dle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
95. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 16. září 2026
JUDr. Slavomír Novák v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje X