Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 59/2025 - 59

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Straky, soudce Karla Ulíka a soudkyně Johany Jandusové ve věci

žalobkyně: NK DOMY s.r.o.

sídlem Husovo náměstí 2347, 269 01 Rakovník

zastoupená advokátkou JUDr. Alenou Šildovou Srníčkovou

sídlem Na Poříčí 1067/25, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2025, č. j. 085917/2025/KUSK,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2025, č. j. 085917/2025/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 539 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Aleny Šildové Srníčkové, advokátky.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. V této věci se soud zabývá sporem o povolení záměru novostavby rodinného domu na pozemku parc. č. 461/2 v katastrálním území Rakovník (dále „záměr“).

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 22. 1. 2025 u Městského úřadu Rakovník (dále „stavební úřad“) žádost o povolení záměru nepodsklepené dvoupodlažní novostavby rodinného domu. Záměr měl být umístěn na pozemku parc. č. 461/2, který slouží jako zahrada a nádvoří pro sousední rodinný dům. Dle situačního výkresu C. 2 měl být záměr umístěn následovně:

[OBRÁZEK]

[OBRÁZEK]

3. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 11. 3. 2025, č. j. R/2025/34127/5 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), žádost žalobkyně zamítl. Shledal, že záměr by měl být proveden na jihozápadní straně pozemku parc. č. 461/2, který slouží jako zahrada stávající stavby a je součástí již existujícího a prostorového celku se zastavěnými pozemky parc. č. 1903/1, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. 1432, a parc. č. 1903/2. Uvedený celek je oplocen. V této souvislosti stavební úřad odkázal na definici zastavěného stavebního pozemku dle , stavební zákon, a podmínku , o požadavcích na výstavbu, ve znění účinném do 30. 6. 2026, podle které lze na pozemku stavby pro bydlení kromě stavby pro bydlení umístit také stavbu a zařízení související nebo podmiňující funkci bydlení. Uvedenou podmínku však záměr nesplňuje, protože na zastavěném stavebním pozemku se již jedna hlavní stavba pro bydlení nachází, jak vyplývá z archivní dokumentace pro povolení stavby rodinného domu č. p. 1432/II ze dne 3. 11. 1938. Záměr by představoval další (druhou) hlavní stavbu, což stavební úřad považoval za nepřípustné. Pozemek se nachází v zastavěné ploše, kterou platný územní plán Rakovníka zařazuje mezi plochy BI – Bydlení individuální. Záměr respektuje požadavek územního plánu na maximální výšku zástavby. Stavební úřad dále shledal, že struktura zástavby na nábřeží Rakovnického potoka tvoří ve vztahu k veřejným prostranstvím jednotnou stavební čáru. Jižní části stavebních pozemků jsou využívány pouze jako zahrady. Umístění záměru by vedlo k založení druhé řady rodinných domů, což by narušilo pohodu bydlení v dané lokalitě a užívání sousedních zahrad, a odporovalo by tak vyhlášky o požadavcích na výstavbu. Záměr sice splňuje požadavek na zajištění dopravy v klidu, ale již nezohledňuje nároky na parkování pro stávající rodinný dům č. p. 1432, u kterého je požadována změna využití na bytový dům se čtyřmi jednotkami.

4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém zejména namítala, že zákon nezakazuje umístění více staveb pro bydlení v rámci jednoho funkčního celku. Na pozemku par. č. 461/2 lze umístit záměr, který je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu a regulativy platného územního plánu. Pozemek parc. č. 461/2 již do budoucna nebude tvořit funkční celek s pozemky parc. č. 1903/1 a 1903/2, a to i s ohledem na probíhající řízení o převodu vlastnického práva. Stavební čára byla v dané lokalitě o čtyřech rodinných domech již v minulosti narušena umístěním stavby na pozemku parc. č. 1905/2, jak vyplývá z výřezu letecké mapy. Za tímto účelem měl stavební úřad provést ústní jednání s ohledáním na místě. Pokud jde o řešení dopravy v klidu, aktuálně je stavba č. p. 1432 stále rodinným domem, a nelze tak předjímat její budoucí využití.

5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 6. 2025, č. j. 085917/2025/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se ztotožnil s výrokem i odůvodněním prvostupňového rozhodnutí. K odvolací námitce, že právní předpisy nevylučují existenci více staveb pro bydlení v rámci jednoho funkčního celku, konstatoval, že stavební právo „je postaveno na pozitivním, nikoliv negativním vymezení toho, jaký záměr lze kde (na jakém pozemku a za jakých okolností) realizovat.“ Záměr nesplňuje ani definici tzv. výminku dle odst. 1 písm. p) přílohy č. 2 ke stavebnímu zákonu. Jelikož na pozemku nelze umístit další hlavní stavbu pro bydlení, je již nadbytečné zabývat se ostatními otázkami jako je narušení uliční čáry a vliv stavby na okolí.

Obsah podání

6. Žalobkyně se žalobou podle a násl. , (dále „“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že záměr tvoří funkční celek s jinými pozemky, a proto jej nelze jako další hlavní stavbu pro bydlení povolit. Upozorňuje, že pozemek parc. č. 461/2 je samostatnou parcelou, na které je umístěn i sjezd na pozemní komunikaci. V minulosti tento pozemek tvořil jeden funkční celek s pozemky parc. č. 1903/1 a 1903/2, neboť sloužil jako zahrada rodinného domu č. p. 1432. Pozemek parc. č. 461/2 však aktuálně není pozemkem stavby pro bydlení ve smyslu vyhlášky o požadavcích na výstavbu, a proto na něm lze záměr umístit. Vzhledem k převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. 461/2 na společnost Domek na prodej s.r.o. se již o funkční celek s ostatními pozemky nejedná.

7. Žalobkyně dále namítá, že záměr je v souladu s dalšími obecnými požadavky na výstavbu i platným územním plánem Rakovníka. V dané lokalitě neexistuje žádná striktní stavební čára. Domnělá stavební čára byla již v minulosti narušena výstavbou na pozemku par. č. 1905/2, čehož si správní orgány zjevně nebyly vědomy. V tomto řízení pak správním orgánům nepřísluší předjímat, zda bude v budoucnu rodinný dům č. p. 1432 využíván jako bytový dům, ani zda bude splňovat požadavky na parkování v klidu.

8. Žalobkyně rovněž namítá, že žalovaný procesně pochybil, pokud věcně nevypořádal její odvolací námitky a pouze odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Napadené rozhodnutí neobsahuje žádnou bližší argumentaci či věcné posouzení ze strany žalovaného. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zcela nedostatečné.

9. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Setrvává na závěru, že záměr odporuje § 10 odst. 1 vyhlášky o požadavcích na výstavbu. Uvedený regulativ nelze obcházet účelovými převody vlastnického práva k pozemku. V zájmu hospodárnosti řízení se proto žalovaný nezabýval dalšími aspekty věci, např. souladem záměru s územním plánem.

10. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které zopakovala nosné body žalobní argumentace. Žalovaný interpretuje § 10 odst. 1 vyhlášky o požadavcích na výstavbu zcela nesprávně, v rozporu se zněním zákona a v neprospěch žalobkyně.

Jednání před soudem

11. K projednání věci soud nařídil jednání, při kterém účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

12. Žalobkyně zdůraznila, že záměr aktuálně netvoří funkční celek s jinými pozemky. Pozemek parc. č. 461/2 má samostatného vlastníka, od ostatních pozemků je oddělený oplocením a již neslouží jako zahrada.

13. Žalovaný setrval na závěru, že záměr tvoří s ostatními pozemky funkční celek, a nelze jej proto povolit. Podle § 10 odst. 1 vyhlášky o požadavcích na výstavbu totiž může být na pozemku stavby pro bydlení umístěna pouze jedna hlavní stavba pro bydlení. K námitce týkající se výstavby na pozemku par. č. 1905/2 žalovaný uvedl, že tato stavba existuje již nejméně od roku 1998. Na záměr žalobkyně byla třeba aplikovat aktuální právní předpisy, které však umístění další hlavní stavby pro bydlení na pozemku neumožňují.

Posouzení věci soudem

14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( a 2 ).

15. Žaloba je důvodná.

Povolení záměru nebrání, že se jedná o hlavní stavbu pro bydlení

16. Podstata sporu spočívá v tom, zda povolení záměru rodinného domu brání skutečnost, že by se jednalo o další hlavní stavbu pro bydlení na zastavěném stavebním pozemku [§ 12 písm. c) stavebního zákona], resp. pozemku stavby pro bydlení (§ 10 odst. 1 vyhlášky o požadavcích na výstavbu).

17. Soud dává žalobkyni za pravdu, že výklad uvedených pojmů zastávaný správními orgány je nesprávný.

18. Zastavěný stavební pozemek vymezuje § 12 písm. c) stavebního zákona jako pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením tvořící souvislý funkční a prostorový celek se stavbami majícími určující funkci v tomto souvislém celku. Stavební parcelou se podle , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), rozumí pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří [srov. bod 1. kód 13 přílohy k , o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)]. Pozemková parcela je pak v písm. d) téhož ustanovení definována negativně jako pozemek, který není stavební parcelou [srov. dále vymezení pojmů pozemek a parcela dle písm. a) a b) téhož ustanovení]. Zastavěný stavební pozemek je přitom třeba odlišovat od stavebního pozemku, který je podle stavebního zákona vymezený a určený k zastavění.

19. Základ zastavěného stavebního pozemku tedy tvoří stavební parcela evidovaná v katastru nemovitostí jako druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří. Tato stavební parcela může být dále rozšířena o pozemkové parcely za podmínky, že tyto pozemkové parcely tvoří souvislý funkční a prostorový celek se stavbami, které mají určující funkci v tomto souvislém celku a jsou zpravidla pod společným oplocením (srov. KŘIŽÁNKOVÁ, M., ROZTOČIL, A., KORBEL, F., BURYAN, J. § 12. In: BURSÍKOVÁ, L., KORBEL, F., ČERNÝ, P., LACHMANN, M., ROZTOČIL, A., BOHADLO, D. a kol. Stavební zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 150-151). Z hlediska § 12 písm. c) stavebního zákona je tedy rozhodná evidence pozemku v katastru nemovitostí, nikoliv zda na něm fakticky stojí nějaká stavba [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 30. 6. 2011, č. j. -59, k výkladu obdobně formulované definice v č. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)].

20. Zastavěný stavební pozemek je primárním prvkem pro definování hranic zastavěného území obce [srov. § 116 odst. 3 písm. a) stavebního zákona]. Tento kontext je klíčový pro ochranu nezastavěného území [§ 12 písm. j) a § 122 stavebního zákona], neboť vymezení zastavěného území určuje, kde lze uplatnit zjednodušující postupy a kde je naopak stavební činnost přísně limitována.

21. Pojem zastavěný stavební pozemek byl před účinností novely č. , tj. do 31. 7. 2025, určující též pro zařazení některých záměrů do kategorie drobných staveb, které nepodléhají povolení stavebního úřadu. Konkrétně se jednalo o skleníky a bazény ve smyslu odst. 1 písm. a) bodu 2. přílohy č. 1 ke stavebnímu zákonu. Původní znění zákona tyto stavby vázalo výslovně právě na zastavěný stavební pozemek, což bylo novelou č. nahrazeno širším pojmem pozemek rodinného domu. Komentářová literatura však dovozuje, že tento pojem je nutné vykládat analogicky k definici zastavěného stavebního pozemku, tedy jako funkční celek (zahradu, dvůr) související s hlavní stavbou (srov. KOTOUNOVÁ, J., KORBEL, F., ZÁMYSLICKÝ, J., HNILIČKOVÁ, B. Příloha č. 1. In: BURSÍKOVÁ, L., KORBEL, F., ČERNÝ, P., LACHMANN, M., ROZTOČIL, A., BOHADLO, D. a kol. Stavební zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 2556.).

22. Stavební zákon dále s pojmem zastavěný stavební pozemek pracuje např. v § 117 odst. 2 písm. c) a § 140 odst. 4. Stavební zákon však nijak nereguluje, zda na zastavěném stavebním pozemku může být umístěno více hlavních staveb pro bydlení.

23. Takovou regulaci nelze dovodit ani z § 10 odst. 1 vyhlášky o požadavcích na výstavbu, který podrobněji provádí požadavky na vymezování pozemku stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci (§ 152 odst. 1 stavebního zákona). Konkrétně v odst. 1 stanoví, že na pozemku stavby pro bydlení lze kromě stavby pro bydlení umístit také stavbu a zařízení související nebo podmiňující funkci bydlení a provést terénní úpravy potřebné k řádnému a bezpečnému užívání pozemků a staveb a zařízení na nich. V odst. 2 pak upravuje umístnění stavby pro podnikatelskou činnost (např. komerčních a reklamních objektů).

24. Samotný pojem pozemku stavby pro bydlení vyhláška o požadavcích na výstavbu ani stavební zákon nevymezují. Zjevně se jedná o pozemek navázaný na konkrétní stavbu pro bydlení – tedy bytový nebo rodinný dům ve smyslu § 13 písm. b) a c) stavebního zákona či tzv. výminkové bydlení dle odst. 1 písm. q) přílohy č. 2 ke stavebnímu zákonu –, která se na něm již nachází nebo je na něm navržena (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2024, č. j. -27, odst. 37, k výkladu obdobného pravidla dle , o obecných požadavcích na využívání území). Nejedná se nicméně o jakýkoli pozemek zařazený do obytné plochy (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 11. 2022, č. j. -75, odst. 45).

25. Z uvedeného vyplývá, že pojmy stavební pozemek, zastavěný stavební pozemek a pozemek stavby pro bydlení se do značné míry překrývají, nicméně nejsou zcela totožné. Zjednodušeně řečeno:

- stavební pozemek je obecná zákonná kategorie pozemku určeného k zastavění,

- zastavěný stavební pozemek je rovněž obecná zákonná kategorie již existujícího (typicky) zastavěného funkčního celku, který nemusí být nutně určen pro bydlení; rozhodná je evidence pozemku v katastru nemovitostí,

- pozemek stavby pro bydlení je účelové označení pozemku podle toho, že slouží nebo má sloužit stavbě pro bydlení.

Typicky tedy platí, že před výstavbou rodinného nebo bytového domu půjde o stavební pozemek, a současně v kontextu § 10 vyhlášky o požadavcích na výstavbu o pozemek stavby pro bydlení. Po realizaci stavby pak tentýž pozemek bude zpravidla zastavěným stavebním pozemkem.

26. Pro posuzovanou věc je podstatné, že ani pravidlo obsažené v § 10 odst. 1 vyhlášky o požadavcích na výstavbu nijak nelimituje počet hlavních staveb pro bydlení, které se mohou na dotčeném pozemku (a pozemcích funkčně a prostorově souvisejících) nacházet. Podstata citovaného ustanovení tkví v tom, že vedle hlavní stavby pro bydlení mohou být na takovém pozemku umístěny též doplňkové stavby, zařízení a terénní úpravy určitého charakteru (např. garáž, sklad, pergola nebo technické zázemí). Jedná se pouze o konkretizaci toho, co je na daném typu pozemku kromě hlavní stavby pro bydlení ještě funkčně přípustné (viz důvodovou zprávu k tomuto ustanovení vyhlášky). Ačkoliv v nynější věci aplikované znění užívá jednotné číslo (kromě stavby pro bydlení, umístit také stavbu a zařízení), nejedná se o početní limit pro umístění hlavní či doplňkové stavby. To dokládá i důvodová zpráva ke znění vyhlášky o požadavcích na výstavbu účinného od 1. 7. 2026 po novele č. , který nově zavedl množné číslo, nikoliv však jako věcnou změnu regulace, ale jako legislativně technickou úpravu „spočívající ve zpřesnění ustanovení“, protože „použití jednotného čísla vedlo k zásadním výkladovým nejasnostem“.

27. Obecná úprava stavebního práva hmotného tedy nezakazuje na zastavěném stavebním pozemku či pozemku stavby pro bydlení umístění více hlavních staveb pro bydlení, jak mylně dovozovaly správní orgány. Takový zákaz nelze dovodit z § 12 písm. c) stavebního zákona, § 10 odst. 1 vyhlášky o požadavcích na výstavbu, ani z žádného jiného ustanovení těchto právních předpisů. Lichý je v tomto ohledu argument žalovaného, že stavební právo je postaveno na pozitivním výčtu, jaké záměry lze realizovat. Řízení o povolení záměru je svou podstatou nárokové, splňuje-li záměr všechny zákonem stanovené požadavky (srov. § 195 stavebního zákona a rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, č. j. -316, odst. 37). Pouhá skutečnost, že záměr představuje hlavní stavbu pro bydlení, přitom jeho povolení v daném případě nebrání.

28. Pro úplnost nutno podotknout, že není vyloučeno, aby počet hlavních staveb pro bydlení na zastavěném stavebním pozemku či pozemku stavby pro bydlení podrobněji upravoval konkrétní územní nebo regulační plán (srov. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2012, č. j. -316, odst. 31, a ze dne 4. 10. 2024, č. j. -32, odst. 34), nebo aby se tato otázka zvažovala v kontextu sousedských imisí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2026, č. j. -51, odst. 48). V posuzované věci nicméně doposud nebylo zjištěno, že by nějaká z těchto situací nastala, a napadené rozhodnutí na těchto okolnostech postaveno nebylo.

29. S ohledem na výše uvedené neobstojí nosný závěr správních orgánů, že žalobkyní navržený záměr nebylo možné povolit, protože se jedná o další hlavní stavbu pro bydlení v blízkosti jiného rodinného domu. Za této situace by bylo zbytečné zabývat se otázkou, zda pozemek parc. č. 461/2 skutečně tvoří s pozemky parc. č. 1903/1 a parc. č. 1903/2 souvislý funkční a prostorový celek ve smyslu § 12 písm. c) stavebního zákona. Uvedená skutečnost totiž není pro posouzení záměru jakkoli relevantní.

30. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné z důvodu nevypořádání dalších odvolacích námitek (například týkající se stavební čáry a řešení dopravy v klidu). Pokud by byla správná výše uvedená úvaha žalovaného, že záměr nelze povolit již z toho důvodu, že jde o další hlavní stavbu pro bydlení v blízkosti jiného rodinného domu, pak by posouzení dalších odvolacích námitek na tomto závěru již nic nemohlo změnit a obstál by závěr žalovaného o nadbytečnosti jejich vypořádání (str. 4 napadeného rozhodnutí). Protože však tato úvaha z výše uvedených důvodů v soudním řízení neobstála, bude se muset žalovaný v dalším řízení pečlivě věnovat i těmto dalším odvolacím námitkám, které v nyní napadeném rozhodnutí nevypořádal.

Závěr a náklady řízení

31. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle Současně soud podle věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný podle vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 27 539 Kč, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem ve výši 24 539 Kč. Výše odměny advokáta zahrnuje čtyři úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, podání repliky a účast na jednání před soudem podle ve spojení s bodem 5 a , d) a g) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a dále náhradu hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč ( advokátního tarifu). Zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení tak patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. ve výši 4 259 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru dle , daňový řád). Náhradu nákladů řízení soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) k rukám její zástupkyně ( , , ve spojení s ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 17. září 2026

Josef Straka v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.