Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 56/2026 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 56/2026 - 41
USNESENÍ
Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci
žalobkyně: NY legal s.r.o., IČO: 04761944
sídlem Vojtěšská 211/6, Praha 1
proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje
sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nepřijetí opatření k zahájení řízení z moci úřední ve věci užívání stavby plynové kotelny Základní školy v Kostelci u Hodonína,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 31. 7. 2026 domáhá ochrany před nezákonným zásahem. Ten podle ní spočívá v tom, že žalovaný dlouhodobě odmítá přijmout opatření vedoucí k zahájení řízení z moci úřední ve věci dlouhodobého užívání stavby plynové kotelny Základní školy v Kostelci u Holešova, přestože jsou mu údajně známy skutečnosti nasvědčující tomu, že je stavba užívána bez prokázaného oprávnění k užívání (kolaudačního rozhodnutí).
2. Z žaloby a jejích příloh dále vyplývá, že stavební úřad Městského úřadu Holešov vydal dne 3. 11. 1992 stavební povolení pro stavbu „Plynofikace kotelny Základní školy v Kostelci u Holešova“, v němž stavebníkovi uložil po dokončení stavby požádat o vydání kolaudačního rozhodnutí. Žalobkyně podala dne 9. 1. 2026 žalovanému podnět k přijetí opatření ve věci užívání této stavby. Namítala přitom, že stavební úřad nepředložil kolaudační rozhodnutí ani jiný doklad osvědčující oprávnění k užívání stavby. Poukazovala rovněž na to, že při kontrole Hasičského záchranného sboru nebyla provozovatelem předložena dokumentace prokazující oprávnění k užívání kotelny. Stavební úřad v řízeních podle zákona o svobodném přístupu k informacím opakovaně sdělil, že takovou dokumentací nedisponuje. Žalovaný však usnesením ze dne 5. 2. 2026 neshledal důvody k přijetí požadovaných opatření s tím, že kolaudační rozhodnutí patrně existovalo, avšak nedochovalo se. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný založil svůj postup výhradně na domněnce a nahradil dokazování pouhou úvahou, přičemž takový postup odporuje zejména zásadě materiální pravdy, zásadě legality i povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Žalobkyně dále poukazuje i na podnět Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 4. 3. 2026 k zahájení řízení z moci úřední. Jako důkaz přiložila také zprávu o šetření veřejné ochránkyně práv, která dospěla k závěru, že závěr stavebního úřadu o tom, že předmětná kotelna byla kolaudována je neodůvodněný a je třeba aby správní orgán doplnil dokazování a objektivně ověřil, zda byla stavba skutečně schválena k užívání.
3. Žalobkyně opírá přípustnost žaloby o rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, ŽAVES. Podle něho se osoba, která tvrdí přímé dotčení svého hmotného práva faktickou nečinností stavebního úřadu při nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby, může za splnění dalších podmínek domáhat ochrany zásahovou žalobou. Žalobkyně má za to, že postup žalovaného přímo zasahuje do jejích veřejných subjektivních práv. Uvádí, že je personálně a majetkově propojena se společností ABV flow s.r.o., která v roce 2021 realizovala stavební práce na plynové kotelně Základní školy v Kostelci u Holešova. Zákonnost užívání této stavby, včetně existence kolaudačního rozhodnutí nebo jiného právního titulu opravňujícího k jejímu užívání, má být podle žalobkyně významná pro posouzení vzájemných práv a povinností z uvedeného smluvního vztahu. V důsledku pochybností o zákonnosti užívání stavby měl být smluvní vztah ukončen a měl vzniknout majetkový spor, v němž je otázka oprávněnosti užívání stavby jednou z podstatných skutkových a právních okolností. Dle žalobkyně nemá nezákonný zásah pouze abstraktní povahu spočívající v porušení objektivního práva, ale bezprostředně dopadá i do majetkové sféry žalobkyně, neboť udržuje stav právní nejistoty týkající se zákonnosti užívání stavby, která je rozhodná pro uplatnění a obranu jejích majetkových nároků. Zdůrazňuje přitom, že neusiluje o získání deklaratorního stanoviska správního orgánu pro účely soukromoprávního sporu, nýbrž o výkon zákonem svěřené působnosti stavebních orgánů při ochraně zákonnosti užívání staveb.
4. Vedle uvedené vazby na soukromoprávní spor žalobkyně dovozuje své přímé dotčení též ze svého postavení osoby dlouhodobě působící v oblasti přípravy staveb, která pravidelně vstupuje do vztahů upravených stavebním právem a podléhá výkonu státní stavební správy. Má za to, že je oprávněna požadovat, aby stavební orgány při aplikaci stavebního práva postupovaly vůči všem adresátům veřejné správy podle stejných zákonných kritérií a zákonem vyžadované skutečnosti zjišťovaly dokazováním, nikoli jejich presumováním bez existence důkazů. Žalobkyně namítá, že žalovaný v projednávané věci akceptoval dlouhodobé užívání kotelny, ačkoli nebylo doloženo kolaudační rozhodnutí ani jiný právní titul k jejímu užívání, pouze na základě úvahy o pravděpodobném historickém vydání kolaudačního rozhodnutí. Akceptace takového postupu by podle žalobkyně znamenala, že existenci správního rozhodnutí nebude nutné prokazovat odpovídajícími důkazními prostředky, ale postačí domněnka správního orgánu o jeho dřívějším vydání. To má podle žalobkyně vytvářet stav právní nejistoty pro všechny osoby podléhající výkonu státní stavební správy, včetně ní samotné, a připouštět rozdílnou aplikaci týchž zákonných požadavků podle okolností konkrétního případu.
5. Krajský soud se zabýval přípustností a projednatelností žaloby.
6. Soud nejprve posoudil, zda žalobkyni svědčí aktivní žalobní legitimace k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Podle § 2 s. ř. s. poskytují správní soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Podle § 82 s. ř. s. se ochrany může domáhat ten, kdo tvrdí, že byl nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, přímo zkrácen na svých právech a že zásah byl zaměřen přímo proti němu nebo proti němu bylo v jeho důsledku přímo zasaženo. Podmínky přímého dotčení na právech, existence veřejného subjektivního práva a přímého zaměření zásahu proti žalobci musí být splněny kumulativně.
7. Žalobkyně sice nesměřuje svoji žalobu proti stavebnímu úřadu, který je podle jejího názoru nečinný, ale proti žalovanému, který podle jejího názoru rovněž porušuje povinnost učinit opatření vedoucí k zahájení řízení z moci úřední stavebním úřadem, a to zřejmě postupem žalovaného podle § 80 správního řádu, v rámci jeho dozorové pravomoci nad činností stavebního úřadu. I tak je ale zřejmé, že de facto směřuje podaná žaloba k témuž, tedy k zahájení řízení z moci úřední ve věci užívání stavby plynové kotelny Základní školy v Kostelci u Hodonína. Primárně je tedy třeba zkoumat, zda je vůbec žalobkyně aktivně procesně legitimovaná k uplatnění takového nároku v řízení před soudem.
8. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ve věci ŽAVES připustil, že faktická nečinnost stavebního úřadu spočívající v nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby může výjimečně představovat nezákonný zásah. Nejde však o obecné oprávnění kohokoli domáhat se soudní cestou výkonu stavebního dozoru či zahájení řízení z moci úřední. Ochrana přichází v úvahu jen pro osobu, jejíž vlastní hmotné právo je trvajícím protiprávním stavem přímo dotčeno; typicky může jít o vlastníka pozemku, na němž se nepovolená stavba nachází, nebo vlastníka sousední nemovitosti, do jehož práv stavba konkrétně zasahuje. Zásahová žaloba naopak neslouží k ochraně objektivní zákonnosti ani jako obecná žaloba ve veřejném zájmu.
9. Žalobkyně se dále odvolává na usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 4. 2026, čj. 30 A 23/2026-25, a uvádí, že nynější žalobu podala v návaznosti na závěry v něm vyslovené. V tomto usnesení soud v rámci úvahy o možném žalobním typu uvedl, že žalobkyně by se hypoteticky mohla bránit zásahovou žalobou proti nezahájení správního řízení nebo jiného úředního postupu, jehož výsledkem by mělo být rozhodnutí ve věci samé. Tento úvaha vyslovená soudem však neznamená, že žalobkyni aktivní legitimace skutečně svědčí, ani pokyn k podání zásahové žaloby. Soud naopak v uvedeném usnesení zdůraznil, že žalobkyně by musela alespoň plausibilně tvrdit bezprostřední dotčení vlastních veřejných hmotných práv protiprávním užíváním stavby, a uzavřel, že podle tehdy uplatněných tvrzení zjevně aktivně legitimována není. Usnesení proto argumentaci žalobkyně nepodporuje v tom, že by samotný význam otázky kolaudace pro její soukromoprávní spor založil přímé dotčení na veřejném subjektivním právu.
10. Žalobkyně netvrdí, že by byla vlastnicí plynové kotelny, pozemku, na němž se nachází, nebo sousední nemovitosti. Netvrdí ani existenci věcného práva, jehož výkon by byl užíváním kotelny přímo omezen, ani konkrétní účinky užívání kotelny, jež by zasahovaly do její právní sféry. Z žalobních tvrzení rovněž neplyne, že by žalobkyně mohla být účastnicí jí předjímaného řízení ve věci užívání stavby nebo že by jí v takovém řízení mohl být založen, změněn či zrušen veřejnoprávní nárok nebo uložena povinnost.
11. Žalobkyně naopak dovozuje svou dotčenost především z personálního a majetkového propojení se společností ABV flow s.r.o., která v roce 2021 realizovala stavební práce na kotelně, a z významu otázky zákonnosti užívání stavby pro majetkový spor vzniklý ze smluvního vztahu. Tato tvrzení sice mohou vysvětlovat hospodářský zájem žalobkyně nebo uvedené společnosti na vyjasnění právního stavu kotelny. Nezakládají však bez dalšího její veřejné subjektivní právo požadovat zahájení řízení z moci úřední nebo výkon dozorové působnosti stavebního orgánu. Je-li účastníkem smluvního vztahu dceřinná společnost ABV flow s.r.o., nemůže ani personální či majetkové propojení samo o sobě způsobit, že by případné dotčení právní sféry společnosti bylo současně přímým dotčením právní sféry žalobkyně.
12. Tvrzená souvislost se soukromoprávním sporem zakládá nanejvýš nepřímý dopad. Žalobkyně sama uvádí, že zahájení správního řízení požaduje proto, že autoritativní posouzení zákonnosti užívání stavby je významné pro uplatnění a obranu jejích majetkových nároků. Řetězec tvrzeného dotčení tak spočívá v tom, že nečinnost stavebních orgánů udržuje nejistotu ohledně oprávnění k užívání kotelny, tato nejistota má význam pro soukromoprávní spor a jeho výsledek může mít majetkové důsledky pro ABV flow s.r.o. nebo zprostředkovaně i pro žalobkyni. Takový zájem je však primárně soukromoprávní a především zprostředkovaný. Nejedná se o přímý zásah do veřejného subjektivního práva žalobkyně. Na tom nic nemění, že žalobkyně výslovně uvádí, že neusiluje o deklaratorní stanovisko pro účely soukromoprávního sporu. Obsah jejích tvrzení totiž ukazuje, že právě potřebu získat autoritativní podklad významný pro tento spor pokládá za zdroj své dotčenosti.
13. Uvedený závěr potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2021, čj. 5 As 291/2019-50. V něm soud zdůraznil, že zásahová žaloba nechrání soukromoprávní nároky ani pouhý ekonomický zájem a že nepřímé dotčení zprostředkované smluvními vztahy nepostačuje. Stejně tak Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 8. 2014, čj. 7 As 96/2014-75, vyslovil, byť v odlišném procesním kontextu, že přímé dotčení právní sféry právnické osoby se bez dalšího nepřenáší na její členy nebo společníky. Jejich ekonomický zájem na výsledku věci proto sám o sobě nepředstavuje přímé dotčení veřejného subjektivního práva.
14. Žalobkyně dále spatřuje dotčení svých práv v tom, že dlouhodobě působí v oblasti přípravy staveb a podléhá výkonu státní stavební správy. Namítá, že žalovaný při posuzování právního stavu kotelny připustil presumování existence historického kolaudačního rozhodnutí bez odpovídajících důkazů, čímž měl vytvořit nerovný a pro budoucí případy rizikový přístup k aplikaci stavebního práva. Ani tato argumentace však nepopisuje konkrétní zásah veřejné moci vůči žalobkyni. Směřuje proti obecnému způsobu výkladu a aplikaci práva ve věci jiné osoby a proti možnému dopadu takového přístupu do budoucna. Zásahová žaloba však neslouží k přezkumu obecného právního názoru správního orgánu ani k preventivní ochraně před jeho případnou budoucí aplikací. Takový postup by představoval žalobu ve veřejném zájmu (actio popularis), k jejímuž podání žalobkyně není oprávněna.
15. Poukaz žalobkyně na obsah podání Hasičského záchranného sboru, na nedostupnost kolaudačního rozhodnutí, na rekonstrukci v roce 2021 a na závěry veřejné ochránkyně práv může mít význam pro otázku, zda existují důvody k dalšímu postupu stavebních orgánů. Tato otázka se však týká objektivní zákonnosti užívání stavby a případné důvodnosti zahájení řízení z moci úřední. Nemůže nahradit chybějící tvrzení přímého zásahu do vlastního veřejného subjektivního práva žalobkyně. Soud proto neposuzoval, zda kolaudační rozhodnutí bylo vydáno, zda existuje jiný titul k užívání stavby ani zda byly splněny podmínky pro zahájení konkrétního řízení z moci úřední.
16. Soud uzavírá, že i při pravdivosti přednesených žalobních tvrzení by byla žalobkyně dotčena toliko ve své ekonomické a soukromoprávní sféře, případně zprostředkovaně prostřednictvím vztahu ke společnosti, která prováděla stavební práce. Žaloba neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možno dovodit myslitelný přímý zásah do veřejného subjektivního práva žalobkyně. Žalobkyně je proto osobou zjevně neoprávněnou k podání zásahové žaloby.
17. Není-li žalobkyně aktivně procesně legitimovaná k uplatnění zásahové žaloby podle rozsudku ŽAVES proti stavebnímu úřadu, logicky nemůže být legitimovaná ani k podání žaloby proti žalovanému, kterou se de facto domáhá téhož. Navíc takový postup odporuje i zásadě subsidiarity, neboť domnívá-li se žalobkyně, že je krácena na svých právech nečinností stavebního úřadu, měla by uplatnit relevantní tvrzení o zásahu do jejích práv zásahovou žalobou směřující právě proti stavebnímu úřadu. Vzhledem k uvedenému se soud již nezabýval splněním dalších podmínek přípustnosti zásahové žaloby ani důvodností tvrzeného zásahu.
18. Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, byl-li podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Jelikož žalobkyně nepřednesla relevantní tvrzení o bezprostředním dotčení jejích práv tvrzeným nezákonným zásahem, není aktivně legitimována k podání zásahové žaloby. Soud proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl.
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 17. září 2026
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu