Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 A 47/2024 - 85

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci

žalobkyně: M. S., narrozená dne X

bytem X

zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem

sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2024, č. j. MV-107542-5/SO-2024,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2024, č.j. MV-107542-5/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 837 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2024, č. j. MV-107542-5/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná pro opožděnost zamítla odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky ze dne 30. 4. 2024, č. j. OAM-38268-16/DP-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) zamítlo žádost žalobkyně a neprodloužilo jí platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle ve spojení s ve spojení s v návaznosti na věta druhá , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně poukázala na to, že na prvostupňovém rozhodnutí je sice uvedeno „vypraveno dne 30. 4. 2024“, avšak z webové stránky České pošty (Track and Trace) vyplývá, že zásilka obsahující toto rozhodnutí byla Českou poštou obdržena teprve dne 2. 5. 2024, který je tedy skutečným dnem vypravení prvostupňového rozhodnutí (k důkazu navrhla Informaci o sledování zásilky RR810133860CZ České pošty). Uvedla, že žalobkyně nebyla dne 6. 5. 2024 zastižena při doručování prvostupňového rozhodnutí a byla jí do schránky (postupem dle ) vhozena výzva k vyzvednutí zásilky, ze které je přes její horší čitelnost patrné, že za natisknutým textem „Vyzvednout si ji můžete dnes, tj.“ jsou pouze křížky „X“, což značí, že dne 6. 5. 2024 si již nebylo možné předmětnou zásilku vyzvednout a dle výzvy toto bylo možné až následující den tj. 7. 5. 2024 (k důkazu navrhla Výzvu k vyzvednutí zásilky). Dne 6. 5. 2024 oznámil právní zástupce správnímu orgánu I. stupně převzetí právního zastoupení žalobkyně, prvostupňové rozhodnutí mu bylo doručeno datovou schránkou dne 30. 5. 2024. Žalobkyně si zásilku s prvostupňovým rozhodnutím vyzvedla na poště v odběrné lhůtě dne 17. 5. 2024.

4. Namítala, že se žalovaná dopustila procesních pochybení, které způsobily nezákonnost napadeného rozhodnutí. Věc byla vyřízena pouze procesně, v důsledku pochybení žalované k meritornímu posouzení v odvolacím řízení nedošlo. Dle žalobkyně žalovaná nesprávně aplikovala ustanovení týkající se překážek při doručování. Z jasně vyplývá, že fikce doručení se počítá ode dne, kdy byla písemnost skutečně připravena k vyzvednutí, nikoliv automaticky ke dni prvního pokusu o doručení. Je přitom nutné rozlišovat pojem nezastižení adresáta, resp. uložení písemnosti, a pojem připravení k vyzvednutí. Uvedené dle žalobkyně vyplývá i z komentářové literatury. V posuzované věci je z Výzvy k vyzvednutí zásilky patrné, že vyzvednutí dne 6. 5. 2024, kdy žalobkyně nebyla zastižena, nebylo možné, neboť v ten den ještě nebyla zásilka k vyzvednutí připravena, Česká pošta to neumožnila, což jednoznačně vyplývá z poučení na výzvě. Vyzvednutím se dle zákona nemyslí převzetí zásilky ještě neuložené přímo od osoby doručovatele, ale převzetí zásilky již uložené. Zásilka tak byla připravena k vyzvednutí (fyzickému převzetí) až následující den, tj. 7. 5. 2024, a až od tohoto dne počal běh 10denní lhůty potřebné pro to, aby bylo případně možné považovat písemnost za doručenou fikcí. Právě proto je v poučení zanechaném ve Výzvě k vyzvednutí zásilky uvedená odběrná lhůta až do 17. 5. 2024. Fikce doručení tak mohla nastat až 17. 5. 2024, ovšem tím, že si žalobkyně stejný den zásilku vyzvedla, k fikci ani nedošlo. Žalovaná tak zaměnila pojmy uložení písemnosti s připravením k vyzvednutí, nicméně pouze připravení k vyzvednutí je podstatné pro počátek běhu lhůty. Z toho plyne, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno dne 17. 5. 2024, a to nikoli fikcí, ale fyzickým převzetím zásilky, a lhůta pro podání odvolání mohla uplynout až dne 3. 6. 2024, odvolání proto nebylo možné zamítnout jako opožděné.

5. Dále žalovaná nesprávně aplikovala ustanovení týkající se povinností správního orgánu vycházejících ze zastoupení na základě plné moci. Žalobkyně byla nejpozději ode dne 6. 5. 2024 účinně zastoupena advokátem na základě plné moci. Od tohoto dne měl správní orgán I. stupně povinnost v souladu s a doručovat písemnosti pouze právnímu zástupci, doručení zastoupenému nemělo účinky pro běh lhůt. Jelikož byla žalobkyně zastoupena advokátem již před samotným doručením prvostupňového rozhodnutí ve smyslu a , byť v době vypravení prvostupňového rozhodnutí tomu tak ještě nebylo, nemělo doručení žalobkyni (jako již zastoupené – dne 17. 5. 2024) pro běh lhůty pro podání odvolání žádné účinky. K uvedenému žalobkyně poukázala na komentářovou literaturu ke a konstantní judikaturu, konkrétně na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2012, č. j. -31, který byl následně potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2013, č. j. -41. Rovněž poukázala na teleologický výklad dotčené právní normy, zastoupením účastník svěřuje své záležitosti do rukou profesionála, advokát na sebe přebírá určitou spoluodpovědnost na celé správní řízení a je pojítkem mezi správním orgánem a účastníkem. Ustanovení slouží k tomu, aby měl advokát v řízení přehled a nemusel pokaždé kontrolovat s klientem, zda byla písemnost doručena, je projevem efektivnosti správního řízení. Daný institut tak určuje, že účinky běhu lhůt se aplikují pouze ve vztahu k doručování zástupci a nikoli zastoupenému (zmocniteli). Upozornila také za systematický výklad aplikovaných norem, je nadepsán „Překážky při doručování“. K nastoupení fikce doručení prvostupňového rozhodnutí tak nemohlo dojít pro překážky při doručování, neboť správní orgán I. stupně nejpozději dne 6. 5. 2024 věděl, že žalobkyně je zastoupená advokátem, kterému je třeba doručovat (do datové schránky). I kdyby tedy bylo možné připustit, že dne 6. 5. 2024 se objevily překážky v doručování žalobkyni, nejpozději v moment oznámení jejího zastupování nadepsaným advokátem dne 6. 5. 2024 ve 23:56:42 tyto překážky odpadly, tím byla založena povinnost správního orgánu I. stupně dodržovat ust. a 34 o zastoupení na základě plné moci, poučení o možnosti vyzvednutí zásilky se stalo bezpředmětným. Je tedy zřejmé, že doručení prvostupňového rozhodnutí pouze žalobkyni nemohlo mít na běh procesní lhůty pro odvolání žádný vliv.

6. Správní orgán I. stupně zaslal prvostupňové rozhodnuti právnímu zástupci žalobkyně podle až dne 29. 5. 2024 datovou schránkou, toto rozhodnutí mu bylo doručeno dne 30. 5. 2024, tedy až tento den je rozhodným pro běh odvolací lhůty. Nelze tak dospět k jinému závěru, než že skutečným posledním dnem pro podání odvolání byl pátek 14. 6. 2024, podané odvolání (dne 3. 6. 2024 zástupcem žalobkyně) tak žalovanou mělo být přijato jako včasné a žalovaná se jím měla zabývat. I kdyby však soud nepřisvědčil druhé žalobní námitce, podala žalobkyně své odvolání včas.

7. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde byl plně popsán skutkový stav a průběh řízení, v daném případě jsou splněny veškeré podmínky pro zamítnutí odvolání jako opožděného. K žalobním námitkám uvedla, že z vrácené doručenky je zjevné, že zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí byla připravena k vyzvednutí již dne 6. 5. 2024, téhož dne byla žalobkyni zanechána výzva k vyzvednutí zásilky ve smyslu a současně byla poučena o právních důsledcích, které by její případné jednání dle , 3 a 4 vyvolalo, nebo o možnosti postupu dle téhož zákona. Žalobkyně si mohla písemnost vyzvednout dne 6. 5. 2024, učinila tak však až dne 17. 5. 2024. Posledním dnem lhůty k podání odvolání byl pátek 31. 5. 2024 a napadené rozhodnutí nabylo právní moci v sobotu 1. 6. 2024. Odvolání ze dne 3. 6. 2024 tak skutečně bylo podáno opožděně. Pozdější převzetí doručované zásilky u provozovatele poštovních služeb (dále též „pošta“) dne 17. 5. 2024 nemá na předchozí doručení fikcí vliv.

9. K námitce týkající se doručování právnímu zástupci žalovaná uvedla, že prvostupňové rozhodnutí bylo vypraveno již dne 30. 4. 2024, plná moc byla správnímu orgánu I. stupně předložena s platností od 6. 5. 2024, tj. až po vydání, resp. vypravení rozhodnutí. Spolu s plnou mocí žalobkyně požádala, aby byly všechny písemnosti nadále zasílány toliko zmocněnému zástupci, což správní orgán I. stupně učinil a nadále mu doručoval. Odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -31 není pro danou věc relevantní, neboť se týkal přestupkového řízení a žalobce v něm byl zastoupen již v průběhu prvostupňového řízení ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí, které bylo doručováno jak zástupci, tak žalobci (lhůta pro podání odvolání tak dle a 2 počala běžet od doručení zástupci, nikoli žalobci). V projednávané věci však zmocněný zástupce převzal zastoupení až po vypravení napadeného rozhodnutí žalobkyni, nikoli před jeho vydáním. Měla za to, že napadené rozhodnutí je zákonné a řádně odůvodněné.

10. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobkyně

11. Žalobkyně v replice ze dne 31. 1. 2025 namítala chybné vyplnění doručenky poštou vrácené správnímu orgánu, neboť se neshoduje s doručenkou, kterou obdržela žalobkyně; tuto doručenku poskytla v rámci žaloby jako důkaz, na této doručence je, byť hůře, vidět, že: Vyzvednout si ji můžete dnes tj. XXXXXXX. Jak již žalobkyně uvedla v žalobě, je zjevné, že dne 6. 5. 2024 si již zásilku za žádných okolností vyzvednout nemohla (pravděpodobně z provozních důvodů na straně pošty), neboť objektivně nemohla být připravena k osobnímu předání do konce otevírací doby téhož dne, zásilka byla připravena k vyzvednutí až dne 7. 5. 2024. Je třeba vycházet z doručenky (výzvy), kterou obdržela žalobkyně jakožto adresát, neměla důvod pochybovat o správnosti své doručenky, byla v ní poučena o běhu lhůt, tj. o tom, do jakého data si mohla zásilku vyzvednout, dle tohoto poučení se také řídila. Nelze se řídit nesprávně vyplněnou doručenkou, kterou obdržela žalovaná, neboť ta není adresátem zásilky, jí žádná práva a povinnosti nevznikly. V případě rozporu mezi dvěma úředními listinami prokazujícími doručení je třeba přiklonit se na stranu žalobkyně jakožto adresáta zásilky v souladu s principem in dubio pro libertate. Fikce doručení mohla nastat nejdříve dne 17. 5. 2024, tohoto dne si však žalobkyně zásilku vyzvedla, k fikci tudíž nedošlo a tento den je třeba posuzovat jako datum doručení prvostupňového rozhodnutí žalobkyni, v tu dobu již řádně zastoupené advokátem.

12. Nesouhlasila s výkladem , jak jej provedla žalovaná, neboť dle žalobkyně běh lhůt je podle zákona nutné počítat až ode dne doručení též jeho zástupci, je-li účastník zastoupen. Namítala, že právo nespojuje účinky s vypravením rozhodnutí, ale až s jeho doručením, přičemž účinky zastoupení advokátem nastaly ještě před doručením prvostupňového rozhodnutí a ust. se tedy uplatní (účinky doručení nastaly až doručením zástupci). Žádný lex specialis pro daný případ odchylku nestanovuje. Není tak relevantní argument žalované, dle kterého je možné se od tohoto obecného pravidla odchýlit v případě, že převzetí právního zastoupení nastalo až po vypravení rozhodnutí. S ohledem na úpravu dle nemělo doručení žalobkyni plné účinky pro běh lhůty k odvolání, k úplnému účinku doručení došlo až dne 30. 5. 2024 doručením zástupci žalobkyně a od tohoto data počala běžet lhůta k odvolání. Ostatně správní orgán I. stupně to sám implicitně uznal, když bez žádosti doručil prvostupňové rozhodnutí i zástupci. Trvala na tom, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -31 je pro věc relevantní, neboť se týká stejných ustanovení o doručování , jako v projednávané věci; není přitom podstatné, že zástupce převzal zastoupení až po vypravení rozhodnutí. Dále upozornila, že v pobytovém řízení jde zpravidla o víc, než v pouhém přestupkovém řízení, kde jde pouze o uložení správního trestu. Trvala na tom, že relevantním pro běh lhůty pro odvolání bylo pouze a jedině doručení prvostupňového rozhodnutí zástupci žalobkyně dne 30. 5. 2024, posledním dnem lhůty pro podání odvolání byl až pátek 14. 6. 2024, odvolání podané zástupcem žalobkyně dne 3. 6. 2024 bylo tedy včasné a žalovaná se jím měla zabývat.

13. I kdyby soud nepřisvědčil druhé žalobní námitce ohledně běhu lhůty pro podání odvolání od doručení zástupci, pak pro zrušení napadeného rozhodnutí postačí, aby soud považoval za důvodnou první žalobní námitku (tj., že žalobkyni bylo rozhodnutí doručeno až dne 17. 5. 2024, nikoli fikcí dne 16. 5. 2024). V takovém případě by posledním dnem lhůty bylo pondělí dne 3. 6. 2024, přičemž v tento den bylo odvolání podáno, takové odvolání je tak včasné. Pro zrušení napadeného rozhodnutí postačí, pokud soud za důvodnou shledá jakoukoli námitku, byť dle žalobkyně jsou důvodné obě.

V. Obsah správního spisu

14. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 24. 8. 2023 žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia.

15. Prvostupňovým rozhodnutím vydaným dne 30. 4. 2024 (na rozhodnutí je uvedeno „vypraveno dne“) byla žádost žalobkyně zamítnuta. Správní orgán I. stupně u žalobkyně zjistil jinou závažnou překážku pobytu na území, která spočívala v neplnění účelu pobytu studium (v nedostatečném studiu), častém střídání škol a oborů a nesměřování k úspěšnému absolvování. Dle doručenky přiložené k prvostupňovému rozhodnutí nebyla žalobkyně při doručování prvostupňového rozhodnutí zastižena, byla proto vyzvána k vyzvednutí zásilky a bylo jí necháno poučení, zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 6. 5. 2024, dle doručenky si žalobkyně zásilku osobně převzala dne 17. 5. 2024.

16. Dne 6. 5. 2024 žalobkyně prostřednictvím zástupce informovala správní orgán I. stupně, že její právní zastoupení v daném řízení převzal advokát Tomáš Verčimák, k oznámení přiložila plnou moc ze dne 6. 5. 2024 (zprávou z datové schránky advokáta). Zároveň požádala, aby byly všechny písemnosti nadále zasílány pouze nově zvolenému zástupci.

17. Dne 3. 6. 2024 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno blanketní odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí datované téhož dne.

18. Napadeným rozhodnutím ze dne 17. 9. 2024 žalovaná zamítla odvolání žalobkyně pro opožděnost. V odůvodnění poukázala na a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a na zákona o pobytu cizinců. Uvedla, že žalobkyně byla v prvostupňovém rozhodnutí řádně poučena o možnosti podat odvolání, u jakého správního orgánu a v jaké lhůtě, poučení je formulováno v souladu se . Prvostupňové rozhodnutí bylo vypraveno (předáno k poštovní přepravě) na adresu místa hlášeného pobytu žalobkyně na území ČR, dne 6. 5. 2024 byla žalobkyni zanechána výzva k vyzvednutí zásilky ve smyslu , současně byla poučena o právních důsledcích, které by její případné jednání podle , 3, a 4 vyvolalo, nebo o možnosti postupu podle téhož zákona. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno v souladu s dne 16. 5. 2024. Pozdější převzetí zásilky dne 17. 5. 2024 na poště nemá na předchozí doručení fikcí vliv. Posledním dnem lhůty pro podání odvolání byl pátek 31. 5. 2024 a prvostupňové rozhodnutí nabylo právní moci v sobotu 1. 6. 2024. Odvolání ze dne 3. 6. 2024 bylo podáno po uplynutí zákonné odvolací lhůty, jedná se tedy o opožděné odvolání. Žalobkyně pak neuvedla žádné důvody bránící jí v podání včasného odvolání. Byly tak splněny podmínky pro doručení fikcí dle .

VI. Rozsudek Nejvyššího správního soudu

19. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2025 č. j. -38 žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2026 č. j. -42 (dále též „zrušující rozsudek“) uvedený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění NSS uvedl, že městský soud se dopustil vady řízení, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení žalobkyně. Dle NSS podstata kasační stížnosti spočívala ve zpochybnění skutkového zjištění, že zásilka, jež obsahovala prvostupňové rozhodnutí, byla dne 6. 5. 2024 pro žalobkyni připravena k vyzvednutí (žalobkyně tvrdila, že se tak stalo až dne 7. 5. 2024). Uvedl, že vznik právní fikce doručení podle vyžaduje splnění všech zákonných předpokladů pro řádné uložení doručované písemnosti a marné uplynutí úložní doby. Běh úložní doby je nezávislý na vůli adresáta písemnosti i odesílatele. Právní fikce doručení je spjata výlučně s nečinností adresáta písemnosti v úložní době, a nikoli s jeho určitým úkonem, nebo úkonem správního orgánu (viz rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2015, č. j. ). Pro běh úložní doby je rozhodný okamžik, kdy si adresát zásilku mohl poprvé vyzvednout na ukládací poště. Desetidenní lhůta pro vyzvednutí písemnosti, která je rozhodná pro stanovení fikce doručení, proto začne běžet ode dne následujícího po dni, kdy si adresát zásilku mohl poprvé vyzvednout na ukládací poště (viz rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. ).

20. Dle NSS však žalobkyně zpochybňovala závěry plynoucí z doručenky, zejména namítla, že zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí nebyla připravena k vyzvednutí dne 6. 5. 2024, nýbrž až následující den (to podle ní vyplývá z výzvy, která představuje jediný dostupný důkazní prostředek, který je způsobilý zpochybnit údaje uvedené v doručence, a proto ji navrhla provést jako důkaz). Doručenka v posuzovaném případě nebyla veřejnouu, doručenka zakládá vyvratitelnou domněnku správnosti údajů v ní uvedených (viz rozsudky NSS ze dne 22. 9. 2011, č. j. , ze dne 8. 9. 2014, č. j. , nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. ), údaje na doručence lze vyvrátit srovnatelně pravděpodobnou verzí reality, přičemž k prokázání této verze reality není zapotřebí žádný kvalifikovaný důkazní prostředek (lze ji prokázat v zásadě jakýmkoliv důkazním prostředkem); důkazním prostředkem pro zpochybnění údajů uvedených na doručence tedy může být i výzva. NSS poukázal na to, že žalobkyně svůj závěr, že zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí nebyla dne 6. 5. 2024 připravena k vyzvednutí, rozporovala následujícími tvrzeními. Zaprvé tato skutečnost vyplývá z toho, že ve výzvě bylo uvedeno, že si žalobkyně může zásilku vyzvednout „dnes, tj.“ načež byla kolonka vyplněna křížky („X“). Zadruhé žalobkyně namítala, že ve výzvě byl jako poslední den odběrné doby uveden 17. 5. 2024. NSS k tomu poukázal na rozsudek č. j. , kde se zabýval podobnou věcí, a dále na rozsudek ze dne 5. 2. 2025, č. j. . Z uvedeného plyne, že výzva může být způsobilým důkazním prostředkem k vyvrácení údaje obsaženého v doručence, pokud jde o určení dne, kdy byla uložená zásilka připravena k vyzvednutí. Městský soud dle NSS pochybil, neboť de facto hodnotil obsah výzvy, aniž by jí však provedl důkaz, přičemž se odvolal na tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě, jimiž popsala obsah důkazního prostředku; městský soud však nemohl hodnotit význam křížků uvedených ve výzvě pouze na základě slovního popisu žalobkyně, aniž by toutou provedl důkaz, a to nadto způsobem popírajícím interpretaci obsahu důkazního prostředku předestřenou žalobkyní. Dle NSS tento důkazní prostředek přitom je způsobilý vyvrátit domněnku plynoucí z doručenky, pokud jde o určení dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí, městský soud tedy nemohl odmítnout provést žalobkyní navržený důkaz. NSS uložil městskému soudu, aby v dalším řízení provedl důkaz výzvou, případně též dalšími důkazními prostředky, budouli účastníky navrženy, dále mu uložil, aby při posouzení této otázky ve svém novém rozhodnutí zohlednil též závěry judikatury uvedené v bodě 31 zrušujícího rozsudku NSS.

VII. Další průběh řízení

21. Žalobkyně se k výzvě soudu dne 10. 7. 2026 vyjádřila, že nadále trvá na své žalobě a na žalobních námitkách. Shrnula, že zásilku bylo možné vyzvednout až dne 7. 5. 2024, tedy den následující po dni neúspěšného pokusu o doručení, od tohoto dne běžela desetidenní lhůta, jejíž poslední den připadl na den 17. 5. 2024, kdy si žalobkyně zásilku vyzvedla a ta byla tímto doručena, k fikci doručení nedošlo. Den 17. 5. 2024 je tak třeba považovat za den doručení prvostupňového rozhodnutí žalobkyni, v té době již řádně zastoupené zmocněncem. Odvolání tak bylo podáno včasně. Dále uvedla, že nedisponuje originálem výzvy k vyzvednutí zásilky, ten byl žalobkyni poskytnut Českou poštou, s.p. při její osobní návštěvě dne 7. 10. 2024 a bylo jí pouze dovoleno pořídit si fotografii, bylo odmítnuto jí vydat originál. Uvedla, že pokud soud považuje za nutné opatřit si originál, má se obrátit na Českou poštu, s.p. a originál si vyžádat. Poukázala však na to, že součástí soudního spisu by měla být odpověď České pošty, s.p. (dopis ze dne 5. 3. 2026 zaslaný v průběhu řízení u NSS), která sama vysvětlila význam uvedení křížků ve výzvě k vyzvednutí zásilky. I bez originálu výzvy je dle žalobkyně možné dospět k závěru, že dne 6. 5. 2024 nebylo možné zásilku vyzvednout.

22. Soud přípisem ze dne 23. 7. 2026 vyzval Českou poštu, s.p. k předložení originálu výzvy ze dne 6. 5. 2024 k vyzvednutí zásilky s podacím číslem RR810133860CZ zaslané žalobkyni. Česká pošta, s.p. odpověděla přípisem ze dne 27. 7. 2026, který soud provedl k důkazu (viz níže).

23. Žalovaná ve vyjádření ze dne 4. 8. 2026 uvedla, že nenavrhuje provedení dalších důkazů a setrvala na svém dřívějším vyjádření. Dle žalované by právě žalobkyně měla disponovat originálem výzvy k vyzvednutí zásilky, neboť jí byla provozovatelem poštovních služeb zanechána dne 6. 5. 2024, žalobkyně argumentuje výzvou k vyzvednutí zásilky jako stěžejním důkazem a měla by tedy soudu poskytnout její originál. Dále uvedla, že prvostupňové rozhodnutí bylo předáno k doručení provozovateli poštovních služeb dne 2. 5. 2024, k čemuž přiložila kopii poštovního podacího archu.

VIII. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

24. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán ( věta prvá , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ) a ze závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu ( ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Při ústním jednání dne 18. 9. 2026 žalobkyně setrvala na svém stanovisku, poukázala na žalobu, kasační stížnost i svá další vyjádření, k důkazu navrhla kopii výzvy k vyzvednutí zásilky, sdělení/odpověď České pošty ze dne 27. 7. 2026 o tom, že doklady již byly skartovány, a dále sdělení/odpověď České pošty ze dne 5. 3. 2026, která byla dokládána ke kasační stížnosti. Pokud nebude sporné, jak výzva zní, neměla další důkazní návrhy. Domáhala se zrušení minimálně napadeného rozhodnutí, neboť nebyl správně zjištěn skutkový stav ohledně lhůty k podání odvolání. Žalovaná setrvala na svém stanovisku a odkázala na své písemné vyjádření. Navrhovala zamítnutí žaloby, upozornila, že v žádném případě není důvod ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť jeho věcný přezkum neproběhl.

26. Podle rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.

27. Podle nebyl-li v případě doručování podle adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle , písemnost se uloží.

28. Podle adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.

29. Podle zároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle , 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle . Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu.

30. Podle jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

31. Podle odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

32. Žalobkyně v první žalobní námitce zpochybňovala, že k doručení prvostupňového rozhodnutí došlo dne 16. 5. 2024, k tomu zejména namítala, že zásilka nebyla dne 6. 5. 2024 připravena k vyzvednutí, ale byla připravena až dne 7. 5. 2024, dle žalobkyně tak k doručení rozhodnutí došlo až dne 17. 5. 2024, kdy si jej osobně vyzvedla na poště. Žalobkyně z toho dovozovala, že poslední den patnáctidenní lhůty pro podání odvolání připadl na pondělí 3. 6. 2024. Odvolání by bylo v takovém případě podáno včas.

33. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku: „Včasnost podaného odvolání je jednou z podmínek pro jeho věcné projednání. Správní orgán si musí vždy z úřední povinnosti učinit o splnění této podmínky úsudek a v závislosti na výsledku tohoto posouzení s odvoláním naložit (věcně jej projednat, pokud je včasné, anebo jej zamítnout pro opožděnost). Závěry o okamžiku doručení rozhodnutí a obsahu zásilky, tedy o včasnosti podaného odvolání, si správní orgán zpravidla činí na základě dokladu o doručení (tzv. doručenka).“

34. Rozhodnutí správního orgánu se doručuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášení. Není-li adresát při doručování zastižen a písemnost nebylo možné doručit jiným způsobem, písemnost se uloží a adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení, aby si písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Současně se mu sdělí, kdy a kde si písemnost může vyzvednout, a poučí se, že pokud si písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

35. V dané věci bylo prvostupňové rozhodnutí žalobkyni doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (pošty). Mezi účastníky je nesporné, že dne 6. 5. 2024 byl učiněn pokus o doručení žalobkyni, kdy však nebyla zastižena, žalobkyni byla téhož dne 6. 5. 2024 vhozena do schránky výzva a poučení o možnosti vyzvednutí zásilky. Žalobkyně však rozporovala, že dne 6. 5. 2024 byla zásilka připravena k vyzvednutí.

36. Z výše uvedených ustanovení vyplývají podmínky, které musí být splněny k naplnění fikce doručení: a) v případě neúspěšného pokusu o doručení musí být adresátovi zanecháno v domovní schránce nebo na jiném vhodném místě poučení a výzva, b) písemnost musí být pro adresáta připravena k vyzvednutí celých 10 dnů. Nastanou-li tyto podmínky, považuje se písemnost pro účely dalšího řízení za doručenou, fikce doručení nastává bez dalšího, není zde žádný prostor pro správní uvážení. NSS k tomu ve zrušujícím rozsudku uvedl: „Vznik právní fikce doručení podle vyžaduje splnění všech zákonných předpokladů pro řádné uložení doručované písemnosti a marné uplynutí úložní doby. Běh úložní doby je nezávislý na vůli adresáta písemnosti i odesílatele. Právní fikce doručení je spjata výlučně s nečinností adresáta písemnosti v úložní době, a nikoli s jeho určitým úkonem, nebo úkonem správního orgánu (viz rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2015, č. j. ). Pro běh úložní doby je rozhodný okamžik, kdy si adresát zásilku mohl poprvé vyzvednout na ukládací poště. Desetidenní lhůta pro vyzvednutí písemnosti, která je rozhodná pro stanovení fikce doručení, proto začne běžet ode dne následujícího po dni, kdy si adresát zásilku mohl poprvé vyzvednout na ukládací poště (viz rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. ).“

37. Je tak nezbytné zodpovědět otázku, zda byly naplněny všechny podmínky pro doručení prvostupňového rozhodnutí fikcí dne 16. 5. 2024, jak uvedla v napadeném rozhodnutí žalovaná. Žalovaná při formulaci svého závěru vycházela z doručenky (dodejky), která je založena ve správním spise u prvostupňového rozhodnutí, tato doručenka je opatřená číslem jednacím prvostupňového rozhodnutí a označením odesílatele (správního orgánu I. stupně), dle této doručenky nebyla žalobkyně při doručování dne 6. 5. 2024 zastižena, byla proto vyzvána k vyzvednutí zásilky a bylo jí necháno poučení, zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 6. 5. 2024. Podle doručenky si žalobkyně zásilku osobně vyzvedla dne 17. 5. 2024. Na doručence se nachází též razítko a podpis. Z tohoto dokladu se tak podává, že zásilka byla dne 6. 5. 2024 připravena k vyzvednutí a že adresátovi (žalobkyni) byla téhož dne zanechána v místě hlášeného pobytu výzva s poučením o následcích nevyzvednutí zásilky. Totéž konstatoval Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku.

38. V dané věci však žalobkyně zpochybňovala závěry plynoucí z doručenky. Zejména namítla, že zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí nebyla připravena k vyzvednutí dne 6. 5. 2024, nýbrž až následující den. To podle ní vyplývá z výzvy k vyzvednutí zásilky, kterou navrhla provést jako důkaz, neboť je způsobilá zpochybnit údaje uvedené v doručence. Nejvyšší správní soud městskému soudu uložil, aby výzvu k vyzvednutí zásilky provedl jako důkaz.

39. Dle zrušujícího rozsudku NSS: „Podle konstantní judikatury doručenka zakládá vyvratitelnou domněnku správnosti údajů v ní uvedených (viz rozsudky NSS ze dne 22. 9. 2011, č. j. , ze dne 8. 9. 2014, č. j. , nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. ). Z informací uvedených v doručence ve spojení s příslušnými zákonnými ustanoveními o doručování a opravných prostředcích (v posuzované věci ve spojení s úpravou doručování a odvolání podle ) si správní orgán činí úvahu o včasnosti daného odvolání.“ Dále zde uvedl: „Doručenka v posuzovaném případě nebyla veřejnouu. Písemnost totiž byla doručována v rámci správního řízení, nikoli soudního řízení správního (viz rozsudek NSS ze dne 15. 1. 2025, č. j. ). Jak bylo uvedeno výše, doručenka zakládá vyvratitelnou domněnku správnosti údajů v ní uvedených. Ke zpochybnění údajů vyplývajících z doručenky musí adresát předestřít jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality (viz rozsudky NSS ze dne 27. 4. 2006, č. j. , č. 1327/2007 Sb. NSS, ze dne 31. 3. 2010, č. j. , nebo ze dne 22. 2. 2024, č. j. ). Pro zpochybnění údajů uvedených na doručence tedy postačí, pokud adresát tyto údaje znevěrohodní předestřením jiné srovnatelně pravděpodobné skutkové verze, nemusí však nezbytně prokázat opak toho, co plyne z doručenky (viz rozsudek NSS č. j. ).“

40. Z uvedeného plyne, že ten, kdo hodlá úspěšně zpochybnit doručení písemnosti, musí nejprve unést břemeno tvrzení; musí tedy předložit taková skutková tvrzení, která jsou skutečně způsobilá doručení a údaje na doručence zpochybnit tím, že vytvářejí věrohodnou verzi reality, že předmětná zásilka doručena nebyla (k tomu viz shora zmíněný rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2006, č. j. – 82, či též rozsudek ze dne 19. 12. 2013, č. j. - 22). Ke zpochybnění údajů vyplývajících z doručenky tedy adresát rozhodnutí musí předestřít jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality, přičemž se musí jednat o konkrétní a konzistentní tvrzení. Jak uvedl NSS ve zrušujícím rozsudku, k prokázání této verze reality není zapotřebí žádný kvalifikovaný důkazní prostředek (lze ji prokázat v podstatě jakýmkoli důkazním prostředkem), takovým důkazem může být i výzva. Dle NSS tedy výzva může být způsobilým důkazním prostředkem k vyvrácení údaje obsaženého v doručence, pokud jde o určení dne, kdy byla uložená zásilka připravena k vyzvednutí, odkázal na rozsudky NSS ze dne 14. 3. 2024, č. j. -32, a ze dne 5. 2. 2025, č. j. -22.

41. Městský soud konstatuje, že přípisem ze dne 23. 7. 2026 vyzval Českou poštu, s.p. k předložení originálu výzvy ze dne 6. 5. 2024 k vyzvednutí zásilky s podacím číslem RR810133860CZ zaslané žalobkyni. Soud provedl k důkazu sdělení České pošty, s.p. ze dne 27. 7. 2026, dle kterého nelze dané žádosti vyhovět, neboť Česká pošta, s.p. archivuje příslušné doklady v souladu se Spisovým řádem České pošty pouze po dobu 1 roku a příslušné doklady již byly skartovány. K tomu účastníci neuplatnili žádné námitky.

42. Soud provedl k důkazu kopii (resp. fotografii) výzvy k vyzvednutí zásilky, kterou žalobkyně přiložila k žalobě. Tato je nadepsaná jako Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o převzetí zásilky, je na ní uvedeno podací číslo RR810133860CZ. není příliš dobře čitelná, neboť místy se na ní nacházejí dva texty vzájemně se překrývající. Je z ní však patrné, že adresátem je žalobkyně, přičemž na výzvě je uveden text: „Zásilka je připravena k vyzvednutí u pošty 13000 P. 3, O. 9. Vyzvednout si ji můžete dnes tj. XXXXXX V dalších dnech Ode dne: úterý od 8:00, Nejpozději však do 17. 5. 2024 Doručovatel/dne/čas D. M. 6. 5. 2024.“ Z tétoy dále plyne, že žalobkyně si danou zásilku vyzvedla na poště dne 17. 5. 2024. Žalovaná k tomu namítala, že je hůře čitelná (z důvodu překrývajících se textů), spíše nečitelná, a nebyla přesvědčena o tom, že tato skutečně prokazuje žalobní tvrzení. Soud si je vědom toho, že je hůře čitelná, neboť se na ní překrývají dva texty, nicméně dospěl k závěru, že i přes tuto horší čitelnost zy lze vyčíst, že obsahuje shora uvedený text s uvedením křížků v části „Vyzvednout si ji můžete dnes“, kdy v této části zároveň není uveden žádný časový údaj, kdy si tohoto dne žalobkyně zásilku mohla vyzvednout; to je z hlediska předmětu sporu podstatné.

43. Dále soud provedl k důkazu kopii poštovního podacího archu s datem 2. 5. 2024 předloženého žalovanou, ze kterého plyne, že v zásilce č. RR810133860CZ se nacházela písemnost č.j. OAM-38268-16/DP-2023 (prvostupňové rozhodnutí) a zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 2. 5. 2024. K tomu účastníci neuplatnili žádné námitky.

44. Soud provedl k důkazu i webovou informaci o sledování zásilek týkající se zásilky s podacím číslem RR810133860CZ, dle které byly dne 2. 5. 2024 obdrženy údaje k zásilce a tato byla přijata do přepravy, dne 6. 5. 2024 je uvedena příprava zásilky k doručení, doručování zásilky a uložení zásilky – adresát nezastižen a dne 17. 5. 2024 je uvedeno dodání zásilky. K tomu účastníci neuplatnili žádné námitky.

45. Soud provedl k důkazu též sdělení České pošty, s.p. ze dne 5. 3. 2026, značka ČP/27554/2026/STPS vyžádané žalobkyní. Dle tohoto sdělení: „Výzva České pošty je tedy tiskopisem, kterým Česká pošta sděluje adresátovi, že má u své ukládací pošty připravenu k vyzvednutí uloženou zásilku/poukázanou peněžní částku. Pokud je na tiskopisu Výzvy možnost vyzvednutí téhož dne proškrtnuta (uvedení křížků), zásilku je možné standardně vyzvednout následující den v uvedeném čase. Pokud možnost vyzvednutí téhož dne není proškrtnuta a je zde uveden časový údaj, zásilku je možné v uvedeném čase vyzvednout. Doporučujeme však ověřovat aktuální provozní dobu v aplikaci PoštaOnline – Česká pošta, s.p., jelikož krátkodobá omezení otevírací doby se na Výzvě nemusí projevit.“ Žalobkyně k tomu uvedla, že tento důkaz potvrzuje žalobní tvrzení, jde o obdobný případ, jako posuzoval NSS v rozsudku zmíněném v bodě 31 zrušujícího rozsudku, rovněž poukázala na bod 28 zrušujícího rozsudku. Žalovaná se nevyjádřila.

46. Účastníci neuplatnili žádné další důkazní návrhy.

47. Vzhledem k tomu, že nebylo možné opatřit originál výzvy k vyzvednutí zásilky, zabýval se soud tím, zda je možné provést k důkazu prostou (tj. neověřenou) kopii tétoy. Vyšel přitom z věta prvá , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), dle kterého za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jinéy, ohledání a výslech účastníků (ve spojení s ). Podle komentáře: „Ve správním soudnictví, podobně jako v civilním soudnictví, je běžné provádění důkazu nikoliv pouze originálemy, ale též její kopií. v žádném ustanovení neukládá soudu povinnost provádět důkaz listinami pouze jejich originály, proto i důkaz provedený fotokopiíy hodnotí soud jako každý jiný důkaz. I když jsou originály listin obecně jako důkazní prostředek zásadně vhodnější než jejich neověřené fotokopie, nelze postup, kdy se soud spokojí s prostými fotokopiemi listin, prohlásit za odporující zákonu; v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. Proto lze v řízení před správním soudem použít dokonce i prosté, neověřené kopie listin, přičemž je věcí hodnocení důkazu, jak k nim soud v konkrétní věci přistoupí (rozsudek NSS -56).“ (K., Z., K., T. a kol. : Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-9-16]. ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. )

48. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2009, č. j. -27, uvedl: „K výše uvedenému považuje Nejvyšší správní soud za vhodné se vyjádřit k přípustnosti předkládání kopií listin v rámci procesu dokazování před obecnými soudy. Existuje řada rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývající se touto otázkou, např. v rozsudku ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. , Nejvyšší soud vyslovil, že „ v žádném ustanovení neukládá soudu povinnost provádět důkaz listinami pouze jejich originály, proto i důkaz provedený fotokopiíy hodnotí soud jako každý jiný důkaz“. Taktéž v rozsudku ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že důkaz provedený fotokopiíy hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení a násl. I když jsou tedy originály listin obecně jako důkazní prostředek zásadně vhodnější než jejich neověřené fotokopie, nelze postup, kdy se soud spokojí s prostými fotokopiemi listin, prohlásit za odporující zákonu; v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. Z uvedeného vyplývá, že dle ustálené judikatury lze v civilním soudním řízení použít dokonce i prosté, neověřené kopie listin, přičemž je věcí hodnocení důkazu, jak k nim soud v konkrétní věci přistoupí. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že obdobné principy platí i pro řízení před soudy ve věcech správního soudnictví, kde lze jako interpretační pravidlo mimo jiné aplikovat i ustanovení , neboť dle se, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí přiměřeně ustanovení prvé a třetí části (tedy i zařazený do části třetí ).“

49. Z uvedeného plyne, že dokazování prostou kopiíy je v soudním řízení správním možné a dokonce běžné. Soud pak nemá důvod pochybovat o tom, že žalobkyně předložila skutečnou kopii (resp. přesněji fotografii) originálu výzvy k vyzvednutí zásilky. K tomu připojila i vysvětlení, dle kterého byl originál výzvy k vyzvednutí zásilky žalobkyni (resp. jejímu manželovi, jak upřesnila při jednání) poskytnut Českou poštou, s.p. při osobní návštěvě dne 7. 10. 2024 a bylo mu pouze dovoleno pořídit si fotografii, bylo odmítnuto vydat originál. Soud pak takové vysvětlení považuje za konkretizované a věrohodné. Žalovaná k tomu žádné námitky neuplatnila.

50. Soud tak z kopie výzvy k vyzvednutí zásilky zjistil, že uvedená výzva sice byla žalobkyni vhozena do schránky dne 6. 5. 2024 (pondělí), nicméně na této výzvě je ohledně možnosti vyzvednutí, i přes horší čitelnost, uvedeno „Vyzvednout si ji můžete dnes tj. XXXXXX V dalších dnech Ode dne: úterý od 8:00“.

51. Soud se pak zabýval významem tohoto textu ve vztahu k popisovaným skutečnostem, kdy přihlédl jednak ke sdělení České pošty, s.p. ze dne 5. 3. 2026, ve kterém uvedla, že pokud je možnost vyzvednutí téhož dne proškrtnuta (uvedení křížků), zásilku je možné standardně vyzvednout následující den v uvedeném čase, a naopak, pokud možnost vyzvednutí téhož dne není proškrtnuta a je zde uveden časový údaj, zásilku je možné v uvedeném čase vyzvednout.

52. Dále soud zohlednil závěry rozsudku ze dne 14. 3. 2024, č. j. -32, dle kterého NSS: „nesouhlasí s krajským soudem, že se stěžovateli nepodařilo vyvrátit z doručenky vyplývající domněnku, že zásilka byla k vyzvednutí připravena již v pátek 24. 6. 2022. Stěžovatel předložil výzvu k vyzvednutí zásilky (vhozenou do jeho schránky dne 24. 6. 2022), na které je u řádku ‚Zásilku si můžete vyzvednout dnes‘ uvedeno ‚XXXXXXXXXX od XXXXX do XXXXX‘, což je třeba vyložit tak, že dnes, tedy 24. 6. 2022, zásilka na poště k vyzvednutí připravena nebyla. U vedlejšího řádku ‚Nejpozději do‘ je pak uvedeno datum 7. 7. 2022 s tím, že následně bude zásilka vhozena do domovní schránky. Připadlli poslední den 10denní lhůty podle ukládací pošty na 7. 7. 2022, pak lze v tomto případě i s poukazem na zmíněné symboly dovodit, že její běh započal až dne 28. 6. 2022, tedy v souladu s den po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty […]. Na opakované výzvě k vyzvednutí zásilky pak je přímo uvedeno, že ‚Zásilka je připravena k vyzvednutí ode dne 27. 6. 2022‘ a ‚Zásilku si vyzvedněte nejpozději do 7. 7. 2022‘. Podle stěžovatele se zásilka na ukládací poště sice nacházela již v pátek 24. 6. 2022, roztříděna a k výdeji připravena však byla až v pondělí 27. 6. 2022, což nepovažuje s ohledem na víkendové dny mezi tím za nestandardní. […] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatel s pomocí výzvy a opakované výzvy k vyzvednutí zásilky dostatečně zpochybnil z doručenky vyplývající údaj o možnosti vyzvednout písemnost již dne 24. 6. 2022. Jeho tvrzení, že zásilky, které se nepodařilo doručit v pátek, ukládací pošta s ohledem na své možnosti k vyzvednutí připraví až v podělí, považuje Nejvyšší správní soud za plausibilní.“

53. Dále soud zohlednil závěry rozsudku NSS ze dne 5. 2. 2025, č. j. -22, kde NSS shledal, že: „Nejvyšší správní soud ovšem nesouhlasí s krajským soudem, že se předložením výzev k vyzvednutí stěžovatelce nepodařilo vyvrátit z doručenky vyplývající domněnku, že zásilka byla k vyzvednutí připravena již v pondělí 16. 1. 2023. Stěžovatelka předložila výzvu k vyzvednutí zásilky (vhozenou do její schránky dne 16. 1. 2023), na které u řádku „Zásilku si můžete vyzvednout dnes“ nebylo žádné datum uvedeno. To je třeba z níže uvedených důvodů vyložit tak, že dnes, tedy 16. 1. 2023, zásilka na poště k vyzvednutí připravena nebyla. Na dílčím dodacím lístku připojenému k prvotní výzvě je potom v kolonce „Uloženo do“ uvedeno datum 27. 1. 2022. Připadlli poslední den 10denní lhůty podle ukládací pošty na 27. 1. 2023, pak lze v tomto případě dovodit, že její běh započal až dne 18. 1. 2023, tedy v souladu s den po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. , bod 21). Na opakované výzvě k vyzvednutí zásilky pak je přímo uvedeno, že „Zásilka je připravena k vyzvednutí ode dne 17. 1. 2023“ a „Zásilku si vyzvedněte nejpozději do 27. 1. 2023“. Podle stěžovatelky se zásilka na ukládací poště sice nacházela již v pátek 16. 1. 2023, roztříděna a k výdeji připravena však byla až následující den, tedy v úterý 17. 1. 2023, což nepovažuje s ohledem na velikost a možnosti tamní pošty za nestandardní.“

54. Z obecného jazykového významu předmětné informace uvedené na výzvě k vyzvednutí zásilky (tj. Vyzvednout si ji můžete dnes tj. XXXXXX V dalších dnech Ode dne: úterý od 8:00) se pak podává, že je-li v případě jednoho dne možnost vyzvednutí proškrtnuta (uvedené křížků) a v případě navazujícího dne je uveden konkrétní časový údaj (tj. od 8:00), znamená to, že v případě prvního dne (6. 5. 2024) zásilka na poště k vyzvednutí připravena nebyla a byla připravena až den následující (7. 5. 2024). V případě prvního dne totiž žádný konkrétní časový údaj pro možnost vyzvednutí uveden nebyl.

55. Rovněž je podstatné, že dle výzvy k vyzvednutí zásilky byl poslední den, kdy bylo možné zásilku na poště vyzvednout, den 17. 5. 2024. Připadlli poslední den desetidenní lhůty podle ukládací pošty na 17. 5. 2024, pak lze i s poukazem na zmíněné symboly (křížky) dovodit, že její běh započal až dne 8. 5. 2024, tedy v souladu s den po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (7. 5. 2024).

56. Z informace o sledování zásilek České pošty, s.p. pak nevyplývá nic o tom, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí.

57. Tedy, z obecného jazykového významu předmětné informace uvedené na výzvě k vyzvednutí zásilky, z uvedení dne 17. 5. 2024 jako posledního dne pro možné vyzvednutí zásilky (na výzvě), ze sdělení České pošty, s.p. ze dne 5. 3. 2026 a ze shora uvedené judikatury se podává, že předmětná zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí v pondělí dne 6. 5. 2024 na poště k vyzvednutí připravena nebyla, ale byla připravena k vyzvednutí až dne 7. 5. 2024.

58. Žalobkyně tedy předestřela jinou srovnatelně pravděpodobnou verzi reality a s pomocí výzvy k vyzvednutí zásilky (její kopie) a sdělení České pošty ze dne 5. 3. 2026 dostatečně zpochybnila z doručenky vyplývající údaj o možnosti vyzvednout písemnost již dne 6. 5. 2024. Žalobní tvrzení, že zásilka byla připravena k vyzvednutí až dne 7. 5. 2024, považuje soud za plausibilní. Z toho plyne, že teprve dne 7. 5. 2024 byly splněny všechny podmínky, aby mohla začít běžet desetidenní lhůta ve smyslu , tato lhůta počala běžet dne 8. 5. 2024 ( ) a skončila by dne 17. 5. 2024. Dne 17. 5. 2024 si však žalobkyně zásilku na poště vyzvedla, nedošlo tedy k doručení fikcí, ale převzetím zásilky (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2015, č. j. -19). V každém případě tedy prvostupňové rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 17. 5. 2024 (pátek), patnáctidenní lhůta pro odvolání počala běžet následující den a uplynula v pondělí dne 3. 6. 2024 (podle ). Odvolání žalobkyně bylo podáno dne 3. 6. 2024 a je tedy včasné.

59. Soud tak shledal, že první žalobní námitka je důvodná. Již to samo o sobě postačuje ke konstatování, že napadené rozhodnutí, kterým žalovaná považovala odvolání za opožděné, je v rozporu se zákonem a musí být soudem zrušeno. V dalším řízení bude žalovaná vycházet z toho, že odvolání žalobkyně bylo včasné.

60. Pro úplnost se však soud vyjádří i ke druhé žalobní námitce. Žalobkyně dále namítala, že odvolací lhůta začala běžet až doručením prvostupňového rozhodnutí právnímu zástupci žalobkyně, nikoliv již doručením samotné žalobkyni.

61. Podle účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

62. Podle s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

63. Podle vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle , popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“.

64. Účastník řízení je oprávněn zvolit si zmocněnce pro zastupování v řízení, a to i v jeho průběhu. Z ust. vyplývá, že toto zmocnění musí správnímu orgánu prokázat písemnou plnou mocí. Z toho lze dovodit, že vůči správnímu orgánu může být zastoupení (prokázání plné moci) účinné teprve ve chvíli, kdy mu bylo doručeno.

65. Z hlediska , je-li rozhodnutí zasíláno poštou, předáním k doručení se rozumí jeho skutečné předání provozovateli poštovních služeb k přepravě adresátovi, tím rozhodnutí opouští vnitřní sféru správního orgánu a je vydáno (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2023, č. j. -26, či ze dne 30. 9. 2011, č. j. -74). Od vydání rozhodnutí je jím správním orgán dále zásadně vázán (rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2011, č. j. -82).

66. V daném případě je prvostupňové rozhodnutí ve spise datováno dne 30. 4. 2024 a podle razítka na jeho originálu bylo téhož dne také vypraveno. Z toho by se podávalo, že rozhodnutí bylo vydáno (ve smyslu ) dne 30. 4. 2024. Žalobkyně toto datum rozporovala, namítala, že rozhodnutí bylo předáno k poštovní přepravě teprve dne 2. 5. 2024. Žalovaná pak k tomu ve vyjádření ze dne 4. 8. 2026 uvedla, že prvostupňové rozhodnutí bylo předáno k doručení provozovateli poštovních služeb ve smyslu dne 2. 5. 2024, čímž učinila tvrzení žalobkyně nesporným. Pro úplnost pak soud uvádí, že z webové informace o sledování zásilek České pošty, s. p., a také z poštovního podacího archu, kdy soud tytoy provedl k důkazu, rovněž vyplývá, že zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 2. 5. 2025. Z toho plyne, že prvostupňové rozhodnutí nebylo vydáno dne 30. 4. 2024, jak je na něm nesprávně uvedeno, ale dne 2. 5. 2024.

67. Nicméně, ani toto pozdější datum vydání prvostupňového rozhodnutí ke dni 2. 5. 2024, kdy dané rozhodnutí opustilo vnitřní sféru správního orgánu, nemění nic na tom, že zmocnění k zastupování žalobkyně bylo správnímu orgánu oznámeno a prokázáno plnou mocí teprve dne 6. 5. 2024, tedy po vydání prvostupňového rozhodnutí.

68. Vydáním rozhodnutí se stává rozhodnutí platné a pro správní orgán závazné. Žalobkyně však správnímu orgánu I. stupně oznámila své zastoupení teprve dne 6. 5. 2024, k čemuž přiložila plnou moc ze stejného dne. Teprve od tohoto okamžiku se tak vůči němu stalo právní zastoupení účinné, nemohlo však založit účinky zpětně pro úkony, které byly správním orgánem již dříve učiněny. Ustanovení lze vyložit jedině tak, že účinnost zastoupení vzhledem ke správnímu orgánu může nastat nejdříve tehdy, kdy je mu oznámeno. Nemůže však působit zpětně na úkony již správním orgánem vykonané, nic takového ze nevyplývá. Pokud tedy plná moc byla doručena správnímu orgánu teprve poté, co bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno, tj. poté, co byl jeho stejnopis předán k doručení a nebyl již v dispozici správního orgánu, nemůže to mít vliv na podmínky, které byly dány v době vydání rozhodnutí. ani neupravuje povinnost, dle které by v případě převzetí zastoupení musely být již vypravené písemnosti znovu doručovány též zástupci.

69. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2015, č. j. -19, dle kterého: „Pokud jde o žalovaného, vůči němu sice účinky (procesní) týkající se ukončení zastupování nastaly dnem 9. 5. 2011, žalovaný však ode dne, kdy se o této výpovědi plné moci dozvěděl, vůči zmocněnci stěžovatele žádný úkon neučinil. Fikce doručení napadeného rozhodnutí totiž není spjata s úkonem správního orgánu vůči zmocněnci v době, kdy úložní lhůta běží a uplyne, nýbrž fikce doručení nastoupí výlučně v důsledku marného uplynutí úložní lhůty bez dalšího.“ Obdobně, v dané věci v době, kdy se správní orgán I. stupně dozvěděl o právním zastoupení, již bylo prvostupňové rozhodnutí v procesu doručování, což již nevyžadovalo žádnou aktivitu správního orgánu, bylo vně jeho vnitřní sféry. Ze správního spisu plyne, že dne 6. 5. 2024 byl učiněn neúspěšný pokus o doručení žalobkyni. Jak vyplynulo z provedených důkazů, zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 7. 5. 2024, tím začala automaticky běžet desetidenní úložní lhůta, kdy v její poslední den dne 17. 5. 2024 si žalobkyně zásilku převzala, čímž došlo k doručení prvostupňového rozhodnutí. Předložení plné moci v průběhu doručování prvostupňového rozhodnutí již na to nemohlo mít vliv.

70. Ze skutečnosti, že správní orgán I. stupně následně zaslal prvostupňové rozhodnutí i právnímu zástupci žalobkyně, nelze dovozovat nic ve vztahu k již perfektnímu doručení prvostupňového rozhodnutí žalobkyni. Pozdější poskytnutí prvostupňového rozhodnutí novému zástupci může být maximálně projevem dobré správy, nemůže však založit „nové“ doručení prvostupňového rozhodnutí, a tedy ani novou lhůtu k podání odvolání.

71. Judikatura odkazovaná žalobkyní není na posuzovanou věc přiléhavá, Krajský soud v Ústí nad Labem totiž v rozsudku ze dne 30. 4. 2012, č. j. -31 řešil případ, ve kterém byl tamní žalobce právně zastoupen již před vydáním rozhodnutí. V posuzovaném případě se však jedná o odlišnou situaci, neboť žalobkyně plnou moc k zastupování doručila správnímu orgánu až po vydání rozhodnutí, nelze tak aplikovat závěry odkazované judikatury.

72. Soud tak uzavírá, že správní orgán I. stupně nepochybil, pokud prvostupňové rozhodnutí doručoval žalobkyni, a nikoliv jejímu právnímu zástupci, kterému nebyl povinen rozhodnutí znovu zasílat poté, co mu byla později (tj. po vydání rozhodnutí) předložena plná moc. Jinými slovy, k doručení prvostupňového rozhodnutí došlo již jeho doručením žalobkyni, kdy od toho momentu počala běžet lhůta k podání odvolání. V důsledku toho se nemůže uplatnit ani , neboť v době vydání prvostupňového rozhodnutí žalobkyně zastoupena nebyla. Druhá žalobní námitka tedy nebyla důvodná.

73. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud shledal důvodnou první žalobní námitku, soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost ( ). S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení ( ). Žalovaná je v dalším řízení vázána právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku ( ).

74. O nákladech řízení soud rozhodl dle ve spojení s ust. věty první Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobkyní představují soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč, soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (dle , , , d) , advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. převzetí právního zastoupení, podání žaloby), tedy celkem 6 200 Kč, dále v odměně za 2 úkony právní služby po 4 620 Kč (podání kasační stížnosti, účast na jednání) a 1 úkon v hodnotě ½ úkonu po 2 310 Kč (replika ze dne 31. 1. 2025), dle , , , písm. g), k), odst. 2 a 3 , advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a náhradě hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč a 3 x 450 Kč ( téže vyhlášky), tedy celkem za úkony 19 700 Kč, a dále DPH o sazbě 21% ve výši 4 137 Kč ( ). Celková výše nákladů řízení tedy činí částku 31 837 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 18. září 2026

Mgr. Kateřina Peroutková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.