Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Ad 1/2026 - 60

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobkyně: J. Č.

jako procesní nástupkyně zemř. M. Š.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/163435-921, č. j. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/163435-921, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předcházející řízení

1. Žalobkyně dne 23. 4. 2025 požádala o přiznání příspěvku na péči. Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Brně rozhodnutím ze dne 18. 7. 2025, č. j. X, příspěvek nepřiznal. Vycházel z posouzení Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 8. 7. 2025, podle něhož žalobkyně nebyla osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

2. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala. Namítla, že její zdravotní obtíže nebyly posouzeny ve vzájemných souvislostech ani podle jejich skutečných dopadů na každodenní život. Tvrdila, že potřebuje pravidelnou pomoc při většině základních životních potřeb a že její stav odpovídá nejméně středně těžké, případně vyšší závislosti.

3. Pro odvolací řízení byl zdravotní stav žalobkyně posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, detašovaným pracovištěm v Brně (dále jen „PK MPSV“ nebo „posudková komise“). Posudková komise jednala dne 23. 10. 2025 bez osobní účasti žalobkyně.

4. Posudková komise vycházela ze spisu žalovaného, spisu IPZS, sociálního šetření ze dne 25. 4. 2025 a zdravotnické dokumentace. Výslovně uvedla nálezy praktické lékařky ze dne 7. 5. a 12. 8. 2025, propouštěcí zprávy z neurologických hospitalizací v březnu a květnu 2025, zprávu z následné ošetřovatelské péče a neurologický nález ze dne 23. 9. 2025. Dokumentaci označila za dostatečnou k projednání věci v nepřítomnosti a uvedla, že mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory významné pro posudkový závěr.

5. Za dlouhodobě nepříznivý považovala posudková komise zdravotní stav související zejména se stavem po gastrektomii pro nádorové onemocnění, kachexií a závažným postižením nosných kloubů. Z těchto důvodů uznala za nezvládané mobilitu, osobní aktivity a péči o domácnost. U mobility poukázala na kachexii, celkovou slabost, poruchy trávení, těžkou gonartrózu levého kolenního kloubu a náhradu pravého kolenního kloubu. Žalobkyni proto zařadila do stupně I (lehká závislost) a platnost posouzení stanovila trvale. Ostatní základní životní potřeby posudková komise považovala za zvládané.

6. Komise zaznamenala, že žalobkyně dne 27. 3. a 6. 5. 2025 prodělala dvě ischemické cévní mozkové příhody. Citované podklady popisovaly původně těžkou levostrannou hemiparézu, plegii levé horní končetiny, podezření na neglect syndrom, nejistou chůzi s chodítkem a omezený dosah chůze; neurologický nález ze dne 23. 9. 2025 označil stav za stacionární a vyslovil podezření na rozvoj smíšené vaskulární a Alzheimerovy demence. Následky těchto příhod však komise do funkčního hodnocení nezahrnula. Uzavřela, že příhody vzniklé v roce 2025 tuto podmínku nesplňují, neboť nelze předvídat konečný výsledek léčby ani funkční zdatnost po stabilizaci. V závěru výslovně uvedla, že stav po vzniku cévní mozkové příhody se nehodnotí.

7. Následně bylo vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/163435-921, č. j. MPSV-2025/237280-921 („napadené rozhodnutí“). Žalovaný jím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobkyni přiznal od 1. 4. 2025 příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně pro závislost ve stupni I. Posudek komise označil za úplný, přesvědčivý a bezrozporný. Neurologické následky i namítané kognitivní obtíže podle něj nebylo možné zohlednit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

8. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. Namítá nedostatečné posouzení zdravotního stavu, zejména následků opakovaných cévních mozkových příhod a kognitivní poruchy. Tvrdí, že kombinace fyzických a kognitivních omezení podstatně zvyšuje její závislost na pomoci jiné osoby a že žalovaný jednotlivá postižení posoudil izolovaně.

9. Podle žalobkyně neodpovídá posudkový závěr jejímu skutečnému fungování v domácím prostředí. Potřebuje pomoc či dohled při pohybu, orientaci, porozumění situacím, rozhodování, organizaci dne, kontrole užívání léků a zajištění bezpečnosti.

10. Žalobkyně dále uvádí, že není schopna samostatně vyřizovat administrativní záležitosti ani komunikovat s úřady; tyto činnosti za ni s jejím vědomím zajišťuje blízká osoba. Zdůrazňuje, že žaloba vychází pouze ze skutečností a podkladů, které byly žalovanému známy v době jeho rozhodování. Přípisem ze dne 27. 1. 2026 žalobkyně soudu předložila ještě Propouštěcí zprávu Interního oddělení Nemocnice Kyjov ze dne 23. 1. 2026.

11. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Má za to, že posudková komise měla k dispozici veškeré relevantní lékařské zprávy i úplnou zdravotní dokumentaci a všechny podklady řádně zhodnotila.

12. Žalovaný připouští, že žalobkyně vyžaduje pravidelnou každodenní pomoc a dohled, podle posudku však nezvládá pouze tři základní životní potřeby. Obtíže s pohybem byly zohledněny v mobilitě a potřeba pomoci s administrativou v osobních aktivitách; obě potřeby byly uznány za nezvládané.

13. Potíže s orientací a s kontrolou užívání léků podle žalovaného neodůvodňují uznání dalších potřeb. Před cévními mozkovými příhodami měla žalobkyně podle posudku zachované duševní, zrakové i motorické kompetence pro orientaci a péči o zdraví. Posudek považuje za srozumitelný, úplný a souladný s právními předpisy i judikaturou.

III. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného [, 2 , , dále jen „].

15. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro to jednak byly splněny zákonem stanovené podmínky ( ), a jednak soud zjistil vady, pro které lze ve věci bez jednání rozhodnout.

16. Žaloba je důvodná.

17. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně č. , o sociálních službách („“) a ve , kterou se provádějí některá ustanovení („vyhláška“).

18. Podle je dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Podle téhož zákona se osoba starší 18 let považuje za závislou ve stupni I, nezvládá-li tři nebo čtyři potřeby, ve stupni II, nezvládá-li pět nebo šest potřeb, ve stupni III, nezvládá-li sedm nebo osm potřeb, a ve stupni IV, nezvládá-li devět nebo deset potřeb.

19. Základní životní potřeby vymezuje . Rozhodující je funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nikoli samotný název diagnózy. Při hodnocení je třeba zkoumat, zda osoba dokáže jednotlivé potřeby pravidelně rozpoznat, provést a zkontrolovat v přijatelném standardu, a to s využitím zachovaných schopností a běžně dostupných pomůcek. Podrobnosti stanoví , a příloha č. 1 vyhlášky.

20. Posouzení zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků je odbornou medicínskou otázkou. Soud proto nenahrazuje posudkový závěr vlastní úvahou. Je však povinen hodnotit, zda posudek, který byl pro správní orgán stěžejním důkazem, je jednoznačný, určitý, úplný, celistvý a přesvědčivý. Musí se vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi a obtížemi namítanými posuzovanou osobou a své závěry konkrétně vysvětlit. Chybějící medicínské hodnocení nemůže doplnit soud ani správní orgán vlastními domněnkami (srov. rozsudky NSS ze dne 8. 12. 2021, č. j. -30, a ze dne 24. 3. 2021, č. j. -71).

21. Posouzení stupně závislosti musí vycházet ze všech zákonných podkladů, zejména ze zdravotnické dokumentace, výsledku sociálního šetření a podle potřeby z funkčních či osobních vyšetření. Sociální šetření je podkladem podpůrným, jeho konkrétní zjištění však nelze přehlédnout. Jsou-li v rozporu s medicínským závěrem nebo s tvrzeními, která mají oporu v lékařských nálezech, musí posudková komise rozpor odstranit nebo přesvědčivě vysvětlit (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j. -32, a ze dne 22. 7. 2015, č. j. -50).

22. V projednávané věci je rozhodující, zda posudková komise mohla bez dalšího vyloučit z hodnocení funkční následky dvou cévních mozkových příhod jen proto, že obě vznikly v roce 2025 a ke dni posouzení od nich ještě neuplynul jeden rok. Soud dospěl k závěru, že takový postup nebyl dostatečně odborně odůvodněn.

23. Definice v obsahuje dvě alternativy. Zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý nejen tehdy, jestliže již déle než jeden rok fakticky trvá, ale také tehdy, jestliže podle poznatků lékařské vědy déle než jeden rok trvat má. Zákon tedy nevyžaduje, aby správní orgán vždy vyčkal uplynutí jednoho roku od vzniku postižení. U zdravotního stavu, který dosud netrvá jeden rok, je nezbytné odborně posoudit, zda podle poznatků lékařské vědy lze očekávat, že funkční omezení budou trvat déle než jeden rok; samotná skutečnost, že od vzniku postižení dosud neuplynul rok, nepostačuje k vyloučení jeho hodnocení jako dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu

24. V případě žalobkyně nastala první cévní mozková příhoda dne 27. 3. 2025 a druhá dne 6. 5. 2025. Ke dni napadeného rozhodnutí dne 28. 11. 2025 proto jejich následky skutečně netrvaly déle než jeden rok. Tato samotná časová okolnost však neodpovídá na otázku, zda podle poznatků lékařské vědy měly přesáhnout dobu jednoho roku. Posudek měl tuto otázku výslovně a individuálně vyhodnotit.

25. Komise individualizované prognostické hodnocení nepodala. Omezila se na tvrzení, že nelze předvídat konečný výsledek léčby a funkční zdatnost žalobkyně po stabilizaci. Nevysvětlila však, z jakých konkrétních medicínských poznatků tento závěr plyne, jaký další vývoj či rehabilitační efekt lze u devětasedmdesátileté žalobkyně očekávat, které funkční následky jsou pravděpodobně přechodné a zda alespoň některé z nich nemají podle odborných poznatků trvat déle než rok. Z pouhé nejistoty ohledně konečného rozsahu následků přitom ještě neplyne, že žádný z nich podle poznatků lékařské vědy neměl překročit dobu jednoho roku.

26. Potřeba podrobného prognostického závěru byla tím naléhavější, že podklady citované přímo v posudku nebyly jednoznačné. Na jedné straně dokládaly rehabilitační zlepšení a pokles některých neurologických skóre při propuštění. Na druhé straně popisovaly opakovanou ischemickou příhodu, původně těžkou levostrannou hemiparézu, plegii levé horní končetiny, podezření na neglect syndrom a závislost chůze na chodítku. Neurologický nález ze dne 23. 9. 2025 označoval neurologický stav za stacionární a vyslovoval podezření na rozvoj smíšené vaskulární a Alzheimerovy demence. Soud z těchto údajů nečiní medicínský závěr o dlouhodobosti. Právě jejich možný rozdílný význam však měla posudková komise odborně vyhodnotit a vysvětlit.

27. Posudek je neúplný i z hlediska rozhodného časového okamžiku. Jeho závěr opakovaně hodnotí stav „k datu vydání napadeného rozhodnutí“, čímž podle terminologie užité v rozhodnutí žalovaného míní prvostupňové rozhodnutí ze dne 18. 7. 2025, a současně uvádí, že posuzovaný stav trval již ke dni podání žádosti. Není však přesvědčivě vysvětleno, jak byly zohledněny poznatky dostupné do rozhodnutí žalovaného dne 28. 11. 2025, zejména neurologický nález ze září 2025. Právě stav v době rozhodování odvolacího orgánu je pro soudní přezkum rozhodný.

28. Sociální šetření proběhlo dne 25. 4. 2025, tedy po první, ale před druhou cévní mozkovou příhodou. Samo proto nemohlo zachytit následky druhé příhody ani později tvrzené kognitivní změny. Komise přesto z tohoto šetření dovozovala, co žalobkyně před cévními mozkovými příhodami „jistě“ zvládala. Taková hypotetická rekonstrukce předchozího stavu nemohla nahradit zjištění aktuálních funkčních dopadů zdravotního stavu a jejich prognózy.

29. Žalobkyně již v odvolání namítala nezvládání více životních potřeb. Neurologický nález ze dne 23. 9. 2025 došel komisi před jejím jednáním; po seznámení s podklady jej žalobkyně dne 12. 11. 2025 předložila znovu a setrvala na námitkách. Komise nález v posudku reprodukovala, jeho závěry o stacionárním stavu a možné smíšené demenci však ve vztahu k orientaci, péči o zdraví a dalším potřebám konkrétně nerozebrala, protože stav po příhodách předem vyloučila z hodnocení. Žalovaný měl za této situace vyžádat doplnění posudku. Nemohl chybějící odborné hodnocení nahradit obecným tvrzením, že zpráva již byla zohledněna.

30. Námitky týkající se organizace dne, porozumění situacím, rozhodování, bezpečnosti a kontroly užívání léků se obsahově vztahují zejména k základním životním potřebám orientace a péče o zdraví. Komise však jejich zvládání posoudila převážně podle předpokládaného stavu před cévními mozkovými příhodami. Nevysvětlila, zda a jak se v době rozhodování žalovaného na těchto schopnostech projevovala hemiparéza, možná kognitivní porucha a jejich vzájemné působení.

31. Také u dalších sporných potřeb posudek místy vychází spíše z obecných předpokladů než z konkrétního funkčního hodnocení. U oblékání, hygieny a výkonu fyziologické potřeby uvádí, jaké závažné anatomické, smyslové či duševní postižení nebylo zjištěno před příhodami, a počítá s různými facilitátory. Nevysvětluje však ve vztahu k rozhodné době, které jednotlivé aktivity žalobkyně skutečně dokázala rozpoznat, provést a zkontrolovat a zda pro ni byly předpokládané pomůcky reálně použitelné. Tento nedostatek souvisí s nosnou vadou posudku: aktuální stav po příhodách nebyl funkčně posouzen vůbec.

32. Posudkové hodnocení přitom musí postihnout funkční dopad zdravotního stavu jako celku. Samotné vyjmenování jednotlivých diagnóz nepostačuje, pokud není vysvětlen jejich společný vliv na schopnost potřebu rozpoznat, provést a zkontrolovat. V projednávané věci je právě kombinace pohybových a tvrzených kognitivních omezení jádrem žalobní argumentace. Posudek se s touto kombinací přesvědčivě nevypořádal.

33. Zjištěná vada posudku, resp. v návaznosti na něj nesprávný postup žalovaného, mohla mít vliv na výsledek řízení. Žalobkyně byla uznána za neschopnou zvládat tři potřeby. Uznání dalších dvou potřeb by již odpovídalo stupni II závislosti. Soud proto nemůže nedostatek posudku označit za nepodstatný.

34. Soud nicméně nepřisvědčuje žalobkyni v tom, že samotná faktická pomoc blízké osoby nebo subjektivně pociťovaná potřeba pomoci automaticky prokazuje nezvládání určité základní životní potřeby. Rozhodující musí být objektivizovaný funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Právě tento dopad však musí být zjištěn úplným a přesvědčivým odborným posouzením.

35. Obtíže s pohybem již byly zohledněny v nezvládané mobilitě. Pomoc při komunikaci s úřady a vyřizování administrativy žalovaný zahrnul do nezvládaných osobních aktivit. Tyto okolnosti proto samy o sobě přiznání vyššího stupně neodůvodňují. Neodstraňují však nedostatky posouzení orientace, péče o zdraví a případných dalších potřeb dotčených neurologickými a kognitivními následky.

36. Soud nemá odborné znalosti k tomu, aby sám určil prognózu následků cévních mozkových příhod, potvrdil diagnózu demence nebo stanovil přesný počet nezvládaných potřeb. Nemůže proto žalobkyni přímo přiznat konkrétní stupeň příspěvku. Může pouze konstatovat, že napadené rozhodnutí vychází z posudku, který rozhodné medicínské otázky nezodpověděl.

37. V dalším řízení žalovaný vyžádá doplnění, případně nové posouzení stupně závislosti. Posudkový orgán musí zejména: (a) stanovit a odůvodnit prognózu funkčních následků obou cévních mozkových příhod ve vztahu k ročnímu kritériu podle ; (b) vyhodnotit neurologický nález ze dne 23. 9. 2025 a případné další časově relevantní zprávy; (c) posoudit společný dopad tělesných a kognitivních obtíží na jednotlivé aktivity základních životních potřeb; a (d) odstranit či vysvětlit rozpory mezi zdravotnickými podklady, sociálním šetřením a tvrzeními žalobkyně.

38. Žalovaný následně znovu posoudí, které základní životní potřeby žalobkyně nezvládala v rozhodné době před vydáním napadeného rozhodnutí a do jakého stupně závislosti měla být v této době zařazena. Nové rozhodnutí musí vycházet z posudku, který bude úplný, vnitřně souladný a přesvědčivě odůvodněný ve vztahu ke konkrétním aktivitám vymezeným prováděcí vyhláškou.

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

39. Soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí podle ve spojení s zrušil pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, který vyžaduje zásadní doplnění, a podle téhož zákona věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ).

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle . Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadovala a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly. Neúspěšný žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 22. září 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně