Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 Az 3/2026 - 101

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaromírem Klepšem v právní věci

žalobkyně: M. B.

st. příslušnost Moldavská republika

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-1417/ZA-ZA15--ZA01-2025 o neudělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-1417/ZA-ZA15--ZA01-2025, neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle , , a , o azylu (dále jen „ “).

2. Žalobkyně včasnou žalobou toto rozhodnutí napadla. Namítla, že je nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předchozího správního řízení. To bylo jednostranné a neobjektivní. Žalovaný pak podle žalobkyně porušil svou povinnost postupovat řádným procesním způsobem, se zásadami a činností správních orgánů. Rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné a zákon je vyložen chybně. Použité informace Ministerstva vnitra nejsou informace o zemi původu aktuální, podle žalobkyně by měl posoudit správní orgán informace aktuální. To zakládá vadu neúplného zjištění skutkového stavu.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při rozhodování vzal v úvahu žalobkyní uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a má za to, že přijaté řešení od povídá okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Po jejich posouzení však nezjistil žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle , , či citovaného , proto nebyla mezinárodní ochrana udělena v žádné z jejich forem. Ze samotných výpovědí žalobkyně vyplývá, že hlavním motivem její žádosti byla snaha dlouhodobě pobývat na území České republiky, pracovat zde a umožnit přesídlení své rodiny. Takové důvody jsou důvody ekonomické a rodinné povahy, které nejsou azylově relevantní a nezakládají nárok na udělení azylu ani doplňkové ochrany. Pokud žalobkyně poukazuje na nestabilní situaci v Moldavsku a obavy související s válkou na Ukrajině, žalovaný konstatuje, že obecná bezpečnostní či politická situace v zemi původu sama o s obě nepředstavuje pronásledování ani skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu , , nebo . Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by ona sama byla v Moldavsku vystavena pronásledování z důvodu rasy, národnosti, náboženství, politického názoru či příslušnosti k určité sociální skupině. Ani obavy žalobkyně týkající se jejího syna nezakládají důvod pro udělení mezinárodní ochrany žalobkyni. Žalobkyně sama uvedla, že jejímu synovi bylo doručeno předvolání k vojenskému cvičení, nikoli povolávací rozkaz k účasti v ozbrojeném konfliktu. Současně vypověděla, že syn na předvolání nereagoval a podle jejích informací proti němu nebyly podniknuty žádné další kroky. Žalobkyně rovněž potvrdila, že předvolání nebylo doručeno přímo synovi a že sousedka měla sdělit, že se syn v místě bydliště nezdržuje. Z jejích tvrzení tak nevyplývá, že by syn byl vystaven bezprostřednímu riziku nuceného odvodu či jinému zásahu dosahujícímu intenzity pronásledování nebo vážné újmy. Zdůraznil, že případné obavy o syna představují obavy vztahující se k jiné osobě. Předmětem posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je situace samotné žalobkyně a existence individuálně hrozícího pronásledování nebo vážné újmy vůči je jí osobě. Žalobkyně však žádné takové skutečnosti netvrdila ani neprokázala.

4. Žalobkyně se k replice žalovaného nevyjádřila.

II. Napadené rozhodnutí

5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul pohovor se žalobkyní dne 16. 12. 2025 a tvrzené důvody žádosti pro mezinárodní ochranu: nestabilní a nepříznivá ekonomická situace na území Moldavska, předvolání na vojenské cvičení syna.

6. Dále se zabýval výpovědí žadatelky, kterou vyhodnotil jako věrohodnou. Zjištěné skutečnosti pak posoudil z hlediska důvodů pro udělení azylu podle , b) . Neshledal přitom, že by žalobkyně byla pronásledována ať už pro uplatňování politických práv a svobod, nebo z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Neshledal ani důvody pro udělení azylu z důvodu sloučení rodiny podle . Konstatoval rovněž, že na základě přechodných ustanovení poté není možné udělit národní humanitární azyl.

7. Při posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany se žalovaný zabýval otázkou skutečného nebezpečí vážné újmy – trestem smrti nebo popravou, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Žalovaný v této souvislosti neshledal, že by v Moldavsku hrozil žalobkyni trest smrti, ten tam ostatně není možné uložit. Žalobkyni ani nehrozí smrt ze strany soukromých osob. Žalobkyně pak neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily obavám z mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Dokládané předvolání syna se týká jeho osoby, který je plnoletý, na území Moldavska pak neprobíhá ozbrojený konflikt, neprobíhá odvod branců do armády na Ukrajinu. Předmětné předvolání se pak vztahuje i k osobě jiného jména, než jejího syna. Ekonomická situace v Moldavsku pak nepředstavuje nebezpečí vážné újmy. K možné újmě v důsledku svévolného násilí v ozbrojeném konfliktu pak shledal, že na území Moldavska neprobíhá mezinárodní či vnitřní ozbrojený konflikt. Jelikož pak nikomu z rodinných příslušníků žalobkyně nebyla udělena doplňková ochrana, nejsou důvody ani pro udělení doplňkové ochrany podle . Žalovaný vycházeje z informace o zemi původu neshledal, že by se po návratu do vlasti měla žalobkyně potýkat s diskriminačním chováním ze strany moldavských úřadů.

III. Jednání ve věci

8. Jednání ve věci se konalo dne 24. 9. 2026 za přítomnosti soudem ustanoveného tlumočníka do ruského jazyka RSDr. Miroslava Grossmanna (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2026, č. j. – 30).

9. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána k jednání, soud proto jednal v její nepřítomnosti. Soud dodává, že žalobkyni předtím vzhledem jí tvrzené neznalosti českého jazyka, krátkého pobytu na území před podáním žádosti o mezinárodní ochranu a k tomu, že v řízení o žádosti jí žalovaný zajistil tlumočení, zajistil nad rámec svých povinností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2024, č. j. – 80) překlad stěžejních soudních listin do ruského jazyka, aby tak v řízení mohla adekvátně bránit svá práva.

10. Žalovaný pak na jednání setrval na svém procesním stanovisku. Poukázal na to, že žalobkyní tvrzené důvody by mohly svědčit některému z pobytových titulů, nikoliv však mezinárodní ochraně.

11. Soud shledal, že věc lze rozhodnout na základě podkladů, které jsou obsažené ve správním spise, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. – 117, [č. 2383/2011 Sb. NSS]).

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

12. Městský soud v Praze před projednáním věci shledal, že žalobkyně jako oprávněná osoba podala žalobu včas v jednoměsíční lhůtě /srov. /. Žaloba poté, přes svoji stručnost, splňuje formální požadavky na ni kladené (srov. ), přičemž je z ní patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( ), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice).

13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu dne 11. 12. 2025 a údaje k této žádosti poskytla přede dnem 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící podle znění účinného přede dnem 12. 6. 2026.

14. Podle v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů vyplývají.

15. Žalobkyně svůj azylový příběh vylíčila při pohovoru dne 16. 12. 2025. Uvedla, že v ČR by chtěla žít, pracovat, přivézt sem svoji rodinu, v Moldavsku je nestabilní situace. Ve vlasti má dceru a syna, sestru, která bydlí v P. Syn ani dcera nemají konkrétní problémy v Moldavsku, pracují tam. Více se obává o syna, že by mohl bojovat na Ukrajinu. Absolvoval základní vojenskou službu, obdržel dopis, že se musí dostavit na vojenské cvičení. To probíhá tak, že člověka předvolají, naloží do auta, odvezou, nikdo neví kam. Cvičení mělo proběhnout v říjnu 2025, syn neuposlechl pozvánku, nešel tam. Předvolání nebylo doručeno oproti podpisu, takže syn se nemusel dostavit. Dopis převzala sousedka, žalobkyně jí poradila, aby řekla, že neví, kde syn je, že nebydlí domě. Z Moldavska vycestovala v září 2025 za účelem práce v Maďarsku, chtěla pracovat mimo Moldavsko, jsou tam velmi malé platy. Žalobkyně nebyla ve vlasti trestně stíhaná ani odsouzená za spáchání trestného činu, neměla ve vlasti problémy s policií, bezpečnostními orgány, soudy nebo jinými státními orgány, neměla ani jakékoliv jiné problémy. Do vlasti by se vrátit nechtěla, vše je tam strašně drahé, platy nízké. V ČR pracovala, zvykla si tu, učí se česky. Jako matka se snaží chránit své děti, bojí se, že by syn musel jít do armády. Výslovně uvedla, že to jsou všechny důvody, proč žádá o mezinárodní ochranu.

16. Žalobkyně v první řadě vytýká žalovanému rozhodnutí nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, má být jednostranné a neobjektivní. Dále namítla, že žalovaný nepostupoval řádným procesním způsobem, v rozporu se se zásadami a činností správních orgánů. Konkrétně pak namítla, že použité informace Ministerstva vnitra nejsou informace o zemi původu aktuální, což má za následek neúplné zjištění skutkového stavu. Nezákonnost spatřuje v tom, že zákon je vyložen chybně.

17. Žalobkyně tyto námitky uplatnila veskrze obecně. S výjimkou námitky neúplně zjištěného skutkového stavu nijak totiž nekonkretizovala, v čem mají spočívat uvedené vady napadeného rozhodnutí či jemu předcházejícího řízení. Soud se proto těmito otázkami zabýval v tom rozsahu, v jakém je povinen se jimi zabývat ex officio (srov. ).

18. Podle , (dále jen „ “) platí, že podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.

19. Správní spis obsahuje pro danou věc tyto podstatné dokumenty: žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 10. 12. 2025, poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu a protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 16. 12. 2025, zprávy o zemi původu Moldavsko – Základní přehled o zemi ze dne 7. 5. 2025, Přehled údajů o zemi za rok 2024 ze dne 6. 8. 2025, Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí, přístup úřadů a společnosti, přístup ke vzdělávání, lékařské péči, sociálním službám a na trh práce z 7. 1. 2025, seznámení se s podklady rozhodnutí ze dne 7. 1. 2026 a konečně napadené rozhodnutí ze dne 22. 1. 2025, č. j. OAM-1417/ZA-ZA15-ZA01-2025.

20. Úplnost své výpovědi a skutečnosti, o nichž vypovídala, sama žalobkyně potvrdila podpisem protokolu o pohovoru. Soud podotýká, že pohovor jí byl přetlumočen do ruského jazyka. Žalobkyně se seznámila s podklady správního řízení dne 7. 1. 2026, tj. včetně výše vyjmenovaných zpráv o zemi původu. Taktéž seznámení s těmito podklady bylo provedeno v ruském jazyce. Žalobkyně přitom uvedla, že další doplnění podkladů nenavrhuje, další skutečnosti a informace, které by žalovaný měl vzít v úvahu při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany nenavrhuje.

21. Ze žalovaného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se řádně zabýval žalobkyniným azylovým příběhem - nestabilní a nepříznivou ekonomickou situací na území Moldavska a předvoláním na vojenské cvičení syna. Žalobkyně netvrdí, že by nějakou skutečnost žalovaný do úvahy nevzal. Žalobkynin příběh pak žalovaný hodnotil optikou jednotlivých důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle - . Podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ani v jednom případě nebyly naplněny. Podle názoru soudu se přitom žalovaný vypořádal řádně se všemi těmito důvody. Ostatně žalobkyně ani konkrétně nenamítla, v čem by měla spočívat případná nesprávnost úvah žalovaného k jednotlivým důvodům pro udělení mezinárodní ochrany.

22. Ve vztahu k nebezpečí vážné újmy, coby důvodu pro udělení doplňkové ochrany podle pak žalovaný poukázal na to, že mu není známo, že by na území Moldavska probíhal vnitřní ani vnější ozbrojený konflikt, nedisponuje informací, že by probíhal odvod branců do armády k bojům na území Ukrajiny. Poukázal taktéž na to, že doložené předvolání na vojenské cvičení se týká navíc jiné osoby, než syna žalobkyně.

23. Těmto závěrům soud nemá co vytknout, neboť ze zpráv, které jsou součástí správního spisu, opačné závěry ani nevyplývají.

24. S odkazem na zprávu ze dne 6. 8. 2025 pak žalovaný uvedl, že pracovní agentury v Moldavsku zprostředkovávají nábory vhodných kandidátů na různé obory. Zdůraznil také, že ekonomické důvody nepředstavují důvody pro udělení mezinárodní ochrany a nepředstavují ani nebezpečí vážné újmy. Soud dodává, že obecně horší hospodářská situace sama ještě nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Podle konstantní judikatury Nevyššího správního soudu (dále jen „NSS“) totiž ekonomické důvody a s tím související těžké životní podmínky nejsou pro udělení mezinárodní ochrany relevantní, což vyplývá např. z rozsudků NSS ze dne 31. 10. 2003, č. j. -65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. -43, nebo ze dne 27. 8. 2003, č. j. -54.

25. Žalobkyně poté ve správním řízení nenamítla, že by informace o zemi původu snad měly být neaktuální a v soudním řízení ani nenamítla, v čem by tedy měla být skutková zjištění ze zpráv ještě doplněna či popřena. Jak přitom soud uvedl výše, jednotlivé informace pocházejí z počátku až do poloviny roku 2025, žalobkyně žádost podala dne 10. 12. 2025. Datum vydání těchto zpráv předcházející jen nepatrně den podání žádosti tedy taktéž samo osobě neindikuje, že by bylo nezbytné se zabývat aktuálnějšími skutečnostmi o zemi původu.

26. Žalovaný se tedy dostatečně zabýval oběma tvrzenými důvody pro mezinárodní ochranu a vyložil, z jakých důvodů nejsou relevantní. Soud tedy neshledal, že by žalované rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V postupu žalovaného pak neshledal žádné procesní pochybení – azylový příběh žalovaný zjistil výslechem žalobkyně v ruském jazyce, k tvrzeným důvodům pro mezinárodní ochranu shromáždil dostatečné podklady, žalobkyně se s nimi seznámila, nic jim nevytkla a doplnění skutkového stavu nežádala. Byť žalobkyně namítla neaktuálnost zpráv, z jejích námitek není zřejmé, v čem dalším by měl být skutkový stav oproti správnímu řízení doplněn.

27. K uplatněným námitkám tedy soud s ohledem na jejich obecnost po přezkoumání napadeného rozhodnutí shrnuje, že žalovaný se zabýval všemi tvrzeními žalobkyně, v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, opatřil si dostatek podkladů pro rozhodnutí a přihlížel ke všem podstatným okolnostem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, na základě, jakých skutečností a úvah dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobkyně nebyly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem, žalovaný tento svůj závěr dostatečným, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Soud tak dané námitky shledal nedůvodnými.

V. Závěr a náklady řízení

28. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle Žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Podle Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 24. září 2026

JUDr. Jaromír Klepš v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.