Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Az 4/2025 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci

žalobkyně: S. D.

zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s.

se sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-1571/ZA-ZA11-K18-2024,

takto:

I. V řízení se pokračuje.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-1571/ZA-ZA11-K18-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný posoudil její opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, a řízení zastavil podle téhož zákona. Žalobkyně současně požádala o přiznání odkladného účinku žalobě a na podporu své žádosti přiložila usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2025, č. j. -39, kterým uvedený soud přiznal odkladný účinek kasační stížnosti o zamítnutí její první žádosti o mezinárodní ochranu. Dále žalobkyně navrhla, aby soud řízení o žalobě dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přerušil po dobu řízení o této kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu.

2. Krajský soud oběma žádostem vyhověl a usnesením ze dne 24. 7. 2025 žalobě přiznal odkladný účinek a řízení přerušil do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci žalobkyně výše uvedené.

3. Dne 1. 9. 2026 žalobkyně soudu oznámila, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2026, č. j. -52, zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2025, č. j. -49, tak i rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 9. 2024, č. j. OAM-615/DS-D03-K03-2024, kterým byla její žádost o mezinárodní ochranu podaná dne 8. 8. 2024 zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Uvedla, že Nejvyšší správní soud zdůraznil, že samotná skutečnost, že žalobkyně uvedla novou skutečnost (svou odlišnou sexuální orientaci) až v průběhu soudního řízení, nemůže bez dalšího vést k závěru o nevěrohodnosti tohoto tvrzení. Uvedené závěry Nejvyššího správního soudu jsou dle žalobkyně zásadní rovněž pro nyní vedené řízení u nadepsaného soudu, neboť se přímo týkají jedné z hlavních skutečností, o které žalobkyně svou potřebu mezinárodní ochrany opírá v opakovaně podané žádosti.

4. Vzhledem k tomu, že odpadl důvod přerušení řízení, soud výrokem I. tohoto rozsudku vyslovil, že se v řízení pokračuje.

II. Obsah žaloby

5. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a namítá, že správní orgán nesprávně dovodil absenci nových skutečností oproti prvnímu řízení, ačkoliv její věc dosud nebyla meritorně posouzena. Uvedla, že její první žádost o mezinárodní ochranu podaná dne 8. 8. 2024 byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu z důvodu zařazení Senegalu mezi bezpečné země původu, přičemž podle § 16 odst. 4 zákona o azylu žalovaný tehdy neposuzoval existenci azylově relevantních důvodů.

6. Za nové skutečnosti žalobkyně označila především pokračující výhrůžky ze strany otce po jejím odchodu ze země původu a nově tvrzenou skutečnost, že je lesbické sexuální orientace. Uvedla, že právě její sexuální orientace představuje samostatný azylově relevantní důvod, který nebyl v předchozím řízení vůbec posuzován. Vysvětlila, že tuto okolnost neuvedla již při první žádosti, protože se styděla, dále z důvodu kulturních bariér a obavy hovořit o velmi citlivém tématu. V této souvislosti odkázala zejména na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 12. 4. 2016 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2019, č. j. -69, podle nichž pozdější sdělení sexuální orientace nemusí zpochybňovat věrohodnost žadatele o mezinárodní ochranu.

7. Dále žalobkyně uvedla, že jí v Senegalu hrozí pronásledování z důvodu pohlaví a příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Popsala, že byla již jako dítě určena k nucenému sňatku, hrozí jí ženská obřízka a po návratu do vlasti by čelila násilí jak ze strany rodiny, tak místní komunity. Namítla rovněž neexistenci účinné státní ochrany v místě svého původu. Na podporu svých tvrzení odkázala mimo jiné na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. , podle něhož může sexuální orientace zakládat příslušnost k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, a na rozsudek téhož soudu ze dne 9. 2. 2010, č. j. -51, týkající se nemožnosti získat ochranu od orgánů země původu.

8. Dále žalobkyně namítla pochybení v procesnímu postupu žalovaného, zejména porušení , a 4 a , , nedostatečné zjištění skutkového stavu, selektivní hodnocení podkladů a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Vytkla žalovanému, že vycházel pouze z hodnocení Senegalu jako bezpečné země původu, nezajistil si dostatek aktuálních informací o postavení žen a LGBT osob v Senegalu, nevypořádal se s podklady předloženými žalobkyní a opomenul informace svědčící v její prospěch. Současně poukázala na nesrovnalosti v překladu dokumentů z rakouského řízení, které mohly negativně ovlivnit posouzení jejího případu. K otázce nových skutečností v opakované žádosti odkázala zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. -96 a k požadavkům na práci se zprávami o zemi původu na rozsudky č. j. -81 a č. j. -103.

9. Žalovaný dle žalobkyně porušil zásadu non-refoulement a čl. 3 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 Úmluvy proti mučení a čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Uvedla, že v případě návratu do Senegalu jí hrozí vážná újma spočívající v nuceném sňatku, ženské obřízce, pronásledování ze strany rodiny a komunity i v diskriminaci a kriminalizaci z důvodu sexuální orientace.

10. Ze všech uvedených důvodů proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyně svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany odůvodňovala obavou z jednání svého otce, který ji měl nutit k uzavření sňatku a podrobení se ženské obřízce. V průběhu prvního správního řízení však neuvedla, že by byla lesbické sexuální orientace. Tuto skutečnost zmínila až v souvislosti s opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany, respektive až v rámci druhého návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.

12. Žalovaný setrval na závěru, že žalobkyně měla možnost tvrzenou sexuální orientaci uvést již v průběhu prvního správního řízení, ať již při pohovoru či následně prostřednictvím písemných podání. Podle žalovaného se proto nejedná o novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by mohla založit přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

13. Žalovaný namítl účelovost žaloby, uvedl, že žalobní body jsou konstruovány odtrženě od celkového kontextu napadeného rozhodnutí. Závěrem odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým se nadále ztotožňuje.

IV. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( ), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

15. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 21. 11. 2024 podala žalobkyně opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Uvedla, že je státní příslušnicí Senegalu, národnosti Severo, je svobodná, bezdětná, bez politické příslušnosti, vyznává islám. Ze Senegalu odcestovala přes Gambii a Německo do Rakouska (měla udělené turistické vízum, na základě kterého přicestovala). V Rakousku se setkala se svým bratrem a požádala tam o mezinárodní ochranu. Dne 8. 8. 2024 byla v rámci dublinského řízení předána do ČR.

16. Opakovanou žádost odůvodnila obavou z pronásledování pro svou lesbickou sexuální orientaci, nuceného sňatku a obřízky. Uvedla, že otec vyhrožuje jejímu bratrovi a matce a požaduje, aby se vrátila do Senegalu. Při jejím pobytu v Gambii ji otec se strýcem chtěli odvést zpět a pokoušeli se ověřit její panenství. Podle žalobkyně jí senegalské úřady ani matce neposkytnou ochranu. Dále uvedla, že svou odlišnost si uvědomila asi před dovršením dvanácti let, skrývala ji z obavy z následků, protože v Senegalu není homosexualita tolerována. Vědí o tom pouze její sourozenci. Sestra žijící v Gambii ji varovala před návratem do vlasti.

17. V průběhu pohovoru provedeného dne 29. 1. 2025 žalobkyně uvedla, že se obává návratu do Senegalu zejména proto, že by tam musela podstoupit ženskou obřízku a uzavřít sňatek s mužem, kterého jí vybral otec. Upřesnila, že obřízku ani sňatek dosud nepodstoupila, svým odchodem se tomu snažila zabránit. V předchozí žádosti o mezinárodní ochranu v ČR ani při žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě svou sexuální orientaci neuvedla. Tehdy měla strach, necítila se dobře při pohovoru vedeném za přítomnosti mužů a obávala se odsouzení, či dalšího šíření této informace. Nebyla připravena na to, aby to mohla říct. Nevěděla, že by uvedení sexuální orientace mohlo být pro její žádost významné. O svém důvodu se podle svých slov rozhodla promluvit až později, poté, co ji k tomu povzbudili bratr a právní zástupkyně. V Rakousku jako důvody žádosti uváděla obavu z obřízky a nuceného sňatku.

18. Dále žalobkyně uvedla, že si svou přitažlivost k ženám uvědomila v době pobytu v Gambii, zpočátku ale nevěděla, jak svou odlišnost pojmenovat. V Gambii se seznámila s dívkou jménem L., která byla přibližně stejného věku. Poté, co si vzájemně získaly důvěru, spolu navázaly partnerský a intimní vztah, který trval přibližně rok a půl. Pravidelně se vídaly, zejména u L. doma, kde je její rodiče považovali za kamarádky. Vztah skončil, když rodiče L. poslali studovat do jiné země. Žalobkyně uvedla, že s mužem nikdy partnerský vztah neměla. O vztahu s L. nikomu neřekla. O své sexuální orientaci se svěřila sestře v roce 2023 a bratrovi až po příjezdu do Rakouska. Sestra jí doporučila, aby o ní nikomu dalšímu neříkala. Bratr s ní po tomto sdělení asi měsíc nemluvil. Rodiče o její lesbické sexuální orientaci nevědí.

19. Uvedla, že homosexualita je odmítána v Senegalu i v Gambii, a to jak ve společnosti, tak z náboženských důvodů. Svou sexuální orientaci proto v obou zemích skrývala a navenek ji neprojevovala. V Senegalu nosila muslimský oděv a lidé si ničeho nevšimli. Uvedla, že lidé s odlišnou sexuální orientací svou orientaci tají, neboť jim podle jejího názoru hrozí napadení, usmrcení či uvěznění. O případech násilí a uvěznění získala informace na sociálních sítích, dotčené osoby však osobně neznala a konkrétní informace o jejich případech neměla. Domnívá se, že tamní policie by jí neposkytla ochranu a že úřady považují podobné záležitosti za rodinný či ženský problém. Po odchodu ze Senegalu se nesnažila navázat další vztah se ženou, protože se obávala následků. Ani v ČR nemá partnerku a nikam nevychází.

20. Žalobkyně dále uvedla, že její otec jí vybral snoubence a že kvůli obavám z obřízky a nuceného sňatku odjela do Gambie. Otec ji následně odvezl zpět do Senegalu. V souvislosti s jejím útěkem a porušením rodinné tradice otec vyhrožoval jejímu bratrovi a matce, která kvůli tomu musela čelit násilnostem z jeho strany. Matka žalobkyni telefonuje a pláče. Otec měl získat její telefonní číslo, proto si je změnila. Obává se, že pokud by se její sexuální orientace v Senegalu prozradila, její matka by čelila dalšímu nátlaku, mohla by spáchat i sebevraždu. Závěrem zopakovala, že se bojí návratu do vlasti kvůli obřízce a nucenému sňatku, nátlaku ze strany rodiny a místní komunity a rovněž nepříznivému zacházení souvisejícímu s její sexuální orientací. Podle jejího názoru by jí stát nebyl schopen poskytnout ochranu. Její právní zástupkyně na závěr doplnila, že žalobkyni měl otec opakovaně kontaktovat a vyhrožovat jí, pokud se nevrátí. Na podporu svých tvrzení předložila fotografie, audiovizuální záznamy a komunikaci s rodinnými příslušníky.

21. V napadeném rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že tvrzení o homosexuální orientaci nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Zdůraznil, že sama žalobkyně uvedla, že si svou sexuální orientaci uvědomovala již před dvanáctým rokem věku, případně nejpozději před dosažením zletilosti. Šlo tedy o okolnost, která jí byla známa již v době předchozího azylového řízení a kterou mohla uplatnit již tehdy. Skutečnost, že tak neučinila, žalovaný přičetl jejímu vlastnímu rozhodnutí, nikoli objektivní překážce. Žalovaný k argumentu, že žalobkyni bránila ve sdělení sexuální orientace přítomnost mužů při pohovoru poukázal na to, že byla řádně poučena o důvěrnosti azylového řízení a ochraně osobních údajů. Dále uvedl, že již při předchozím pohovoru v Rakousku dne 19. 4. 2024 byly pohovoru přítomny dvě ženy, a přesto žalobkyně svou sexuální orientaci rovněž nezmínila. Tato okolnost podle žalovaného významně oslabuje její tvrzení, že důvodem zamlčení byla právě přítomnost mužů během pohovoru v České republice. K odkazu žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. (učiněný v písemném vyjádření ze dne 10. 5. 2025) žalovaný uvedl, že ačkoli trauma, stud či psychické bariéry mohou v určitých případech vysvětlovat neúplnost výpovědi, v posuzované věci takový závěr nevyplývá z konkrétních okolností případu. Žalobkyně totiž bez obtíží hovořila již v prvním řízení o jiných intimních tématech, zejména o ženské obřízce. Současně měla možnost doplnit své důvody i písemně nebo prostřednictvím dostupného právního poradenství, čehož nevyužila. Pokud jde o další tvrzení týkající se nuceného sňatku, ženské obřízky a pronásledování žen, žalovaný konstatoval, že tyto skutečnosti již byly předmětem posuzování v prvním azylovém řízení. Nejednalo se proto o nové relevantní skutečnosti. Stejně tak předložené zvukové zprávy, videonahrávky, fotografie a přepisy komunikace podle žalovaného nepředstavovaly nové okolnosti, ale pouze navazovaly na již dříve tvrzené rodinné konflikty s otcem související s odmítáním sňatku a obřízky. Žalovaný zpochybnil jejich důkazní hodnotu, neboť nebylo možné ověřit jejich autenticitu, původ ani dobu vzniku. K situaci v zemi původu žalovaný uvedl, že na základě aktuálního hodnocení Senegalu jako bezpečné země původu z ledna 2025 od předchozího rozhodování nedošlo v Senegalu k takové změně poměrů, která by mohla založit existenci nové skutečnosti ve smyslu § 11a zákona o azylu. Senegal je nadále považován za bezpečnou zemi původu ve smyslu prováděcí vyhlášky k zákonu o azylu. V závěru žalovaný shrnul, že žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti ani nová zjištění, která by bez jejího vlastního zavinění nebyla předmětem předchozího řízení a která by odůvodňovala nové meritorní posouzení žádosti. Podmínky § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu proto byly splněny, žádost byla shledána nepřípustnou a vzhledem k § 10a odst. 2 zákona o azylu již žalovaný neposuzoval splnění podmínek pro udělení azylu ani doplňkové ochrany a řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

22. Podle § 10a písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu.

23. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

24. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

25. Pro posouzení předmětné věci považoval krajský soud za významné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2026, č. j. -52, zejména v bodech 84 až 93. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že u tvrzení týkajících se sexuální orientace nelze bez dalšího dovozovat jejich nevěrohodnost pouze z toho, že byla uplatněna až v pozdější fázi řízení. Osoby s odlišnou sexuální orientací mohou z důvodu studu, traumatu, kulturních či náboženských bariér nebo obavy z odsouzení o takto intimních skutečnostech hovořit až s časovým odstupem. To platí zvláště u žadatelů pocházejících ze zemí, kde jsou projevy odlišné sexuální orientace společensky stigmatizovány nebo právně postihovány. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že zejména u skutečností intimní povahy, týkajících se pohlaví, genderově podmíněného pronásledování nebo sexuální orientace, je třeba citlivě zohlednit individuální situaci žadatele, kulturní a společenské prostředí, z něhož pochází, případnou zranitelnost i okolnosti vedení pohovoru. Samotná skutečnost, že žadatel určitou okolnost uvede až v pozdější fázi řízení, proto nemůže být bez dalšího důvodem pro závěr o její nevěrohodnosti. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkázal na rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ve věci A, B a C, sp. zn. až , podle něhož nelze nedostatek věrohodnosti dovozovat pouze z toho, že se žadatel své tvrzené sexuální orientace nedovolával při první příležitosti, kterou k tomu měl. V posuzované věci Nejvyšší správní soud akcentoval, že šlo o mladou ženu pocházející z odlišného kulturního a náboženského prostředí, s níž byl veden pouze stručný pohovor za účasti mužského tlumočníka, aniž by byly dostatečně zjišťovány okolnosti jejího osobního života. Za takové situace nelze nové tvrzení o sexuální orientaci bez dalšího odmítnout jako nevěrohodné. Je-li taková skutečnost tvrzena, je třeba provést odpovídající dokazování, zejména doplňující pohovor vedený a tlumočený osobami stejného pohlaví a opatřit dostatečné informace o zemi původu, aby bylo možné posoudit jak věrohodnost tvrzení, tak případnou důvodnost obav z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině osob s odlišnou sexuální orientací. Současně připomněl závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. , podle nichž existuje řada ospravedlnitelných důvodů, proč žadatel neuvede všechny relevantní skutečnosti již ve správním řízení, zejména trauma, stud, obavy, povahu tvrzených skutečností nebo způsob vedení pohovoru. Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že za situace, kdy správní orgán neprovedl dostatečné dokazování a skutkový stav nebyl náležitě objasněn, nelze nové tvrzení bez dalšího odmítnout jako účelové. Naopak je třeba provést odpovídající dokazování, zejména doplňující pohovor vedený způsobem zohledňujícím osobní situaci žalobkyně, a opatřit dostatečné a aktuální informace o zemi původu. Teprve na základě takto zjištěného skutkového stavu lze učinit závěr o věrohodnosti tvrzení a o existenci či neexistenci odůvodněného strachu z pronásledování.

26. Po provedeném přezkumném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

27. Ze shora uvedené rekapitulace a zejména s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2026, č. j. -52, je zřejmé že v průběhu řízení před zdejším krajským soudem došlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného vydaného ve věci první žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu. Tato skutečnost je pro posouzení nyní projednávané věci zásadní, neboť žalovaný napadené rozhodnutí založil na závěru, že o předchozí žádosti žalobkyně již bylo pravomocně rozhodnuto, a nyní posuzovaná žádost proto představuje opakovanou žádost ve smyslu § 10a zákona o azylu. Krajský soud přitom v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice a § 32 odst. 9 zákona o azylu vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Za situace, kdy bylo rozhodnutí o první žádosti žalobkyně zrušeno, odpadl podklad, na němž je napadené rozhodnutí založeno. Nelze proto nadále bez dalšího vycházet z existence pravomocně skončeného řízení o předchozí žádosti žalobkyně a z toho dovozovat splnění podmínek pro posouzení její další žádosti jako žádosti opakované. Napadené rozhodnutí tak nemůže obstát. Krajský soud je proto podle a 4 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm žalovaný zohlední procesní důsledky zrušení rozhodnutí ve věci první žádosti žalobkyně a bude vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku. ( ).

V. Náklady řízení

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož úspěšné žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 25. září 2026

JUDr. Ivona Šubrtová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.