Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 104/2025 - 132

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci

žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČO: 67010041

sídlem Körnerova 219/2, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo životního prostředí

sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10

za účasti osob

zúčastněných na řízení: 1) Povodí Moravy, s.p.

sídlem Dřevařská 932/11, 602 00 Brno

2) EGERIA z.s., IČO: 22892133

sídlem Obchodní 1324, 765 02 Otrokovice

3) Město Napajedla

sídlem Masarykovo náměstí 89, 763 61 Napajedla

zastoupené advokátkou Mgr. et. Mgr. Kamilou Mesiarkinovou

sídlem Josefská 8, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. MZP/2025/240/335, sp. zn. ZN/MZP/2025/240/55,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a průběh relevantních řízení

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí, kterým žalovaný [k odvolání žalobce a osoby zúčastněné na řízení 2)] částečně změnil (ve formulaci povolených výjimek) a ve zbytku potvrdil správnost rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 12. 9. 2024, č. j. KUZL 80086/2024. Tímto rozhodnutím byla krajským úřadem k žádosti Povodí Moravy s.p. [osoba zúčastněná na řízení 1)] udělena v případě 8 zvláště chráněných druhů živočichů (čmelák rodu Bombus, velevrub malířský, užovka obojková, bobr evropský, ještěrka obecná, skokan zelený, škeble rybničná, skokan skřehotavý) výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle , o ochraně přírody a krajiny, ve znění (dále jen „ZOPK“; viz čl. XCV a čl. XIII bod 1 ) pro výstavbu záměru „Rekreační přístav Napajedla - Pahrbek“ umístěného na pozemcích p. č. 3590/1, 7153/2, 7153/16, 7153/21, 7153/27, 3590/4, 3590/12, 3615/2, 7553/4, 7153/8, 7153/3, 3590/21, 7154/1, 3590/22, 7153/31, 7153/34, 7153/33, 7153/32, 3604/3, 6447/10, 3326/21, 7154/4, 7154/8, 3603/3, 6587/30, 6593/39, 6593/43, 6593/44, 3563, 3565/2 v k.ú. Napajedla (dále „předmětný stavební záměr“). Provádění škodlivých zásahů podmínil krajský úřad splněním 12 podmínek uvedených taktéž ve výroku prvostupňového rozhodnutí.

2. Předmětem sporu v dané věci je otázka, zda byly splněny podmínky pro udělení dané výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 ZOPK.

3. Předmětný stavební záměr – rekreační přístav má sloužit pro rekreační plavidla v lokalitě Pahrbek v Napajedlích propojením koryta řeky Moravy se slepým ramenem Pěnné. Přístav bude určen pro krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé stání plavidel a k zajištění servisních služeb. Současně má plnit funkci ochranného přístavu za povodní a v omezeném režimu také funkci zimního přístavu. Přístav nebude sloužit k nástupu a výstupu osob z plavidel koncesované vnitrozemské vodní dopravy (lodě výletní). K tomuto účelu je určeno stávající přístaviště, které je vzdáleno cca 150 m od lokality záměru severním směrem. Záměr má zahrnovat zejména přístavní bazén, přístavní mola, servisní zázemí, komunikace a napojení na potřebnou infrastrukturu. Bude provedena úprava stávajícího slepého ramene, které bude s řekou Moravou spojeno uzavíratelným vjezdovým objektem. Vlastní prostor přístavního bazénu bude od zbylé části slepého ramene oddělen hrází. Budou zřízena přístavní mola, přístupové lávky a rampy zajišťující bezbariérový přístup. Součástí záměru bude dále přípojka elektrické energie, pitné vody a kanalizace pro přístav včetně koncových pilířků pro připojení plavidel, servisní centrum (připojení na pitnou vodu a elektrickou energii, odčerpání fekálních a nádních vod (tj. vod ze dna lodí), odběr komunálního odpadu a možnost tankování pohonných hmot), sjezd pro spouštění plavidel a pozemní část přístavu včetně objektů provozního zázemí a napojení na dopravní infrastrukturu. Přístav bude osvětlený a monitorovaný kamerovým systémem. Zároveň dojde k instalaci plavebního značení a informačního systému přístavu. Přístav bude zajišťovat funkci ochranného stání pro plavidla ve vymezené ochranné části přístavu.

4. Na základě oznámení osoby zúčastněné na řízení 1) vydal Krajský úřad Zlínského kraje závazné stanovisko EIA ze dne 28. 7. 2017, č. j. KUZL 73063/2015, k hodnocení vlivu na životní prostředí (dále též „hodnocení EIA“).

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

5. Ve včas podané žalobě ( , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), splňující též ostatní podmínky řízení [ ; a ], žalobce navrhuje soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil.

6. Krajský soud považuje za vhodné zmínit, že žaloba je svým obsahem rozsáhlá, ale zároveň (i přes určitou vnitřní strukturu) poměrně nepřehledná. Žalobce sice člení text do částí a oddílů, víceméně ale v rámci jednotlivých žalobních bodů jen stále dokola (v různém pořadí) opakuje tytéž dílčí námitky a argumenty. K srozumitelnosti a přehlednosti žaloby nepřispívá ani nadměrné používání odrážek, číslování, různé formy zvýraznění textu (podtržení, ztučnění, kurzíva). Text navíc obsahuje rozsáhlé citace z rozhodnutí správních orgánů a odkazy na předchozí podání žalobce, což také přispívá k jeho nepřehlednosti. Krajský soud touto poznámkou nehodlá nikterak snižovat právní erudici žalobce, o níž vskutku nemá pochybnosti. Nejdeli ale o záměrnou procesní strategii, nelze nevidět, že v takto formulované žalobě může (ku škodě věci) podstata jednotlivých žalobních bodů velice snadno zaniknout, neboť je převrstvena sadou stále se opakujících a nepřehledně strukturovaných dílčích výtek a argumentů, v nichž se lze jen obtížně orientovat, natož se k nim vyjadřovat.

7. Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že není povinen reprodukovat celá rozsáhlá podání účastníků, popř. osob zúčastněných na řízení, a veškeré dílčí argumenty. Postačí shrnutí podstatných tvrzení stran a vysvětlení klíčových skutkových a právních závěrů, které umožní přezkum rozhodnutí [srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. ; obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 3. 2013, č. j. -50, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. -30].

8. Krajský soud tedy načrtne jen základní tematické okruhy žalobních bodů a ke konkrétním argumentům se vyjádří až v příslušné části odůvodnění. Žalobce na úvod popsal základní skutkové okolnosti projednávané věci a postup při přípravě záměru. Žalobce namítá, že správní orgány obou stupňů nezákonně povolily výjimku podle § 56 ZOPK pro předmětný záměr „Rekreační přístav Napajedla – Pahrbek“, aniž byly splněny zákonné podmínky pro zásah do biotopů zvláště chráněných druhů živočichů. Správní orgány si podle žalobce neopatřily relevantní podklady, které by přesvědčivě dokládaly existenci veřejného zájmu na výstavbě záměru, jeho převahu nad zájmy ochrany přírody a nezkoumaly existenci jiného uspokojivého řešení. Žalovaný se nevypořádal s rozsáhlou argumentací žalobce v odvolání, což představuje porušení jeho procesních a hmotných práv. Současně vytýká žalovanému i krajskému úřadu nepřezkoumatelnost odůvodnění a nedostatečné vypořádání jeho námitek.

9. Žadatel dle žalobce neprokázal existenci veřejného zájmu na výstavbě nového přístavu a jeho převahu nad zájmem ochrany dotčených zvláště chráněných druhů. Žalobce zdůrazňuje, že záměr představuje výstavbu rekreačního přístavu určeného převážně pro kotvení soukromých rekreačních plavidel, přičemž již v bezprostřední blízkosti existuje funkční přístaviště. Podle jeho názoru správní orgány zaměňují samotný stavební záměr za veřejný zájem, který má být realizací záměru údajně naplněn. Tvrdí, že povinností správních orgánů je konkrétně identifikovat nedostatečně naplňovaný veřejný zájem v území, doložit jeho intenzitu a následně prokázat příčinnou souvislost mezi realizací záměru a jeho budoucím naplněním. Takové podklady však podle žalobce ve spise absentují. Ve vztahu k veřejnému zájmu žalobce namítá, že předložené podklady obsahují pouze obecná tvrzení o zvýšení bezpečnosti plavby, rozvoji cestovního ruchu, zkvalitnění rekreační plavby, protipovodňové funkci přístavu či zajištění zázemí pro složky integrovaného záchranného systému. Tato tvrzení však podle něj nejsou podložena konkrétními daty, odbornými analýzami ani kvantifikovatelnými ukazateli. Ve spise podle jeho názoru chybějí údaje o nehodovosti plavby, o skutečné potřebě nových kotvišť, o stavu cestovního ruchu či o rozsahu škod způsobovaných povodněmi, které by výstavba přístavu měla odstranit. Správní orgány se podle žalobce spokojily s převzetím tvrzení žadatele, aniž jejich správnost a relevanci samostatně ověřily.

10. Podstatnou část argumentace žalobce opírá o kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu č. 21/03 týkající se financování a rozvoje rekreační plavby v České republice. Z této zprávy dovozuje, že ekonomické a společenské přínosy rozvoje rekreační plavby na Baťově kanálu nejsou věrohodně doloženy, že používané ekonomické studie pracují se spekulativními předpoklady a že není prokázána efektivnost rozsáhlých investic do nové infrastruktury. Žalobce tvrdí, že správní orgány se s tímto podkladem vůbec nevypořádaly, přestože podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být obdobné závěry NKÚ při posuzování existence veřejného zájmu zohledněny.

11. Žalobce dále namítá, že není splněna podmínka neexistence jiného uspokojivého řešení. Podle jeho názoru správní orgány bez dalšího převzaly závěr z procesu EIA, aniž samostatně posuzovaly možné varianty řešení z pohledu ochrany zvláště chráněných druhů. Uvádí, že není vysvětleno, proč nelze využít nulovou variantu, rozšířit stávající přístaviště, případně lokalizovat nový přístav mimo cenný biotop slepého ramene Moravy. Pouhé konstatování, že vybraná varianta byla posouzena v procesu EIA jako vhodná, podle žalobce nemůže samo o sobě prokázat neexistenci jiného uspokojivého řešení ve smyslu § 56 ZOPK.

12. Další žalobní námitka směřuje proti závěru správních orgánů o převaze či naléhavosti veřejného zájmu. Žalobce tvrdí, že protože není řádně identifikován a doložen samotný veřejný zájem, není možné provést ani jeho poměřování se zájmem ochrany zvláště chráněných druhů. Správní orgány podle něj neprovedly test proporcionality, neurčily jádro a periferii kolidujících veřejných zájmů a nevysvětlují, proč má údajný veřejný zájem na výstavbě přístavu převážit nad zákonnou ochranou dotčených druhů a jejich biotopů. Přezkoumatelné hodnocení intenzity obou zájmů podle žalobce v rozhodnutích zcela chybí.

13. Žalobce rovněž vytýká žalovanému, že v odvolacím řízení mění právní odůvodnění rozhodnutí a nově opírá existenci veřejného zájmu také o § 7 vodního zákona a o ochranu před mimořádnými událostmi, aniž účastníky předem seznamuje s touto změnou právního posouzení. Takový postup považuje za překvapivý a rozporný s jeho procesními právy. Současně namítá, že vodní zákon a související právní úprava se týkají provozu plavidel a užívání vod, nikoliv posuzování škodlivých zásahů do zvláště chráněných druhů podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

14. Konečně žalobce brojí proti nastavení kontrolních mechanismů uložených ve výroku rozhodnutí. Namítá, že kontroly by správně měl provádět krajský úřad, příslušná podmínka však pouze ukládá žadateli, případně ekologickému dozoru, aby krajský úřad o určitých krocích informovali a nezavazuje samotný krajský úřad, aby jakoukoliv kontrolu sám provedl. Podle žalobce tak nejsou splněny požadavky vyplývající z § 56 ZOPK ani z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu, která vyžaduje, aby kontroly plnění podmínek prováděl přímo orgán ochrany přírody a aby jejich rozsah byl v rozhodnutí věcně i časově specifikován.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

15. Žalovaný v úvodu svého vyjádření podrobně rekapituloval dosavadní průběh řízení, přičemž konstatoval, že ze správního spisu, postupu žalovaného i krajského úřadu lze seznat, že rozhodovali v souladu se zákonem. Žalovaný se následně vypořádává s jednotlivými žalobními námitkami, které shodně považuje za nedůvodné, přičemž většina z nich je obsahově totožná s odvolacími námitkami. Stejně tak žalovaný odmítá námitku, že rozhodnutí byla založena na nedostatečně zjištěných okolnostech či vycházela z nedostatečných podkladů.

16. Rovněž osoba zúčastněná na řízení 1) neshledává žalobní námitky za důvodné a navrhuje žalobu zamítnout. Nadto odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2026, č. j. -113, kde k žalobě totožného žalobce krajský soud posuzoval zákonnost udělení výjimky podle § 56 ZOPK ve vztahu ke stavebnímu záměru „Výstavba rekreačního přístavu Hodonín“.

IV. Posouzení věci soudem

17. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů ( ) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů ( ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek ( ). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná ( ).

18. Žalobce na různých místech žaloby namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami, nezabýval se posouzením některých skutkových okolností nebo že rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. Krajský soud tedy zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost představuje jednu z nejzávažnějších vad, kterou může být správní rozhodnutí zatíženo. Aby totiž bylo rozhodnutí přezkoumatelné, musí být z jeho odůvodnění zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o podstatných skutečnostech, jak posoudil věc po právní stránce, jak se vypořádal s uplatněnými námitkami a jak vlastně o věci rozhodl. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnosti nebo pro nedostatek důvodů je objektivní překážkou, která znemožňuje věcný přezkum napadeného rozhodnutí, neboť nelze zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno.

19. Nepřezkoumatelnost pro nedostatečné odůvodnění může vyvstat např. tehdy, opřel-li správní orgán rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz obdobně k rozhodovací činnosti správních soudů např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. , č. NSS), nebo pokud zcela opomenul vypořádat s některou z podstatných námitek účastníků (viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2007, čj. -58, ze dne 18. 10. 2005, čj. -73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, čj. -74). Nepřezkoumatelnost však musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro skutečnou nemožnost zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. např. usnesení NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. -74). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztahovat jej i na situace, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty uplatněné námitky. Povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit totiž nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každé dílčí tvrzení nebo argument. Proto zpravidla postačuje, jsouli vypořádány klíčové námitky účastníka řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, čj. ), případně se lze spokojit, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s odpovědí implicitní, což připouští i Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. ). O nepřezkoumatelnost nejde ani tehdy, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2020, č. j. -31).

20. V této souvislosti krajský soud také připomíná, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba v rámci soudního přezkumu nahlížet jako na jeden celek, tedy že se rozhodnutí mohou vzájemně argumentačně doplňovat v obou směrech (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 7. 2008, č. j. -73, a ze dne 31. 10. 2014, č. j. -25). Mezery v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, které by jinak způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost, proto mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvního stupně a naopak. Krajský soud konečně zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy žalobce o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která brání přezkoumání napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. -24).

21. V projednávané věci krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí žalovaného trpělo nepřezkoumatelností. Žalovaný v napadeném rozhodnutí věcně a jasně, byť v některých ohledech jen obecně a stručně, vyjádřil, proč má za to, že byly naplněny zákonné podmínky pro povolení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zabýval se přitom všemi klíčovými odvolacími námitkami, zdůvodnil své úvahy a předložil konkrétní ucelenou argumentaci oponující námitkám žalobce. Jak již krajský soud výše naznačil, není na závadu, že se žalovaný zabýval pouze klíčovými žalobcovými námitkami, resp. jejich podstatou a nevyjádřil se ke všem myslitelným argumentům a tvrzením, které žalobce stále dokola opakoval v podaném odvolání. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých podkladů správní orgány vycházejí, jaké skutkové okolnosti považují za rozhodné pro zjištění skutkového stavu a jak věc posoudily po právní stránce. Krajskému soudu tak nic nebrání, aby zákonnost napadeného rozhodnutí meritorně přezkoumal.

22. Pokud jde o věcné námitky žalobce, jak již bylo výše zdůrazněno, předmětem sporu je otázka, zda byly splněny podmínky pro udělení výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 ZOPK v souvislosti s předmětným stavebním záměrem.

23. Krajský soud v této souvislosti předně uvádí, že skutkově a zejména právně podobnými otázkami se ve své judikatuře již opakovaně zabýval, a to i k žalobě totožného žalobce – viz citovaný rozsudek č. j. -113 (Rekreační přístavu Hodonín) či rozsudek ze dne 30. 3. 2026, č. j. -145 (Rekreační přístav Slovácko). Vzhledem ke skutečnosti, že i žalobní argumentace je obsahově velmi podobná (včetně stylu a struktury), krajský soud neshledává důvod, proč se od závěrů z citovaných rozsudků v nyní projednávané věci odchýlit, a proto bude i v nyní projednávané věci (samozřejmě se zohledněním odlišností co do skutkových okolností) z citovaných závěrů vycházet.

24. Povolení výjimky je podmíněno splněním několika podmínek stanovených v § 56 odst. 1 a 2 ZOPK. Podle odstavce prvního platí, že výjimky ze zákazů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.

25. Dle § 56 odst. 2 ZOPK lze výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů povolit podle písm. c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí.

26. Z dikce § 56 odst. 1 ZOPK plynou čtyři podmínky, na jejichž základě lze výjimku z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů udělit. Je třeba posoudit 1) existenci jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, 2) převahu takto určeného jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochranu přírody, 3) neexistenci jiného uspokojivého řešení, a konečně 4), že provozované činnosti neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu ohroženého druhu z hlediska jeho ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2015, č. j. -251).

27. Citované ustanovení přitom rozlišuje mezi druhy chráněnými českým vnitrostátním právem a druhy, které jsou předmětem ochrany podle unijního práva. Zatímco u běžných druhů postačuje k povolení výjimky prokázat existence jiného veřejného zájmu, který převažuje nad zájmem ochrany přírody, u druhů chráněných unijním právem jsou podmínky přísnější. Druhá věta § 56 odst. 1 ZOPK stanoví pro tyto druhy kumulativní podmínky, které představují transpozice unijních směrnic (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, čj. -80). U unijních zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů tak lze výjimku povolit jen tehdy, pokud je dán některý z taxativních důvodů v § 56 odst. 2 ZOPK, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Uvedená distinkce se nicméně částečně stírá již tím, že naplnění třetí a čtvrté podmínky je třeba do určité míry sledovat i při vyvažování významu konfliktních zájmů podle podmínky druhé (tj. podle principů poměřování konfliktních zájmů). V jejím rámci se tak hodnotí i intenzita (míra škodlivosti) zásahu do ochrany zvláště chráněných druhů a potřebnost zvažovaného zásahu, tzn. že je třeba zohlednit i možné alternativy zasahující do zájmů ochrany přírody v menším rozsahu nebo intenzitě.

28. Na udělení výjimky dle ZOPK není právní nárok (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 7. 2004, čj. , č. NSS, ze dne 12. 11. 2015, čj. -251, ze dne 3. 5. 2022, čj. -91). Udělení nebo neudělení výjimky je věcí správního uvážení orgánu ochrany přírody na základě posouzení kritérií stanovených zákonem. Správní orgán rozhodující o výjimce podle ZOPK má poměrně značný prostor pro svoji úvahu o splnění podmínek podle citovaného ustanovení, které v sobě obsahuje kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení. Neurčitý právní pojem, zde vyjádřený jako „jiný veřejný zájem“ (), přitom nelze dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na posouzení každého jednotlivého případu, byť zákon o ochraně přírody a krajiny zavádí určitou obecnou kategorizaci zájmů, pro které lze výjimku ze zákazu u zvláště chráněných živočichů a rostlin udělit (). Pouze v případě, že správní orgán shledá existenci veřejného zájmu, lze posoudit, zda tento zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody a zda jsou splněny i další podmínky v podobě neexistence jiného uspokojivého řešení a udržení populace daného druhu v příznivém stavu z hlediska ochrany.

29. Dále je třeba zdůraznit, že důkazní břemeno k prokázání naplnění všech (včetně přísnějších unijních) podmínek nese výhradně žadatel, který musí předložit přesvědčivé podklady (rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2012, čj. -88). NSS opakovaně uvedl ve svých rozhodnutích (např. rozsudek ze dne 27. 10. 2011, čj. -232), že posouzení shora uvedených podmínek je věcí volného hodnocení důkazů, resp. podkladů rozhodnutí podle . Je tedy třeba zkoumat, zda žalobou napadené rozhodnutí obsahuje úvahu, na základě které správní orgán dospěl k závěru o nepovolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a zda taková úvaha neodporuje obsahu spisu, skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení nebo není-li jinak vadná.

30. V nyní projednávané věci se krajský soud zaměřil na posouzení úvah orgánů ochrany přírody obou stupňů zachycených v odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí, neboť soudní přezkum správních rozhodnutí je založen na kasačním principu. To znamená, že soud ve správním soudnictví je v případě důvodnosti žaloby oprávněn napadené rozhodnutí pouze zrušit a zavázat správní orgán svým právním názorem, nikoli nahradit jeho rozhodnutí, resp. domýšlet, dotvářet a zdůvodňovat úvahy správního orgánu. Správní orgány musí samy dostát povinnosti shromáždit relevantní podklady pro vlastní skutkové závěry a rozhodnutí dostatečně odůvodnit. Nedostatek podkladů rozhodnutí vydaného ve správním řízení nebo jeho nepřezkoumatelnost nemůže být dodatečně zhojena rozsáhlým dokazováním, případně zcela novým vysvětlením skutkových okolností a jejich právním rozborem až v řízení o žalobě brojící proti napadenému rozhodnutí. To platí tím spíše v řízeních, kdy je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí, jehož předmětem je výklad neurčitých právních pojmů nebo aplikace správního uvážení. Na druhou stranu to však neznamená, že by soud mohl pouze slepě přejímat závěry orgánů ochrany. Úkolem soudu je prověřit, zda jsou úvahy a závěry správních orgánů skutkově podložené, srozumitelné, logické a souladné s účelem a smyslem zákona. Přitom může zčásti vystoupit z použité argumentační linie správních orgánů, pokud jejich závěry a správní uvážení zcela nenahradí vlastními úvahami.

31. Podstatou žalobních námitek je snaha žalobce zpochybnit závěry, které se týkají definování a poměřování veřejných zájmů. Na straně jedné jde o zájem na vybudování chráněného rekreačního přístavu Napajedla – Pahrbek, který je součástí plánu rozvoje Baťova kanálu, a proti němu je na straně druhé postaven veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. Krajský soud se tak primárně zaměřil na otázku, zda byl řádně doložen veřejný zájem na výstavbě záměru a pokud ano, zda převážil nad veřejným zájmem ochrany přírody a krajiny.

32. Krajský soud má za užitečné alespoň rámcově popsat samotný záměr a skutkové okolnosti, které jsou pro posouzení věci klíčové. Plánovaný chráněný přístav má být součástí vodní cesty určené primárně pro turistické rekreační účely, která se souhrnně označuje jako tzv. Baťův kanál. Jeho trasa je vedena po řece Moravě a po dvou úsecích uměle vybudovaného kanálu. Jde o součást vodní cesty, která je označena jako dopravně významná v příloze 2 , o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů [vodní tok Moravy od ústí vodního toku Bečvy po soutok s vodním tokem Dyje, včetně průplavu Otrokovice – Rohatec (Baťův kanál)]. V době vydání napadeného rozhodnutí byla rekreační plavba omezena v podstatě pouze na shora uvedený zákonem vymezený úsek. Plánuje se však (a aktuálně v době rozhodování soudu již realizuje) jeho prodloužení do Hodonína na jižním konci, a výhledově by se plavba i na severním konci měla protáhnout až do Kroměříže.

33. Podle žádosti má záměr přispět k rozvoji rekreační vodní dopravy a rozvoji cestovního ruchu a k vybudování infrastruktury ke zkvalitnění plavebních podmínek, zajištění bezpečnosti plavby a provozování lodí a omezení vlivů dopravy na vodní tok a ekosystémy (zabránění škodám). Přístav Napajedla – Pahrbek umístěný ve slepém rameni, mimo tok řeky, je prvkem zvyšujícím bezpečnost. Pokud by přístaviště na slepém rameni Pěnné nebylo vybudováno, provozovatel vodní cesty by hledal jiné vhodné místo pro kotvení lodí, aby předešel hrozícímu nebezpečí svévolného kotvení plavidel u břehů řeky Moravy a Baťova kanálu. Takto neregulovaně kotvící lodě by mohly být rizikem z hlediska kolizí s proplouvajícími plavidly, zejména za stávající situace, kdy je Baťův kanál jako plavební cesta poměrně úzký. Lodě zde musejí proplouvat pomalu, vyhýbají se natěsno kotvení podél břehů vytváří překážku lodního provozu. Z dokumentů předložených žadatelem v novém projednání věci vyplývá, že severní část Baťova kanálu nedisponuje dostatečnou kapacitou pro krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé stání plavidel. Rovněž zde není dostupná odpovídající infrastruktura pro uživatele vodní cesty zajišťující přístup k pitné vodě, možnost připojení k elektrické síti, likvidaci odpadních vod z plavidel a doplnění pohonných hmot. Podstatným nedostatkem tohoto úseku vodní cesty je rovněž absence ochranného přístavu, který by umožnil bezpečné vyvázání plavidel během povodňových průtoků. Aktuálně je tento problém řešen především umístěním plavidel do kanálových úseků vodní cesty.

34. Záměr nicméně naráží na skutečnost, že jeho vybudováním bude zasažen místní ekosystém v dané lokalitě, kde se vyskytují nebo mohou vyskytovat trvale či přechodně i zvláště chráněné druhy živočichů uvedené ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Jejich výskyt či možný výskyt byl popsán zejména v biologickém hodnocení autorizované osoby z června 2023 (Mgr. K.) a jeho doplnění z května 2024 (Ing. J.).

35. V nyní projednávané věci se krajský soud po seznámení se všemi shromážděnými relevantními podklady ztotožnil se závěrem žalovaného a prvostupňového orgánu o tom, že v daném případě byly splněny podmínky pro vydání výjimky ze základních podmínek ochrany zvlášť chráněných druhů živočichů a rostlin. Tento závěr byl v napadeném rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím řádně a logicky vysvětlen a odůvodněn. Rozhodné skutečnosti a zjištění, z nichž správní orgány při posouzení věci vycházely, mají oporu ve shromážděných podkladech. Krajský soud tedy neshledal, že by bylo napadené rozhodnutí zatíženo natolik závažnými nedostatky, že by to byl důvod pro jeho zrušení.

36. Krajský soud podotýká, že nad rámec výše provedeného vysvětlení ke své vlastní aktuální rozhodovací činnosti se – vzhledem k obsáhlosti žaloby – nebude podrobněji věnovat srovnání s jinými případy, na něž žalobce v žalobě poukazuje, většinou s tvrzením, že v nich vedla k úspěchu podobná argumentace, jakou žalobce používá v nynější věci. Tyto případy jsou ovšem skutkově odlišné (viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2026, č. j. okruh Veselí nad Moravou – Vnorovy), nejde v nich o nově budované přístavy na řece Moravě, a již z toho je zřejmé, že použití téže argumentace nedává žádnou záruku úspěchu. Krajský soud tak jen stručně podotýká, že žalovaný se s některými takovými žalobcovými poukazy na jiné případy pokusil velmi stručně vyrovnat již ve správním řízení (str. 7 odvolacího rozhodnutí).

37. Krajský soud se nejprve zabýval posouzením existence a intenzity veřejného zájmu na realizaci záměru přístavu Napajedla – Pahrbek (1. podmínka). S touto otázkou se přezkoumatelně vyrovnal jak krajský úřad (str. 10–17 prvostupňového rozhodnutí), tak i žalovaný (str. 4–5, 7, 9–11 odvolacího rozhodnutí).

38. Podle ustálené judikatury musí být veřejný zájem v řízení podle § 56 ZOPK správním orgánem výslovně a konkrétně formulován a přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého či kolektivního (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, čj. -161, č. 2879/2013 Sb. NSS). Obdobně Ústavní soud k otázce definování veřejného zájmu ve správním řízení uvedl, že „[v]eřejný zájem v konkrétní věci je zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění rozhodnutí, jehož ústředním bodem je otázka existence veřejného zájmu, pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou soukromých, partikulárních zájmů“ (nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , č. 327/2005 Sb.).

39. Záměru vyjádřily podporu jak orgány státní správy (zejména Policie ČR či Státní plavební správa), tak i místní samosprávy (město Napajedla, Zlínský kraj).

40. V daném případě krajský úřad spatřoval veřejný zájem na realizaci záměru ve veřejné bezpečnosti, ve vzniku přístavu s potřebným vybavením, v ochraně zdraví posádek plavidel, v ochraně plavidel před poškozením, v ochraně ostatního majetku (zařízení) na vodním toku před poškozením, v ochraně zdraví a životů osob před ohrožením nevyvázaným plavidlem a v ochraně životního prostředí před možným vznikem ekologických škod. Veřejný zájem se zakládá primárně na důvodech veřejné bezpečnosti, neboť prodloužení Baťova kanálu přinese zvýšenou frekvenci plavidel, kdy současná přístaviště jsou již nyní nevyhovující, a dále na důvodech sociálního a ekonomického charakteru (rozvoj města a regionu, zvýšení rekreačního potenciálu). Ekonomické přínosy opírají správní orgány o analýzu společnosti SUDOP PRAHA a.s. Zároveň však žalovaný v napadeném rozhodnutí upozorňuje, že pro obhajobu nutnosti vzniku přístavu není nutné prokazovat předpoklad stoupající tendence počtu plavidel a jejich přesný počet, neboť rozhodující je, že již při současné návštěvnosti se manifestuje nedostatečná kapacita existujících přístavů a přístavišť.

41. Uvedené úvahy převzal i žalovaný, který v celém svém rozhodnutí opakovaně zdůrazňuje veřejný zájem v podobě bezpečnosti plavebního provozu, bezpečné kotvení plavidel na řece Moravě a Baťově kanále a dále ve zkvalitnění vodní dopravy s důrazem na rekreační plavbu, zejména, vybudování servisního zázemí pro kotvící a zimující plavidla, zmírnění povodňových průtoků v řece Moravě propojením řeky a slepého ramene Pěnné, zvýšení atraktivity řeky Moravy a rekreačního areálu Pahrbek v Napajedlích pro rozvoj turistického ruchu.

42. Krajský soud tedy nesouhlasí s žalobcovým názorem, že vybudování přístavu poslouží pouze k uspokojení potřeb omezené skupiny (maximálně nižších stovek) soukromých osob, které se svými plavidly budou kotvit v přístavu. Takové tvrzení je zcela jednostranné a odtržené od reality. Jednak totiž není pravdou, že by po celou sezonu využívaly přístav stále stejné osoby. Typický návštěvník využívající rekreačního plavidla stráví pobytem na plavidle několik dnů či týden, přičemž zpravidla také během plavby mění kotviště. A za druhé, ještě podstatnější je skutečnost, že zájem o zajištění bezpečnosti plavby a prevenci škod na majetku a životním prostředí přerůstá čistě soukromé zájmy osob, které aktivně používají plavidla, a představuje reálný veřejný zájem. Jakkoliv jde o rekreační přístav, jeho napojení na síť vodních cest a jeho role důležité zastávky při plavbě na Baťově kanálu mu dává charakter veřejné dopravní infrastruktury. Záměr nemá sloužit pouze soukromým rekreačním účelům, ale je klíčový i pro ochranu životního prostředí, vodního toku bezpečnosti plavby apod.

43. Krajský soud nevyvrací, že způsob definování a vysvětlení veřejného zájmu je v některých bodech (zejména ekonomické a společenské přínosy přístavu) na poměrně obecné úrovni. Nevyjadřuje se detailně např. k otázkám plánovaného vytížení kapacity přístavu, resp. poptávky po využití jeho služeb a ani není založeno na konkrétních údajích o hospodářských přínosech záměru. I přesto má však krajský soud za to, že v tomto daném případě s ohledem na povahu a umístění záměru argumentace orgánů ochrany přírody obstojí v přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí.

44. Krajský soud by měl výhrady proti tomu, pokud by orgány ochrany přírody opřely závěr o existenci jiného veřejného zájmu a jeho převahy nad zájmem ochrany přírody pouze o obsah různých strategických a politických dokumentů (např. žadatelem zmiňovaná Dopravní politika České republiky pro období 2014-2020 s výhledem do roku 2050, Koncepce vodní dopravy pro období 2016-2023 apod.), obsah územně plánovací dokumentace, existenci žadatele nebo společnosti Baťův kanál, o.p.s. nebo jiné podobné okolnosti, jak se snaží jeho závěry prezentovat žalobce. To se však v tomto případě nestalo, neboť orgány ochrany přírody veřejný zájem blíže konkretizovaly a spojily jej s cíli a účelem daného konkrétního záměru. Neomezily se na pouhé konstatování, že záměr má podporu orgánů veřejné správy, prezentovanou ve strategických a plánovacích dokumentech.

45. Je třeba zdůraznit, že i judikatura NSS uznává, že „nelze z úvah o veřejném zájmu vyloučit politickou vůli“, „existence či intenzita veřejného zájmu je mnohdy otázkou právě navýsost politickou, kterou nelze od „politiky“ zcela oddělit,“ a „i veřejný zájem na ochraně přírody je koneckonců ve své zákonné podobě výrazem politické vůle demokraticky zvoleného zákonodárce reprezentujícího veřejnost.“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2014, čj. -38). Také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. -40, deklaruje, že koncepční a strategické dokumenty mohou dokládat existenci či intenzitu veřejného zájmu (bod 33). Zde také NSS poznamenal, že „snaha stěžovatele prokazovat v řízení odbornými dobrozdáními ekonomickou nevýhodnost říční plavby a tím v podstatě přimět správní orgán, aby si učinil názor na to, zda političtí představitelé od republikové až po místní úroveň ‚nejdou špatným směrem‘, skutečně přesahuje rámec daného řízení“.

46. Nelze tedy souhlasit s žalobcem v tom, že dané dokumenty jsou pro posouzení věci zcela irelevantní a vůbec nic nedokládají. Žalobce hodnotí uvedené dokumenty izolovaně, zcela však opomíjí, že v souhrnu vyjadřují jasnou politickou podporu pro rozvoj Baťova kanálu a rekreační vodní dopravy. Před takovou podporou, byť ji lze vidět jen jako deklaraci, nelze jednoduše zavírat oči. I politické záměry demokraticky zvolených orgánů a samospráv hrají při formulaci veřejného zájmu svou neopomenutelnou roli a je třeba je zohlednit.

47. Na druhou stranu ale rovněž platí, že mezi výsledky politické činnosti a pojem veřejného zájmu nelze bez dalšího klást rovnítko. Strategické politické dokumenty obsahují zpravidla cíle a záměry, kterých hodlá stát dosáhnout v určité oblasti, a zpravidla tak odpovídají na potřeby veřejnosti, které je třeba naplnit. V tomto ohledu plní roli identifikace veřejného zájmu. Smyslem a účelem těchto dokumentů ale již není detailní vyvažování a porovnání s ostatními veřejnými či soukromými zájmy. Navíc nelze ani vyloučit to, že strategický politický dokument se za určitých okolností může proměnit spíše v prostředek prosazení kolektivního zájmu určité skupiny nebo dokonce jen soukromého zájmu jednotlivce na úkor většiny. Proto nelze cíle strategických dokumentů přebírat bezpodmínečně. Vždy je třeba ověřit, zda se politicky deklarovaný veřejný zájem projevuje a naplňuje i v případě konkrétního plánovaného záměru, pro jehož realizaci má být vydána výjimka podle § 56 ZOPK, a zejména jaká je jeho intenzita v porovnání se zájmem ochrany životního prostředí, resp. ochrany zvláště chráněných druhů.

48. Úvahy o existenci veřejného zájmu je třeba přenést z obecné strategické úrovně na úroveň posouzení konkrétního záměru. Orgány ochrany přírody proto musí při hodnocení veřejného zájmu pro udělení výjimky podle § 56 ZOPK shromáždit podklady a informace, které se týkají daného konkrétního záměru a jasně vysvětlit, zda a jak se tento veřejný zájem projevuje a uskutečňuje a v návaznosti na to odůvodnit, zda jeho intenzita převažuje nad veřejným zájmem ochrany přírody. V tomto konkrétním případě orgány ochrany přírody těmto požadavkům dle soudu dostály.

49. Pro věc je relevantní, že Baťův kanál je v úseku Otrokovice – Rohatec zákonem definován jako dopravně významná a využívaná vodní cesta (příl. 2 , o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů). Není tedy pochyb o tom, že se na této vodní cestě pohybují plavidla, a je i obecně známou skutečností, že jde o velmi oblíbenou rekreační lokalitu. Řádné provozování vodní cesty zpravidla vyžaduje existenci moderní a bezpečné infrastruktury, která zahrnuje i chráněná místa pro kotvení plavidel a potřebné zázemí. A uprostřed plavební cesty po Baťově kanálu v oblasti dané aglomerace doposud podobné zařízení zcela chybí, což činí stávající stav z hlediska bezpečnosti plavby nevyhovujícím, jelikož severní část Baťova kanálu nedisponuje dostatečnou kapacitou pro krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé stání plavidel.

50. Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že při posuzování záměru je legitimní přihlížet k tomu, že je koncipován jako součást širší sítě. Byť samozřejmě nejde o zcela srovnatelný případ, lze v této souvislosti odkázat úvahu obsaženou v rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2019, čj. -68, podle něhož „přihlížet při posuzování veřejného zájmu na udělení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody pro dotčený záměr ke skutečnosti, že tento záměr je koncipován jako součást mezinárodní dálniční sítě [zde jen vnitrozemské vodní cesty], je nejen legitimní, ale též nezbytné.“ Je logické a opodstatněné, že intenzita veřejného zájmu vzrůstá ruku v ruce s tím, že záměr tvoří integrální součást širšího plánu na oživení a zkvalitnění využití Baťova kanálu.

51. V obecné rovině také nemá krajský soud pochybnost o tom, že rozšiřování infrastruktury vodní dopravy určené zejména pro rekreační účely zvyšuje turistickou atraktivitu dané lokality. Vyšší atraktivita pak může přilákat vyšší počty návštěvníků, což se následně odrazí ve zvýšení ekonomické aktivity, což zase přinese vyšší příjmy z turistiky, vyšší daňové výnosy a rozšíří nabídku zaměstnání pro místní. Taková úvaha je logická a podle názoru soudu není třeba tyto potenciální dopady precizně dokazovat a prokazovat exaktními a detailními ekonomickými analýzami. V tomto případě lze určitou nenulovou míru ekonomických a sociálních přínosů důvodně předpokládat i bez takových exaktních podkladů. Za situace, kdy se plánuje prodloužení vodní cesty pro rekreační plavbu z Hodonína až do Kroměříže, je zjevné, že výstavba přístavišť podpoří lokální ekonomiku a rozvoj služeb, byť nebylo prověřeno a prokázáno, jakým způsobem a do jaké míry. Nelze přehlédnout, že žadatel neprokázal a správní orgány nezkoumaly, v jakém stavu je regionální hospodářství a zaměstnanost a zda vůbec existuje potřeba vytvořit nové ekonomické impulsy k naplnění ekonomických a sociálních potřeb obyvatel regionu. Samotné ekonomické a sociální důvody proto nemohou obstát jako samostatný veřejný zájem odůvodňující udělení výjimky podle § 56 ZOPK. Lze k nim ale přihlédnout jako k podpůrnému argumentu, který dokresluje význam záměru a intenzitu veřejného zájmu na jeho vybudování.

52. Krajský soud se tak ztotožňuje se závěrem, že záměr výstavby přístavu Napajedla – Pahrbek je odůvodněn veřejným zájmem, který orgány ochrany přírody dostatečně identifikovaly, kdy je podle znění zákona naplněn nejen důvod podle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, ale též důvod uvedený v písm. b) ZOPK. Žalovaný zde odstranil dílčí formální nedostatek prvostupňového rozhodnutí, který spočíval v tom, že krajský úřad ve výroku rozhodnutí o výjimce odkázal pouze na § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, tento nedostatek však nečiní napadené rozhodnutí nezákonným (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 7. 2009, čj. -87, č. 1926/2009 Sb. NSS, NATO HQ).

53. Druhým krokem výše uvedeného algoritmu je posouzení převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochraně přírody. Rovněž s touto otázkou se přezkoumatelně vyrovnal jak krajský úřad, tak i žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí. Podrobnější rozbor lze pak nalézt v podkladech založených ve správním spise (zejména závazné stanovisko EIA k hodnocení vlivu na životní prostředí či zmíněná biologická hodnocení).

54. V daném případě je převaha nad zájmem na ochraně přírody dána především významem zájmu na zajištění bezpečnosti vodní plavby, včetně kotvení lodí, a ochrany vodního toku. Splavnění vodního toku řeky Moravy přes Baťův kanál až do Hodonína a za Baťův kanál až do Kroměříže vyvolává potřebu provést taková opatření, aby byla zajištěna bezpečnost plavby a došlo k omezení rizik, která jsou s plavbou na soukromých rekreačních plavidlech spojena. Je třeba zajistit během plavby místo pro bezpečné kotvení lodí (chráněný přístav), nezbytné zázemí, jehož využíváním se omezují rizika a dopady vodní dopravy na vodní tok a životní prostředí. Neprovedení takového opatření by mohlo negativně ohrozit i existenci samotných populací zvláště chráněných druhů, které jsou předmětem ochrany (např. druhy mlžů ve vodním toku řeky Moravy). Proto i krajský soud přičítá veřejnému zájmu na provedení záměru vysoký význam.

55. Závěr, zda je dána převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, ovšem závisí i na míře dotčení zvláště chráněných živočichů a rostlin daným záměrem a na tom, o jak ohrožené druhy se jedná (srov. výše citovaný rozsudek NSS čj. -38).

56. Zde je třeba nejprve popsat dotčené území. Území se nachází v širokém údolí, kterým protéká řeka Morava. Po původním meandrujícím toku zbyla úpravami koryta toku řada slepých ramen. Jedním z nich je také slepé rameno Pěnné, které se nachází jižně od města Napajedla, ve vzdálenosti přibližně 300 m od okraje zástavby. Vodní plochu, kterou tvoří slepé rameno Pěnné, ohraničují na levém břehu, a z větší části také na pravém břehu, vzrostlé stromy, rostoucí v úzkém pásu a za nimi se rozkládají pole s ornou půdou. V severní části slepého ramene se rozkládá rekreační areál Pahrbek. Na západě protéká kolem Pahrbku od severu k jihu řeka Morava. Ta vede v dotčeném úseku uměle upraveným, částečně zpevněným korytem, které bylo upraveno v první polovině minulého století. Od rekreačního areálu Pahrbek je podél koryta toku směrem na jih vedena levobřežní hráz. Hráz není realizována v úseku, ve kterém rekreační areál sousedí s Moravou, v délce cca 200 m a dále na sever k městu Napajedla. Plocha s místním názvem Títěž, která se nachází uvnitř slepého ramene (je jím obklopená), tedy je ohraničena slepým ramenem ze severu, východu a jihu a břehem řeky Moravy ze západu, je využívána jako orná půda, malou část na jihovýchodě této plochy zaujímá skupinka několika chatek. Vnější okraje této plochy jsou téměř kontinuálně porostlé úzkou řadou dřevin různého stáří v druhovém složení odpovídajícím umístění v říční nivě, s převažujícím zastoupením topolů, vrb a olší. Plochy východně, jihovýchodně a jižně od slepého ramene jsou využívány jako zemědělská půda, s výjimkou plochy o výměře zhruba 100 x 200 m na jihovýchod od slepého ramene, mezi ulicí Pěnné a slepým ramenem, kde jsou chatky a které jsou užívány k rekreaci.

57. Podle biologického hodnocení dojde uskutečněním záměru k zásahu do biotopu a rušení; nezjistilo žádný zvláště chráněný druh rostlin, ale 8 zvláště chráněných druhů živočichů. Podle biologického hodnocení je nicméně vliv záměru na všechny zvláště chráněné druhy živočichů, které se v tomto území vyskytují, bezvýznamný či nízký, resp. zásah nemá výraznější vliv na populaci dotčených živočichů. Některá ochranná, zmírňující a kompenzační opatření budou mít dokonce na ochranu zvláště chráněných druhů pozitivní dopad. Například dojde k vytvoření zcela nových 3-5 ks tůněk s pozvolnými svahy, o celkové ploše alespoň 200 m2, které nebudou sloužit k rybářským účelům.

58. Při poměřování zájmů nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že záměr přístavu je v projednávané věci spojen s mnoha zmírňujícími a kompenzačními opatřeními. Tato opatření byla navržena v biologickém hodnocení a byla převzata do podmínek prvostupňového rozhodnutí, jimiž krajský úřad podmínil provedení zásahu. Opatření zahrnují záchranné transfery jedinců, časová omezení pro některé činnosti během stavby, vytvoření záchytné stěny, užití stíněných světelných zdrojů atd. I tyto okolnosti přitom tvoří nedílnou součást úvah o převaze veřejného zájmu. Krajský soud v Brně ostatně již v rozsudku ze dne 6. 3. 2023, čj. -136, zdůraznil, že „[z]ahrnutí podmínek (de facto kompenzačních opatření) do úvah při posuzování, zda veřejný zájem na realizaci stavby převažuje nad zájmem ochrany přírody, je zcela legitimní a správné. Orgán ochrany přírody totiž při tomto posuzování zjišťuje možné důsledky realizace stavby a snaží se tuto realizaci podmínit tak, aby tyto důsledky byly z hlediska zvláště chráněných druhů minimální. Fakticky v konečném důsledku v rámci „poměřování“ těchto zájmů poměřuje význam veřejného zájmu na realizaci záměru s intenzitou nutného (i po přijetí všech opatření pro minimalizaci důsledků) zásahu do zvláště chráněných druhů živočichů (resp. do jejich biotopu, populace či života jedince). Naopak hodnocení možných důsledků realizace stavby bez ohledu na splnění podmínek stanovených orgánem ochrany přírody a krajiny by bylo zcela odtrženo od reality, neboť takové důsledky vůbec nehrozí.“

59. Ochranu přírody podle krajského soudu nelze chápat jen jako snahu o absolutní konzervaci a nedotknutelnost existujícího stavu. Podle krajského soudu je v daném případě vliv záměru na místní populace chráněných druhů po realizaci kompenzačních opatření v podstatě marginální. Naplnění veřejných zájmů na rozvoji vodní dopravy, zajištění její bezpečnosti a prevenci škody nijak významně neohrožuje dlouhodobé naplňování zájmu na ochraně dotčených zvláště chráněných druhů.

60. A proto krajský soud dospěl k závěru, že identifikované důvody a veřejné zájmy na realizaci záměru převáží nad veřejným zájmem na ochraně zvláště chráněných druhů. Krajský soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žalobce zpochybnil závěr o převaze veřejného zájmu na provedení záměru nad veřejným zájmem ochrany přírody na poměrně obecné úrovni. Konkrétně nezpochybnil zejména závěry biologického hodnocení ani rozsah, účelnost a funkčnost navržených kompenzačních a zmírňujících opatření. Takovými konkrétními okolnostmi se tedy soud nemohl v tomto případě zabývat a odpověděl na obecné žalobní námitky se stejnou mírou obecnosti.

61. Třetí podmínkou pro povolení výjimky (primárně u druhů chráněných právem EU) je neexistence jiného uspokojivého řešení. S touto otázkou se přezkoumatelně vyrovnal jak krajský úřad (str. 19-20 prvostupňového rozhodnutí), tak i žalovaný (str. 12–13 odvolacího rozhodnutí). Podrobnosti vyplývají též z podkladů založených ve spise (zejména hodnocení EIA či vyjádření města Napajedla).

62. Krajský soud nejprve upozorňuje, že ani v procesu posuzování vlivů na životní prostředí se nehodnotí vždy všechny varianty, které by připadaly v úvahu, ale pouze takové, které se jeví jako rozumné. „Rozumnost“ varianty je přitom vlastnost, která se vztahuje k preferovanému řešení s přihlédnutím k souboru věcných cílů uspořádání území a zeměpisné oblasti působnosti daného nástroje územního plánování. Za rozumné varianty hodné dalšího zkoumání je přitom třeba považovat pouze takové, které jsou schopny stanovených cílů dosáhnout za alespoň rámcově přiměřených „nákladů“ environmentálních (zásahy do krajiny stavbami, hluk a jiné emise aj.) a i rozumně představitelných nákladů finančních. Teprve takové varianty se posuzují v SEA či EIA (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2025, čj. , body 143–146).

63. V nyní projednávané věci se jako jediná rozumná varianta při zajištění veřejné bezpečnosti a v zájmu prevence závažných škod na majetku při mimořádných událostech (povodně, přívalové srážky, průmyslové havárie apod.), jevila vybudování přístavu. Žalobce naopak pracoval pouze s nulovou variantou, tedy nepovolení záměru. V tomto ohledu krajský soud za správný považuje přístup žalovaného, který z pohledu ochrany zvláště chráněných druhů živočichů a prověření neexistence jiného uspokojivého řešení ve smyslu § 56 odst. 1 ZOPK upozadil ekonomickou stránku záměru a soustředil se primárně na ochranu konkrétních chráněných druhů, resp. zabezpečení jejich odpovídající ochrany. Při tom zkoumal, zda záměr nelze realizovat jiným způsobem (nikoliv v jiné variantě, rozsahu či na jiném místě apod.), popř. k tomu stanovit odpovídající podmínky, ochranná i kompenzační opatření tak, aby bylo nalezeno reálné a zároveň pokud možno i nejlepší uspokojivé řešení. Jak ministerstvo ověřilo, tento postup byl v daném případě dodržen, což vyplývá z podané správní úvahy i hodnocení dle § 67 ZOPK, jak bylo završeno tímto změnovým rozhodnutím ministerstva. To z hlediska věcného ostatně nevyvrátil ani žalobce. Jím v této souvislosti uplatněná část námitky se proto jako nedůvodná zamítá.

64. Pokud jde o umístění záměru, reálná alternativa umožňující jiné uspokojivé řešení nevyplývá z podkladů shromážděných ve spise. Podle judikatury NSS je to právě ten, kdo zpochybňuje neexistenci jiného uspokojivého řešení, kdo má navrhnout jinou reálnou alternativu. NSS k tomu v rozsudku ze dne 18. 10. 2019, čj. -93, uvedl, že nelze „dovodit pravidlo, podle nějž by měl orgán ochrany přírody obstarávat v řízení o výjimce odborná stanoviska k jiné variantě jen proto, že některý z účastníků není spokojen s variantou posouzenou v procesu EIA a dává přednost variantě jiné. Postup, který byl nastíněn v rozsudku a který má být postupem výjimečným, se může uplatnit jen tehdy, jestliže správní spis vedený k věci objektivně obsahuje odborné podklady svědčící o reálnosti jiné varianty a o jejím menším dopadu na chráněné druhy (bez ohledu na to, zda jejich potřebu naznal v průběhu řízení sám orgán ochrany přírody, nebo zda je do spisu dodali účastníci). Závěry NSS v oné věci naopak nezakládají orgánům ochrany přírody novou povinnost zajišťovat další podklady k variantě, kterou se dosud žádný odborný orgán nezabýval a kterou ze svého laického pohledu prosazuje jen jeden z účastníků.“ Žalobce těmto požadavkům nedostál, neboť jen poukázal na možnost umístění přístavu jinde, aniž by alespoň naznačil, jak by takové řešení mohlo být provedeno. Nebylo tedy povinností orgánů ochrany přírody nalézat další hypotetické možnosti, jakým způsobem zajistit naplnění veřejného zájmu a nahradit realizaci projednávaného záměru.

65. Námitce týkající se nesprávného či nedostatečného posouzení existence jiného uspokojivého řešení tak nelze přisvědčit.

66. Zbývá tedy poslední podmínka čtyřbodového testu, podle níž je třeba ověřit, že povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany. Z hlediska posouzení důvodnosti žaloby je přitom klíčové, že žalobce proti závěru o naplnění této podmínky nesměřoval žádný žalobní bod nebo dílčí námitku, a závěry vyslovené orgány ochrany přírody tedy relevantním způsobem nezpochybnil. Krajský soud není oprávněn přezkoumávat napadené rozhodnutí nad rámec uplatněných žalobních bodů (až na výjimky, které se ale zde neuplatní). A proto nezbývá, než jen zopakovat závěr, že i tato podmínka byla podle orgánů ochrany přírody splněna, a to primárně prostřednictvím stanovených zmírňujících a kompenzačních opatření.

67. Krajský soud tedy shrnuje, že správní orgány v řízení o výjimce identifikovaly dostatečně přesně a jednoznačně veřejný zájem svědčící pro vybudování záměru, přičemž intenzita tohoto veřejného zájmu, byť byl místy formulován a popsán poměrně obecně, v tomto konkrétním případě zjevně přesahuje intenzitu veřejného zájmu na ochraně zvlášť chráněných druhů živočichů a rostlin. Ochrana dotčených druhů je dostatečně zajištěna prostřednictvím navržených mitigačních a kompenzačních opatření.

68. Závěrem této části odůvodnění se bude soud věnovat specifické dílčí žalobní námitce, která se týká závěrů kontrolní zprávy NKÚ č. 21/03. Tato námitka se prolíná napříč všemi částmi podané žaloby a žalobce o ni zhusta opírá své tvrzení o tom, že správní orgány a žalovaný neprokázali existenci jiného veřejného zájmu a jeho převahy nad zájmy ochrany přírody. Proto se krajský soud zabývá touto dílčí námitkou samostatně a v širším rozsahu.

69. Podstatnou částí žalobcovy argumentace je kritika nekoncepčního rozvoje vodních cest, nehospodárnosti vynakládání rozpočtových prostředků. Toto tvrzení opírá primárně o závěry kontrolní zprávy NKÚ zaměřené na kontrolu nakládání s peněžními prostředky státu a Evropské unie určenými na podporu rekreační plavby. Podle žalobce správní orgány bez podrobnějšího vysvětlení tuto zprávu ignorovaly a nevypořádaly se s ní. Zpráva přitom fundovaným způsobem vyvrací informace obsažené v podkladech doložených žadatelem. Přesto je správní orgány vyhodnotily jako irelevantní, nepřesné, zastaralé apod. Žalobce v této souvislosti poukazuje zejména na rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. -40 a další správní řízení, ve kterých byly závěry kontrolní zprávy NKÚ využity.

70. Krajský soud po seznámení s obsahem kontrolní zprávy NKÚ konstatuje, že její obsah není z valné části pro posuzovanou věc nikterak relevantní. Kontrolní zpráva NKÚ byla zaměřena na koncepční činnost Ministerstva dopravy, jeho postup při schvalování a vyhodnocování projektů a dále na postup žadatele a Povodí Vltavy při přípravě a realizaci projektů vybraných ke kontrole (Labsko-vltavská vodní cesta) do roku 2021. NKÚ sice zprávě zahrnul poznatky týkající rekreační plavby obecně a v některých ohledech se zmínil i o Baťově kanálu, nicméně jeho kontrola byla zaměřena na ekonomickou efektivnost jiných staveb než na Baťův kanál. Proto byly také její závěry u těchto konkrétních kontrolovaných staveb relevantní ve správních řízeních dle § 56 ZOPK, na něž žalobce poukazoval, a orgány ochrany přírody měly povinnost v případě jejich namítnutí na ně adekvátně reagovat (viz citovaný rozsudek NSS č. j. -40).

71. Naproti tomu ohledně Baťova kanálu (jako celku) kontrolní zpráva NKÚ vytkla Ministerstvu dopravy netransparentnost při výběru variant jeho rozvoje, jelikož „při výběru varianty dalšího rozvoje Ministerstvo dopravy nepředložilo žádný doklad, v němž by byly cíle konkrétně stanoveny. Ministerstvo rozhodovalo podle nejasných kritérií na základě odborného posouzení daného rozvoje a jeho smysluplnosti se zohledněním návazností, které nebyly zahrnuty do hodnocení ekonomické efektivnosti, což NKÚ považuje za netransparentní. Cílem je vybrat variantu zaručující co nejefektivnější vynaložení peněžních prostředků.“ K záměru rekreačního přístavu Napajedla – Pahrbek se zpráva NKÚ vůbec nevyjadřuje.

72. Krajský soud má za to, že závěry kontrolní zprávy NKÚ zdaleka nejsou tak přímočaré, jak uvádí žalobce. Názor, že vstupní údaje o budoucích počtech turistů, o budoucích počtech dnů na kanále a o jejich budoucí útratě jsou nadsazené a spekulativní z kontrolní zprávy nevyplývá. NKÚ se ve zprávě ani nevěnuje polemice o důvodech výběru varianty pro rozvoj Baťova kanálu. Pouze konstatuje, že výběr nejméně efektivní varianty nebyl dostatečně podložen.

73. Z kontrolní zprávy NKÚ nevyplývá jasná neúčelnost rekreační dopravy či neúčelnost vývoje na Baťově kanálu. Vyplývá z ní celková kritika Ministerstva dopravy a jeho nedostatečného postupu zejména při přípravě plánovaných staveb. Ministerstvo dopravy nedisponovalo závazným podkladem pro plánování rozvoje vodních cest, schvalovalo nedostatečně připravené projekty, na základě nepodložených nárůstů skutečných přínosů apod. Chybný postup Ministerstva dopravy nicméně nelze klást na roveň neexistenci veřejného zájmu. Kontrola NKÚ se zaměřuje zejména na ekonomické aspekty, tj. účelnost, hospodárnost a efektivnost využití státních a unijních peněz. Nepotvrzuje však ani nevyvrací existenci veřejného zájmu na vybudování přístavu Napajedla-Pahrbek.

74. Je třeba také zdůraznit, že NKÚ je kontrolní orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Kontrolní závěr NKÚ tedy není rozhodnutím o veřejném zájmu ve smyslu § 56 ZOPK, ale kontrolní zprávou o hospodárnosti a efektivitě využití těchto prostředků. Negativní zpráva o hospodaření s veřejnými prostředky sama o sobě automaticky neznamená, že na určité stavbě není veřejný zájem. Zprávy NKÚ mohou poukazovat na nehospodárnost nebo nesoulad s deklarovanými cíli, což může být argumentem pro zpochybnění veřejného zájmu, ale nejsou samy o sobě důvodem k závěru, že veřejný zájem chybí. Veřejný zájem není jen ekonomická efektivita, ale i širší společenské hodnoty (bezpečnost, dostupnost služeb, vzrůst zaměstnanosti, ochrana zdraví). Ostatně efektivita nakládání s prostředky veřejných rozpočtů ani není podmínkou pro vydání výjimky podle § 56 ZOPK nebo okolností, která by měla hrát jakoukoliv významnou roli při posuzování veřejného zájmu dle tohoto ustanovení.

75. V žalobcem odkazovaném č. j. -40 NSS vytknul správním orgánům, že se s kritickými výtkami NKÚ nikterak nevypořádaly, což považoval i vzhledem k povaze těchto institucí (kompetentní státní instituce s celorepublikovou působností) za podstatnou vadu řízení. V nyní posuzovaném případě se ale správní orgány zprávou NKÚ zabývaly, přičemž správně podotkly, že předmětem kontroly byly zejména stavby na Vltavě a Labi a na Baťův kanál dopadají její závěry jen okrajově. I samotná kontrolní zpráva NKÚ na str. 15 uvádí, že Baťův kanál je z pohledu cestovního ruchu velmi specifickou vodní cestou a nelze obecně využít „jeho poznatky“ na ostatní stavby.

76. I když lze správním orgánům vytknout jistou strohost ve vypořádání této námitky, lze z celého odůvodnění rozhodnutí vyvodit reakci na závěry zprávy týkající se Baťova kanálu a považovat reakci na kontrolní zprávu NKÚ za dostačující. Krajský soud je toho názoru, že povinnosti vypořádat námitky týkající se obsahu zprávy NKÚ v tomto případě správní orgány dostály. Není povinností správního orgánu vytvářet „protidůkaz“ určený k vyvrácení každého důkazu účastníka, jak se domnívá žalobce. Stačí, když v odůvodnění rozhodnutí vysvětlí, jak důkazy hodnotil a proč některé nepovažuje za relevantní. K tomu krajský soud považuje za vhodné pro úplnost poznamenat, že posuzování ekonomické nevýhodnosti říční plavby a hodnocení, zda političtí představitelé od republikové až po místní úroveň „nejdou špatným směrem“ přesahuje rámec přezkoumávaného řízení a napadeného rozhodnutí. Ani dílčí námitka týkající se zprávy NKÚ tedy není důvodná.

77. V posledním žalobním bodu žalobce namítá, že prvostupňové rozhodnutí nestanoví dostatečně určitě způsob kontroly dodržování podmínek provádění zásahu. I s tím se ale přezkoumatelně vyrovnal žalovaný v napadeném rozhodnutí. Krajský úřad v prvostupňovém rozhodnutí uložil žadateli (1. podmínka) povinnost stanovit způsobilou fyzickou nebo právnickou osobu, která bude zajišťovat zájmy ochrany přírody v průběhu realizace stavby, tzv. ekodozor (někdy též biologický dozor) s potřebnou autorizací. Úkolem biologického dozoru bude zejména monitorování území dotčeného povolovanou činností, odborný dohled nad plněním podmínek stanovených tímto rozhodnutím, zajištění záchranných přenosů a odborné konzultace při realizaci stavby. Krajský úřad si však již v této podmínce vyhradil právo na provedení kontroly na místě samém kdykoliv v průběhu realizace záměru.

78. Způsob provádění kontrol pak krajský úřad konkretizoval v podmínce č. 12. S takto stanoveným způsobem kontrol žalobce nesouhlasí, jelikož nevyhovuje požadavkům § 56 odst. 6 a § 5b odst. 3 ZOPK. Správní orgány podle něj neupravily uspokojivě způsob provádění kontroly podmínek stanovených krajským úřadem pro udělení výjimky.

79. Pro nyní projednávanou věc je rozhodující znění zákona, který výslovně ukládá správnímu orgánu, jenž povolil výjimku podle § 56 ZOPK, aby v rozhodnutí o povolení výjimky stanovil způsob kontroly, která bude z jeho strany ve věci prováděna [§ 56 odst. 6 ZOPK: V případě povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů platí pro obsah rozhodnutí podle odstavce 1, (...) obdobně § 5b odst. 3.; podle § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK musí rozhodnutí obsahovat způsob kontrol, které bude orgán ochrany přírody stanovující odchylný postup provádět]. Tato povinnost je jednoznačná a podle aktuální judikatury nelze provádění kontroly orgánem ochrany přírody nahradit kontrolou prováděnou jinou osobou, byť by k tomu byla odborně způsobilá.

80. Krajský soud se výkladem § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK již zabýval a vyslovil názor, že „kontrolu ze strany ekodozoru nelze považovat za kontrolu prováděnou orgánem ochrany přírody“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2020, č. j. -203). Také Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 1. 2022, č. j. -53, konstatoval, že „způsob kontrol, který musí být v rozhodnutí, kterým se výjimka povoluje, uveden, se vztahuje ke kontrolní činnosti orgánu ochrany přírody, nikoli k případné kontrolní činnosti uložené žadateli ve vztahu k plnění dalších souvisejících povinností směřujících k co nejmenšímu dopadu do životního prostředí chráněných druhů živočichů. [...].“

81. Uvedené závěry potvrdil NSS v rozsudku ze dne 28. 5. 2025, č. j. -41, dle kterého: „[…] zákonodárce výslovně požaduje, že kontroly, o něž jde, musí provádět přímo orgán ochrany přírody, tj. že podle rozhodné právní úpravy nestačí, aby kontroly prováděl samotný stavebník nebo jím najatá osoba.“ Ekodozor je interní mechanismus investora, nikoli nezávislá kontrola. Naproti tomu správní orgán má povinnost zajistit účinný a nezávislý dohled, který nelze delegovat na subjekt, jehož zájmy mohou být v konfliktu s ochranou přírody. I když s tím může žalovaný vnitřně nesouhlasit, je povinen se literou zákona řídit a postupovat podle ní.

82. Detailně se pak stanovením způsobu kontrol prováděných orgánem ochrany přírody zabýval NSS v rozsudku ze dne 30. 9. 2024, čj. -62 (shodně též rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2025, čj. -105), v němž mj. uvedl: „Cílené vymezení způsobu kontrol je v zájmu živočichů a dotčené veřejnosti hájící jejich zájmy, kterým bude zaručeno, že kontroly budou způsobilé ověřit, zda k realizaci stavby dochází ve správné době tak, aby konkrétní živočichové byli ohroženi v co nejmenším rozsahu. […] Orgán ochrany přírody při správném vymezení kontrol bude mít již v době rozhodnutí postaveno najisto, kdy bude povinen kontroly provádět, s jakou frekvencí tak má činit a na co konkrétně má své kontroly zaměřit. […] vymezené požadavky na obsah rozhodnutí o povolení výjimky vyznívají také ve prospěch samotného žadatele. Při jednoznačně vymezeném způsobu kontroly bude totiž i žadatel vědět, kdy, případně jak často, lze kontroly splnění podmínek očekávat a na co konkrétně budou zaměřeny. […] Cílem stanovení způsobu kontrol je jejich bližší vymezení, ze kterého by mělo být zřejmé základní časové a věcné určení předpokládaných kontrol.“

83. Krajský soud považuje nastavení systému kontrol za zcela dostačující a odpovídající požadavkům zákona i judikatury. Krajský úřad se nepokusil přenést svou odpovědnost za kontrolu provádění záměru na ekodozor. Naopak, v podmínce č. 12 se počítá jak s pravidelnými kontrolami (ve frekvenci čtyřikrát za rok), tak i kontrolami prováděnými při významnějších zásazích do vývoje zvláště chráněných druhů živočichů. O záchranných transferech musí ekodozor krajský úřad předem informovat, aby jim krajský úřad mohl být přítomen a provádět jejich kontrolu. A stejně tak, pokud dojde k neplánovanému škodlivému zásahu do zvláště chráněného druhu, má ekodozor povinnost krajský úřad informovat nejpozději následující pracovní den. V podmínce je přímo obsažen závazek, že krajský úřad pak podle závažnosti oznámeného zásahu provede kontrolu na místě nejpozději do tří dnů. Celý tento popsaný systém se krajskému soudu jeví jako vzájemně provázaný a logický. Frekvence a intenzita kontrol se zdá být zcela odpovídající, uvážíme-li, že podle biologického hodnocení může být přírodní prostředí v daném případě dotčeno jen zcela marginálně.

84. Pro úplnost krajský soud poukazuje na to, že žalovaný sám v napadeném rozhodnutí k odvolacím námitkám precizoval a zpřísnil některé ze stanovených podmínek právě s ohledem na nezbytnost ochrany vybraných druhů živočichů. Kontrolní opatření jsou dostatečná, a navíc záměrem má být dotčen pouze nízký počet dosti běžně se vyskytujících zvláště chráněných druhů živočichů a žádný zvláště chráněný druh rostlin. Ekodozor má být přitom na staveništi přítomen stále, což zajišťuje potřebnou operativnost. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud neshledal za důvodnou ani námitku týkající se nedostatečného stanovení způsobu provedení kontroly.

85. Krajský soud pro nadbytečnost neprováděl dokazování listinami, které jsou součástí správního spisu, neboť ve správním řízení soudním se dokazování obsahem správního spisu neprovádí. Dále soud pro nadbytečnost nedokazoval ani předloženými rozhodnutími správních orgánů (rozhodnutí Krajského úřadu v Praze ze dne 27. 3. 2023, č. j. 042443/2023/KUSK, rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2023, č. j. MZP/2023/500/990, rozhodnutí Správy CHKO České středohoří ze dne 27. 6. 2023, č. j. SR/1992/UL/2021-49, rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č. j. MZP/2024/221/180, a odborný článek Třicetiny druhových výjimek: mnoho důvodů k zamyšlení – část II). Z obsahu žaloby plyne, že žalobce nenavrhl uvedená rozhodnutí k prokázání nějaké konkrétní skutečnosti, jež by se vztahovala k záměru přístavu. Upozornil na zmíněná čtyři rozhodnutí pouze z toho důvodu, aby demonstroval, že žalovaný a krajský úřad v tomto případě posoudil věc odlišně oproti uvedeným čtyřem rozhodnutím, kterými byly zamítnuty žádosti o povolení výjimky pro dva záměry na řece Labi (přístaviště v Kostelci nad Labem a v Malých Žernosekách). Z hlediska povahy záměru a umístění záměru (řeka Labe vs. vyhledávaná vodní cesta pro rekreační plavbu Baťův kanál) jsou však tyto záměry natolik odlišné, že je nelze s přístavem v Napajedlích srovnávat a jejich závěry přenášet i na nyní projednávanou věc. Pokud jde o zmíněný odborný článek, ten rovněž nebyl navržen k prokázání jakékoliv konkrétní skutkové okolnosti, jež by se týkala sporného záměru. Článek se týká výkladu problémů při aplikaci § 56 ZOPK. Obsah takového zdroje není třeba prokazovat, neboť platí zásada iura novit curia, tedy soud zná právo.

V. Závěr a náklady řízení

86. Krajský soud proto na základě výše uvedeného žalobu dle zamítl, neboť není důvodná.

87. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

88. O náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení rozhodl krajský soud podle , podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení soud plnění žádné povinnosti neuložil, krajský soud jim náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jim v souvislosti s plněním povinnosti, uložené soudem, žádné náklady nevznikly, a soud neshledal pro to ani jiný důvod zvláštního zřetele.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 25. září 2026

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu