Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 A 178/2025 - 103.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 178/2025 - 103
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci
žalobkyně: X. Y.
bytem X.
zastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušem
sídlem Bubeníčkova 42, 615 00 Brno
proti
žalovanému: Národní bezpečnostní úřad
sídlem Na Popelce 2/16, 150 00 Praha
o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 22. 9. 2025, č. j. 821/2025-NBÚ/07-OP/Z0013689
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Jádrem sporu je otázka, zda je žalobkyně spolehlivá ve smyslu § 84 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Spolehlivost je podmínkou vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby podle § 81 zákona o ochraně utajovaných informací, který žalobkyně vyžaduje pro výkon citlivé činnosti. Žalobkyně je totiž jednatelkou společnosti, která provádí obchod s vojenským materiálem [§ 8 písm. a) zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem; dále jen zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem].
2. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně podmínku spolehlivosti nesplňuje. Shledal totiž negativní okolnosti podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací. Žalovaný v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí popsal, že žalobkyně jako jednatelka společnosti B. T. s.r.o. umožnila dvěma dalším tuzemským společnostem obcházet zákon tím, že od nich vojenský materiál toliko formálně odkoupila a následně přeprodala zahraničnímu odběrateli. Obchod přitom dle žalovaného realizovali jednatelé těchto dvou společností, kteří dokladem o bezpečnostní způsobilosti nedisponovali a kterým žalobkyně udělila generální plnou moc pro zastupování společnosti B. T. s.r.o. (dále jen „B. T.“). Sama žalobkyně je vzděláním účetní a účetnictví se věnuje i její společnost B. T. V minulosti s vojenským materiálem nikdy neobchodovala.
3. Žalobkyně v podané žalobě namítá, že se žalovaný odchýlil od své správní praxe. Argumentuje, že žalovaný vůči jiným společnostem postupoval vstřícněji. Dále namítá, že žalovaný nedostatečně popsal naplnění § 84 odst. 3 písm. a) a § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací. Nesouhlasí též se způsobem, jakým žalovaný vedl dokazování.
4. Žalovaný má za to, že postupoval správně, když žalobkyni doklad o bezpečnostní způsobilosti nevydal. Napadené rozhodnutí považuje za zákonné. Má za to, že důkladně popsal, v čem spatřuje naplnění skutkové podstaty negativní okolnosti podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona. Žalobkyně přenechala na základě jí udělené plné moci obchodní vedení společnosti B. T., ve věci zahraničního obchodu s vojenským materiálem třetím osobám, mimo strukturu společnosti a těmto osobám přinejmenším od roku 2021 umožňovala skrytě vykonávat citlivou činnost obchodu s vojenským materiálem, přičemž na ní neměla v podstatě žádný vliv. Tímto svým jednáním tak umožnila obcházet účel právní úpravy, jíž je výkon této činnosti záměrně regulován, neboť fakticky umožnila vykonávat citlivou činnost třetím osobám, které k ní nejsou oprávněny. Žalovaný nesouhlasí ani s námitkami ohledně dokazování a odchýlení se od správní praxe.
Obsah správního spisu
5. Z obsahu spisu soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti.
6. Žalobkyně dne 19. 8. 2024 požádala žalovaného o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti. V žádosti uvedla, že bude vykonávat funkci statutárního orgánu společnosti, která bude provádět zahraniční obchod s vojenským materiálem. V minulosti byla držitelkou dokladu s dobou platnosti od 4. října 2019 do 3. října 2024.
7. Dne 1. 10. 2024 provedl žalovaný s žalobkyní ústní pohovor. Žalobkyně uvedla, že:
„zahraniční obchod s vojenským materiálem v mé firmě funguje tak, že společnost B. T. nakoupí náhradní díly od společnosti N. P. nebo od společnosti Q. R. a tyto následně vyveze do E. V roce 2022 se jednalo o jeden obchod, v roce 2023 byly obchody dva.“
Na dotaz, jak žalobkyni napadlo rozšířit činnost společnosti B. T. o zahraniční obchod s vojenským materiálem, žalobkyně uvedla:
„Když to řeknu napřímo, přišel za mnou pan Z., majitel společnosti N. P., a dohodli jsme se, že já si zkusím vyřídit příslušná povolení. Obdobně za mou přišel i pan K., který mne také požádal, zda bych pro něj export nezajišťovala.“
Ke stejnému dotazu dále uvedla, že:
„Oběma pánům – panu K. i panu Z. jsem udělila generální plnou moc. Na základě této pln moci pan K. komunikuje se zákazníkem místo mne. Když přijde nabídka (kterou vybere pan K.), tak ji zpracováváme, já dělám administrativu.“
K otázce žalovaného zda lze konstatovat, že zahraniční obchod s vojenským materiálem má na základě generální plné moci na starost pan K. případně pan Z., žalobkyně uvedla, že
„se dá říci, že z části, v otázce prvotní poptávky/nabídky. Další administrativu spojenou s vývozem předmětného zboží už mám na starosti já. V podstatě pan K. vybere druh zboží, které se bude vyvážet, já mu do toho nevstupuji. Jedná se o technické parametry, které posuzuje on. I když by on na základě generální plné moci realizovat celý obchod, tak se tak neděje.“
K dotazu, jak a kde se s panem K. a panem Z. seznámila a co je jí známo o jejich působení uvedla, že:
„Pana Z. znám od roku 1991, kdy jsem pro něj začala pracovat. Vzhledem k tomu, že se známe opravdu dlouho, nazvala bych náš vztah přátelským. Naše rodiny se také stýkají. Pana K. znám také dlouho, pocházíme ze stejného města, je to kamarád pana Z. Můj vztah s panem K. je spíš v pracovní rovině.
Na dotaz, zda je i něco známo o jejich dalším působení, uvádím, že s panem Z. je můj život hodně propojený, účtuji všechny jeho firmy, naše rodiny se znají již dlouho. Do badmintonového klubu mne také přivedl pan Z.
O panu K. vím jen takové věci, co jsou obecně známy – např. že se rozvedl.“
8. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 21. 5. 2025, č. j. 203294/2025-NBÚ/P/Z0013689, žalovaný rozhodl, že se doklad o bezpečnostní způsobilosti nevydává. Uvedl, že u žalobkyně shledal naplnění skutkové podstaty negativní okolnosti podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací, tj. chování, které má negativní vliv na ovlivnitelnost fyzické osoby a může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti. Naplnění skutkové podstaty této negativní okolnosti spatřuje Úřad v jednání žalobkyně, spočívajícím v přenechání obchodního vedení společnosti B. T., ve věci zahraničního obchodu s vojenským materiálem třetím osobám, kterým žalobkyně přinejmenším od roku 2021 v rozporu s § 195 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), umožňuje předmětnou citlivou činnost skrytě vykonávat, a obcházet tak účel právní úpravy, jíž je výkon této činnosti záměrně regulován.
9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 3. 6. 2025 rozklad, který dne 20. 6. 2025 doplnila. Žalobkyně argumentovala, že žalovaný v jiných případech postupoval vůči jiným společnostem vstřícněji. Měla též za to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a že porušil zásadu materiální pravdy.
10. Rozklad ředitel žalovaného zamítl dne 22. 9. 2025 napadeným rozhodnutím.
Žaloba
11. Žalobkyně v podané žalobě namítá, že napadené rozhodnutí nedostatečně prokázalo kauzální a individualizovanou vazbu mezi zvoleným organizačním modelem a zvýšeným rizikem výkonu citlivé činnosti. Žalovaný tedy dospěl k chybné subsumpci pod § 84 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací.
12. Žalovaný dále podle žalobkyně nepromítnul kritéria uvedená v § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací. Tato kritéria mají být podle judikatury Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí promítnuta explicitně.
13. Žalovaný dle žalobkyně též pochybil v tom, že neobstaral srovnávací podklady z obdobných příkladů, ač je žalobkyně navrhovala. Tyto podklady byly relevantní pro test rovného zacházení. Žalobkyně namítá, že vůči jiným společnostem, konkrétně vůči společnostem TATRA TRUCKS a. s. (dále jen „Tatra Trucks“) a TATRA EXPORT s.r.o. (dále jen „Tatra Export“) postupoval žalovaný přívětivěji. Jednatelé Tatra Export dle žalobkyně přiznali, že společnost, v níž jsou statutárními orgány přímo neřídí a jen vykonávají pokyny vedení Tatra Trucks.
14. Žalobkyně též namítá, že postup, ve kterém spatřuje žalovaný riziko, je zcela obvyklou praxí. Zákon umožňuje, aby statutární orgán zmocnil k jednání v konkrétních případech jiné osoby.
15. Žalobkyně uvádí, že rozkladová komise konstatovala, že řízení proběhlo podle „staré“ úpravy, avšak meritorní rozhodnutí bylo vydáno podle novely. Nebylo přitom vysvětleno, které instituty a proč byly použity a jak ovlivnily výsledek. Z judikatury vyplývá, že aplikovaný režim musí být srozumitelně vyložen.
16. Soudní přezkum v bezpečnostních věcech musí efektivně vyvažovat zájem na utajení a práva účastníka. Žalobkyně připomíná, že soud není vázán žalobními body v rozsahu nezbytném k ochraně před libovůlí a přezkoumává i utajované části spisu, které účastník řízení neviděl.
17. Žalobkyně namítá, že žalovaný musí své závěry opírat o podklady, které jsou součástí spisu. Nelze používat informace mimo spis nebo nedostupné zdroje bez odpovídajícího promítnutí do spisu. Pokud žalovaný vycházel z odposlechů či záznamů, je třeba posoudit jejich relevanci a věrohodnost a vypořádat případné námitky. Žalovaný měl buď uvést, že měl informace o existenci konkrétních bezpečnostních rizik nebo měl uvést, proč odmítl námitky porušení zásady legitimního očekávání.
18. Žalovaný podle žalobkyně dále nezdůvodnil, proč méně invazivní opatření nemohla postačovat k ochraně veřejného zájmu a proč bylo nezbytné odepřít doklad jako nejtvrdší zásah do procesních práv.
19. Žalobkyně uvádí, že v minulosti držela doklad bez excesů. Napadená rozhodnutí nevysvětlují, jaké nové a podstatné a intenzivní skutečnosti odůvodňují odklon a proč nyní hodnotí ovlivnitelnost tak přísně. Po celou dobu jejího podnikání nedošlo ke změně schématu jejího chování.
20. Závěrem žalobkyně konstatuje, že městský soud i žalovaný musí vypořádat relevantní důkazní návrhy a námitky. Nevypořádání vede k nepřezkoumatelnosti.
Vyjádření k žalobě
21. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou.
22. Žalovaný uvádí, že tvrzení žalobkyně, že v případě subjektů patřících do skupiny CSG M. S. postupuje jinak, se nezakládá na pravdě. Žalobkyně se pokouší získat detailní a neveřejné informace ke konkrétním subjektům, které však s bezpečnostním řízením, které je vedené s žalobkyní, nesouvisí. Bezpečnostní řízení je neveřejné a žalobkyně nemá a nemůže mít přístup k informacím z jiných řízení vedených žalovaným a žalovanému není známo z jakého zdroje své informace čerpá.
23. Žalovaný konstatuje, že v souvislosti s nárůstem obchodu se zahraničním vojenským materiálem zaznamenal zvýšený výskyt případů obdobného charakteru, jako v případě žalobkyně. Ve všech takových případech postupuje obdobným způsobem.
24. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 197/2019 jsou podle žalovaného obecně přiléhavé. Žalobkyně obchod s vojenským materiálem zcela přenechala třetím osobám, které obchod realizovaly zcela bez nutnosti součinnosti ze strany žalobkyně. Zákonná úprava cílí na eliminaci nežádoucích a neprověřených bezpečnostně rizikových subjektů z procesu spjatého s obchodováním.
25. K subsumpci pod § 84 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací žalovaný uvádí, že v napadeném rozhodnutí bylo důkladně popsáno, v čem žalovaný spatřoval naplnění skutkové podstaty negativní okolnosti.
26. Kritéria uvedená v § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací jsou v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsaná. Jednalo se o dlouhodobý jev přetrvávající po většinu doby existence společnosti B. T. Byla popsána i ostatní kritéria.
27. Ohledně obstarání jiných podkladů má žalovaný za to, že není možné, aby jiné osoby požadovaly, aby žalovaný prováděl komparaci s jinými odlišnými subjekty a porovnával shodné prvky obou řízení ve smyslu uvádění informací zjištěných v jiných řízeních. Informace, ze kterých žalovaný vycházel, jsou součástí spisu.
28. Žalovaný dále konstatuje, že nikdy netvrdil, že není možné, aby statutární orgán zmocnil k některým úkonům jiné osoby. To však nebylo podstatou shledané negativní skutečnosti. Tou bylo, že žalobkyně „předala“ obchod s vojenským materiálem do dispozice třetích osob, a to na jejich žádost.
29. Žalovaný se neztotožnil ani s argumentem, že žalobkyni bylo odepřeno právo řídit konkrétní společnost. Žalobkyně si svobodně vybrala povolání, ke kterému je potřeba být držitelem příslušného dokladu. Žalovaný je garantem ochrany utajovaných informací a podle čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod může zákon stanovit podmínky a omezení výkonu určitých povolání.
30. Ohledně právní úpravy, podle které žalovaný rozhodoval, žalovaný uvedl, že rozhodoval podle znění účinného v době vydání rozhodnutí. Technické konstatování rozkladové komise o použití právní úpravy nemá podle žalovaného vliv na přezkoumatelnost rozhodnutí.
31. Žalovaný zdůrazňuje, že z žádných informací uchovávaných mimo spis nebo z utajovaných informací nevycházel.
32. Žalobkyní tvrzená bezproblémová minulost se pak nezakládá na skutečnostech. Žalovaný o nesplnění podmínky spolehlivosti rozhodl bezprostředně poté, co se o negativní okolnosti dozvěděl.
33. Ve vztahu k vypořádání relevantních důkazních návrhů žalovaný uvádí, že bezpečnostní řízení je vedeno vždy ve věci konkrétního účastníka řízení a nepřichází v zásadě v úvahu porovnávat skutkový stav v různých věcech. Žalovaný dbá, aby ve skutkově shodných nebo podobných věcech nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Replika žalobkyně
34. Žalobkyně v replice uvedla, že vyjádření žalovaného nemůže zhojit nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zákonnost a přezkoumatelnost se hodnotí podle jeho obsahu a podle podkladů, které měl žalovaný k dispozici. Soud nemůže vyjádření žalovaného použít jako náhradu chybějících důvodů správního rozhodnutí.
35. Vyjádření žalovaného obsahuje řadu nových skutkových tvrzení. Žalovaný uvádí, že došlo k nárůstu případů obdobných žalobkyni, že v typově obdobných případech zachovává stejný přístup a že se třetí osoby chtějí vyhnout bezpečnostnímu řízení. Uvedl, že žalobkyně je výlučně nebo plně pod vlivem třetích osob a že při vydání napadeného rozhodnutí nevycházel z žádných utajovaných informací, ačkoli správní spis obsahuje utajovanou část, kterou žalovaný soudu předložil. Tato tvrzení musí být doložena konkrétními podklady.
36. Žalobkyně argumentuje, že bezpečnostní řízení bylo zahájeno 19. 8. 2024, kdy znění § 84 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací bylo jiné. To přitom vymezuje hmotněprávní předpoklad spolehlivosti. Napadená rozhodnutí ani vyjádření žalovaného dostatečně neobjasňují, zda historické jednání žalobkyně přímo podřazují pod nové znění, nebo zda je používají jen jako skutkový podklad pro aktuální prognózu.
37. Žalobkyně setrvává na své námitce, že v napadeném rozhodnutí odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 197/2019-47 posuzoval jiné skutkové okolnosti. To samé platí i o rozsudku městského soudu č. j. 15 A 89/2023-45.
38. Žalobkyně se dále v replice věnuje pojmům obchodní vedení, plná moc a delegace činností. Uvádí, že podle judikatury Nejvyššího soudu je delegace činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu přípustná. Je tomu tak zejména tam, kde statutární orgán nemá potřebné odborné nebo jazykové znalosti. Žalobkyně argumentuje, že žalovaný neprokázal faktickou ztrátu její autonomie. Žalovaný měl hodnotit nejen text plných mocí, ale též konkrétní obchodní dokumentaci, komunikaci, schvalovací postupy a výpovědi osob účastných jednotlivých případů. Ani široce formulovaná plná moc sama o sobě neprokazuje předání obchodního vedení.
39. Žalobkyně rovněž setrvává na námitce chybějící kauzální vazbě mezi chováním, ovlivnitelností a možností zneužití. Žalovaný neuvádí konkrétní případ, kdy by pánové K. a Z. žalobkyni přiměli uskutečnit obchod, který odmítala, obejít licenční podmínky, zatajit podklady nebo uvést nepravdivé údaje, případně jednat proti zájmům společnosti či České republiky. Nedoložené je podle žalobkyně i tvrzení, že se třetí osoby chtěly vyhnout bezpečnostnímu a licenčnímu řízení. Z absence těchto povolení neplyne úmysl obcházet prověřování. Žalovaný též neuvádí, že by došlo k neoprávněnému vývozu, porušení podmínek licence nebo dokonce sankci ze strany licenční správy, celní správy nebo jinému excesu.
40. Žalobkyně též opakuje, že žalovaný nedostatečně posoudil kritéria podle § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací. Žalovaný pouze opakuje závěr úplné podřízenosti, aniž by prokázal ztrátu kontroly.
41. Žalobkyně též navrhuje, že soud by měl ověřit pravdivost tvrzení žalovaného o jednotné praxi a o stejném postupu vůči společnosti Tatra Export. Lze vyžádat například anonymizovaný přehled, rozhodnutí bez osobních a utajovaných údajů nebo provést kontrolu přímo soudem bez zpřístupnění žalobkyni. Žalobkyně nepožaduje, aby jí byly bez omezení zpřístupněny bezpečnostní svazky jiných osob.
42. Žalobkyně namítá, že žalovaný sice uvádí, že nevycházel z utajovaných informací, přesto však soudu předložil utajovanou část spisu. Žalobkyně navrhuje, aby soud ověřil i to, zda její obsah neovlivnil směr šetření, formulaci otázek při pohovoru nebo hodnocení neutajovaných podkladů.
43. Žalovaný se měl dle žalobkyně blíže zabývat i předchozím řízení o dokladu a spisem z roku 2019.
44. Napadené rozhodnutí též podle žalobkyně zasahuje do podnikatelské sféry žalobkyně. Žalovaný měl vysvětlit, proč by změna organizačního modelu nemohla odstranit žalovaným tvrzenou ovlivnitelnost.
45. Závěrem své repliky žalobkyně uvádí, že osobně zajišťovala úkony vůči licenční správě Ministerstva průmyslu a obchodu, českým orgánům a další subjektům. Žalovaný měl vyhodnotit konkrétní obchodní spisy a vyslechnout osoby. Žalobkyně rovněž již není zaměstnankyní společnosti N. P., s. r. o. Tato změna oslabuje argument žalovaného o ekonomické a pracovní závislosti na třetí osobě. Žalovaný též neoznačil žádný konkrétní obchod, v němž jednala proti vlastní vůli bez znalosti rozhodných okolností.
46. Žalobkyně v replice uplatnila řadu důkazních návrhů (viz níže).
Duplika žalovaného
47. Žalovaný ve své duplice uvedl, že z pohovoru s žalobkyní lze objektivně poskládat skutkový děj. Společnost žalobkyně samostatně nepřevzala obchodní vztah se zákazníkem. Naopak obchodní vztah i vlastní zájmy nadále zůstávaly spojeny s osobami mimo společnost žalobkyně. Její jednání svědčí podle žalovaného o tom, že při výkonu citlivé činnosti byla ochotna přizpůsobit fungování společnosti obchodnímu modelu vytvořenému třetími osobami a přenechat jim rozhodující část faktického výkonu této činnosti. Iniciativa k získání oprávnění nadto nevycházela od žalobkyně ale pouze od třetích osob.
48. Kritéria § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací jsou podle žalovaného v napadeném rozhodnutí srozumitelné popsaná.
49. Ohledně námitky legitimního očekávání žalovaný konstatuje, že žalobkyně nepředkládá konkrétní skutečnosti, které by prokazovaly existenci ustálené, jednotné a dlouhodobé správní praxe, od které by se žalovaný odchýlil. Důkazní návrhy pak směřují nad rámec předmětu řízení. Jeden případ podle žalovaného neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí a ani existenci správní praxe zakládající legitimní očekávání.
50. K námitce proporcionality a dopadu do podnikatelské sféry žalovaný uvedl, že zjištěná ovlivnitelnost nespočívala v nedostatku formálních mechanismů řízení společnosti.
51. Ze skutečnosti, že žalovaný v minulosti žalobkyni doklad vydal, nelze dovozovat, že by v minulosti stejně posoudil okolnosti, které jsou předmětem nynějšího řízení. Rozhodující je, že tyto okolnosti žalovaný zjistil až následně, zejména během pohovoru v roce 2024.
52. Ve zbytku žalovaný odkázal na své předchozí vyjádření k žalobě.
Jednání
53. Při jednání dne 25. 9. 2026 v 10:00 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.
54. Právní zástupce žalobkyně odkázal na svá předchozí podání a dále odkázal na podání označené jako duplika žalobkyně. K dotazu soudu uvedl, že toto podání zaslal soudu v den jednání před jeho zahájením, proto ho soud zřejmě ještě nemá k dispozici. Podání předal v tištěné podobě a přednesl jeho obsah. Soudu též předložil nový důkaz: listinu obsahující seznam jednatelů firem obchodujících s vojenským materiálem.
55. Soud k novým tvrzením a důkazům nepřihlédl, neboť je žalobkyně uplatnila po lhůtě stanovené soudem usnesením o koncentraci ze dne 28. 7. 2026, č. j. 3 A 178/2025. Tímto usnesením soud stanovil účastníkům lhůtu, v níž mohou uvést nová tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Tato lhůta uplynula dne 5. 8. 2026. Žalobkyně ve stanovené lhůtě na usnesení soudu reagovala a dne 5. 8. 2026 zaslala soudu obsáhlé podání označené jako replika (viz výše), v němž uvedla řadu nových tvrzení a důkazů k jejich prokázání. K těmto tvrzením soud přihlédl a o navržených důkazech rozhodl. K dalším tvrzením a důkazům předneseným poprvé až na soudním jednání (resp. zaslaným soudu v den jednání) však již soud z důvodu koncentrace nepřihlédl.
56. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu správním spisem NBÚ v této věci v plném rozsahu, včetně záznamů z pohovoru ze dne 1. 10. 2024 a interních metodik, které byly použity k hodnocení § 84 odst. 3 a kritérií § 84 odst. 5 pro nadbytečnost. Správním spisem se dokazování neprovádí. Správní spis obsahuje i protokol o průběhu pohovoru ze dne 1. 10. 2024, z nějž soud také vycházel. Soud neshledal důvod provádět důkaz interními metodikami žalovaného, neboť ty nejsou pro soud závazné a žalovaný v napadeném rozhodnutí na žádné interní metodiky neodkazuje.
57. Žalobkyně dále navrhla provést následující důkazy:
· Úplným správním spisem reg. č. Z0013689, včetně neutajované i utajované části, všech podkladů získaných podle § 109 zákona, záznamů o jejich vyhodnocení a dokladů o tom, které podklady byly skutečně použity při vydání obou napadených rozhodnutí. Utajovanými dokumenty č. j. V684/2024-46 a V660/2024-46 a dalšími dokumenty utajované části svazku, které soud přezkoumá k ověření, zda fakticky ovlivnily šetření nebo rozhodnutí a zda neobsahují informace svědčící ve prospěch žalobkyně.
K tomu soud uvádí, že jde o správní spis v nyní projednávané věci, přičemž správním spisem se dokazování neprovádí (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud se s obsahem neutajované i utajované části správního spisu seznámil (viz níže). Soud neshledal důvod provést důkaz utajovanou částí spisu, neboť z této části žalovaný v napadeném rozhodnutí nevycházel.
· Úplným protokolem z pohovoru žalobkyně ze dne 1. 10. 2024 včetně všech položených otázek a odpovědí a zvukovým nebo audiovizuálním záznamem pohovoru, byl-li pořízen.
Jak již soud uvedl výše, protokol z pohovoru žalobkyně ze dne 1. 10. 2024 je součástí správního spisu. Součástí správního spisu není žádný zvukový ani audiovizuální záznam pohovoru a žádná ze stran nesdělila, zda byl takový záznam pořízen. Žalobkyně nijak nezpochybnila skutečnosti, které při pohovoru dne 1. 10. 2024 uvedla, a z nichž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel.
· Originálním zněním všech plných mocí udělených K. a Ing. Z., včetně případných změn, odvolání nebo omezení, a listinami, z nichž žalovaný dovozuje jejich faktickou rozhodovací pravomoc.
I tento důkaz soud zamítl pro nadbytečnost. Skutečnost, že žalobkyně udělila generální plné moci panu K. (jednateli společnosti Q. R.) i panu Z. (jednateli společnosti N. P.) uvedla žalobkyně již ve správním řízení a ani v žalobě ji nijak nezpochybňuje. Přesné znění generálních plných mocí není v nyní projednávané věci podstatné. Žalobkyně to ostatně ani netvrdí a plné moci nepředkládá. Skutečnost, že generální plná moc umožňuje obecné zastupování zmocnitele, vyplývá již z její povahy. Žádné listiny měnící či omezující generální plné moci žalobkyně ve správním ani soudním řízení nepředložila, ani neuvedla, že by takové existovaly. Blíže neurčené listiny přitom nejsou řádným důkazním návrhem.
· Úplnou dokumentací ke všem nejméně třem obchodním případům, na něž žalovaný odkazuje, zejména nabídkami, objednávkami a smlouvami, cenovými a technickými podklady, komunikací se zákazníky a dodavateli, žádostmi o vývozní licence, vydanými licencemi, dokumenty o konečném uživateli, fakturami a doklady o tom, kdo jednotlivé kroky navrhoval, schvaloval a kontroloval.
Soud shledal, že provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné, neboť skutečnost, jak přesně probíhaly jednotlivé obchodní případy v míře detailu požadované žalobkyní není v nyní projednávané věci podstatná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlil způsob zapojení žalobkyně do těchto obchodů.
· Správním spisem žalovaného z řízení o vydání předchozího dokladu žalobkyni v roce 2019, včetně žádosti, dotazníků, pohovorů, podkladů a hodnocení, k ověření kontinuity tvrzení, rozsahu tehdejšího zjišťování a předchozího posouzení žalobkyně.
Soud shledal, že skutečnost, kterou chce žalobkyně navrženým důkazem provést (ověření kontinuity tvrzení, rozsah tehdejšího zjišťování a předchozí posouzení žalobkyně) není v nyní projednávané věci relevantní. Žalovaný vycházel z aktuálně dostupných podkladů, které jsou součástí správního spisu.
· Zprávou Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu a případně Celní správy České republiky, zda byla u společnosti B. T. s.r.o.v souvislosti s předmětnými obchody zjištěna porušení licenčních podmínek, správní delikty, sankce, nesrovnalosti v údajích nebo jiné závady, a příslušnými správními spisy, pokud takové řízení proběhlo.
Soud shledal, že uvedené skutečnosti, které chce žalobkyně prokázat, nemají vliv na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí.
· Správními spisy ve srovnatelných věcech ve VOJMAT (oddělení subjektů a prověřování statutárů) pro test rovnosti a legitimního očekávání, zejména případy uváděné v rozkladu žalobkyně s výhradou pozdějšího upřesnění, spisy NBÚ týkající se řízení o předchozích žádostech žalobkyně o vydání dokladu a spisy NBÚ týkající se všech řízení o vydání dokladů jednatelům společnosti TATRA EXPORT od okamžiku založení společnosti do současnosti. Anonymizovaným přehledem všech bezpečnostních řízení, v nichž žalovaný v období od roku 2019 do vydání napadeného rozhodnutí posuzoval obdobný model zahraničního obchodu s vojenským materiálem, tj. situaci, kdy statutární orgán licencované společnosti delegoval vyhledávání zákazníků, vyjednávání nebo odborné činnosti na osoby mimo orgány společnosti; přehled by měl uvádět alespoň rozhodné skutkové znaky, použitou právní kvalifikaci a výsledek řízení; anonymizovanými rozhodnutími nebo jinými podklady, z nichž žalovaný dovozuje své tvrzení, že ve všech typově shodných případech postupuje obdobně jako u žalobkyně a že zaznamenal zvýšený výskyt takových případů; podklady týkajícími se bezpečnostních řízení statutárních orgánů společnosti TATRA EXPORT s.r.o. pouze v rozsahu nezbytném k ověření výslovného tvrzení žalovaného, že vůči žalobkyní označeným subjektům postupoval obdobně; žalobkyně navrhuje jejich přezkoumání soudem bez zpřístupnění osobních nebo utajovaných údajů žalobkyni; interními řídicími akty, metodickými pomůckami, anonymizovanými rozhodovacími přehledy nebo jinými dokumenty zachycujícími praxi žalovaného při aplikaci § 84 odst. 3 a 5 zákona na delegaci obchodních činností, existují-li; pokud neexistují, písemným sdělením žalovaného o této skutečnosti.
Soud zamítl provedení těchto důkazů pro nadbytečnost. Žalobkyně uvedla, že žalovaný postupoval v rozporu s legitimním očekáváním žalobkyně. To však může vyvolat jen ustálená správní praxe. Žalobkyně neuvedla jediný konkrétní podklad, který by její tvrzení prokazoval. K tvrzení, že případ Tatra EXPORT byl podle ní medializovaný ve „veřejných zdrojích“, žádné veřejné zdroje neoznačila a nespecifikovala. Za takové situace není na místě, aby soud aktivitu žalobkyně nahrazoval.
58. Soud dále neshledal důvod provádět dokazování správním spisem žalovaného z řízení o vydání dokladu žalobkyni v roce 2019, neboť toto řízení není nyní předmětem soudního přezkumu. Žalobkyně připouští, že v roce 2019 nemohl žalovaný hodnotit plné moci udělené v roce 2021, avšak má za to, že je třeba zjistit, které další rozhodné informace zjistil žalovaný až při pohovoru dne 1. 10. 2024. K tomu soud uvádí, že otázka, které informace byly pro žalovaného v nyní projednávané věci zcela nové, není pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí významná.
59. Žalobkyně konečně navrhla provést případně důkaz vyjádřením Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu k její správní praxi vyjednávacích úkonů a kontrolních mechanismů požadovaných v praxi při zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl, neboť žalobkyně nespecifikovala, jakou skutečnost chce uvedeným důkazem prokázat.
Posouzení věci soudem
60. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, ke kterým by měl povinnost přihlédnout z moci úřední.
61. Podle § 80 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací se citlivou činností rozumí činnost stanovená tímto zákonem (§ 88) nebo zvláštním právním předpisem, jejímž zneužitím by mohlo dojít k ohrožení zájmu České republiky. Podle odst. 2 citlivou činnost může vykonávat fyzická osoba, která je bezpečnostně způsobilá, je držitelem platného osvědčení fyzické osoby nebo jí bylo uznáno bezpečnostní oprávnění vydané úřadem cizí moci.
62. Podmínky vydání dokladu stanoví § 81 zákona o ochraně utajovaných informací. Doklad Úřad vydá fyzické osobě, která a) je státním občanem České republiky nebo státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo Organizace Severoatlantické smlouvy, b) je plně svéprávná, c) dosáhla alespoň 18 let věku, d) je bezúhonná podle § 13 a e) je spolehlivá.
63. Podle § 84 odst. 1 zákona podmínku spolehlivosti splňuje fyzická osoba (účastnice řízení), u níž není zjištěna negativní okolnost.
64. Podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona za negativní okolnost lze považovat chování, které má negativní vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti.
65. Podle § 84 odst. 4 zákona se negativní okolnosti uvedené v § 84 odst. 3 písm. a) zákona zjišťují za období 10 let předcházejících dni zahájení řízení nebo za období od 15 let věku podle toho, které z nich je kratší. V tomto případě tedy za období 10 let předcházejících dni zahájení řízení.
66. Ve smyslu ustanovení § 84 odst. 5 zákona se pak při posuzování, zda je okolnost uvedená v § 84 odst. 3 zákona negativní okolností, přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit výkon citlivé činnosti, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu a charakteru a k chování fyzické osoby v rozhodném období podle § 84 odst. 4 zákona.
Spolehlivost k výkonu citlivé činnosti
67. Podstatou projednávané věci je, zda je žalobkyně spolehlivá ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací. Spolehlivost je podmínkou pro vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti [§ 81 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně utajovaných informací]. Podmínku spolehlivosti fyzická osoba splní, pokud není zjištěna negativní okolnost (§ 84 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací).
68. V projednávané věci žalovaný zjistil negativní okolnost podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací. Podle tohoto ustanovení lze za negativní okolnost považovat chování, které má negativní vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti.
69. Žalovaný v projednávané věci v prvostupňovém rozhodnutí negativní okolnost charakterizoval takto:
Úřad konstatuje, že u účastníka řízení shledal naplnění skutkové podstaty negativní okolnosti podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona, tj. chování, které má negativní vliv na ovlivnitelnost fyzické osoby a může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti. Naplnění skutkové podstaty této negativní okolnosti spatřuje Úřad v jednání účastnice řízení, spočívajícím v přenechání obchodního vedení společnosti B. T., ve věci zahraničního obchodu s vojenským materiálem třetím osobám, kterým účastnice řízení přinejmenším od roku 2021 v rozporu s § 195 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), umožňuje předmětnou citlivou činnost skrytě vykonávat, a obcházet tak účel právní úpravy, jíž je výkon této činnosti záměrně regulován.
(pozn. zvýraznění textu obsahovalo napadené rozhodnutí)
70. Soud má za to, že žalovaný dostatečně osvětlil, v čem negativní okolnost spočívá. V projednávané věci je podstatný model spolupráce mezi několika společnostmi, který žalovaný v napadeném rozhodnutí jednoznačně rozebral a který vycházel přímo z tvrzení žalobkyně, které uvedla během pohovoru. Soud se s podstatou hodnocení žalovaného o nespolehlivosti žalobkyně ztotožnil.
71. Žalobkyně je jednatelkou a jedinou společnicí společnosti B. T., která se věnovala účetnictví. Sama žalobkyně je vzděláním účetní a nikdy v minulosti s vojenským materiálem neobchodovala. Žalobkyně během pohovoru uvedla, že jí oslovili pánové Z. (jednatel a jediný společník společnosti N. P., s. r. o.; dále jen „N. P.“) a K. (jednatel a jediný společník společnosti Q. R.; dále jen „Q. R..“) s tím, že si žalobkyně vyřídí příslušná povolení a bude pro ně zajišťovat export náhradních dílů aut (které však byly klasifikovány jako vojenský materiál) do E. Tamějším odběratelem byla společnost E. D.
72. Z pohovoru s žalobkyní vyplynulo, že žalobkyně oběma jednatelům udělila generální plnou moc k zastupování společnosti B. T. Pan K. na základě této plné moci komunikoval se zahraničním odběratelem, zatímco žalobkyně pouze obstarávala administrativu celé zakázky a zároveň komunikovala se společnostmi N. P. a Q. R. Jejich jednateli však, jak soud uvedl výše, byli právě pánové K. a Z., tedy ty samé osoby, které žalobkyně zmocnila, aby jednali za společnost B. T.
73. Soud konstatuje, že z popsaného modelu jednoznačně vyplývá, že žalobkyně umožnila jednatelům společností N. P. a Q. R. obcházet zákonnou úpravu. Za citlivou činnost, k jejímuž výkonu je třeba doklad o bezpečnostní způsobilosti, se považuje výkon funkce člena statutárního orgánu právnické osoby, která provádí obchod s vojenským materiálem (viz § 8 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem ve spojení s § 80 zákona o ochraně utajovaných informací).
74. Pokud by s vojenským materiálem obchodovaly napřímo společnosti N. P. a Q. R.., museli by si jejich jednatelé obstarat doklad o bezpečnostní způsobilosti. Tyto společnosti však využily jako prostředníka společnost žalobkyně, která sama nemá s obchodem s vojenským materiálem žádnou historickou zkušenost, kvalifikaci ani vzdělání.
75. Právě v tomto chování žalobkyně, které umožnilo zjevné obcházení zákonné úpravy, lze spatřovat negativní okolnost.
76. Žalobkyně uvedla, že je pro ni důležité být i nadále držitelkou dokladu o bezpečnostní způsobilosti „zejména z důvodu finančního přilepšení“. Její běžný příjem je cca 43 tisíc Kč čistého (z toho příjem ze zaměstnání u společnosti N. P. s.r.o. cca 20 000 Kč, dále příjem ze společnosti B. T. s.r.o.– měsíčně si vyplácí odměnu jednatele a dále odměnu z DPP – dohromady se jedná o částku 11 500 Kč, 255 Kč z bytového družstva za členství v dozorčí radě a příjem z podnikatelské činnosti - účetnictví cca 10 000-12 000 Kč). Účetnictví poskytuje asi 10 společnostem (skrze společnost B. T.) a pěti podnikajícím fyzickým osobám (jako OSVČ). Za svou roli ve vojenském obchodu společností N. P. a Q. R. získávala odměny v odhadu okolo 200 000 Kč za rok.
77. Žalobkyně uvedla, že neví, proč si příslušná povolení jednatelé společností N. P. a Q. R. nepořídili sami. Žádné konkrétní důvody jí při žádosti o spolupráci nesdělili.
78. Soud se ztotožnil s žalovaným, že zapojení společnosti žalobkyně umožnilo obcházení zákonné úpravy. Společnost žalobkyně by v případě vývozu jiného než vojenského materiálu v řetězci vůbec nemusela figurovat.
79. Žalovaný dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně přenechala obchodní vedení své společnosti v rozsahu obchodu s vojenským materiálem jednatelům jiných společností, kterým umožnila obcházet zákonnou úpravu. V tom spočívalo její nežádoucí chování.
80. Na uvedeném závěru nic nemění ani jednotlivé rozsáhlé námitky žalobkyně, které samostatně a ani ve svém souhrnu uvedený závěr o obcházení zákonné úpravy účinně nezpochybňují.
Správní praxe a legitimní očekávání
81. Žalobkyně namítá, že žalovaný neobstaral srovnávací podklady z obdobných případů, ač byly navrženy, což je relevantní pro test rovného zacházení. Konkrétně poukazuje na konzistenci praxe v agendě obchodu s vojenským materiálem. Žalovaný podle žalobkyně porušil povinnost zjistit stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu přiměřeném povaze věci. Rozhodnutí musí být opřeno o podklady obsažené ve spisu a přezkoumatelné úvahy; nelze stavět závěry na informacích mimo spis a současně opomenout srovnávací rámec, pokud je pro rovnost a předvídatelnost namítán a dostupný.
82. Žalobkyně dále uvádí, že doložila srovnatelnou praxi. K jiným společnostem podle žalobkyně žalovaný zaujal v minulosti tolerantnější postoj. V tom spatřuje zásah do zásady legitimního očekávání.
83. Soud konstatuje, že i v bezpečnostním řízení, a tedy i v projednávané věci se uplatní § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Podle § 159 zákona o ochraně utajovaných informací, je v bezpečnostním řízení aplikace správního řádu vyloučena. Přesto však na bezpečnostní řízení dopadá § 177 odst. 1 správního řádu, podle kterého se základní zásady správního řízení uvedené v § 2 až 8 správního řádu použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje (viz komentář k zákonu o ochraně utajovaných informací Dvořák, J., Chrobák, J. Zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-9-1]. ASPI_ID KO412_2005CZ. Dostupné z: www.aspi.cz.).
84. Legitimní očekávání však nezakládají jednotky případů ale pouze kvalifikovaná – ustálená, jednotná a dlouhodobá správní praxe, kterou definovala judikatura Nejvyššího správního soudu. Jeho rozšířený senát konkrétně uvedl následující:
Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS, L’ORÉAL I).
85. Existence ustálené praxe je pak otázkou skutkovou (viz již citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 88/2006-132), kterou je třeba v řízení před soudy dokazovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 As 373/2020-40).
86. Správní praxi zakládající legitimní očekávání však žalobkyně v žalobě netvrdila. Žalobkyně odkázala toliko na srovnání s jediným případem spojených společností Tatra Trucks a Tatra Export ke kterým měl žalovaný dle žalobkyně postupovat přívětivěji.
87. Jediný případ týkající se dvou společností nemohl založit legitimní očekávání. Nešlo by totiž o ustálenou, jednotnou a dlouhodobou správní praxi, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a způsob použití právních předpisů.
88. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně sice obecně tvrdí, že případ společnosti Tatra Export není jediným případem údajně tolerantnějšího postupu žalovaného vůči společnostem ze skupiny CSG, žádný další případ však v podané žalobě nekonkretizuje.
89. Námitka žalobkyně ohledně legitimního očekávání není důvodná.
Tvrzení odlišného přístupu k jiné společnosti (rovné zacházení)
90. Soud se zabýval otázkou odlišného přístupu žalovaného v případě společností Tatra Trucks a Tatra Export. Žalobkyně poukazuje na to, že ve veřejných zdrojích je opakovaně popsán modus operandi Tatra Trucks a Tatra Export, kde dceřiná společnost s licencí kryje vývozy vojenského materiálu, zatímco faktické obchodování a vyjednávání zajišťuje mateřská společnost bez vlastní licence. Dceřiná společnost „nemá zaměstnance“ a „kryje“ obchody, což je významově srovnatelné s tezí žalovaného o „skrytém výkonu citlivé činnosti jinými osobami“. Tato podle žalobkyně notoricky medializovaná praxe o krycí roli dceřiné společnosti je relevantní minimálně pro inicializaci důkazního břemene státu, aby racionálně vysvětlil odlišný přístup, nebo poskytl srovnávací rámec ze své rozhodovací činnosti.
91. Městský soud konstatuje, že žalobkyně sice konkrétně označila společnosti, s jejichž případem svou věc srovnávala, a rovněž uvedla, v čem podle jejího názoru spočívá podobnost skutkového stavu. Tvrzení o činnosti společností Tatra Trucks a Tatra Export však založila pouze na obecném odkazu na veřejné zdroje a na medializaci daného případu. Žádný z těchto zdrojů konkrétně neoznačila a k důkazu ve lhůtě stanovené soudem nenavrhla. Není proto zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně dovozuje, že žalovaný postupoval vůči jiným společnostem odlišně. Není přitom na soudu, aby žalobkyní blíže nespecifikované veřejné zdroje sám vyhledával. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodcem sporu, ale přebral by roli žalobkynina advokáta (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. 9 As 253/2023-32).
92. Tvrzení žalobkyně o mírnějším postupu vůči společnostem ze skupiny CSG není možné považovat ani za skutečnost obecně známou. V rozsudku ze dne 28. 12. 2016, č. j. 3 As 50/2016-35, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že skutečnost, že určité údaje jsou veřejně dostupné, v dnešní době typicky právě na internetových stránkách, nemůže bezesporu založit její charakter obecně známé skutečnosti. Přijetí řečeného argumentu by podle Nejvyššího správního soudu vedlo k absurdním důsledkům, kdy by za notorietu bylo možné označit fakticky téměř jakoukoliv informaci, veřejně dostupnou z elektronických zdrojů.
93. Soud proto neshledal důvod vyžádat si bezpečnostní spis společnosti Tatra Export.
94. Svůj závěr o tom, že žalovaný postupoval vůči společnosti Tatra Export přívětivěji, žalobkyně založila na informacích z veřejných zdrojů. Žádné veřejné zdroje však neoznačila a soudu žádné důkazy v soudem stanovené lhůtě nenavrhla. Přitom právě informace v nich uvedené měly dle žalobkyně vést k inicializaci důkazního břemene státu, tedy k tomu, že to měl být naopak dle názoru žalobkyně žalovaný, který měl prokazovat jednotnost svého postupu.
95. Soud proto námitku odlišného zacházení se společností Tatra Export neshledal důvodnou.
96. Soud si je vědom toho, že žalobkyně svou námitku ve vztahu k odlišnému postupu ke společnosti Tatra Export rozvinula v podání doručenému soudu v den jednání, v němž uvedla nová tvrzení. K tomu dodala, že „informace o společnosti TATRA Export a zejména protokoly z hlavního líčení v dané věci získala až nyní“ a proto je „nenamítala v průběhu správního řízení“. K tomu soud uvádí, že přinejmenším základní informace o situaci společnosti TATRA Export měla žalobkyně nepochybně již před koncem soudem stanovené koncentrační lhůty, neboť jimi ve svých podáních argumentovala, k jejich prokázání však žádné důkazy ve stanovené lhůtě nenavrhla. Soud neshledal, že by žalobkyně nemohla svá tvrzení a důkazy k jejich prokázání uplatnit v soudem stanovené lhůtě, a to ani ve vztahu ke skutečnostem vyplývajícím z protokolů o hlavním líčení ze dnů 11.-12.7.2023, 21.11.2023 a 23.-24.11.2024, které žalobkyně zaslala soudu v den jednání, neboť z obsahů protokolů vyplývá, že právní zástupce žalobkyně byl všem těmto hlavním líčení osobně přítomen jako obhájce obžalovaného. S ohledem na koncentraci nových tvrzení a důkazů k jejich prokázání se proto soud těmito návrhy nezabýval.
97. Nad rámec nezbytného soud uvádí, že pokud by žalovaný skutečně postupoval v obdobném případě odlišně, měl by svůj odlišný postup odůvodnit. Případný vadný postup v jiné věci však nemůže vést k udělení bezpečnostní prověrky v rozporu se zákonnými požadavky.
Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu
98. Žalobkyně namítá, že její případ není srovnatelný se situací, kterou posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 11. 2020, č. j. 9 As 197/2019-47, na který žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje. Spatřuje zásadní rozdíly ve skutkovém stavu. V případě řešeném Nejvyšším správním soudem neměl jednatel přehled o kontrolní činnosti, nebyl schopen odpovědět na základní otázky o hospodářských výsledcích, přiznal, že zůstal jednatelem jen kvůli dokladu o bezpečnostní způsobilosti a současně písemně zmocnil výkonného ředitele k výkonu všech činností.
99. Žalobkyně též v této souvislosti namítá, že žalovaný provádí srovnání s judikaturou, která s věcí žalobkyně nesouvisí, na druhou stranu však odmítá srovnání s případem Tatra Export, který s případem žalobkyně přímo souvisí. Žalobkyně se domnívá, že žalovaný srovnání odmítl proto, že oba podniky patří do skupiny CSG ovládané M. S. Pokud by žalovaný srovnání připustil, dospěl by k závěru, že jednatelé Tatra Export jsou na základě uzavřené mandátní smlouvy přímo řízení subjektem stojícím mimo strukturu Tatra Export podobně jako v případě žalobkyně. Jednatelé Tatra Export v řízení před soudem přiznali, že společnost, v níž jsou statutárními orgány přímo neřídí a jen vykonávají pokyny vedení Tatra Trucks.
100. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že obecně považuje závěry v tomto rozhodnutí za přiléhavé.
101. Soud zjistil, že žalovaný v úvodní části odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval z rozsudku NSS č. j. 9 As 197/2019-47. V závěrečné části napadeného rozhodnutí na tento rozsudek odkázal. Soud konstatuje, že citaci rozsudku Nejvyššího správního soudu ani odkaz na něj nepovažuje za vadu napadeného rozhodnutí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, že by skutkový stav považoval za totožný se skutkovým stavem posuzovaným Nejvyšším správním soudem. Nejde přitom ani o odkaz na zcela nesouvisející věc, oba případy vykazují řadu podobností. Ani tuto námitku proto neshledal důvodnou.
102. Žalobkyní navrhovanému srovnání s případem Tatra Export vs. Tatra Trucks se soud věnuje v rámci samostatné žalobní námitky. Zde doplňuje, že tvrzení, že žalovaný odmítl srovnání obou případů z důvodu, že oba podniky patří do skupiny CSG, je pouze spekulací.
Negativní okolnost podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací
103. Žalobkyně v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí ani prvostupňové rozhodnutí neprokazují kauzální a individualizovanou vazbu mezi zvoleným organizačním modelem a reálně zvýšeným rizikem zneužití výkonu citlivé činnosti. Setrvávají pouze u obecných tvrzení bez zjištění faktické ztráty autonomie a kontrolních mechanismů. V replice žalobkyně obsáhle argumentuje, že žalovaný neuvedl konkrétní případ, kdy by třetí osoby přiměly žalobkyni uskutečnit obchod, který odmítala, obejít licenční podmínky, zatajit podklad nebo uvést nepravdivý údaj či jednat proti zájmům společnosti nebo České republiky. Nedoložené je i tvrzení, že se třetí osoby chtěly vyhnout bezpečnostnímu řízení.
104. Podle § 84 odst. 3 písm. a) zákona za negativní okolnost lze považovat chování, které má negativní vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti.
105. Uvedené ustanovení se skládá celkem ze tří prvků:
(1) chování musí mít negativní vliv na
(2) důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost
a zároveň
(3) může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti.
106. Soud konstatuje, že žalovaný výslovně nerozebral jednotlivé dílčí prvky tohoto ustanovení. Z obsahu napadeného rozhodnutí však lze dovodit, proč měl všechny tyto jednotlivé prvky za naplněné. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že chování spočívající v přenechání obchodního vedení má negativní vliv na ovlivnitelnost proto, že žalobkyně, která je statutárním orgánem, přenechala v oblasti obchodu s vojenským materiálem obchodní vedení třetím osobám, které byly jednateli dodavatelských společností a nedržely potřebný doklad. Žalobkyně tedy byla ovlivnitelná. Namísto toho, aby to byla ona (jako držitelka dokladu bezpečnostní způsobilosti) kdo z pozice statutárního orgánu realizuje transakce, jejichž předmětem byl vojenský materiál, byla to třetí osoba. Žalobkyně sama přitom nemá v této oblasti ani vzdělání, ani konkrétní zkušenosti a sama během pohovoru potvrdila, že technické parametry nijak neposuzuje a do jednání s odběratelem nijak nevstupuje. Jednala toliko s dodavateli, jejichž „majiteli“ však byly ty samé třetí osoby, které jednaly s odběratelem.
107. Takové chování zjevně skýtá i riziko zneužití výkonu citlivé činnosti, kdy citlivou činnost vykonává někdo, kdo k tomu není oprávněn z důvodu absence dokladu bezpečnostní způsobilosti. Takový stav přitom nastal v důsledku chování žalobkyně.
108. K argumentaci žalobkyně, že žalovaný neuvedl konkrétní případy realizace obchodů, které žalobkyně odmítala, případně obcházení licenčních podmínek, soud uvádí, že k ničemu takovému žalovaný ani nebyl povinen. Zákonná úprava nevyžaduje, aby k uvedeným skutkům došlo.
109. Námitku žalobkyně, že není doloženo, že by se jednatelé K. a Z. snažili vyhnout bezpečnostnímu řízení, soud též neshledal důvodnou. Žalovaný tuto skutečnost dokládat nemusel. Obcházení zákonné úpravy je podle soudu z popsaného řetězce jednoznačně seznatelné. Žalobkynina obchodní společnost neměla zvláštní know-how nebo zázemí, které by bylo pro oba dodavatele nepostradatelné. Společnost žalobkyně nedisponovala podle pohovoru s žalobkyní ani vlastní provozovnou a vojenský materiál odcházel přímo ze skladů společnostní Q. R. a N. P. k odběrateli. Využití společnosti žalobkyně bylo tedy pouhým mezičlánkem, jehož zařazení umožnilo obcházet zákonnou úpravu.
110. Administrativu zakázky a účetnictví mohla společnost žalobkyně poskytnout, aniž by se stala součástí řetězce, tedy aniž by vojenský materiál toliko formálně nakoupila.
111. Soud proto uzavírá, že námitka žalobkyně není důvodná.
Delegace obchodního vedení generálními plnými mocemi
112. Žalobkyně v žalobě namítla, že postup, ve kterém žalovaný spatřuje bezpečnostní riziko, je zcela obvyklou obchodní praxí v případě, kdy statutární orgán, který neovládá cizí jazyk ani se neorientuje v konkrétní obchodní problematice, zmocní k jednání v konkrétních obchodních případech jiné osoby. Takový postup zákon umožňuje. Delegovat nelze toliko konkrétní pravomoci příslušející výlučně jednateli, což však není tento případ. Svou argumentaci následně doplnila ve své replice. Žalobkyně uvedla, že skutečnost, že zmocněnci vyhledávali konkrétní obchodní příležitosti, komunikovali se zákazníky nebo dodavateli a připravovali jednotlivé obchodní případy, sama o sobě neznamená, že namísto žalobkyně vykonávali funkci statutárního orgánu. Rozhodující je, zda žalobkyně pozbyla možnost a schopnost utvářet vůli společnosti, rozhodovat o uskutečnění obchodů, kontrolovat činnost zmocněnců a nést za jednání společnosti odpovědnost.
113. Soud opět konstatuje, že z modelu, který žalovaný popsal, jednoznačně vyplývá, že v oblasti obchodu s vojenským materiálem obchodní vedení společnosti fakticky nevykonávala a na základě generální plné moci tuto oblast delegovala na jednatele jiných společností, kteří k obchodu s vojenským materiálem neměli požadovaný doklad o bezpečnostní způsobilosti. Žalobkyně o jednotlivých záměrech nerozhodovala (sama uvedla, že do výběru zboží, které se bude vyvážet, třetí osobě nevstupuje). Její role byla omezena na administrativní činnost a její společnost figurovala toliko jako prostředník.
114. Lze se tedy ztotožnit se závěrem žalovaného, že žalobkyně obchodní vedení „své“ společnosti v rozsahu obchodu s vojenským materiálem jakožto citlivé činnosti fakticky přenechala třetí osobě. Nešlo o delegaci dílčích činností, ale o přenechání společnosti, která figurovala jako mezičlánek, přes který docházelo k přeprodeji vojenského materiálu.
115. Námitka není důvodná.
Opomenutí kritérií § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací
116. Žalobkyně namítá, že správní orgán neprovedl přesvědčivé a individualizované zhodnocení míry možného ovlivnění, doby výskytu, rozsahu, charakteru a chování osoby a tím zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Soud nemůže podle žalobkyně ověřit proporcionalitu a důvody odchylky od dřívější praxe žalobkyně. Judikatura Nejvyššího správního soudu vyžaduje, aby zákonná kritéria byla do úvah promítnuta explicitně, jinak je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
117. Podle § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací při posuzování, zda okolnost podle odstavce 3 je negativní okolností, se přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit výkon citlivé činnosti, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu a charakteru a k chování fyzické osoby v období uvedeném v odstavci 4.
118. Soud konstatuje, že kritérii vypočtenými v § 84 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací se žalovaný zabýval. Již v prvostupňovém rozhodnutí na stranách 12 a 13 se žalovaný explicitně zabýval dobou výskytu a charakterem zjištěného chování.
119. Míra ovlivnění výkonu citlivé činnosti a chování žalobkyně v době uvedené v odst. 4 vyplývá z dalšího odůvodnění na stranách 13–15 prvostupňového rozhodnutí.
120. Soud na rozdíl od žalobkyně nemá za to, že všechna kritéria musí být promítnuta do rozhodnutí explicitně. Žalobkyně uvádí, že explicitní promítnutí kritérií ustáleně vyžaduje Nejvyšší správní soud. Žádná jeho konkrétní rozhodnutí však neoznačila.
121. Dle soudu je v projednávané věci podstatné, zda žalovaný uvedená kritéria zohlednil materiálně. Této povinnosti žalovaný s ohledem na výše uvedené dostál.
122. Námitka není důvodná.
Přechodná ustanovení zákona č. 267/2024 Sb.
123. Žalobkyně namítá, že rozkladová komise uvádí, že řízení probíhalo dle „staré“ úpravy, avšak meritorní rozhodnutí bylo vydáno již podle novely, aniž je vysvětleno, které instituty a proč byly použity a jak ovlivnily výsledek. Nejvyšší správní soud podle žalobkyně vyžaduje, aby v bezpečnostních věcech žalovaný srozumitelně vyložil aplikovaný režim a časovou působnost. Pokud tak neučiní, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. V replice žalobkyně dodala, že napadené rozhodnutí dostatečně nevysvětluje, zda historické jednání žalobkyně je podřazeno pod nové znění nebo zda je používá jako skutkový podklad pro aktuální prognózu. I pokud by soud přijal názor žalovaného, že se v době rozhodování použilo nové znění, musí být prokázáno, v čem konkrétně mělo popsané chování negativní vliv právě na ovlivnitelnost žalobkyně a jak může vést ke zneužití citlivé činnosti. Tento kauzální řetězec v rozhodnutí chybí.
124. Soud konstatuje, že řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2025 a že relevantní ustanovení v době zahájení řízení byla odlišná. Podstatné je však znění účinné v době vydání rozhodnutí, nejsou-li přechodná ustanovení, která by stanovila, že se řízení dokončí podle znění účinného v době podání žádosti. Žádné takové ustanovení novelizační zákon č. 267/2024 Sb. neobsahoval.
125. Prvostupňové rozhodnutí ze dne 21. 5. 2025 bylo vydáno podle znění zákona o ochraně utajovaných informací účinného od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025. Z prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný rozhodoval podle nového znění (viz str. 10).
126. Napadené rozhodnutí ze dne 22. 9. 2025, pak bylo vydáno podle znění účinného od 1. 7. 2025. Novela účinná od 1. 7. 2025 se přitom ustanovení použitých v nyní projednávané věci nijak nedotýkala. Žalovaný správně vycházel z obecného pravidla, podle kterého je rozhodné znění účinné v době vydání rozhodnutí (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2014, č. j. 3 Ads 37/2012-30, č. 3054/2014 Sb. NSS, bod 76 rozsudku).
127. V replice žalobkyně uvedla, že i pokud by bylo v době rozhodování použito nové znění, bylo třeba prokázat kauzální řetězec, podle kterého mělo chování negativní vliv na ovlivnitelnost a zároveň mělo vliv na výkon citlivé činnosti.
128. Ke splnění podmínek § 84 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací se soud již vyjádřil výše. Žalovaný dostatečně osvětlil, v čem spatřuje negativní okolnost ve smyslu § 84 odst. 3 písm. a) zákona, tedy proč má za to, že chování žalobkyně má negativní vliv na její důvěryhodnost a ovlivnitelnost a může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti. Ani tuto námitku proto soud neshledal důvodnou.
Utajované informace a soudní přezkum
129. Žalobkyně dále v žalobě uvádí, že soud není vázán žalobními body v rozsahu nezbytném k ochraně před libovůlí a přezkoumává i utajované části spisu, které účastník neviděl, resp. s nimiž se nemohl seznámit.
130. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v napadených rozhodnutích žádný odkaz na utajované podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení není obsažen a žalovaný z informací takového charakteru nevycházel. V opačném případě by žalovaný takovou skutečnost do rozhodnutí uvedl. Tento žalobní bod tak žalovaný považuje za zcela irelevantní, vyslovený žalobkyní zcela bez opodstatnění.
131. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný soudu předložil utajovanou část bezpečnostního svazku obsahující mimo jiné dokumenty č. j. V684/2024-46 a V660/2024-46. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud ověřil nejen to, zda utajované dokumenty formálně nebyly označeny jako důvod rozhodnutí, ale také zda jejich obsah fakticky neovlivnil směr šetření, formulaci otázek při pohovoru nebo hodnocení neutajovaných podkladů.
132. Městský soud se s utajovanou částí spisu seznámil. Shledal, že není třeba provádět touto částí spisu dokazování. Soud se ztotožnil s žalobkyní, že tyto dokumenty nelze dodatečně použít k podpoře závěru správní orgánů. Soud neshledal žádné rozpory ani jiné skutečnosti, které by oslabovaly závěr žalovaného nebo mu odporovaly. S ohledem na to, že žalovaný výslovně uvedl, že z utajovaných informací nevycházel, neměl ani povinnost seznamovat žalobkyni s podstatným obsahem těchto informací. K tomuto postupu neshledal důvod ani soud.
Důkazní standard a hodnocení podkladů
133. Žalobkyně uvádí, že je zásadní, že žalovaný musí své závěry opřít o podklady ve spise. Nelze naopak používat informace „mimo spis“ či nedostupné zdroje, což dle žalobkyně vyplývá ze sbírky Nejvyššího správního soudu k utajovaným informacím a rozsahu přezkumu. Toto pravidlo žalovaný v dané věci porušil. Buď v případě žalobkyně měl k dispozici informace o existenci skutečných bezpečnostních rizik, která neuvedl, nebo měl informace odůvodňující, proč bez jakéhokoliv odůvodnění odmítl její námitky porušení zásady legitimního očekávání v případě srovnání jejího případu s případem Tatra Export.
134. Soud shledal, že závěry žalovaného mají oporu v podkladech založených ve spise. Žalovaný vycházel zejména z pohovoru s žalobkyní, který se konal dne 1. 10. 2024. Další podstatnou skutečností bylo, že žalobkyně udělila plné moci třetím osobám. Tato skutečnost přitom není sporná a žalobkyně ji sama při pohovoru uvedla.
135. Otázce, zda žalovaný vycházel i z utajovaných informací, se soud věnoval výše.
136. Námitka není důvodná.
Procesní garance a opomenuté důkazy
137. Městský soud i žalovaný se musí podle žalobkyně vypořádat s relevantními důkazními návrhy a námitkami. Nevypořádání vede k nepřezkoumatelnosti, což Nejvyšší správní soud výslovně uvedl v rozsudku ze dne 19. 5. 2022, č. j. 8 As 208/2019-71. V bezpečnostní agendě je navíc třeba kompenzovat omezení procesních práv účastníka posílenou přezkumnou rolí soudu a pečlivým vypořádáním podstatných námitek. Opomenutí se v kumulaci s utajením hodnotí přísněji. Návrhy žalobkyně na srovnání s jinými spisy a vyžádání interních metodik žalovaného k § 84 zákona měly být reflektovány, nebo aspoň racionálně odmítnuty; opomenutí prohlubuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
138. Soud neshledal, že by v rámci bezpečnostního řízení žalovaný opomenul vypořádat relevantní důkazní návrhy. Žalobkyně v odůvodnění rozkladu sice poukazovala na jiná bezpečnostní řízení a navrhla dokazování doplnit o správní spisy těch konkrétních žadatelů o vydání dokladu, kteří jsou v obdobné situaci, tedy jsou statutárními orgány skořápkových dceřiných společností provozujících zahraniční obchod s vojenským materiálem namísto mateřský společnost. K tomuto návrhu se žalovaný v napadeném rozhodnutí vyjádřil na str. 11 napadeného rozhodnutí, kde vysvětlil, proč tomuto návrhu nevyhoví. Nejde tedy o nevypořádaný důkaz.
139. Ke srovnání s jinými bezpečnostními řízeními jiných společností žalobkyně namítá, že pokud žalovaný v této věci označil srovnání s ostatními subjekty za „zcela irelevantní“ bez konkrétního rozboru znaků srovnatelnosti a rozdílů skutkových situací, zatížil tím rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Neuvedl totiž důvody odklonu od praxe v analogických konfiguracích řídicí struktury a faktického výkonu činnosti. Jedná se o typický příklad tzv. plošné negace námitek účastníka, kterou ve své již ustálené judikatuře Ústavní soud odmítá. Žalovaný stejně jako v případech řešených Ústavním soudem námitku žalobkyně odmítl bez jakéhokoliv přezkoumatelného důvodu.
140. Žalobkyně v žalobě dále namítá, že žalovaný měl buď v případě žalobkyně k dispozici informace o existenci skutečných bezpečnostních rizik, které neuvedl nebo měl informace odůvodňující, proč bez jakéhokoliv odůvodnění odmítl její námitky porušení zásady legitimního očekávání související s případem společnosti Tatra Export. V obou případech tak napadené rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti, k níž by měl soud přihlédnout i z úřední povinnosti bez návrhu. Zároveň žalobkyně namítla, že žalovaný měl vypořádat relevantní důkazní návrhy, což neučinil.
141. Soud konstatuje, že žalovaný srovnání s jinými případy zcela neodmítl. Konkrétně v napadeném rozhodnutí uvedl následující:
Pokud se účastnice řízení dovolává platnosti zásady legitimního očekávání, zakotvené § 2 odst. 4 správního řádu, a poukazuje na diametrálně odlišný přístup Úřadu k její osobě a k subjektům obchodní skupiny TATRA, uvádím, že Úřadem je v typově shodných případech rozhodovací praxe zachována. Aniž bych se na tomto místě mohl jakkoli konkrétně vyjadřovat k učiněným zjištěním ve věci jiných subjektů a závěrům k těmto subjektům vyvozeným v průběhu jiných bezpečnostních řízeních podotýkám, že účastnicí řízení namítané skutečnosti nikterak v této věci Úřadem přijatý závěr o jí nesplněné podmínce spolehlivosti nezpochybňují ani nevyvracejí.
Jestliže účastnice řízení ve svém rozkladu poukazuje na jí učiněná zjištění vztahující se ke společnostem TATRA TRUCKS a. s., TATRA EXPORT s. r. o., PROXIMA Group s. r. o. a Kerberos Trade, s. r. o., odkazuji na to, co je uvedeno již v předchozích odstavcích a zdůrazňuji, že bezpečnostní řízení je vedeno vždy ve věci konkrétního účastníka (účastnice) řízení a nepřichází v zásadě v úvahu porovnávat skutkový stav v různých věcech. Mohu však uvést, že Úřad v obdobných případech aplikuje právní úpravu plně v souladu se zásadou podle § 2 odst. 4 správního řádu. Plně tedy platí, že Úřad jako správní orgán I. stupně dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
142. Žalovaný tedy v napadeném rozhodnutí uvedl, že se nemůže vyjadřovat k závěrům a zjištěním učiněným v jiné situaci. Zdůraznil, že žalobkyní namítané skutečnosti nijak nevyvrací přijatý závěr o nesplnění podmínky spolehlivosti. Tento závěr soud považuje za přezkoumatelný. Městský soud připomíná, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu je zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, ve kterých pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz například rozsudek ze dne 13. 2. 2025, č. j. 1 As 141/2024-48).
143. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval i jediným důkazním návrhem žalobkyně, který uplatnila v odůvodnění rozkladu. Žalobkyně konkrétně navrhla dokazování doplnit o správní spisy těch konkrétních žadatelů o vydání dokladu, kteří jsou v obdobné situaci, tedy jsou statutárními orgány skořápkových dceřiných společností provozujících zahraniční obchod s vojenským materiálem namísto mateřský společnost. K tomuto návrhu se žalovaný v napadeném rozhodnutí vyjádřil na str. 19. Uvedl následující:
Návrh účastnice řízení na doplnění dokazování o správní spisy těch konkrétních žadatelů o vydání dokladu, kteří jsou statutárními orgány skořápkových dceřiných společností provozujících zahraniční obchod s vojenským materiálem, namísto mateřských společností, shledávám jednak nadbytečným, když takto navrhované doplnění nemůže ve věci účastnice řízení přinést nové skutečnosti, jež by existenci u ní zjištěné negativní okolnosti vyvrátily, současně pak také nerealizovatelným, neboť právo seznámit se s příslušným spisovým materiálem vedeným Úřadem náleží v řízení toliko osobě, k níž je tento veden, potažmo jí určenému zástupci.
144. Žalovaný se k námitce žalobkyně i k jejímu důkaznímu návrhu vyjádřil. Důkazní návrh není možné hodnotit jako opomenutý důkaz, jak argumentuje žalobkyně v žalobě. Opomenutá není ani námitka legitimního očekávání. Ani tuto námitku proto soud neshledal důvodnou.
Kontinuita praxe a nové skutečnosti
145. Žalobkyně uvádí, že v minulosti držela doklad bez excesů. Napadené ani prvostupňové rozhodnutí nevysvětlují, jaké nové, podstatné a intenzivní skutečnosti odůvodňují odklon a proč právě nyní hodnotí „ovlivnitelnost“ tak přísně. Žalobkyně dodává, že po celou dobu podnikání nedošlo ke změně schématu jejího chování. Nabízí se tedy dvě možná vysvětlení důvodů pro vydání napadeného rozhodnutí. Buď existuje něco, co žalobkyně neví, neboť to není součástí spisu, ale je to skutečný důvod k postupu žalovaného – v takovém případě jsou ze shora uvedených důvodů porušena její práva na spravedlivý proces. Nebo mohou existovat důvody se domnívat, že existuje zájem na tom, aby žalobkyně zvolenou procesní obranou, kterou ostatně žalovaný mohl předpokládat, budou dány důvody pro radikálnější zásah veřejné moci vůči konkrétním obchodním korporacím při využití tohoto případu jako precedentu. V obou případech je na žalovaném, aby svůj postup a zejména jeho skutečné důvody v rámci jednání před soudem objasnil.
146. Soud konstatuje, že žalobkyně byla držitelkou dokladu od 4. 10. 2019 do 3. 10. 2024. Obchody s vojenským materiálem realizovala žalobkyně v letech 2022 a 2023. Právě tyto obchody byly oním obcházením zákonné úpravy, jelikož je fakticky realizovaly a zajišťovaly třetí osoby, které byly zároveň společníky dodavatelských společností, zatímco žalobkyně jako jednatelka společnosti řešila pouze administrativu. Za situace, kdy si žalobkyně požádala o prodloužení platnosti dokladu, žalovaný shledal výše popsanou negativní okolnost.
147. Soud se proto neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že po celou dobu podnikání nedošlo ke změně schématu jejího chování. Takové tvrzení je nepřesné. Žalobkyně se nejprve věnovala účetnictví a založila za tímto účelem společnost s ručením omezeným. Následně získala doklad o bezpečnostní způsobilosti a až poté začaly třetí osoby realizovat obchody s vojenským materiálem, v nichž společnost žalobkyně figurovala jako prostředník, který materiál pouze přeprodával. Tuto skutečnost žalovaný zjistil až v následném řízení o prodloužení dokladu a platnost dokladu žalobkyni neprodloužil.
148. Na straně žalovaného tedy nedošlo ke změně přístupu. Nenastala situace, kterou vykresluje žalobkyně v žalobě, že by až nyní začal žalovaný hodnotit ovlivnitelnost přísněji, resp. že by žalovaný stejnou situaci hodnotil přísněji. Své nynější hodnocení totiž žalovaný založil na skutečnostech, které zjistil až v řízení o prodloužení platnosti dokladu.
149. Soud nepřisvědčil žalobkyni, že by její případ měl sloužit jako precedens. V českém právním řádu nemají správní ani soudní rozhodnutí precedenční závaznost.
150. Námitka není důvodná.
Proporcionalita a méně invazivní prostředky
151. Žalobkyně namítá, že žalovaný nezdůvodnil, proč méně invazivní opatření (compliance nastavení, metodické pokyny, kontrolní mechanismy) nemohla postačovat k ochraně veřejného zájmu a proč bylo nezbytné odepřít doklad jako nejtvrdší zásah do profesních práv.
152. Soud nemá za to, že by žalovaný měl povinnost zvažovat méně invazivní opatření. Podmínkou pro vydání dokladu podle § 81 zákona o ochraně utajovaných informací je, že je osoba spolehlivá. Za spolehlivou se podle § 84 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací považuje osoba u níž nebyla zjištěna negativní okolnost. U žalobkyně však negativní okolnost byla shledána.
153. Popsaná zákonná úprava tedy nedává prostor pro zvažování, zda by neměla být zavedena méně invazivní opatření. Při shledání negativní okolnosti přestává osoba splňovat podmínku spolehlivosti. Ani tuto námitku proto soud neshledal důvodnou.
Závěr a náklady řízení
154. Soud nepřisvědčil námitkám žalobkyně, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl I. výrokem jako nedůvodnou.
155. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto soud II. výrokem rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu III. výrokem nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 25. září 2026
JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.