Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 A 34/2026 - 214.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 34/2026 - 214
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Daniela Burdy ve věci
žalobce: Ekoselect a.s., IČ: 250 05 863
sídlem Na Moráni 1336, 430 01 Chomutov
zast. JUDr. Václavem Luťchou, advokátem
sídlem Nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, 130 00 Praha 3
proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí
sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. MZP/2026/250/189, sp. zn. ZN/MZP/2025/220/520
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) snížení pokuty uložené rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. MZP/2026/250/189 (dále též „napadené rozhodnutí“), z částky 6 000 000 Kč na částku dle uvážení městského soudu.
2. Výrokem I. rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále též „ČIŽP“ nebo „prvostupňový orgán“) č. j. ČIŽP/44/2025/3609 ze dne 6. 6. 2025 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání šesti přestupků podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o odpadech“ či „ZOdp“), tím, že:
1) jako příjemce odpadů realizovaných přeshraničních přeprav odpadů porušil v období od 3. 1. 2020 až do dne provedení kontroly 5. 4. 2022 povinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. 6. 2006 o přepravě odpadů (dále též „Nařízení EU") tím, že podle čl. 2 odst. 35 písm. a) a b) Nařízení EU provedl nedovolené přepravy odpadů, tedy bez oznámení a souhlasu všech dotčených příslušných orgánů podle tohoto nařízení.
Přepravy prováděné v režimu čl. 3 odst. 2 Nařízení EU, tzn. odpadů deklarovaných pro účely provedených přeprav jako odpad zeleného seznamu (odpad uvedený v příloze III, popř. IIIA Nařízení EU), byly realizovány bez zajištění jejich faktického využití, kdy odvolatel neprokázal a nezajistil konečné využití 78 271,76 tun odpadů kat. č. 19 12 04 Plasty a kaučuk přijatých ze zahraničí.
V zařízení Ekoselect z těchto 78 271,76 tun odpadů kat. č. 19 12 04 přijatých ze zahraničí vzniklo podle průběžné evidence odpadů vedené odvolatelem úpravou celkem 501,58 tun odpadu kat. č. 19 12 04 a 77 770,18 tun odpadu kat. č. 19 12 12 Jiné odpady (včetně směsí materiálů) z mechanické úpravy odpadu neuvedené pod číslem 191211.
Tyto odpady předával subjektům, které neprovozují zařízení ke konečnému využití odpadů nebo provozují zařízení, která neměla vydána povolení opravňující tyto subjekty k využití plastových odpadů. Nezajistil tak využití odpadů přijatých ze zahraničí ve zjednodušeném režimu dle čl. 3 odst. 2 Nařízení EU, tzn., že s tímto odpadem bylo v České republice (dále jen „ČR“) nakládáno v rozporu s čl. 3 odst. 2 Nařízením EU. Uvedeným jednáním se odvolatel dopustil přestupku dle § 121 odst. 4 písm. g) ZOdp, podle kterého „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že při přeshraniční přepravě odpadů provede nedovolenou přepravu odpadů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 nebo jinak poruší některou z povinností stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852“;
2) jako příjemce odpadů realizované přeshraniční přepravy odpadů porušil povinnosti Nařízení EU tím, že provedl nedovolenou přepravu odpadů podle čl. 2 bod 35 písm. g) podbod iii) Nařízení EU uskutečněním přepravy způsobem, který není výslovně uveden v dokumentu podle přílohy VII, neboť informace o následném jiném než předběžném využití uvedené v doprovodném dokladu podle přílohy VII Nařízení EU (dále jen „příloha VII Nařízení EU”) neodpovídaly skutečnému nakládání s odpady v ČR, a to minimálně v případě přepravy odpadů přijaté do zařízení dne 5. 4. 2022 ze Spolkové republiky Německo (dále jen „SRN“) od odesilatele Brüning Group Germany BmbH, kdy odvolatel z celkového množství 23,62 tun přijatých odpadů kat. č. 191204 předal 0,1 tuny odpadů kat. č. 191204 do zařízení spol. Denove s. r. o., které nebyly v dané „příloze Přílohy VII” uvedeny. Tímto jednáním odvolatel spáchal přestupek dle § 121 odst. 4 písm. g) ZOdp;
3) jako provozovatel zařízení Ekoselect v období od 1. 2. 2020 min. do dne 27. 3. 2022 nezařazoval odpad podle druhu a kategorie. Odpady zařazené řádně původcem odpadů pod skupinu odpadů 20 či odpady vznikající v předávajícím zařízení z úpravy odpadů zařazené jako skupina 19, které odvolatel převzal do svého zařízení, odvolatel v průběžné evidenci o odpadech uváděl jako přetříděné kódem způsobu nakládání R12 a následně evidoval téměř v celém rozsahu jako odpad z vlastní produkce (kód způsobu nakládání A00) již jako skupinu 15. Tímto jednáním odvolatel postupoval v rozporu s vyhláškou č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 8/2021 Sb.“), neboť po úpravě odpadů tříděním R12 mohou na základě tohoto proběhlého technologického procesu v povoleném zařízení v souladu s postupem zařazování dle nového Katalogu odpadů a v souladu s pravidly vedení průběžné evidence vzniknout kódem způsobu nakládání A00 pouze odpady skupiny 19 Odpady ze zařízení na zpracování (využívání a odstraňování) odpadu, z čistíren odpadních vod pro čištění těchto vod mimo místo jejich vzniku a z výroby vody pro spotřebu lidí a vody pro průmyslové účely, a to konkrétně odpady podskupiny 1912 Odpady z úpravy odpadů jinde neuvedené (např. třídění, drcení, lisování, peletizace), tzn. odpady definované technologickým procesem zpracování odpadů tříděním. Týmž chybným způsobem postupoval odvolatel před účinnosti vyhlášky č. 8/2021 Sb. i podle vyhlášky č. 93/2016 Sb. o Katalogu odpadů, ve znění účinném od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2020 (dále jen „starý Katalog odpadů“).
Uvedeným jednáním odvolatel porušil povinnost stanovenou v § 15 odst. 2 písm. a) ZOdp, podle které „Původce odpadu je povinen zařadit odpad podle druhu a kategorie a nakládat s ním podle jeho skutečných vlastností”, a spáchal tak přestupek dle § 118 odst. 1 písm. a) bod 1. ZOdp, kdy v rozporu s § 15 odst. 2 písm. a) nezařadí odpad podle druhu a kategorie;
4) A/ jako provozovatel zařízení Ekoselect v období od 1. 2. 2020 min. do dne 27. 3. 2022 provozoval toto zařízení v rozporu se souhlasem k provozu zařízení (tj. v rozporu s rozhodnutím KÚ ÚK ze dne 19. 10. 2017, č. j. 2827/ZPZ/2017/PZ-2989), neboť odvolatel zařízení využíval k účelu, ke kterému není určeno. Ačkoli je „zařízení určeno ke sběru a úpravě odpadů — mechanické i ruční třídění a lisování vytříděných odpadů zařízení", odvolatel v zařízení z přijatých odpadů po jejich úpravě produkoval odpad kat. č. 191210 spalitelný odpad. Souhlas k provozování zařízení (ani provozní řád zařízení) neumožňuje mísení různých druhů přijatých odpadů a produkci (výrobu) odpadu tuhého alternativního paliva odpad kat. č. 191210 spalitelný odpad. Odpad kat č. 191210 odvolatel vytvářel rovněž z odpadů přijatých ze zahraničí v rámci přeshraniční přepravy odpadů uvedených na zeleném seznamu, tzn. určených k využití v zemi určení (ČR). Odvolatel žádné odpady kat. č. 191210 nepřijímal, veškeré množství, které odvolateli vzniklo kódem způsobu nakládání A00, bylo výhradně z vlastní produkce. Konkrétně odvolateli vzniklo 15 403,42 tun odpadu kat. č. 191210 v roce 2020, 13 539,92 tun odpadu kat. č. 191210 v roce 2021 a 1 778,18 tun odpadu kat. č. 191210 za uplynulou část roku 2022 (tj. od 1. 1. do data inspekční kontroly dne 5. 4.). Odvolatel tak v zařízení Ekoselect produkoval spalitelný odpad (kat. č. 191210) v rozporu se souhlasem k provozu zařízení a v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení IČZ: CZU00469.
Tímto jednáním odvolatel porušil povinnost stanovenou v § 17 odst. 1 písm. a) ZOdp, kdy „Provozovatel zařízení je povinen provozovat zařízení ke skladování, sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu v souladu s povolením podle § 21 odst. 2“, a spáchal tak přestupek dle § 121 odst. 1 písm. o) ZOdp, podle něhož „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že provozuje zařízení určené pro nakládání s odpady bez povolení provozu zařízení podle § 17 odst. 1 písm. a) nebo v rozporu s ním“;
4) B/ jako provozovatel zařízení Ekoselect dne 5. 4. 2022 provozoval toto zařízení v rozporu se souhlasem k provozu zařízení, a to konkrétně v rozporu se závaznými podmínkami č. 7 a 8. Odvolatel soustřeďoval při kontrole zařízení dne 5. 4. 2022 v jižní části areálu na části pozemku parc. č. 4221/1 a části pozemku parc. č. 4225/1, oba v k. ú. Chomutov, obec Chomutov, na manipulační a skladovací ploše a na volné ploše pro třídění odpadů odpad dovezený ze zahraničí na ploše o výměře cca 25 m délky, výšce cca 3 m a šířce základny min. 3 m. Jednalo se převážně o odpadní textil a různorodé odpadní plasty, které nebyly soustředěny odděleně dle druhu (viz fotodokumentace, která je součástí spisu). V místě manipulační a skladovací plochy se nacházely též další odpady ze zahraničí. Jednalo se zejména o několik desítek bigbagů s odpadní drtí z polyuretanové pěny. Vedle nich se nacházely dřevěné palety ze zahraničí, vedle kterých byla uložena hromada plastových odpadů z tuzemska. Odpady od sebe nebyly zřetelně odděleny podle druhů ani podle země původu.
Tímto jednáním odvolatel porušil podmínku č. 7 souhlasu k provozu zařízení, že „Odpad přepravený ze zahraničí, včetně všech následně vytříděných využitelných i nevyužitelných složek bude skladován, upravován a evidován odděleně od odpadu, vzniklého na území ČR, a to ve všech fázích technologie jeho dopravy, skladování a úpravy.”. V celém areálu zařízení Ekoselect nebylo při kontrole ČIŽP možné z označení a uložení odpadů jednoznačně rozpoznat, zda se jedná o tuzemský či zahraniční odpad. Tím, že odvolatel nezajistil označení odpadu dovezeného ze zahraničí, porušil podmínku č. 8 souhlasu k provozu zařízení, že „Odpad přepravený ze zahraničí, včetně všech následně vytříděných využitelných i nevyužitelných složek, bude při skladování viditelně označen tak, aby nebylo možné jej zaměnit s ostatními odpady nacházejícími se v zařízení.”.
Uvedeným jednáním odvolatel porušil povinnost stanovenou v § 17 odst. 1 písm. a) ZOdp a spáchal tak přestupek dle § 121 odst. 1 písm. o) ZOdp;
4) C/ jako provozovatel zařízení Ekoselect porušil souhlas k provozu zařízení a provozní řád zařízení, neboť překročil maximální okamžitou kapacitu tohoto zařízení stanovenou na 3 000 tun. Na základě ročních hlášení o produkci a nakládání s odpady se ke dni 1. 1. 2020 v zařízení nacházelo 5 366,153 tun odpadů (stanovená maximální kapacita překročena více než 1,78x), ke dni 31. 12. 2020 to bylo 5 264,95 tun odpadů (překročení více než 1,75x), ke dni 31. 12. 2021 to bylo 5 872,315 tun odpadů (překročení více než 1,95x) a ke dni kontroly ČIŽP 5. 4. 2022 se v zařízení nacházelo 6 837,354 tun odpadů (překročení více než 2x).
3. Uvedeným jednáním odvolatel porušil povinnost stanovenou v § 17 odst. 1 písm. a) ZOdp, a spáchal tak přestupek dle § 121 odst. 1 písm. o) ZOdp.
4. Za popsané přestupky byla žalobci prvostupňovým rozhodnutím podle § 41 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také „přestupkový zákon“), a ustanovení § 121 odst. 4 písm. g) zákona o odpadech uložena pokuta ve výši 19 800 000 Kč.
5. Výrokem I. napadeného rozhodnutí byla pokuta snížena na částku ve výši 6 000 000 Kč.
II. Žalobní body
6. Žalobce namítá uložení nepřiměřeně vysokého trestu. Důvodem nepřiměřenosti pokuty je nízká intenzita zásahu do chráněného zájmu (absence reálné ekologické újmy), porušení principu legitimního očekávání, likvidační charakter pokuty, nedostatečné zohlednění majetkových poměrů, a chybějící kompenzace za nepřiměřenou délku řízení.
7. Pokud jde o nízkou intenzitu zásahu do chráněného zájmu správní orgány sice v projednávané věci formálně vyčíslily množství odpadu (zejména 78 271,76 tun u přeshraniční přepravy), zcela však rezignovaly na hodnocení reálného následku.
8. Žalobce odpady nezakopal na černou skládku, nespálil ani jimi nezpůsobil havárii ohrožující podzemní vody. Jak sám žalovaný v rozhodnutí připouští, z předmětných 78 271 tun plastů vznikly využitelné suroviny, které byly fyzicky předány dalším subjektům. Prohřešek žalobce tak spočíval pouze v tom, že tito koncoví odběratelé formálně nedisponovali správným oprávněním pro konečné využití.
9. Rovněž administrativní pochybení (chybné zařazení odpadů, neoddělení odpadů v areálu) jsou přestupky ryze administrativního a provozního charakteru.
10. Za této situace je zřejmé, že uložená sankce ve výši 6 000 000 Kč je zcela nepřiměřená, neboť zcela pomíjí skutečnost, že jednání žalobce nevedlo k faktickému poškození životního prostředí ani k vzniku nevratné ekologické újmy. Takto nastavená sankce proto neodpovídá závažnosti deliktu a vybočuje z mezí přiměřeného správního uvážení.
11. Co se týká porušení principu legitimního očekávání, pokuta 6 000 000 Kč v kontextu praxe ČIŽP představuje neodůvodněný exces. Žalobce dokládá analýzu srovnatelných či mnohem závažnějších případů posuzovaných inspekcí, z nichž plyne, že tresty za skutečné a masivní nelegální hromadění odpadů se pohybují řádově níže:
• Machi s. r. o. (rozhodnutí ČIŽP ze dne 3. 7. 2019, č. j. ČIŽP/45/2019/6701): Nakládání s tisíci tun odpadu na nepovolených pozemcích – pokuta pouhých 240 000 Kč.
• Kámen Ostroměř s. r. o. (rozhodnutí ČIŽP ze dne 16. 10. 2019 č. j. ČIŽP/45/2019/8633): Nelegální nakládání s 14 712 tunami zeminy – pokuta 140 000 Kč.
• BKP Transport Group s. r. o. (rozhodnutí ze dne ČIŽP 18. 10. 2019 č. j. ČIŽP/41/2019/12838): Nakládání s 10 814 tunami na nepovoleném pozemku – pokuta 200 000 Kč. Táž společnost v jiném rozhodnutí ze dne 11. 7. 2022 (č. j. ČIŽP/41/2022/7475): Souběh více přestupků (nakládání v nepovoleném místě a nepravdivá hlášení do ISPOP) – pokuta 450 000 Kč.
• M. V. (rozhodnutí ČIŽP ze dne 20. 3. 2019, č. j. ČIŽP/51/2019/1492): Převzetí neschváleného odpadu a porušení provozního řádu – pokuta 250 000 Kč.
• KOLOC s.r.o.: (rozhodnutí ČIŽP ze dne 4. 8. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1212492.011/14/ZKN): Společnost nelegálně navezla 22 tisíc tun odpadů. Odběry vzorků prokázaly, že materiál obsahoval vysoce toxické látky – limit arsenu byl překročen sedmkrát, kadmia a olova dvakrát. ČIŽP uložila pokutu ve výši 2 700 000 Kč., která byla později potvrzena Nejvyšším správním soudem.
12. Zatímco výše uvedeným subjektům ukládá ČIŽP statisícové částky za hrubé provozování nelegálních skládek, žalobce, který odpad fyzicky vytřídil v povoleném zařízení a jeho pochybení spočívá v administrativních nedostatcích dokumentace koncových odběratelů, obdržel sankci ve výši 6 000 000 Kč. Tento postup zakládá nezákonnou libovůli a extrémní porušení relativní rovnosti před zákonem.
13. Žalobce současně uvádí, že výše citovaná rozhodnutí samozřejmě nepředstavují vyčerpávající přehled rozhodovací praxe České inspekce životního prostředí, nýbrž pouze reprezentativní vzorek případů, které se žalobci podařilo v omezeném čase opatřit. Lze důvodně předpokládat, že existuje celá řada dalších rozhodnutí správních orgánů v obdobných či závažnějších věcech, která potvrzují shora uvedený závěr o výrazně nižší sankční praxi.
14. Za této situace žalobce navrhuje, aby soud při posouzení otázky zjevné nepřiměřenosti sankce vycházel nejen z předložených rozhodnutí, ale též z obecně známé správní praxe, kterou může soud zohlednit i z úřední činnosti.
15. Ačkoliv se žalovaný v napadeném rozhodnutí majetkovými poměry formálně zabýval a vyčíslil hospodářské výsledky žalobce v letech 2021 až 2024, jeho závěr o nelikvidačním charakteru šestimilionové pokuty je postaven na zcela zavádějících a právně vadných úvahách.
16. Žalovaný zcela účelově argumentuje výší čistého obratu (který v roce 2024 činil cca 37 milionů Kč) s tím, že tato částka několikanásobně překračuje uloženou pokutu. Žalovaný však zcela ignoruje fakt, že obrat představuje toliko hrubé příjmy, ze kterých žalobce musí hradit obrovské provozní náklady. Samotný vysoký obrat u podniku, který byl v letech 2021, 2022 a 2023 prokazatelně ve ztrátě a v roce 2024 dosáhl zisku pouhých 1,8 milionu Kč, nijak neprokazuje reálnou schopnost uhradit sankci 6 000 000 Kč.
17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodňuje nelikvidační charakter šestimilionové pokuty mimo jiné tím, že si žalobce může požádat správce daně o její rozložení na splátky. Žalobce nikterak nezpochybňuje, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu lze při hodnocení případného likvidačního účinku pokuty vzít v úvahu i možnost jejího splácení. Žalovaný však tuto premisu aplikoval zcela mechanicky, v příkrém rozporu se skutečnou ekonomickou realitou žalobce. Nadto, zatímco v běžných případech posuzovaných správními soudy představují splátky částky v řádech jednotek tisíc korun, uložení povinnosti odvádět státu přes 83 000 Kč každý měsíc po dobu dlouhých šesti let je pro střední podnik, jakým je žalobce, zcela destruktivní. Za této situace je nereálné očekávat, že by společnost byla schopna tyto splátky dlouhodobě hradit, aniž by to vážně ohrozilo její další existenci.
18. Žalovaný účelově odmítl hodnotit aktuální propad a ztrátu žalobce za rok 2025 s formálním odůvodněním, že listiny ještě nejsou ověřeny auditorem a založeny do sbírky listin. Tento postup je vadný. Správní orgán je při posuzování moderace naopak oprávněn a povinen hodnotit osobní a majetkové poměry pachatele aktuální ke dni svého rozhodování.
19. Při zohlednění výše sankce je třeba rovněž vzít v úvahu délku řízení, která může mít prostřednictvím principu proporcionality přímý vliv na výši udíleného trestu. K tvrzeným skutkům mělo dojít na počátku roku 2020 a konečné pravomocné rozhodnutí je datováno do ledna 2026. Samotná několikaletá hrozba likvidační pokuty sloužila v tomto případě jako intenzivní potrestání.
III. Vyjádření žalovaného
20. V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na právních názorech uvedených v napadeném rozhodnutí, a v plném rozsahu na ně odkázal.
21. K námitce nízké intenzity zásahu do chráněného zájmu žalovaný uvedl, že spáchané přestupky sice mají ohrožující povahu, avšak jednalo se o přestupek v bodě 1) spojený s vyšší mírou závažnosti a o značný rozsah protiprávního jednání ve spojení s přeshraniční přepravou odpadů, která je sama o sobě řazena mezi přestupky s nejvyšší horní hranicí zákonného rozmezí, jejíž horní hranice dle § 121 odst. 5 písm. d) zákona o odpadech dosahuje 25 mil. Kč. V tomto směru žalovaný přihlédl ke všem relevantním okolnostem při stanovení výše pokuty podle zákona o přestupcích, když nebylo prokázáno poškození životního prostředí, ale současně byl nucen zohlednit též majetkovou, respektive ekonomickou pozici žalobce. Podrobný popis spáchaného přestupku a jeho reálný následek v případě přestupku v bodě 1) je zdokumentován v napadeném rozhodnutí a rozhodnutí ČIŽP. Použitý příměr žalobce, že odpady „nezakopal na černou skládku, nespálil ani jimi nezpůsobil havárii ohrožující podzemní vody“, je neadekvátní, neboť poškození životního prostředí v dané věci nebylo žalobci vytýkáno. Naopak nepochybně došlo k ohrožení právem chráněných zájmů na úseku odpadového hospodářství, což je promítnuto v šesti přestupcích, z nichž nejzávažnější se týkal nedovolené přeshraniční přepravy odpadů, a to v neobvyklém měřítku.
22. Ohledně námitky týkající se porušení zásady rovného zacházení ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a soudní judikatury na příkladu zcela odlišných nesouměřitelných případů rozhodnutí o přestupcích (správních deliktech) na úseku odpadového hospodářství, což se promítá i do srovnání k výši udělené pokuty napadeným rozhodnutím, resp. k pěti uvedeným případům jiných sankčních rozhodnutí, na něž žaloba poukazuje, žalovaný připomíná jejich zcela odlišné meritorní zaměření k předmětu spáchaných přestupků v daném případě. V žalobcem uváděných případech bylo rozhodováno (s ohledem na data rozhodnutí České inspekce životního prostředí) mj. podle tehdejšího zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 185/2001 Sb.“), a nikoli podle nynějšího zákona o odpadech, respektive v jednom případě dokonce ještě v době před účinností zákona o odpadech, což se týká posledního případu (KOLOC s.r.o., rozhodnutí České inspekce životního prostředí z roku 2014); jednalo se tedy o odlišná zákonná kritéria s jinými zákonnými rozmezími sazeb pokut. Rovněž byly sankcionovány zcela jiné formy nakládání s odpady (např. nakládání s odpady na nepovolených místech). Žalobce takto porovnává výši sankcí udělených jiným právnickým osobám, jejichž skutkové podstaty přestupků a konkrétní okolnosti se radikálně liší. Žalovaný zdůrazňuje, že sankce jsou ukládány s ohledem na zásadu jejich individualizace, přičemž ze strohého popisu žalobou náhodně vybraných rozhodnutí o přestupcích uložených podle zákona č. 185/2001 Sb. nelze zhodnotit ani závažnost ani přiměřenost uložených pokut. K tomu je nutno doplnit, že každý případ je ryze individuální a stanovení výše pokuty vychází ze všech známých a projednaných relevantních kritérií a okolností případu, což odpovídá zásadě individualizace sankce.
23. Žalovaný též odmítá (odstavec druhý na str. 8 žaloby) žalobcem naznačené nedostatky spočívající údajně jen „v administrativních nedostatcích dokumentace koncových odběratelů“. Rozkrytí vazeb předávání a dalšího nakládání s odpady ve spojitosti s dovozy reálně nevyužitelných směsných plastů do České republiky byla inspekcí věnována velká pozornost, což vyplývá z popisu přestupku v bodě 1) rozhodnutí inspekce, přičemž správní orgány působící na úseku odpadového hospodářství řadí případy nelegálních přeshraničních přeprav odpadů k těm nejzávažnějším přestupkům dle zákona o odpadech.
24. K námitce žalobce poukazující na administrativní pochybení v souvislosti se spáchanými přestupky a jejich nižší závažnost žalovaný uvádí, že naplnění materiálního znaku přestupku nemusí nutně spočívat pouze v tom, že dojde ke konkrétnímu reálnému ohrožení společenského zájmu, postačí i potenciální ohrožení. Materiální znak ohrožovacího přestupku spočívající ve společenské škodlivosti je tak naplněn již samotným vytvořením nebezpečné situace, aniž by muselo dojít ke konkrétním škodlivým důsledkům. Ohrožení chráněného zájmu je dáno nedodržením povinností vyplývajícím z přímo použitelného nařízení, z nerespektování pravidel daných zákony a v dané době platného souhlasu k provozu zařízení.
25. K námitce žalobce týkající se „likvidační“ výše pokuty žalovaný uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí inspekce, v jehož důsledku došlo k velmi výraznému snížení pokuty uložené inspekcí na necelou jednu třetinu původní hodnoty z důvodu zamezení onoho „likvidačního“ parametru pokuty, přičemž bylo zdůrazněno, že u všech projednávaných přestupků byl uveden jejich charakter jako ohrožující, a to v souvislosti s nakládáním s odpady kategorie ostatní. Žalovaný tak adekvátně snížil původní výši sankce 19 800 000 Kč uloženou prvoinstančním rozhodnutím, což je patrné z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve všech skutkových podstatách přestupků se žalovaný ztotožnil s inspekcí, tzn. žalobce se dopustil protiprávních jednání, přičemž vytýkané skutečnosti jsou zjevně v rozporu s veřejným zájmem chráněným zákonem o odpadech.
26. Uložená pokuta ve výši 6 000 000 Kč se může žalobci jevit jako částka vysoká, nicméně vzhledem k doloženým podkladům (vyplývajícím z Veřejného rejstříku a Sbírky listin, konkrétně účetních závěrek za roky 2021–2024; vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyly k dispozici výsledky za rok 2025) se nejedná o sankci představující nepřiměřený zásah do jeho podnikatelské činnosti či dokonce „likvidačního“ charakteru. Její hodnota dosahuje 24 % horní hranice zákonné sazby. Při úvaze o tom, zda se v konkrétním případě jedná o sankci nepřiměřenou, je nutno přihlédnout ke všem okolnostem 6 spáchaných přestupků zahrnutých absorpcí do přestupku ad 1). Kromě povahy jednání, za něž je pokuta ukládána, nelze nepřihlédnout také k zákonem stanovené horní hranici výše pokuty, kterou je vyjádřena též závažnost protiprávního jednání.
27. Ke kontextu věci žalovaný uvádí, že je nutné primárně vycházet ze zákonných povinností vztahujících se na samotného žalobce, tzn. provozovat zařízení určené k nakládání s odpady v souladu se souhlasem příslušného správního úřadu a dodržovat platné právní předpisy, včetně přímo použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. 6. 2006 o přepravě odpadů v souvislosti s realizovanými přeshraničními přepravami odpadů. Sám žalobce je dlouholetý provozovatel zařízení určeného pro nakládání s odpady. Lze tak legitimně předpokládat, že se jedná o osobu, která je znalá práv a povinností vyplývajících ze zákona o odpadech.
28. K námitce nezohlednění délky řízení žalovaný uvedl, že samotná hrozba potrestání za spáchané přestupky nemůže být důvodem, aby byl žalobce již jen touto vidinou potrestán.
IV. Rozhodné skutečnosti vyplývající ze správního spisu
29. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce je vlastníkem a provozovatelem „zařízení ke sběru a úpravě odpadů – Třídírny druhotných surovin Na Moráni“ umístěného na adrese Chomutov, Na Moráni 1336. K provozu tohoto zařízení vydal souhlas Krajský úřad Ústeckého kraje rozhodnutím č. j. 2827/ZPZ/2017/PZ-2989 ze dne 19. 10. 2017, kterým se též uděluje souhlas s provozním řádem zařízení.
30. V tomto zařízení měl žalobce povoleno nakládání s 39 druhy odpadů kategorie „ostatní“, přičemž zařízení bylo určeno ke sběru a úpravě odpadů – mechanickému i ručnímu třídění a lisování vytříděných odpadů. Při mechanickém třídění jsou odpady separovány dle velikosti v prosévacím bubnu a dále tříděny ručně na pásovém dopravníku, v některých případech také na volné ploše.
31. Nakládání s odpady odpovídá kód nakládání R12 „předúprava odpadů k aplikaci některého z postupů uvedených pod označením R1 až R11“ dle přílohy č. 3 k zákonu č. 185/2001 Sb., ve znění do 31. 12. 2020. V souladu s přechodným ustanovením § 153 odst. 2 zákona o odpadech bylo zařízení žalobce provozované na základě výše uvedeného souhlasu považováno za zařízení určené pro nakládání s odpady podle tohoto zákona, a to do doby uplynutí platnosti souhlasu, na jehož základě bylo provozováno (v daném případě do 31. 12. 2022).
32. Dne 5. 4. 2022 byla v areálu žalobce zahájena kontrola, přičemž o kontrolních zjištěních byl pořízen protokol č. j. ČIŽP/44/2023/1408 ze dne 27. 2. 2023. Na základě skutečností zjištěných v rámci kontroly byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 000 Kč za porušení povinností vyplývajících ze zákona o odpadech, a to rozhodnutím ČIŽP ze dne 28. 2. 2024, č. j. ČIŽP/44/2024/109 (dále též „původní rozhodnutí“). Proti původnímu rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání ze dne 29. 2. 2024. Ministerstvo vydalo na základě odvolací části řízení rozhodnutí č. j. MŽP/2024/250/2014 ze dne 9. 9. 2024, kterým původní rozhodnutí ČIŽP zrušilo a věc vrátilo k novému projednání.
33. ČIŽP dne 27. 2. 2025 vyrozuměla žalobce přípisem č. j. ČIŽP/44/2024/7329 o dalším postupu v řízení o přestupku po zrušení původního rozhodnutí a shromážděných podkladech před vydáním nového rozhodnutí a informovala ho o změně právní kvalifikace přestupku v bodě 3) původního rozhodnutí. Následně ČIŽP po proběhlém přestupkovém řízení vydala prvostupňové rozhodnutí, ve kterém změnila původní výši pokuty na 19 800 000 Kč.
34. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce řádně a včas odvolal. Dne 29. 1. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce a změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu týkající se výše uložené pokuty.
V. Jednání před soudem
35. Dne 29. září 2026 se konalo jednání. Zástupce žalobce se k jednání nedostavil, ani soudu nezaslal řádnou a včasnou omluvu, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.
36. Před jednáním si soud vyžádal od žalovaného rozhodnutí ČIŽP, která žalobce označil v žalobě za důkazy prokazující porušení principu legitimního očekávání (rozhodnutí ČIŽP ze dne 3. 7. 2019, č. j. ČIŽP/45/2019/6701, rozhodnutí ČIŽP ze dne 16. 10. 2019 č. j. ČIŽP/45/2019/8633, rozhodnutí ze dne ČIŽP 18. 10. 2019 č. j. ČIŽP/41/2019/12838, rozhodnutí ze dne 11. 7. 2022 č. j. ČIŽP/41/2022/7475, rozhodnutí ČIŽP ze dne 20. 3. 2019, č. j. ČIŽP/51/2019/1492 a rozhodnutí ČIŽP ze dne 4. 8. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1212492.011/14/ZKN) a provedl je k důkazu. Dále soud provedl důkaz žalobcem zaslanou rozvahou ke dni 30. 4. 2026 a výkazem zisku a ztrát od 1. 1. 2026 do 30. 4. 2026. Soud z obchodního rejstříku, který je veřejně přístupný, opatřil rozvahu pro podnikatele ke dni 31. 12. 2025 a výkaz zisku a ztrát pro podnikatele – druhové členění ke dni 31. 12. 2025 týkající se žalobce, které rovněž provedl k důkazu. Soud zamítl provedení důkazu zaslanými přílohami č. 3 až č. 7 přípisu žalobce ze dne 4. 5. 2026 tj. hlavní knihou za období 1. 1. 2026 – 31. 12. 2026, přehledem neuhrazených pohledávek a závazků dle splatnosti k 30. 4. 2026, přehledem stavu majetku k 30. 4. 2026 a přehledem rozhodnutí v rozsahu 689 stran. Skutková zjištění, na základě provedených důkazů a jejich hodnocení, včetně důvodů, pro které nebyly výše uvedené důkazy provedeny, soud rozvede následně.
VI. Soudní přezkum
37. Městský soud vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění:
38. Podle čl. 2 odst. 35 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů se pro účely tohoto nařízení:
„nedovolenou přepravou“ rozumí přeprava odpadů, která se uskutečňuje:
a) bez oznámení všem dotčeným příslušným orgánům podle tohoto nařízení nebo
b) bez souhlasu dotčených příslušných orgánů podle tohoto nařízení nebo
g) která s ohledem na přepravu odpadů uvedenou v čl. 3 odst. 2 a 4 byla zapříčiněná uskutečněním přepravy způsobem, který není výslovně uveden v dokumentu podle přílohy VII;
39. Podle čl. 3 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů přeprava těchto odpadů určených k využití podléhá obecným požadavkům na informace podle článku 18, jestliže množství přepravovaného odpadu překračuje 20 kg:
a) odpady uvedené v příloze III nebo IIIB;
b) směsi nezařazené pod jednu položku v příloze III, skládající se ze dvou nebo více odpadů uvedených v příloze III, pokud složení těchto směsí neztěžuje jejich využití způsobem šetrným k životnímu prostředí a pokud jsou tyto směsi v souladu s článkem 58 uvedeny v příloze IIIA.
40. Podle § 121 odst. 4 písm. g) zákona o odpadech v době spáchání přestupku právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že při přeshraniční přepravě odpadů provede nedovolenou přepravu odpadů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 nebo jinak poruší některou z povinností stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852.
41. Podle § 121 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech v době spáchání přestupku právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že provozuje zařízení určené pro nakládání s odpady bez povolení provozu zařízení podle § 17 odst. 1 písm. a) nebo v rozporu s ním.
42. Podle § 118 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o odpadech v době spáchání přestupku právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako původce odpadu dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 15 odst. 2 písm. a) 1. nezařadí odpad podle druhu a kategorie.
43. Podle § 15 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech v době spáchání přestupku původce odpadu je povinen zařadit odpad podle druhu a kategorie a nakládat s ním podle jeho skutečných vlastností.
44. Podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech v době spáchání přestupku provozovatel zařízení je povinen provozovat zařízení ke skladování, sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu v souladu s povolením podle § 21 odst. 2.
45. Před vlastním posouzením věci městský soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu soudy nemusí nutně reagovat na každý dílčí argument uvedený v žalobě. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 3. 4. 2014 č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby správní soud v odůvodnění rozhodnutí postihl všechny stěžejní námitky účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i reakce na některé dílčí a související námitky (viz rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014 č. j. 7 Afs 85/2013-33). Městský soud rovněž může pro stručnost odkázat na část odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, s nímž se ztotožňuje. Jak uvedl Ústavní soud, „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (viz nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68.; srov. též rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015 č. j. 9 As 221/2014-43, či ze dne 25. 2. 2015 č. j. 6 As 153/2014-108).
46. Soud k žalobním námitkám dále uvádí, že žalobce při jejich konstrukci pomíjí skutečnost, že obdobnými námitkami se zabýval již odvolací orgán v napadeném rozhodnutí. V důsledku této skutečnosti žalobce v podané žalobě jen v omezené míře reaguje na závěry, které odvolací orgán k obsahově odpovídajícím odvolacím námitkám žalobce vyslovil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jinými slovy žalobce dostatečně nereflektoval, že odvolací orgán takové námitky vypořádal. V tomto ohledu platí, že v těch případech, kdy se žalobce v žalobě omezí na konstrukci námitek, aniž by reagoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se odvolací orgán, popř. i prvostupňový orgán, s předmětným okruhem námitek vypořádal a přezkoumatelným způsobem popsal a vysvětlil, na základě jakých konkrétních úvah učinil závěr o jejich nedůvodnosti, značně sníží svou šanci na procesní úspěch.
47. Po provedeném dokazování v rámci ústního jednání, prostudování správního spisu a zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba není důvodná.
48. Soud především připomíná, že žalobce nesporuje, že spáchal a byl uznán vinným ze spáchání šesti přestupků podle zákona o odpadech, svou obranu zaměřil žalobce pouze do výše uložené pokuty.
Nízká intenzita zásahu do chráněného zájmu
49. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že výše pokuty není přiměřená intenzitě zásahu do chráněného zájmu.
50. Prvostupňové i napadené rozhodnutí se intenzitou zásahu do chráněného zájmu podrobně zabývalo, což se odráží v tom, že správní orgány hodnotily intenzitu zásahu do chráněného zájmu souhrnně, ale i ve vztahu k jednotlivým přestupkům.
51. K námitce žalobce, že správní orgány sice v projednávané věci formálně vyčíslily množství odpadu, zcela však rezignovaly na hodnocení reálného následku, soud uvádí, že celkové množství dovezeného odpadu, tedy ve výši 78 271,76 tun, nemohly správní orgány u přeshraniční přepravy pominout či přehlédnout vzhledem k jeho rozsahu. Žalobcova obrana, že odpady nezakopal na černou skládku, nespálil ani jimi nezpůsobil havárii ohrožující podzemní vody je zcela nepřípadná a to právě již s ohledem na množství dovezeného odpadu, délku a soustavnost uskutečněných přeshraničních přeprav odpadů.
52. Prvostupňový orgán konkrétně na str. 21 rozhodnutí mj. uvedl „obviněný nejenže v období od roku 2020 do 5. 4. 2022 prováděl nedovolené přepravy odpadů, ale zároveň odpady kat. č. 19 12 04 Plasty a kaučuk přijaté ze zahraničí, zejména ze SRN, Slovenska a Rakouska, v období od 1. 2. 2020 min. do dne 27. 3. 2022 v průběžné evidenci o odpadech uváděl jako přetříděné kódem způsobu nakládání R12 a následně je evidoval téměř v celém rozsahu jako odpad z vlastní produkce (kód způsobu nakládání A00) zejména pod kat. č. 19 12 12 Jiné odpady (včetně směsí materiálů) z mechanické úpravy odpadu neuvedené pod číslem 19 12 11 (vyjma 6 099,72 tun odpadu kat. č. 19 12 04 v roce 2020 a 43,84 tun odpadu kat. č. 19 12 04 v roce 2022, který byl evidován pod stejným katalogovým číslem), aniž by změna katalogového čísla následovala po úpravě odpadů, která by vedla ke změně kvality či charakteru odpadu, jak stanovila pro používání kódů odpadu a způsobů nakládání s odpady pro evidenční účely vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění účinném od 1.9.2019 do 31.12.2020.“ Uvedené vyvrací žalobcovo tvrzení, že prohřešek žalobce spočíval pouze v tom, že koncoví odběratelé formálně nedisponovali správným oprávněním pro konečné využití. Prvostupňový orgán rovněž konstatoval na str. 62 rozhodnutí, že „Za celé kontrolované období od 1. 1. 2020 do 5. 4. 2022 v zařízení obviněného vzniklo úpravou 78 271,76 tun odpadů kat. č. 19 12 04 přijatých ze zahraničí celkem 501,58 tun odpadu kat. č. 19 12 04 a 77 770,18 tun odpadu kat. č. 19 12 12, se kterými bylo v ČR nelegálně nakládáno – v rozporu s Nařízením EU.“ Jinými slovy následkem nezákonného jednání žalobce, které se týká přeshraničních přeprav odpadů /přestupek v rozhodnutích uvedený pod bodem 1)/ došlo v zařízení žalobce ke vzniku 501,58 tun odpadu kat. č. 19 12 04 a 77 770,18 tun odpadu kat. č. 19 12 12, se kterými bylo následně v ČR nakládáno v rozporu s Nařízením EU. Prvostupňový orgán k tomu dodal, že „…řetězení předání odpadů do jiných zařízení sloužících pouze ke sběru a výkupu odpadů (případ spol. PD Power) je neakceptovatelným způsobem pro zajištění využívání odpadů, neboť jednak dochází k zátěži životního prostředí neustálým transportem odpadů, jejich kumulaci, jednak tímto způsobem dochází ke změně původu odpadu ze „zahraničního“ na odpad „českého původu“, přičemž pro takový odpad nemusí jeho držitel zajišťovat jeho faktické využití (což mj. byla i jedna z podmínek provozu zařízení)…. V konečném důsledku tak není prokazatelně zajištěno využití odpadů způsobem šetrným k životnímu prostředí, a tedy ochrana životního prostředí, která je hlavním smyslem příslušné právní úpravy.“
53. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve v obecné rovině objasnil, že pro účely přeshraniční přepravy dle Nařízení EU se rozdělují odpady do dvou seznamů, tzv. zeleného a žlutého. Zelený seznam tvoří příloha III Nařízení EU, která obsahuje odpady uvedené v příloze IX Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, publikované v částce 6/2015 Sb. m. s. K přepravě odpadů určených k využití, uvedených v zeleném seznamu v rámci EU, není třeba písemného souhlasu (jde o volně obchodovatelné komodity) a přeprava takového odpadu nevyžaduje písemné oznámení příslušnému úřadu. V rámci EU jsou za odpady zeleného seznamu považovány odpady uvedené v přílohách III a IIIB a směsi uvedené v příloze IIIA Nařízení EU. Přeprava odpadu kat. č. 191204 (v případě jeho správného zařazení) takto podléhala procesně dle čl. 3 odst. 2 Nařízení EU obecným požadavkům na informace podle čl. 18 téhož nařízení. V dokladech doprovázejících zásilky odpadů (příloha VII Nařízení EU, tzv. ANNEX VII) byly odpady kat. č. 191204 vždy deklarované jako odpady zeleného seznamu a odvolatel (tj. žalobce pozn. soudu) byl uveden jako dovozce/příjemce odpadů s určením pro „zařízení k využití odpadů“ (dle bodu 7 přílohy VII Nařízení EU) v zařízení Ekoselect. Nezbytnou podmínkou pro možnost příjmu odpadu z přeshraniční přepravy zařazeného v zeleném seznamu je zajištění jeho využití podle čl. 3 odst. 2 Nařízení EU. Tento článek Nařízení EU ukládá všem osobám zúčastněným na přepravě odpadů dovážet odpady ve zjednodušeném režimu dle čl. 18 pouze k využití těchto odpadů. V případě dovozu odpadu zařazeného ve žlutém seznamu za účelem jeho využití je nezbytností pro uskutečnění takové přepravy postup podle procedurálního rámce písemného oznámení a souhlasu (státu dovozce) dle čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení EU. Nakládání s odpady pod kódy R12 a R13 označuje způsob tzv. předběžného (interim) využití odpadů, což se týká zařízení Ekoselect, které bylo zaměřeno na nakládání způsobem R12. Dovážený odpad zeleného seznamu může tuzemský provozovatel zařízení k předběžnému využití přijmout, avšak následně po jejich úpravě je povinen je předat jinému oprávněnému zařízení k využití odpadů (k tomuto účelu disponovanému), případně takto odpady po úpravě opět vyvézt mimo ČR, respektive vrátit zpět do země jejích původu. Přeprava odpadů toliko k operaci předběžného využití (třídění, skladování, úprava – např. granulometrická homogenizace, odstranění nežádoucích příměsí apod.), tedy ke způsobu nakládání R12, není přepravou za účelem využití odpadu způsobem šetrným k životnímu prostředí. Důvodem výše specifikovaných kritérií, pokud odpady splňují svým zařazením kvalitativně požadavky zeleného seznamu, je vyloučení možnosti, že by odpady nebyly v tuzemsku reálně využity (recyklací, materiálově či energeticky, přičemž pro energetické využití navíc platí další omezení), popř. jejich využití by bylo zastřeno (kamuflováno), respektive by došlo k jejich nežádoucímu odstranění. Smyslem je tedy znemožnění formálního přijetí odpadu do zařízení v ČR a jeho následné „přeměny“ na tuzemský odpad.
54. Ve vztahu k posuzovanému případu žalovaný konstatoval, že „v zařízení Ekoselect nebylo možno dovážené odpady recyklovat a využívat materiálově ani event. energeticky, nýbrž odpady měly být následně po předběžné úpravě (či přímo bez úpravy) předány dalším kooperujícím oprávněným osobám, které by byly schopny, jiným než předběžným způsobem, odpady využít. Za to nesl odvolatel plnou odpovědnost. Jednání odvolatele bylo kvalifikováno jako nedovolená přeprava odpadů bez oznámení všem dotčeným příslušným orgánům podle čl. 2 odst. 35 písm. a) a b) Nařízení EU, na níž se odvolatel aktivně podílel coby dovozce/příjemce, neboť neprokázal a nezajistil jiné než předběžné využití 78 271,58 tun odpadu kat. č. 191204 přijatého ze zahraničí. Tento odpad předával dalším odběratelům, kteří neprovozovali zařízení ke konečnému využití odpadů nebo provozovali zařízení, ve kterých nebylo možné odpady přijaté z přeshraniční přepravy fakticky využít. Žalovaný se ztotožnil se zjištěním ČIŽP, že odvolatel v období od roku 2020 do 5. 4. 2022 nejen realizoval nedovolené přepravy odpadů, nýbrž odpady kat. č. 191204 plasty a kaučuk v období od 1. 2. 2020 min. do dne 27. 3. 2022 v průběžné evidenci o odpadech uváděl coby přetříděné kódem způsobu nakládání R12. Následně takto etablované odpady evidoval jako odpad z vlastní produkce (kód způsobu nakládání A00) zejména pod kat. č. 191212 jiné odpady (včetně směsí materiálů) z mechanické úpravy odpadu neuvedené pod číslem 191211 (vyjma 6 099,72 tun odpadu kat. č. 191204 v roce 2020 a 43,84 tun odpadu kat. č. 191204 v roce 2022, který byl evidován pod stejným katalogovým číslem), aniž by změna katalogového čísla následovala po úpravě odpadů, která by vedla ke změně kvality či charakteru odpadu. ….V důsledku systematické evidenční změny v zařazení odpadu (původně dováženého pod kat. č. 191204) odvolatel ve skutečnosti z členských států EU přepravoval obtížně využitelný plastový odpad, např. tzv. výměty či nedefinované plastové směsi, včetně dalších příměsí, který se běžně eviduje jako zbytkový odpad pod. kat. č. 191212, jenž nelze vzhledem ke svému charakteru přepravovat v režimu vymezeném pro odpady zeleného seznamu, ale je pro takové odpady vyžadován režim předchozího písemného oznámení a souhlasu podle čl. 3 odst. 1 Nařízení EU, tedy v režimu odpadů žlutého seznamu. Odvolatel tak změnou kat. č. de facto pouze na pravou míru uváděl skutečný charakter přepravovaného odpadu, přičemž touto administrativní evidenční změnou charakteru odpadu byl převeden na odpad českého původu (vykazován již pod kódem A00 Vznik vlastního odpadu), o jehož skutečném původu obchodní partneři odvolatele odebírající od něj dané odpady nemuseli být obeznámeni. Vzhledem k tomu, že odvolatel nezajistil (negarantoval) reálné využití dováženého odpadu, dostal se takto do rozporu s čl. 3 odst. 2 Nařízení EU. Takovou přepravu do ČR, kde chybí informace o konečném využití v oprávněném zařízení v ČR, nebo při které by došlo ze strany zařízení k předběžnému využití k předání odpadu do zařízení, které není oprávněno k přijetí odpadů ke konečnému využití, by nebylo ani možné ze strany Ministerstva životního prostředí (jako příslušného orgánu pro přeshraniční přepravu odpadů) odsouhlasit v rámci procedury dle čl. 3 odst. 1 Nařízení EU.“
55. V návaznosti na výše citovaná rozhodnutí správních orgánů, s nimiž se soud shoduje, dodává, že intenzita zásahu do chráněného zájmu se neměří jen podle toho, zda následkem protiprávního jednání je ohrožení nebo porucha, ale také podle toho, v jakém rozsahu došlo k následku ve formě ohrožení nebo poškození. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že zejména u přestupku pod bodem 1) jde vzhledem k množství 78 271,76 tun odpadů přijatých ze zahraničí o míru ohrožení mimořádně vysokou. Nejde tedy pouze o formální vyčíslení množství odpadu, nýbrž o stanovení rozsahu ohrožovacího následku. V této souvislosti je právně nevýznamná obrana žalobce, že se nedopustil poškození životního prostředí, neboť odpady nezakopal na černou skládku, nespálil ani jimi nezpůsobil havárii ohrožující podzemní vody.
56. Stejně tak intenzitu zásahu do chráněného zájmu u přestupku pod bodem 3) nelze považovat za nevýznamnou, neboť je spojen s dlouhým časovým úsekem, kdy docházelo k evidenčním zkreslením v důsledku chybného zařazování odpadů a k nesprávně vykazovaným údajům o odpadech, což představuje u tohoto přestupku ohrožujícího charakteru střední míru závažnosti. Rozsah ohrožení následku je v tomto případě dán tím, že žalobce se dopouštěl přestupku dlouhodobě, což mělo za následek zkreslování evidencí a nesprávné vykazování údajů o odpadech v podstatně větším množství, než kdyby šlo o ojedinělé administrativní pochybení. Opět tedy není významné, že šlo o pouhé ohrožení chráněného zájmu, ale v jakém rozsahu se tak dělo.
57. Ani námitce toliko administrativního pochybení (chybné zařazení odpadů, neoddělení odpadů v areálu) nemohl soud přisvědčit. Již z výše uvedeného je jednoznačné, že žalobce byl uznán vinným z přestupků, které nejsou ryze administrativního či provozního charakteru. Pro stručnost lze odkázat na str. 21–31, 39, 40, 55–57, 65, 66 prvostupňového rozhodnutí, kde se ČIŽP zjištěním a popisem jednotlivých skutků spáchaných žalobcem podrobně zabývala a právě zde popsané jednání žalobce vyvrací žalobcovo tvrzení, že se jednalo toliko o chybné zařazení odpadů. Soud nemohl přitom odhlédnout od skutečnosti, že žalobce byť spáchání všech šesti přestupků nerozporuje, současně bagatelizuje jejich význam odrážející snahu žalobce, aby soud výši uložené pokuty snížil i po jejím snížení žalovaným v odvolacím řízení. Soud k dalšímu snížení nepřistoupil, neboť shledal výši uložené pokuty přiměřenou konkrétním okolnostem spáchání přestupků žalobcem (viz důvody uvedené dále).
Porušení principu legitimního očekávání
58. Soud předně zdůrazňuje, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva) správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36, č. 2671/2012 Sb. NSS).
59. Nejvyšší správní soud však rovněž konstatoval, že správní orgán svou rozhodovací praxí tomuto svému uvážení sám stanoví určité meze a musí být schopen souladnost své rozhodovací činnosti před soudem obhájit. Při posuzování přiměřenosti výše uložené pokuty hraje srovnání s jinými pokutami uloženými ve více či méně srovnatelných věcech důležitou úlohu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2014, č. j. 4 Ads 118/2013-33).
60. Legitimní očekávání však nezakládají jednotky případů, ale pouze ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Pouze takovou praxí je správní orgán vázán (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS, L’ORÉAL I).
61. Existence ustálené praxe je pak otázkou skutkovou (viz rozsudek č. j. 6 Ads 88/2006-132), kterou je třeba v řízení před soudy dokazovat (viz rozsudek č. j. 1 As 373/2020-40).
62. Žalobce konkrétně upozorňuje na pět rozhodnutí, přičemž k individuálním okolnostem uvádí:
• Machi s. r. o. (rozhodnutí ČIŽP ze dne 3. 7. 2019, č. j. ČIŽP/45/2019/6701): Nakládání s tisíci tun odpadu na nepovolených pozemcích – pokuta pouhých 240 000 Kč.
• Kámen Ostroměř s. r. o. (rozhodnutí ČIŽP ze dne 16. 10. 2019 č. j. ČIŽP/45/2019/8633): Nelegální nakládání s 14 712 tunami zeminy – pokuta 140 000 Kč.
• BKP Transport Group s. r. o. (rozhodnutí ze dne ČIŽP 18. 10. 2019 č. j. ČIŽP/41/2019/12838): Nakládání s 10 814 tunami na nepovoleném pozemku – pokuta 200 000 Kč. Táž společnost v jiném rozhodnutí ze dne 11. 7. 2022 (č. j. ČIŽP/41/2022/7475): Souběh více přestupků (nakládání v nepovoleném místě a nepravdivá hlášení do ISPOP) – pokuta 450 000 Kč.
• M. V. (rozhodnutí ČIŽP ze dne 20. 3. 2019, č. j. ČIŽP/51/2019/1492): Převzetí neschváleného odpadu a porušení provozního řádu – pokuta 250 000 Kč.
• KOLOC s.r.o.: (rozhodnutí ČIŽP ze dne 4. 8. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1212492.011/14/ZKN): Společnost nelegálně navezla 22 tisíc tun odpadů. Odběry vzorků prokázaly, že materiál obsahoval vysoce toxické látky – limit arsenu byl překročen sedmkrát, kadmia a olova dvakrát. ČIŽP uložila pokutu ve výši 2 700 000 Kč., která byla později potvrzena Nejvyšším správním soudem.
63. Soud z rozhodnutí ČIŽP konkrétně zjistil:
64. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 3. 7. 2019, č. j. ČIŽP/45/2019/6701, byla společnosti MACHI s. r. o. uložena pokuta ve výši 240 000 Kč za to, že minimálně od roku 2015 do 27. 2. 2019 prováděla na pozemcích, které nebyly k nakládání s odpady určeny, terénní úpravy se stavebními a demoličními odpady a odpadními výkopovými zeminami v blíže nezjištěném množství (řádově tisíce tun), a to bez znalosti jejich kvality.
65. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 18. 10. 2019, č. j. ČIŽP/41/2019/12838, byla společnosti BKP Transport Group s. r. o. uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za to, že od října 2017 do 9. 8. 2018 navážela, ukládala, soustřeďovala a upravovala tříděním stavební odpady v množství přibližně 10 814 tun na pozemku, který nebyl k nakládání s odpady určen.
66. Dalším rozhodnutím ČIŽP ze dne 11. 7. 2022, č. j. ČIŽP/41/2022/7475, byla téže společnosti uložena pokuta ve výši 450 000 Kč za to, že v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 soustřeďovala, upravovala a recyklovala stavební odpady v provozovně, která nebyla zařízením určeným pro nakládání s danými druhy odpadů, a dále za podání nepravdivých hlášení o produkci a nakládání s odpady za roky 2019 a 2020 a hlášení za rok 2021, které nebylo zpracováno podle údajů z průběžné evidence.
67. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 20. 3. 2019, č. j. ČIŽP/51/2019/1492, byla M. V. uložena pokuta ve výši 250 000 Kč za provozování zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu v rozporu s jeho provozním řádem a podmínkami povolení, zejména za převzetí odpadů neuvedených v seznamu schválených druhů odpadů, včetně nebezpečných odpadů obsahujících azbest, používání neschválené příjezdové cesty a překročení povolené výšky navážky i územních hranic zařízení.
68. Konečně rozhodnutím ČIŽP ze dne 4. 8. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1212492.011/14/ZKN, byla společnosti KOLOC s. r. o. uložena pokuta ve výši 3 023 000 Kč, následně rozhodnutím Ministerstva životního prostředí snížená na 2 700 000 Kč, za nakládání s odpady (zeminou a kamením) v množství 22 000 tun, u nichž bylo zjištěno překročení nejvyšších přípustných koncentrací škodlivin pro ukazatele arsen, olovo, kadmium a polycyklické aromatické uhlovodíky, v zařízení, ve kterém nakládání s nimi nebylo povoleno.
69. Soud zamítl provedení důkazu přehledem rozhodnutí ČIŽP v rozsahu 689 stran, k nimž žalobce v přípisu ze dne 4. 5. 2026 uvedl, že slouží k porovnání výše ukládaných sankcí. Předložený „seznam“ obsahuje údaje v kolonkách označených: 1) název souboru, 2) číslo, 3) poznámka, 4) obviněný – název, 5) obviněný – IČO, 6) obviněný – sídlo, 7) rozhodující orgán, 8) datum rozhodnutí. Soud zamítl provedení tohoto důkazu z důvodu nadbytečnosti, neboť jednak nemá vypovídací schopnost, aby soud mohl přistoupit na základě něho k porovnání výše uložených sankcí, nejedná se o analýzu (dle tvrzení žalobce), nýbrž o počítačem vytvořený seznam (bez uvedení jeho zdroje) a žalobce sám nespecifikoval odlišnosti, které vytýká jednotlivým rozhodnutím, neuvádí žádné konkrétní parametry, od nichž by se odvíjela výše uložené sankce, která ani není u jednotlivých rozhodnutí uvedena).
70. Z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že v daném případě se námitkou, že uložená pokuta (v prvostupňovém rozhodnutí ve výši 20 mil. Kč) neodpovídá dosavadní praxi, ČIŽP zabývala již na str. 68 a 69 rozhodnutí. ČIŽP sama poukázala pro názornost svého postupu v obdobných případech např. na rozhodnutí týkající se spol. GLOBODERA GROUP s.r.o. v likvidaci, které byla uložena v případě nedovolené přepravy odpadů definované Nařízením EU a nedovoleného nakládání s odpady dle zákona č. 185/2001 Sb., rozhodnutím č.j. ČIŽP/45/2020/6967 ze dne 10. 9. 2020 pokuta ve výši 10.000.000 Kč; pokuta byla společnosti uložena za uskutečnění nedovolené přepravy odpadů ve smyslu čl. 2 odst. 35 písm. g) podbod i) a iii) Nařízení EU, jelikož bylo v rozporu s Nařízením EU přeshraničně přepraveno do ČR z Německa a Itálie celkem cca 5 140 m3 směsi odpadů zařazené pro potřeby přepravy pod kat. č. 19 12 04, položku B3010; dále byla pokuta této společnosti uložena za nakládání s odpady v množství 4.820 m3 mimo zařízení povolená dle zákona č. 185/2001 Sb.; z důvodu změny právní úpravy došlo odvolacím orgánem ke změně rozhodnutí ČIŽP podle nové právní kvalifikace, avšak vzhledem k posouzení závažnosti případu zůstala výše sankce nastavená rozhodnutím ČIŽP na 10.000.000 Kč zachována jako adekvátní k naplněné skutkové podstatě pokutovaných přestupků. K tomu ČIŽP dodala, že v posuzovaném případě jde o mnohem závažnější přestupek, jelikož nelegální přeprava odpadů se týkala mnohem většího množství odpadů, pro které nebylo zajištěno využití.
71. Jak již bylo výše uvedeno, byť se žalovaný ztotožnil s posouzením jednotlivých skutků, uloženou pokutu podstatně snížil (z částky ve výši 19.800.000 Kč na částku 6.000.000 Kč), neboť ve větší míře zohlednil, že se jedná o ohrožovací formy přestupků, nebylo nakládáno s nebezpečným odpadem a zohlednil i součinnost žalobce v rámci správního řízení. Dospěl k závěru, že výše pokuty takto odpovídá všem konkrétním skutkovým okolnostem případu, dostatečně odráží jejich závažnost a má ještě potenciál splnit výchovný a restriktivní účel.
72. Soud konstatuje, že existenci ustálené správní praxe, ze které by správní orgány v případě žalobce vybočily, žalobce neprokázal. Žalobce upozorňuje na výše uvedená rozhodnutí, přičemž nezohledňuje individuální okolnosti věci. Doložená rozhodnutí jsou skutkově odlišná a není možné je bez dalšího vztáhnout na projednávanou věc. Odlišnostmi se přitom žalobce nijak nezabývá.
73. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že v uvedených případech byly sankcionovány odlišné formy nakládání s odpady, zejména nakládání s odpady na místech k tomu neurčených či provozování zařízení v rozporu s vydaným povolením. Projednávaná věc se od těchto případů odlišuje především povahou, rozsahem a souběhem protiprávních jednání žalobce. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání šesti přestupků, které zahrnovaly mimo jiné nedovolené přeshraniční přepravy odpadů, při nichž nezajistil a neprokázal konečné využití 78 271,76 tun odpadů přijatých ze zahraničí, dlouhodobé provozování zařízení v rozporu s vydaným povolením, nesprávné zařazování odpadů podle druhu a kategorie či opakované překračování maximální okamžité kapacity zařízení, která byla v době kontroly překročena více než dvojnásobně. Nejednalo se tedy pouze o administrativní nedostatky, jak tvrdí žalobce, nýbrž o souběh několika různých porušení povinností při nakládání s odpady. Žalobce tak porovnává výši sankcí uložených jiným subjektům za přestupky, jejichž skutkové okolnosti se podstatně liší. Navíc část předložených rozhodnutí byla vydána podle tehdejšího zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nikoli podle nynějšího zákona o odpadech, přičemž rozdílná právní úprava se promítá rovněž do zákonného vymezení přestupků a sankcí. Rozdílná výše pokut uložených v těchto skutkově a právně odlišných případech proto sama o sobě neprokazuje nepřiměřenost pokuty uložené žalobci ani porušení principu legitimního očekávání.
74. Soud k tomu dodává, že žalobce se dopustil [u přestupku nejzávažnějšího ad 1)] jednání, jež vykazuje značnou společenskou nebezpečnost, neboť je též takto řazen v zákoně o odpadech mezi skupinu přestupků s nejvyšší max. sazbou pokuty, tedy 25 mil. Kč. K tomu je trestán za souběh celkem šesti přestupků (a bylo by tedy případně zcela v souladu s § 41 odst. 2 ZOP, pokud by inspekce přikročila ke zvýšení horní hranice sazby pokuty). Nadto ČIŽP sama na str. 68 a 69 prvostupňového rozhodnutí uvedla příkladmo uložení srovnatelných pokut za přestupky týkající se uskutečnění nedovolené přepravy odpadů, které svědčí o rovném přístupu k jednotlivým subjektům.
75. Za zcela výjimečné je třeba považovat také vyhodnocení osoby pachatele, který opakovaně nerespektuje právní předpisy na úseku odpadového hospodářství (viz str. 67 prvostupňového rozhodnutí) a dříve uložené pokuty zjevně nenaplnily svůj účel. Přitom se jedná o právnickou osobu, která se odpadovým hospodářstvím zabývá již roky a je tedy zcela na místě od něj očekávat, že bude příslušnou legislativu nejen znát, ale i dodržovat.
76. Vzhledem k tomu, že v projednané věci existuje řada specifických okolností, žalobce neprokázal existenci ustálené, jednotné a dlouhodobé správní praxe ve vztahu k jednotlivým okolnostem.
77. Námitka tedy není důvodná.
Likvidační charakter pokuty a nedostatečné zohlednění majetkových poměrů
78. Námitce žalobce, že výše pokuty má likvidační charakter, soud nepřisvědčil. Při určování výše pokuty vycházely správní orgány rovněž z majetkových poměrů žalobce. Soud pro stručnost odkazuje zejména na str. 70 prvostupňového rozhodnutí a na str. 31 až 33 napadeného rozhodnutí, kde se správní orgány podrobně zabývaly tvrzenou likvidační výší uložené pokuty. Z rozvahy ke dni 31. 12. 2024 plyne, že žalobce vlastní dlouhodobý hmotný majetek ve výši 20 639 000 Kč. Žalovaný také přihlédl k výsledku hospodaření, kde je naopak zřetelný jeho kolísavý vývoj, pohybující se od záporného výsledku přes 6 000 000 Kč v roce 2023, až po kladný výsledek blížící se 2 000 000 Kč za rok 2024. Žalobce byl informován správními orgány rovněž o možnosti požádat při splnění zákonem stanovených podmínek o zaplacení ve splátkách podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a tímto způsobem eliminovat následky uložené sankce.
79. Pokud jde hospodářskou situaci žalobce za rok 2025, soud souhlasí s názorem žalovaného, že tyto údaje nemohl vzít v úvahu, neboť ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyla v obchodním rejstříku založena účetní závěrka za rok 2025. Žalobce sice předložil soudu rozvahu ke dni 30. 4. 2026 a výkaz zisku a ztrát od 1. 1. 2026 do 30. 4. 2026, ale tyto dokumenty nejsou součástí Sbírky listin Obchodního rejstříku a nejsou ověřeny auditorem. Výsledky uvedené v těchto dokumentech jednak nejsou konečné za celé účetní období, a jednak v nich uváděná čísla ve sloupcích „minulé účetní období“ nekorespondují s čísly uvedenými v Účetní závěrce za rok 2025 (založeno do Sbírky listin Obchodního rejstříku dne 14. 7. 2026), a korespondovat ani nemohou, na sebe nenavazují. Za těchto okolností soud zamítl provedení důkazu hlavní knihou za období 1. 1. 2026 – 31. 12. 2026, přehledem neuhrazených pohledávek a závazků dle splatnosti k 30. 4. 2026 a přehledem stavu majetku k 30. 4. 2026, neboť tyto listiny jsou de facto podkladovým materiálem pro vytvoření rozvahy a výkazu zisku a ztrát od 1. 1. 2026 do 30. 4. 2026.
80. Soud z obchodního rejstříku, který je veřejně přístupný, opatřil rozvahu pro podnikatele ke dni 31. 12. 2025 a výkaz zisku a ztrát pro podnikatele – druhové členění ke dni 31. 12. 2025. Z výkazu zisku a ztrát pro podnikatele – druhové členění ke dni 31. 12. 2025 soud zjistil u položky: tržby z prodeje výrobků a služeb – běžné účetní období - ve výši 13 748 000 Kč, minulé účetní období – ve výši 37 386 000 Kč, provozní výsledek hospodaření - běžné účetní období - mínus 4 004 000 Kč, minulé účetní období – ve výši plus 2 210 000 Kč, výsledek hospodaření před zdaněním- běžné účetní období - mínus 3 962 000 Kč, minulé účetní období – ve výši plus 1 868 000 Kč, čistý obrat za účetní období - běžné účetní období – ve výši 13 748 000 Kč, minulé účetní období – ve výši 37 386 000 Kč.
81. Z rozvahy pro podnikatele, v plném rozsahu, ke dni 31. 12. 2025 soud zjistil následující položky: aktiva celkem netto ve výši 21 444 000 Kč, minulé účetní období netto ve výši 27 804 000 Kč, vlastní kapitál za běžné účetní období ve výši 14 890 000 Kč a za minulé účetní období ve výši 18 961 000 Kč, výsledek hospodaření ve výši běžného účetního období za běžné účetní období ve výši mínus 4 071 000 Kč a za minulé účetní období ve výši plus 1 868 000 Kč.
82. Městský soud v Praze dospěl v daném případě k závěru, že uložená pokuta ve výši 6 000 000 Kč není pokutou zjevně nepřiměřenou, nýbrž její výše odpovídá danému porušení zákona i zákonnému rozpětí stanovenému v ust. § 121 odst. 5 písm. d) zákona o odpadech v rozmezí od 0 Kč do 25 000 000 Kč, a též i majetkovým poměrům žalobce. Pokuta byla uložena v dolní polovině sazby. Soud dodává, že již v odůvodnění na straně 10 a násl. rozsudku uvedl, z jakého důvodu shledal posouzení výše sankce adekvátní danému porušení povinností žalobcem. V daném případě se jedná o výjimečnou situaci, jejíž specifikum spočívá v tom, že na jedné straně jsou spáchány závažné správní delikty, kdy z okolností případu nadto vyplývá, že se jedná o dlouhodobé a opakující se jednání žalobce, na druhé straně však žalobce předloženými důkazními prostředky prokazuje, že jeho majetkové poměry nejsou příznivé, neboť do jeho ekonomické situace se promítá zejména nevyrovnaná hospodářská situace. Ze shora konstatovaných podkladů vyplývá, že žalobce si byl vědom v r. 2025 rozhodnutí prvostupňového orgánu, svou ekonomickou činnost tlumil, jak vyplývá z předchozího účetního období r. 2024, a byť se dostal ve výsledku hospodaření oproti r. 2024 do záporných čísel, přesto dále pokračoval v podnikání. Je zřejmé, že i za těchto okolností žalobce nadále udržuje svou společnost v provozu.
83. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná pokuta nebyla uložena v takové výši, aby byla způsobilá sama o sobě přivodit platební neschopnost žalobce. Pokud byla společnost i v minulosti schopná přežívat s deficitním výsledkem, nemůže být předmětná pokuta tím určujícím důvodem, pro který by se společnost dostala do platební neschopnosti nebo společnost byla nucena ukončit podnikatelskou činnost. Jak již bylo uvedeno výše, existují ekonomické nástroje, které jsou adekvátně využitelné právě pro odvrácení akutní, ale i dlouhodobě nepříznivé ekonomické situace žalobce, v níž se nachází. Využití možnosti splátkového kalendáře je nepochybně způsobilé zmírnit citelnost zásahu do majetkové sféry žalobce uložením sankce za předmětný správní delikt.
84. Soud uzavírá, že námitku nepřiměřenosti uložené pokuty posuzoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku ze dne 4. 2. 2015, č.j. 6 As 250/2014–35 mimo jiné uvedl, že „ Závěrem lze podotknout, že účelem korektivu zákazu ukládání sankcí v likvidační výši je zabránit excesivnímu trestání ze strany správních orgánů. Nelze jej vykládat tak, aby sloužil k ochraně subjektů v hospodářských potížích před trestem za porušení jejich právních povinností tím, že každý podnikatel vykazující účetní ztrátu by se v takovém případě mohl vyhnout postihu, resp. vyhnout sankci v citelné výši. Takový postup by popíral preventivní a represivní funkci trestu, tedy samotný smysl správního trestání.“.
85. Po zvážení všech okolností případu při určení výměry uložené pokuty je soud toho názoru, že uloženou pokutou nebude ohrožena existence žalobce, ani nebude zásadním způsobem omezen jeho chod, avšak určitým způsobem pocítí dopad uloženého správního trestu také v rovině materiální a neshledal proto ani důvod pro její moderaci.
Délka přestupkového řízení
86. Nedůvodnou shledal soud také námitku žalobce, že výše sankce nezohledňuje délku přestupkového řízení. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 56/2019 28 z judikatury Evropského soudu pro lidská práva neplyne výslovný požadavek, aby smluvní státy v trestních (a tedy ani přestupkových) řízeních nutně „kompenzovaly“ nepřiměřenou délku řízení zmírněním trestu. Zákonodárce se výslovně rozhodl pro tuto formu „kompenzace“ pouze v případě ukládání trestů v trestním řízení. Rovněž Ústavní soud požadavek snížení trestu jako formy kompenzace nepřiměřené délky řízení neformuloval jako obecné pravidlo (srov. např. usnesení ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 1962/21, nález ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Jedná se o prostředek, který lze užít po posouzení všech individuálních okolností a řady kritérií (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2022, č. j. 10 As 242/2021 46).
87. V případě žalobce se nejedná o délku řízení natolik nepřiměřenou, že by bez dalšího vyžadovala kompenzaci v podobě snížení pokuty. Při posuzování délky přestupkového řízení není rozhodující doba spáchání přestupků. Správní orgán prvního stupně zahájil kontrolu dne 5. 4. 2022, přičemž protokol o kontrole byl pořízen dne 27. 2. 2023. Původní rozhodnutí ČIŽP bylo vydáno dne 28. 2. 2024 a k odvolání žalobce dne 9. 9. 2024 zrušeno. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 6. 2025. Žalovaný pak vydal napadené rozhodnutí dne 29. 1. 2026, tj. takřka s půlročním odstupem. Překročení pořádkových lhůt pro vydání rozhodnutí nepochybně představuje vadu správního řízení. Nelze však směšovat překročení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí s porušením základního práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě (viz citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1962/21). Nemusí tedy být zohledněno ani při stanovení výše pokuty. Žalobce navíc proti nečinnosti žalovaného nijak nebrojil. Žalovaný nepovažoval několikaměsíční průtahy za relevantní okolnost pro určení výše trestu a ani soud neshledává důvod pro využití svého moderačního oprávnění. Podle názoru soudu se v případě žalobce nejednalo o průtahy takové intenzity či rozsahu, které mohly či měly v přestupkovém řízení ovlivnit výši sankce.
88. Soud porovnal sankční právní úpravu účinnou v době spáchání přestupku a rovněž v době jeho pravomocného správního potrestání prvostupňovým a odvolacím orgánem, a to z toho hlediska, zda nová právní úprava není pro žalobce příznivější (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, čj. 8 As 43/2019-40). Z porovnání právní úpravy ust. § 121 zákona o odpadech vyplývá, že tomu tak není, a že se oproti prvostupňovému, jakož i napadenému rozhodnutí na sankcionování přestupku pro žalobce nic nezměnilo v tom smyslu, že by správní potrestání mohlo být pro něho nově příznivější jak v otázce vymezené skutkové podstaty přestupku, tak i maximální možné výše ukládané pokuty.
89. Na základě shora uvedeného tak Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako zamítl.
90. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 29. září 2026
JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.