Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Af 10/2023 - 104

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci

žalobce: Ing. M. P.

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2023, č. j. 848/23/5100-41451-711647, ve věci náhrady za dobu výkonu funkce ustanoveného zástupce,

takto:

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 1. 2023, č.j. 848/23/5100-41451-711647 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobní námitky:

1. Žalobce byl ustanoven zástupcem právnické osoby Geodetická kancelář Ing. Grygarové s. r. o. po úmrtí jediného jednatele a společníka této osoby. Po zrušení svého ustanovení vyúčtoval náhradu za výkon funkce a účelně vynaložené náklady. Předmětem soudního sporu je neuznání některých vyúčtovaných položek, a to:

· porada s bývalou účetní dne 19. 4. 2022 v rozsahu 0,75 hodiny (pol. c),

· porada s bývalou účetní dne 29. 4. 2022 v rozsahu 1,7 hodiny (pol. g),

· porada s pozůstalou dcerou dne 10. 5. 2022 v rozsahu 0,5 hodiny (pol. j),

· náhrada za ztrátu času Opava – Ostrava a zpět (pol. i),

· náhrada za ztrátu času Opava – Praha a zpět (pol. l),

· provedení vyúčtování odměny (pol. t)

· cestovní výdaje Opava – Praha a zpět (pol. k).

2. Žalobce v žalobě namítl nesprávné posouzení vyúčtovaných porad s účetní. Žalobce nemohl získat informace o účetnictví jinak než poradou s bývalou účetní, když o účetnictví daňového subjektu, jemuž byl ustanoven zástupcem, neměl žádné informace. Informace získané při obou poradách následně využil při výkonu zastoupení. Nelze podle něj hodnotit zpětně účelnost úkonu. K neuznané poradě s dcerou zemřelé jednatelky žalobce uvedl, že schůzka byla předem dohodnuta, dostavil se na ni místo dcery pan P., který však žádné podklady nedodal. K neuznaným cestám žalobce poukázal na to, že cesta musela být vykonána za účelem učinění účelných úkonů, a proto i cesta musela být účelná.

3. Žalobce dále namítl, že pokud měl správce daně pochybnosti o tom, zda se porady s bývalou účetní a pozůstalou dcerou uskutečnily a zda byly účelné, nemohl tyto otázky vyřešit pouze vlastní úvahou. Podle žalobce měl k těmto sporným skutkovým otázkám vést dokazování.

4. Podle žalobce je , o daňovém poradenství, speciálním ustanovením k , daňového řádu, a proto žalobci náleží též náhrada za ušlý výdělek za dobu, kdy nemohl pracovat na jiné placené práci, protože pracoval jako ustanovený zástupce. Žalobci náleží též úhrada ušlého výdělku za podání vyúčtování po skončení zastupování a též náhrada za ztrátu času obecně. Podle žalobce nelze absenci výslovné veřejnoprávní úpravy vykládat k tíži adresáta veřejné správy.

5. Ve vztahu k neuznanému cestovnímu výdaji na cestu do Prahy žalobce namítl, že se žalovaný touto otázkou výslovně nezabýval. Podle žalobce lze z napadeného rozhodnutí nanejvýš dovodit, že žalovaný považoval cestu za neúčelnou proto, že za neúčelnou považoval i samotnou poradu s pozůstalou dcerou, resp. panem P.

Stanovisko žalovaného:

6. Žalovaný ve vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí. K navrženému výslechu pana P. uvedl, že jej neprovedl, neboť jej považoval za nadbytečný. Pan P. se totiž k poradě již telefonicky vyjádřil. Podle žalovaného nešlo o doplnění dokazování, ale o reakci na důkazní návrh žalobce. Výslech bývalé účetní žalovaný neprovedl, protože obsah porady, tj. předání podkladů, popsal sám žalobce a žalovaný jej nerozporoval. Účelnost porady s pozůstalou dcerou podle žalovaného nevyplynula ani ze samotných tvrzení žalobce. K rozsahu náhrady žalovaný uvedl, že ustanovenému zástupci náleží náhrada pouze za dobu výkonu funkce, nikoliv za vyúčtování náhrady po jejím skončení. Ustanovenému zástupci podle žalovaného náleží pouze náhrada účelně vynaložených nákladů a ušlého výdělku, nikoliv náhrada za veškerý čas, který s výkonem funkce souvisí. Pokud jde o nepoužití advokátního tarifu, žalovaný uvedl, že jeho použití nebylo namístě, neboť se nevztahuje na daňové poradce. Napadené rozhodnutí je podle žalovaného plně přezkoumatelné.

Dosavadní průběh řízení

7. Krajský soud o žalobě rozhodl dne 27. 6. 2024 rozsudkem č.j. -29 zrušením napadeného rozhodnutí. Vyšel z toho, že zákon o daňovém poradenství je ve vztahu k daňovému řádu zvláštní úpravou. Dospěl proto k závěru, že náhrada ustanovenému daňovému poradci se odvíjí od počtu započatých hodin, po které mu účast na řízení nebo jiném postupu při správě daní bránila ve výkonu placené poradenské činnosti. Při posouzení účasti na řízení se neposuzuje účelnost této účasti, ale zda je přitom vykonávána funkce ustanoveného zástupce, přičemž za účast na řízení je třeba považovat veškerý čas, který se zastupováním nutně souvisí. Až při posouzení tohoto souvisejícího času se uplatní hledisko účelnosti, které je nutno posuzovat zdrženlivě tak, aby byly vyloučeny excesy, nikoliv aby správce daně ex post posuzoval efektivitu. Touto optikou považoval krajský soud poradu s účetní v časové dotaci 0,75 až 1,7 hod. za účast na řízení a časovou dotaci nikoliv extrémní. Poradu se pozůstalou dcerou ohledně dalšího majetku a přístupu k účtům v časové dotaci 0,5 hod. krajský soud rovněž považoval za účast na řízení v časovém rozsahu, který nepovažoval za excesivní. Následné setkání s panem P. místo dcery nelze a priori vyloučit, jak učinil žalovaný na základě zpětného hodnocení. Cesty za účetní a dcerou jsou nezbytné související náklady, a tedy rovněž účastí na řízení, a úhradě podléhá i čas na nich strávený, protože žalobce nemohl vykonávat pro tuto účast na řízení jinou práci. Soud přisvědčil žalobci i v tom, že provedení vyúčtování nákladů je rovněž úkonem na řízení, za které mu náleží náhrada.

8. Nejvyšší správní soud s krajským soudem nesouhlasil a rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. -70, jeho rozsudek zrušil. Korigoval závěr krajského soudu o významu kritéria účelnosti. Uvedl, že účelnost je třeba posuzovat vždy, neboť daňový řád a zákon o daňovém poradenství upravují kritéria pro přiznání náhrady ustanovenému zástupci komplexně. Přisvědčil však krajskému soudu v tom, že účelnost je nutno hodnotit ex ante, nikoliv ex post. Krajský soud proto měl posoudit žalobcem uváděné důvody účelnosti ve světle závěrů žalovaného a vypořádat se také s možností využití komunikace na dálku. NSS naopak nepřisvědčil krajskému soudu v otázce náhrady za vyúčtování odměny, které podle něj vybočuje z rámce § 107 odst. 4 daňového řádu a § 6 odst. 5 zákona o daňovém poradenství.

9. Žalobce následně svou žalobní argumentaci rozhojnil. Zdůraznil zejména krátký časový úsek mezi svým ustanovením a termínem pro podání daňového přiznání k DPH a skutečnost, že od správce daně při ustanovení žádné podklady neobdržel. K poradám s bývalou účetní uvedl, že požadovaná časová dotace byla minimální a odpovídala běžnému mezilidskému kontaktu. Komunikaci

e-mailem považoval za nevhodnou s ohledem na povinnost mlčenlivosti; správce daně mu navíc poskytl pouze telefonický kontakt na účetní, čímž podle žalobce předurčil potřebu verbální komunikace. Žalobce dále namítl, že žalovaný k těmto otázkám neprovedl žádné dokazování, neseznámil jej s podklady pro rozhodnutí a nevypořádal se s odlišnými důvody, které žalobce uváděl pro druhé setkání s účetní. Napadené rozhodnutí proto považoval za nepřezkoumatelné.

10. K poradě s pozůstalou dcerou žalobce doplnil, že jejím účelem bylo zjistit a zhodnotit informace, které měla dcera zemřelé jednatelky k dispozici, a zároveň splnit povinnost identifikace klienta podle , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „“). Setkání podle žalobce předcházely dva telefonické hovory, které z důvodu střídmosti neúčtoval. Místo schůzky navrhla sama dcera a žalobce neměl důvod jí nevyhovět. Na schůzku se namísto ní dostavil pan P., který se prokázal plnou mocí, nikoliv však průkazem totožnosti. Žalobce opět namítl, že úvaha žalovaného o neúčelnosti tohoto úkonu je nepřezkoumatelná a nemá oporu ve spise, a navrhl výslech pozůstalé dcery.

11. Ve vztahu k cestě do Prahy žalobce namítl, že žalovaný posoudil její účelnost podle výsledku schůzky, tedy nepřípustně zpětně. Podle žalobce nešlo o překvapivý výdaj, neboť daňový orgán o této cestě věděl z jeho dopisu ze dne 24. 5. 2022. Pokud měl žalovaný pochybnosti o její účelnosti, měl žalobce před vydáním rozhodnutí vyzvat k jejímu prokázání. Žalobce poukázal také na to, že cestu Opava – Ostrava – Opava, uskutečněnou k nahlížení do spisu a k druhé poradě s účetní, žalovaný propočítal a proplatil. V postupu žalovaného proto spatřoval dvojí metr. Provedení porady na dálku podle něj bránila povinnost mlčenlivosti, rizikovost takového postupu a nutnost osobní identifikace.

12. K náhradě za čas strávený cestou žalobce uvedl, že podle rozsudku NSS se nahrazuje prokazatelný čas věnovaný věci při respektování kritéria účelnosti. Pokud tedy žalovaný uznal jako účelné nahlížení do spisu i cestovní výdaje s touto cestou spojené, měl podle žalobce uznat také čas strávený dopravou, neboť v této době nemohl vykonávat jinou placenou práci. Totéž podle žalobce platí o cestě do Prahy, jejíž účelnost tvrdil.

13. Následně krajský soud rozsudkem ze dne 18. 9. 2025, č. j. -62, napadené rozhodnutí opětovně zrušil. K oběma poradám s účetní uvedl, že napadené rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje důvody, pro které žalovaný považoval porady za neúčelné. K setkání s pozůstalou dcerou soud uvedl, že žalovaný měl provést navržené důkazy, aby posoudil, zda šlo o účelný úkon. Cestovní výdaje bylo podle soudu třeba posoudit v závislosti na účelnosti samotné schůzky. Totéž podle krajského soudu platilo o náhradě za čas strávený cestou, neboť i tento čas představuje dobu účasti na řízení nebo jiném postupu při správě daní. K vyhotovení vyúčtování soud uvedl, že je vázán právním názorem NSS, podle něhož za tento úkon náhrada nenáleží.

14. Tento rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 28. 5. 2026, č. j. -59. Uvedl, že krajský soud nesprávně označil závěr žalovaného o neúčelnosti schůzek žalobce s účetní za nepřezkoumatelný, neboť žalovaný důvody svého posouzení uvedl. Úkolem krajského soudu je proto nyní tuto argumentaci věcně posoudit. K závěr krajského soudu, že žalovaný má provést důkazy výslechem svědků k posouzení účelnosti schůzky s pozůstalou dcerou, NSS uvedl, že žalovaný důvody schůzky zohlednil. Ve vztahu k náhradě za čas strávený cestou na nahlížení do spisu v Ostravě, k cestovním výdajům za cestu do Prahy a k náhradě za čas strávený touto cestou NSS uvedl, že účelnost doprovodných nákladů nelze automaticky odvozovat od účelnosti samotných schůzek a je nutné je posoudit samostatně. Zopakoval svůj pokyn, nechť se krajský soud zabývá možností komunikace na dálku.

15. Následně účastníci zopakovali svá stanoviska. Žalovaný zdůraznil, že právní úprava neumožňuje náhradu daňových poradců za ztrátu času na cestě. Nelze tento čas považovat za účast na řízení při správě daní, neboť takto žalobce v žalobě neargumentoval. Poukázal dále na povinnost předchozího souhlasu využitím motorového vozidla podle Žalovaný poukázal rovněž na zásadu hospodárnosti, která měla žalobce vést k využití elektronické formy schůzky s pozůstalou dcerou nebo využití spolupráce se správcem daně.

16. Rovněž žalobce své argumenty dílem zopakoval a dílem rozvedl. Zdůraznil, že nebyl předem seznámen se závěry správních orgánů, že nebylo dokazováno. Upozornil na lež v úředním záznamu z 7. 6. 2022, neboť paní G. kontaktoval pouze telefonicky. Upozornil rovněž na souhlas s použitím vozidla, který je součástí ustanovení zástupcem.

Zjištění z daňového spisu

17. Z daňového spisu krajský soud zjistil, že žalobce byl dne 29. 3. 2022 ustanoven zástupcem právnické osoby Geodetická kancelář Ing. Grygarové s. r. o. po úmrtí jediného jednatele a společníka této osoby, podle § 24 odst. 4 a § 26 odst. 2 daňového řádu do doby objasnění osoby oprávněné jednat za společnost. Žalobce byl ustanoven „k zastupování společnosti při všech nově vzniklých úkonech, postupech a řízení dle daňového řádu“. Ustanovení žalobce bylo zrušeno dne 27. 5. 2022 pro pominutí důvodů pro ustanovení.

18. Žalobce dne 2. 6. 2022 vyúčtoval náhradu za výkon funkce a souvisejících nákladů, kde uvedl mj. sporné položky. O návrhu rozhodl Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj dne 20. 6. 2022 tak, že žalobci přiznal vyúčtované položky kromě sporných položek. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 7. 7. 2022 odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

K první poradě s účetní

19. Žalobce ve vyúčtování k tomuto úkonu uvedl: „porada s bývalou účetní p. M. S. dne 19. 4. 2022 – celkem 0,75 hod.“ V odvolání žalobce uvedl, že se jedná o první krok, který jako ustanovený zástupce učinil. Považoval za logické, že si jako ustanovený zástupce musel potřebné informace někde obstarat. Jelikož nárok na odpočet vyplývá z dokladu, který je zaúčtován, zjišťoval informace u osoby, která účetnictví vedla. Podle žalobce šlo proto o účelný úkon.

20. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že tuto položku neuznal stejně jako správce daně, neboť žalobce podle něj nevymezil a nedoložil okolnosti svědčící o účelnosti porady. Neuvedl zejména, v čem měla porada s bývalou účetní spočívat. Pokud šlo pouze o předání dokladů, jednalo se podle žalovaného o jednorázový úkon, který mohl být proveden elektronicky a nemohl trvat 0,75 hodiny. Pro svou zanedbatelnou délku mohl být zahrnut do časové dotace na učinění daňových tvrzení. Důkazní návrh na výslech účetní žalovaný zamítl jako nadbytečný, neboť podle něj žalobce sám uvedl, že účelem porady bylo obstarání dokladů, a netvrdil nic nad rámec jejich jednorázového předání. Žalovaný proto považoval skutkový stav za dostatečně objasněný.

21. V žalobě žalobce namítl, že musel zjistit relevantní informace od účetní za účelem zpracování daňového přiznání. Žalovaný podle něj nesprávně ztotožnil obstarání těchto informací s pouhým předáním dokladů. Pokud měl za to, že úkon žalobce nebyl účelný, měl mu tuto pochybnost sdělit a vyzvat jej k jejímu doložení.

22. Soud se neztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobce v odvolání vymezil obsah porady s bývalou účetní pouze jako jednorázové předání dokladů. Žalobce uvedl, že si jako ustanovený zástupce potřeboval obstarat informace nezbytné pro další postup, a to od osoby, která vedla účetnictví zastoupeného daňového subjektu. Výslovně přitom hovořil o komunikaci a poradě s účetní. Z jeho odvolacích tvrzení proto neplyne, že by činnost účetní spočívala pouze v technickém předání již připravených dokladů. Žalovaný tak obsah tvrzení žalobce nepřípustně zúžil.

23. Žalobcem vymezený obsah porady představuje účelný úkon při výkonu zastoupení. Odborná způsobilost daňového poradce mu sice umožňuje samostatně posoudit daňové a účetní otázky, nemůže však nahradit skutkové informace osoby, která vedla účetnictví konkrétního daňového subjektu a která měla nebo mohla mít skutkové informace o vedení účetnictví, existenci a umístění podkladů či zachycení jednotlivých plnění. Obstarání takových informací od bývalé účetní je proto účelnou součástí přípravy daňových tvrzení. Ani vykázaná doba 0,75 hodiny (tedy 45 minut) není vzhledem k účelu porady zjevně nepřiměřená, když žalobce o jím zastupovaném daňovém subjektu neměl do té doby žádné vlastní informace (tato okolnost není mezi účastníky sporná).

24. Žalobní námitka je proto důvodná. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem soudu, že první schůzka s účetní v požadované časové dotaci byla účelně vykonaným úkonem ve smyslu § 107 odst. 4 daňového řádu § 107 odst. 4 daňového řádu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí: Byl-li správcem daně ustanoven osobě zúčastněné na správě daní zástupce nebo společný zástupce, náleží mu náhrada účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého výdělku nebo odměny podle jiného právního předpisu za úkony, které jako zástupce ve věci účelně vykonal. Nárok lze uplatňovat u správce daně, který zástupce ustanovil, po jednotlivých úkonech, nejpozději však do 20 pracovních dnů poté, kdy byl zástupcem učiněn ve věci poslední úkon, jinak tento nárok zaniká. Správce daně může na žádost zástupce poskytnout přiměřenou zálohu.

.

25. Krajský soud dodává, že žalovaný zamítl návrh na výslech bývalé účetní jako nadbytečný proto, že podle něj bylo postaveno najisto, že porada spočívala pouze v předání dokladů. Tento předpoklad však nemá oporu v odvolacích tvrzeních žalobce. Navržený důkaz měl naopak směřovat k objasnění skutečného obsahu porady, tedy skutečnosti významné pro posouzení její účelnosti. Žalovaný jej proto nemohl odmítnout jako nadbytečný s odkazem na skutkový závěr, který z dosud shromážděných podkladů neplynul. Krajský soud nepřehlédl, že žalovaný si v napadeném rozhodnutí protiřečí, neboť na jednu stranu uplatněnou položku neuznal, neboť žalobce podle něj „neuvedl (resp. ani nedoložil)“ (viz odst. 29 napadeného rozhodnutí) okolnosti stran účelnosti a současně výslech účetní, která měla okolnosti účelnosti schůzky prokázat, neprovedl pro nadbytečnost. Nicméně vzhledem k vyslovenému závaznému právnímu závěru krajského soudu tuto vadu napadeného rozhodnutí krajský soud uvádí pouze pro úplnost.

Ke druhé poradě s účetní

26. Žalobce ve vyúčtování k tomuto úkonu uvedl: „porada s bývalou účetní p. M. S. dne 29. 4. 2022 – celkem 1,7 hod.“ V odvolání žalobce uvedl, že druhá porada se týkala otázek, na které upozornil správce daně v protokole o jednání, tedy otázek majetku, vypořádání DPH z něj a podkladů pro podání žádosti o zrušení registrace a vypořádání DPH. Získané informace pak žalobce využil při dalším postupu.

27. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že pokud měla porada spočívat v „poradě o účetních otázkách“, nemůže se jednat o účelný úkon. Pokud si daňový poradce nechal poradit v odborných otázkách, lze situaci přirovnat k tomu, jako by si přečetl odborný článek nebo se zúčastnil školení.

28. Soud se ani zde neztotožňuje se skutkovým závěrem žalovaného, že se podle vyjádření žalobce mělo jednat o poradu o odborných otázkách. Žalobce uvedl, že se porada týkala majetku zastoupeného daňového subjektu, vypořádání DPH souvisejícího s tímto majetkem a podkladů potřebných pro podání žádosti o zrušení registrace k DPH a související vypořádání daně. Z tohoto vymezení neplyne, že by účelem porady bylo doplnění obecných odborných znalostí žalobce. Naopak nasvědčuje tomu, že žalobce od bývalé účetní získával skutkové informace a podklady vztahující se ke konkrétním majetkovým a účetním poměrům zastoupeného daňového subjektu, které nadto následně v daňovém řízení použil, což nebylo ze strany žalovaného rozporováno. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, že se porada týkala odborných účetních či daňových otázek, které měl žalobce vzhledem ke své odbornosti vyřešit samostatně.

29. Takto žalobcem vymezený obsah porady představuje účelný úkon při výkonu zastoupení. Jestliže při jednání před správcem daně vyvstaly otázky týkající se konkrétního majetku zastoupeného daňového subjektu, jeho účetního zachycení, souvisejícího vypořádání DPH a potřebných podkladů, bylo racionální obrátit se na osobu, která vedla účetnictví tohoto subjektu. Odborná způsobilost daňového poradce nemůže nahradit skutkové informace, jimiž disponuje nebo může disponovat bývalá účetní. Ani vykázaná doba 1,7 hodiny (102 minut) není vzhledem k tvrzenému rozsahu a účelu porady nijak nepřiměřená.

30. Žalovaný naproti tomu posoudil poradu jako získávání odborných znalostí, aniž takové vymezení jejího obsahu vyplývalo z odvolacích tvrzení žalobce nebo z jiného podkladu založeného ve spise. Na tomto předpokladu proto nemohl založit závěr o neúčelnosti úkonu. Žalobce nadto navrhl k objasnění obsahu porady výslech bývalé účetní. Žalovaný se však ve vztahu k této poradě s uvedeným důkazním návrhem řádně nevypořádal. Nevysvětlil zejména, proč skutečnosti, k jejichž objasnění důkaz směřoval, považoval za již dostatečně zjištěné nebo pro posouzení věci za nerozhodné. Důkazní návrh totiž vypořádal pouze ve vztahu k obsahu první porady. Ačkoliv tato vada by zásadně vedla ke zrušení napadeného rozhodnutí, s ohledem na závazný právní názor soudu ohledně účelnosti druhé porady s účetní již na zákonnost napadeného rozhodnutí vliv nemá.

31. Námitka je proto důvodná. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem soudu, že získávání skutkových informací a podkladů týkajících se majetku, jeho účetního zachycení a souvisejícího vypořádání DPH od osoby, která vedla účetnictví zastoupeného daňového subjektu, včetně vynaložené časové dotace, představuje účelný úkon při výkonu zastoupení ve smyslu § 107 odst. 4 daňového řádu.

K poradě s pozůstalou dcerou

32. Soud uvádí, že k poradě s pozůstalou dcerou se již detailně vyjádřil ve svém předchozím rozsudku ze dne 18. 9. 2025, č. j. -62, body 23 a 26. Soud v něm shledal napadené rozhodnutí v této části nezákonným, jelikož žalovaný je povinen posoudit účelnost schůzky s pozůstalou dcerou ex ante, nikoliv ex post, jak žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. S tím se Nejvyšší správní soud v prvním kasačním rozsudku ztotožnil (odst. 36). V druhém rozsudku ze dne 18. 9. 2025 krajský soud tento svůj závěr zopakoval (odst. 23) a závěr nebyl žalovaným v kasační stížnosti napaden, Nejvyšší správní soud se proto k němu výslovně nevyjádřil, nicméně zopakoval svůj pokyn, aby se krajský soud zabýval se účelností všech uplatněných položek; současně uvedl, že se vyjádřil i ke kasační stížnosti nenapadnuté argumentaci pro její provázanost.

33. Krajský soud tedy přezkoumal účelnost porady s pozůstalou dcerou z důvodů, které žalobce uvedl.

34. Žalobce v odvolání poukázal na to, že účetní neměla informace o pohybech na bankovním účtu zemřelé, a tedy ani o případných zdanitelných plněních a neměla žádný přístup do bytu, kde byly uloženy doklady, karty majetku a v konečném důsledku i tento majetek, osobní automobil měla užívat právě pozůstalá dcera. Žalobce neví, proč byl na schůzku vyslán pan P. ani proč mělo jednání proběhnout v Praze. Proto se chtěl žalobce setkat s dcerou a vše vyžádat. Takto žalobce argumentoval i v žalobě.

35. Krajský soud považuje okolnosti, které žalobce k důvodům schůzky uvedl, za bezprostředně související se zjištěním majetkových a účetních poměrů zastoupeného daňového subjektu, ke kterým podle žalobce účetní neměla přístup, což nebylo ze strany žalovaného rozporováno. Samotná schůzka s pozůstalou dcerou je tak z tohoto pohledu účelným úkonem při výkonu žalobcovy funkce. Časová dotace 0,5 hodiny není zjevně nijak nepřiměřená. Vzhledem k nutnosti hodnotit účelnost ex ante, nikoliv ex post, nemůže účelnost ovlivnit to, že se žalobce na schůzce nic nedozvěděl, když na schůzku místo dcery přišla jiná osoba. Žalovaný je tedy v dalším řízení vázán právním názorem soudu, že schůzka s pozůstalou dcerou, včetně vynaložené časové dotace, představuje účelný úkon při výkonu zastoupení ve smyslu § 107 odst. 4 daňového řádu.

K náhradě za ztrátu času (položky 4 a 5)

36. Žalobce požadoval náhradu za ztrátu času, který strávil 1) na cestě na ústní jednání, tedy z Opavy do Ostravy a zpět, v celkovém rozsahu 1 hodiny, a 2) na cestě na schůzku s pozůstalou dcerou do Prahy a zpět, v celkovém rozsahu 7 hodin. Žalobce v odvolání nesouhlasil s argumentací správce daně, že se nejedná o výslovně upravený typ nahrazovaného nákladu.

37. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s argumentací správce daně, že žalobce má jako ustanovený zástupce nárok pouze na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého výdělku. Uvedl, že se však nejedná o nárok bezbřehý a nelze přiznat ušlý výdělek za veškerý čas, který s výkonem funkce ustanoveného zástupce souvisí a nelze jej vztahovat i na položky zákonem neupravené. Cesta na místo jednání či schůzky a zpět není úkonem učiněným při zastupování, a nelze ji proto kompenzovat cestou přiznání ušlého výdělku. Náhrada za ztracený čas přitom není ani druhem hotového výdaje.

38. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný měl přiznat náhradu za promeškaný čas analogicky dle advokátního tarifu. Opačný závěr by vedl k tomu, že byl nucen věci věnovat svůj čas bez práva na jakoukoliv kompenzaci, což by znamenalo nucený výkon práce zdarma, který jed zakázán.

39. Krajský soud uvádí, že se nelze ztotožnit s argumentací žalovaného, že zákon u daňových poradců výslovně neupravuje náhradu za ztrátu času, a proto ustanovenému zástupci nenáleží. K tomuto závěru dospěl soud již v rozsudku ze dne 27. 6. 2024, č. j. -29, bod 26. Nejvyšší správní soud tento závěr v rozsudku ze dne 26. 6. 2025, č. j. -70, body 35–36, korigoval v tom směru, že i u času stráveného cestou je třeba zkoumat účelnost. Dle názoru NSS je tak možné dospět k závěru, že schůzka samotná byla účelná, ale čas vynaložený na cestu na ni nikoliv, například pokud bylo možné schůzku provést elektronicky.

40. Soud ve vztahu k cestě na jednání správce daně do Ostravy shledal čas strávený cestou zjevně účelně vynaložený. Žalobce jel k jednání správce daně, po kterém následovala druhá porada s účetní. Formu jednání u správce daně stanovil správce daně a žalobce tak neměl možnost se jednání zúčastnit jinak než se dopravit na místo jeho konání. Zde možnost komunikaci na dálku vyloučil sám správce daně. Doba cesty na trase Opava–Ostrava–Opava v délce 1 hodiny je přitom standardní, což lze dovodit prostou úvahu ze vzdálenosti obou měst (cca 40 km, viz www.mapy.cz). Sám správce daně považoval cestu za účelnou, když žalobci prvostupňovým rozhodnutím přiznal náhradu cestovních výdajů (tedy náhradu za opotřebení motorového vozidla a za pohonné hmoty). Náhradu za ztracený čas nepřiznal, jelikož se domníval, že ustanovenému zástupci nenáleží nikdy; jak však již dovodily krajský soud i Nejvyšší správní soud, takový výklad není správný. Žalovaný je proto vázán právním názorem krajského soudu, že cesta v délce 1 hodiny na trase Opava – Ostrava – Opava byla účelně vykonaným úkonem ustanoveného zástupce, za který žalobci náleží ušlý výdělek ve smyslu § 107 odst. 4 daňového řádu, a to podle § 6 odst. 5 zákona o daňovém poradenství. Advokátní tarif se zde nepoužije, neboť jeho užití vylučuje speciální úprava § 6 odst. 5 zákona o daňovém poradenství, která obsahuje komplexní úpravu ve vztahu k ustanovenému daňovému poradci, jak dovodil Nejvyšší správní soud v prvním kasačním rozsudku.

41. Ve vztahu k cestě na schůzku s pozůstalou dcerou do Prahy žalobce po prvním zrušujícím rozsudku NSS uvedl, že schůzku nebylo možno provést elektronicky, jelikož je jako daňový poradce povinným subjektem dle , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „“). Dle a 4 AML zákona bylo nutné provést identifikaci pozůstalé dcery za její fyzické přítomnosti. Jelikož se podle žalobce pozůstalá dcera nezdržovala v okolí jeho sídla, považoval za nezbytné cestovat za ní do Prahy.

42. Tuto argumentaci žalobce uvedl až v doplnění žaloby. Ve správním řízení se žalobce k důvodům, proč má být schůzka v Praze, nijak nevyjádřil, naopak uvedl, že neví, proč měla být schůzka v Praze, jako domněnku uvedl pravděpodobný pražský pobyt pozůstalé dcery a pana P. Povinnost identifikace pozůstalé dcery žalobce neuvedl ani v samotné žalobě, kdy zopakoval, co již uvedl v odvolání a dodal, že pozůstalá dcera pracuje u Českých drah a v Ostravě se prakticky nezdržuje. Krajský soud proto argumentaci nutností provést identifikaci pozůstalé dcery z důvodu dodržení povinností vyplývajících žalobci z AML zákona za nepřípustnou novotu, uplatněnou po lhůtě dvou měsíců pro podání žaloby podle poslední věta a

43. I kdyby se o nepřípustnou novotu nejednalo, není tato argumentace důvodná, neboť z žalobcem uvedených skutečností tvrzená povinnost identifikace pozůstalé dcery nevyplývá. Ačkoliv žalobce obecně je povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. e) AML zákona, které z § 8 odst. 1 písm. a) AML zákona vyplývá povinnost identifikace (první identifikaci klienta, který je fyzickou osobou, provede povinná osoba za fyzické přítomnosti identifikovaného), nelze pozůstalou dceru považovat bez dalšího za klienta ve smyslu tohoto zákona. Tím je podle § 4 odst. 1 a 3 AML zákona osoba, vůči níž povinná osoba jedná, pokud takové jednání směřuje k nakládání s jejím majetkem. Z tvrzení žalobce nevyplývá, že by měl disponovat s majetkem pozůstalé dcery. Dispozice s majetkem pozůstalé dcery není spojena ani s žalobcem vykonávanou funkcí, když vykonával funkce zástupce odlišné osoby, a to právnické osoby, pro účely daňového řízení. Konkrétně byla ustanoven k zastupování společnosti při nově vznikaných úkonech, postupech a řízeních dle daňového řádu (citováno z rozhodnutí o ustanovení žalobce zástupcem dne 29. 3. 2022). Jak toto zastupování může vést k dispozici žalobce s majetkem pozůstalé dcery, žalobce neuvedl. Neuvedl ani žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že jednání s pozůstalou dcerou bylo obchodem ve smyslu § 4 odst. 1 AML zákona, a obchodem s povinností identifikace podle § 7 AML zákona.

44. Krajský soud tedy při posouzení účelnosti času stráveného cestou a výdajů na tuto cestu, které žalobce požadoval nahradit, vycházel pouze z původní argumentace žalobce, tedy z důvodů, proč měla schůzka proběhnout v Praze. Krajský soud opakuje, že v samotném vyúčtování žalobce konání schůzky v Praze neodůvodnil, v odvolání pak tím, že neví, proč měla být schůzka v Praze. Soud přihlédl rovněž k doplněnému údaji o povolání pozůstalé dcery a jejímu údajnému sdělení, že se v Ostravě prakticky nezdržuje.

45. Krajský soud nepovažuje za účelně vynaložené jakékoliv výdaje spojené s cestou do Prahy, vzhledem k místu konání této schůzky. Z žalobcem uvedeného nevyplývá souvislost mezi okolnostmi, které odůvodňují účelnost schůzky s dcerou, a tím, proč má schůzka proběhnout v Praze. Žalobce tvrdil, že chtěl získat přístup do bytu zemřelé za účelem ověření majetku zde umístěného, popř. též automobilu. Právnická osoba, kterou žalobce zastupoval, měla sídlo v Ostravě a zemřelá měla bydliště rovněž v Ostravě, konkrétně na adrese H. t. 1030/41, O. – P., což bylo možné zjistit nahlédnutím do veřejného rejstříku. Bydliště měla v Ostravě i pozůstalá dcera. Skutečnost, že se dcera v Ostravě prakticky nezdržuje, nijak nevysvětluje, proč nebylo možné, aby se s žalobcem v Ostravě setkala; nutnost delšího pobytu (zdržování se v Ostravě) schůzka nevyžadovala. Žalobce netvrdil, že by pozůstalá dcera do Ostravy nikdy nejezdila; taková situace je nepravděpodobná vzhledem k tomu, že zde pozůstalá dcera trvale bydlí, i vzhledem k povolání dcery, se kterým je cestování spojeno. Pokud důvodem schůzky bylo získat přístup do bytu, který se nachází v Ostravě, schůzka v Praze tomu nemohla nijak napomoci. Vycházeje z žalobcem uvedených údajů tedy není místo setkání s pozůstalou dcerou v Praze účelné a tedy není ani účelně vynaloženým výdajem úkonem cesta do Prahy ve smyslu § 107 odst. 4 daňového řádu.

46. Nicméně krajský soud pro úplnost uvážil účelnost výdajů i z ekonomického a časového hlediska, kdy porovnal náklady na individuální cestu autem místo využití prostředků hromadné dopravy, zejména vlak. Žalobce v řízení před správcem daně, ani v žalobě, neuvedl z hlediska účelnosti nic, proč použil individuální dopravu a nevyužil hromadnou dopravu, zejména existující vlakové spojení. Obecně lze vlakové spojení mezi Opavou a Prahou považovat za výhodnější oproti individuální cestě vozidlem, a to z obou hledisek. Jak vyplývá z veřejně dostupných informací (www.cd.cz), délka jedné cesty vlakem s jedním přestupem činí 3 hod. 48 minut, bez přestupu pak 3 hod. 33 minut. Žalobce účtoval 3 hod. 30 minut na jednu cestu, což je časová náročnost srovnatelná. Nelze však přehlédnout, že čas na cestě vlakem není časem ztraceným, ve vlaku by se žalobce mohl věnovat své práci a nevznikla by mu ztráta na výdělku. Finančně pak vychází cesta vlakem mnohem lépe, když jízdné činí 609 Kč (bez přestupu i s přestupem), na obě cesty tedy 1 218 Kč. Žalobce za individuální cestu požadoval 5 661 Kč. Uplatněný cestovní výdaj na cestu motorovým vozidlem krajský soud shodně s žalovaným nepovažuje za účelně vynaložený, byť z jiných důvodů. Co se týče předchozího souhlasu správce daně, krajský soud ověřil v rozhodnutí o ustanovení žalobce zástupcem, že skutečně obsahuje souhlas s užitím motorového vozidla, ovšem s omezením „do místa předvolání“, nikoliv jakékoliv cesty. Ze spisu nevyplývá, že by žalobce před uskutečněním cesty vyžádal s užitím vlastního vozidla souhlas správce daně, jak vyžaduje vyhlášky : Jízdní výdaje při použití silničního motorového vozidla nebo taxislužby anebo jízdné při použití hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy nadstandardní třídy se hradí za cestu do místa předvolání a zpět pouze při předchozím souhlasu správce daně s tímto způsobem dopravy nebo na jeho žádost.

Již proto nelze považovat cestování individuálně užitím vlastního vozidla za účelné, když vyhláška zjevně preferuje cestování prostředky hromadné dopravy, nikoliv vlastním vozidlem, což nasvědčuje tomu, že cestování prostředky hromadné dopravy považuje na rozdíl od individuální cesty vozidlem za účelné. Krajský soud tedy uzavírá, že uplatněné výdaje na cestu z Opavy do Prahy a zpět nejsou účelně vynaložené podle § 107 odst. 4 daňového řádu a žalobci náhrada za ně nepřísluší.

47. Stejnou optikou soud posoudil čas vynaložený na cestu do Prahy. Ačkoliv soud považuje důvody, které žalobce vedly ke schůzce s pozůstalou dcerou za účelný výkon funkce zástupce, čas vynaložený na cestu do Prahy za účelný úkon nepovažuje, protože z žalobcem uvedených okolností nevyplývá účelnost místa této schůzky v Praze, jak soud podrobně vysvětlil v odstavci 45. Za takto vynaložený čas proto žalobci náhrada nenáleží.

K provedenému vyúčtování náhrady

48. K vyúčtování náhrady soud uvádí, že je v této části vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 26. 6. 2025, č. j. -70, bod 38. Podle tohoto závěru vyhotovení vyúčtování nepředstavuje výkon funkce ustanoveného zástupce. Krajský soud z tohoto právního názoru vyšel již v rozsudku ze dne 18. 9. 2025, č. j. -62, přičemž tento závěr nebyl kasační stížností napaden. Soud proto nemá prostor se od něj v nynějším řízení odchýlit.

Závěr a náhrada nákladů řízení.

49. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou. Napadené rozhodnutí je nezákonné ohledně položek: porady s bývalou účetní (pol. c a g), porada s pozůstalou dcerou (pol. j) a náhrada za ztrátu času Opava – Ostrava a zpět (pol. i), krajský soud je proto zrušil podle a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle Posouzením těchto úkonů jako účelných ve smyslu daňového řádu je žalovaný v dalším řízení vázán podle

50. Vzhledem k tomu, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, vzniklo mu v souladu s ustanovením právo na náhradu nákladů řízení, k jejichž náhradě soud žalovaného zavázal. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením , neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. To neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu nebo uplatňuje-li stěžovatel stížní body, které napadají závěry o otázkách, k nimž se Nejvyšší správní soud v předcházejícím zrušovacím rozsudku dosud nevyjadřoval – v tom případě je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný

podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 30. září 2026

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje