Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
24 Ad 4/2026 - 54.pdf
PDF · 0 B
No categories available
24 Ad 4/2026 - 54
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou ve věci
žalobkyně: X. Y., narozená X.
bytem X.
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2026, č. j. RN-XXX XXX XXXX-XX-JS
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 1. 2026, č. j. RN-XXX XXX XXXX-XX-JS, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. V nyní projednávané věci Česká správa sociálního zabezpečení prvostupňovým rozhodnutím snížila žalobkyni invalidní důchod, jelikož na základě posudku shledala, že žalobkyně není invalidní ve II. stupni ale jen ve stupni I. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně námitkami, o kterých rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že žalobkyni invalidní důchod od 12. 3. 2026 zcela odňala. Na základě nového posudku totiž shledala, že žalobkyně není invalidní ani v prvním stupni. Zrušení napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhá podanou žalobou. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí o posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyni náleží invalidní důchod I. stupně. Soud se s tímto závěrem ztotožnil a proto napadené rozhodnutí žalované zrušil.
2. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2026, č. j. RN-XXX XXX XXXX-XX-JS (dále též „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 10. 2025, č. j. R-XX.XX.XXXX-XXX/XXX XXX XXXX, které žalobkyni snížilo invalidní důchod z II. stupně na stupeň I., jelikož žalobkyni náležel invalidní důchod v I. stupni, avšak pouze do 11. 3. 2026 (první výrok). Žalovaná současně druhým výrokem napadeného rozhodnutí žalobkyni invalidní důchod od 12. 3. 2026 zcela odňala podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 19. 1. 2026 již žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 uvedeného zákona. Dle uvedeného posudku poklesla žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost pouze o 10 %.
3. V rámci řízení o námitkách dospěl posuzující lékař IPZS v posudku o invaliditě vypracovaném dne 19. 1. 2026 k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka řízení je [obsahuje citlivé údaje]. Dle doloženého je žalobkyně [obsahuje citlivé údaje]. Invalidizace problematiku žalobkyně podle posuzujícího lékaře [obsahuje citlivé údaje]. Zároveň posudkový lékař neshledal posudkově významné komorbidity. Lékař IPZS dále konstatoval, že s ohledem na objektivně doložené nálezy zdravotní stav žalobkyně hodnotí jako lehké funkční postižení s poklesem pracovní schopnosti podle kapitoly V., položky 7a) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), ve výši 10 %. Nejedná se tedy o invaliditu.
4. Žalobkyně podala žalobu proti napadenému rozhodnutí k Městskému soudu v Praze dne
31. 3. 2026. S žalobou žalobkyně spojila návrh na přiznání odkladného účinku, kterému soud usnesením ze dne 27. 4. 2026, č. j. 24 Ad 4/2026-23, vyhověl.
Obsah žaloby
5. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že zdravotní stav žalobkyně se nezměnil. Diagnostické závěry i charakter obtíží jsou v obou nových posudcích shodné. Za této situace je závěr o dramatickém snížení poklesu pracovní schopnosti v rozporu se skutkovými zjištěními. Posudky jsou podle žalobkyně vnitřně rozporné, na jedné straně konstatují psychické obtíže a potřebu psychické léčby, na straně druhé zdravotní stav hodnotí na úrovni 10 %, aniž by vypořádaly proč. Posudek v námitkovém řízení konstatoval, že žalobkyně je [obsahuje citlivé údaje]. Takové hodnocení není relevantním kritériem pro posouzení invalidity podle zákona o důchodovém pojištění.
Vyjádření žalované k žalobě
6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28. 4. 2026 shrnula dosavadní průběh řízení. Dále uvedla, že posouzení zdravotního stavu a invalidity je otázkou medicinskou. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno žalovanou na základě odborného posudku IPZS o invaliditě ze dne 19. 1. 2026, jenž byl vyhotoven pro účely řízení o námitkách posudkovým lékařem žalované, který zdravotní stav a invaliditu posoudil ve smyslu výše zmíněného ustanovení tak, že se u žalobkyně již nejedná o invaliditu. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7a přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. S ohledem na obsah žaloby, jíž žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu a zpochybňuje správnost stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, žalovaná navrhuje důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR, která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Zároveň žalovaná navrhla žalobu zamítnout.
Posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze
7. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“) o posouzení zdravotního stavu žalobkyně.
8. Z posudku této komise ze dne 20. 8. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 45 %. Ke změně stupně invalidity došlo dle posudkové komise ke dni 11. 9. 2025.
9. Posudková komise zasedala dne 20. 8. 2026 v řádném složení za přítomnosti lékařky s odborností psychiatrie, která při jednání vyšetřila přítomnou žalobkyni. Po uvedení diagnostického souhrnu Posudková komise shrnula posudkově významné odborné lékařské zprávy, na základě nichž provedla zhodnocení funkčního stavu žalobkyně.
10. Posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila postižení uvedené v kapitole V, položce 7b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy středně těžké postižení, jehož hlavní příčinou byla u žalobkyně [obsahuje citlivé údaje], což bylo dokladováno psychiatrickými nálezy i vyjádřením psychologa.
11. Posudková komise též uvedla, že žalobkyni nelze hodnotit podle položky 7c), tedy jako těžké postižení, protože nesplňovala kritéria. Nešlo totiž o těžce narušený výkon většiny denních aktivit [obsahuje citlivé údaje], ani o funkčně významnou poruchu osobnosti provázenou jiným závažným duševním postižením, ani o stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám. Žalobkyně byla schopna vykonávat výdělečnou aktivitu s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, a to v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nešlo však o invaliditu druhého stupně. X. je sice trvalá, ale adekvátně vedenou léčbou, včetně dlouhodobé psychoterapie lze dle posudkové komise [obsahuje citlivé údaje]. Proto komise stanovila omezenou dobu platnosti posudku (do 31. 8. 2031).
12. Žalobkyně byla proto posouzena jako invalidní v I. stupni.
Právní posouzení věci soudem
13. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované.
14. O žalobě rozhodl Městský soud v Praze podle § 51 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaná s takovým postupem souhlasily. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani za účelem dokazování. Posudky ze dne 11. 9. 2025 a 19. 1. 2026 i napadené rozhodnutí jsou součástí správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud nechal dále vypracovat posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 20. 8. 2026. Posudková komise vycházela ze zdravotnické dokumentace žalobkyně včetně zprávy klinické psycholožky ze dne 16. 3. 2026 a ambulantní psychiatričky ze dne 26. 3. 2026. Soud účastníkům sdělil, že z tohoto posudku bude vycházet jako z listinného důkazu a umožnil jim se k němu vyjádřit. K posudku se žalobkyně ani žalovaná v soudem stanovené lhůtě jednoho týdne ani později nevyjádřily.
15. Soud ve věci rozhodl v přednostním režimu dle § 56 odst. 1 s. ř. s., neboť shledal závažný důvod přednostního projednání ve skutečnosti, že důsledky napadeného rozhodnutí, kterým byl žalobkyni zcela odebrán invalidní důchod, mají s ohledem na všechny okolnosti případu zásadní dopad do života žalobkyně. Soud též usnesením ze dne 27. 4. 2026, č. j. 24 Ad 4/2026-23 vyhověl návrhu na přiznání odkladného účinku.
16. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.
17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se Posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
18. Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři v prvostupňovém i v námitkovém řízení a namítla, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro odnětí invalidního důchodu. Při posuzování této námitky, a tedy důvodnosti podané žaloby, vycházel soud v tomto směru z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 20. 8. 2026, který na rozdíl od předchozích posudků vypracovaných posudkovými lékaři IPZS v průběhu správního řízení považoval za nejkomplexnější a nejpřesvědčivější.
19. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, za přítomnosti lékařky s odborností psychiatrie s odkazem na zdravotnickou dokumentaci žalobkyně a její vyšetření při jednání dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila, proč má za to, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy k datu 26. 1. 2026, lze zdravotní stav žalobkyně hodnotit podle kapitoly V, položky 7b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti v celkové výši 45 %. Posudková komise též vysvětlila, proč stav žalobkyně nelze hodnotit podle položky 7c) a proč není invalidní ve II. stupni. Uvedený posudek splňuje kritéria úplnosti a přesvědčivosti.
20. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobkyně, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti proto soud nemá pochyb. Podle posudkové komise šlo u žalobkyně o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Soud proto napadené rozhodnutí, kterým žalovaná žalobkyni zcela odňala invalidní důchod, podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Žalovaná je povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. po právní moci tohoto rozsudku vydat nové rozhodnutí, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu uvedeným výše.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná ve věci neměla úspěch, a proto soud rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo. Žalobkyni jako úspěšné účastnici řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žádné však nevyčíslila, proto jí je soud nepřiznal. Žalobkyně nebyla zastoupena advokátem.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz
Praha 30. září 2026
Petra Kamínková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.