Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
57 A 12/2026 - 49.pdf
PDF · 0 B
No categories available
57 A 12/2026 - 49
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci
žalobce: V. S.
narozený X, státní příslušník Ukrajiny
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Daliborem Lípou
sídlem Jugoslávská 856/2, 360 01 Karlovy Vary
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2026, č. j. OAM-5992-5/ZR-2024,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2026, č. j. OAM-5992-5/ZR-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 26 204,43 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, Mgr. Dalibora Lípy, advokáta.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. V této věci je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného o odnětí oprávnění žalobce k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany, které mu bylo uděleno z důvodu sloučení rodiny [§ 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále „lex Ukrajina“), ve spojení s § 10 odst. 3 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále „zákon o dočasné ochraně“)].
2. Ze správního spisu vyplývá, že dne 21. 12. 2022 žalobce požádal o poskytnutí dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny, a to se svou manželkou, N. S. Jako dalšího rodinného příslušníka v žádosti uvedl svou zletilou dceru, M. V.
3. Manželce žalobce byla udělena dočasná ochrana s platností od 21. 12. 2022 do 30. 9. 2023.
4. V návaznosti na to byla udělena dočasná ochrana i žalobci, a to jakožto rodinnému příslušníku cizince požívajícího dočasné ochrany podle § 51 odst. 1 zákona o dočasná ochraně, s platností taktéž od 21. 12. 2022 do 30. 9. 2023.
5. Následně manželka žalobce neučinila kroky k prodloužení jí udělené dočasné ochrany. Její platnost tedy uplynula 30. 9. 2023. Manželka se vrátila na Ukrajinu.
6. Žalobce příslušné kroky učinil, a platnost jemu udělené dočasné ochrany tak byla prodloužena do 30. 9. 2024.
7. Dne 10. 6. 2024 žalovaný zahájil z moci úřední řízení o odnětí dočasné ochrany žalobce. V oznámení o zahájení řízení uvedl, že žalobci byla dočasná ochrana udělena z důvodu podle § 51 o dočasné ochraně, tedy z důvodu sloučení rodiny s manželkou N. Platnost její dočasné ochrany zanikla 30. 9. 2023. To je důvodem pro odejmutí žalobcovy dočasné ochrany podle § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně. Žalovaný zároveň uvedl, že podklady pro vydání rozhodnutí byly shromážděny před zahájením řízení a že žalobce má podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), právo se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim ve lhůtě 10 dní od doručení tohoto oznámení.
8. Žalobce ve vyjádření ze dne 21. 6. 2024 připustil, že mu byla dočasná ochrana udělena podle § 51 zákona o dočasné ochrany z důvodu sloučení s manželkou, nicméně další rodinní příslušníci (jeho dcera a zeť) v ČR nadále dlouhodobě pobývají a žalobci s nimi sdílí společnou domácnost. Dále má za to, že na dočasnou ochranu by měl nárok, i kdyby o její udělení nepožádal z titulu sloučení rodiny. Důvodem pro ponechání dočasné ochrany je dále probíhající válečný konflikt na Ukrajině. Proto není návrat žalobce do vlasti možný, neboť by došlo k přímému ohrožení jeho života. Žalobci je bezmála 60 let a na výdělcích z jeho legální výdělečné činnosti na území ČR je závislá jeho rodina, která by se jinak dostala do existenční krize. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhl provedení svého účastnického výslechu.
9. Žalovaný pak v řízení dva roky nečinil žádné další úkony. Až dne 21. 5. 2026 založil výpisy z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR, a to k osobě žalobce, jeho zletilé dcery M. V., jejího manžela (zetě žalobce) a jejich dcery (žalobcovy vnučky).
10. Následně žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 5. 2026, č. j. OAM-5992-5/ZR-2024 (dále „napadené rozhodnutí“), žalobci odňal oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny, neboť „zanikl důvod, pro který bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny, a nebyl shledán jiný důvod hodný zřetele pro jeho ponechání“ (§ 5 odst. 7 lex Ukrajina ve spojení s § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně). Žalovaný shledal, že neprodloužením dočasné ochrany manželky žalobce zanikl důvod, pro který byla žalobci dočasná ochrana udělena. Současně konstatoval, že žalobce nelze považovat za osobu vysídlenou z Ukrajiny v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil ve smyslu čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále „rozhodnutí Rady 2022/382“), potažmo § 3 lex Ukrajina. Dle své žádosti o dočasnou ochranu žalobce totiž vstoupil na území EU dne 15. 1. 2022 přes hraniční přechod Medyka v Polsku, tedy před 24. 2. 2022. Na žalobce tak nelze nahlížet jako na osobu pobývající ke dni 24. 2. 2022 na Ukrajině. Podle žalovaného v případě žalobce neexistuje jiný důvod hodný zřetele pro ponechání dočasné ochrany. Muselo by se jednat o důvody výjimečné, které přesahují běžný rámec pro udělování dočasné ochrany a situace, kterou trpí všichni občané Ukrajiny. K tvrzením žalobce uvedl, že existence válečného konfliktu je samotným základem pro udělování dočasné ochrany, a nemůže se tak jednat o specifickou výjimku (jiný důvod hodný zřetele) pro její ponechání. Takovým důvodem není ani skutečnost, že žalobce má na území ČR část rodiny. Manželka žalobce na území ČR již nepobývá, a jejich soužití tak nemůže být odnětím dočasné ochrany narušeno. Tvrzení o ekonomické závislosti rodiny žalobce nijak neprokázal. Dcera žalobce se zetěm pobývají na území ČR dlouhodobě, jsou v produktivním věku, založili si vlastní rodinu a nic nenasvědčuje tomu, že by byli na žalobci závislí. Žalobce může s dcerou udržovat kontakt na dálku za pomoci komunikačních technologií, případně ji může navštěvovat v rámci bezvízového styku. Taková rodinná vazba není chráněna zákonem o dočasné ochraně. Finančně podporovat rodinu lze navíc i ze zahraničí. Legální výdělečná činnost je běžným a žádoucím projevem integrace cizince, nikoliv mimořádnou okolností pro ponechání dočasné ochrany. Vazby ekonomického charakteru pak nemohou samy o sobě založit právo cizince na setrvání v ČR. Napadené rozhodnutí nemá za následek zákaz pobytu na území. Odnětí dočasné ochrany tak nepředstavuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce.
Obsah podání
11. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), podanou dne 15. 6. 2026, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, nepřezkoumatelné a vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
12. Žalobce namítá, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany i bez přítomnosti manželky na území ČR, neboť přicestoval na území EU dne 15. 1. 2022, tedy bezprostředně před vypuknutím války na Ukrajině. Žalovaný tak nemusel řízení o odnětí dočasné ochrany vůbec zahajovat. Žalobce lze považovat za osobu, která před 24. 2. 2022 pobývala na Ukrajině. K tomuto datu neměl žalobce na území EU obvyklé bydliště ani žádné pobytové oprávnění. Žalobce na území EU přicestoval v rámci bezvízového styku a nacházel se zde pouze krátkodobě. Proto neměl být automaticky považován za osobu, která nesplňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany. Odnětí dočasné ochrany žalobci je proto pouze formalistickým krokem.
13. Žalobce dále namítá, že současně existují důvody hodné zřetele, které brání odejmutí dočasné ochrany. Na Ukrajině stále probíhá válečný konflikt, a návrat žalobce tak není možný, neboť by mohl být přímo ohrožen na životě. Žalobce je stále v odvodovém věku a vzhledem k nedostatku bojeschopných branců hrozí, že by se přímo zapojil do bojů. Žalobce dále splnil podmínky pro udělení zvláštního dlouhodobého pobytu, o který již požádal, resp. o něj vyjádřil zájem. Žalobce má dokonce za to, že vyjádření zájmu o tento dlouhodobý pobyt, které žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nezohlednil, bylo skutečným důvodem pro odnětí dočasné ochrany.
14. Žalobce rovněž namítá nepřiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí. Ohledně posouzení přiměřenosti je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce pobývá na území ČR již delší dobu, je výdělečně činný a coby držitel dočasné ochrany si plní veškeré povinnosti. Žalovaný dovodil, že rodina žalobce na něm není závislá, aniž by o tom měl jakékoliv informace a aniž by provedl účastnický výslech žalobce. Část rodiny, která žije v ČR, disponuje vlastními zdroji obživy. Závislá je na žalobci část rodiny žijící na Ukrajině. Žalobce na území ČR podniká, není zde zaměstnán, jak chybně dovozoval žalovaný. K odnětí dočasné ochrany došlo až po více než 2 letech od zahájení řízení. Žalovaný svou nečinností naprosto pošlapal právní jistotu žalobce.
15. Žalobce dále namítá, že nebyl seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Od seznámení se s podklady uběhly v daném případě 2 roky, a žalobci tak byla odepřena možnost vyjádřit se bezprostředně či alespoň v přiměřené době před vydáním napadeného rozhodnutí a vznést aktuální a relevantní argumenty ve svůj prospěch.
16. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Zejména upozornil, že skončením platnosti dočasné ochrany manželky žalobce odpadl právní titul, z něhož žalobce odvozoval své oprávnění k udělení dočasné ochrany. Žalovaný nebyl povinen dodatečně přezkoumávat, zda žalobce mohl splňovat podmínky pro poskytnutí dočasné ochrany z jiného důvodu. V daném případě tak nelze za nedostatek odůvodnění považovat případnou absenci úvah o podmínkách samostatného poskytnutí dočasné ochrany žalobci. Pro širší kontext však žalovaný připomíná, že je nesporné, že se žalobce před 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny, což vyplývá z pasových záznamů, jeho žádosti o udělení dočasné ochrany a žalobce to připustil i v žalobě. Žalobce tedy nesplňoval podmínky pro udělení dočasné ochrany jako samostatného oprávnění. V jeho případě není dána příčinná souvislost mezi ruskou invazí a opuštěním Ukrajiny. Žalobce Ukrajinu opustil z jiných důvodů. Žalovaný odkázal na Operační pokyny Evropské komise k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále „Operační pokyny Evropské Komise“), které mají jeho argumentaci podporovat. Dále žalovaný tvrdí, že v daném případě nevyšly najevo žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly existenci jiného důvodu hodného zřetele pro ponechání dočasné ochrany. Vyjádření zájmu o zvláštní dlouhodobý pobyt samo o sobě nezakládá žádný veřejnoprávní nárok na jeho udělení ani nemá bez dalšího vliv na posouzení podmínek pro trvání dočasné ochrany. Časový odstup mezi jednotlivými procesními úkony ani celková délka řízení pak dle žalovaného nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí.
17. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 23. 7. 2026, ve které zopakoval námitku procesního pochybení žalovaného spočívající v porušení § 36 odst. 3 správního řádu, a to s ohledem na změnu bezpečnostní situace na Ukrajině v posledních dvou letech (eskalace konfliktu, zpřísnění podmínek pro brance, nárůst obětí). Uvedené pochybení je natolik závažné, že samo o sobě způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Dále žalobce upozornil, že má nárok na udělení dočasné ochrany bez ohledu na sloučení se svou rodinou, neboť z Ukrajiny vycestoval těsně před vypuknutím válečného konfliktu právě s ohledem na to, že válka byla již na spadnutí.
Jednání před soudem
18. Při jednání před soudem zástupce žalobce zopakoval, že jsou zde dány důvodu hodné zřetele pro ponechání dočasné ochrany žalobci. Měla být zohledněna délka setrvání žalobce na území ČR, neboť žalobce si zde vybudoval zázemí. Díky podnikání v ČR živí svoji rodinu na Ukrajině, kam musela jeho manželka odcestovat za svoji stárnoucí maminkou. Žalobce z ČR celou rodinu na Ukrajině finančně podporuje. Splnil podmínky pro zvláštní dlouhodobý pobyt. Žalobce je stále v odvodovém věku a pokud by se musel vrátit na Ukrajinu, byl by pravděpodobně rovnou z hranic odveden na frontu, kde by byl ohrožen na životě. Žalobce z Ukrajiny uprchl krátce před vypuknutím války. Pokud by tenkrát žádal o klasickou dočasnou ochranu, asi by mu byla udělena. Pokud někdo opustil Ukrajinu krátce před zahájením invaze, kdy už byly tanky na hranicích, je tam zřetelná spojitost s vypuknutím války. Žalovaný žalobce neseznámil žalobce v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalovaný byl nečinný 2 roky a pak z čisté vody (možná kvůli žalobcově žádosti o zvláštní dlouhodobý pobyt) mu byla dočasná ochrana odňata. Seznámení s podklady by mělo proběhnout bezprostředně před vydáním rozhodnutí.
19. Žalobce sám uvedl, že manželka musela odjet, protože má na Ukrajině starou maminkou, o kterou se musí starat. Žalobce zůstal v ČR, aby živil rodinu. K dotazu soudu uvedl, že do Evropské unie v lednu 2022 přijel, protože bylo vidět, že už není práce a že začíná válka. Manželka přijela do Evropské unie až po začátku války v průběhu roku 2022. Žalobce po vstupu do Evropské unie v lednu 2022 zamířil do Maďarska, kde pracoval. V ČR má dceru, tak se pak přesunul za ní.
20. Žalovaný při jednání popřel, že by vůbec v době rozhodování o odnětí dočasné ochrany věděl, že žalobce požádal o zvláštní dlouhodobý pobyt. Branná povinnost není důvodem hodným zřetele pro ponechání dočasné ochrany. Případné zvláštní důvody by měl žalobce podložit. Délka řízení nebyla optimální, ale od seznámení se žalobce s podklady nebyl spis doplňován o další listiny. Žalobce nezískal klasickou dočasnou ochranu, protože z Ukrajiny odjel zřejmě za prací, nikoli z důvodu války. Chybí příčinná souvislost s válkou, což je jedna z podmínek rozhodnutí Rady 2022/382.
21. Zástupce žalobce v reakci na vyjádření žalovaného podotkl, že v době vypuknutí války byla v ČR udělována dočasná ochrana prakticky každému Ukrajinci, bez ohledu na to, kdy přišel. Sám žalovaný tedy aplikoval rozhodnutí Rady 2022/382 velmi široce.
22. Uvedené žalovaný připustil. Zhruba od dubna 2022 se však praxe změnila a žalobce o dočasnou ochranu požádal až v prosinci 2022.
23. Důkazní návrhy účastníci řízení nevznesli.
Posouzení věci soudem
24. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 17 odst. 1 zákona o dočasné ochraně), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu přípustnou [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 21. 1. 2026, č. j. 7 Azs 222/202521, odst. 18] a věcně projednatelnou. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
Důvod pro udělení dočasné ochrany žalobci za účelem sloučení rodiny zanikl
25. Dočasná ochrana se uděluje hromadně již na unijní úrovni, a to pro celou skupinu osob definovanou vždy v prováděcím rozhodnutím Rady přijatým na základě čl. 5 směrnice 2001/55/ES o dočasné ochraně. Takovým prováděcím rozhodnutím je ve vztahu ke státním příslušníkům Ukrajiny v důsledku ruské invaze zahájené dne 24. 2. 2022 rozhodnutí Rady 2022/382 (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, odst. 31). Podmínky pro udělování dočasné ochrany cizinců v návaznosti na toto prováděcí rozhodnutí podrobněji upravuje lex Ukrajina, který představuje zvláštní zákon k „obecnému“ zákonu o dočasné ochraně (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2025, č. j. 8 Azs 281/2024-22, odst. 12).
26. Na základě § 51 odst. 1 zákona o dočasné ochraně se rodinnému příslušníku cizince požívajícího dočasné ochrany podle tohoto zákona udělí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. Rodinným příslušníkem cizince požívajícího dočasné ochrany se pro účely sloučení rodiny podle § 51 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona rozumí mimo jiné manžel za předpokladu trvání manželství v době, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující poskytnutí dočasné ochrany. Takovému rodinnému příslušníkovi se poskytne dočasná ochrana, aniž by bylo nutné posuzovat, zda pobýval na Ukrajině před rozhodným datem 24. 2. 2022, kdy začala invaze ruských ozbrojených sil na Ukrajinu (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, odst. 32–35).
27. Podle § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně zanikne-li důvod, pro který bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny, a nebude-li shledán jiný důvod hodný zřetele pro jeho ponechání, toto oprávnění se odejme.
28. Typicky se jedná o situace, kdy dočasná ochrana z důvodu sloučení rodiny byla cizinci udělena v souladu s právní úpravou, avšak v průběhu času došlo ke změně skutkových okolností (např. dosažení zletilosti u dítěte, rozvod manželů) a dotyčná osoba se dostala mimo okruh osob, jimž má dočasná ochrana náležet (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2026, č. j. 7 Azs 222/2025-21, odst. 14 a 15). Půjde taktéž o případy, kdy referenční osobě skončila dočasná ochrana nebo zanikla faktická vazba, na níž bylo sloučení rodiny založeno (srov. rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 7. 2025, č. j. 18 A 7/2025-24, a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 4. 2026, č. j. 73 Az 1/2026-34). Jiný důvod hodný zřetele pro ponechání dočasné ochrany pak musí být vždy řádně a individuálně posouzen v kontextu konkrétních poměrů cizince (srov. usnesení NSS ze dne 7. 5. 2025, č. j. 7 Azs 318/2024-20, odst. 18, a ze dne 11. 6. 2025, č. j. 2 Azs 255/202439, odst. 13 a 14).
29. Žalobce nijak nerozporoval skutečnost, že mu byla dočasná ochrana udělena za účelem sloučení s manželkou [srov. § 51 odst. 2 písm. a) zákona o dočasné ochraně], jejíž dočasná ochrana skončila z důvodu uplynutí její platnosti dne 30. 9. 2023. Manželka žalobce se vrátila na Ukrajinu. Je tedy patrné, že důvod pro udělení dočasné ochrany za účelem sloučení rodiny v případě žalobce zanikl. Žalobce přitom v průběhu správního řízení ani v žalobě netvrdil, že by byl – kromě manželky do 30. 9. 2023 – rodinným příslušníkem jiného cizince požívajícího dočasné ochrany ve smyslu čl. 2 odst. 4 rozhodnutí Rady 2022/382, resp. § 51 odst. 2 zákona o dočasné ochraně ve spojení s § 4 odst. 2 písm. a) lex Ukrajina. Žalobce v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany označil jako dalšího rodinného příslušníka pouze svou zletilou dceru, která má však dle tvrzení žalobce zajištěný vlastní zdroj obživy, a není tak na žalobci závislá. Tato dcera navíc na území ČR pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, nikoliv na základě dočasné ochrany. Vztah ke zletilé dceři, jejímu manželovi a jejich dítěti proto není z hlediska důvodů pro udělení dočasné ochrany za účelem sloučení rodiny nijak relevantní.
30. Nepochybně tedy byla naplněna první část hypotézy § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně, tedy že zanikl důvod, pro který bylo žalobci uděleno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny. Zbývá posoudit, zda zde není „jiný důvod hodný zřetele“ pro ponechání dočasné ochrany.
Jiné důvody hodné zřetele pro ponechání dočasné ochrany
31. Primární povinnost tvrzení ohledně existence jiného důvodu hodného zřetele pro ponechání dočasné ochrany leží na cizinci, pokud jde o individuální okolnosti týkající se jeho osobního, rodinného, sociálního či zdravotního života. Správní orgán tedy nemusí sám hledat „hypotetické“ důvody hodné zřetele, které cizinec vůbec neuvede a které ani nevyplývají ze spisu. Na tom nic nemění skutečnost, že řízení o odnětí dočasné ochrany vede správní orgán z moci úřední (srov. rozsudky NSS ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 Azs 262/2015-35, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 6 Azs 116/201922, odst. 20, a ze dne 16. 9. 2022, č. j. 4 Azs 166/2022-60, odst. 35). Totéž platí i pro posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Azs 325/2021-43, odst. 20), které s posouzením existence jiného důvodu hodného zřetele pro ponechání dočasné ochrany úzce souvisí.
32. Za důvod hodný zřetele pro ponechání dočasné ochrany nelze pokládat skutečnost, že žalobce vyjádřil zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt podle § 7o a násl. lex Ukrajina. Z hlediska rozhodnutí o odnětí dočasné ochrany se jedná o okolnost, která nemá při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí žádný význam, neboť v tomto řízení se neposuzuje, zda žalobce splňuje nebo nesplňuje podmínky pro udělení zvláštního dlouhodobého pobytu. Žalovanému proto nelze vytýkat, že se v napadeném rozhodnutí touto skutečností výslovně nezabýval. Žalobce současně ani nijak nepodložil svoji domněnku, že odnětí dočasné ochrany bylo důsledkem podání žádosti o tento pobytový titul.
33. Za nejspornější otázku celé věci soud považuje posouzení toho, zda žalobce spadá do osobní působnosti rozhodnutí Rady 2022/382, jak namítal v žalobě (str. 7–8).
34. Podle jejího čl. 2 odst. 1 se toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala:
a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022.
b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a
c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b).
35. Soud v tomto ohledu souhlasí s žalobcem, že pokud spadá pod čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady 2022/382 a splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany, není dán zákonný důvod, aby mu byla dříve udělená dočasná ochrana (byť z jiného důvodu) odnímána podle § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně (shodně rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 22 A 1/202619, odst. 31, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2025, č. j. 64 Az 1/2025-21, odst. 45).
36. Klíčové je v tomto ohledu posouzení, zda žalobce pobýval na Ukrajině před 24. 2. 2022 a je osobou vysídlenou z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo později v důsledku ruské vojenské invaze.
37. Žalovaný svůj závěr o tom, že žalobce takovou osobou není, založil výlučně na tom, že žalobce vstoupil na území Evropské unie dne 15. 1. 2022, a tím pádem nesplnil podmínku pobytu na Ukrajině ke dni 24. 2. 2022 (str. 3 napadeného rozhodnutí). Takový mechanický přístup byl opakovaně shledán soudy jako nezákonný, a to i s přihlédnutím k Operačním pokynům Evropské Komise, na které žalovaný v řadě sporů, včetně tohoto, odkazuje (a které samy pak odkazují na bod 14 odůvodnění rozhodnutí Rady 2022/382).
38. V rozsudku ze dne 7. 3. 2025, č. j. 5 Azs 72/2024-21, NSS konstatoval, že z pouhé existence víza uděleného v členském státě EU nelze dovozovat, že žadatel není osobou podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 2022/382, respektive že mu není možno udělit dočasnou ochranu dle § 3 odst. 1 lex Ukrajina. Podle NSS musí správní orgán zkoumat individuální skutkové okolnosti žadatele a prokázat, že žadatel skutečně vízum aktivně využíval. Vstupní razítka z 30. 9. 2021 a 16. 11. 2021 nedokládají, že by žadatel dlouhodobě pobýval v daném členském státě a již nepobýval na Ukrajině (shodně též rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2025, č. j. 4 Azs 225/2024-20).
39. Podobně v případě žalobkyně, která pobývala od 11. 2. 2022 na území České republiky na základě dlouhodobého víza za účelem studia, a ke dni 24. 2. 2022 se tak fyzicky nenacházela na Ukrajině, NSS uvedl, že to není rozhodující. Důležité je, že žalobkyně opustila Ukrajinu jen několik dní před plnou invazí a že předtím na Ukrajině nejen fyzicky pobývala, ale měla zde těžiště svých zájmů. Lze tedy důvodně vycházet z toho, že žalobkyně byla osobou „pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022“, jak vyžaduje čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady 2022/382. Smyslem tohoto ustanovení je „odfiltrovat ukrajinské státní příslušníky pobývající dlouhodobě v cizině, a to nikoli v souvislosti s válkou na Ukrajině, což ovšem není případ žalobkyně“ (rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2025, č. j. 5 Azs 258/2025-14, zejm. odst. 19, 21 a 24).
40. V rozsudku ze dne 16. 7. 2026, č. j. 2 Azs 70/2026-18, NSS konstatoval, že „neshledal důvod ničeho měnit na své dosavadní judikatuře a opakuje, že pro posouzení otázky, zda je žalobce osobou, na niž se vztahuje dočasná ochrana ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady, resp. osobou pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022, je rozhodující, v jaké zemi měl žalobce před tímto dnem těžiště svých zájmů“ (odst. 22). Zároveň připomněl „povinnost správního orgánu zkoumat individuální skutkové okolnosti žadatele a posuzovat, za jakých okolností v tu kterou dobu pobýval na tom kterém území, resp. jakou povahu daný pobyt měl“ (odst. 23).
41. Konečně pak v usnesení ze dne 14. 8. 2026, č. j. 7 Azs 71/2026-36, kterým NSS odmítl kasační stížnost žalovaného pro nepřijatelnost, NSS shrnul: „Nejvyšší správní soud již vyložil, že ukrajinští státní příslušníci musí podle čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady splnit kumulativně dvě podmínky: vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu a pobyt na Ukrajině před tímto datem (rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2026, č. j. 8 Azs 166/2025-32, bod 24). Pro posouzení těchto podmínek však není rozhodující pouze fyzická přítomnost žadatele na Ukrajině ke dni 24. 2. 2022, ale také to, zda lze jeho pobyt na Ukrajině považovat za stálejší a dlouhodobější (rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2025, č. j. 5 Azs 72/2024-21, bod 18; obdobně rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2026, č. j. 7 Azs 5/2026-18, bod 14). Rozhodující pak nemusí být ani to, že se žadatel v rozhodný den (24. 2. 2022) na Ukrajině nenacházel (rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2026, č. j. 5 Azs 258/202514, bod 19). Městský soud tedy nepochybil, pokud uvedl, že z pouhého vycestování žalobce z Ukrajiny dne 8. 2. 2022 nelze bez dalšího dovozovat jeho záměr přesunout těžiště životních zájmů mimo Ukrajinu (…) Obdobně nemůže přijatelnost kasační stížnosti založit ani námitka, že žalobce nelze považovat za osobu vysídlenou z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze. Městský soud neuzavřel, že žalobce bez dalšího splňuje podmínky dočasné ochrany. Dospěl pouze k závěru, že stěžovatel neměl pro opačný závěr dostatečný skutkový podklad. Samotné datum vycestování žalobce z Ukrajiny totiž nevypovídá o důvodech tohoto vycestování, o jeho plánované délce ani o tom, zda žalobce pobýval mimo Ukrajinu s úmyslem trvale žít v jiném státě (rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2026, č. j. 7 Azs 5/2026-18, bod 14).“
42. Obdobně v nyní posuzované věci žalovaný svůj závěr, že žalobce nespadá pod čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady 2022/382, založil výlučně na tom, že žalobce vstoupil do Evropské unie 15. 1. 2022, tudíž k 24. 2. 2022 na Ukrajině nepobýval. Žádná další skutková zjištění ohledně toho, z jakých důvodů žalobce odešel z Ukrajiny, na jak dlouho či kde měl těžiště svých zájmů v rozhodné době žalovaný – v rozporu s výše citovanou judikaturou – v napadeném rozhodnutí neučinil. Pouhá informace o tom, že žalobce vstoupil dne 15. 1. 2022 na území EU, přitom dle citované judikatury nepostačuje k závěru, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 na Ukrajině nepobýval. Soud podotýká, že žalobce v soudním řízení tvrdil, že z Ukrajiny v lednu 2022 odešel ze dvou důvodů: kvůli blížící se válce a kvůli práci. Pokud se žalovaný blíže okolnostmi odchodu žalobce z Ukrajiny ve správním řízení nezabýval, nemůže dalšího přesvědčivě uzavřít, že v případě žalobce zde chybí spojitost jeho odchodu z Ukrajiny s ruskou invazí.
43. Uvedené pochybení žalovaného je důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť jeho závěr o tom, že žalobce nepobýval ke dni 24. 2. 2022 na Ukrajině, a tudíž nespadá do osobní působnosti rozhodnutí Rady 2022/382, nemůže v této podobě obstát.
44. Ostatní žalobní námitky soud důvodnými neshledal.
45. Soud dává za pravdu žalovanému v tom, že jiným důvodem hodným zřetele pro ponechání dočasné ochrany nemůže být skutečnost, že je žalobce stále v odvodovém věku a že mu v případě návratu na Ukrajinu hrozí výkon vojenské služby a případně účast ve vojenském konfliktu. Obecné důvody spočívající ve válce a mobilizaci, které jsou společné všem ukrajinským mužům, na něž se vztahuje branná povinnost, nejsou bez dalšího důvodem hodným zřetele ve smyslu § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 4. 2026, č. j. 73 Az 1/2026-34, odst. 16). Žalobce přitom v průběhu správního ani soudního řízení neuvedl žádné další konkrétní okolnosti, pro které by měla probíhající válka a možnost narukování do armády právě v jeho případě představovat důvod pro ponechání dočasné ochrany.
46. Soud neshledal důvodnou ani námitku nepřiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života, resp. nepřezkoumatelného posouzení těchto dopadů v napadeném rozhodnutí. I v tomto ohledu byla tvrzení žalobce přednesená v průběhu správního (a následně i soudního) řízení zcela obecná. V odpovídající míře podrobnosti se pak žalovaný zabýval otázkou přiměřenosti na str. 5–7 napadeného rozhodnutí s tím, že manželka žalobce se na území ČR již nenachází a žalobci není ukládán zákaz pobytu na území, a svou zletilou dceru, která na něm není existenčně závislá, tak může navštěvovat v rámci bezvízového styku nebo s ní udržovat kontakt na dálku. K ekonomickým vazbám žalobce v ČR žalovaný uvedl, že tyto nemohou založit právo žalobce na setrvání na území.
47. Uvedenému posouzení nelze dle soudu nic vytknout. Ohledně svých rodinných vazeb na území ČR žalobce v žalobě nic konkrétního nenamítal. Pouze obecně tvrdil, že na území ČR dlouhodobě podniká a že je na něm existenčně závislá část rodiny žijící na Ukrajině. V tomto směru se soud ztotožňuje se závěrem žalovaného, že ekonomické vazby cizince nezakládají samostatný právní titul k pobytu ani právo na setrvání na území a bez dalších mimořádných okolností nepředstavují nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2023, č. j. 2 Azs 70/2023-50, odst. 19). Tvrzení žalobce o existenční závislosti části rodiny žijící na Ukrajině pak zůstala v obecné rovině bez jakékoliv specifikace. Za této situace žalovaný nijak nepochybil, pokud k těmto obecným tvrzením žalobce o jeho poměrech nevedl další dokazování a nevyhověl ani jeho návrhu na provedení účastnického výslechu.
48. Pokud jde o celkovou délku správního řízení, ta byla zcela jednoznačně nepřiměřená. Tato skutečnost však sama o sobě nemá vliv na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 7. 2024, č. j. 5 As 193/2023-29, odst. 17, a ze dne 13. 2. 2025, č. j. 1 As 141/202448, odst. 16). Nic na tom nemění ani skutečnost, že dlouhou dobu řízení o odnětí dočasné ochrany žalobce nijak nezavinil. Pakliže měl žalobce zájem na co nejrychlejším rozhodnutí ve věci samé, mohl využít právních prostředků na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, což však neučinil.
49. Důvodná není ani námitka porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Již v oznámení o zahájení řízení byl žalobce poučen o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a o právu vyjádřit se k nim, kterého ostatně využil. Je pravdou, že byl následně žalovaný dva roky v řízení nečinný, nicméně po seznámení se žalobce s podklady žalovaný do spisu nezakládal již nové relevantní listiny. Tím pádem žalovaný nemusel znovu žalobce vyzývat k seznámení se s podklady a případně k dalšímu vyjádření se k nim. Navíc žalobce nijak nespecifikoval, jak se jím tvrzená procesní vada projevila či mohla projevit na nezákonnosti napadeného rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 15. 6. 2011, č. j. 2 As 60/2011-101, odst. 24–30, ze dne 10. 9. 2014, č. j. 2 Azs 96/2014-33, odst. 16, a ze dne 12. 12. 2019, č. j. 7 As 398/201829, odst. 21). Nerozhodná je v tomto ohledu skutečnost, že od okamžiku vydání výzvy podle § 36 odst. 3 správního řádu do vydání napadeného rozhodnutí uplynul delší časový úsek. Pokud jde o námitku žalobce, že v průběhu správního řízení nemohl vznést aktuální a relevantní argumenty ve svůj prospěch, pak soud uvádí, že žalobce sám se mohl kdykoliv v průběhu běžícího řízení znovu vyjádřit a upozornit na případný další skutkový vývoj. Stejně tak mohl učinit v žalobě. Žalobce až v replice poukázal na změny v bezpečnostní situaci na Ukrajině (nárůst obětí, ostřelování větších měst, změny v odvodu branců), nicméně tato obecná tvrzení nejsou nijak relevantní pro posouzení zákonnosti nyní napadeného rozhodnutí.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
50. Soud tak uzavírá, že žalovaný pochybil v tom, že pouze na základě skutečnosti, že žalobce dne 15. 1. 2022 vstoupil na území Evropské unie, bez dalšího uzavřel, že žalobce nepobýval na území Ukrajiny ke dni 24. 2. 2022, a tudíž nespadá do osobní působnosti rozhodnutí Rady 2022/382, potažmo lex Ukrajina. V dalším řízení je žalovaný tak povinen doplnit své skutkové závěry v tomto ohledu a při svém posouzení zohlednit výše citovanou judikaturu NSS. Z tohoto důvodu soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení advokátem.
52. Konkrétně jde o
- čtyři úkony právní služby ve výši 18 480 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky a účast u soudního jednání),
- jeden úkon právní služby ve výši 2 310 Kč podle § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (návrh na přiznání odkladného účinku žalobě),
- pět paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 2 250 Kč za výše uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,
- náklady za cestu advokátu osobním vozidlem z jeho sídla k soudnímu jednání a zpět (celkem 250 km) dle § 13 odst. 1 a § 14 advokátního tarifu a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb., ve výši 3 164,43 Kč, skládající se z
a) náhrady za použití osobního silničního osobního silničního motorového vozidla ve výši 1 475 Kč (5,90 x 250),
b) náhrady za spotřebovaný benzin 95 oktanů ve výši 789,43 Kč (34,70 x 0,091 x 250)
c) náhrady za promeškaný čas strávený cestou ve výši 900 Kč (6 x 150)
53. Účelně vynaložené náklady žalobce v tomto řízení tak činí celkem 26 204,43 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 20. srpna 2026
Karel Ulík v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.