Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 A 40/2026 - 103

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Jana Šmakala ve věci

navrhovatele:

L. S.,

proti

odpůrkyni:

obec Vejprnice, sídlem Mírová 17, Vejprnice

zastoupena advokátem Mgr. Martinem Svobodou, sídlem Nádražní 2495/20, Plzeň

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Vejprnice vydaného Zastupitelstvem obce Vejprnice, který nabyl účinnosti dne 30. 5. 2025, a to v části zařazení pozemku parc. č. X., v katastrálním území X, do plochy BI (bydlení individuální),

takto:

I. Návrh se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Předmět sporu

1. Navrhovatel se návrhem domáhal zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Vejprnice vydaného Zastupitelstvem obce Vejprnice, který nabyl účinnosti dne 30. 5. 2025 (dále též jen „napadený územní plán“), a to v části zařazení pozemku parc. č. X., v katastrálním území X, do plochy BI (bydlení individuální).

II.

Návrh

2. Navrhovatel uvedl, že napadeným územním plánem došlo ke změně funkčního využití pozemku parc. č. X. v k. ú. X, (dále též jen „dotčený pozemek“), jehož je spoluvlastníkem, a to z ploch SM – smíšené obytné na plochy BI – bydlení individuální. Změnou územního plánu byl navrhovatel přímo zkrácen na svých vlastnických právech, neboť došlo k výraznému omezení možného využití pozemku a snížení jeho hodnoty. Předmětná změna však nebyla v grafické části územního plánu vyznačena jako plocha změn – pozemek parc. č. X. není v žádném výkresu označen šrafováním, není veden jako zastavitelná plocha ani plocha přestavby, není opatřen kódem plochy změn (Z, P apod.). Dotčený pozemek byl tedy v územním plánu (návrhu nového územního plánu) prezentován jako stavová plocha, a nikoli jako plocha, u níž se mění způsob využití. Pozemek parc. č. X. nebyl opatřen kódem změny plochy. Z navrženého územního plánu nebylo možné poznat, že se změní funkční využití dotčeného pozemku, navrhovatel nemohl na tuto změnu včas reagovat podáním námitek.

3. Navrhovatel dále namítal rozpor textové a grafické části. Uvedl, že v textové části napadeného územního plánu, konkrétně v IA. Textová část, odstavec e) se píše: „Koncepce uspořádání krajiny včetně vymezení ploch s rozdílným způsobem využití a ploch změn v krajině je patrná z Hlavního výkresu č. 2.“ Dotčený pozemek v Hlavním výkresu ale vyznačen není. V textové části napadeného územního plánu, konkrétně v IA. Textová část, odstavec f) se píše: „Plochy s rozdílným způsobem využití pokrývají beze zbytku a jednoznačně celé řešené území. Z hlediska časového horizontu jsou plochy rozlišeny na plochy stabilizované (stav), plochy změn - plochy přestavby a plochy zastavitelné (v grafice jsou odlišeny rastrem a indexem P, resp. Z a pořadovým číslem plochy)…“ Dotčený pozemek však není ani v jednom z výkresů (01 - Výkres ZČU, 02 - Hlavní výkres, 03 - Výkres VPS, VPO, 04 Výkres Koord., 06 Výkres ZPF) označen indexem ani rastrem. Navrhovatel má za to, že napadený územní plán je v této části nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a rozpor textové a grafické části, dále z něj není zřejmé, z jakého důvodu byla regulace změněna právě u dotčeného pozemku. V tomto smyslu také podal navrhovatel dne 8. 3. 2026 na Zastupitelstvo obce Vejprnice „Výzvu k nápravě“ nesprávného zařazení dotčeného pozemku v napadeném územním plánu. Odpůrkyně na tuto výzvu nijak nereagovala, proto navrhovatel podává tento návrh, aby nedošlo k prekluzi pro jeho podání.

4. Navrhovatel dále namítal rozpor s nadřazenou dokumentací (ZÚR PK). Konstatoval, že na straně 36 napadeného územního plánu je mj. uvedeno: „ZÚR PK a její 1. aktualizace pak vymezily rozvojovou oblast Plzeň (OB5), která zahrnuje celé katastrální území V. Jedná se o území ovlivněné rozvojovou dynamikou krajského města Plzně se silnou koncentrací obyvatelstva a ekonomických činností, z nichž značná část má mezinárodní význam, přičemž další rozvoj území podporuje poloha na dálnici D5 a na III. tranzitním železničním koridoru. Upřesnění zásad stanovených v PÚR ČR pro rozvojovou oblast Plzeň OB5: - v územních plánech vymezit dostatek zastavitelných ploch pro rozvoj bytové výstavby a obslužných funkcí.“ Změna funkčního využití dotčeného pozemku z ploch SM na plochy BI je s touto koncepcí rozvoje území v přímém rozporu. Plochy SM umožňují umístění bytových domů a širší spektrum obslužných a doplňkových funkcí, zatímco plochy BI podstatně omezují využití území převážně na individuální bydlení v rodinných domech. Tímto krokem dochází k redukci potenciálu bytové výstavby v lokalitě, která je podle nadřazené územně plánovací dokumentace určena k intenzivnějšímu využití, nikoli k jeho omezení.

5. Navrhovatel rovněž namítal nepřiměřenost zásahu a místní podmínky. Nepřiměřenost této změny je umocněna konkrétními místními podmínkami dotčeného pozemku, který se nachází v bezprostřední blízkosti autobusové a železniční zastávky, na hlavní komunikaci v obci, v území, kde se v přímém okolí nacházejí živnostenské a obslužné provozy a kde se přímo naproti přes ulici nachází soubor 29 bytových domů. Jedná se tedy o území s vysokou mírou urbanizace, které svou povahou odpovídá plochám smíšeným obytným. Změna na BI nerespektuje skutečný charakter území a představuje neodůvodněné omezení. Změna funkčního využití pozemku z SM na BI tak není v souladu s deklarovanou koncepcí rozvoje obce v rozvojové oblasti OB5, odporuje požadavku na podporu bytové výstavby, nerespektuje skutečný charakter území a představuje neodůvodněné a nepřiměřené omezení možností využití pozemku. Takový zásah do vlastnického práva neobstojí v testu proporcionality, neboť není řádně odůvodněn, není nezbytný a je vůči navrhovateli nepřiměřený.

6. Navrhovatel dále namítal rozpor s urbanistickou koncepcí obce. Uvedl, že napadený územní plán charakterizuje Vejprnice jako sídlo s rostlou strukturou, rozvíjené podél historických komunikačních os. Dotčený pozemek leží přímo na jedné z těchto klíčových os, v území se souvislou a intenzivní zástavbou městského typu. Přestože okolí pozemku tvoří funkčně pestrý celek (bytové domy, občanská vybavenost a živnostenské provozy), zvolená regulace tento stav ignoruje. Vymezení pozemku výhradně jako plochy BI (bydlení individuální) je v přímém rozporu s deklarovanými prioritami územního plánu, kterými jsou rehabilitace zastavěného území a podpora funkční rozmanitosti. Namísto stabilizace a rozvoje stávajícího smíšeného prostředí dochází k neodůvodněnému omezování spektra jeho využití. Plochy BI neodpovídají charakteru tohoto intenzivně využívaného prostoru a brání logickému urbanistickému rozvoji.

7. Navrhovatel dále tvrdil zásah do legitimního očekávání. Uvedl, že předmětný pozemek byl nabyt přímo od obce, která je současně pořizovatelem napadeného územního plánu. Funkční využití SM bylo v době nabytí dotčeného pozemku rozhodujícím důvodem koupě. Následná změna provedená bez řádného označení a individuálního odůvodnění představuje zásah do legitimního očekávání vlastníka, který jednal v důvěře v platnou regulaci stanovenou samotnou obcí. Takový postup je v rozporu se zásadami právní jistoty a předvídatelnosti veřejné správy. Na pozemku již došlo k přípravě na novou výstavbu (oznámení obci Vejprnice o stavebních úpravách dotčeného pozemku, projekt vodovodní přípojky, projekt elektrické přípojky, úhrada přistaveného příkonu + vyvedení přípojky pro sousední RD, výstavba el. antoníčku pro předmětný pozemek a RD souseda, vybudována byla zasakovací jímka – drenáž, s obcí byly konzultovány terénní úpravy jak předmětného pozemku tak sousedního, obecního pozemku. Dne 2. 12. 2024, tedy před účinností napadeného územního plánu, byla zadána studie „Bytový dům“ u architektů. Dne 18. 12. 2025 byla vystavena faktura za architektonickou studii, jejíž další pokračování bylo v důsledku napadené regulace zastaveno. Obec jako prodávající vytvořila svým jednáním legitimní očekávání navrhovatele, že pozemek bude možné využít způsobem odpovídajícím tehdejší územně plánovací regulaci. Následná změna regulace bez transparentního vyznačení a bez individuálního odůvodnění je o to intenzivnějším zásahem do právní jistoty navrhovatele. Obec byla po celou dobu obeznámena s investičním záměrem navrhovatele a aktivně s ním komunikovala ohledně úprav a přípravy pozemku.

8. Závěrem návrhu navrhovatel shrnul důvody pro zrušení napadeného územního plánu takto:

- Porušení zásady transparentnosti: Z ÚP nebylo možné poznat, že se funkční využití mění.

- Rozpor textové a grafické části: Změna barvy/regulativu bez vyznačení plochy změn.

- Procesní pochybení: Neoznačení změny znemožnilo včasné uplatnění práv na podání námitek.

- Nepřiměřený zásah do vlastnického práva: Absence individuálního odůvodnění.

- Rozpor s koncepcí OB5: Porušení požadavku na podporu bytové výstavby.

- Zásah do legitimního očekávání vlastníka.

- Opatření obecné povahy je v napadené části nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

III.

Vyjádření odpůrkyně k návrhu

9. Odpůrkyně navrhla zamítnutí návrhu. Ve vyjádření k návrhu uvedla, že při pořízení a vydání napadeného územního plánu postupovala v mezích zákona, v rámci své samosprávné působnosti a bez libovůle, a proto nenaplnila podmínky pro zrušení napadené části opatření obecné povahy ve smyslu , (dále jen „“). Podle judikatury „úkolem soudu nemůže být určení, jak má být určité území využito; soud se tedy musí řídit při posuzování územního plánu zásadou zdrženlivosti. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. -73). Dále bylo opakovaně konstatováno, že „soudu proto nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito nebo zda je toto využití optimální“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2020, č.j. ).

10. K přezkoumatelnosti a srozumitelnosti napadeného územního plánu (textová a grafická část) odpůrkyně konstatovala, že navrhovatel tvrdí, že napadená část územního plánu je nepřezkoumatelná, neboť změna funkčního využití jeho pozemku z ploch SM – smíšené obytné – na plochy BI – bydlení individuální – nebyla v grafické části vyznačena jako plocha změn; pozemek není v žádném výkresu označen šrafováním, není veden jako zastavitelná plocha ani plocha přestavby a není opatřen kódem plochy změn. Dále uvádí, že v textové části napadeného územního plánu je deklarováno, že plochy s rozdílným způsobem využití a plochy změn jsou patrné z hlavního výkresu a pokrývají beze zbytku celé řešené území, avšak u jeho pozemku tomu tak podle něj není. Nejvyšší správní soud však konstantně judikuje, že na odůvodnění územního plánu nelze klást přehnané nároky: „Na odůvodnění územního plánu nelze klást přehnané nároky. Zdůvodnění jistě musí být logické a přesvědčivé (…), nicméně nutně zůstává spíše v obecné rovině a nemusí vysvětlovat regulaci samostatně u každého jednotlivého pozemku“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2011, č.j. -43). Tento závěr převzal např. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v rozsudku ze dne 14. 2. 2025, č.j. -83. Současně platí, že podrobnější a individuálnější odůvodnění konkrétní funkční plochy se vyžaduje primárně až v reakci na konkrétní námitku či připomínku. Nejvyšší správní soud dovodil, že „pořizovatel územního plánu je na základě podané námitky či připomínky zařazení určitého pozemku do určité funkční plochy podrobně odůvodnit (např. upřesnit, proč na určitém pozemku byla vymezena určitá funkční plocha, ačkoliv v sousedství byla vymezena jiná)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č.j. -169). Ústavní soud navíc vysvětlil, že text, grafická část a odůvodnění územního plánu tvoří z hlediska přezkumu nedílný celek: „V případě samotné změny územního plánu a jeho návrhu a odůvodnění se nejedná o dva samostatné (natož jakkoli vzájemně rozporné) dokumenty, neboť společně tvoří jediný celek“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2020, sp.zn. ). Samotná skutečnost, že dotčený pozemek byl v grafické části prezentován jako stavová plocha a nebyl zvlášť vymezen jako plocha změn, ještě neznamená nesrozumitelnost či vnitřní rozpor územního plánu. Nejvyšší správní soud naopak zdůraznil, že „kontinuita územního plánu neznamená, že koncepce územního plánu nemůže být měněna“ a že „požadavky (…) vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2024, č.j. , s odkazem na nález ÚS sp.zn. ). Není tedy pravda, že každá změna funkčního využití konkrétního pozemku musí být v grafice označena jako „plocha změn“ s vlastním indexem. Rozhodné je, zda je regulace jako celek srozumitelná, ucelená a zda z odůvodnění vyplývají obecné důvody koncepce. Požadavek navrhovatele, aby byl jeho pozemek v grafice označen podle jeho představy jako plocha přestavby či zastavitelná plocha, směřuje fakticky k nahrazení odborného a politického uvážení obce soudním rozhodnutím, což judikatura výslovně odmítá.

11. Odpůrkyně dále uvedla, že navrhovatel brojí proti tomu, že jeho pozemek byl napadeným územním plánem zařazen do plochy BI, tedy bydlení individuální, a nikoli do ploch smíšených obytných, což podle něj neodpovídá charakteru území a představuje neodůvodněné omezení. Nejvyšší správní soud však opakovaně zdůraznil, že mu „nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Soud může přezkoumávat pouze to, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem a zda jeho obsah je v souladu se zákonem“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, č.j. -42). Obdobně v rozsudku ze dne 2. 2. 2012, č.j. -100, Nejvyšší správní soud uvedl, že „výsledné funkční a prostorové uspořádání území musí vždy představovat rozumný kompromis a vyváženost mezi jednotlivými veřejnými a soukromými zájmy navzájem“, přičemž právě tento kompromis je výsledkem odpovědnosti zastupitelstva vůči občanům. V rozsudku ze dne 15. 3. 2018, č.j. -43, Nejvyšší správní soud k pátému kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy – testu proporcionality – výslovně konstatoval, že „správní soudy jsou při posuzování proporcionality územního plánu povinny postupovat spíše zdrženlivě“ a že „volba konkrétní podoby využití určitého území je výsledkem politické procedury v podobě schvalování územního plánu, nikoli soudního rozhodování“. Ústavní soud k tomu dodává, že zásahy do územní samosprávy jsou přípustné jen zcela výjimečně a soudy musí respektovat, že „za územní plánování a obecní samosprávu stíhá především politická odpovědnost, vyjma případů zjevných excesů a svévole, jichž se obecní samospráva nesmí dopustit nikdy“ (usnesení Ústavního soudu sp.zn. ). Volba obce zařadit předmětný pozemek do plochy BI tak představuje legitimní projev práva na samosprávu. Pouhá skutečnost, že navrhovatel preferuje intenzivnější využití formou bytového domu a považuje okolí za „území s vysokou mírou urbanizace“, nemůže vést k závěru o nezákonnosti či libovůli, pokud obec svou koncepci odůvodnila a respektovala zákonné mantinely.

12. K tvrzení navrhovatele, že změnou funkčního využití byl „přímo zkrácen na svých vlastnických právech, došlo k výraznému omezení možného využití pozemku a snížení jeho hodnoty“ a že došlo k zásahu do jeho legitimního očekávání, neboť pozemek nabyl přímo od obce v době, kdy byl zařazen v ploše SM, a na základě této regulace připravoval investiční záměr v podobě bytového domu, odpůrkyně uvedla, že judikatura opakovaně odmítá existenci subjektivního práva vlastníka na zachování určité územně plánovací regulace. Ústavní soud v usnesení ze dne 18. 3. 2010, sp.zn. , výslovně uvedl, že „na to, že určitá lokalita bude i do budoucna vymezena v územním plánu jako zastavitelná, a to v určitém režimu, není právní nárok“, a že pokud by bylo možné z územního plánu dovozovat legitimní očekávání vlastníků, byl by soudní přezkum územních plánů prakticky znemožněn. V usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp.zn. , Ústavní soud shrnul, že „na určitou podobu územního plánu či zařazení pozemku do určitého způsobu využití není právní nárok, stejně jako se nelze dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu, neboť ten se s ohledem na potřebu úpravy poměrů v území neustále vyvíjí“. Nejvyšší správní soud navíc rozlišuje legitimní očekávání spojené s individuálními správními akty a očekávání ve vztahu k územním plánům. V judikatuře (např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2018, č.j. -56 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, č.j. -44) bylo zdůrazněno, že původní územní rozhodnutí nezakládá legitimní očekávání na vydání jeho změny a že ani vymezení územní rezervy nezakládá právo vlastníka na budoucí identické využití. Ústavní soud v usnesení ze dne 29. 11. 2023, sp.zn. , k tomu doplnil, že „legitimní očekávání může podle rozhodovací praxe správních soudů založit až pravomocné územní nebo stavební rozhodnutí; ke vzniku legitimního očekávání nepostačuje ani uzavření plánovací smlouvy či jednání o této smlouvě“. Tím spíše je třeba uzavřít, že pouhý fakt, že pozemek byl v minulosti zařazen v ploše SM a byl od obce koupen právě z tohoto důvodu, legitimní očekávání ve smyslu ústavně zaručeného práva nezakládá. Ekonomické znehodnocení pozemku v důsledku změny regulace je v zásadě následkem obecně přípustného výkonu územně plánovací pravomoci. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k tomu konstatoval, že „atribut vlastnického práva spočívající ve zhodnocování předmětu vlastnictví nelze vykládat tak, že by se vlastník mohl domáhat takového zhodnocení na jiných osobách, včetně veřejné moci“ (rozsudek ze dne 20. 12. 2017, č.j. -159). Navrhovatel proto nemůže důvodně tvrdit, že by měl právně chráněné legitimní očekávání, že jeho pozemek zůstane i v novém územním plánu v režimu SM, ani že by obec nemohla – v rámci zákonných mantinelů – změnit územně plánovací koncepci.

13. K námitce, že změna z SM na BI představuje neodůvodněné a nepřiměřené omezení možností využití pozemku a že „takový zásah do vlastnického práva neobstojí v testu proporcionality, neboť není řádně odůvodněn, není nezbytný a je vůči navrhovateli nepřiměřený“, odpůrkyně uvedla, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č.j. -120, stanovil, že při přezkumu proporcionality zásahu do vlastnického práva je třeba posoudit zejména: 1. zda sledovaný cíl je legitimní a zákonný, 2. zda opatření umožňuje tohoto cíle dosáhnout, 3. zda je zásah nezbytný, 4. zda je činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, a 5. zda je činěn nediskriminačně a bez libovůle. V návaznosti na tento test Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2013, č.j. 1 Aos 3/2012-59, uvedl, že „ke každému zásahu do výkonu vlastnických práv, k němuž dochází v průběhu procesů územního plánování podle stavebního zákona, by měly existovat ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody, vycházející z konkrétních poměrů v daném území včetně jeho historie“. V rozsudku ze dne 15. 3. 2018, č.j. -43, pak výslovně zdůraznil, že „správní soudy jsou při posuzování proporcionality územního plánu povinny postupovat spíše zdrženlivě“. Územní plán Vejprnice, jak navrhovatel sám cituje, pracuje s koncepcí rozvojové oblasti Plzeň (OB5) a s požadavkem vymezit dostatek zastavitelných ploch pro rozvoj bytové výstavby a obslužných funkcí. Vymezení ploch BI v části obce, kde se nachází dopravní infrastruktura a stávající zástavba, sleduje legitimní cíle územního plánování – harmonické využití území, urbanistickou stabilitu a vyvážené rozmístění funkcí. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 10. 2008, č.j. -88, výslovně konstatoval, že „výsledné funkční a prostorové uspořádání území musí vždy představovat rozumný kompromis a vyváženost mezi jednotlivými veřejnými a soukromými zájmy navzájem“.

14. Zásah do vlastnického práva navrhovatele navíc není dle odpůrkyně intenzivní v tom smyslu, že by pozemek zbavoval možnosti racionálního využití. Funkční využití BI i nadále umožňuje individuální bydlení v rodinných domech; jde tedy o regulaci typu a intenzity zástavby, nikoli o zamezení jakékoli výstavby. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 6. 2020, č.j. -84, zdůraznil, že rozdíl mezi stabilizovanými plochami a plochami změn spočívá zejména v míře očekávané transformace, nikoli v absolutním vyloučení stavební činnosti. Z hlediska nediskriminačnosti a zákazu libovůle je významné, že navrhovatel konkrétně netvrdí ani nedokládá, že by jeho pozemek byl vymezen odlišně než jiné obdobné pozemky v obci bez rozumného důvodu. Nejvyšší správní soud přitom opakovaně konstatoval, že „bez toho, že by stěžovatel dostal na základě podané námitky či připomínky možnost provést konkrétní zdůvodnění určité odlišnosti, nemůže soud z pouhé existence této odlišnosti bez dalšího dovozovat libovůli či nerovné zacházení s vlastníky pozemků“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -43, citovaný v rozsudku KS Liberec č.j. -83). Za těchto okolností je zřejmé, že napadená regulace splňuje požadavky proporcionality: sleduje legitimní cíl, je vhodná k jeho dosažení, není zjevně nepřiměřená a není projevem diskriminace ani libovůle. Pouhá skutečnost, že navrhovatel plánoval ekonomicky výnosnější využití, nemůže vést k závěru o neústavnosti či nezákonnosti územního plánu.

15. K námitce, že změna z SM na BI je v rozporu s koncepcí Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje (OB5 – rozvoj bytové výstavby) a s urbanistickou koncepcí obce, která má podporovat funkční rozmanitost, odpůrkyně uvedla, že z citace napadeného územního plánu vyplývá, že ZÚR ukládají obci, aby v územních plánech „vymezila dostatek zastavitelných ploch pro rozvoj bytové výstavby a obslužných funkcí“. Tyto zásady však neznamenají, že každá konkrétní plocha, která byla v minulosti určena pro smíšené obytné využití, musí být zachována v režimu umožňujícím bytové domy. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. -103 připomněl, že „kontinuita územního plánu neznamená, že koncepce územního plánu nemůže být měněna“, a že podstatné je, aby se změny děly z racionálních důvodů, nikoli nahodile či svévolně. Obec může naplnit požadavek ZÚR tím, že bytovou výstavbu podpoří v jiných částech katastru, které urbanisticky lépe vyhovují intenzivnějšímu využití. Není povinna ponechat každou jednotlivou plochu v nejintenzivnějším režimu. Nejvyšší správní soud také opakovaně uvedl, že soud nemá za úkol posuzovat „optimálnost“ konkrétní varianty, ale pouze to, zda obec při tvorbě územního plánu překročila zákonné mantinely či se dopustila zjevné libovůle (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -42). Takový exces navrhovatel v projednávané věci neprokazuje; jeho argumentace představuje polemiku s odborným názorem pořizovatele na vhodné funkční uspořádání území, nikoli prokázání svévole.

16. Odpůrkyně uzavřela, že napadený územní plán byl pořízen a vydán zákonným způsobem, v mezích samosprávné působnosti obce a bez libovůle; napadená část územního plánu je přezkoumatelná a srozumitelná; rozdíl mezi textovou a grafickou částí, který navrhovatel namítá, nepředstavuje nesrozumitelnost ani rozpor ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu; změna funkčního využití dotčeného pozemku představuje přiměřený zásah do vlastnického práva, sledující legitimní cíle územního plánování, a obstojí v testu proporcionality podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. -120; navrhovatel nemá subjektivní právo na zachování předchozího zařazení pozemku do ploch SM, ani právně chráněné legitimní očekávání, že obec nebude měnit územně plánovací koncepci, jak výslovně plyne z usnesení Ústavního soudu sp.zn. a .

IV.

Replika navrhovatele

17. Navrhovatel na vyjádření odpůrkyně reagoval replikou. Uvedl, že se odpůrkyně nevypořádala s hlavním bodem, na němž je návrh založen. Odpůrkyně ve svém vyjádření rozsáhle argumentuje tím, že obec je oprávněna měnit územní plán a že vlastník pozemku nemá právní nárok na zachování původního funkčního využití svého pozemku. S tímto obecným právním názorem navrhovatel nepolemizuje. Návrh však na tomto tvrzení vůbec není postaven. Navrhovatel nikdy netvrdil, že obec nebyla oprávněna změnit funkční využití pozemku. Podstatou návrhu je tvrzení, že změna funkčního využití pozemku parc. č. X. v k. ú. V. nebyla v návrhu územního plánu graficky ani textově identifikovatelná způsobem, který by navrhovateli umožnil změnu rozpoznat a v zákonné lhůtě proti ní uplatnit námitky. Právě s tímto návrhovým bodem se odpůrkyně podle názoru navrhovatele věcně nevypořádala. Odpůrkyně uvádí, že není pravdou, že každá změna funkčního využití musí být v grafické části označena jako plocha změny. Navrhovatel však v návrhu netvrdí existenci obecné povinnosti vyplývající z právních předpisů. Namítá konkrétní rozpor mezi textovou a grafickou částí napadeného územního plánu. Z hlavního výkresu je zřejmé, že ostatní změnové plochy (např. P1, P2, P3 a P8) jsou graficky jednoznačně odlišeny, označeny příslušným indexem a odpovídajícím způsobem popsány v textové části územního plánu. Naproti tomu změna funkčního využití pozemku navrhovatele parc. č. X. nebyla graficky nijak odlišena ani označena. Na tuto skutečnost navrhovatel upozornil již v podaném návrhu a doložil ji grafickým porovnáním hlavního výkresu. Odpůrkyně však nevysvětluje, proč byla změna funkčního využití právě tohoto pozemku provedena odlišným způsobem než ostatní změny řešené v témže územním plánu.

18. Navrhovatel dále uvedl, že odpůrkyně podle jeho názoru zaměňuje otázku věcné správnosti přijaté regulace s otázkou zákonnosti postupu při pořizování územního plánu. Navrhovatel nerozporuje oprávnění obce přijmout novou urbanistickou koncepci. Namítá však, že změna funkčního využití jeho pozemku nebyla provedena transparentním způsobem, který by dotčenému vlastníkovi umožnil využít jeho procesních práv. Pokud navrhovatel nemohl z návrhu územního plánu objektivně zjistit, že právě jeho pozemek mění své funkční využití, nemohl proti této změně účinně uplatnit námitky. Právě z tohoto důvodu považuje navrhovatel napadenou část územního plánu za nepřezkoumatelnou.

19. Odpůrkyně dle navrhovatele ve svém vyjádření rovněž zlehčuje význam změny funkčního využití pozemku navrhovatele. Nejednalo se však pouze o změnu názvu funkční plochy. Podle regulace ploch SM je i podle napadeného územního plánu přípustné mimo jiné umístění bytových domů, administrativních budov, zařízení služeb, drobné výroby a dalších funkcí. Zařazením pozemku navrhovatele do ploch BI byla tato možnost podstatně omezena. Nejedná se tedy pouze o formální změnu označení funkční plochy, ale o významné omezení přípustného využití pozemku.

20. Navrhovatel uzavřel, že nadále setrvává na podaném návrhu. Má za to, že napadená část opatření obecné povahy je nepřezkoumatelná, neboť změna funkčního využití pozemku navrhovatele nebyla v návrhu územního plánu transparentně identifikována způsobem umožňujícím uplatnění procesních práv dotčeného vlastníka a odpůrkyně se s touto námitkou ve svém vyjádření věcně nevypořádala.

V.

Posouzení věci soudem

21. Vzhledem k tomu, že navrhovatel i odpůrkyně souhlasili s projednáním věci bez jednání a ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, rozhodl soud v souladu s o věci samé bez jednání.

22. V souladu s a soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

A.

23. Soud neshledal důvodnými námitky navrhovatele o „nemožnosti podat proti němu včasné námitky“.

24. Předně je třeba uvést, že opatření obecné povahy nebylo změnou dosavadního územního plánu, nýbrž územním plánem novým. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o změnu dosavadního územního plánu, nebylo třeba změny oproti dosavadnímu územnímu plánu v novém územním plánu jakkoli vyznačovat.

25. Vlastníkům dotčených pozemků byl předložen návrh územního plánu, a bylo na nich, aby se s jeho obsahem seznámili. Aby zjistili, v jaké ploše se jejich pozemky nacházejí a v případě nesouhlasu tento nesouhlas uplatnit prostřednictvím včasném podaných námitek.

26. Jak vyplývá z hlavního výkresu návrhu územního plánu, pozemek navrhovatele parc. č. X. leží v ploše znázorněné souvislou oranžovou barvou označenou písmeny BI. Z legendy hlavního výkresu pak vyplývá, že tato plocha je stabilizovanou plochou bydlení individuálního.

27. Je tedy naprosto nepochybné, že pokud by navrhovatel řádně nahlédl do návrhu územního plánu, okamžitě by zjistil, do jaké plochy je jeho pozemek zařazen. Tedy do stabilizované plochy BI a nikoli do plochy SM.

28. Navrhovateli tedy nic nebránilo v tom, aby proti navrženému řešení vznesl včasné námitky. To však neučinil.

29. Na tomto místě je vhodné upozornit na to, že nepodání včasných námitek má zásadní dopad na následný soudní přezkum návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 6. 2023, č.j. -34, krom jiného uvedl, že při přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality „se posuzuje, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů). V neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu; viz rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. ‑98 či nověji např. rozsudek NSS soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. ‑36).“.

31. Nejvyšší správní soud dále uvedl: „Jak však současně plyne z ustálené judikatury NSS, proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl‑li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy. Pokud účastník mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti připravovanému řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže NSS bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili. Řízení před soudem totiž není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu (viz rozsudky NSS č. j. ‑43, ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010‑247, a ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013‑29, ze dne 30. 3. 2016, č. j. ‑53, nebo ze dne 26. 10. 2016, č. j. ‑35).“

32. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „navrhovatelům sice pasivita v průběhu pořizování opatření obecné povahy (procesně) nebrání podat návrh na jeho zrušení, tj. nemůže být důvodem nepřípustnosti návrhu, má však v zásadě rozhodující vliv na (věcný) výsledek řízení o návrhu, a to právě takový, že jejich návrh musí být zamítnut, je‑li napadána toliko proporcionalita opatření. Jak upřesnila navazující judikatura NSS, výjimkou z tohoto pravidla je pouze situace zcela závažného zásahu do vlastnického práva, která musela být pořizovateli opatření obecné povahy známa. NSS konkrétně v rozsudku ze dne 26. 10. 2016, č. j. ‑35, konstatoval, že soud se dříve neuplatněnou námitkou nepřiměřenosti zásahu do práv vlastníka zabývá „jen v případech, kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí [podtržení doplněno NSS]“ (obdobně též rozsudek ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Aos 6/2013‑55, či nověji rozsudek ze dne 31. 1. 2023, č. j. ‑34).“.

33. Pokud tedy chtěl být navrhovatel s návrhem na zrušení opatření obecné povahy, při své pasivitě v průběhu jeho projednání, úspěšný, musel by v soudním řízení tvrdit a prokázat, že v neprospěch jeho pozemku došlo ke „zjevnému zásahu dosahujícímu značné intenzity, blížící se jeho vyvlastnění“.

34. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nic takového netvrdil ani neprokázal, nemohl být se svým návrhem úspěšný. Zde lze odkázat zejména na bod IX. návrhu, kde spatřoval nepřiměřený zásah do vlastnického práva z důvodu absence individuálního posouzení, kterého se ale navrhovateli nemohlo dostat, neboť v průběhu projednání územního plánu neuplatnil žádné námitky. A dále pak na závěr bodu VI. návrhu, kde shrnul, že zásah neobstojí v testu proporcionality, neboť není řádně odůvodněn, není nezbytný a je vůči navrhovateli nepřiměřený. Přitom individuální odůvodnění zde být nemohlo pro pasivitu navrhovatele a nezbytnost a nepřiměřenost, kterou navrhovatel spatřoval toliko ve vhodnosti původního řešení, neprokazují existenci zásahu srovnatelného s vyvlastněním pozemku.

B.

35. K dílčím námitkám navrhovatele je pak nutné uvést následující.

36. Mezi textovou a grafickou částí není rozpor. Dotčený pozemek je v hlavním výkresu vyznačen jako součást stabilizované plochy bydlení individuálního. Vzhledem k tomu, že v textové části není nikde uvedeno, že by měl být součástí plochy změn, nemůže být jeho neoznačení indexem ani rastrem s čímkoli v rozporu. Pokud navrhovateli v opatření obecné povahy chybí neuvedení důvodu změny regulace právě jeho pozemku, je tomu tak proto, že individuálního vysvětlení by se navrhovateli dostalo, pokud by uplatnil včasné námitky, což však bezdůvodně neučinil.

37. Ustanovení Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje o tom, že v územních plánech vymezit dostatek zastavitelných ploch, je ustanovením, které nemá vůbec žádný bezprostřední vztah k pozemku navrhovatele. Rozhodně nezakazuje převést konkrétní pozemek z plochy SM do plochy BI. Vymezení dostatku zastavitelných ploch pro rozvoj bytové výstavby je třeba posuzovat podle celkového rozsahu a skladby ploch vymezených územním plánem, nikoli izolovaným porovnáním stavebního potenciálu jednoho pozemku v plochách SM a BI. Pozemek navrhovatele navíc nebyl z funkce bydlení vyňat. Plocha BI je určena pro bydlení v rodinných domech. Územní plán současně vymezuje řadu ploch přestavby a zastavitelných ploch pro individuální bydlení, plochy přestavby P8 a P9 pro smíšené obytné městské využití a zejména zastavitelnou plochu Z4 v lokalitě Plzeňská, určenou pro smíšené obytné využití s předpokládanou kapacitou 90 bytových jednotek. Navrhovatel přitom neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že celková nabídka těchto ploch je pro rozvoj obce nedostatečná. Zúžení stavebního potenciálu jednoho pozemku rozpor s citovaným ustanovením zásad nedokládá.

38. Pokud jde o námitky přiměřenosti, v nich navrhovatel spatřoval toliko vhodnost původního řešení, které opřel o několik tvrzených místních podmínek. To je však při pasivitě navrhovatele zcela nedostatečné. Dlužno doplnit, že ani uváděné místní podmínky nesvědčí o iracionalitě zvoleného řešení. Blízkost veřejné dopravy, hlavní komunikace, obslužných provozů a bytových domů může představovat racionální argument ve prospěch smíšeného či intenzivnějšího obytného využití. Neznamená však, že právě takové řešení je jediným zákonně přípustným výsledkem územního plánování. Dotčený pozemek je součástí plochy, v níž se nachází zástavba rodinných domů a který územní plán vymezil jako plochu BI, zatímco soubor bytových domů se nachází na opačné straně Plzeňské ulice. Vymezení rozdílného charakteru zástavby po obou stranách této komunikace nelze bez dalšího považovat za nelogické nebo svévolné. Úkolem soudu není určit urbanisticky optimální využití pozemku ani zvolit mezi několika odborně obhajitelnými variantami, nýbrž korigovat řešení, které by vybočovalo z mezí zákonnosti a bylo ve vztahu k právům vlastníka zjevně nepřiměřené. Takové vybočení ani z tvrzených místních podmínek nevyplývá.

39. Opatření obecné povahy není ani v rozporu s urbanistickou koncepcí obce. Z navrhovatelem zmíněných obecných východisek nevyplývá požadavek, aby každý pozemek ležící při historické komunikaci byl zařazen do plochy SM nebo aby na něm bylo přípustné umisťovat bytové domy. Konstatování, že se obytné soubory rozvíjejí podél historicky založené komunikační sítě, především popisuje vznik a prostorovou strukturu sídla. Dotčený pozemek přitom i po zařazení do plochy BI zůstává určen k obytnému využití při této komunikační ose. V rozporu s napadenou regulací není ani deklarovaná priorita regenerace urbanistické struktury a využívání proluk ve stávající zástavbě, neboť funkce BI zastavění dosud volného pozemku rodinným domem umožňuje. Rovněž požadavek funkční rozmanitosti nelze vztahovat ke každému jednotlivému pozemku, nýbrž k uspořádání sídla nebo jeho širší části jako celku. Územní plán této rozmanitosti dosahuje vymezením ploch bydlení individuálního i hromadného, ploch smíšených obytných, občanského vybavení, služeb a dalších funkcí. V konkrétním území je dotčený pozemek na severní straně Plzeňské ulice začleněn do bloku převážně individuální obytné zástavby vymezeného jako BI, zatímco na opačné straně komunikace se nacházejí plochy bydlení hromadného a v širším okolí také plocha smíšeného obytného využití. Takové rozvržení jednotlivých funkcí není v rozporu s urbanistickou koncepcí, ale představuje její konkrétní prostorové provedení. Navrhovatel pouze předkládá vlastní představu, podle níž by místním podmínkám lépe odpovídalo intenzivnější smíšené využití. Existence jiné urbanisticky představitelné varianty však neprokazuje vnitřní rozpornost ani nezákonnost řešení zvoleného odpůrcem.

40. Princip legitimního očekávání nelze v územním plánování vykládat jako právo vlastníka na zachování dosavadního funkčního využití pozemku. Územní plán je nástrojem regulace budoucího rozvoje území a musí být možné jej měnit v reakci na vývoj území, potřeby obce a nové urbanistické záměry. Samotné vlastnictví pozemku ani skutečnost, že dosavadní územní plán připouštěl určitý způsob jeho využití, proto nezakládají právo na to, aby stejná regulace zůstala zachována i v územním plánu novém. Opačný závěr by v podstatě znemožňoval přijmout nový územní plán vždy, když by některý vlastník na základě dosavadní regulace zamýšlel v budoucnu realizovat stavební záměr. Legitimní očekávání může být významné zejména tehdy, pokud již bylo využití pozemku konkretizováno pravomocným územním rozhodnutím nebo jiným individuálním veřejnoprávním titulem, případně pokud orgán veřejné moci poskytl vlastníkovi konkrétní, jednoznačné a dostatečně určité ujištění. Navrhovatel však žádným takovým aktem nedisponoval. Netvrdí ani, že by o povolení bytového domu požádal nebo že by ohledně tohoto záměru bylo vedeno příslušné správní řízení. Odlišný závěr nezakládá ani skutečnost, že navrhovatel nabyl pozemek od samotné obce. Odpůrce prodejem pozemku nemohl předem vyloučit výkon své působnosti ani se zavázat, že zastupitelstvo v budoucnu zachová konkrétní územně plánovací regulaci. Navrhovatel ostatně netvrdí, že by kupní smlouva obsahovala ujednání zaručující možnost výstavby bytového domu nebo řešící následky případné změny územního plánu. Jestliže pro něj bylo zachování možnosti smíšeného obytného využití rozhodující hospodářskou podmínkou koupě, mohl tomuto předpokladu dát odpovídající soukromoprávní význam, například jej promítnout do podmínek kupní smlouvy, kupní ceny nebo ujednání o následcích změny regulace. Ani takové ujednání by sice nemohlo závazně určit obsah budoucího územního plánu, mohlo by však mezi smluvními stranami rozdělit ekonomické riziko jeho změny. Legitimní očekávání nezaložily ani navrhovatelem popsané přípravné práce. Projekty vodovodní a elektrické přípojky, úhrada rezervovaného příkonu, vybudování přípojkové skříně, zasakovací jímky, drenáže a terénní úpravy nevypovídají o tom, že na pozemku měl být povolen právě bytový dům. Převážná část těchto opatření je využitelná rovněž pro stavbu rodinného domu, kterou plocha BI připouští. Ani vědomost obce o jejich provádění nebo jejich faktická konzultace nepředstavují příslib zachování plochy SM. Navrhovatel neoznačil žádné konkrétní prohlášení příslušného orgánu odpůrce, z něhož by mohl důvodně dovodit, že nový územní plán jeho pozemek ponechá ve smíšené obytné ploše. Významná je rovněž časová posloupnost. Veřejné projednání návrhu nového územního plánu proběhlo již dne 29. 4. 2024, zatímco zpracování architektonické studie „Bytový dům“ bylo podle navrhovatele zadáno až dne 2. 12. 2024, tedy v době, kdy proces pořizování nového územního plánu již probíhal a návrh regulace byl veřejně dostupný. Faktura za architektonickou studii byla navíc vystavena až dne 18. 12. 2025, tedy po nabytí účinnosti napadeného územního plánu. Náklady vynaložené v této fázi proto nelze považovat za investice učiněné v důvěře v neměnnost dosavadní regulace, kterou by odpůrce svým postupem sám vyvolal.

VI.

Rozhodnutí soudu

41. Vzhledem k tomu, že návrh nebyl důvodný, soud jej v souladu s věta druhá zamítl.

VII.

Odůvodnění neprovedení důkazů

42. Soud nerozhodl na základě dalších důkazů, neboť toho nebylo třeba k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti návrhu.

VIII.

Náklady řízení

43. Podle nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.

44. Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je odpůrkyně, neboť návrh navrhovatele byl zamítnut. Přesto soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť odpůrkyně právo na náhradu nákladů řízení neuplatnila (a náklady řízení nespecifikovala), a to přesto, že byla soudem ve výzvě a poučení ze dne 5. 6. 2026, č.j. -67, vyzvána, aby bude-li souhlasit s rozhodnutím o věci samé bez jednání sdělila ve stanovené lhůtě soudu, zda pro případ úspěchu ve věci bude uplatňovat právo na náhradu nákladů řízení a důvodně vynaložené náklady specifikovala, nebo zda se tohoto práva vzdává.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 24. srpna 2026

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.