Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 A 24/2026 - 28

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci

žalobce: O. M., narozený X

bytem X

zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem

sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve správním řízení sp. zn. OAM-0355947/DO-2026

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která mu bude z účtu Krajského soudu v Praze vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podle a násl. , (dále jen „“), podanou dne 31. 7. 2026, domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o jeho žádosti o udělení dočasné ochrany. Tvrdí, že žalovaný mu jeho žádost ze dne 18. 2. 2026 nejprve vrátil jako nepřijatelnou. V reakci na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2026, č. j. -27, žalovaný usnesením ze dne 30. 4. 2026 zrušil své sdělení, jímž konstatoval nepřijatelnost žádosti. Od té doby žalovanému dle názoru žalobce běžela šedesátidenní lhůta k vydání rozhodnutí. Protože žalovaný o žádosti v této lhůtě nerozhodl, podal žalobce dne 1. 7. 2026 ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) podnět na přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného, čemuž Komise dne 28. 7. 2026 vyhověla a přikázala žalovanému, aby ve lhůtě 60 dnů od doručení opatření vydal rozhodnutí o žádosti. Žalobce je nicméně přesvědčen o tom, že opatření Komise mu neposkytuje adekvátní ochranu před nečinností žalovaného. Poukazuje přitom na to, že zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaného již byla překročena o více než měsíc, neboť standardní lhůta žalovanému uplynula 29. 6. 2026. Žalobce byl žalovaným jen jednou požádán o upřesnění svého zastoupení, a to přípisem ze dne 16. 4. 2026, přičemž jej žalovaný nevyrozuměl o žádných dalších skutečnostech, které by komplikovaly projednání jeho žádosti. Komise přesto stanovila žalovanému lhůtu 60 dnů k vydání rozhodnutí, čímž mu de facto zdvojnásobila zákonnou lhůtu. Takovou lhůtu má žalobce za nepřiměřeně dlouhou, a proto má za to, že opatření Komise neplní svůj účel (což žalobce opírá o citace judikatury správních soudů). Z důvodu bezvýsledného vyčerpání prostředků sloužících k ochraně proti nečinnosti ve správním řízení se žalobce obrátil na soud.

2. Podáním ze dne 6. 8. 2026 vzal žalobce žalobu zcela zpět s odůvodněním, že tak činí pro pozdější chování žalovaného ve smyslu Žalovaný totiž po podání žaloby vyhověl žalobcově žádosti, dne 3. 8. 2026 mu doručil výzvu k převzetí rozhodnutí a dne 6. 8. 2026 vydal rozhodnutí ve formě vízového štítku. Žalobce navrhl, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla důvodná. Dodává, že bylo-li jedinou překážkou pro vydání rozhodnutí vypravení výzvy k jeho převzetí, pak byla lhůta určená opatřením Komise nepřiměřeně dlouhá. Protože výzva k převzetí rozhodnutí byla žalobci doručena jen o 4 dny později, je evidentní, že žalobcova žádost netrpěla vadami, pro které by o ní nemohlo být rozhodnuto. Ke skutečnosti, že žalobu v této věci podal pouhý den poté, co mu bylo doručeno opatření Komise, žalobce uvádí, že nemohl spoléhat na to, že žalovaný nebude v Komisí stanovené nepřiměřeně dlouhé lhůtě dále nečinný.

3. Žalovaný s argumentací žalobce nesouhlasí a navrhuje, aby soud řízení zastavil v důsledku zpětvzetí žaloby s tím, že žádnému z účastníků nepřizná právo na náhradu nákladů řízení. Předně zdůrazňuje, že žaloba byla podána předčasně v době běžící lhůty dle opatření Komise. Žalovaný nerozhodoval pod tlakem žaloby, ale zcela nezávisle na ní. Povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo žalobci uděleno již dne 30. 7. 2026 a téhož dne byla zástupci žalobce zaslána na vědomí výzva k převzetí rozhodnutí. K doručení tohoto podání došlo až dne 3. 8. 2026, avšak žalovanému nemůže jít k tíži, že si zástupce žalobce před podáním žaloby nezkontroloval obsah své datové schránky. Žalobce tedy žalobu nevzal zpět pro pozdější chování žalovaného, nýbrž spíše pro unáhlenost a předčasné podání žaloby. Žalovaný o věci nerozhodl až po podání žaloby, a navíc rozhodl v řádné lhůtě, kterou stanovilo opatření Komise. Mezi podáním žaloby a chováním žalovaného neexistuje příčinná souvislost. Prostředky ochrany proti nečinnosti správního orgánu nebyly dle názoru žalovaného v tomto případě bezvýsledně vyčerpány.

4. Podle soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

5. Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby, byl jednoznačný a nevzbuzoval žádné pochybnosti, rozhodl soud v souladu s dispoziční zásadou a s prostřednictvím I. výroku tohoto usnesení o zastavení řízení.

6. Soud dále posuzoval, zda má žalobce právo na náhradu nákladů řízení.

7. Podle žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení, ledaže se navrhovatel tohoto práva v zájmu uspokojení vzdal.

8. Při rozhodování, zda v řízení o ochraně před nečinností správního orgánu mají být žalobci přiznány náklady řízení, je nutno vycházet z obecné premisy, že odpadne-li po podání žaloby důvod jejího podání tím, že žalovaný ukončí svou nečinnost vydáním rozhodnutí či osvědčení (v důsledku čehož je žaloba vzata zpět a řízení zastaveno), má žalobce právo na náhradu nákladů řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2017, č. j. -36). Shodně se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. , v němž uvedl, že pokud žalobce opodstatněně (tzn. přípustně a důvodně) brojí proti nečinnosti správního orgánu, který ji následně ukončí vydáním rozhodnutí, pročež vezme žalobce svoji žalobu zpět, náleží mu právo na náhradu nákladů soudního řízení.

9. Komentářová literatura dále vysvětluje, že „[m]ezi chováním odpůrce a zpětvzetím návrhu na zahájení řízení musí být příčinná souvislost. V této souvislosti se hodnotí nejen to, zda v důsledku chování odpůrce po podání návrhu na zahájení řízení nastal stav, který navrhovatel podáním návrhu sledoval, nýbrž i to, zda návrh byl v okamžiku zahájení řízení důvodný. Hodnotí se přitom nejen splnění podmínek soudního řízení, ale i věcná důvodnost návrhu. Toto hodnocení se provádí pouze za účelem posouzení vzniku nároku na náhradu nákladů řízení, nikoliv pro rozhodnutí ve věci samé, tudíž se v podstatě omezuje jen na posouzení, zda návrh nebyl zjevně nedůvodný. Není postačující, že odpůrce učinil úkon, v jehož důsledku byl nastolen stav požadovaný návrhem na zahájení řízení, jestliže samotný návrh vznik takového stavu neopodstatňoval (srov. nálezy a ).“ (viz Kühn, Z., Kocourek. T. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k ).

10. Soud proto v této věci pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve posuzoval, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Dále posuzoval, zda žaloba nebyla zjevně nedůvodná. S ohledem na žalobní argumentaci se soud zvláště zaměřil na to, zda lhůta, kterou Komise stanovila žalovanému ve svém opatření proti nečinnosti k vydání rozhodnutí nebyla s ohledem na okolnosti věci nepřiměřeně dlouhá. Dle ustálené judikatury totiž platí, že za bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti ve smyslu , je třeba považovat i situaci, kdy nadřízený orgán sice vyhoví žádosti o vydání opatření proti nečinnosti a konstatuje nečinnost žalovaného, ale stanoví mu tak dlouhou lhůtu k nápravě, tj. k vydání rozhodnutí, že po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby vyčkával s podáním nečinnostní žaloby na její uplynutí (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. -35, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, č. j. -54).

11. Z obsahu správního spisu je zjistitelné, že žalobce podal k žalovanému dne 18. 2. 2026 žádost o udělení dočasné ochrany, kterou mu žalovaný nejprve vrátil jako nepřijatelnou. Na základě rozsudku Městského soudu v Praze však žalovaný své prvotní sdělení o nepřijatelnosti žádosti zrušil, a to usnesením ze dne 30. 4. 2026. Mezi účastníky není sporu o tom, že účinky tohoto usnesení nastaly již v okamžiku jeho vydání (a potvrzuje to též opatření Komise), pročež žalovanému běžela zákonná, nejdéle šedesátidenní lhůta k vydání rozhodnutí dle věty druhé , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „“) již ode dne 30. 4. 2026 a uplynula dne 29. 6. 2026. Protože žalovaný v této lhůtě nevydal rozhodnutí, přikázala mu Komise opatřením ze dne 28. 7. 2026, aby „do 60 dnů od doručení tohoto opatření proti nečinnosti vydal rozhodnutí ve věci řízení o žádosti o udělení dočasné ochrany na území České republiky“, což zdůvodnila pouze tím, že žalovaný nedodržel zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Dle nesporného tvrzení účastníků bylo opatření Komise doručeno žalobci dne 30. 7. 2026. Žalovaný ještě dne 30. 7. 2026 učinil do spisu záznam o udělení dočasné ochrany žalobci a odeslal zástupci žalobce výzvu, aby si žalobce do 10 dnů po převzetí této výzvy převzal rozhodnutí o žádosti o udělení dočasné ochrany. Ve výzvě žalobce poučil o tom, že nedostaví-li se bez vážných důvodů, nebude mu dočasná ochrana udělena. Tato výzva byla zástupci žalobce dodána do datové schránky dne 30. 7. 2026 a doručena byla dne 3. 8. 2026. K vyznačení vízového štítku došlo 5. 8. 2026.

12. Soud předně konstatuje, že okolnosti plynoucí z předloženého správního spisu neodůvodňují stanovení šedesátidenní lhůty pro vydání rozhodnutí, tj. stejně dlouhé lhůty, jakou zákon dává žalovanému k realizaci celého správního řízení ve zvlášť složitých případech. Komise důvody pro určení takto dlouhé lhůty nijak neodůvodnila. Obecně vzato tedy lze konstatovat, že Komise neposkytla žalobci svým opatřením adekvátní ochranu, a proto po něm nebylo možné spravedlivě požadovat, aby vyčkával s podáním nečinnostní žaloby až na uplynutí lhůty dle opatření Komise. Žaloba proto byla přípustná, neboť ke dni 31. 7. 2026, kdy žalobce podal žalobu, žalovaný o věci meritorně ještě nerozhodl (k tomu viz níže).

13. Dle se udělení dočasné ochrany vyznačuje cizinci do cestovního dokladu vízovým štítkem s dobou platnosti do 31. března následujícího kalendářního roku. Nelze-li s ohledem na místní podmínky udělení dočasné ochrany vyznačit formou vízového štítku, lze učinit záznam o udělení dočasné ochrany do cestovního dokladu nebo mimo něj.

14. Žaloba byla ke dni jejího podání též důvodná. Žalovaný dne 30. 7. 2026, tj. zcela nezávisle na podání správní žaloby, sice učinil záznam do spisu o tom, že se žalobci udělí dočasná ochrana, avšak takový záznam v daném případě nelze považovat za vydání konečného rozhodnutí o žalobcově žádosti. Tím bylo až vyznačení vízového štítku do cestovního dokladu žalobce, k čemuž došlo dne 5. 8. 2026. Právě z toho, že žalovaný v den, kdy učinil záznam o udělení dočasné ochrany do spisu, zaslal žalobci prostřednictvím zástupce též výzvu k převzetí rozhodnutí (tj. k vyznačení vízového štítku), a že žalobci následně vízový štítek vyznačil, je totiž zřejmé, že v daném případě nešlo o situaci předpokládanou v druhé větě , neboť udělení dočasné ochrany bylo možné formou vízového štítku vyznačit. Učinění záznamu o udělení dočasné ochrany tedy v tomto případě bylo toliko interním úkonem žalovaného, nikoli konečným rozhodnutím ve věci. Lze proto konstatovat, že žalovaný vydal rozhodnutí o žalobcově žádosti ve smyslu až po podání žaloby, neboť tak neučinil již 30. 7. 2026, jak tvrdí ve svém vyjádření, ale až 5. 8. 2026. Tomu v zásadě odpovídá i jím předložený výpis z cizineckého informačního systému, kde je u pobytového oprávnění žalobce (dočasné ochrany) uvedeno, že je platné od 5. 8. 2026 do 31. 3. 2027. Pro posouzení důvodnosti podané nečinnostní žaloby přitom není rozhodující, že podání žaloby přímo nevyvolalo vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti. Podstatné je, že žalovaný vydal meritorní rozhodnutí až po podání žaloby, tedy žaloba v okamžiku jejího podání byla důvodná.

15. Soud ovšem navzdory přípustnosti a důvodnosti nečinnostní žaloby shledal, že není namístě žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení, čemuž odpovídá II. výrok tohoto usnesení. Soud totiž dospěl k závěru, že jsou zde ve smyslu důvody zvláštního zřetele hodné, pro které se náhrada nákladů řízení žalobci výjimečně nepřizná. Takové důvody soud spatřuje v tom, že žalobce měl již ke dni podání nečinnostní žaloby ve své dispozici (resp. v dispozici svého zástupce) výzvu žalovaného k převzetí rozhodnutí o jeho žádosti. Ode dne, kdy žalovaný odeslal žalobci výzvu k převzetí rozhodnutí, tak již bylo na jeho vůli nezávislé, kdy přesně dojde k vydání rozhodnutí dle věty první , neboť pak již žalovaný nemohl ovlivnit, kdy si zástupce žalobce vyzvedne ze své datové schránky tuto výzvu a kdy se žalobce dostaví k žalovanému k vyznačení vízového štítku do cestovního dokladu. Navíc, vzhledem k tomu, že z datové schránky zástupce žalobce byla dne 31. 7. 2026 odeslána nečinnostní žaloba v této věci a stalo se tak v době, kdy byla do téže datové schránky již dodána výzva žalovaného z předešlého dne k převzetí rozhodnutí ve věci žalobce (třebaže ještě nebyla doručena, neboť se dne 31. 7. 2026 podle všeho do datové schránky nepřihlásila oprávněná osoba ve smyslu , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), mohl si být zástupce žalobce již v době podání nečinnostní žaloby vědom toho, že jde ve své podstatě o nadbytečný úkon, který je činěn jen pro náhradu nákladů řízení.

16. Prostřednictvím III. výroku tohoto usnesení soud žalobci podle věty první , o soudních poplatcích, vrací část zaplaceného soudního poplatku sníženého o 1 000 Kč, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci. Soudní poplatek bude žalobci vrácen ve lhůtě plynoucí z téhož zákona.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele ( ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 24. srpna 2026

Mgr. Marcela Uhříčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.