Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 A 38/2025 - 63

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Jana Šmakala ve věci

žalobce:

M. N.

zastoupen advokátem Mgr. Adamem Hefnerem, sídlem Koželužská 3034/1, Plzeň

proti

žalované:

Západočeská univerzita v Plzni, sídlem Univerzitní 2732/8, Plzeň

o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 10. 6. 2025, č.j. ZCU 040510/2025,

takto:

I.

Žaloba se z a m í t á.

II.

Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 7. 2025 domáhal zrušení rozhodnutí rektora žalované ze dne 10. 6. 2025, č.j. ZCU 040510/2025 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni ze dne 14. 4. 2025, č.j. ZCU 025169/2025 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobci vyměřen poplatek za delší dobu studia ve výši 29 028 Kč se splatností dne 1. 8. 2025.

II.

Žaloba

2. Žalobce namítal účelovou pasivitu žalované při ukončení žalobcova studia. Uvedl, že rozhodnutím žalované ze dne 10. 3. 2025, č.j. ZCU 015080/2025 (dále též jen „Rozhodnutí o ukončení studia“), bylo rozhodnuto o tom, že se studium žalobce ukončuje. Ačkoliv bylo předmětné rozhodnutí vydáno již 10. 3. 2025, tak k samotnému odeslání došlo až 28. 3. 2025, tedy necelé tři týdny poté, co žalovaná předmětné rozhodnutí vydala. Pro vznik poplatkové povinnosti je nezbytné, aby student překonal celkovou dobu studia, která v případě žalobce, jeho studijní historie a v rozhodném období studovaného studijního oboru, činila 1095 dní. Celková doba studia v době trvání 1095 dní připadala na den 5. 4. 2025. S ohledem na to, že žalovaná evidentně obstruovala při odeslání (a tedy i doručení) Rozhodnutí o ukončení studia, uměle a účelově prodlužovala počátek běhu odvolací lhůty proti Rozhodnutí o ukončení studia a tím tak oddalovala právní moc ukončení studia žalobce. Došlo-li by stran žalované k odeslání Rozhodnutí o ukončení studia téhož dne, kdy došlo k jeho vydání, případně dne následujícího, tak by s největší pravděpodobní došlo k uplynutí odvolací lhůty (a tedy nabytí právní moci Rozhodnutí o ukončení studia), aniž by byl žalobce nucen nějaké procesní aktivity ve smyslu vzdání se práva na odvolání. V projednávané věci bylo Rozhodnutí o ukončení studia odesláno dne 28. 3. 2025 a doručeno až 1. 4. 2025. Žalobce, právní laik, tak měl fakticky pouze 4 dny na to, aby se ze své vlastní iniciativy vzdal práva na podání odvolání a tím docílil právní moci Rozhodnutí o ukončení studia. Takovouto procesní agilitu nicméně nelze po účastníku správního řízení objektivně vyžadovat. Lhůta v době trvání 15 dnů má nějaký význam a má účastníku správního řízení dopřát dostatečný časový prostor pro to, aby zvážil všechny své procesní možnosti, případně aby si zajistil právní pomoc. Výše popsaným chybným postupem žalovaná nicméně tento zákonem daný prostor žalobci fakticky zkrátila na pouhé 4 dny. Žalovaná tímto postupem porušila základní správně právní zásady plynoucí z § 2 odst. 4, § 4 odst. 3, § 6 odst. 1 atd.

3. Žalobce dále uvedl, že účelovost jednání žalované budiž zvýrazněna i tím, že Rozhodnutí o ukončení studia bylo žalobci doručováno prostřednictvím služeb České pošty, ačkoliv žalobce je držitelem datové schránky. Tímto postupem žalované došlo k porušení , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dle kterého umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.

4. V návaznosti na výše uvedené došlo současně k dalšímu umělému a účelovému prodloužení doby doručování Rozhodnutí o ukončení studia do dispozice žalobce. Bylo-li by žalobci doručováno prostřednictvím datové schránky je vhodné se domnívat, že tento by se s obsahem datové schránky seznámil obratem, tedy tak jako učinil např. při doručování rozhodnutí rektora o odvolání ze dne 10. 6. 2025, které bylo odesláno 11. 6. 2025 v 14:02 a doručeno za 17 minut v 14:29. Je zcela evidentní, že žalobce je při správě svých záležitostí zodpovědný a datovou schránku aktivně obsluhuje.

5. Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že odvoláním proti prvoinstančnímu rozhodnutí navrhoval, aby odvolací orgán (rektor) (i) přehodnotil prvoinstanční rozhodnutí a případně, aby (ii) prominul vznik poplatkové povinnosti žalobci. Žalobce v rámci odvolání uvedl, že byl v dobré víře, že mu poplatková povinnost nevznikne, neboť při přihlášení do portálu nebyla tato informace nijak zveřejněna. Žalobce si v průběhu studia pořídil tzv. screenshot obrazovky, z něhož je patrné, že v kolonce, kde by měla být zveřejněna hrozba vzniku poplatkové povinnosti, tak žádné takové upozornění není. Žalobce pro srovnání dokládá screenshot z informačním portálu Univerzity Pardubice, kde je vznik poplatkové povinnosti přehledně zobrazen. Za zmínku rovněž stojí, že žalovaná i Univerzita Pardubice používají totožný informační systém. S výše uvedenou námitkou se rektor žalované nijak nevypořádal, toliko tuto lakonicky přešel s poukazem na skutečnost, že „studentovi je [informace] dostupná po přihlášení do portálu“, což jak žalobce výše dokládá není v souladu se skutečností. Stran žádosti o prominutí poplatkové povinnosti podle , o vysokých školách (dále jen „“) rektor bez dalšího uvedl, že neshledal důvody pro prominutí poplatku, a to bez dalšího odůvodnění či vysvětlení. Rektor je při rozhodování o prominutí povinen vždy jasně a srozumitelně odůvodnit, proč a na základě čeho dospěl k závěru, že podmínky pro prominutí poplatkové povinnosti byly či nebyly splněny. „Při využití těchto specifických oprávnění rektora je třeba respektovat zásadu legitimního očekávání, tedy aby při rozhodování o skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly a aby rozhodnutí rektor vždy řádně odůvodnil. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání je třeba vždy představit konkrétní důvody, které vedly k prominutí či neprominutí poplatku, nebo snížení vyměřené částky a vysvětlit, proč je stanovena v dané výši. Jen v takovém případě je možné posoudit, zda rektor postupoval předvídatelně a nediskriminačně, zda se neodchýlil od interních aktů a zda byla situace studenta dostatečně individuálně posouzena (srov. například NSS ). Nedodržení tohoto pravidla vede k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.“ (viz , 1. vydání, 2025: J. Jurníková) Rektor své rozhodování zatížil vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu , (dále jen „“), případně pak ve smyslu „vady řízení“ dle

III.

Vyjádření žalované k žalobě

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě k namítané účelové pasivitě žalované při ukončení žalobcova studia uvedla, že datum uvedený na rozhodnutí [o ukončení studia] je datumem, kdy bylo rozhodnutí připraveno k podpisu. Teprve po podpisu děkanky mohlo být rozhodnutí vypraveno. Prodleva byla tedy způsobena aktuální nepřítomností děkanky. Rozhodnutí bylo vydáno bez zbytečném odkladu poté, co byla provedena kontrola plnění studijních povinností, přičemž žalobce nesplnil žádnou ze studijních povinností, když za první semestr studia získal 0 kreditů. Při rozhodování o ukončení studia děkan (příslušné studijní oddělení) nijak nepracuje s případnou poplatkovou povinností. Rozhodnutí o vyměření poplatku za delší dobu studia je svěřeno směrnicí rektora 19R/2013 jinému pracovišti. Tvrzené obstrukce či účelovost se nezakládají na reálném základě. Ohledně namítaného doručení prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb žalovaná uvedla, že dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona o vysokých školách je povinností studenta uvést adresu pro doručování, případně adresu datové schránky. Toto student neučinil a adresu datové schránky žalované neposkytl. O existenci datové schránky se žalovaná dozvěděla až v rámci odvolacího řízení a rozhodnutí o odvolání již doručila elektronicky. K povinnosti žalobce sdělit žalované adresu datové schránky žalovaná odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2024, č.j. -45.

7. Stran namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že v době rozhodování o poplatku za delší dobu studia měl student k dispozici zobrazení jak předpokládaného vzniku poplatkové povinnosti, tak maximální doby studia. Systém studijní agendy je nástroj, který si jednotlivé vysoké školy nastavují dle svým interních procesů a norem. Není tedy správná úvaha žalobce, že užívání stejného systému studijní agendy automaticky znamená shodné zobrazovaní nebo cokoliv dalšího. Argument nastavením jiné vysoké školy nepovažuje žalovaná za relevantní. Neměl-li žalobce v úmyslu aktivně studovat, mohl studia kdykoliv zanechat. Této možnosti nevyužil a studium mu tak bylo ukončeno pro neplnění studijních požadavků po uplynutí odvolací lhůty. Dalo by se uzavřít, že sám žalobce byl v rámci studia pasivní a poplatek za delší dobu studia mu byl vyměřen po právu pro splnění podmínek § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách.

IV.

Vyjádření účastníků při jednání

8. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních.

V.

Posouzení věci soudem

9. V souladu s , 2 vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

A.

10. Soud neshledal důvodnými námitky žalobce o „účelové pasivitě žalované při ukončení studia”.

11. Podle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách studuje-li student ve studijním programu veřejné vysoké školy déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech veřejných vysokých škol, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, nejde-li o předchozí studium, po jehož ukončení student řádně ukončil studijní program stejného typu na veřejné, státní nebo soukromé vysoké škole.

12. Z právě citovaného ustanovení vyplývá, že zaplatit poplatek za studium vzniká přímo ze zákona a předmětné ustanovení popisuje, kdy se tak stane. Žalobce tedy mohl a měl vědět, pokud chtěl vzniku poplatkové povinnosti zabránit, kdy mu poplatková povinnost vznikne a tomu přizpůsobit své chování.

13. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o vysokých školách se studium dále ukončuje zanecháním studia. Podle § 56 odst. 2 věta druhá téhož zákona dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) je den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia.

14. Bylo tedy zcela v dispozici žalobce ovlivni zánik jeho studia. Nebyl vůbec závislý na tom, kdy o ukončení studia rozhodne vysoká škola. Naopak si měl být vědom toho, že pokud nebude studium pravomocně ukončeno k rozhodné dni, bude muset poplatek za studium zaplatit.

15. Tvrzená „účelová pasivita žalované při ukončení studia” tedy není v příčinné souvislosti se vznikem poplatkové povinnosti. Za vznik poplatkové povinnosti nemohla „nečinnost žalované”, nýbrž pasivita žalobce ve spojení s plynutím času.

16. Nad rámec tohoto závěru je nutné uvést, že z prostého sledu časových okolností řízení o ukončení studia nelze dovodit „účelové jednání”. Tento skutkový děj totiž může být odrazem prosté shody okolností. Navíc celá konstrukce účelovosti je opřena o tvrzení o prodlení v souvislosti s nedoručením rozhodnutí o ukončení studia do datové schránky žalobce. Žalobce přitom netvrdil ani neprokázal, že by vysoké škole adresu datové schránky předem sdělil, jak vyžaduje § 63 odst. 3 písm. b) zákona o vysokých školách, podle kterého student je dále povinen hlásit vysoké škole nebo její fakultě, na které je zapsán, adresu určenou pro doručování nebo adresu svojí datové schránky. Pokud tak žalobce neučinil, nemohla vysoká škola nedoručením rozhodnutí o ukončení studia do datové schránky žalobce pochybit.

B.

17. Soud neshledal důvodnými ani námitky žalobce o „nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí”.

18. Žalovaná se tvrzením žalobce, že nebyl informován o možnosti vzniku poplatkové povinnosti, výslovně zabývala. Uvedla, že informace o tom, kdy poplatková povinnost vzniká, je obsažena v informačním systému studijní agendy a je studentovi dostupná po přihlášení do portálu. Z toho dovodila, že vysoká škola nemusí studentům zasílat zvláštní upozornění. Z rozhodnutí je tak patrné, jak byla odvolací námitka posouzena a z jakých důvodů jí nebylo vyhověno. Skutečnost, že žalobce správnost tvrzení o dostupnosti informace zpochybňuje předloženým screenshotem, se týká věcné správnosti tohoto závěru, nikoli absence důvodů rozhodnutí.

19. Pro posouzení zákonnosti vyměření poplatku však není rozhodné, zda vysoká škola žalobce o možnosti vzniku poplatkové povinnosti informovala, ani zda byla příslušná informace dostupná v informačním systému. spojuje stanovení poplatku podle s délkou studia a předchozí informování studenta nestanoví jako podmínku jeho vyměření. Ani případná absence informace v portálu proto neznamená, že nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení poplatku.

20. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné ani v části týkající se neprominutí poplatku. Napadené rozhodnutí není odůvodněno pouze konstatováním, že nebyly shledány důvody k prominutí. Z odůvodnění je naopak patrné, proč důvody uvedené žalobcem za důvod pro prominutí poplatku považovány nebyly. Bylo uvedeno, že žalobcovi přesvědčení o nevzniku poplatkové povinnosti vycházelo z nesprávného výkladu pravidel pro započítávání doby studia, že důsledky tohoto výkladu nelze přičítat vysoké škole a že informace o vzniku poplatkové povinnosti byla dostupná v informačním systému a není třeba dalšího informování studenta. Zabývalo se rovněž tím, že žalobce považoval studium za ukončené již doručením rozhodnutí, a uvedlo, že v rozhodnutí o ukončení studia byl poučen o okamžiku jeho skončení. Teprve na základě těchto úvah bylo uzavřeno, že uplatněné důvody neodůvodňují prominutí, snížení ani odložení splatnosti poplatku. Důvody tohoto závěru jsou tedy z rozhodnutí seznatelné.

21. Ani odkaz žalobce na legitimní očekávání není důvodný. Žalobce neoznačil předchozí rozhodnutí ve skutkově srovnatelných případech ani konkrétní praxi vysoké školy, z níž by mohl očekávat prominutí poplatku.

VI.

Rozhodnutí soudu

22. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle zamítl, neboť není důvodná.

VII.

Odůvodnění neprovedení důkazů

23. Soud neprovedl žádný další z účastníky navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

VIII.

Náklady řízení

24. Podle by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, když měla ve věci plný úspěch. Jelikož žalované žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 27. srpna 2026

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.