Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Ad 2/2023 - 102

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a JUDr. Davida Krysky ve věci

žalobců: a) prap. T. A., narozen X

bytem X

b) ppor. P. A., narozen X

bytem X

c) prap. M. A., narozen X

bytem X

d) prap. H. B., narozen X

bytem X

e) nstržm. P. B., narozen X

bytem X

f) nstržm. K. B., narozen X

bytem X

g) ppor. P. Č., narozen X

bytem X

h) prap. M. Č., narozen X

bytem X

i) prap. M. D., narozen X

j) nstržm. R. D., narozen X

bytem X

k) ppor. P. D., narozen X

bytem X

l) prap. P. D., narozen X

bytem X

m) ppor. T. F., narozen X

bytem X

n) nprap. M. F., narozen X

bytem X

o) prap. L. G., narozen X

bytem X

p) prap. L. H., narozen X

bytem X

q) nprap. P. H., narozen X

bytem X

r) nprap. P. H., narozen X

bytem X

s) prap. J. H., narozen X

bytem X

t) prap. J. H., narozen X

u) nstržm. J. Ch., narozen X

bytem X

v) prap. J. J., narozen X

bytem X

w) prap. J. J., narozen X

bytem X

x) nprap. J. J., narozen X

bytem X

y) nprap. L. J., narozen X

bytem X

z) prap. L. K., narozen X

bytem X

aa) prap. S. K., narozen X

bytem X

ab) prap. T. K., narozen X

bytem X

ac) por. Mgr. T. K., narozen X

bytem X

ad) nprap. J. K., narozen X

bytem X

ae) pprap. M. K., narozen X

bytem X

af) nprap. L. K., narozen X

bytem X

ag) prap. P. K., narozen X

bytem X

ah) pprap. K. K., DiS., narozen X

ai) pprap. M. L., narozen X

bytem X

aj) prap. T. L., narozen X

bytem X

ak) prap. J. M., narozen X

bytem X

al) prap. L. M., narozen X

bytem X

am) nstržm. M. M., narozen X

bytem X

an) pprap. A. M., narozena X

ao) prap. J. M., narozen X

bytem X

ap) prap. O. M., narozen X

bytem X

aq) nstržm. L. N., narozen X

bytem X

ar) pprap. H. N., narozena X

bytem X

as) prap. T. O., narozen X

bytem X

at) pprap. D. O., narozena X

bytem X

au) prap. P. O., narozen X

bytem X

av) prap. T. P., narozen X

bytem X

aw) prap. O. P., narozen X

bytem X

ax) prap. R. P., narozen X

bytem X

ay) pprap. M. P., narozen X

bytem X

az) pprap. J. P., DiS., narozen X

bytem X

ba) prap. M. R., narozen X

bytem X

bb) prap. Bc. J. R., narozen X

bytem X

bc) prap. V. R., narozen X

bytem X

bd) nprap. P. R., narozen X

bytem X

be) nstrm. N. Š., narozen X

bytem X

bf) prap. M. Š., narozen X

bytem X

bg) pprap. L. Š., narozen X

bytem X

bh) ppor. J. T., narozen X

bytem X

bi) nstržm. J. T., narozen X

bytem X

bj) nstržm. L. V., narozen X

bytem X

bk) nstržm. Bc. P. V., narozen X

bytem X

bl) prap. V. V., narozen X

bytem X

bm) pprap. M. V., narozen X

bytem X

bn) nstržm. F. V., narozen X

bytem X

bo) ppor. D. V., narozen X

bytem X

bp) pprap. M. V., narozen X

bytem X

bq) nstržm. V. V., narozen X

bytem X

br) prap. P. Z., DiS., narozen X

bytem X

všichni zastoupeni advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem

sídlem Rooseveltova 49/16, Vnitřní Město, Plzeň

proti

žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky

sídlem Soudní 1627/1a, Nusle, Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2023, č. j. VS-184858-9/ČJ-2022-80000L-51ODV,

takto:

I. Žaloba žalobců d), aj), bb) a bg) se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobci d), aj), bb) a bg) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2023, č. j. VS-184858-9/ČJ-2022-80000L-51ODV, se ve vztahu k žalobcům a–c), e)–ai), ak)–ba), bc)–bf) a bh)–br) ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Žalovaný je povinen každému ze žalobců a–c), e)–ai), ak)–ba), bc)–bf) a bh)–br) zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 3 834,90 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Honzíka.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah podání účastníků

1. Žalobci se společnou žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil výrok rozhodnutí ředitele Věznice Vinařice (dále jen „ředitel věznice“) ze dne 11. 8. 2022, č. j. VS-195765-40/ČJ-2021-8005PR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že v celém rozsahu zamítl společnou žádost (všech) žalobců o proplacení neoprávněně odečtených přestávek podle , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění (dále jen „“) za období od 29. 10. 2018 do 29. 10. 2021 (dále jen „rozhodné období“) ve Věznici Vinařice. Výrok prvostupňového rozhodnutí, rovněž zamítavý, se nevztahoval na žalobce d), aj) a bg), protože ředitel věznice rozhodl, že nejsou účastníky řízení.

Žaloba

2. Podle žalobců bylo v průběhu správního řízení prokázáno, že ve Věznici Vinařice fakticky nejsou a bez většího množství příslušníků ani nemohou být dodržovány přestávky na jídlo a odpočinek. Přesto jim byly z pracovní doby odečítány. Ředitel věznice nesprávně vyhodnotil zjištěné skutečnosti, zejména vnitřní předpisy. Stanoví-li rozpis strážních a dozorčích stanovišť například, že stanoviště je střeženo nepřetržitě, není možné, aby příslušník nebyl střídán a stanoviště zůstalo po dobu čerpání přestávky neobsazeno, nebo bylo střeženo z jiného stanoviště. Věznice je specifické pracovní prostředí, veškeré činnosti se odehrávají v uzavřeném a přísně střeženém objektu, a to v zájmu ochrany společnosti. Žalobci vykonávali činnost na nejnižší pozici jako dozorci na oddělení výkonu trestu (dále jen „OVT“) nebo strážní na oddělení vězeňské stráže (dále jen „OVS“).

3. Strážní na OVS provádí ostrahu objektu věznice, eskorty k soudům a do zdravotnických zařízení nebo slouží jako psovodi. Do služby jsou veleni denním rozkazem vedoucího OVS, který dle rozpisu strážních stanovišť stanovuje jednotlivá strážní stanoviště. Rozpis strážních stanovišť stanoví dobu, po kterou jsou jednotlivá stanoviště obsazována. U žádného stanoviště není doba střežení krácena o přestávku na jídlo a odpočinek. Počítá se s tím, že příslušníkovi bude umožněna konzumace stravy v nejnutnějším rozsahu. Se střídáním se nepočítá, neboť v denním rozkaze není jediné osoby, která by nebyla umístěna na strážní stanoviště. Na porušení služebních povinností pamatuje , . Je-li zajišťována eskorta do zdravotnického zařízení, konají ji strážní z určitého stanoviště, což dále omezuje (fakticky vylučuje) možnost střídání na konzumaci stravy. Průběh služby zaznamenává vrchní inspektor strážní služby (dále jen „VISS“) do knihy předání a převzetí služby, a to včetně střídání strážních stanovišť, nikoliv však za účelem čerpání přestávky. Pokud nastane mimořádná situace, jsou všichni příslušníci OVS povinni zapojit se do její likvidace. V takovém případě nelze opustit strážní stanoviště. Příslušník musí být vždy připraven k plnění mimořádných úkolů. Službu v eskortě výjimečně absolvovali

i žalobci. V případě potřeby je součástí eskorty také strážný psovod se služebním psem. Eskortu nelze opustit, a tak nelze čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Přesto je z pracovní doby odečtena. Nezřídka je vězeň střežen v nemocničním zařízení. Taková služba trvá nepřetržitě 12 hodin bez vystřídání a bez přestávky, která je i tak odečtena.

4. Vězeňská služba dosud nenalezla řešení, jak při výkonu služby příslušníků dozorčí, strážní a eskortní služby zajistit řádné čerpání přestávek na jídlo a odpočinek. Přesto jsou nevyčerpané přestávky odečítány, jako by čerpány byly. Žalobci odkázali na konkrétní rozsudky správních soudů v obdobných věcech, které podle nich žalovaný nereflektoval. Shodnou problematikou ve shodné věznici se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 13. 7. 2021, č. j. -147. V něm soud poukázal na nařízení generálního ředitele Vězeňské služby (dále jen „NGŘ“), podle kterého nelze měnit počty, zásady a rozmístění jednotlivých dozorčích stanovišť bez souhlasu ředitele věznice, a na povinnost neopouštět dozorčí stanoviště bez souhlasu nadřízeného, vystřídání nebo odvolání.

5. Žalobci nemají možnost opustit věznici. Službu konají v době stanovené denním rozkazem, plně vystrojení a s radiostanicí. Stanoviště nikomu nepředávají. To nelze považovat za čerpání přestávky. Všichni příslušníci, kteří v předcházejícím řízení vypovídali, popsali situaci kolem přestávek na jídlo a odpočinek naprosto shodně. Názor, že žalobci mohou stanoviště opustit bez vystřídání, nemá oporu ve vnitřních předpisech, zejména rozpisech strážních a dozorčích stanovišť, ani výpovědích žalobců. Žalovaný fakticky ignoruje vlastní předpisy. Jeho tvrzení, že dozorce může své stanoviště opustit a čerpat přestávku na jídlo a odpočinek, je nesmyslné a nemá oporu ve vnitřních předpisech. Rozpis strážní a dozorčí služby, který sám schválil, neříká nic o tom, že se stanoviště v době přestávky nestřeží. Žalovaný situaci zlehčuje tvrzením, že žalobcům je umožněno stravování. V denních rozkazech ale není ani v jednom případě uveden střídající příslušník. Jediný, kdo tvrdí, že ke střídání dochází, jsou vedoucí oddělení, kteří se tak snaží zakrýt jimi tolerované protiprávní jednání, ale nedokázali uvést jediného příslušníka, který střídá za účelem čerpání přestávek. Neuvěřitelný lapsus je tvrzení, že žalobci nemají povinnost zapojit se do likvidace mimořádných událostí, které je v příkrém rozporu se směrnicemi. Irelevantní je také tvrzení, že směrnice pro výkon služby se nevztahují na dobu čerpání přestávky. Žalobci jsou přesvědčeni, že § 60 zákona o služebním poměru je porušován, neboť nemohou čerpat přestávky v plném rozsahu a dle vlastního uvážení. Na strážních a dozorčích stanovištích nejsou střídáni, a tak se konzumace stravy děje jen v nejnutnějším rozsahu.

Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Odkázal na odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Žalobci pro své tvrzení o faktickém nedodržování přestávek nenabízí žádný konkrétní důkaz. V předcházejícím řízení byl prokázán opak, byť z režimových opatření věznice plynou určitá omezení. K ochraně společnosti nicméně kromě vězeňské služby slouží i mechanismy, jako mříže na oddílech, oplocení, tísňové hlásiče nebo kamerové systémy. Žalobní argumentace se soustředí na příslušníky OVS a k OVT nic bližšího neuvádí. Zcela nelogický je argument, že chybí „střídač“. Bylo by nehospodárné velet každý den dalších asi 16 příslušníků, jejichž jedinou náplní by bylo střídání v době přestávek. O čerpání přestávek mají přehled VISS, inspektoři strážní služby (dále jen „ISS“) nebo vedoucí oddělení vězeňské stráže (dále jen „VOVS“), kteří jsou povinni po tu dobu zajistit výkon služby v souladu s předpisy. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 10. 2. 2022, č. j. -101, dovodil, že stanoví-li vnitřní předpisy, že příslušník nemůže opustit stanoviště, aniž by byl odvolán, je za toto „odvolání“ třeba považovat i opuštění stanoviště na pokyn nadřízeného za účelem oběda či jiného způsobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. Potvrdil tak, že podmínkou odchodu za čerpání přestávky není vystřídání, jak tvrdí žalobci, ale souhlas nadřízeného, a že nemusí být činěn záznam o předání a převzetí služby. Pokud jde o mimořádné události, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) dovodil, že pouhá obecná připravenost k zásahu (zakročovací povinnost) se do doby služby nezapočítává. Argumentace týkající se eskortní služby je irelevantní, protože zde nebyl žádný ze žalobců zařazen. Na tvrzení žalobců, že všichni při ústním jednání shodně vylíčili situaci s přestávkami, žalovaný odpověděl, že žalobci shodně nebyli schopni uvést konkrétní den, kdy přestávku nemohli vyčerpat. Žalobce t) pak uvedl, že nevyčerpanou přestávku čerpal v jiném termínu.

Replika

7. Žalobci v replice odkázali na řadu rozhodnutí NSS a krajských soudů ve věcech služebního poměru vězeňské služby. Za zásadní označili rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2023, č. j. -116, týkající se Věznice Vinařice s tím, že od roku 2015 nedošlo k žádné změně, nejsou střídáni a stanoviště nemohou opustit a čerpat přestávku. Jako konkrétní důkaz svých tvrzení označili rozpisy strážních a dozorčích stanovišť a denní rozkazy vedoucího oddělení výkonu trestu (dále jen „VOVT“) a VOVS, v nichž není uveden žádný „střídač“. Odkázali dále na § 89 odst. 2 NGŘ č. 5/2016. Termín „přerušení služby“ je výmysl žalovaného odporující rozpisu strážních a dozorčích stanovišť. Žalovaný se nevyjádřil k odpovědnosti za stanoviště po dobu takového přerušení. Nezabýval se ani předáváním služby a související početní prověrkou odsouzených. NSS v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že výkon služby žalobců je nepřerušitelný. Žalovaný sice vytýká žalobcům, že neoznačili konkrétní dny, kdy nečerpali přestávku, s ohledem na absolutní nedostatek personálu mu ale musí být zřejmé, že jde o každý den jejich služby.

Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu

8. Žalobci podali dne 1. 11. 2021 společnou žádost o proplacení neoprávněně odečtených přestávek ve službě na jídlo a odpočinek, neboť náročnost služby jim neumožňuje tuto přestávku v pravém slova smyslu čerpat. Žalobcům je pouze umožněno stravování, ale nemohou opustit objekt věznice a relaxovat podle svého uvážení. Jsou povinni zapojit se do řešení mimořádných událostí. Žalobci nejsou na svých stanovištích střídáni se záznamem do knihy předání a převzetí služby a se sčítací prověrkou odsouzených. V době čerpání přestávky nemají možnost opustit střežený objekt, neboť ve službě není tolik příslušníků, aby byla zajištěna zastupitelnost. Příslušník se musí v průběhu přestávky zajímat o dění na svém pracovišti. Zejména u eskortní služby její členové nemohou opustit střeženou osobu, neboť by eskortu oslabili a vystavili ostatní eskortující příslušníky a společnost nebezpečí útěku eskortovaných osob.

9. Usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. VS-195765-4/ČJ-2021-8005PR, rozhodl ředitel věznice, že žalobci d), aj) a bg) nejsou účastníky řízení, protože jejich služební poměr v rozhodné době již netrval. Služební poměr žalobce d) skončil v únoru 2016, služební poměr žalobce bg) pak v prosinci 2017. Služební poměr žalobce aj) skončil k 31. 10. 2018, ale na konci října 2018 již službu nevykonával. Toto usnesení bylo doručeno zástupci žalobců dne 25. 11. 2021.

10. Ředitel věznice provedl výslechy několika žalobců a dalších příslušníků vězeňské služby.

11. Ppor. D. V. [žalobce bo)], který v rozhodném období působil jako VISS, při ústním jednání dne 31. 1. 2022 uvedl, že přestávky tráví tak, že konzumuje stravu buď v kantýně nebo na pracovišti (to kvůli Covidu-19). Stravu odebírá v naplánovaném čase, pokud to dovolí služební povinnosti. Kromě odebírání stravy přestávku nečerpá. Na čerpání přestávek se s nikým nedomlouvá, protože na jejich čerpání není čas. Opakovaně uvedl, že není střídán, protože není nikdo, kdo by ho zastoupil. Je po celou dobu ve službě, čímž míní, že je po celou dobu vystrojen, vyzbrojen a má radiostanici. I během přestávky řeší mimořádné události nebo běžný chod věznice. Tyto povinnosti mu podle jeho názoru plynou z interních předpisů a denních rozkazů. Na dotaz, zda nějak informuje svého nadřízeného o tom, že jde čerpat přestávku, neodpověděl. Pokud nemůže přestávku vyčerpat, nežádá o náhradní termín přestávky, protože na to není čas. Nevěděl, zda se někdy stalo, že ho nadřízený informoval o nemožnosti čerpat přestávku. Na dotaz, zda mu byla případná nevyčerpaná přestávka vykázána v denním rozkaze a výkazu odsloužených hodin a proplacena, odpověděl, že byla řádně vykázána a proplacena.

12. Nprap. J. J. [žalobce x)] do září 2021 působil jako strážný na strážních věžích a podle potřeby plnil povinnosti ISS na strážním stanovišti č. 1 a poté jako ISS. Při ústním jednání dne 31. 1. 2022 uvedl, že hygienické zařízení nebo občerstvení může využít, pokud ho někdo vystřídá. Jako ISS na pohyblivém stanovišti se může vzdálit. Na operačním středisku je střídán ISS nebo VISS. Po dobu čerpání přestávky ho nikdo nestřídá ani nezastupuje, protože není nikdo, kdo by ho mohl zastoupit. Na dotaz, zda někdy příslušník strážní služby, ISS nebo VISS odmítli jeho žádost o vystřídání uvedl, že ne, on „vzájemně střídá jeho“. Přestávku tráví tak, že si jde pro oběd, který konzumuje v jídelně, nebo na operačním středisku. V rozhodném období „měl i neměl, to asi jak kdy“ možnost nerušeně čerpat přestávku v naplánované době. Žádný konkrétní případ, kdy přestávku čerpat nemohl, nebo mu byla zkrácena, uvést nedokázal. O čerpání přestávky svého nadřízeného neinformuje. Při čtení denního rozkazu mu není sdělováno, kdy bude čerpat přestávku. Nikdy nebyl informován nadřízeným o nemožnosti přestávku vyčerpat. Nikdy nežádal o změnu termínu přestávky. Uvedl, že nevyčerpaná přestávka byla vždy řádně vyznačena v denním rozkaze a výkazu doby služby a proplacena. V těchto záznamech nikdy žádné rozpory nezjistil. Má za to, že v době přestávky musí vykonávat služební úkoly, protože tuto povinnost má v případě mimořádné situace.

13. Pprap. D. O. [žalobkyně at)] v rozhodném období působila jako strážná na hlavní bráně. Při ústním jednání dne 2. 2. 2022 uvedla, že přestávku si udělá, hygienické zařízení a občerstvení využívá, pokud ji někdo vystřídá. Do kantýny chodí raději před směnou. Kdy přesně je přestávka, neví, snídá za počítačem. Zpravidla se zdržuje na svém stanovišti. Je přesvědčena, že je stále ve službě a nemůže odložit výzbroj. Na stole má stále zapnutou radiostanici. V době přestávky musí být na svém pracovišti, protože není, kdo by ji vystřídal. Zároveň uvedla, že v denní i noční směně chodí na její stanoviště příslušník ze stanoviště č. 8, který vypomáhá s plněním úkolů a kterému dává úkoly. O čerpání přestávky nadřízeného neinformuje. Neví, zda měla v rozhodném období možnost čerpat nerušeně přestávku v naplánované době. Konkrétní případ, kdy přestávku nevyčerpala, uvést nedokázala. Nikdy se nestalo, že by ji nadřízený informoval o nemožnosti čerpat přestávku. Na navazující dotaz popřela, že v takovém případě jí byla nevyčerpaná přestávka řádně vykázána v denním rozkaze a proplacena. Ve výkazech o vyčerpaných přestávkách nic nemá. Na dotaz, jak postupovala, pokud zjistila rozpory ve výkazu odsloužených hodin a přehledu přestávek a zda to projednala s nadřízeným, odpověděla, že taková situace nenastala. Nevybavila si, že by nečerpala přestávku kvůli mimořádné situaci. Na poplachy a signál „123“ neběhá a zůstává na svém stanovišti. Trvá na proplacení nevyčerpaných přestávek z důvodu nedostatku příslušníků.

14. Ppor. T. F. [žalobce m)] působil v rozhodném období jako strážný psovod a od března 2021 působí jako vrchní inspektor pro psovody. Při ústním jednání dne 21. 2. 2022 uvedl, že přestávku tráví v prostorách psince, kde si ohřeje vlastní stravu. Přestávku má, když to služba dovolí. Nadřízeného o tom neinformuje. V rozhodném období nemohl jako strážný psovod čerpat přestávku nerušeně v naplánovaném čase, od března 2021 ano. Proplacení přestávek požaduje jen za období, kdy byl strážný psovod. Nikdy neplnil povinnosti za jiného kolegu psovoda po dobu čerpání přestávky, nebyl požádán ani sám nežádal kolegu. Jeho stanoviště je pohyblivé. Nikdo ho nemůže vystřídat. Jako strážný psovod nikdy neřešil, zda mu nevyčerpaná přestávka byla řádně vykázána a proplacena. Podepisoval rozpis směn, ale ne výkaz přestávek. Zda mu byl předložen k podpisu, neví. Když zjistil rozpory ve vykazování přestávek, s nadřízeným to neřešil. Myslí si, že nevyčerpaná přestávka mu nebyla řádně vykázána, ale nadřízeného o nápravu nežádal. Nastoupil do zaběhnutého systému a nenapadlo ho takovou věc řešit. Konkrétní směnu, kdy nemohl přestávku vyčerpat, si nepamatuje. Na doplňující dotaz, zda k nečerpání došlo kvůli mimořádně situaci nebo krizovému stavu, odpověděl, že to byl jeden z důvodů. V případě nevyčerpání přestávky nadřízeného o jiný termín nežádal.

15. Ppor. J. T. [žalobce bh)] do března 2020 působil jako dozorce OVT, od dubna 2020 dosud působí jako inspektor dozorčí služby (dále jen „IDS“). Při ústním jednání dne 4. 2. 2022 vypověděl, že stanoviště IDS je pohyblivé a může ho v průběhu služby opustit. Přestávku tráví v kantýně. Po dobu přestávky není nikým zastupován, nedovede si to představit, protože by si musel přebrat celý výkon trestu. I během přestávky vyřizuje přes radiostanici provozní věci. Jiní příslušníci mohou

navštívit kantýnu nebo si dle rozpisu čtvrthodinových přestávek jít zakouřit, pokud to dovolí povaha služby. Musí ale být k dispozici, mít služební opasek a zapnutou radiostanici. V rozhodném období neměl možnost čerpat přestávku nerušeně. Na dotaz, zda přestávku nečerpá z důvodu mimořádných situací, odpověděl, že „momentálně“ je každé dopoledne signál „123“ nebo mimořádné prohlídky. Kvůli mimořádné situaci je povinen konzumaci stravy přerušit. Práci si nemůže zorganizovat tak, aby měl při přestávce potřebný klid. Z hlediska hladkého průběhu služby nelze takové podmínky vytvořit. Na dotaz, zda o čerpání přestávky informuje nadřízeného, odpověděl, že „taková specifikace je dost složitá“. Nestalo se, že by ho nadřízený informoval o nemožnosti čerpat přestávku. V rozpise směn se přestávky neuvádí, ty se uvádí ráno při nástupu do služby. Ohradit se znamená mít obavu z nadřízených. V případě nevyčerpané přestávky nežádal nadřízeného o nápravu. Pokud při přestávce řešil provozní záležitosti, nadřízeného „raději“ nežádal o jiný termín přestávky. Nevyčerpaná přestávka se v takovém případě v zájmu dobrých vztahů nevykazuje. Případné nesrovnalosti ve výkazu odsloužených hodin a vyčerpaných přestávek se konzultují s vedoucím.

16. Prap. J. H. [žalobce t)] do května 2020 působil jako strážný OVS, od června 2020 působí jako dozorce OVT. Při ústním jednání dne 4. 2. 2022 uvedl, že přestávku tráví tak, že se stravuje v jídelně, asi 15-20 minut. Přestávku si přizpůsobuje podle průběhu služby. Jeho stanoviště je pohyblivé. O čerpání přestávky informuje IDS a není nikým střídán. Jiného příslušníka může požádat o výpomoc, ale ne o zastupování. Během přestávky stále spolupracuje pomocí vysílačky a je připraven plnit služební povinnosti nebo přestávku přerušit z důvodu mimořádné situace. Na konkrétní případ, kdy přestávku nečerpal, nebo mu byla zkrácena, si nevzpomíná, ale více než jednou se stalo, že byl vyhlášen signál „123“. Pokud nemohl přestávku čerpat, byla vždy přeložena na pozdější dobu, což využil. Pokud přestávku nevyčerpal, nebylo to vykázáno. Přestávka mu nikdy nebyla proplacena. Rozpory ve výkazech odsloužených hodin a čerpaných přestávek nikdy neřešil. Žádá o proplacení celé pracovní doby, protože i během přestávky je v pohotovosti, v případě mimořádné události ji přeruší nebo komunikuje s ostatními příslušníky.

17. Jako svědek byl dne 23. 2. 2022 vyslechnut ppor. J. L., VISS. Uvedl, že základní problém je v definici přestávky. Nerozlišuje se mezi zákonnou přestávkou ve službě a přiměřenou dobou na jídlo a odpočinek. To, co je ve věznici považováno za přestávku, podle něj přestávkou ve službě není, protože příslušníci musejí být neustále akceschopní. Někteří příslušníci jedí v jídelně, někteří na strážním stanovišti. On sám se o přestávce zdržuje na operačním středisku nebo na strážním stanovišti. Není nikým střídán, ale střídá ISS nebo operátora, aby si mohli ohřát jídlo nebo si jít zakouřit, ale ne, aby mohli čerpat přestávku. Příslušníci strážní služby ani on sám se nemusejí během přestávky zdržovat na stanovišti. V rozhodném období měl možnost čerpat nerušeně přestávku v naplánované době. Pokud by příslušníci při seznamování s výkazy měli výhrady ke způsobu čerpání přestávek, nebo přiměřené doby, není oprávněn vyhovět. Není podle něj možné činit organizační opatření tak, aby bylo možné mimořádnou situaci řešit jen s příslušníky, kteří nečerpají přestávku.

18. Téhož dne byl jako svědek vyslechnut mjr. Mgr. L. P., VOVS. Uvedl, že čerpání přestávek nebylo nikomu upřeno. VISS, ISS a operátor čerpají přestávku tak, aby se mohli vzájemně zastoupit (VISS je střídán ISS, který přechodně plní jeho úkoly), strážní na strážních stanovištích po vystřídání a psovodi tak, aby nebyl narušen jejich specifický výkon služby. Na pevném stanovišti jsou strážní střídáni a na pohyblivých lze přestávku čerpat bez střídání. Čerpání přestávek se neuvádí v knize předání a převzetí služby, ale je přílohou denního rozkazu. Zpravidla nedochází k tomu, že by přestávku nebylo možné čerpat. Pokud čerpání není možné, je to řádně vykázáno a proplaceno. Pokud zjistí nesrovnalosti ve výkazech odsloužených hodin nebo čerpaných přestávek, činí opatření k nápravě. Strážní se během přestávky nemusejí zdržovat na stanovišti a nemusejí mít zapnutou radiostanici. Na dotaz, zda lze případnou mimořádnou situaci vyřešit i bez příslušníka čerpajícího přestávku, odpověděl, že bezpečnostní systémy jsou nastaveny tak, aby byla

situace vyřešena v každém případě. Žádného příslušníka z přestávky nikdy neodvolal. Organizační opatření jsou nastavena tak, aby každý příslušník přestávku vyčerpal.

19. Téhož dne byl jako svědek vyslechnut mjr. Mgr. J. L., VOVT, v rozhodném období zástupce VOVT. Uvedl, že zákonné přestávky jsou čerpány. Výjimkou je stálé jednočlenné dozorčí stanoviště č. 18 mimo věznici, kde přestávku nelze čerpat, což je evidováno a propláceno. Na OVT je jedno pevné stanoviště, kde je čerpání přestávek zajištěno střídáním jmenovitě určeným příslušníkem. Ostatní jsou pohyblivá, přítomnost dozorce je přerušitelná a přestávky jsou čerpány podle potřeb zajištění práv a povinností vězněných osob v souladu s časovým rozvrhem dne. Místo a způsob čerpání přestávek je na uvážení příslušníků. Příslušníci u sebe během přestávky nemusí mít zapnutou radiostanici. Vrchní inspektor dozorčí služby (dále jen „VIDS“) je během čerpání přestávky zastoupen zkušeným příslušníkem, který po tu dobu plní jeho povinnosti. VIDS nemusí být na stanovišti. Čerpání přestávek je přílohou denního rozkazu a v knize předání a převzetí služby se neuvádí. Při čerpání přestávek není třeba provádět početní prověrku, ta se dělá při předání služby jednotlivých směn anebo mimořádně. Není mu známo, že by v rozhodném období byla vznesena námitka proti chybnému vykazování přestávek. Žádné rozpory ve vykazování přestávek nezjistil.

20. Předvoláni byli také nstržm. K. B. [žalobce f)] a prap. S. K. [žalobce aa)], ale z ústního jednání se omluvili a znovu předvoláni nebyli.

21. Ředitel věznice prvostupňovým rozhodnutím rozhodl, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. Uvedl, že žádost obsahuje jen paušální tvrzení, že systém neumožňuje příslušníkům na strážních a dozorčích stanovištích čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek. Žádný ze žalobců v žádosti neoznačil konkrétní dny, kdy mělo k neoprávněnému odečtu přestávky dojít, ani neuvedl konkrétní částku, kterou žádá proplatit. Je však v jejich zájmu, aby toto učinili, protože důkazní břemeno leží na nich, ač to správní orgán nezbavuje povinnosti řádně zjistit skutkový stav. Dále konstatoval, že služební poměr žalobců d), aj) a bg) skončil ještě před začátkem rozhodného období, a proto je z účasti na řízení vyloučil usnesením ze dne 23. 11. 2021, které bylo doručeno jejich zástupci a nebylo proti němu podáno odvolání. Někteří žalobci pak byli příslušníky vězeňské služby jen část rozhodného období. Žádný ze žalobců současně nebyl zařazen do eskortní směny, a proto považoval ředitel věznice tuto část argumentace za irelevantní.

22. Ředitel věznice při posouzení věci vycházel z vnitřních předpisů vězeňské služby, které jsou součástí správního spisu:

- NGŘ č. 5/2016, o zaměstnancích a příslušnících Vězeňské služby České republiky zabezpečujících výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody a výkon zabezpečovací detence, ve znění NGŘ č. 51/2017;

- NGŘ č. 68/2017, kterým se stanoví některé podrobnosti k době služby příslušníků a o výplatě služebního příjmu, ve znění NGŘ č. 5/2018, NGŘ č. 31/2018, NGŘ č. 8/2019 a NGČ č. 37/2020;

- NGŘ č. 23/2014, o vězeňské a justiční stráži, ve znění NGŘ č. 52/2014, NGŘ č. 13/2016, NGŘ č. 36/2017 a NGŘ č. 62/2017;

- NGŘ č. 33/2019, o vězeňské a justiční stráži, ve znění NGŘ č. 17/2020;

- nařízení ředitele Věznice Vinařice (dále jen „NŘV“) č. 36/2018, kterým se upravují některé podrobnosti vztahující se k pracovní době zaměstnanců a době služby příslušníků ve Věznici Vinařice;

- NŘV č. 30/2020, kterým se upravují některé podrobnosti vztahující se k pracovní době zaměstnanců a době služby příslušníků ve Věznici Vinařice, účinné do 4. 6. 2020.

23. Ředitel věznice dále vycházel z rozpisů strážních a dozorčích stanovišť, hromadných výkazů odsloužených hodin a denních rozkazů VOVS a VOVT, které jsou součástí správního spisu. Dále

provedl výslechy účastníků řízení tak, aby byly pokryty veškeré služební pozice za rozhodné období, a výslechy svědků na pozicích VOVS, VOVT a VISS, které jsou kompletně převzaty do prvostupňového rozhodnutí na str. 12-50.

24. Ředitel věznice konstatoval, že z hlediska čerpání přestávek je podstatné dělení strážních stanovišť na pevná a pohyblivá, protože vystřídat je třeba jen strážného na pevném stanovišti, což činí strážný z pohyblivého stanoviště. Dozorčí stanoviště jsou většinou pohyblivá, s výjimkou dozorčího stanoviště č. 1 (tzv. krizový oddíl), které se v případě umístění odsouzeného mění z pohyblivého na pevné. V takovém případě musí být dozorce vystřídán. Ostatní dozorci mohou přerušit výkon služby za účelem přestávky bez vystřídání. Střídání zajišťuje IDS, inspektor nebo vrchní asistent.

25. Výkazy odsloužených hodin prokazují, že odsloužené hodiny byly řádně vykazovány v souladu s vnitřními předpisy. Účastníci jsou s výkazy seznámeni, což stvrzují podpisem. Žalobci nenavrhli žádný důkaz vyvracející správnost a dostatečnost evidence přestávek ani neprojevili nesouhlas s dosavadní evidencí. Dílčí nesrovnalosti by byly řešeny, pokud by žalobci vznesli takový požadavek. To ale za celé rozhodné období neučinili. Denní rozkazy obsahují v souladu s vnitřními předpisy u každého příslušníka časy čerpání 30minutové přestávky, které jsou evidovány v příloze denního rozkazu. Do spisu byly dále založeny směrnice pro výkon služby na strážních i dozorčích stanovištích.

26. Na základě uvedeného ředitel věznice konstatoval, že faktické čerpání zákonných přestávek je v podmínkách Věznice Vinařice umožněno a zabezpečeno, neboť služba svou povahou a charakterem plánování přestávek nevylučuje, nýbrž s ním systematicky počítá. Přehled čerpání přestávek je příslušníkům vždy oznámen předem při rozdělování stanovišť. Naplánované i uskutečněné přestávky jsou uvedeny v denních rozkazech. Čerpání přestávek bylo žalobcům vždy fakticky umožněno, anebo byly proplaceny. V průběhu řízení nevyplynulo, že by organizace služby čerpání přestávek vylučovala. Přesná a podrobná evidence přestávek v případě, že nebyla přestávka (do)vyčerpána, uvádí, z jakého důvodu se tak stalo a že byla přestávka proplacena. Z výslechů žalobců nevyplynulo, že by služba ve Věznici Vinařice byla nepřerušitelná. Žalobci přestávku fakticky čerpali v plném rozsahu, ačkoliv u sebe měli výzbroj, výstroj a radiostanici a mají dojem, že jen odebírali stravu. Příslušníci na pevných stanovištích mohli být vystřídáni. Je nesporné, že konzumace stravy je umožněna. Denní rozkazy a směnné výkazy svědčí o tom, že přestávky na jídlo a odpočinek jsou standardně a systematicky poskytovány. Žalobci nepředložili žádný důkaz prokazující opak. Ředitel věznice nemá pochybnost o pravdivosti výpovědí svědků, protože „jim v této věci tzv. o nic nešlo“.

27. Ředitel věznice se neztotožnil s tvrzením, že žalobci nemohou během přestávky opustit věznici. Ve způsobu trávení přestávky nejsou nijak omezeni. Čerpání přestávky ve věznici je jejich rozhodnutí dané praktickými důvody, jako je poloha věznice. Sami žalobci vypověděli, že potřebu opustit věznici během přestávky neměli a nežádali o to. Žádný předpis jim nicméně v opuštění věznice nebrání, jak potvrdili svědci.

28. Žalobcům dále nepřisvědčil, že by se během přestávky museli dostavit k mimořádné události nebo být připraveni z tohoto důvodu přestávku přerušit. Žalobci neoznačili žádné konkrétní případy. Naproti tomu denní rozkazy, evidence přestávek a výkaz směn prokazují, že pokud služba nemohla být přerušena, proběhlo střídání, nebo byla přestávka proplacena. Mimořádná situace může být případně vyřešena i bez přestávku čerpajících příslušníků, jak potvrdili i někteří žalobci [x), at), m)] a svědek L. Mimořádnou událost nelze dopředu předvídat. Pokud žalobci kvůli tomu nečerpají přestávku a jsou stále připraveni k zásahu, jde o jejich rozhodnutí. Ve většině směn v rozhodném období měli možnost čerpat nerušeně přestávku v naplánované době. Každá mimořádná situace nevyžaduje, aby ji neodkladně řešili všichni příslušníci. Mimořádná událost v podmínkách vězeňské služby nespadá pod běžný a předvídatelný výkon služby. S odkazem na , o Vězeňské a justiční stráži České republiky, ve znění (dále jen „“) uvedl, že povinnost reagovat i během přestávky se týká jen situací,

kdy je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek. Pokud by hypoteticky nebylo možno výkon služby přerušit, šlo by o službu přesčas nespadající pod § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Při seznámení s měsíčními výkazy mohli žalobci namítnout, že v určitý den nemohli přestávku vyčerpat a proč. Pak by jim byla proplacena. Evidence přestávek je v souladu i s údaji v jiných evidencích a v měsíčních výkazech nebyla zjištěna žádná kolize. Vybavení výstrojí, výzbrojí a radiostanicí v době přestávky nevylučuje čerpání přestávky, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. .

29. Střídání na dobu přestávky se v knize předání a převzetí služby neuvádí, protože tomuto účelu kniha neslouží. Přestávky jsou evidovány v přílohách denních rozkazů. Nutná není ani početní prověrka, která se provádí večer při předání směn, a jinak přehled o vězněných osobách zajišťují informační tabule. To potvrdili i svědci P. a L.

30. Výpovědi samotných žalobců žalovaný hodnotil jako rozporuplné, místy účelové a „nanejvýš subjektivní“. Mylně se domnívají, že vykonávají službu, i když čerpají přestávku. Výkon služby lze přerušit a nemusejí být neustále na příjmu kvůli případné mimořádné události. Neuvedli konkrétní mimořádnou událost, kvůli které museli přestávku přerušit. Na pohyblivých stanovištích není třeba střídat, ale postačí zástup. Po dobu přestávky zastane úkoly na stanovišti zastupující dozorce určený pokynem IDS. Stanoviště, ze kterého příslušníci střídají, není oslabeno. Funguje vzájemná zastupitelnost. Příslušníci nejsou při výkonu služby nutně na jednom místě. Příslušníci vězeňské služby nejsou jediným zabezpečovacím mechanismem věznice. Hlavní náplní jejich služby není neustálá pohotovost jako u jiných bezpečnostních sborů. K mimořádným událostem běžně nedochází nebo nevyžadují, aby zasahoval jiný než službu konající příslušník.

31. Ředitel věznice uzavřel, že výkon služby ve Věznici Vinařice je přerušitelný. Na pevných stanovištích je zajištěno střídání, na pohyblivých není třeba. K mimořádným událostem dochází sporadicky. Čerpání přestávek na jídlo a odpočinek je fakticky umožňováno. V případě nemožnosti čerpání přestávky je toto zaznamenáno a doba proplacena. Neprokázalo se tvrzení žalobců, že evidence přestávek je jen formální.

32. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali odvolání všichni žalobci – včetně žalobců d), aj) a bg). Zdůraznili, že na stanovištích střídáni nejsou a žádné přestávky tak nečerpají. Přílohy denních rozkazů o čerpání přestávek jsou fiktivní a nerealizovatelné. Argumentace rozlišováním mezi pevnými a pohyblivými stanovišti je lichá, protože časový rozvrh dne odsouzených neumožňuje svévolně opustit pohyblivé stanoviště. Pokud by žalobci mohli pohyblivá stanoviště libovolně opustit, jak tvrdí ředitel věznice, šlo by o chaos, který nelze ve vězeňském zařízení připustit. Neuvěřitelným lapsem je tvrzení, že se příslušníci na přestávky mohou prostřídat, aniž by bylo stanoviště předáno. Žalobci nechápou tvrzení, že při čerpání přestávky se služba nepředává ve smyslu ukončení a počátku služby, protože službu konající příslušník by nemohl odpovídat za stanoviště, o němž nemá přehled. Žalovaný se odvolává na plán přestávek v denním rozkaze. Ten je ale podřízen rozpisu strážních a dozorčích stanovišť, který s žádným přerušením služby nepočítá. Podle NGŘ č. 5/2016 nemůže příslušník strážní stanoviště opustit, aniž by byl vystřídán nebo odvolán. S přestávkou na jídlo nepočítá ani žádná směrnice. Tvrzení o vzájemné zastupitelnosti dozorců odporuje vnitřním předpisům. Ředitel věznice opomněl judikaturu ve věci hasiče dopravního podniku hl. města Prahy, s ohledem na niž nelze souhlasit se závěry ohledně mimořádných událostí.

33. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl, jak je uvedeno v bodě 1 rozsudku. Dospěl k závěru, že ředitel věznice měl jednat jako s účastníky se všemi žalobci bez ohledu na to, zda jejich služební poměr skončil před rozhodným obdobím. Žádosti žalobců d), aj) a bg) jsou ale s ohledem na tuto skutečnost nedůvodné, a proto žalovaný napadeným rozhodnutím žádost zamítl i jejich žádost.

34. Odvolání ostatních žalobců neshledal důvodným a zcela se ztotožnil s prvostupňovým rozhodnutím. S odkazem na dispoziční zásadu zdůraznil, že žádost a odvolání jsou formulovány obecně. Pokud žalobci neoznačili konkrétní den a okolnosti, za nichž nemohli čerpat přestávku, není správní orgán povinen to za žalobce dohledávat. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. -101, je na žalobcích, aby svá tvrzení konkretizovali. Žalovaný se proto věcí zabýval rovněž pouze obecně. Konstatoval, že denní rozkazy nejsou v rozporu s rozpisy strážních a dozorčích stanovišť. Z hlediska čerpání přestávek rovněž označil za stěžejní rozdělení stanovišť na pevná a pohyblivá. Je-li na stanoviště veleno více příslušníků, mohou se o úkoly podělit. Čerpáním přestávky se služba nepředává, ale jen přerušuje. Čerpání přestávky nemusí být zakotveno v interních předpisech pro jednotlivá stanoviště, protože je upraveno zákonem a NGŘ č. 68/2017. Plánování přestávek je povinností IDS a ISS. Případné nečerpání se zaznamenává do přílohy denního rozkazu a příslušník je povinen je hlásit. Denní rozkazy jsou pak podkladem pro hromadné směnové výkazy, které příslušníci na konci každého měsíce podepisují. Žalobci ale uvedli, že nevyčerpání přestávky nikdy neřešili. Žalobce t) pak uvedl, že přestávku mohl čerpat v jiném termínu. Situace je tedy obdobná jako v případě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2023, č. j. -219.

35. Žalovaný se zabýval čerpáním přestávek na OVT, kde je většina stanovišť pohyblivá, což znamená, že nevyžadují permanentní dozor, ale dozorce zde plní různorodé úkoly a nemusí být střídán, protože po dobu jeho nepřítomnosti může úkoly vykonávat další dozorce. Faktické čerpání přestávek koordinuje IDS tak, aby nedošlo ke kolizi se služebními povinnostmi. Pouze dozorčí stanoviště č. 1 je pevné a vyžaduje neustálou přítomnost dozorce, který je po dobu přestávky střídán jiným dozorcem podle pokynu IDS, jmenovitě uvedeným v příloze denního rozkazu. To potvrzuje výpověď svědka mjr. Mgr. L. Přílohou denních rozkazů v rozhodném období je evidence přestávek, přičemž žalobci vždy stvrdili podpisem, že přestávku čerpali. Totéž platí pro měsíční směnové výkazy. Stanoviště IDS je podobné stanovišti pohyblivému. Po dobu čerpání přestávky je IDS zastupován příslušníkem, kterého určí zástupce VOVT v denním rozkazu. To potvrdil žalobce bh) při ústním jednání. IDS nemá časově pevně stanovené úkoly, čerpání přestávky si tak může koordinovat sám bez nutnosti střídání nebo může pověřit jiného dozorce se stejnými pravomocemi, aby ho zastupoval. Dozorci se mohou případně obrátit i na operační středisko.

36. Ve vztahu k OVS žalovaný konstatoval, že většina stanovišť je pevná a střídání provádí v souladu s § 51 odst. 8 NGŘ č. 33/2019 ISS nebo příslušník pověřený VISS. Pohyblivá stanoviště nejsou střídána a přestávky jsou čerpány tak, aby nedošlo ke kolizi se služebními povinnostmi. Žádný ze žalobců není zařazen k eskortní službě. Strážní psovodi jsou veleni na pohyblivé stanoviště č. 8, a tak nemusí být střídáni. Obdobně jako u OVT žalovaný konstatoval, že čerpání přestávek je zaznamenáváno v denních rozkazech a měsíčních směnových výkazech, které žalobci podepisují. Stanoviště VISS a ISS mají podobný charakter jako pohyblivá stanoviště a přestávky mohou čerpat bez střídání, případně se mohou vzájemně zastoupit. K témuž závěru dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku č. j. -219. Operační středisko (ISS – operátor, dále jen „ISS-O“) je podobné stanovišti pevnému. ISS-O je střídán ISS nebo VISS, což potvrdil svědek mjr. Mgr. P. a žalobce x). Pokud žalobci čerpali přestávku v souladu s denním rozkazem, za své stanoviště po tu dobu neodpovídali.

37. Povinnost reagovat na mimořádné situace žalobci v době přestávky nemají. Povinnost stanovená § 7 zákona o Vězeňské a justiční stráži nemá na čerpání přestávky vliv. Pokud by příslušník v případě mimořádně události nezakročil z důvodu čerpání přestávky, nebude sankcionován. Zakročí jiní příslušníci. To potvrdili svědci mjr. Mgr. L. a mjr. Mgr. P. i žalobkyně at) a žalobce x). Ke shodnému závěru dospěl Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. -101. Krajský soud v Praze například v rozsudku ze dne 29. 11. 2021, č. j. -24, na nějž žalobci odkazují, nedospěl k závěru, že přestávky nebyly ve věznici Vinařice čerpány, ale že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Přiléhavá není ani judikatura Soudního dvora EU a Ústavního soudu, na niž žalobci odkazují, protože se týkala hasičů, kteří byli povinni i v čase přestávky reagovat v řádu minut na mimořádnou událost. U vězeňské služby tomu tak není. Situace žalobců není srovnatelná ani s policistou výjezdové hlídky na dopravním inspektorátu.

Posouzení žaloby soudem

38. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobami k tomu oprávněnými a splňuje všechny zákonné požadavky. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby a přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů ( ), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Soud ve věci rozhodl v souladu s bez jednání.

39. Jádrem sporu je otázka, zda bylo žalobcům v rozhodném období (tj. od 29. 10. 2018 do 29. 10. 2021) umožněno v průběhu výkonu služby čerpat přestávky na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, anebo jim byla poskytnuta pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, a vznikl jim tak nárok na proplacení této doby služby.

40. Podobnými případy ve vztahu k Věznici Vinařice se zdejší soud již opakovaně zabýval. Rozsudkem ze dne 13. 7. 2021, č. j. -147, soud rozhodnutí žalovaného týkající se období od 2. 5. 2015 do 2. 5. 2018, respektive od 28. 3. 2015 do 28. 3. 2018, zrušil pro nepřezkoumatelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav. S výjimkou žalobce i) a žalobkyně an) zde vystupovali všichni žalobci, kteří vystupují i v projednávané věci. Nedostatečně zjištěný skutkový stav byl důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného také rozsudky ze dne 26. 10. 2022, č. j. -55, a ze dne 20. 10. 2023, č. j. -76. Ve druhé jmenované věci se soud zabýval obdobím od 12. 4. 2019 do 12. 4. 2022 (je zde tedy částečný časový překryv s projednávanou věcí), avšak ve vztahu k jiným žalobcům zařazeným (převážně) jako dozorci na OVT, a žaloba byla téměř totožná s tou podanou v nyní projednávané věci.

41. I v projednávané věci jsou žalobní body poměrně obecné a nejsou dostatečně individualizované ve vztahu k jednotlivým žalobcům, a to navzdory tomu, že zástupce žalobců byl v jiných věcech opakovaně upozorněn, že je v zájmu žalobců, aby namísto obecných proklamací označili konkrétní případy porušení podmínek § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru (srov. např. rozsudky zdejšího soudu č. j. -101, ze dne 27. 6. 2023, č. j. -76, nebo ze dne 30. 8. 2024, č. j. -83). V této souvislosti soud zdůrazňuje, že míra precizace žalobních bodů předurčuje, jaké právní ochrany se žalobcům u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci zástupce žalobců (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

42. Přesto je ve vztahu k většině žalobců žaloba důvodná. Správní orgány se totiž i v projednávané věci dopustily týchž pochybení, která jim zdejší soud vytkl ve výše jmenovaných rozsudcích. Na druhou stranu soud upozorňuje, že vzhledem k vývoji judikatury a po poučeních, která se zástupci žalobců dostala ohledně toho, jak by měla být žaloba v těchto věcech koncipována, již napříště nebude posuzovat žalobní body určující meze přezkumu rozhodnutí ve věcech služebního poměru tak benevolentně jako v nyní projednávané věci.

Žalobci, kteří v rozhodném období nebyli ve služebním poměru u vězeňské stráže nebo nevykonávali službu

43. Důvodná není žaloba žalobců d), aj) a bg), o nichž ředitel věznice podle rozhodl usnesením ze dne 23. 11. 2021, že nejsou účastníky řízení. Ani jeden z nich proti tomuto usnesení nepodal odvolání, a to tak nabylo právní moci.

44. Pravomocným rozhodnutím o účastenství je pak jakýkoliv správní orgán vázán ( ). To vylučuje možnost osoby, o které bylo pravomocně rozhodnuto, že není účastníkem řízení, podávat následně odvolání proti dalším rozhodnutím vydaným v tomto správním řízení, protože takové odvolání je nepřípustné (srov. a contrario ) a má být podle zamítnuto. Pravomocným rozhodnutím o tom, že určitá osoba není účastníkem řízení, je vázán i správní soud (srov. § 75 odst. 2 větu druhou s. ř. s a dále např. rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2013 č. j. -26, ze dne 2. 7. 2015, č. j. -147, č. 3288/2015 Sb. NSS, ze dne 26. 2. 2024, č. j. -96, nebo ze dne 22. 1. 2024, č. j. -30).

45. Z uvedeného plyne, že odvolání žalobců d), aj) a bg) proti prvostupňovému rozhodnutí bylo nepřípustné. Žalovaný ho tedy správně zamítl, byť z nesprávných důvodů. Žalovaný totiž nemohl přezkoumávat usnesení ze dne 23. 11. 2021 a věcně posuzovat žádost těchto žalobců o proplacení přestávek. Toto pochybení nicméně nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k žalobcům d), aj) a bg), a proto je jejich žaloba nedůvodná.

46. Soud dále ze správního spisu zjistil, že také služební poměr žalobce bb) skončil ještě před začátkem rozhodného období, a to v září 2018. Logicky se tedy nemůže domáhat proplacení přestávek za rozhodné období. Z toho důvodu je také jeho žaloba nedůvodná.

Obecná východiska

47. Podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru má příslušník nárok na přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby, jestliže služební funkcionář nerozhodne na žádost příslušníka jinak, a to při trvání směny (a) do 9 hodin v rozsahu 30 minut, (b) nad 9 hodin v takovém rozsahu, aby jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky činily nejméně 15 minut. Přestávka ve službě na jídlo a odpočinek se podle odstavce 2 tohoto ustanovení nezapočítává do doby služby.

48. Podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek.

49. Příslušníci bezpečnostních sborů tedy mohou vykonávat službu ve dvou režimech. První režim se uplatní, je‑li služba přerušitelná (§ 60 odst. 1 zákona o služebním poměru), druhý se vztahuje na nepřerušitelnou službu (§ 60 odst. 3 zákona o služebním poměru). Přerušitelnost služby přitom není totéž co nepřetržitost služby. Stěžejní je tedy otázka, zda byla služba žalobců přerušitelná.

50. Jak shrnul NSS v rozsudku ze dne 31. 10. 2024, č. j. -48: „Nepřetržitá služba příslušníka je přerušitelná, pokud

[1] existuje konkrétní, srozumitelné, jasné a předvídatelné organizační opatření, které řeší, kdy, kým a jak je příslušník v průběhu čerpání přestávky zastoupen, resp. vystřídán (, dopravní inspektorát Jeseník, body 21 až 25);

[2] zastupitelnost příslušníka je nejen předpokládána ve služebních předpisech, ale zastoupení (vystřídání) příslušníka je také skutečně možné, respektive není znemožněno pracovním prostředím a vytížeností příslušníků (rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2020, čj. ‑42, integrované operační středisko Jihlava, bod 22).“

51. Jinými slovy, aby bylo možné konstatovat, že výkon služby lze přerušit, musí být příslušníkům umožněno čerpat přestávky na jídlo a odpočinek nezpochybnitelným způsobem, formálně v souladu s právními a služebními předpisy či rozkazy, tak, aby bylo zřejmé, že po celou dobu přestávky nemusí v zásadě plnit žádné služební povinnosti a úkoly spojené se stanovišti, na která jsou veleni, a mohou se věnovat pouze tomu, aby se najedli a odpočinuli si. Kromě samotné náplně služby (povaha plněných služebních úkolů, zda je potřeba službu vykonávat nepřetržitě) jsou rozhodující i okolnosti výkonu služby na konkrétním pracovišti. Tatáž služba může být na jednom pracovišti vyhodnocena jako přerušitelná, jinde jako nepřerušitelná (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 7. 2018, č. j. -53, č. 3925/2019 Sb. NSS). Z toho důvodu je třeba se zabývat také tím, zda v konkrétním případě existuje faktická možnost čerpat přestávku, zejména zda organizační, technická a personální opatření a pravidla v souhrnu účinně a prokazatelně zajišťují příslušníkům možnost čerpat přestávku v zákonné délce a standardu podle vlastního uvážení a zda tu nejsou omezení, která řádnému čerpání přestávky objektivně brání (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2022, č. j. ‑26). I kdyby byl výkon služby (formálně) přerušitelný a zastupitelnost by byla ve služebních předpisech předpokládána, ale pracovní prostředí a vytíženost příslušníků by fakticky čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek neumožňovaly, bylo by nutné dospět k závěru, že čerpané přestávky měly povahu pouze přiměřené doby na jídlo a odpočinek (§ 60 odst. 3 zákona o služebním poměru) [srov. rozsudky NSS ze dne 17. 8. 2022, č. j. ‑65, a ze dne 18. 4. 2023, č. j. ‑64]. Důraz na fakticitu čerpání přestávek nicméně nevyžaduje přezkum (ne)čerpání každé jednotlivé přestávky, nýbrž je podstatné, zda je přerušení výkonu služby obecně možné (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2022, č. j. ‑26).

52. Pod § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru je třeba zařadit právě situaci, kdy sice příslušník může konzumovat jídlo, je však stále dosažitelný a připravený přerušit přestávku v případě potřeby, přičemž služba je zorganizována tak, že taková potřeba běžně nastává. Čerpání přestávky ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, a tedy přerušitelnost služby, naopak nevylučuje to, že má příslušník v době přestávky na sobě výstroj a výzbroj, že ji z praktických důvodů tráví přímo ve věznici či že trvá jeho povinnost zasáhnout v případě zcela mimořádných situací (jako například útěk vězně) a že pro účel takové mimořádné situace má u sebe radiopřijímač (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2020, č. j. ). Způsob trávení přestávek je u bezpečnostních sborů dán nejen vůlí příslušníka, ale i režimovými opatřeními, která příslušník musí v tom kterém bezpečnostním sboru dodržovat.

53. Podle § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí.

54. Jak plyne z rozsudku NSS ze dne 26. 9. 2024, č. j. -44, bylo předcházející správní řízení ovládáno zásadou dispoziční, neboť bylo zahájeno žádostí žalobců, kterou vymezili jeho předmět. Odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu však nesl v souladu s § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru služební funkcionář. Ani pokud účastník řízení neoznačí důkazy na podporu svých tvrzení, nezbavuje to správní orgán povinnosti zjistit podstatný skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tuto povinnost služebního funkcionáře nicméně nelze vykládat tak, že je povinen nezpochybnitelným způsobem prokázat možnost řádného čerpání přestávky příslušníkem (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2025, č. j. -57). Zdejší soud rovněž připustil, že pokud žalobci neuplatní dostatečně konkrétní námitky a neoznačí konkrétní problémy, mohou správní orgány v rámci hospodárnosti přistoupit jen k namátkovému prověření několika dnů v daném období a v případě absence negativních zjištění své závěry vztáhnout na celé sporné období. Pouze pokud v namátkou ověřovaných dnech zjistí nesrovnalosti, bude třeba rozšířit zkoumaný vzorek na další dny za účelem ověření rozsahu nesrovnalostí (srov. rozsudek č. j. -101). Mezi žalobci je však třeba rozlišovat, a to aspoň typově podle oddělení, služebních míst a stupně řízení, a jejich nárok posuzovat podle zařazení a reálného průběhu služby (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2024, č. j. -53, a rozsudek zdejšího soudu č. j. -76).

Oddělení výkonu trestu

55. Na OVT byli v rozhodném období zařazení žalobci a), b), c) [do konce služebního poměru v březnu 2020], g), h) [do konce služebního poměru v prosinci 2019], i) [od dubna 2021] k), l) [do konce služebního poměru v září 2021], o), p), r) [do konce služebního poměru v březnu 2020], s) [do konce služebního poměru v prosinci 2020], t) [od června 2020], v) [do konce služebního poměru v červnu 2020], w), z), ab), ad) [do května 2020], af) [zřejmě do února 2020], ag) [do konce služebního poměru v září 2021], aj) [do konce služebního poměru v říjnu 2018; přičemž poslední dny měl nemocenskou nebo dovolenou], ak) [do konce služebního poměru v březnu 2020], al) [do konce služebního poměru v červenci 2019], ap), as) a au) [do konce služebního poměru v červnu 2021], av), aw), ax), bc), bf), bh), bl), bp) [do konce služebního poměru v říjnu 2018] a br).

56. Soud předesílá, že není pravda, že žalobci zařazení na OVT působí pouze jako řadoví dozorci, jak tvrdí v žalobě. Soud ze správního spisu (denních rozkazů VOVT) zjistil, že v rozhodném období vykonávali (aspoň někdy) službu IDS žalobci b), g), k), o), r), s), w), af), ag), ak), ap), bh) a br). V žalobě se přitom žádná konkrétní argumentace ve vztahu k IDS nevyskytuje. Lze na ně tak vztáhnout pouze tu nejobecnější argumentaci spočívající v tom, že nejsou střídáni, a proto nemohou čerpat přestávky v plném rozsahu dle vlastního uvážení.

57. K samotným dozorcům žaloba rovněž jen velmi obecně uvádí, že stanoviště nikomu nepředávají. Tvrzení, že mohou opustit dozorčí stanoviště a čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, je podle nich nesmyslné a nemá oporu ve vnitřních předpisech. Zejména zmiňují rozpis dozorčích stanovišť a upozorňují, že v denních rozkazech není uveden žádný „střídač“. V replice odkázali na rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2023, č. j. -116, v němž měl NSS dospět k závěru, že výkon jejich služby je nepřerušitelný.

58. Soud předně uvádí, že NSS v rozsudku č. j. -11, na který odkazují žalobci, žádný věcný závěr o nepřerušitelnosti služby příslušníků vězeňské služby ve Věznici Vinařice neučinil. Tímto rozsudkem pouze zamítl kasační stížnost žalovaného směřující proti rozsudku zdejšího soudu č. j. -147, jímž bylo jeho rozhodnutí zrušeno pro nepřezkoumatelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav. V bodech 48 a 50 uvedeného rozsudku pak NSS pouze shrnuje závěry ustálené judikatury, a nijak se tedy nevyjadřuje ke konkrétní věci.

59. Správní orgány zdůraznily rozdělení stanovišť na pevná (na OVT pouze stanoviště č. 1), kde musí být příslušník střídán, a pohyblivá, kde střídání není třeba. Podle ředitele věznice zajišťuje střídání IDS, inspektor nebo vrchní asistent. Závěr, že přestávky jsou fakticky poskytovány, opřel o „přesnou a podrobnou“ evidenci přestávek v denních rozkazech. Žalovaný doplnil, že po dobu nepřítomnosti na pohyblivém stanovišti může úkoly vykonávat jiný dozorce. Čerpání přestávek koordinuje IDS tak, aby nedošlo ke kolizi se služebními povinnostmi. Příslušník střídající dozorce na pevném stanovišti je jmenovitě uveden v příloze denního rozkazu. IDS je pak zastupován příslušníkem určeným v denním rozkazu a přestávku si koordinuje sám bez potřeby střídání.

60. Žalovanému lze přisvědčit, že dělení stanovišť na pevná a pohyblivá může být z hlediska čerpání přestávek relevantní. Judikatura NSS ve vztahu k jiným věznicím připustila, že pohyblivá stanoviště a stanoviště IDS ze své povahy nemusí vyžadovat nepřetržitou fyzickou přítomnost příslušníka na jednom místě, a v takovém případě nemusí být formálně zajištěno střídání jiným příslušníkem po dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. -33, ze dne 21. 5. 2025, č. j. -52, nebo ze dne 12. 12. 2024, č. j. -46). Pokud je náplň služby – podle předpisů (formálně) i ve skutečnosti (fakticky) – taková, že umožňuje čerpat přestávku na jídlo a odpočinek (například služební úkoly nejsou naplánovány v takové hustotě, že celá doba služby představuje neustálé plnění úkolů), není potřeba zjišťovat, zda byl příslušník střídán (tedy zda mohl opustit stanoviště) a zda střídání (opuštění stanoviště) bylo stanoveno v předpisech či rozkazech. V takovém případě může být přestávka čerpána i přímo na stanovišti (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2024, č. j. -48, a ze dne 24. 1. 2025, č. j. -49).

61. Podle § 4 písm. c) NGŘ č. 5/2016 ve znění NGŘ č. 51/2017 je příslušník Vězeňské služby zařazený k výkonu dozorčí služby na jednotlivých stanovištích nebo vymezených úsecích povinen vykonávat službu na určeném stanovišti nebo na vymezeném úseku, neodvracet pozornost od výkonu služby, neprovádět činnost, která nesouvisí s výkonem dozorčí služby a neopouštět stanoviště nebo vymezený úsek bez souhlasu nadřízeného nebo dokud nebude vystřídán nebo odvolán.

62. Ve vztahu k tomuto ustanovení judikatura dovodila, že je-li přestávka čerpána se souhlasem či vědomím nadřízeného, nejedná se o porušení povinnosti neopouštět stanoviště. Jsou-li přestávky plánovány v denních rozkazech, je tato podmínka splněna (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2025, č. j. -52). V tomtéž rozsudku NSS uvedl, že samotné naplánování přestávky v denních rozkazech, společně s obecnou úpravou v zákoně a vnitřních předpisech, představuje dostatečný formální podklad pro umožnění jejího čerpání podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Interní předpisy či denní rozkazy nemusí ani pro všechna stanoviště detailně formalizovat způsob zajištění služby po dobu přestávky povinným střídáním. V rozsudcích ze dne 12. 12. 2024, č. j. -46, a ze dne 23. 9. 2024, č. j. -38, NSS uvedl, že není třeba, aby s přestávkami ve službě na jídlo a odpočinek počítal rozpis strážních či dozorčích stanovišť. K obdobným závěrům dospěl NSS i v rozsudcích ze dne 28. 2. 2025, č. j. -57, či ze dne 24. 1. 2025, č. j. -49, kde uvedl, že čerpá-li příslušník přestávku v souladu s pokynem nadřízeného (přestávky koordinujícího) příslušníka, nemůže být z povahy věci za opuštění stanoviště (čerpání přestávky) jakkoliv odpovědný, včetně odpovědnosti trestní. Zákon podle NSS nevyžaduje, aby byla vytvořena funkce „střídače“ (příslušníka, jehož jediným úkolem je střídat jiné příslušníky) a není vyloučeno, aby příslušníka střídal jeho kolega, umožňujeli mu to jeho náplň služebních povinností.

63. Jakkoliv stanovení doby čerpání přestávek v denním rozkaze postačí z hlediska formálního zajištění možnosti čerpat přestávku, nelze na něj zcela bezvýhradně spoléhat, pokud jde o faktickou možnost příslušníků stanovenou přestávku čerpat, zejména zpochybňují-li její obsah jiné důkazy, jako výpovědi účastníků řízení či svědků (srov. srov. rozsudek NSS ze dne 29. 2. 2024, č. j. -44). Skutečnost, že příslušníci stvrdili čerpání přestávek svými podpisy na denních rozkazech a výkazech služeb, nemůže vyloučit jejich nárok na proplacení reálně nevyčerpaných přestávek, pokud se tento nárok podaří prokázat jinak. Formální stvrzení čerpání přestávek nemá vliv na pozdější zjištění skutečného charakteru služby (srov. rozsudek zdejšího soudu č. j. -76 a rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2024, č. j. -44).

64. Podle § 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018 i NŘV č. 30/2020 nesmí při čerpání přestávky na jídlo a oddech nebo přestávky na jídlo a odpočinek zůstat žádné pracoviště nebo stanoviště opuštěné a bez dozoru.

65. Soud shledal, že skutkový stav tak, jak plyne ze správního spisu, neposkytuje dostatečnou oporu pro závěry žalovaného a ředitele věznice, a to ve vztahu k žalobcům konajícím službu na pevném dozorčím stanovišti, na pohyblivých dozorčích stanovištích i jako IDS.

66. Pokud jde o pevné stanoviště č. 1, lze správním orgánům přisvědčit, že denní rozkazy VOVT počítají s jeho střídáním a jméno příslušníka, který zajistil střídání, je uvedeno pod tabulkou v příslušné příloze. Podle denního rozkazu zajišťuje střídání pevných dozorčích stanovišť v době oběda a večeře příslušník uvedený v knize předání a převzetí služby, kterého určí IDS podle obsazení dozorčích stanovišť. Lze tedy uzavřít, že formálně je střídání pevného dozorčího stanoviště zajištěno dostatečně a v souladu s § 4 písm. c) NGŘ č. 5/2016. Soud nicméně nenalezl ve správním spise dostatečný podklad pro závěr správních orgánů, že střídání pevného dozorčího stanoviště je možné také fakticky.

67. Faktické střídání pevného dozorčího stanoviště totiž nebylo vůbec zjišťováno při ústním jednání. Z OVT byli vyslechnuti pouze žalobci bh) a t). Výpověď žalobce t) se týká pouze pohyblivého dozorčího stanoviště. Nezmínil, že by konal službu nebo střídal jiného příslušníka na pevném dozorčím stanovišti, ani na to nebyl dotazován. Žalobce bh) působil část rozhodného období jako řadový dozorce, ale nebyl cíleně dotazován na čerpání přestávek v té době a zřejmě vypovídal pouze ve vztahu ke službě na pozici IDS. Přestože konal službu jako IDS, který podle denního rozkazu zajišťuje střídání pevného stanoviště a určuje střídajícího příslušníka, nebyl vůbec dotazován na to, jak toto probíhá. Žalovaný tedy opomněl vést dokazování k faktické možnosti čerpání přestávek na pevném dozorčím stanovišti.

68. Faktickou možnost střídání příslušníka veleného na pevném dozorčím stanovišti příslušníkem určeným denním rozkazem pak dále zpochybňují následující závěry týkající se pevných dozorčích stanovišť (srov. níže).

69. Příslušníci velení na pohyblivá dozorčí stanoviště mají denním rozkazem určen čas pro čerpání přestávky. S jejich střídáním denní rozkaz nepočítá. To koresponduje s výpovědí žalobce t), který uvedl, že není na svém stanovišti nikým střídán. Správní orgány setrvale uvádí, že střídání na pohyblivém stanovišti není třeba. Soud nepopírá, že tomu tak být může. Jak ovšem plyne z výše citované judikatury, lze takový závěr učinit až na základě posouzení pracovní náplně na konkrétním stanovišti. Tomu se ale správní orgány vůbec nevěnovaly. Správní spis ani neobsahuje podklady, z nichž by bylo možné takové závěry učinit – například směrnice pro výkon služby na konkrétních dozorčích stanovištích nebo časový rozvrh dne odsouzených. Závěr správních orgánů, že na pohyblivých dozorčích stanovištích není třeba příslušníky střídat, proto rovněž nemá oporu ve správním spise.

70. Žalovaný v napadeném rozhodnutí také uvedl, že po dobu nepřítomnosti příslušníka na pohyblivém stanovišti může úkoly vykonávat jiný dozorce a že čerpání přestávek koordinuje IDS tak, aby nedošlo ke kolizi se služebními povinnostmi. S tím zčásti koresponduje výpověď svědka mjr. Mgr. L. Soud nicméně opět konstatuje, že přestože ředitel věznice vyslechl žalobce bh) působícího na pozici IDS, netázal se ho, jak koordinuje čerpání přestávek dozorců na pohyblivých stanovištích a zda se v době čerpání přestávek zastupují při plnění úkolů. Žalovaný tedy nezjišťoval, zda a jak koordinace čerpání přestávek na pohyblivých dozorčích stanovištích prostřednictvím IDS fakticky funguje. Pouze z výpovědi žalobce t) se jeví, že dozorci o čerpání přestávek v souladu s § 4 písm. c) NGŘ č. 5/2016 informují IDS.

71. K IDS žalovaný uvedl, že je po dobu přestávky zastupován příslušníkem určeným v denním rozkazu a přestávku si koordinuje sám bez potřeby střídání, nebo může pověřit jiného dozorce, aby ho zastoupil. Na první pohled se tato dvě stanoviska žalovaného jeví jako vzájemně rozporná: buď je totiž příslušník střídající IDS určen v denním rozkaze, nebo střídání není třeba a pouze v případě potřeby sám IDS určí, kdo ho zastoupí. První možnost navíc nemá oporu v denních rozkazech, neboť zde žádný příslušník střídající IDS určen není. Sám žalobce bh) pak popřel, že by byl střídán nebo po dobu čerpání přestávky pověřoval plněním povinností IDS někoho jiného. Nadto vypověděl, že přestávky nečerpá nerušeně, protože stále řeší provozní věci přes radiostanici. Žalovaný přitom tuto výpověď zpochybňující možnost IDS fakticky čerpat přestávku nevzal v potaz a žádným způsobem se s ní nevypořádal. Jeho závěry ve vztahu k IDS jsou proto nepřezkoumatelné.

72. Žalobce bh) navíc zpochybnil pravdivost evidence čerpaných přestávek, neboť uvedl, že v zájmu dobrých vztahů se nevyčerpané přestávky nevykazují. Správní orgány se právě o tuto evidenci zásadním způsobem opírají s tím, že prošly veškeré podklady a žádné nesrovnalosti v nich nenašly. Ačkoliv je tvrzení žalobce bh) obecné, a lze tedy očekávat přiměřeně obecnou odpověď správního orgánu, bylo by vhodné, aby správní orgány například prověřily konkrétní namátkou vybrané dny.

73. Důvodná je pak námitka, že názor, že žalobci jako dozorci na pohyblivých dozorčích stanovištích mohou stanoviště opustit bez vystřídání, nemá oporu ve vnitřních předpisech – toto tvrzení správních orgánů totiž odporuje čl. 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018 i NŘV č. 30/2020. Z napadeného ani prvostupňového rozhodnutí není vůbec jasné, jak je (formálně i fakticky) zajišťováno dodržování pravidla, že po dobu čerpání přestávky nesmí zůstat žádné pracoviště nebo stanoviště opuštěné a bez dozoru. Stejný nedostatek soud žalovanému vytkl ve všech předchozích rozsudcích týkajících se Věznice Vinařice (zejména rozsudek č. j. -147 byl již správním orgánům v době vydání prvostupňového a napadeného rozhodnutí znám). Přesto správní orgány i v projednávané věci znovu opomněly zohlednit toto ustanovení.

74. Soud proto i v projednávané věci zcela postrádá vysvětlení, jakým způsobem je ve Věznici Vinařice zajišťováno dodržování tohoto ustanovení (tj. neustálá obsazenost všech stanovišť) při řádném čerpání přestávek podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Dodržování tohoto ustanovení se jeví jako obtížně slučitelné s tvrzením správních orgánů, že příslušníci mohou pohyblivá dozorčí stanoviště za účelem čerpání přestávky opustit bez vystřídání, ale i s tvrzením, že po dobu jejich

nepřítomnosti je může zastoupit jiný dozorce, protože ten pak zanechává opuštěné své stanoviště. Totéž platí i pro pohyblivé stanoviště IDS. Za těchto okolností není ani zřejmé, jak fakticky probíhá střídání pevného dozorčího stanoviště jiným příslušníkem z pohyblivého dozorčího stanoviště, protože pohyblivé dozorčí stanoviště zůstává po tu dobu zcela opuštěné.

75. Soud tedy shrnuje, že ředitel věznice a žalovaný dostatečně nezjistili skutkový stav, pokud jde o faktickou možnost čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, a to jak u řadových dozorců na pohyblivých i pevných stanovištích, tak u IDS. Oba správní orgány nadto vůbec nezohlednily dopad čl. 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018 i NŘV č. 30/2020 na možnost žalobců čerpat přestávku podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru tak, jak ji podle správních orgánů čerpají. Napadené rozhodnutí je proto ve vztahu k OVT zčásti nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a zčásti nemá skutkový stav, z něhož správní orgány vycházely, dostatečnou oporu ve správním spise (resp. je v rozporu s ním).

OVS

76. Na OVS byli v rozhodném období zařazeni žalobci e), f), i) [do března 2021], j), m), n), q) [do konce služebního poměru v září 2020], t) [do května 2020], u) [do konce služebního poměru v červnu 2019], x), y), aa), ac), ad) [od června 2020], ae), af) [zřejmě od března 2020], ah), ai), am), an) [od nástupu do služebního poměru v červenci 2019], ao), aq), ar), at), ay), az), ba), bd), be) [do konce služebního poměru v září 2019], bi), bj) [do konce služebního poměru v dubnu 2020], bk) [do konce služebního poměru v červenci 2019], bm) [do konce služebního poměru v srpnu 2019], bn), bo) a bq).

77. Ani v případě OVS není pravda, že žalobci zařazení na toto oddělení působí pouze jako řadoví strážní, jak tvrdí v žalobě. Soud ze správního spisu (denních rozkazů VOVS) zjistil, že v rozhodném období vykonávali (aspoň někdy) službu VISS alespoň žalobci n), q), y) a bo); službu ISS a ISS-O pak žalobci x), aa), ad), af), ao), a), ay), az) a bd). V žalobě není žádná konkrétní argumentace k těmto pozicím.

78. Žalobci obecně namítli, že se střídáním se nepočítá, protože v denním rozkaze není nikdo, kdo by nebyl velen na konkrétní stanoviště a mohl by je střídat. Dále namítli, že při výkonu eskorty není možné přestávku čerpat. V žalobě je bez jakékoliv konkretizace uvedeno, že „žalobce“ výjimečně absolvoval službu v eskortě (jako psovod).

79. Argumentací týkající se eskort se správní orgány nezabývaly, neboť žádný ze žalobců není zařazen do eskortní směny. Žalobci v žalobě nicméně namítli, že eskort se výjimečně účastnili, zejména psovodi, a že jim přestávka nebyla proplacena, přestože v době výkonu eskorty není možné přestávku čerpat. Soud proto zkoumal, zda je správný závěr správních orgánů, že čerpáním přestávek ve vztahu k eskortám nebylo třeba se zabývat, protože žalobci nebyli zařazeni do eskortní směny.

80. Za tímto účelem soud prověřil namátkou vybraný vzorek denních rozkazů VOVS z rozhodného období a zjistil, že závěr správních orgánů neodpovídá obsahu správního spisu. Někteří žalobci se totiž v rozhodném období eskort účastnili. Žalobci mají pravdu, že eskort se opakovaně účastnili strážní psovodi: ze dnů, které soud prověřil, jde o žalobce m) [12. 3. 2019, 2. 4. 2019, 12. 8. 2019, 12. 2. 2020 a 22. 7. 2021], ba) [2. 5. 2019, 22. 7. 2019, 2. 9. 2019, 2. 12. 2019, 22. 1. 2020, 2. 7. 2020 a 22. 9. 2020)] a ai) [2. 3. 2020, 22. 9. 2020, 12. 11. 2020, 21. 4. 2021 a 12. 8. 2021]. Ve dnech, které soud prověřil, se eskort zúčastnili také žalobci e) [22. 9. a 22. 11. 2019], f) [22. 11. 2020], i) [22. 5. 2019, 12. 7. 2019 a 2. 8. 2020], n) [22. 10. 2019 a 12. 10. 2021], u) [2. 6. 2019], aa) [22. 9. 2019 a 2. 8. 2020], ah) [2. 2. 2020], am) [22. 1. 2019], an) [2. 4. 2019], ao) [2. 2. 2020, 12. 4. 2020, 12. 10. 2020 a 22. 6. 2021], ay) [12. 12. 2018], bd) [22. 4. a 22. 8. 2019], be) [22. 7. 2019], bi) [12. 9. 2020] a bo) [22. 1. 2019]. Eskorty byly různě dlouhé: od několika málo hodin až po celou směnu. Pouze v několika málo případech byli ale uvedení strážní zapsáni v eskortní směně – bylo tomu tak pouze v případech žalobců n), am), an), ay), bo) a v jednom případě u žalobce ao).

81. S ohledem na uvedené soud konstatuje, že správní orgány se měly zabývat tím, zda žalobci mohli čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek ve dnech, kdy se účastnili eskorty, a pokud ne, zda jim byla proplacena. Protože tak kvůli mylnému skutkovému závěru neučinily, je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

82. Pokud jde o řadové strážné, i zde správní orgány zdůraznily rozdělení strážních stanovišť na pevná a pohyblivá. Ředitel věznice uvedl, že střídat je třeba pouze strážného na pevném strážním stanovišti, což činí strážný z pohyblivého stanoviště. Na pohyblivých strážních stanovištích není třeba střídat, postačí zástup. Stanoviště, z něhož strážní střídají strážné na jiném stanovišti, tak není oslabeno. Odkázal na evidenci čerpání přestávek v denních rozkazech. Žalovaný navíc uvedl, že plánování přestávek je povinností ISS. Je-li na strážní stanoviště veleno více příslušníků, mohou se o úkoly podělit. Přestávky na pohyblivých stanovištích jsou čerpány tak, aby nedošlo ke kolizi se služebními povinnostmi. Psovodi jsou veleni na pohyblivé stanoviště, a tak nemusí být střídáni.

83. Jak již bylo zmíněno, žalovanému lze přisvědčit, že dělení stanovišť na pevná a pohyblivá může být z hlediska čerpání přestávek relevantní. V závislosti na povaze služby a úkolů na konkrétním stanovišti lze dospět k závěru, že toto stanoviště nevyžaduje nepřetržitou fyzickou přítomnost příslušníka.

84. Podle § 74 písm. c) NGŘ č. 23/2014 [obdobně i § 79 odst. 1 písm. c) NGŘ č. 33/2019] je strážný při plnění služebních povinností na jednotlivých strážních stanovištích nebo při eskortě, výkonu služby na úseku kynologie nebo úseku dopravy, jakož i při vystupování na veřejnosti zejména povinen střežit určený úsek nebo vězněnou osobu při eskortě, neodvracet pozornost od výkonu služby a neopouštět strážní stanoviště, dokud nebude vystřídán nebo odvolán, byť by byl i ohrožen na životě (zdůrazněná část byla doplněna v NGŘ č. 33/2019).

85. K tomuto ustanovení lze obdobně vztáhnout závěry výše shrnuté judikatury, z níž plyne, že podmínka odvolání je splněna, je-li přestávka naplánována v denním rozkaze anebo čerpá-li příslušník přestávku s vědomím nadřízeného.

86. Také na OVS se však vztahuje § 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018 i NŘV č. 30/2020, podle kterého nesmí při čerpání přestávky na jídlo a oddech nebo přestávky na jídlo a odpočinek zůstat žádné pracoviště nebo stanoviště opuštěné a bez dozoru.

87. Soud shledal, že skutkový stav tak, jak plyne ze správního spisu, neposkytuje dostatečnou oporu pro závěry žalovaného a ředitele věznice, a to ve vztahu k žalobcům konajícím službu na pevných i pohyblivých strážních stanovištích i jako VISS, ISS či ISS-operátor.

88. Pokud jde o řadové strážné, soud předesílá, že na úseku OVS jsou jak stanoviště pevná (č. 1-7, 9, 10 a 12: vchody či vjezdy do věznice či do prostoru pro ubytování odsouzených, strážní věže a Vlnička), tak pohyblivá (č. 8, 11 a 13-16: z toho stanoviště č. 8 tří až čtyřčlenné, kam je velen i psovod, a stanoviště 11 a 16 dvoučlenné). Soud dále konstatuje, že přílohy denních rozkazů VOVS stanoví dobu čerpání přestávek a počítají se střídáním stanovišť, a to tak, že se strážní konající službu prostřídají mezi sebou. Na dobu, kdy mají podle denního rozkazu čerpat přestávku, jsou strážní z pevných stanovišť veleni na pohyblivé strážní stanoviště (často č. 8) a strážný z tohoto stanoviště je po tu dobu velen na odpovídající pevné stanoviště. To odpovídá závěrům správních orgánů. Také v případě OVS je tedy čerpání přestávek formálně zajištěno.

89. Soud nicméně na základě obsahu správního spisu není přesvědčen o tom, že čerpání přestávek v souladu s § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru je možné také fakticky, a to i s ohledem na obsah výpovědí žalobců a svědků. Správní orgány přitom „problematické“ aspekty výpovědí přehlížely a nedostatečně se s nimi vypořádaly. Ředitel věznice i žalovaný odkazovali pouze na ty části výpovědí, které podpořily jejich závěry. Ve zbytku ředitel věznice jen paušálně konstatoval, že výpovědi žalobců jsou rozporuplné, místy účelové a nanejvýš subjektivní, zatímco výpovědi vedoucích oddělení považoval za věrohodné, protože jim „o nic nešlo“.

90. V předcházejícím řízení byli vyslechnuti pouze dva žalobci, kteří v rozhodném období působili jako řadoví strážní: žalobkyně at), která sloužila na hlavní bráně (pevné stanoviště č. 1), a žalobce x), který uvedl, že část rozhodného období sloužil jako strážný na strážních věžích (pevná stanoviště) a na pevném stanovišti č. 1 a dále jako ISS nebo ISS-operátor.

91. Z výpovědi žalobce x) lze přitom jen obtížně činit skutkové závěry ve vztahu k faktickému fungování střídání strážných na pevných stanovištích. Otázky, které mu byly kladeny, totiž většinou nerozlišovaly jednotlivé pozice, a pokud ano, byl tázán pouze na službu ISS-O. Na obecné otázky týkající se možnosti využití hygienické zařízení, zalít si kávu nebo si zakouřit, uvedl, že tyto činnosti mohl konat, pokud ho někdo vystřídal. Na přestávky ve službě na jídlo a odpočinek na pozici strážného na pevném stanovišti a střídání strážnými z pohyblivých stanovišť jinak dotazován nebyl. Za to dále obecně uvedl, že nadřízeného o čerpání přestávky neinformuje a při čtení denního rozkazu mu není sdělováno, kdy bude přestávku čerpat, což budí pochybnosti ohledně dodržování § 74 písm. c) NGŘ č. 23/2014, respektive § 79 odst. 1 písm. c) NGŘ č. 33/2019 v praxi. Ačkoliv uvedl, že sloužil také jako ISS, nebyl dotazován na to, jak fakticky funguje koordinace čerpání přestávek řadových strážných.

92. S ředitelem věznice lze souhlasit, že výpověď žalobkyně at) vykazuje určité rozpory. Jak ale soud žalovaného upozornil již v dřívějších rozsudcích, je úkolem správních orgánů, aby tyto rozpory odstranily a v případě nejasností položily doplňující dotaz. Nízká výpovědní hodnota výpovědí žalobců je totiž zčásti dána i tím, že jim byl většinou pokládán tentýž set otázek a správní orgán příliš nereagoval na obsah odpovědi. Žalobkyně at) tedy vypověděla, že přestávku si udělá, pokud ji někdo vystřídá, ale zároveň tvrdila, že v době přestávky musí být na svém pracovišti, protože není, kdo by ji vystřídal. S denními rozkazy částečně koresponduje její výpověď, že na strážní stanoviště č. 1 dochází strážný ze stanoviště č. 8, který „vypomáhá s plněním úkolů“ – tento příslušník ji má přitom podle denního rozkazu střídat. Na základě této výpovědi nelze bez dalšího učinit spolehlivý závěr, že střídání strážního stanoviště č. 1 fakticky funguje tak, že příslušníci velení na toto stanoviště mohou čerpat přestávku podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Také žalobkyně at) přitom vypověděla, že nadřízeného o čerpání přestávky neinformuje.

93. Soud tedy shrnuje, že výpověďmi těchto žalobců nebylo objasněno, zda a jak fakticky funguje střídání pevných strážních stanovišť za účelem čerpání přestávky příslušníky z pohyblivých stanovišť, které předpokládá denní rozkaz VOVS. Jejich výpovědi naopak zpochybňují faktické fungování koordinace čerpání přestávek prostřednictvím ISS a dodržování § 74 písm. c) NGŘ č. 23/2014, respektive § 79 odst. 1 písm. c) NGŘ č. 33/2019, na jehož dodržování je však navázána odpovědnost za stanoviště během čerpání přestávky.

94. S výjimkou žalobce m), který ale sloužil jako psovod, nebyl vyslechnut nikdo ohledně služby na pohyblivém strážním stanovišti. Správní orgány se v napadených rozhodnutích ani nezabývaly povahou služby na pohyblivých strážních stanovištích, z nichž je prováděno střídání pevných strážních stanovišť (aby mohly učinit závěr, že jejich střídání není třeba), ani možností faktického čerpání přestávky příslušníky velenými na tato strážní stanoviště. V tomto ohledu nemůže být dostačující výpověď žalobce m), který sloužil jako psovod, což je specifická služba. V předcházejícím řízení tedy nebylo vůbec zjišťováno, zda povaha služby na pohyblivých stanovištích (zejména č. 8) fakticky umožňuje zajistit střídání pevných stanovišť tak, aby všichni strážní mohli čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek v zákonném rozsahu. Nadřízení (VOVS, VISS, ISS) byli na organizaci přestávek svých podřízených dotazováni pouze povrchně.

95. Soud tedy shrnuje, že závěry správních orgánů ohledně faktické možnosti řadových strážných čerpat přestávku nemají podklad ve správním spise.

96. I pro strážní stanoviště nadto platí čl. 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018, respektive NŘV č. 30/2020, podle něhož nemůže žádné stanoviště zůstat po dobu čerpání přestávky opuštěné a bez dozoru. Přestože tento nedostatek soud správním orgánům vytkl již v rozsudku č. j. -147, ani tentokrát nevysvětlily, jak je tento požadavek dodržován při čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v podmínkách OVS. Závěr, že na pohyblivých strážních stanovištích není třeba příslušníky střídat, je proto také nepřezkoumatelný a značně zpochybněn obsahem správního spisu.

97. Z výpovědi žalobce m) plyne, že jeho stanoviště je pohyblivé a není střídán ani nestřídá jiné psovody. Přestávku má, když to služba dovolí. To v zásadě odpovídá tomu, jak správní orgány popisují čerpání přestávek na pohyblivých stanovištích. Uvedl, že jako psovod nemohl čerpat přestávku nerušeně, ale od té doby, co slouží jako vrchní inspektor pro psovody, může. Žádal proto o proplacení přestávek jen za dobu, co působil jako řadový psovod. Vzhledem k tomu, že i místo VISS je pohyblivé, bývalo by bylo žádoucí, aby se správní orgány žalobce m) doptali, v čem spatřuje rozdíl. Za této situace nelze považovat za dostatečně zjištěný ani skutkový stav ohledně faktického čerpání přestávek strážnými-psovody. Žalobce m) navíc rovněž uvedl, že nadřízeného o čerpání přestávky nikdy neinformoval.

98. Také pokud jde o faktické čerpání přestávek příslušníky sloužícími na pozicích ISS-O, ISS a VISS, nelze považovat skutkový stav za dostatečně zjištěný. Vykazuje totiž rozpory, s nimiž se správní orgány nevypořádaly.

99. Podle napadeného rozhodnutí mohou VISS a ISS, jejichž stanoviště jsou pohyblivá, čerpat přestávku bez vystřídání, případně se mohou vzájemně zastoupit. Operační středisko je stanovištěm pevným a ISS-O je střídán VISS nebo ISS.

100. Pokud jde o VISS, svědek mjr. Mgr. P., VOVS, nepotvrdil, že by tito příslušníci mohli čerpat přestávku bez vystřídání, nýbrž uvedl, že přestávku čerpají tak, aby se mohli vzájemně zastoupit. To ale nekoresponduje s výpověďmi dvou vyslechnutých VISS. Žalobce bo) uvedl, že není střídán a s nikým se na čerpání přestávek nedomlouvá. I během přestávky řeší služební záležitosti. Také svědek ppor. L. uvedl, že jako VISS střídán není. Přesto na rozdíl od žalobce bo) uvedl, že přestávku mohl čerpat nerušeně. S ohledem na rozpor v těchto výpovědích nelze bez dalšího učinit jednoznačný závěr, že VISS mohou čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, aniž by přitom museli plnit služební povinnosti.

101. Pokud jde o ISS a ISS-O, svědek ppor. L. uvedl, že strážné na těchto pozicích střídá, aby si mohli ohřát jídlo nebo zakouřit, ale ne aby mohli čerpat přestávku. Obdobně vypovídal i žalobce x), který působil jako ISS a ISS-O. Pokud jde o ISS (pohyblivé stanoviště), uvedl, že se může vzdálit a zakouřit si, zalít si kávu nebo ohřát jídlo. Pokud je na operačním středisku, může ho v těchto případech vystřídat ISS nebo VISS. Když byl dotazován na střídání na operačním středisku za účelem čerpání zákonné přestávky, uvedl nejprve, že ho nikdo nestřídá ani nezastupuje, ale na dotaz, zda mu ISS nebo VISS na dobu čerpání zákonné přestávky odmítl střídání, odpověděl, že ne, že on „vzájemně střídá jeho“.

102. Z těchto výpovědí tedy plyne, že sám VISS střídán není, ale může střídat ISS a ISS-O, ale patrně jen velmi krátce a nezastane tak střídání (zastoupení) ISS nebo ISS-O po celou dobu přestávky na jídlo a odpočinek. Odpovědi žalobce x) ohledně střídání ISS-O po dobu přestávky ve službě na jídlo a odpočinek jsou natolik rozporné, že z nich nelze učinit jakýkoliv závěr. Vzhledem k tomu, že následovaly bezprostředně po sobě, měl správní orgán reagovat doplňující otázkou, aby byl rozpor vyjasněn. Za současného stavu nelze než konstatovat, že nebylo zjištěno, zda a kým je pevné stanoviště ISS-O střídáno, aby ISS-O mohl čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek.

103. Vzhledem k tomu, že příslušníci sloužící na pohyblivých stanovištích ISS a VISS zřejmě nejsou střídáni ani se vzájemně nezastupují, jak tvrdí VOVS a žalovaný, měly se správní orgány zabývat tím, zda je povaha jejich služby taková, že umožňuje, aby své stanoviště opustili na dobu přestávky bez vystřídání, a to rovněž v kontextu čl. 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018, respektive NŘV č. 30/2020. Od toho se ostatně odvíjí také jejich schopnost případně střídat ISS-O. Při takto zjištěném skutkovém stavu nicméně nelze přisvědčit správním orgánům, že VISS, ISS a ISS-O mohou čerpat přestávku v zákonném rozsahu.

104. Soud nepřehlédl, že žalobci bo) a x) při ústním jednání na přímý dotaz uvedli, že nevyčerpaná přestávka jim byla vždy řádně vyznačena v denním rozkaze a výkazu doby služby a proplacena. Vzhledem k tomu, že toto tvrzení je v rozporu se zbytkem jejich výpovědí, soud znovu připomíná, že je na správních orgánech, aby rozpory ve výpovědích účastníků odstranňovaly nejlépe položením doplňujícího dotazu. Rozhodně ale nelze bez dalšího vycházet jen z této odpovědi, aniž by se správní orgány vypořádaly se zbytkem jejich výpovědí nebo jejich tvrzení konfrontovaly s konkrétními záznamy v evidencích, jež jsou součástí správního spisu.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

105. S ohledem na výše uvedené není žaloba žalobců d), aj), bb) a bg) důvodná. Protože soud nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, jejich žalobu výrokem I zamítl ( ).

106. Ve vztahu k žalobcům d), aj), bb) a bg) rozhodl soud o náhradě nákladů řízení výrokem II v souladu s Žalobci d), aj), bb) a bg) nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou úřední činnost, pod niž spadá i obrana svých rozhodnutí v soudním řízení.

107. Ve vztahu k žalobcům a–c), e)–ai), ak)–ba), bc)–bf) a bh)–br) soud výrokem III napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů [ ] a pro nedostatečně zjištěný skutkový stav [ ] a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení ( ). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku jsou správní orgány vázány ( ).

108. Výrokem IV soud ve vztahu k žalobcům a–c), e)–ai), ak)–ba), bc)–bf) a bh)–br) rozhodl o náhradě nákladů řízení podle věty první ve spojení s Žalobci a–c), e)–ai), ak)–ba), bc)–bf) a bh)–br) byli v řízení plně úspěšní, náleží jim proto plná náhrada nákladů řízení. Na druhou stranu však soud musel zvážit, že obtížnost, respektive organizační ani právní složitost jednotlivých právních úkonů, jež zástupce žalobců vykonal [převzetí a příprava věci, sepis žaloby a repliky podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“)] při mnohosti žalobců v obdobné skutkové a právní situaci neodpovídá výši náhrady, jíž by se žalobcům mělo dle advokátního tarifu dostat (2 480 Kč za každého žalobce a každý úkon podle , a advokátního tarifu). Právě hrubý nepoměr mezi enormní výší náhrady nákladů řízení dle advokátního tarifu multiplikované podle počtu žalobců a skutečnou náročností poskytnutých úkonů právní služby považoval soud za skutečnost hodnou zvláštního zřetele, jež opodstatňuje aplikaci zmírňujícího ustanovení a nepřiznání části náhrady nákladů jinak dle obecných předpisů žalobcům náležející. Ze žaloby je evidentní, že při poskytnutých úkonech právní služby zástupce žalobu neindividualizoval, nezaobíral se zvlášť nároky každého ze žalobců (např. nijak nereaguje na skutečnost, že někteří z nich nepůsobili ve služebním poměru u Věznice Vinařice po celé rozhodné období, pročež minimálně zčásti jejich žádost musela být zjevně nedůvodná, stejně jako neuvádí konkrétní příklady, kdy u toho kterého žalobce zjevně nemohla být čerpána přestávka na jídlo), a tedy nevyužil potenciál, který se mu při poskytnutí advokátních služeb nabízel. Podaná žaloba je tak svého druhu formulářovou žalobou, a byť pro účely správního soudnictví pro takové případy není stanoven zvláštní způsob vyčíslení náhrady nákladů právního zastoupení, soud nemůže tuto skutečnost přehlížet, nemá-li se stát jeho rozhodnutí v otázce nákladů řízení zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným okolnostem případu. Vzhledem k tomu, že procesní situace je plně srovnatelná s jinými obdobnými případy (srov. rozsudky zdejšího soudu č. j. -147 a č. j. -101), soud postupoval obdobně, a to i přes nesouhlas žalobců vyjádřený poté, co je soud na možnou korekci výše náhrady nákladů řízení upozornil a poskytl jim prostor se k této otázce vyjádřit.

109. Žalobcům tedy i v tomto případě soud přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacené soudní poplatky (66 x 3 000 Kč) a dále náhradu nákladů právního zastoupení odpovídající zastupování tří žalobců z OVT a tří žalobců z OVS (což dostatečně pokrývá zvýšenou – v podstatě pouze administrativní – zátěž advokáta danou mnohostí žalobců), tedy 18 x odměnu zástupce ve výši 2 480 Kč za tři úkony pro šest žalobců a dále 3 paušální částky jako náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, vše zvýšeno o částku 9 563,40 Kč odpovídající náhradě za 21 % DPH z odměny zástupce. Celkem tedy žalobcům soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 253 103,40 Kč. Každému z šestašedesáti úspěšných žalobců tak náleží na náhradě nákladů řízení částka 3 834,90 Kč [3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a 834,90 Kč (55 103,40 Kč/66) jako podíl na náhradě nákladů za zastupování]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle , , ve znění pozdějších předpisů ve spojení s k rukám zástupce žalobců, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 31. srpna 2026

Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.