Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 109/2025 - 44

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky a soudkyně Johany Jandusové a soudce Karla Ulíka a ve věci

žalobce: Ing. F. O.

bytem X

zastoupen advokátkou Mgr. Markétou Ondřejkovou

sídlem Krkonošská 153, 543 02 Vrchlabí

proti

žalovanému: Městský úřad Příbram

sídlem Tyršova 108, 261 01 Příbram

za účasti: MUDr. L. J.

bytem X

o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 4 000 Kč.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. V této věci se soud zabývá žalobou, ve které byla označena široká paleta úkonů žalovaného správního orgánu, v nichž byly spatřovány jednak zásahy ve smyslu zásahem a násl. č. , (dále „“). V průběhu řízení došlo k částečné úpravě žaloby na žalobu na ochranu proti též nečinnosti správního orgánu ve smyslu

Shrnutí obsahu podání žalobce

2. Žalobce se dne 11. 12. 2025 obrátil na soud obsáhlou žalobou, kterou označil a pojal jako žalobu podle a násl. , tedy žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.

3. Žaloba ve své původní podobě však byla značně chaotická a soud na jejím základě nebyl schopen uchopit povahu zásahu. Proto usnesením ze dne 19. 12. 2025, č. j. -12, žalobce vyzval, aby žalobu přeformuloval, zejména aby jednoznačně vylíčil, z jakých rozhodných skutečností dovozuje žalobce tvrzený zásah ze strany žalovaného.

4. Na tuto výzvu žalobce zareagoval doplňujícím podáním ze dne 7. 1. 2026. I po tomto doplňujícím podání však žalobní tvrzení zůstala zčásti chaotická a nekonzistentní. Soud však při porovnání původní žaloby a navazujících doplnění shledal, že nosnou podstatu žalobcem vylíčených skutkových okolností lze shrnout zhruba následovně:

5. Žalobce je přesvědčen, že stavba domu č. p. XA ve vlastnictví osoby zúčastněné (dále souhrnně „stavba“) zčásti přesahuje na pozemek parc. č. XB v k. ú. X v jeho vlastnictví. To mu brání tento pozemek řádně užívat. Stejně tak mu to brání v řádném užívání jeho dalších pozemků parc. č. XC a XD v k. ú. X. Skutečnost, že stavba svou částí přesahuje na pozemky žalobce, by dle jeho názoru měla být zřejmá z geodetického zaměření, naopak nelze vycházet jen z evidence v katastru nemovitostí. Dle žalobce je stavba navíc v havarijním stavu a hrozí, že dojde ke zřícení sutin na jeho pozemek. Vzhled stavby i materiálové a barevné provedení bylo měněno bez povolení orgánu památkové péče, což má dle názoru žalobce negativní vliv na tržní i užitnou hodnotu jeho nemovitostí. Žalobci rovněž vadí, že na pozemku, kde stavba stojí (tj. na pozemku osoby zúčastněné), je od roku 2023 nahromaděn stavební odpad a dochází k jeho zarůstání všemožnými druhy plevelů, které se šíří do okolí, a to i na jeho pozemky. Stavba přitom není a nebyla předmětem žádného povolovacího řízení, které by vedl žalovaný. Žalovaný pouze rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023, č. j. MeUPB 04534/2023 (dále „rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023“) nařídil osobě zúčastněné provést nutné zabezpečovací práce na stavbě pro zajištění její bezpečnosti. Tyto práce ale nebyly nikdy provedeny. Rovněž nebylo provedeno odstranění a nové vyzdění štítové stěny a dalších nosných konstrukcí, které jsou všechny v havarijním stavu. Žalovaný přesto pokládá stavbu za bezpečnou a nařízené práce za dokončené, ačkoliv tomu tak není. Nevymáhá výkon svého vlastního rozhodnutí ze dne 13. 1. 2023, kterým bylo rozhodnuto, že štítová stěna musí být z pozemku parc. č. XC odstraněna a má být nově vystavěna na pozemku parc. č. XE. Žalovaný zůstává nečinným i poté, co jej žalobce podnětem ze dne 15. 10. 2025 upozornil na stav stavby a na nepovolené změny stavby.

6. V takto vylíčených tvrzeních žalobce spatřuje řadu zásahů ze strany žalovaného, které shledává nezákonnými. Návrh rozsudečného výroku (petit) vymezil žalobce v doplňujícím podání následovně:

„I. Soud určí, že postup žalovaného spočívající v tom, že

– nevede řízení o odstranění nepovolených částí stavby č.p. XA,

– nevyžaduje splnění nařízených zabezpečovacích prací,

– neřeší havarijní stav stavby a její zásah na pozemky žalobce,

– vede spis v rozporu se zásadami přezkoumatelnosti,

– a neumožňuje žalobci uplatnit jeho práva jako vlastníka dotčených pozemků,

je nezákonným zásahem podle a násl. “

II. Žalovanému se zakazuje v tomto nezákonném zásahu pokračovat.

III. Žalovanému se přikazuje zjednat nápravu, zejména:

1. řádně posoudit skutečný stav stavby č.p. XA a její umístění na pozemcích p.č. XE, XC a XB,

2. zahájit řízení o odstranění nepovolených částí stavby

3. znovu posoudit splnění nařízených zabezpečovacích prací a havarijní stav stavby,

4. umožnit žalobci uplatnit jeho práva jako vlastníka dotčených pozemků.“

Procesní rámec

7. Soud se nejprve zkoumal, zda lze žalobu skutečně projednat v režimu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, jak bylo v žalobě i v jejích doplněních uváděno.

8. Podle je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.

9. Podle každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

10. Aby bylo možné označit určitý úkon za nezákonný zásah a posléze poskytnout takovému úkonu ochranu, je zapotřebí splnit pětici kumulativních podmínek dovozených judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“): Žalobce musí být přímo (1. podmínka), zkrácen na svých právech (2. podmínka), nezákonným (3. podmínka), zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musejí být splněny všechny najednou, jinak nelze ochranu podle a násl. poskytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, č. j. -65). Nicméně aby tyto judikaturou vymezené podmínky mohly být soudem vůbec věcně posuzovány, je nezbytné v žalobě jednoznačně a konkrétně vymezit jednání správního orgánu, které je považováno za zásah, a vylíčit konkrétní skutkové okolnosti, za nichž se událo. Jinými slovy, žalobce musí unést břemeno tvrzení i důkazní, musí tedy mimo jiné uvést konkrétní skutečnosti a důvody, proč se podle něj jednání veřejné správy stalo nezákonným a je nutné je považovat za nezákonný zásah (srov. rozsudek NS ze dne 4. 5. 2017, č. j. , odst. 22).

11. Ve vztahu k nyní posuzované věci soud opakuje, že z obsahu žaloby i jejích následných doplnění bylo poměrně obtížné určit, jaké konkrétní jednání žalovaného má žalobce považovat za nezákonný zásah. Žalobce totiž na řadě míst poukazuje na různá pochybení či porušení právních povinností, aniž by je vždy jednoznačně vztahoval k postupu žalovaného, naopak je částečně směřuje vůči osobě zúčastněné na řízení nebo jiným správním orgánům. Vychází-li však soud z upraveného petitu obsaženého v doplňujícím podání ze dne 7. 1. 2026, lze žalobní argumentaci rozdělit do čtyř relativně samostatných okruhů:

(i.) tvrzený zásah spočívající v tom, že žalovaný nezahájil z moci úřední řízení o odstranění stavby vůči osobě zúčastněné na řízení, a to ve vztahu k částem stavby, které podle žalobce zasahují na jeho pozemky a současně se nacházejí v havarijním stavu; sem spadají zejména námitky týkající se nesprávného geodetického zaměření, určení hranice pozemků pouze podle údajů katastru nemovitostí, jakož i tvrzení o nedostatečném stavebním dozoru a neřešení havarijního stavu stavby,

(ii.) tvrzený zásah spočívající v nedůsledném vymáhání zabezpečovacích prací uložených rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023; do tohoto okruhu spadá převážná část žalobních tvrzení týkajících se rozsahu provedených zabezpečovacích prací, jejich nedostatků a dopadů na technický stav stavby, který žalobce považuje za nadále havarijní,

(iii.) tvrzený zásah spočívající v nesprávném a netransparentním vedení správního spisu; sem náleží zejména námitky směřující proti způsobu žurnalizace spisu a tvrzení o manipulaci s jeho obsahem,

(iv.) tvrzený zásah spočívající v tom, že žalovaný žalobci neumožňuje účinně vykonávat práva vyplývající z jeho postavení vlastníka dotčených pozemků; do tohoto okruhu spadají zejména tvrzení o opakovaných snahách žalobce upozorňovat správní orgány na závadný stav věci a domáhat se ochrany svých práv.

12. Z takto vymezených zásahových okruhů soud dále vycházel při posuzování přípustnosti žaloby.

13. Pokud jde o okruh (ii), spočívající v tvrzené nedůslednosti žalovaného při vymáhání zabezpečovacích prací uložených rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023, dospěl soud k závěru, že odpovídajícím procesním prostředkem ochrany je žaloba na ochranu proti nečinnosti, nikoliv

žaloba na ochranu před nezákonným zásahem. Soud proto žalobce vyzval ke změně žalobního typu, čemuž žalobce v uvedeném rozsahu vyhověl a v daném rozsahu změnil žalobu na žalobu na ochranu před nečinností (podrobněji k tomuto postupu viz odst. 28 až 42níže).

14. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve vztahu k okruhům (i), (iii) a (iv), žalobce setrval na žalobě na ochranu před nezákonným zásahem.

15. V následujících odstavcích se soud bude jednotlivými okruhy (i) až (iv) zabývat samostatně, neboť z hlediska posouzení přípustnosti i případné důvodnosti podléhají odlišnému procesnímu režimu.

Ve vztahu k uložení povinnosti zahájit řízení o odstranění stavby

nebyly vyčerpány prostředky nápravy

16. Soud se nejprve zaměřil na okruh (i), v jehož rámci žalobce spatřuje nezákonný zásah v tom, že žalovaný nezahájil z moci úřední řízení o odstranění stavby vůči osobě zúčastněné na řízení.

17. Takový požadavek by potenciálně mohl být projednán v režimu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle a násl. Jak dovodil rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 26. 3. 2021, č. j. -39, č. 4178/2021 Sb. NSS, věc ŽAVES (dále jen „RS NSS ŽAVES“), osoba, která by byla účastníkem řízení zahajovaného z moci úřední, se může bránit proti nezahájení takového řízení žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle Rozšířený senát však současně zdůraznil, že předpokladem poskytnutí soudní ochrany je předchozí vyčerpání prostředků ochrany, které právní řád žalobci poskytuje. V daném případě jde zejména o podání podnětu podle a následné uplatnění opatření proti nečinnosti podle vůči nadřízenému správnímu orgánu.

18. Soud proto usnesením ze dne 14. 1. 2026, č. j. -18, žalobce vyzval, aby ve vztahu k požadavku na zahájení řízení o odstranění stavby z moci úřední doložil vyčerpání předchozích prostředků ochrany. Současně jej poučil o požadavcích usnesení RS NSS Žaves.

19. Žalobce zareagoval na výzvu soudu podáním ze dne 27. 1. 2026, v němž uvedl chronologický přehled podání, která činil k žalovanému či ke Krajskému úřadu Středočeského kraje (dále „krajský úřad“) v období od 7. 10. 2022 do 3. 12. 2025. Zároveň vysvětlil, proč podával námitky systémové podjatosti a proč se cítí poškozován uplatňováním nerovného přístupu ze strany správních orgánů. Dále připomněl, že krajský úřad přípisem ze dne 28. 11. 2025, č. j. 159296/2025/KUSK a ze dne 5. 12. 2025, č. j. 165067/2025/KUSK, přikázal žalovanému bezodkladně zjednat nápravu ve věci jeho nečinnosti, avšak dalšími žalobcovými podněty se již nezabýval. Žalovaný se však těmito pokyny neřídil a nezahájil řízení o odstranění stavby. Současně přiložil řadu příloh týkajících se jeho předchozích podání či reakcí správních orgánů.

20. Soud konstatuje, že z obsahu žalobcova podání ze dne 27. 1. 2026 neplyne, že by ve vztahu k požadavku na zahájení řízení o odstranění stavby byly vyčerpány předchozí prostředky ochrany ve smyslu požadavků RS NSS Žaves.

21. Tuto odpověď soud nenalézá ani v listinách přiložených k v navazujících podáních v květnu 2026, a ani ve správním spise. Žalobce sice v doprovodném komentáři k jím sestavenému chronologickému přehledu podání učiněných v období od 7. 10. 2022 do 3. 12. 2025 uvádí, že podával ke krajskému úřadu stížnosti „na nečinnost“ a že krajský úřad tyto stížnosti neposoudil a řízení o odstranění stavby nezahájil, k čemuž specificky poukazuje na své stížnosti ze dne 26. 9. 2023, 3. 11. 2023 a 5. 11. 2023. Soud však z obsahu těchto stížností, jež jsou obsahem správního spisu, není schopen dovodit, že by se jednalo o podnět podle směřující k zahájení řízení o odstranění stavby.

22. Jejich předmětem je stížnost na postup osoby zúčastněné mající provádět zabezpečovací práce jinak, než jak jí bylo uloženo rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023, přičemž nečinnost žalovaného spatřoval v tom, že neučinil opatření k nápravě. Soud nicméně konstatuje, že toto nelze považovat za podnět k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby z moci úřední, ale toliko za požadavek k vymáhání povinností nařízených existujícím správním rozhodnutím.

23. Ani v jiných žalobcem doložených listinách soud nenachází relevantní vyčerpání předchozího prostředku ochrany ve smyslu požadavků RS NSS Žaves. Podání žalobce ze dne 12. 9. 2025 (včetně jeho doplnění ze dne 22. 9. 2025) je sice explicitně označeno jako „podnět proti nečinnosti podle “, soud však po zhlédnutí jeho obsahu konstatuje, že jde primárně o stížnost vůči postupu zhotovitele projektové dokumentace stavby a vůči tomu, že nebyl dostatečně posouzen její přesah na pozemky žalobce. Ke skutečnému uplatnění prostředku na ochranu před faktickou nečinností má patrně nejblíže žalobcovo podání ze dne 15. 10. 2025 označené jako „podnět k zahájení řízení o nepovolení a neoprávněné stavbě na pozemcích p. č. XE, XC a XB a XF v k. ú. X proveden v roce 2023, uložení opatření k nápravě bezpečnosti osob, zahájení řízení o přestupcích a k exekuci vykonatelného rozhodnutí ze dne 13. 1. 2023“, ve kterém žalobce brojí proti technickému stavu stavby a poukazuje na její bezpečnost, a zároveň žádá o důsledné uplatňování toho, co bylo osobě zúčastněné nařízeno rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023, a to včetně uplatnění přestupkových sankcí. Ač v samém závěru tohoto podání je žádáno, aby žalovaný „zahájil řízení o nepovolené stavbě podle též zákona“ [pozn. soudu: myšleno , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „stavební zákon 2006“)], tak předchozí obsah podání tomu neodpovídá. Vše naopak nasvědčuje tomu, že ve skutečnosti šlo o požadavek na vymáhání povinností nařízených rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023.

24. Vyčerpání prostředku ochrany ve smyslu požadavků RS NSS Žaves soud nenalézá ani ve správním spise, v němž jsou buďto pouzey zaslané již žalobcem (viz výše), nebo písemnosti týkající se jiných otázek.

25. Soud dále konstatuje, že v podáních žalobce jsou mylně směšovány pojmy provedení zabezpečovacích prací a řízení o odstranění stavby, což se bohužel projevuje na celkové kvalitě žalobní argumentace. Žalobce totiž vychází z mylné úvahy, že realizace zabezpečovacích prací nařízených rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023 bude dosaženo zahájením řízení o odstranění stavby z moci úřední v režimu § 129 stavebního zákona 2006. Tak tomu ale není. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 je totiž konečným rozhodnutím vydaným v režimu § 135 stavebního zákona 2006, které v případě nabytí vykonatelnosti může být vymáháno v rámci správní exekuce (k tomu viz odst. 28 až Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. níže). Jinými slovy: Jde o meritorní rozhodnutí ukládající povinnost, kterou lze v případě nesplnění exekučně vymáhat. Toto meritorní rozhodnutí je však třeba odlišovat od řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona 2006, což je proces směřující k vydání určitého rozhodnutí (typicky nařizujícího odstranit stavbu), a nikoliv ještě k výkonu již vydaného meritorního rozhodnutí. Navíc i kdyby v řízení o odstranění stavby bylo vydáno meritorní rozhodnutí, tak jeho předmětem je uložení povinnosti odstranit stavbu z důvodů uváděných ve § 129 odst. 1 stavebního zákona, které cílí na situace, kdy se existence stavby nebo její provádění ocitne v kolizi s požadavky právních předpisů (typicky stavba je prováděna bez potřebného povolení nebo v rozporu s ním). Naproti tomu rozhodnutí vydané v režimu § 135 stavebního zákona 2006, které ukládá povinnost provést zabezpečovací práce za účelem odvrácení ohrožení osob nebo zvířat, pokud hrozí její zřícení, tedy nejde primárně o kolizi stavby s požadavky právních předpisů, ale o eliminaci faktického rizika. Nicméně jak již bylo řečeno, oba instituty (nařízení odstranění stavby versus nařízení zabezpečovacích prací) jakož i procesní fáze (podmínky pro zahájení řízení a jeho průběh versus vykonatelné meritorní rozhodnutí) jsou v podáních žalobce často nešťastně směšovány a zaměňovány.

26. Žalobce navíc z rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 mylně dovozuje, že stavba na pozemku osoby zúčastněné je „černou stavbou“ provedenou bez povolení, protože dochází k přesahu na jeho pozemek. Nic takového však nebylo v rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 vůbec řečeno. Jeho předmětem bylo nařízení zabezpečovacích prací z důvodu zjištění technických závad na stavbě, přičemž povaha těchto prací měla směřovat primárně k tomu, aby byly zpevněny nosné konstrukce stavby, ovšem s tím, že „severovýchodní stěna bude vybourána až k příčné nosné stěně“ a následně měly být na dané místo vsazeny betonové lamely jako provizorní podpěrná konstrukce. Důvod pro nařízení bouracích prací tedy vůbec nespočíval v tom, že by šlo o stavbu vybudovanou bez povolení, jak se žalobce patrně domnívá. Jeho požadavek na důsledné vymáhání povinnosti uložené rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023 proto nelze považovat za podnět k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby, neboť takový požadavek se s obsahem daného rozhodnutí zjevně míjí.

27. S ohledem na uvedené soud konstatuje, že v rozsahu zásahu majícího spočívat v nezahájení řízení z moci úřední o odstranění stavby vůči osobě zúčastněné (i.) nebyly před podáním žaloby řádně vyčerpány prostředky ochrany ve smyslu požadavků RS NSS Žaves. V podáních žalobce adresovaných žalovanému lze sice identifikovat podání, která obsahově směřují k zahájení řízení o odstranění stavby, a mohou tak být – byť s dílčími výhradami – kvalifikována jako podnět podle . Ve správním spise však nelze nalézt podnět podle adresovaný nadřízenému správnímu orgánu, který by se vztahoval k tvrzené nečinnosti při zahájení řízení o odstranění stavby z moci úřední. Žalobce sice krajskému úřadu zaslal v září 2025 sérii navazujících podání, která formálně označil jako podněty k ochraně před nečinností, tato podání však směřovala k vynucení povinnosti uložené rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023, nikoliv k zahájení řízení o odstranění stavby z moci úřední (právě zde se negativně projevuje již zmiňované směšování institutu správní exekuce a řízení o odstranění stavby). Soud proto uzavírá, že žalobce před podáním žaloby nevyčerpal prostředky ochrany vyžadované Zásahová žaloba je proto v tomto rozsahu nepřípustná a soud ji odmítl podle s. ř. s

Nevymáhání vykonatelného rozhodnutí může být nečinností správního orgánu, nikoli zásahem

28. Soud se dále zaměřil na okruh (ii), v němž žalobce spatřuje nezákonný zásah v nedůsledném vymáhání zabezpečovacích prací uložených rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023.

29. Brojí-li žalobce proti tomu, že povinnost uložená rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023 nebyla vynucována, brojí ve skutečnosti proti tomu, že nebyla zahájena správní exekuce podle a násl. . Ačkoli žaloba neobsahovala explicitní požadavek na nařízení exekuce, soud má za to, že její obsah a smysl materiálně směřují právě k vynucení povinnosti uložené rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023.

30. Z obsahu rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 vyplývá, že žalovaný nařídil osobě zúčastněné na řízení provedení nutných zabezpečovacích prací z důvodu, že v rámci prověřování podnětu ze dne 7. 10. 2022 vyšlo najevo, že došlo ke zřícení severovýchodní obvodové stěny a parapetů a také štítové stěny, která se uvolnila od obvodových stěn. Dle vyjádření statika Ing. C. vznikla ve stropní konstrukci nad 1.PP příčná trhlina. Žalovaný proto vyhodnotil, že zjištěný technický stav stavby představuje ohrožení života a zdraví osob nebo zvířat, a proto nařídil osobě zúčastněné provést nutné zabezpečovací práce. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 nabylo sice právní moci až dne 25. 4. 2023, nicméně odvolání proti němu nemá odkladný účinek ( věty druhé stavebního zákona 2006), jedná se o předběžně vykonatelné rozhodnutí ve smysli . Jelikož lhůta ke splnění povinnosti provést zabezpečovací práce byla stanovena nejpozději do 28. 2. 2023, jejím uplynutím došlo k nabytí vykonatelnosti (srov. ).

31. S ohledem na uvedené soud shrnuje, že na rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 je třeba nahlížet jako na vykonatelné správní rozhodnutí. Má tedy povahu exekučního titulu ve smyslu .

32. Podle „[e]xekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu (…) na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu.“

33. Jak soud zjistil z obsahu správního spisu i z listin připojených k žalobě, žalobce dne 15. 10. 2025 učinil u žalovaného podání, jehož součástí byl vedle řady dalších návrhů a podnětů také požadavek, aby žalovaný „zahájil exekuční řízení dle -114 k vymožení povinnosti uložené rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023 odstranit štítovou stěnu v havarijním stavu z pozemku p. č. XC“. Obsahem tohoto podání tedy byla mimo jiné i žádost na nařízení správní exekuce za účelem vymožení povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023.

34. Na tomto místě si soud musel zodpovědět otázku, zda žalobci vůbec svědčí postavení osoby oprávněné z exekučního titulu ve smyslu . Nelze totiž přehlédnout, že z rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 žalobci nevyplývá žádné subjektivní právo na plnění uložené povinnosti. Povinnost provést zabezpečovací práce byla uložena osobě zúčastněné na řízení ve veřejném zájmu na zajištění bezpečného stavu stavby, nikoliv za účelem poskytnutí konkrétního plnění žalobci. Žalobce tak není bezprostředním adresátem ani příjemcem povinnosti uložené exekučním titulem. Proto je třeba nejprve vyřešit otázku, zda žalobci může svědčit postavení osoby oprávněné z exekučního titulu, a tedy zda případná absence rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce mohlo vést k zásahu do jeho veřejných subjektivních práv.

35. Tuto otázku již zčásti zodpověděl NSS v rozsudku ze dne 11. 7. 2024, č. j. -33, č. 4629/2024 Sb. NSS, v němž v dovodil, že osobou oprávněnou k podání žádosti o nařízení exekuce vykonatelného rozhodnutí správního orgánu o nařízení odstranění stavby dle [resp. ] je též účastník řízení o odstranění stavby, kterému sice rozhodnutí přímo nepřiznává vůči povinnému právo, ale exekucí chrání své subjektivní právo – typicky vlastník sousední nemovitosti přímo dotčený nepovolenou stavbou (srov. též v něm odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2017, čj. -68, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. ).

36. V nyní posuzované věci sice nejde o výkon rozhodnutí (exekuci) o odstranění nepovolené stavby, nýbrž rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací, nicméně soud považuje závěry shora citované judikatury za přiměřeně použitelné i zde. Žalobce je totiž vlastníkem sousedního pozemku bezprostředně dotčeným technickým stavem sousední stavby a povinnost provést zabezpečovací práce byla uložena právě za účelem odvrácení rizik plynoucích z jejího havarijního stavu. Případná exekuce zde tudíž nesleduje pouze ochranu abstraktního veřejného zájmu, ale současně směřuje i k ochraně konkrétních práv a právem chráněných zájmů vlastníků sousedních nemovitostí dotčených stavem stavby.

37. Soud proto dospívá k závěru, že ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 žalobci svědčí postavení osoby oprávněné z exekučního titulu ve smyslu . To znamená, že v okamžiku, kdy bylo žalovanému doručeno žalobcovo podání ze dne 15. 10. 2025 (viz odst. 33 výše), došlo tím k zahájení řízení o žádosti o nařízení exekuce, o které měl exekuční orgán (žalovaný) rozhodnout.

38. Jak zároveň vyložil již zmiňovaný rozsudek ze dne 11. 7. 2024, č. j. -33, odst. 12, „nařízení exekuce dle je specifickou součástí správního řízení (srov. např. Balounová, J.: Komentář k , in: Staša, J. a kol.: . Komentář, Praha, Wolters Kluwer, 2022, cit. dle právního informačního systému ASPI). Jedná se tedy o postup exekučního správního orgánu, resp. dílčí řízení (exekuční řízení), které je zahájeno na žádost oprávněné osoby nebo správního orgánu ( ) či z moci úřední. V rámci tohoto exekučního řízení lze rozlišit fázi nařízení exekuce a fázi provádění exekuce (případně též dílčí řízení o odklad či zastavení exekuce). Fáze nařízení exekuce ústí ve vydání exekučního příkazu. Exekučním příkazem se nařizuje exekuce a jedná se o rozhodnutí ve smyslu legislativní zkratky uvedené v (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2012, č. j. - 49, č. 2622/2012 Sb. NSS). Pokud je tedy podána žádost o exekuci vykonatelného rozhodnutí u exekučního správního orgánu oprávněnou osobou a exekuční správní orgán v zákonné lhůtě o této žádosti nerozhodne, může se tato oprávněná osoba po vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti exekučního správního orgánu žalobou dle domáhat, aby soud uložil exekučnímu správnímu orgánu povinnost o její žádosti ve stanovené lhůtě rozhodnout (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2024, č. j. -99).“ [zdůraznění doplněno zdejším soudem]. V témže rozsudku NSS současně připomněl, že zásahová žaloba vzhledem ke své subsidiární povaze není na místě.

39. V nyní posuzované věci však žalobce zvolil žalobu na ochranu před nezákonným zásahem.

40. Soud proto žalobce usnesením ze dne 7. 4. 2026, č. j. -29, upozornil na nutnost úpravy žaloby na jiný žalobní typ, konkrétně na žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v rozsahu původně namítaného zásahu spočívajícího v požadavku na realizaci zabezpečovacích prací nařízených rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023 (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 11. 2017, č. j. -160; i s vědomím jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. ). Soud žalobce rovněž vyzval, aby spolu s úpravou žalobního typu doložil, že bezvýsledně vyčerpal prostředky nápravy k ochraně před nečinností.

41. Žalobce v reakci na soudní výzvu na úpravu žalobního typu zaslal soudu dne 5. 5. 2026 doplnění žaloby, ve kterém upravil žalobu tak, že v rozsahu požadavku výkonu rozhodnutí č. j. MeUPB 04534/2023 a rozhodnutí č. j. MeUPB 59488/2023, se jedná o žalobu na ochranu proti nečinnosti. Dále doplnil, že se domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného podnětem ze dne 12. 9. 2025 a doplněním podnětu ze dne 15. 10. 2025 a 3. 12. 2025. Ve vztahu k ostatním částem žaloby žalobce setrval na projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem.

42. S ohledem na částečnou změnu žalobního typu soud posuzoval linii žalobních námitek směřujících na nedůsledné vymáhání zabezpečovacích prací nařízených rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023 (ii.) v režimu žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu dle a násl.

43. Podle „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“

44. V případě řízení upravených – kam spadá i správní exekuce – je procesním prostředkem k ochraně proti nečinnosti podnět k nadřízenému orgánu podle .

45. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce se v souvislostí s požadavkem na realizaci povinnosti uložené rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023 obrátil na nadřízený orgán (krajský úřad) podáním ze dne 12. 9. 2025, které doplnil navazujícím podání ze dne 22. 9. 2025. Soud má však za to, že toto podání nelze považovat za podnět na ochranu před nečinností ve smyslu , a to ze dvou důvodů:

46. Za prvé, již jen z dat podání ze dne 12. 9. 2025 a 22. 9. 2025 zřejmé, že je žalobce učinil ještě předtím, než se na žalovaného obrátil s návrhem na nařízení exekuce. Takový návrh totiž učinil teprve podáním ze dne 15. 10. 2025, v němž lze – byť s dílčími výhradami – nalézt požadavek na vynucení povinnosti uložené rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023. Žalobce se tedy obrátil na krajský úřad ještě předtím, než vůči žalovanému vůbec uplatnil požadavek na zahájení exekučního řízení. Již z tohoto důvodu nelze jeho podání ze dne 12. 9. 2025 doplněné dne 22. 9. 2025 považovat za řádný podnět podle , neboť v té době u žalovaného neprobíhalo žádné řízení, v němž by byl povinen vydat rozhodnutí či učinit jiný procesní úkon.

47. Za druhé, výše uvedená podaní nelze ani z hlediska jejich obsahu považovat za řádný podnět k ochraně proti nečinnosti. Z obsahu podání ze dne 12. 9. 2025 sice vyplývá, že žalobce zmiňuje rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 a potřebu jeho výkonu, avšak podstata jeho argumentace nesměřuje proti tvrzené nečinnosti žalovaného při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce. Žalobce zde naopak polemizuje především se způsobem, jakým měl být výkon rozhodnutí realizován, a zda byl proveden řádně. Žalovanému je sice vytýkáno, že dostatečně nezajistil odstranění stavby, avšak není zde tvrzeno, že by byl podán návrh na nařízení exekuce, o němž nebylo rozhodnuto. Totéž platí i pro doplňující podání ze dne 22. 9. 2025, které – výslovně se zdůrazněním nutnosti doplnit první podání ze dne 12. 9. 2025 – dále rozvádí žalobcovy výhrady vůči způsobu realizace výkonu rozhodnutí, zejména údajné provedení jiných prací, než jaké měly být vykonány. Ani zde však není tvrzeno, že by k žalovanému byl podán návrh na nařízení exekuce, o němž nebylo v rozporu se zákonem rozhodnuto. Obě podání proto směřují primárně proti způsobu provedení výkonu rozhodnutí, nikoliv proti tvrzené nečinnosti žalovaného. Ani z obsahového hlediska je proto nelze považovat za podnět k ochraně před nečinností žalovaného.

48. Týmž způsobem obě podání ostatně hodnotil i krajský úřad, který je vyřídil usnesením ze dne 28. 11. 2025, č. j. 157314/2025/KUSK, jímž rozhodl, že nevyhovuje žádosti žalobce ve věci vymáhání výkonu rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023, neboť dospěl k závěru, že došlo ke stabilizaci stavby, zabezpečení její statiky a možnost jejího zřícení již nehrozí. Ani krajský úřad tedy neposuzoval podání žalobce ze dne 12. 9. 2025 a 22. 9. 2025 jako podnět směřující k tomu, aby bylo rozhodnuto o dosud nevyřízeném návrhu na nařízení exekuce. Naopak se věcně zabýval otázkou, zda již bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 fakticky realizováno a zda provedené práce odpovídaly uložené povinnosti. Ani nadřízený správní orgán tak v těchto podáních nespatřoval tvrzenou nečinnost žalovaného při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce, nýbrž polemiku se způsobem realizace uložených zabezpečovacích prací. Uvedené jen dokresluje závěr soudu, že podání ze dne 12. 9. 2025 a 22. 9. 2025 nelze dle jejich obsahu považovat za řádné prostředky ochrany proti nečinnosti ve smyslu .

49. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že žalobce bezvýsledně nevyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, který mu poskytuje .

50. Na nutnost vyčerpat prostředky ochrany proti nečinnosti byl žalobce i po zahájení soudního řízení výslovně upozorněn usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2026, č. j. -29, jímž byl mimo jiné vyzván k úpravě žalobního typu. Výrokem III tohoto usnesení byl žalobce explicitně vyzván, aby ve lhůtě tří týdnů současně se změnou žaloby na žalobu na ochranu proti nečinnosti rovněž doložil bezvýsledné vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. V odstavci 18 odůvodnění tohoto usnesení bylo současně vysvětleno, že z dosud doložených listin nelze dovodit, že by byl prostředek ochrany proti nečinnosti řádně vyčerpán. Žalobce však reagoval opětovným předložením listin, který již soudu zaslal dříve, a ve vztahu k nimž jej soud upozornil, že nepředstavují vyčerpání prostředků ochrany podle S ohledem na uvedené má soud za to, že dostál požadavkům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. , podle něhož je nevyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti odstranitelnou vadou, na kterou musí být účastník upozorněn a musí mu být poskytnuta přiměřená lhůta k nápravě.

51. Pro úplnost soud dodává, že výše rekapitulované podání ze dne 12. 9. 2025, na které navazovalo doplnění ze dne 22. 9. 2025, bylo součástí listin, které žalobce soudu předložil již v rámci prvního doplnění žaloby ze dne 27. 1. 2026. Jestliže tedy soud v usnesení ze dne 7. 4. 2026, č. j. -29, žalobci sdělil, že z obsahu dosud doložených listin nevyplývá vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti, byl žalobce dostatečně upozorněn, že bez odstranění této vady nebude možné žalobu projednat ani po její případné úpravě na žalobu na ochranu proti nečinnosti. Přesto žalobce v rámci dosud posledního doplnění žaloby ze dne 5. 5. 2026 předložil pouzey, které buď rozvíjely obsah již předložených dokumentů, nebo se otázky vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti vůbec netýkaly (zejména přípisy krajského úřadu, protokoly o kontrolních prohlídkách či fotografie objektu). Soud proto uzavírá, že žalobce ani po výslovném poučení poskytnutém soudem po podání žaloby prostředky ochrany proti nečinnosti nevyčerpal.

52. Pokud žalobce tvrdí, že krajský úřad dovodil nečinnost žalovaného a přikázal mu zjednat nápravu, pak soud ve správním spise identifikoval tři přípisy tohoto obsahu. Jedná se o následující:

(i.) Přípis krajského úřadu ze dne 28. 11. 2025, č. j. 159296/2025/KUSK, jímž bylo žalovanému přikázáno, aby bezodkladně zajistil provedení kontrolní prohlídky stavby za účelem zjištění, jakým způsobem byly likvidovány odpady vzniklé prováděním nutných zabezpečovacích prací, jež byly nařízeny rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2023. Tento přípis se tedy netýká rozhodování o návrhu na nařízení exekuce, nýbrž likvidace následků již provedených zabezpečovacích prací (naopak spíše potvrzuje, že nařízené zabezpečovací práce fakticky proběhly)

(ii.) Přípis krajského ze dne 28. 11. 2025, č. j. 154110/2025/KUSK, jímž bylo žalovanému přikázáno, aby do 30 dnů zajistil vymáhání jeho rozhodnutí ze dne 7. 6. 2023 (sic!), č. j. MeUPB 59488/2023. Tímto rozhodnutím byla osobě zúčastněné uložena povinnost doložit finální projekt stabilizačních prací včetně výkresové a výpočtové části, stavební deník a hydrogeologický posudek. Jednalo se tedy o jinou povinnost a jiné rozhodnutí než rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023.

(iii.) Přípis krajského ze dne 5. 12. 2025, č. j. 165067/2025/KUSK, jímž bylo žalovanému přikázáno, aby bezodkladně rozhodl (resp. posoudil přípustnost) o žádosti žalobce o určení právního vztahu podle , a to ve vztahu k otázce, kam až sahá nově vybudované zdivo sousední stavby. Obsahově se zjevně jedná o agendu odlišnou od nařízení zabezpečovacích prací, jež byly předmětem rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023.

Ani z jednoho z uvedených přípisů proto nelze dovodit, že by žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti ve vztahu k návrhu na nařízení exekuce rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023

53. S ohledem na uvedené má soud za to, že nebyla splněna podmínka vyčerpání prostředků ochrany před nečinností podle , a to nejen před podáním žaloby, ale ani ve lhůtě stanovené usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2026, č. j. -29. Z tohoto důvodu soud musel žalobu i v této části odmítnout pro nepřípustnost podle

Ostatní žalobou napadené úkony nelze samostatně přezkoumávat

54. Soud se nakonec zaměřil na žalobní okruhy, v nichž žalobce brojí proti nesprávnému vedení spisu (iii.) a nemožnosti uplatnit svá účastnická práva (iv.).

55. Soud zdůrazňuje, že žalobce tyto úkony již v žalobě označil jako zásahy a na tomto vymezení setrval i po navazujících výzvách soudu (tj. i po poslední výzvě soudu učiněné v rámci usnesení ze dne 7. 4. 2026, č. j. -29).

56. Soud nicméně konstatuje, že se ve skutečnosti vůbec nejedná o zásahy ve smyslu

57. Jak totiž dovodila judikatura, žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle a násl. má chránit před takovými akty či úkony veřejné správy směřujícími proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, č. j. -98, č. 2206/2011 Sb. NSS). Pojem zásah nelze vykládat natolik extenzivně, aby se prostřednictvím zásahové žaloby podrobovaly testu zákonnosti „jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které zpravidla směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení“ (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2016, čj. -55, č. 3566/2017 Sb., odst. 42). V opačném případě by bylo možno správní řízení rozložit v nespočetnou řadu individuálních zásahů, které by mohl účastník řízení napadnout nespočtem zásahových žalob (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. -29, odst. 11, či ze dne 17. 1. 2018, č. j. -51, odst. 20).

58. Přesně k takovému rozmělnění správního řízení do řady individuálních (mikro)zásahů však směřují žalobní okruhy (iii) a (iv).

59. Typickým příkladem jsou žalobní tvrzení stran zásahu majícího spočívat v tom, že žalobci není umožněno uplatňovat jeho účastnická práva (iv.). Jednak jde o tvrzení značně všeobecná, u nichž je navíc údajné znemožnění hájení účastnických práv dovozováno z toho, že žalovaný nedodržel právní předpisy na úseku stavebního dozoru, a nikoliv z toho, že by žalovaný v rámci konkrétního správního řízení či jiného postupu nejednal s žalobcem jako s účastníkem. Nicméně i kdyby zde probíhalo konkrétní správní řízení či jiný formalizovaný postup v režii žalovaného (což naznačujíy připojené k žalobě), pak v takovém případě by byla namístě žaloba směřující až proti konečnému rozhodnutí či proti jinému finálnímu aktu, ve které by bylo možno namítat též procesní pochybení (jako například opomenutí účastníka). Není však možné, aby byly samostatnými žalobami napadány jen dílčí procesní úkony či dílčí opomenutí správního orgánu, jež se odehrávají v rámci určitého procesního celku (ať už ve správním řízení či v jiném formalizovaném postupu). Opačný přístup by vyústil v judikaturou odmítané rozmělnění do nespočtu individuálních zásahů.

60. Obdobně je tomu i v případě žalobních tvrzení stran zásahu, jenž má spočívat v nesprávném a netransparentním vedení spisu (iii.). I námitky brojící proti chybnému zapracování podkladů pro vydání rozhodnutí by měly mít místo v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí či proti jinému finálnímu aktu, a nikoliv v rámci zásahové žaloby proti dílčímu úkonu týkajícího se žurnalizace konkrétní písemnosti. V tomto případě soud navíc postrádá i relevantní tvrzení o tom, jak by se namítaná pochybení při vedení spisu měla projevit na žalobcových veřejných subjektivních právech, neboť veškerá argumentace směřuje prakticky jen na to, že písemnosti zakládané do spisu neobsahují podpisy.

61. Soud tedy uzavírá, že v rozsahu námitek brojících proti nesprávnému vedení spisu (iii.) a v neumožnění uplatnit svá účastnická práva (iv.) se vůbec nejedná o žalovatelné zásahy ve smyslu ani o jiný žalobní typ dle V tomto rozsahu je tedy žaloba nepřípustná a soud ji i v tomto rozsahu musí odmítnout podle

Ostatní

62. Pokud jde o důkazní návrhy žalobce, pak soud konstatuje, že v převážné většině se týkají listin obsažených ve správním spise, jímž soud dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS), případně jde oy, které jsou oběma účastníkům známy ( ).

63. Pokud jde o další tvrzení obsažená v žalobě a navazujících podáních žalobce, která nelze podřadit pod žádný z výše vymezených okruhů (i) až (iv), soud konstatuje, že se jedná buďto o otázky mimo působnost správního soudnictví (typicky výhrady žalobce vůči jednání osoby zúčastněné či jiných konkrétních osob), nebo o námitky nesměřující proti postupu žalovaného (typicky směšování agendy stavebního úřadu s agendou zeměměřických orgánů), případně o tvrzení, u nichž nelze ani ve spojení s ostatním obsahem žaloby spolehlivě identifikovat jejich význam a vztah k tvrzeným zásahům či k tvrzené nečinnosti. S ohledem na uvedené se jimi soud nemohl zabývat.

Závěr a náklady řízení

64. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že v rozsahu, v němž byla žaloba naformulována jako žaloba na ochranu před nezákonnými zásahy, soud shledal žalobu za nepřípustnou, dílem pro nevyčerpání prostředků nápravy před správními orgány (část týkající se nezahájení řízení o odstranění stavby), dílem proto, že se vůbec nejedná o samostatně žalovatelné zásahy (část týkající se tvrzení o nesprávném vedení spisu a neumožnění hájit procesní práva). V tomto rozsahu soud žalobu odmítl podle a d) ve spojení s a

65. V rozsahu, v němž byla žaloba byla naformulována jako žaloba na ochranu před nečinností správního orgánu mající spočívat v nerozhodnutí o návrhu na exekuci rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023, nebyly vyčerpány prostředky nápravy, a to ani po výzvě obsažené v usnesení zdejšího soudu ze dne ze dne 7. 4. 2026, č. j. -29. V tomto rozsahu soud žalobu odmítl podle ve spojení s

66. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl podle , podle něhož nemá žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

67. Žalobce na soudních poplatcích zaplatil celkem 4 000 Kč. Jelikož soud žalobu odmítl před prvním jednáním, rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku podle , o soudních poplatcích, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

68. Osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v tomto případě nečinila žádný procesní úkon, který by bylo možno považovat za bránění práva, které by pro ni vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou ve smyslu (ve spojení s čl. XI bod 1 ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 31. srpna 2026

Josef Straka v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.