Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46 Ad 34/2025 - 46.pdf
PDF · 0 B
No categories available
46 Ad 34/2025 - 46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci
žalobce: I. P.
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Petrem Jebasem
sídlem Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2025, čj. X
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2025, čj. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. et Mgr. Petra Jebase, advokáta.
Odůvodnění:
Vymezení věci a žaloba
1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 13. 5. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyšla z posudku IPZS ze dne 1. 9. 2025 vypracovaného pro účely řízení o námitkách, podle něhož též činil pokles pracovní schopnosti žalobce pouze 20 %.
2. Žalobce v žalobě nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Namítá, že posudky nelze považovat za objektivní, neboť posuzující lékaři ho osobně nevyšetřili. Žalobce je přesvědčen, že byly nesprávně vyhodnoceny dopady jeho zdravotních omezení na schopnost pracovního uplatnění. Posudky uvádí, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV oddílu B položce 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Žalobce je přesvědčen, že jeho postižení mělo být hodnoceno dle kapitoly XV oddílu B položky 3 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti o 35 %. Posuzující lékaři též mohli aplikovat § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
Vyjádření žalované
3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že považuje žalobu za nedůvodnou. Lékařskými zprávami doložené funkční postižení žalobce nenaplňovalo kritéria invalidity. K tomu poukazuje na závěry posudku IPZS. Použití § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nebylo na místě, neboť míra poklesu pracovní schopnosti nebyla stanovena na horní hranici rozpětí pro příslušnou položku. Osobní vyšetření není nezbytné, neboť role posudkových lékařů zásadně nespočívá v opatřování primárních klinických poznatků. Žalobce ani nespecifikuje, jaká nová zjištění mělo osobní vyšetření přinést.
Podstatný obsah správního spisu
4. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce dne 17. 2. 2025 požádal o invalidní důchod. Dne 17. 4. 2025 byl jeho zdravotní stav posouzen lékařkou IPZS, která dospěla k závěru, že žalobce není invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo středně těžké omezení funkce ramenního kloubu, které hodnotila dle kapitoly XV oddílu B položky 3 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí.
5. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal námitky, v nichž vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu. K tomu poukázal na zprávy z ortopedie ze dne 24. 1. 2025 a 7. 5. 2025 a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, na jehož základě došlo k ukončení jeho pracovního poměru.
6. Lékařka IPZS pro námitkové řízení též dospěla při posouzení dne 25. 8. 2025 k závěru, že žalobce není invalidní. Shodně s předchozím posouzením shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je poúrazové postižení levého ramene, které hodnotila podle kapitoly XV oddílu B položky 3 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve středu rozpětí pro tuto položku, tedy 20 %, i s přihlédnutím k dalším postižením (gonartróze II. stupně a obezitě II. stupně). Na základě tohoto posudku žalovaná vydala napadené rozhodnutí.
Posouzení věci soudem
7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.
8. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
9. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.
10. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20).
11. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
12. Vzhledem k tomu, že žalobce zpochybnil správnost posouzení zdravotního stavu lékařem IPZS, z něhož vycházelo napadené rozhodnutí, soud si dle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyžádal posudek posudkové komise.
13. Posudková komise v Praze v posudku ze dne 12. 6. 2026 dospěla k závěru, že žalobce je invalidní v prvním stupni podle § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Datum vzniku invalidity stanovila dnem 6. 11. 2024.
14. Posudek posudkové komise dle názoru soudu splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Posudková komise ve složení předsedy – posudkového lékaře, dalšího lékaře z oboru ortopedie a tajemnice vyšla z veškeré zdravotnické dokumentace žalobce a vlastního vyšetření žalobce při jednání komise. Na základě popsaných zjištění z podrobně rekapitulovaných odborných lékařských zpráv z ortopedie, rentgenového vyšetření, vyšetření magnetickou rezonancí, propouštěcí zprávy z lázeňského pobytu a vlastního přešetření žalobce odborným lékařem z oboru ortopedie zdůvodnila, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je polyartróza, kterou hodnotila podle kapitoly XIII (postižení svalové a kosterní soustavy) oddílu A (artropatie) položky 1 (osteoartróza) písm. b) (středně těžké postižení, s funkčně významným postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s funkčně významným omezením většiny malých kloubů rukou nebo nohou, zachovány pohybové schopnosti, snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů nebo prostředků) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.
15. Posudková komise poukázala na to, že žalobce trpěl degenerativním postižením více kloubů. Dominující bylo postižení v oblasti levého ramenního kloubu, jehož hybnost byla omezena, přítomno bylo ale též postižení kolenních kloubů. Žalobce trpěl bolestmi v kolenních kloubech, byla zjištěna artróza kolenních kloubů II. stupně a opakovaně mu byly aplikovány nitrokloubní obstřiky. Hybnost levého ramenního kloubu byla omezená ve všech rovinách, stisk ruky byl oslaben. Přes měsíční pobyt v lázních od 20. 9. 2024 do 18. 10. 2024 došlo pouze k mírnému zlepšení hybnosti operovaného levého ramenního kloubu (nadále byla udávána abdukce 60 stupňů, vnitřní rotace 10 až 20 stupňů, zevní rotace 10 stupňů, při vyšetření při jednání komise konstatována nemožnost elevace nad horizontálu a výrazné omezení i dalších pohybových rozsahů) a intenzita bolesti zůstala stejná. V propouštěcí zprávě z lázeňské péče bylo kromě pokračování v léčebném tělocviku a ambulantní rehabilitaci doporučeno nepřetěžovat nosné klouby. Ve zprávě z 6. 11. 2024 byla popsána bolest v obou kolenních kloubech, gonartróza II. stupně dle rentgenového vyšetření a byla aplikována chondroprotektiva (Durolane) do kolenních kloubů s pouze přechodným účinkem, v květnu 2025 byla aplikace do kolenních kloubů opakována. Posudková komise uvedla, že kritéria položky kapitoly XV oddílu B položky 3 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity nebyla naplněna, neboť se nejednalo o ztuhnutí ramene. Posudková komise zohlednila, že k rozvoji degenerativního postižení, které bylo řešeno i nitrokloubními injekcemi, došlo přes obecně méně zátěžový režim v době žalobcovy pracovní neschopnosti. V návaznosti na to stanovila posudková komise míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na horní hranici procentního rozmezí pro příslušnou položku, tedy 35 %, kterou dále navýšila o pět procentních bodů s ohledem na profesi žalobce dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity (zjevnou chybou v psaní byl uveden odstavec 1) na celkových 40 %. Posudková komise zohlednila, že žalobce v minulosti pracoval jako technolog a poté jako řidič kamionu, práci na původní pracovní pozici nebyl schopen vykonávat, neboť její součástí bylo zvedání břemen. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobce byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti podle § 5 vyhlášky o posuzování invalidity, nevhodné byly fyzicky náročné práce. Dle posudkové komise další postižení žalobce neomazovala nad rámec základního postižení. Posudková komise stanovila vznik invalidity ortopedickým nálezem ze dne 6. 11. 2024. Z něj vyplývá, že u žalobce se přes méně zátěžový režim v době pracovní neschopnosti a pobytu v lázních rozvinuly bolesti kolen, na základě RTG byla konstatována gonartróza II. stupně a bylo přistoupeno k aplikaci nitrokloubních injekcí. Vzhledem k delšímu časovému odstupu od úrazového děje a operace ramenního kloubu posudková komise určila jako příčinu postižení levého ramenního kloubu artrózu přítomnou v této oblasti.
16. Závěry posudkové komise vychází ze všech dostupných lékařských nálezů, korespondují s popsanými zjištěními a jsou řádně zdůvodněné. Soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise i ve vztahu k podkladům, z nichž vyšla žalovaná, tedy zejména posudku IPZS vyhotovenému pro účely řízení o námitkách. Posudek posudkové komise soud považuje za nejpřesvědčivější a vycházející z nejúplnějších podkladů. Posudková komise vyšla i z vlastního vyšetření žalobce při svém jednání a na rozdíl od lékařů IPZS se podrobněji zabývala degenerativním postižením kloubů. Ani účastníci řízení nevznesli proti posudku posudkové komise takové výhrady, jimiž by jeho závěry relevantně zpochybnili, a které by odůvodnily zadání doplňujícího, případně srovnávacího posudku. Žalovaná ve vyjádření k posudku namítla, že nebylo řádně zdůvodněno navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Soud má za to, že odkaz na odstavec 1 namísto odstavce 2 byl pouze zřejmou chybou v psaní (posudková komise uvedla, že ke zvýšení přistoupila s ohledem na profesi a že další postižení žalobce neomezovala nad rámec základního postižení) a z obsahu posudku jako celku je patrné, že posudková komise zohlednila vliv postižení na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Současně je třeba zdůraznit, že nedostatečné zdůvodnění aplikace § 3 vyhlášky o posuzování invalidity by v tomto případě nebylo důvodem k zadání doplňujícího posudku, neboť nemůže mít vliv na závěr, že šlo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, a žalobce tedy byl invalidní v prvním stupni (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020, čj. 4 Ads 196/2020-50). Žalovaná ostatně ani takové doplnění dokazování nenavrhla. Z posudku neplyne, že by posudková komise profesi žalobce zohlednila ve fázi základního hodnocení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, naopak ji promítla ve fázi úvah o zvýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
17. Z posudku posudkové komise jsou též patrné úvahy, proč posudková komise stanovila datum vzniku invalidity ortopedickým nálezem ze dne 6. 11. 2024. Vznik invalidity je objektivně existujícím stavem a nelze ho stanovit na základě nahodilých skutečností, je-li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu k němu došlo (viz rozsudek ze dne Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, čj. 6 Ads 61/2012-15, bod 15). Nahodilou skutečností je sice i datum návštěvy lékaře, stanovení data vzniku invalidity podle data lékařského vyšetření je nicméně možné a judikatura Nejvyššího správního soudu takový postup akceptuje Např. v rozsudku ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 Ads 259/2016-33, Nejvyšší správní soud vyložil, že „stanovení data vzniku invalidity dnem odborného lékařského vyšetření není obecně vyloučeno, obzvlášť pokud posuzovaná osoba navštěvuje příslušného odborného lékaře pravidelně a dostatečně často, aby bylo možno z lékařských zpráv vyčíst, kdy se zdravotní stav natolik zhoršil, že byly naplněny podmínky invalidity.“ Z posudku posudkové komise je patrné, že to je i případ žalobce. Je též zřejmé, proč bylo možné dle posudkové komise konstatovat k uvedenému datu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posudková komise k tomu poukázala na již delší časový odstup od úrazu a operace levého ramenního kloubu, která proběhla v dubnu 2024, přítomnost degenerativního onemocnění v oblasti ramene a pouze mírné zlepšení omezené hybnosti a přetrvávající bolest ramene po pobytu v lázních (od 20. 9. 2024 do 18. 10. 2024). Také následná zpráva z ortopedie z ledna 2025 potvrzuje, že hybnost ramene se oproti nálezu ze dne 6. 11. 2024 nezlepšila a ortoped konstatoval, že vzhledem k době od operačního výkonu jde o stabilizovaný stav a nelze očekávat zlepšení. Nález z listopadu 2024 současně dokládal rozvoj degenerativního postižení v oblasti kolenních kloubů. Byla prokázána artróza II. stupně a též následné lékařské zprávy potvrzovaly, že se jednalo o dlouhodobý stav (k tomu posudková komise poukázala mj. na opakovanou aplikaci nitrokloubního obstřiku). Soud uzavírá, že v posudku neshledal nedostatky, které by bylo třeba odstranit dalším dokazováním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, čj. 4 Ads 65/2022−32, bod 21).
18. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť ke dni vydání napadeného rozhodnutí u žalobce šlo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, a žalobce tedy byl invalidní dle § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná vyšla při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila pouze 20 %, a v návaznosti na to nesprávně dovodila, že žalobce nebyl invalidní. Napadené rozhodnutí je tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která způsobila jeho nezákonnost.
19. K námitce žalobce, že nebyl lékařkami IPZS osobně vyšetřen, soud dodává, že ze zákona neplyne, že by posuzovaný musel být posudkovými lékaři povinně osobně vyšetřen. Jedná se pouze o možnost, kterou posudkoví lékaři či posudková komise disponují (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2012, čj. 6 Ads 21/2012-30, bod 14, či ze dne 24. 3. 2021, čj. 10 Ads 290/2019-27, body 22 až 24, jejichž závěry lze obdobně použít též ve vztahu k zákonu o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů). Úkolem lékařů IPZS a posudkové komise je hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře a lékařů odborných, u nichž se posuzovaný léčí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 91/2012-19). To, že žalobce nebyl osobně vyšetřen a posouzení bylo provedeno pouze na základě odborných lékařských nálezů, tedy nepředstavuje samo o sobě vadu posudků IPZS. Dílčí námitka, že žalobce nebyl posuzujícími lékařkami IPZS osobně vyšetřen, tedy není důvodná.
Závěr a náhrada nákladů řízení
20. Vzhledem k tomu, že žaloba je důvodná, soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná mezi podklady svého rozhodnutí zahrne též posudek posudkové komise (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
21. Soud vycházel z posudku posudkové komise, který byl účastníkům zaslán k vyjádření, a obsahu správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Součástí správního spisu je i lékařská zpráva ze 7. 5. 2025 připojená k žalobě. Soud neprovedl důkaz žalobcem předloženou lékařskou zprávou ze dne 20. 8. 2025, neboť skutkový stav byl pro účely rozhodnutí soudu dostatečně zjištěn posudkem posudkové komise, která ji měla k dispozici a vycházela z ní. Soud nemá potřebné odborné znalosti k tomu, aby z lékařské zprávy sám vyvodil relevantní skutkové závěry ohledně míry poklesu pracovní schopnosti.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení úspěšný, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů na právní zastoupení. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Zástupci žalobce náleží odměna za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 4 620 Kč za úkon podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, což soud ověřil z webových stránek Administrativního registru ekonomických subjektů. K náhradě nákladů řízení tak přistupuje náhrada této daně v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (tedy z částky 10 140 Kč) ve výši 2 129,40 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce dle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 31. srpna 2026
Lenka Oulíková v. r.
soudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.