Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Az 4/2026 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci

žalobce: O. K.

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2026, č. j. OAM-1015/ZA-ZA15-K07-2025,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2026, č. j. OAM-1015/ZA-ZA15-K07-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 0 Kč.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle , , a , o azylu (dále jen „“), se žalobci neuděluje.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě

2. Žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, jeho závěry nemají oporu ve spisovém materiálu a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

3. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že mu v případě návratu na Ukrajinu nehrozí vážná újma podle . Přestože žalovaný vyhodnotil Čerkaskou oblast jako nevhodnou k návratu, dospěl k závěru, že žalobce může využít možnost vnitřního přesídlení do jiné části Ukrajiny. Podle žalobce však žalovaný tuto možnost posoudil pouze formálně a bez zohlednění jeho individuální situace.

4. Žalobce namítal, že by neměl nárok na status vnitřně vysídlené osoby ani na podporu s ním spojenou, jelikož pochází z oblasti, která není bezprostředně zasažena frontovou linií, a tento status mu v minulosti přiznán nebyl. Bez finanční a materiální podpory by podle svého tvrzení nemohl v jiné části Ukrajiny reálně začít nový život. Mimo Čerkaskou oblast nemá rodinné, sociální ani jiné vazby. Možnost vnitřního přesídlení proto považoval za nereálnou.

5. Dále žalobce namítal, že žalovaný nesprávně vyhodnotil bezpečnostní situaci v západních oblastech Ukrajiny. Poukázal na narůstající raketové a dronové útoky Ruské federace, které zasahují i území vzdálená od frontové linie, včetně západní části země. Zdůraznil rovněž útok na Ternopil v listopadu 2025, který se nachází ještě západněji než oblast Čerkasy, a zhoršující se dopady útoků na energetickou infrastrukturu, jež vedou k výpadkům dodávek energií a dalším závažným komplikacím pro civilní obyvatelstvo.

6. Žalobce dále namítal, že žalovaný dostatečně nevysvětlil změnu své dosavadní správní praxe, podle níž ozbrojený konflikt zasahoval celé území Ukrajiny a ukrajinským státním příslušníkům byla zpravidla poskytována doplňková ochrana. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, vychází z řádně zjištěného skutkového stavu a obsahuje dostatečné a přezkoumatelné odůvodnění.

8. Žalovaný zdůraznil, že samotná existence ozbrojeného konfliktu na Ukrajině nezakládá automaticky nárok na udělení doplňkové ochrany. Mezinárodní ochrana je podle něj individuálním institutem, který nelze zaměňovat s obecnou ochranou před nepříznivou bezpečnostní či hospodářskou situací v zemi původu. Bylo proto nutné hodnotit konkrétní osobní poměry žalobce a skutečné riziko vážné újmy právě v jeho případě.

9. Žalovaný nesouhlasil s námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že správní orgán opatřil dostatečně aktuální, relevantní a důvěryhodné informace o zemi původu a posoudil je ve vztahu ke konkrétní situaci žalobce. Při hodnocení vycházel nejen z jednotlivých informací o bezpečnostní situaci na Ukrajině, ale zohlednil také charakter a územní rozsah ozbrojeného konfliktu, intenzitu bojové činnosti v jednotlivých regionech, schopnost ukrajinských orgánů poskytovat ochranu obyvatelstvu i možnost návratu žalobce do bezpečnější části země. Zdůraznil, že samotná existence bezpečnostních či humanitárních problémů v zemi původu automaticky neznamená splnění podmínek pro poskytnutí mezinárodní ochrany a že je třeba rozlišovat mezi obecně nepříznivou situací v zemi původu a skutečným nebezpečím vážné újmy hrozící konkrétnímu žadateli. Dále uvedl, že správní orgán vycházel z informací relevantních mezinárodních a odborných institucí, jejichž závěry však nelze přebírat bez dalšího, nýbrž je nutno je právně hodnotit podle kritérií . Podle žalovaného správní orgán takové hodnocení v projednávané věci provedl. Ve vztahu ke zprávám OHCHR a UNHCR žalovaný uvedl, že představují významný zdroj informací o situaci v zemi původu, jejich závěry však samy o sobě neřeší otázku splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany a musí být posuzovány ve spojení s individuálními okolnostmi konkrétního případu.

10. Žalovaný uvedl, že podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle nebyly splněny, neboť žalobci nehrozí skutečné, konkrétní a individualizované nebezpečí vážné újmy. Podle žalovaného nepostačuje pouhý obecný poukaz na nepříznivou situaci v zemi původu ani pouhá hypotetická možnost budoucího ohrožení.

11. Žalovaný uvedl, že ani probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině nezakládá automaticky nárok na doplňkovou ochranu. Odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, podle níž je třeba posuzovat zejména intenzitu svévolného násilí a konkrétní riziko hrozící jednotlivému žadateli. Zdůraznil, že bezpečnostní situace se v jednotlivých regionech Ukrajiny liší, a proto je nutné vždy individuálně hodnotit osobní poměry žadatele i oblast jeho návratu. Dále poukázal na rozdíl mezi dočasnou ochranou a mezinárodní ochranou a uvedl, že každá žádost musí být posouzena samostatně podle skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování.

12. K možnosti vnitřního přesídlení žalovaný uvedl, že tento institut představuje standardní součást posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a vychází z principu její subsidiarity. Pokud může žadatel nalézt účinnou a přiměřenou ochranu v jiné části země původu, není důvod nahrazovat ochranu poskytovanou státem původu ochranou mezinárodní. Zdůraznil, že při posuzování této otázky je třeba hodnotit nejen bezpečnost dané oblasti, ale také reálnou možnost přesunu a usazení s přihlédnutím k osobním poměrům žadatele. Dále uvedl, že institut vnitřního přesídlení nelze ztotožňovat se statusem vnitřně vysídlené osoby a že skutečnost, že v důsledku války došlo k rozsáhlému vysídlení obyvatelstva, sama o sobě neznamená splnění podmínek pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Současně poukázal na to, že Ukrajina nadále disponuje fungujícími státními strukturami a mechanismy ochrany obyvatelstva, přičemž praktické či ekonomické obtíže spojené s návratem samy o sobě nevylučují možnost vnitřního přesídlení.

13. Žalovaný rovněž nesouhlasil s námitkou týkající se změny rozhodovací praxe ve věcech občanů Ukrajiny. Uvedl, že v řízení o mezinárodní ochraně je správní orgán povinen vycházet z aktuálního skutkového a právního stavu v době rozhodování a reagovat na vývoj situace v zemi původu. Skutečnost, že v minulosti byla některým osobám mezinárodní ochrana poskytnuta, sama o sobě neznamená, že musí být přiznána i v dalších případech.

IV. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , (dále jen „“).

15. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle , , a se neuděluje.

16. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny. Dne 9. 9. 2025 požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod své žádosti uvedl probíhající válku na Ukrajině.

17. Při poskytnutí údajů k žádosti žalobce uvedl, že je ukrajinské národnosti a pravoslavného vyznání, dorozumí se ukrajinsky a rusky a nikdy nevyvíjel politickou činnost ani nebyl členem politické strany či jiné skupiny. Je rozvedený a má dvě děti žijící na Ukrajině. Za své poslední bydliště v zemi původu označil adresu Sverdlova ul. 39, vesnice Yerky. Z Ukrajiny vycestoval autobusem dne 28. 2. 2021, od té doby pobývá v České republice. Uvedl též své dřívější pracovní pobyty v České republice a na Slovensku. O mezinárodní ochranu žádal poprvé. V České republice mu byla do 30. 9. 2023 udělena dočasná ochrana, která mu následně nebyla prodloužena. Neuspěl ani s další žádostí o dočasnou ochranu a žádostí o vízum za účelem strpění. Dále uvedl, že je zdravý. V letech 2022 a 2023 byl v České republice odsouzen pro trestnou činnost.

18. Při pohovoru konaném dne 16. 9. 2025 žalobce zopakoval, že o mezinárodní ochranu žádá z důvodu války na Ukrajině a skutečnosti, že se tam nemá kam vrátit. V České republice má sestru. Na Ukrajině má dvě děti, s nimiž je v kontaktu. Uvedl, že před podáním žádosti o mezinárodní ochranu neuspěl se žádostí o prodloužení dočasné ochrany ani se žádostí o vízum za účelem strpění, v této souvislosti uvedl i svůj předchozí výkon trestu odnětí svobody.

19. Žalobce dále uvedl, že během pobytu na Ukrajině neměl potíže se státními nebo bezpečnostními orgány, s výjimkou dřívějšího podmíněného odsouzení souvisejícího s nenahlášeným nálezem munice z druhé světové války. Netvrdil, že by byl pronásledován nebo diskriminován z důvodu rasy, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k určité sociální skupině či politického přesvědčení.

20. Obavu z návratu spojoval zejména s možností povolání do ukrajinské armády. Uvedl, že základní vojenskou službu neabsolvoval, neboť pečoval o otce se zdravotním postižením, a že není pro vojenskou službu připraven. Podle jeho tvrzení měl mít ve vojenské knížce uvedeno, že není bojeschopný, tento doklad však neměl k dispozici. Uvedl rovněž, že v osmnácti letech absolvoval zdravotní prohlídku v souvislosti s odvody, její výsledek si však nepamatoval. Nemohl ani potvrdit, zda mu byl po odjezdu z Ukrajiny doručen povolávací rozkaz, neboť tam nemá nikoho, kdo by mu tuto skutečnost ověřil.

21. Žalobce dále uvedl, že byl během výkonu trestu odnětí svobody hospitalizován pro tuberkulózu. Na podporu svých tvrzení doložil lékařskou zprávu a sdělení o neudělení víza za účelem strpění.

22. Při posuzování žalobních námitek soud vycházel z následující právní úpravy.

23. Podle vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

24. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí. Podle čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“) se procedurální směrnice použije i na žádosti o mezinárodní ochranu podané přede dnem 12. 6. 2026.

25. V nyní posuzované věci žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu a rozhodné skutečnosti k žádosti poskytl přede dnem 12. 6. 2026. Soud proto postupoval v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení, i s přechodnými ustanoveními , kterým se mění , a věc posoudil podle právní úpravy účinné přede dnem 12. 6. 2026.

26. Podle „[p]ronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.“

27. Podle „[d]oplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“

28. Podle „[z]a vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.“

29. Soud shledal, že žaloba je důvodná.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 3. 2009, č. j. -68 dovodil, že „[p]ro existenci skutečného nebezpečí vážné újmy zakotvené v musí být kumulativně splněny následující podmínky: (1) země původu žadatele o mezinárodní ochranu se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu; (2) žadatel o mezinárodní ochranu je civilista; (3) žadatel o mezinárodní ochranu by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí.“

31. K třetí z uvedených podmínek Nejvyšší správní soud v témže rozsudku, v návaznosti na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 2. 2009 ve věci C-465/07, Elgafaji, vysvětlil, že existence vážného a individuálního ohrožení života nebo nedotknutelnosti žadatele o doplňkovou ochranu není podřízena podmínce, že žadatel předloží důkazy, že v ohrožení je konkrétně on sám, z důvodu skutečností, které jsou příznačné pro jeho osobní situaci. Existence takového ohrožení je dána za prvé „pokud míra svévolného násilí, kterou se vyznačuje probíhající ozbrojený konflikt, … dosáhne natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody domnívat se, že by civilista byl v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven – z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu – reálnému nebezpečí uvedeného ohrožení“. To ale neznamená, že pokud ozbrojený konflikt nedosahuje této intenzity, žadateli pocházejícímu z této země původu bez dalšího nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí. Právě naopak, Soudní dvůr EU si byl vědom, že takové intenzity bude dosahovat ozbrojený konflikt pouze výjimečně. Takový konflikt totiž vyžaduje, aby svévolné (nerozlišující) násilí probíhalo na velké části území státu a dosahovalo velmi vysokého prahu intenzity (tj. šlo o tzv. totální konflikt). Proto Soudní dvůr EU uvedl, že „čím více je žadatel případně schopen prokázat, že je specificky dotčen z důvodu skutečností vlastních jeho osobní situaci, tím nižší míra svévolného násilí bude požadována pro to, aby mohl mít nárok na doplňkovou ochranu“. Druhá možnost, kdy je dána hrozba vážného a individuálního ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí, nastane tedy tehdy, kdy sice ozbrojený konflikt nelze klasifikovat jako totální konflikt, nicméně žadatel je schopen prokázat dostatečnou míru individualizace jemu hrozícího svévolného (nerozlišujícího) násilí. Nejvyšší správní soud pak shrnul, že v případě totálního konfliktu hrozí vážná újma ve smyslu v zásadě každému žadateli přicházejícímu z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na území této země nebo regionu jej vystavuje reálnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity. Naproti tomu v případě konfliktu nemajícího charakter totálního konfliktu musí žadatel prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, 1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy, 2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země, či 3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on.

32. K otázce vnitřního přesídlení soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 24. 1. 2008 č. j. –93, Nejvyšší správní soud dovodil, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení. Je třeba se zabývat zejména její dostupností, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení.“ Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009 č. j. –74 „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele“ (srov. též usnesení NSS ze dne 1. 3. 2012 č. j. –70, nebo usnesení NSS ze dne 8. 3. 2012 č. j. 7 Azs 3/2012–44, anebo usnesení NSS ze dne 29. 5. 2014 č. j. –61).

33. Podstatou předmětného sporu je posouzení, zda žalobci v případě návratu na Ukrajinu hrozí vážná újma ve smyslu a zda může využít účinné vnitřní ochrany v jiné části země původu. Mezi účastníky není sporné, že na Ukrajině probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt a že žalobce je civilistou. Žalovaný současně vyhodnotil Čerkaskou oblast, z níž žalobce pochází, jako oblast nevhodnou k návratu. Dovodil však, že žalobce může své obavy vyřešit přesídlením do tzv. oblastí návratu, jimiž jsou oblasti Černovická, Chmelnycká, Ivanofrankivská, Kyjevská, Lvovská, Rovenská, Ternopilská, Vinnycká, Volyňská, Zakarpatská, Žytomyrská a hlavní město Kyjev. Žalovaný zdůraznil nižší intenzitu útoků v některých z těchto oblastí, fungování ukrajinských institucí a dostupnost podpory pro vnitřně vysídlené osoby. Žalobce naproti tomu namítal, že uvedené oblasti nelze považovat za bezpečné. Mimo Čerkaskou oblast nemá zázemí a nemá reálnou možnost získat status vnitřně vysídlené osoby ani podporu s ním spojenou.

34. Žalovaný při hodnocení povahy konfliktu na Ukrajině vyšel z Informace OAMP, Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny ze dne 12. 1. 2026. Dovodil z ní, že situaci na Ukrajině nelze klasifikovat jako „totální konflikt“, ve kterém je z povahy věci, tj. z důvodu pouhé přítomnosti na daném území, vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy každý civilista. Podle žalovaného z informace o zemi původu vyplývá, že situace pozemních bojů zůstávala stabilizovaná na linii bojů na východě a jihovýchodě země, konkrétně v Charkovské, Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, popřípadě do míst s kritickou nebo energetickou infrastrukturou. Uvedl, že v západních oblastech země je zadokumentován menší počet útoků i jejich nižší časová frekvence. Tyto oblasti čelí především nepřímým důsledkům ozbrojeného konfliktu, zejména zvýšenému zatížení civilní infrastruktury vlivem přítomnosti vnitřně vysídlených osob. Ačkoli jsou útoky častější například v případě hlavního města Kyjeva a Kyjevské oblasti, právě zde patří protivzdušná obrana mezi nejefektivnější a nejpokročilejší.

35. Z dokumentu Informace OAMP, Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny ze dne 12. 1. 2026 současně vyplývá, že ruské jednotky jsou schopny ostřelovat celé ukrajinské území. Strategie ruské armády cílí na vojenskou i civilní energetickou a průmyslovou infrastrukturu Ukrajiny (např. rozvody elektrické sítě, teplárny, přístavy apod.), ale i čistě civilní objekty (nemocnice, obytné domy, obchody, restaurace, dětská hřiště). V roce 2025 se zvýšila intenzita ruského ostřelování a snížila se úspěšnost protivzdušné ukrajinské obrany zejména vůči balistickým či hypersonickým raketám. Menší počet útoků a nižší časová frekvence, tj. nižší jednotky až nižší desítky útoků od počátku ruské invaze, jsou zdokumentovány v několika západoukrajinských oblastech: Lvovské, Ivanofrankivské, Ternopilské, Volyňské, Rovenské, Černovické, Zakarpatské. Všechny jmenované oblasti čelily od 24. února 2022 nižším jednotkám ruských leteckých či dronových útoků. Celkově vyšší počet útoků (vyšší desítky) byl evidován v oblastech Vinnycké, Žytomyrské, Chmelnycké. Uvedené oblasti se staly opětovně cílem ruského ostřelování v jarních měsících roku 2025 během zesílené kampaně proti ukrajinské energetické infrastruktuře. Kyjev, respektive Kyjevská oblast, patří k častým terčům ruských leteckých či dronových útoků. Z mapy obsažené v Informaci o bezpečnostní situaci, která zachycuje vzdušné útoky na Ukrajinu v období 1. 1. 2025 až 1. 1. 2026 (ACLED) vyplývá, že všechny oblasti Ukrajiny čelily vzdušnému útoku, většina z nich směřovala na východ a jihovýchod Ukrajiny, avšak ani západ Ukrajiny se nevyhnul útokům, byť v nižší míře.

36. Dále pak ze zprávy OAMP, Zjišťovací mise, Ukrajina, která byla publikována v únoru 2026 a je rovněž založena jako podklad ve správním spise, vyplynulo, že od října 2022 provádí Ruská federace rozsáhlé a nepřetržité letecké útoky pomocí raket a dronů, které se zaměřují nejen na vojenské a průmyslové cíle, ale i na civilní a energetickou infrastrukturu. Vzrůstající počty útoků jsou patrné z analýzy CSIS (viz CSIS, Russian Firepower Strike Tracker: Analyzing Missile Attacks in Ukraine), jež je v dokumentu zjišťovací mise citována, podle níž čelila Ukrajina diametrálně vyššímu počtu vzdušných útoků v roce 2025 oproti předcházejícím letům. V roce 2025 útočily ruské jednotky v průměru 4 400 až 5 000 drony nebo balistickými raketami měsíčně. Vysoká intenzita útoků je patrná zejména ve frontových oblastech na východní Ukrajině, avšak v posledních osmnácti měsících roste počet a intenzita koordinovaných vzdušných útoků i na západní Ukrajinu. Nejvyšší intenzita bezpečnostních incidentů je soustředěna v hlavním městě Kyjevě a Kyjevské oblasti, které vykazují nejvyšší počty explozí, obětí i protivzdušných výstrah. Zvýšená míra bezpečnostních incidentů je patrná rovněž v dalších centrálních oblastech, konkrétně v Žytomyrské, Vinnycké a Chmelnycké oblasti. Naopak západní oblasti vykazují nižší intenzitu útoků i jejich dopadů. Zjišťovací mise rovněž uvádí, že při porovnání s předchozími lety byl rok 2025 rokem s největším počtem civilních obětí, s výjimkou roku 2022. V důsledku bojů bylo zabito nejméně 2 514 civilistů a dalších 12 142 bylo zraněno, a to v 97 % případů na území kontrolovaném Ukrajinou a v 63 % ve frontových oblastech.

37. Žalovaný na základě uvedených podkladů uzavřel, že ozbrojený konflikt na Ukrajině nedosahuje intenzity tzv. totálního konfliktu, v němž by již samotná přítomnost civilisty na území státu zakládala skutečné nebezpečí vážné újmy. Přímé bojové operace jsou podle jeho zjištění soustředěny zejména do východních a jihovýchodních oblastí Ukrajiny, zatímco v západních a některých centrálních oblastech je intenzita vzdušných útoků nižší. Žalovaný proto považoval za možné, aby se žalobce přesídlil do některé z jím vymezených oblastí návratu. Vycházel přitom z nižší frekvence útoků, existence protivzdušné obrany a výstražných systémů, dostupnosti základních veřejných služeb a podpory poskytované vnitřně vysídleným osobám a navrátilcům. S ohledem na tyto skutečnosti a na žalobcův věk, práceschopnost a absenci tvrzených zvláštních potřeb dospěl k závěru, že žalobci v případě vnitřního přesídlení nehrozí vážná újma ve smyslu .

38. Soud přisvědčuje žalovanému v tom, že ze shromážděných podkladů plyne rozdílná intenzita ozbrojeného násilí v jednotlivých oblastech Ukrajiny a že západní oblasti nejsou zasaženy přímými pozemními boji v míře srovnatelné s oblastmi východními a jihovýchodními. Z týchž podkladů však současně vyplývá, že vzdušné útoky zasahují rovněž centrální a západní části Ukrajiny, že ruské síly útočí na kritickou infrastrukturu i civilní objekty a že některé, žalovaným označené, oblasti návratu čelí útokům častěji než jiné. Nižší četnost útoků proto sama o sobě nemůže bez dalšího odůvodnit závěr, že v konkrétní oblasti žalobci nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy.

39. Soud se s ohledem na výše uvedené nemohl ztotožnit se závěrem žalovaného, že žalovaným vymezené oblasti návratu ve střední a západní části Ukrajiny představují pro žalobce bezpečnou alternativu vnitřního přesídlení. Takový závěr nemá dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Soud netvrdí, že by situace na Ukrajině dosahovala intenzity tzv. totálního konfliktu ani že by samotná existence ozbrojeného konfliktu zakládala nárok na doplňkovou ochranu každému občanu Ukrajiny. Z podkladů založených ve správním spise však plyne, že vzdušné útoky zasahují i oblasti vzdálené od frontové linie, směřují vedle vojenských cílů též proti civilnímu obyvatelstvu a civilní a energetické infrastruktuře a postihují i území žalovaným označená jako oblasti návratu. Ačkoli některé západní oblasti vykazují příznivější bezpečnostní situaci než oblasti východní, jihovýchodní či některé oblasti centrální, nelze z této skutečnosti bez dalšího dovodit, že jsou všechny oblasti návratu natolik bezpečné, aby žalobci v případě návratu nehrozilo vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity v důsledku svévolného násilí. Takto zobecňující závěr neodpovídá povaze zjištěných informací o bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce.

40. Žalovaný sám vyhodnotil Čerkaskou oblast jako nevhodnou k návratu. Závěr o neudělení doplňkové ochrany proto stojí na předpokladu, že žalobce může nalézt účinnou ochranu v jiné části Ukrajiny. Žalovaný však označil za oblasti návratu rozsáhlý soubor území s rozdílnou bezpečnostní situací, aniž dostatečně vysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že některá z těchto oblastí představuje pro žalobce reálnou, účinnou a přiměřenou alternativu vnitřního přesídlení. Z napadeného rozhodnutí tak neplyne, že by žalovaný prokázal splnění všech kritérií vnitřního přesídlení alespoň ve vztahu ke konkrétní oblasti nebo konkrétním oblastem, v nichž by se žalobce mohl reálně usadit.

41. Žalovaný sice správně uvedl, že možnost vnitřního přesídlení nelze ztotožňovat se získáním statusu vnitřně vysídlené osoby. Současně však při hodnocení přiměřenosti přesídlení vycházel z toho, že žalobce má předpoklady pro získání tohoto statusu a podpory s ním spojené. Z podkladů, z nichž žalovaný vycházel, plyne, že tento status a s ním spojené podpory nejsou dostupné bez dalšího každému navrátilci, ale jsou vázány na splnění konkrétních podmínek, zejména původ z dotčené oblasti nebo zničení obydlí v důsledku konfliktu.

42. Soud naopak neshledal důvodnou námitku, že žalovaný nedostatečně posoudil individuální poměry žalobce. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce je osobou v produktivním věku, která se podle vlastního vyjádření považuje za zdravou, nemá zvláštní potřeby a je schopna pracovat. Z informací o zemi původu současně plyne, že navrátilci i vnitřně vysídlené osoby mají obecně přístup k základním veřejným službám, zdravotní péči a dalším formám zákonné podpory. Samotná skutečnost, že žalobce nemá mimo Čerkaskou oblast rodinné či sociální vazby, proto bez dalšího neznamená, že by jeho přesídlení vedlo k extrémnímu zhoršení sociálního nebo ekonomického postavení. Žalobce netvrdil ani nedoložil konkrétní okolnosti, které by mu bránily v přesídlení nebo v zajištění základních životních potřeb v jiné části Ukrajiny. Tento závěr však nijak nezpochybňuje výše uvedené nedostatky při posouzení podmínek vnitřního přesídlení a dostupnosti podpůrných mechanismů, z nichž žalovaný při svých úvahách vycházel.

43. Taktéž námitce žalobce týkající se změny rozhodovací praxe žalovaného soud nepřisvědčil. Každá žádost o mezinárodní ochranu musí být posouzena podle aktuálních okolností konkrétního případu.

44. Soud uzavírá, že skutkový stav, který žalovaný vzal za základ napadeného rozhodnutí, nebyl zjištěn v rozsahu nezbytném pro posouzení možnosti vnitřního přesídlení žalobce. Závěr žalovaného, že žalobce může využít bezpečnou, účinnou a přiměřenou alternativu vnitřního přesídlení, nemá v potřebném rozsahu oporu ve správním spise.

45. V dalším řízení žalovaný konkrétně vyhodnotí, zda některá z jím vytipovaných oblastí návratu představuje pro žalobce reálnou, účinnou a přiměřenou alternativu vnitřního přesídlení, tedy zda by mu v dané lokalitě nehrozilo vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity a zda by zde mohl vést důstojný a relativně běžný život. Při tomto posouzení zohlední dynamický vývoj bezpečnostní situace, skutečnost, že vzdušné útoky zasahují, byť v rozdílné intenzitě, rovněž oblasti vzdálené od frontové linie. Na základě těchto zjištění žalovaný znovu vyhodnotí splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

46. S ohledem na shora uvedené soud napadené rozhodnutí podle zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle V souladu s bude žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem soudu.

V. Závěr a náklady řízení

47. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu podle náleží vůči žalovanému právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Ze soudního spisu však neplyne, že by žalobci jakékoli takové náklady vznikly. Žalobce nebyl v řízení zastoupen a soudní poplatek nehradil.

48. Při vyhlášení rozsudku soud rozhodl o základu náhrady nákladů řízení a určení její konkrétní výše ponechal na písemném vyhotovení rozsudku. Jelikož žalobci žádné důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud určil jejich výši podle ve spojení s částkou 0 Kč. Protože byla náhrada nákladů řízení určena částkou 0 Kč, soud samostatně neurčil lhůtu k plnění ani platební místo, neboť by takové určení za dané situace postrádalo praktický význam.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 31. srpna 2026

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.