Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 185/2026-208

-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Insolvency Project v. o. s., se sídlem v Hradci Králové, Bieblova 1110/1b, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 28860993, jako insolvenční správce dlužníka M. H., zastoupeného Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, PSČ 500 03, proti žalovanému I. B., zastoupenému Mgr. Martinem Františkem Durajem, advokátem, se sídlem v Brně, Vranovská 1169/108, PSČ 614 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. H., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2026, č. j. , -178 (), takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 22. října 2025, č. j. -143, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o odpůrčí žalobě podané žalobcem (Insolvency Project v. o. s., jako insolvenčním správcem dlužníka M. H.) tak, že určil, že platby ze dne 21. listopadu 2022 ve výši 100 000 Kč, ze dne 13. prosince 2022 ve výši 50 000 Kč a ze dne 13. prosince 2022 ve výši 130 349 Kč bankovními převody ze strany dlužníka ve prospěch žalovaného (I. B.) jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinnými právními jednáními (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 280 349 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (výrok IV.).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2026, č. j. , -178 (), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud vyšel shodně s insolvenčním soudem zejména z toho, že:

[1] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno dne 13. listopadu 2023. Úpadek dlužníka byl zjištěn dne 27. března 2024 a odpůrčí žalobu podal insolvenční správce u insolvenčního soudu dne 11. března 2025, tj. ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku; žaloba je tak včasná.

[2] Žalobcem odporované právní jednání, tj. platby z běžného bankovního účtu vedeného pro dlužníka u Fio banky, a. s. učiněné ve prospěch žalovaného, byly uskutečněny dne 21. listopadu 2022 ve výši 100 000 Kč, 13. prosince 2022 ve výši 50 000 Kč a (rovněž)13. prosince 2022 ve výši 130 349 Kč.

[3] Dlužník měl v době uskutečnění plateb ve prospěch žalovaného více věřitelů (řádově stovky) přihlášených do insolvenčního řízení s objemem zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů přesahujících částku 2 miliardy Kč a majetek zapsaný posléze do majetkové podstaty beze změn od rozhodného okamžiku nepřesahující částku 27 milionů Kč. Výše finančních prostředků na účtech dlužníka dosahovala pouze nepatrné hodnoty v poměru k výši splatných závazků, přičemž dlužník nebyl schopen vůči věřitelům plnit své platební povinnosti.

[4] Závazky dlužníka (ke konci roku 2022 v poměru téměř 47:1) převyšovaly jeho majetek, přičemž dlužník nikdy nedosáhl zisku z investování, peníze spotřebovával, prodělával na burze a vyplácel jimi pohledávky věřitelů. Svěřené prostředky nepoužil ani na investici do trvale hodnotného majetku, tudíž je vyloučeno, aby dlužník při takto zvoleném modelu mohl v okamžiku, kdy byly provedeny předmětné platby, mít majetek, jehož hodnota by dosáhla výše závazků na vrácení vkladů a zhodnocení.

[5] Mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva ze dne 1. února 2021, sjednaná na dobu neurčitou, dle které se žalovaný v postavení zapůjčitele zavázal k zápůjčkám ve prospěch dlužníka v postavení vydlužitele s tím, že veškeré platby, které budou poskytovány zapůjčitelem za dobu trvání rámcové smlouvy, jsou bez dalšího považovány za zápůjčku dle podmínek rámcové smlouvy, vydlužitel se zavázal poskytnout zapůjčiteli úrok ze zápůjčky jako cenu peněz ve výši 1 % p. a. za dobu zápůjčky z každé dílčí poskytnuté zápůjčky, jenž dle uvážení mohl být navýšen, zápůjčky byly sjednány jako neúčelové a byl stanoven mechanismus pro platby dluhu.

4. Na tomto základě odvolací soud – cituje , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení () – přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužník byl v rozhodné době sporného plnění, tedy v okamžiku uskutečnění plateb, v úpadku jak ve formě předlužení, tak ve formě platební neschopnosti. Žalovanému se současně dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, vzhledem k předpokládanému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů přibližně v míře 1 %, případně 2,83 % bude-li žalobce úspěšný se všemi odpůrčími žalobami. Sporným právním jednáním dlužníka tak byl žalovaný na úkor ostatních věřitelů zvýhodněn. Odvolací soud dále uzavřel, že v daném případě by bylo vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním nadbytečné zkoumat, jak vysoká byla záporná bilance ke každému jednotlivému okamžiku.

5. Odvolací soud rovněž dovodil, že nebyly naplněny podmínky pro aplikaci výjimky podle , které musí být naplněny kumulativně. Shodně s insolvenčním soudem konstatoval, že zůstalo sporným, zda dlužník obdržel za platby přiměřené protiplnění. Oproti insolvenčnímu soudu dále odvolací soud uzavřel, že nebyl naplněn také předpoklad, podle něhož musí jít o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku. Dlužník totiž plněním nezajistil finanční prostředky využitelné k úhradě dalších svých závazků vůči věřitelům či k dalšímu pokračování v podnikatelské činnosti (k čemuž odkázal na rozsudek ze dne 5. června 2019, sp. zn. ).

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje (posuzováno podle obsahu dovolání) podle , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel konkrétně předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky:

[1] Je možné učinit závěr o předlužení dlužníka, aniž by soud vyčíslil jeho přesnou míru, tj. rozdíl mezi souhrnem všech závazků dlužníka a hodnotou jeho majetku? [2] Lze v případě, že právní jednání dlužníka spočívá v uhrazení sjednaných úroků ze zápůjčky, uzavřít, že jde o plnění bez přiměřeného protiplnění, ačkoli dlužník obdržel protiplnění „napřed“ jako zápůjčku?

8. Dovolatel především namítá, že odvolací soud pochybil, když neučinil právní hodnocení, ve kterém by jako podstatné zvažoval, zda dlužník byl v úpadku (ať již ve formě platební neschopnosti či ve formě předlužení) ke dni odporovaných plateb. Současně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, dle kterého není nutné přesně vyčíslit míru předlužení dlužníka v okamžiku, kdy učinil odporované právní jednání, neboť takový závěr nemá oporu v zákoně ani v rozhodovací praxi dovolacího soudu.

9. Dovolatel se rovněž neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, dle kterého nebyla naplněna jedna z podmínek aplikace výjimky podle , tedy že dlužník neobdržel za sporné platby od žalovaného přiměřené protiplnění. Dovozuje, že potud se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, podle které v případě, kdy dlužník v souladu se smlouvou o zápůjčce uhradí zapůjčiteli sjednané úroky ze zápůjčky, jde o plnění, za které ve smyslu citovaného ustanovení obdržel („napřed“) přiměřené protiplnění (zápůjčku ve formě peněžité částky).

10. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

11. Dovolání směřuje výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení a o soudním poplatku (body III. a IV. výroku rozsudku insolvenčního soudu), a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle jako objektivně nepřípustné dle a i/

12. Nejvyšší soud dovolání odmítl i ve zbylé části, v níž směřuje proti potvrzujícímu výroku ve věci samé, a to jako nepřípustné podle a 2 Dovolatel totiž předložil označené otázky dovolacímu soudu způsobem, jenž činí odpovědi na ně pro výsledek sporu nevýznamnými.

13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

14. Předpoklad, aby ve smyslu šlo o právní jednání, které dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, je splněn, i když jde o úpadek jen v jedné z jeho forem (o předlužení dle nebo platební neschopnost dle ). Odvolací soud přitakal v napadeném rozhodnutí insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužník v rozhodné době byl jak v úpadku ve formě předlužení, tak v úpadku ve formě platební neschopnosti (srov. reprodukci napadeného rozhodnutí v odstavci 4 odůvodnění shora a odstavec 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dovolatel však prostřednictvím otázky č. 1 brojí pouze proti závěru o předlužení dlužníka (závěr, že dlužník byl rovněž v úpadku ve formě platební neschopnosti, argumentačně nezpochybňuje). Za této situace nemá odpověď na otázku č. 1 pro výsledek sporu význam, neboť úsudek odvolacího soudu, že dlužník činil právní jednání v době, kdy byl v úpadku, i tak obstojí pro úpadek ve formě platební neschopnosti dlužníka.

15. Dovolací argumentace k platbám, jež odvolací soud měl za zvýhodňující právní jednání dlužníka dle , cílí prostřednictvím otázky č. 2 k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro uplatnění výjimky formulované v , konkrétně ke zpochybnění závěru odvolacího soudu, že dlužník neobdržel za platby přiměřené protiplnění.

16. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu jde o výjimku dle tehdy, jestliže:

[1] Nešlo o právní jednání, které dlužník učinil ve prospěch osoby jemu blízké nebo osoby, která s ním tvoří koncern.

[2] Šlo o právní jednání, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch.

[3] Šlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku.

[4] Osoba, v jejíž prospěch dlužník učinil právní jednání, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by toto právní jednání mohlo vést k úpadku dlužníka.

Všechny tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. Břemeno tvrzení a odtud plynoucí důkazní břemeno nese ohledně těchto skutečností osoba, v jejíž prospěch dlužník učinil odporované právní jednání (jelikož jde o skutečnosti v její prospěch).

Srov. shodně např. odstavec 63 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2026, sen. zn. , nebo odstavec 49 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2026, sen. zn. .

17. V poměrech dané věci dovodil odvolací soud nesplnění výjimky dle označeného ustanovení nejen prostřednictvím závěru o absenci přiměřeného protiplnění, ale i proto, že nešlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku. Závěr odvolacího soudu, že nešlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, však dovolání argumentačně nezpochybňuje. Za této situace nemá pro výsledek sporu význam ani odpověď na otázku č. 2 (k absenci přiměřeného protiplnění), neboť závěr odvolacího soudu, že nešlo o výjimku dle , i tak obstojí prostřednictvím dovoláním nezpochybněného závěru, že nešlo o jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku.

18. Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn větou první, a Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu mu však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2026

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu