Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 143/2026-102

-102

USNESENÍ

R. M.

JUDr. Lukáši Holému

, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka M. Z., zastoupenému JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka

M. Z.

, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2026, č. j. 77 ICm 1304/2025, -84 (), takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 24. září 2025, č. j. -46, ve spojení s usnesením ze dne 30. prosince 2025, č. j. -72, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zastavil řízení v části, v níž se žalobce (R. M.) domáhal po žalovaném (JUDr. Lukáši Holém, jako insolvenčním správci dlužníka) určení, že má za dlužníkem (M. Z.) pohledávku č. P14/1 v rozsahu částky 93 471 Kč z titulu plnění dlužníku z neúčinného právního jednání (bod I. výroku), určil, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. P14/1 ve výši 156 259 Kč z titulu plnění dlužníku z neúčinného právního jednání (bod II. výroku), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. P14/1 ve výši 2 450 270 Kč z titulu plnění dlužníku z neúčinného právního jednání (bod III. výroku), uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku) a České republice náklady řízení, jež platil stát (bod V. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech III., IV. a V. výroku (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Soudy vyšly z toho, že:

[1] Kupní smlouvou ze dne 18. března 2015 (dále jen „kupní smlouva“) převedl dlužník na žalobce (označené) nemovitosti za kupní cenu 2 700 000 Kč, přičemž tato kupní cena byla uhrazena tak, že částka 2 450 000 Kč byla započtena na splatnou pohledávku žalobce na vrácení zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce (uzavřené dle tvrzení žalobce dne 31. října 2014) ve výši 2 450 000 Kč, částku 93 471 Kč poukázal kupující na úhradu dlužníkova dluhu u Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-východ a částku 156 259 Kč kupující uhradil dlužníku hotově při podpisu smlouvy.

[2] Dne 1. března 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. -9, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. Věřitelům byla stanovena lhůta 30 dnů k podání přihlášek pohledávek s řádným poučením o následcích zmeškání této lhůty. Usnesením ze dne 23. května 2016, č. j. -6, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek.

[3] Rozsudkem ze dne 14. října 2021, č. j. -318, insolvenční soud zamítl žalobu o určení neúčinnosti kupní smlouvy a zaplacení částky 2 950 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka. Rozsudkem ze dne 4. října 2023, č. j. , -380 (), Vrchní sodu v Praze tento rozsudek insolvenčního soudu změnil tak, že určil neúčinnost kupní smlouvy a uložil žalovanému (zde žalobci) povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 2 700 000 Kč.

[4] Žalobce dne 7. prosince 2023 složil na účet majetkové podstaty částku 2 700 000 Kč jako náhradní plnění z neúčinné kupní smlouvy.

[5] Dne 18. září 2024 přihlásil žalobce nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. P14/1 ve výši 2 700 000 Kč z titulu plnění vůči dlužníku z neúčinné kupní smlouvy podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), pohledávku č. P14/2 ve výši 52 621 Kč z titulu úroku ze smlouvy o zápůjčce a pohledávku č. P14/3 ve výši 2 067 224 Kč z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o zápůjčce.

[6] Při zvláštním přezkumném jednání dne 5. března 2025 insolvenční správce popřel pohledávku P14/1 co do pravosti, in eventum co do výše.

4. Odvolací soud – cituje , a odst. 3, -3 a -3, , , a a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sen. zn. shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že úprava a 4 řeší pouze vrácení poskytnutého plnění. V případě započtení nedochází k žádnému plnění (nejde tak o zánik závazku splněním, ale o jiný druh zániku závazku); proto v případě vyslovení neúčinnosti započtení v odpůrčím sporu nevzniká stranám právo na žádné vzájemné plnění, takže ani nevzniká pohledávka na vrácení plnění, která by se považovala za přihlášenou.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje podle , (dále jen „“) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být posouzena jinak, a dvou právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. Otázku, zda započtení pohledávky kupujícího za prodávajícím z titulu zápůjčky vůči pohledávce prodávajícího za kupujícím z titulu kupní ceny lze považovat za vzájemné plnění (zodpovězenou v rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. ), má dovolatel za vyřešenou v rozporu s hmotným právem a ústavním pořádkem. Za dovolacím soudem dosud neřešené má dovolatel otázky, zda je následkem neúčinnosti právního jednání dlužníka také zánik práva žalobce uplatnit v insolvenčním řízení pohledávku, která v důsledku neúčinného právního jednání zanikla, a zda je žalobce (věřitel) vázán lhůtou podle (ve znění účinném do 30. června 2017) i když byl posledního dne lhůty v dobré víře, že tato pohledávka zanikla v důsledku právního jednání, o jehož neúčinnosti bylo rozhodnuto až po uplynutí lhůty.

7. V dovolání pak argumentuje ve prospěch závěru, že zánik pohledávky ze zápůjčky jejím započtením vůči pohledávce dlužníka na úhradu kupní ceny z kupní smlouvy je nutné považovat (ve vztahu k převodu nemovitostí) za vzájemné plnění, neboť dochází toliko k výměně majetkových hodnot, obdobně jako v případě běžného uhrazení kupní ceny. Podle dovolatele Nejvyšší soud v rozsudku sen. zn. popírá povahu pohledávky jakožto nehmotné věci a majetkové hodnoty, jejíž zánik se projevuje v majetkové sféře věřitele (snížení aktiv) i dlužníka (snížení pasiv). Namítá, že vyslovení neúčinnosti právního jednání nemá za následek zánik práva věřitele uplatnit v insolvenčním řízení pohledávku, která zanikla v důsledku neúčinného právního jednání. Po věřiteli nelze spravedlivě požadovat, aby ve lhůtě podle uplatnil přihlášku pohledávky, u níž měl důvodně za to, že zanikla započtením, jestliže ani posledního dne lhůty nemohl vědět, že se insolvenční správce bude domáhat určení neúčinnosti kupní smlouvy (obsahující ujednání o zápočtu). Rovněž namítá, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práva na soudní ochranu podle článku 36d (dále jen „“) a do jeho práva vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1y. Míní, že závěry odvolacího soudu nemohou obstát ve světle označených článkůy ve spojení s článkem 1 odst. 1 (dále jen „“).

8. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

9. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (22. března 2016) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (a tedy i ve sporech jím vyvolaných) i v době od 1. června 2019 uplatní ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první ]. Vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka je rovněž třeba mít na paměti, že nejzazší lhůtu k uplatnění pohledávek přihláškou, navázanou na rozhodnutí o úpadku, s nímž bylo spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, upravoval (v délce 30 dnů) (ve znění účinném do 31. května 2019). Rozhodná znění jsou určující i pro zkoumání přípustnosti dovolání v dané věci.

10. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výrocích o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ; Nejvyšší soud proto dovolání potud odmítl jako objektivně nepřípustné podle

11. Ve zbylém rozsahu (proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu ve věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení dovoláním otevřených otázek souladné s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu, na jejíchž závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

12. Nejvyšší soud v rozsudku sen. zn. , k jehož závěrům se přihlásil též např. v rozsudku ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 19/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že úprava a 4 řeší (pouze) vracení poskytnutého plnění. V případě započtení nedochází k žádnému plnění (nejde o zánik závazku splněním, ale o jiný druh zániku závazku), a proto v případě vyslovení neúčinnosti započtení v odpůrčím sporu nevzniká stranám právo na žádné vzájemné plnění, tedy ani nevzniká pohledávka na vrácení plnění, která by se považovala za přihlášenou. Dochází pouze k „oživení“ pohledávek použitých pro započtení, byť pouze v rámci insolvenčního řízení a po dobu jeho trvání. Jde o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně.

13. Závěr, že započtení pohledávek nelze považovat za „nějaký jiný“ způsob či formu plnění dluhu a že jde o způsob zániku nesplněného závazku, při němž naopak dvojí plnění odpadá (povinnost plnit zaniká), přitom vychází z dříve ustálené judikatury Nejvyššího soudu na dané téma představované např. již důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 92/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

14. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rovněž plyne závěr, podle kterého pohledávky, pro které nezavádí zvláštní režim (jako v případě uvedeném v ) podléhají obecnému režimu propadné (v poměrech věci třicetidenní) přihlašovací lhůty počítané od zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku a jsou-li uplatněny později, jsou opožděné. Za mnohé srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 11/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

15. Otázkou, zda (ne)vědomost věřitele o (ne)existenci pohledávky má vliv na běh propadné přihlašovací lhůty k uplatnění pohledávky v úpadkovém řízení, se Nejvyšší soud zabýval již v poměrech konkursního řízení vedeného podle , o konkursu a vyrovnání, přičemž dospěl k závěru, že taková (ne)vědomost žádný vliv nemá. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. (jež se týkalo pohledávky z titulu vrácení kupní ceny zaplacené na základě absolutně neplatné kupní smlouvy). K závěrům plynoucím z označeného usnesení (na něž odkazuje i rozsudek sen. zn. ) se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil i v poměrech insolvenční úpravy; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2025, sen. zn. . K tomu, že „dobrá víra“ přihlašovatele nemá význam ani tam, kde jej po uplynutí propadné přihlašovací lhůty vybídl (nesprávně) k přihlášení pohledávky dokonce sám insolvenční soud, srov. např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. ostatně i , jenž vylučuje i omluvitelné důvody zmeškání lhůty v insolvenčním řízení (srov. např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sen. zn. ).

16. Ve světle výše shrnutých závěrů neshledává Nejvyšší soud dovolání přípustným ani pro tvrzený rozpor s označenými článkyy a Ústavy (Nejvyšší soud napadené rozhodnutí nemá za rozporné s ústavním pořádkem České republiky).

17. K tomu Nejvyšší soud dodává, že ve smyslu byl oprávněn rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (i v rovině posuzování přípustnosti dovolání) jen z důvodů uplatněných v dovolání.

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovanému však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2026

Mgr. Milan Polášek předseda senátu