Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
80FDE14C18C803A3C1258EB30052A855.html
HTML · 79.68 KB
No categories available
4 Tdo 884/2026
4 Tdo 884/2026-714
USNESENÍ
P. V.
,
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2026, sp. zn. 6 To 25/2026 , v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 2/2026 ,
takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného
odmítá
.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 3. 2026, sp. zn. 62 T 2/2026 , byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod I. uvedeného rozsudku), přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku (bod I. uvedeného rozsudku) a zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod III. uvedeného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
I.
v přesně nezjištěné době od roku 2024 do zadržení policejním orgánem dne 25. 8. 2025, v místě svého bydliště v rodinném domě č. p. XY v obci XY, okres XY, zneužil toho, že na návštěvu za ním a jeho přítelkyní J. Š. chodily její neteře – poškozené, a to nezletilá AAAAA (pseudonym), a nezletilá BBBBB (pseudonym), jejichž skutečný věk znal, a které zde i opakovaně přespávaly, a též zneužil svého postavení v rodině, neboť obě nezletilé poškozené měly k obžalovanému vysoce kladný vztah a důvěřovaly mu, načež pro svoje sexuální uspokojení na obou nezletilých poškozených opakovaně vykonal pohlavní styk, a to tak, že v posteli ložnice domu, nebo v obývacím pokoji či na jiných místech, nezletilé poškozené AAAAA opakovaně stahoval kalhotky, nezletilou poškozenou AAAAA a nezletilou poškozenou BBBBB opakovaně hladil v oblasti genitálu přes oblečení nebo pod oblečením na holé vulvě, nezletilé poškozené AAAAA započal zasouvat prst do pochvy, což ji bolelo, nezletilou poškozenou AAAAA lízal na holé vulvě a lehal si k ní nahý, dále opakovaně vzal ruku nezletilé poškozené AAAAA, kterou dal na svůj penis a touto rukou nezletilé AAAAA penis hladil a realizoval masturbační pohyby, kdy obě nezletilé poškozené jednání obžalovaného trpěly jednak proto, že mu v celém důsledku nerozuměly, jednak proto, že obžalovaný instruoval nejméně nezletilou poškozenou AAAAA, aby o tomto jednání nikomu neříkala,
II.
v období roku 2024 až 2025, a to až do svého zadržení policejním orgánem dne 25. 8. 2025, měl v držení ve svém mobilním telefonu zn. iPhone 15 Pro řádově nižší desítky fotografií a videí zobrazujících děti v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány, provozující sexuální praktiky, včetně soulože s jinými dětmi či s dospělými osobami,
III.
v době nejméně od 2. 9. 2024 do 14. 12. 2024 ze svého uživatelského účtu „Pad83“, registrovaného na internetovém portálu www.amateri.com, opakovaně zasílal desítkám jiných uživatelů tohoto portálu, se kterými vedl komunikaci zaměřenou na sexuální praktiky s dětmi, fotografie zobrazující děti v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány a provozující sexuální praktiky. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. iPhone 15 Pro, sériového čísla F0J59VPJGC, IMEI 1: 358571313026468, IMEI 2: 358571313288613. Rovněž bylo obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA, zastoupené opatrovníkem a zmocněncem Mgr. Tomášem Hemerkou, částku 250 000 Kč.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené BBBBB, zastoupené opatrovníkem a zmocněncem Mgr. Tomášem Hemerkou, částku 150 000 Kč.
5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené AAAAA a BBBBB, zastoupené opatrovníkem a zmocněncem Mgr. Tomášem Hemerkou, odkázány se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 3. 2026, sp. zn. 62 T 2/2026 , podali obviněný P. V., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a poškozené AAAAA a BBBBB odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2026, sp. zn. 6 To 25/2026 , tak, že z podnětu odvolání státního zástupce a poškozených AAAAA a BBBBB podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem I. a dále ve výrocích o trestu, ochranném léčení a o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 al. 1, 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem I. 1.), zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 al. 1, 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem I. 2.) a zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 al. 1, 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem II), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
A/I.
v přesně nezjištěné době od roku 2024 do zadržení policejním orgánem dne 25. 8. 2025, v místě svého bydliště v rodinném domě č. p. XY v obci XY, okres XY, zneužil toho, že na návštěvu za ním a jeho přítelkyní J. Š. docházely její neteře – poškozené nezletilé AAAAA a BBBBB, jejichž skutečný věk znal, a které zde i opakovaně přespávaly, a též zneužil svého postavení v rodině, neboť obě nezletilé poškozené měly k obžalovanému vysoce kladný vztah a důvěřovaly mu, načež pro svoje sexuální uspokojení na nezletilé poškozené AAAAA opakovaně vykonal pohlavní styk a to tak, že
1/ v posteli ložnice, v obývacím pokoji či na jiných místech domu, si k ní lehal do postele ahladil si svůj penis, opakovaně vzal její ruku a přiložil ji na svůj penis, který si rukou nezletilé poškozené hladil a realizoval masturbační pohyby, kdy nezletilá poškozená jednání obžalovaného trpěla jednak proto, že mu s ohledem na svůj věk a s tím související nezralost arozumovou nevyspělost v celém důsledku nerozuměla, což znemožňovalo, aby se mu účinně bránila, nebo s ním projevila nesouhlas a jednak proto, že ji obžalovaný instruoval, aby o tomto jednání nikomu neříkala,
2/ jí opakovaně stahoval kalhotky, opakovaně ji hladil v oblasti zevních pohlavních orgánů přes oblečení nebo pod ním, lízal ji na obnažených zevních pohlavních orgánech a líbal jí tuto část těla, kdy nezletilá poškozená jednání obžalovaného trpěla jednak proto, že mu s ohledem nasvůj věk a s tím související nezralost a rozumovou nevyspělost v celém důsledku nerozuměla, což znemožňovalo, aby se mu účinně bránila, nebo s ním projevila nesouhlas a jednak proto, že ji obžalovaný instruoval, aby o tomto jednání nikomu neříkala,
II.
v přesně nezjištěné době od roku 2024 do zadržení policejním orgánem dne 25. 8. 2025, v místě svého bydliště v rodinném domě č. p. XY v obci XY, okres XY, zneužil toho, že na návštěvu za ním a jeho přítelkyní J. Š. docházely její neteře – poškozené nezletilé AAAAA a BBBBB, jejichž skutečný věk znal, a které zde i opakovaně přespávaly, a též zneužil svého postavení v rodině, neboť obě nezletilé poškozené měly k obžalovanému vysoce kladný vztah a důvěřovaly mu, načež pro svoje sexuální uspokojení nezletilou poškozenou BBBBB opakovaně hladil na nahých zevních pohlavních orgánech, kdy nezletilá poškozená jednání obžalovaného trpěla proto, že mu s ohledem na svůj věk a s tím související nezralost a rozumovou nevyspělost v celém důsledku nerozuměla.
7. Za uvedené jednání a dále za trestné činy nedovolené výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 192 odst. 3 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným pod body II a III napadeného rozsudku byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. iPhone 15 Pro, sériového čísla F0J59VPJGC, IMEI 1: 358571313026468, IMEI 2: 358571313288613. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické ambulantní.
8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu: - poškozené AAAAA, zastoupené opatrovníkem a zmocněncem Mgr. Tomášem Hemerkou, ve výši 300 000 Kč,
- poškozené BBBBB, zastoupené opatrovníkem a zmocněncem Mgr. Tomášem Hemerkou, ve výši 250 000 Kč.
9. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená BBBBB odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.10. Odvolání obviněného P. V. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.11. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2026, sp. zn. 6 To 25/2026 , podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 12. Obviněný v dovolání pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutková zjištění byla učiněna v rozporu se zásadami řízení. Skutková zjištění vevztahu ke skutkům uvedeným pod bodem A/I. a A/II. rozsudku odvolacího soudu vycházejí především z výpovědi nezletilé poškozené AAAAA ze dne 26. 8. 2025 a z výpovědi dovolatele ze dne 25. 8. 2025. V této souvislosti vyjádřil názor, že tyto důkazní prostředky jsou značně problematické a stěží použitelné. Druhý výslech poškozené totiž nebyl na prvním nezávislý, nýbrž z něj bezprostředně vycházel a obsahově na něj navazoval. Jde tedy o důkaz odvozený od důkazu nezákonného. Z provedeného videozáznamu tohoto výslechu dále vyplývá, že nezletilá nebyla dostatečně poučena o svých procesních právech ani o významu prováděného úkonu. Navíc byl výslech veden způsobem, který riziko ovlivnění výpovědí významně zvyšoval, což navíc podpořila skutečnost, že u celého výslechu nezletilé absentovala fyzická přítomnost pracovníka orgánu sociálněprávní ochrany dětí čimatky nezletilé. Tato vada podle názoru obviněného nemohla být rehabilitována. Tím, že pracovnice orgánu sociálněprávní ochrany dětí sledovala průběh výslechu z vedlejší místnosti rovněž došlo k závažnému pochybení. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na skutkových závěrech vybudovaných na procesně nepoužitelném důkazu. 13. Dále obviněný pod hlavičkou dovolacího důvodu podle § 265d odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Obviněný zdůraznil, že obhajoba navrhovala jednak opakování výslechu nezletilé poškozené a jednak vypracování odborného vyjádření k věrnosti písemného přepisu audiovizuálního záznamu jejího výslechu. Zamítnutí navržených důkazů s pouhým konstatováním jejich nadbytečnosti podle dovolatele nemůže obstát. Stejně tak byl soudem zamítnut návrh obhajoby na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru psychologie a psychiatrie ve vztahu k nezletilým AAAAA a BBBBB. Uvedené vady ve svém souhrnu utvářejí řetězec opomenutých důkazů, jejichž společným znakem je skutečnost, že byly způsobilé podstatným způsobem ovlivnit skutkové závěry obou soudů. 14. Pod hlavičkou dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů vyšly při rekonstrukci skutkového děje zjeho výpovědi ze dne 25. 8. 2025 a jeho pozdější podrobnou a konzistentní výpověď označily za účelovou, aniž by svůj názor náležitě vysvětlily. Pouze na základě této preferované výpovědi ze dne 25. 8. 2025 soud přitom zakládá svůj závěr o naplnění objektivní stránky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, konkrétně, že měl opakovaně uchopit ruku nezletilé AAAAA a přiložit ji na svůj penis a prostřednictvím její ruky vykonávat masturbační pohyby. Tento skutkový závěr přitom nenachází oporu v žádném dalším použitém důkazu. Jedná se o zásadní nedostatek, bez něhož nelze dospět k závěru o naplnění objektivní stránky trestného činu znásilnění. 15. Další námitky obviněného jsou subsumovány pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zde obviněný namítá, že skutek uvedený ve výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. nemohl být současně kvalifikován jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a současně jako zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak obviněný uplatnil v jeho druhé zákonné alternativě. 17. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 3. 2026, sp. zn. 62 T 2/2026 a aby věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.18. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva ak dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že k první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zjevný rozpor) nutno konstatovat, že se tato argumentace svojí povahou zcela minula s uplatněným dovolacím důvodem a zůstala toliko v rovině prosté polemiky shodnocením důkazů, respektive spíše odmítáním výsledků dokazování. Obviněný totiž svoji argumentaci vystavěl na selektovaných důkazech zejména své popěrné obhajobě s vlastními závěry a hodnocením z ní vzešlých, aniž by reflektoval, že tyto nenalezly v ostatních provedených důkazech oporu. Dovolatel zcela pomíjí důkazy, které byly taktéž provedeny ajsou zcela v rozporu s jeho skutkovými závěry. Soudy ale nemohou rezignovat nadokazování, respektive ignorovat jeho výsledky a musí vycházet ze všech provedených důkazů. Po prostudování předložených podkladů je třeba se ztotožnit se závěry soudů nižších instancí, v jejichž postupu při zjišťování skutkového stavu a následném hodnocení důkazů není možné shledat žádných pochybení. Primárním usvědčujícím důkazem je výpověď poškozené AAAAA ze dne 26. 8. 2025, a to pouze v části, kdy odpovídala na otázky obhájkyně, tedy v situaci, kdy odpovědi poškozené nebyly výsledkem nepřípustného návodného dotazování ze strany policejního orgánu. Výpověď poškozené AAAAA je plně v souladu s ostatními provedenými důkazy. S tím koresponduje i prvotní výpověď obviněného, v níž se k trestnému jednání vůči poškozeným doznal. Pozdější popěrná výpověď obviněného je účelová a nepravdivá, zejména pak je nelogické vysvětlení změny strategie obhajoby. Do tohoto rámce lze zahrnout i obsah znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, z něhož mimo jiné vyplývá, že obviněný je psychosociálně nezralým jedincem, sexuálně neukotveným s vyšším rizikem impulzivního a společensky závadového jednání, což mělo vliv na podstatné snížení jeho ovládacích schopností v době činu. 19. Výslech nezletilé AAAAA ze dne 26. 8. 2025 je v uvedeném rozsahu třeba považovat za zákonný, neboť pracovnice orgánu sociálněprávní ochrany dětí mu byla přítomna, pouze sledovala průběh výslechu z vedlejší místnosti prostřednictvím audiovizuální techniky. Se shora uvedeným souvisí další námitka obviněného týkající se rozsahu provedeného dokazování s tím, že ve věci byly opomenuty důkazy. Na tomto místě je třeba připomenout, že soudy nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům vzneseným obhajobou (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024 ). Je nutno konstatovat, že důkazní návrhy obviněného nezůstaly zcela opomenuty, jak tvrdí, neboť soud je vypořádal, avšak k nelibosti obviněného je zamítl adůvody, které jej k tomu vedly, promítl do odůvodnění svého rozhodnutí. V tomto směru naně lze tedy v podrobnostech odkázat. S důvody, proč byly uvedené důkazní návrhy odmítnuty se plně ztotožňuji. 20. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné subsumovat námitky dovolatele, že právní posouzení skutku pod bodem I/1, I/2 neodpovídá vztahu speciality mezi zločinem znásilnění podle § 185 trestního zákoníku a trestným činem sexuálního útoku podle § 185a trestního zákoníku . 21. V posuzované trestní věci je třeba připomenout, že toto obecné pravidlo platí,jde-li stále o stejnou oběť, stejného člověka, tedy stejný tzv. hmotný předmět útoku. Jednání pod bodem I. tudíž mělo být posouzeno pouze jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, nikoliv již jako zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Skutek uvedený vevýroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. tedy nemohl být současně kvalifikován jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku asoučasně jako zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm.a) tr. zákoníku. Jako zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea první a třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku mohlo být posouzeno pouze jednání pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu, neboť v tomto případě již šlo o jinou poškozenou. Závěrem je možné zhodnotit, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného aotázka, která má být z podnětu dovolání řešena není po právní stránce zásadního významu. 22. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.23. Obviněný v replice na vyjádření státního zástupce uvedl, že vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství potvrzuje, že napadené rozhodnutí spočívá nanesprávném právním posouzení skutku. Tato vada se prokazatelně promítla do výroku o trestu, dotýká se nové a dosud judikatorně nevyjasněné otázky vztahu § 185 a § 185a tr. zákoníku a je provázána s tím, že jediné skutkové zjištění odůvodňující přísnější kvalifikaci podle § 185 tr. zákoníku nemá oporu v procesně použitelných důkazech. Podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. proto dány nejsou. Setrval na podaném dovolání i na návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále konstatoval, že pro případ, že by Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným pouze z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 , 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku ovině pod bodem I., ve výroku o trestu, jakož i v dalších výrocích, které mají ve zrušené části svůj podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu vPraze, aby věc vpotřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.24. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.25. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 , § 263 odst. 6 , 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost aúplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu zedne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).26. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pronaplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů (první alternativa) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá alternativa) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí alternativa). V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Zdikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena veskutku. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023).Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 , nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 , a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013 , obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 4 Tdo 409/2017 ) než soudy nižších stupňů. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něj příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu (typicky důkaz, který byl pořízen vrozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bezpříkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), který ovšem musí být proformulování skutkového stavu z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016 , obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010 ). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat opřípad tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, tj.musí se jednat o důkaz, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.27. Obviněný dále v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá nanesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.28. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).29. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobo d. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatelů (obviněných), včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).30 . Na základě výše zmíněných východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Poté, co se seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, musí konstatovat, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítají tzv. zjevný rozpormezi rozhodnými skutkovými zjištěními aobsahem provedených důkazů, vadu procesně nepoužitelných důkazů, vadu tzv.opomenutého důkazu, nesprávné právní posouzení věci, uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) , h) tr. ř. sice odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Kjednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – uvádí Nejvyšší soud následující.31. Nejvyšší soud předevšímshledal, že převážnou část v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, především pak vodvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Ze strany obviněnéhotak jde v podstatě pouze o opakování obhajoby, kterou uplatnil již v předchozím řízení ase kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, především pak odvolací soud. K tomu je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci podanéhodovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně análežitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná.32. Bez ohledu na shora prezentovaný závěr přistoupil Nejvyšší soud k věcnému přezkumu podaného dovolání.Předně je třeba konstatovat, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve všech jeho třech variantách. Namítal nepřesvědčivé důkazní hodnocení a selektivní přístup k důkazům, přičemž uvedený stav podle něj překročil rámec běžného nesouhlasu s hodnocením důkazů a dosáhl intenzity požadovaného extrémního nesouladu, dále nepoužitelnost výslechu poškozené AAAAA v přípravném řízení, jakož i nedostatečně konkretizovaný skutkový základ proexistenci tzv. opomenutých důkazů.33. Dovolací soud ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Zodůvodnění rozhodnutí (body 11. až 29. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr.ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr oporušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.34. Ohledně námitek týkajících se hodnocení výpovědí obviněného lze konstatovat, že Nejvyšší soud neshledal požadovaný zjevný rozpor. Je nutné poznamenat, že oběma výpovědím obviněného ze dne 25. 8. 2025 a ze dne 17. 3. 2026 byla ze strany soudů obou stupňů věnována adekvátní pozornost. Nelze jim vůbec nic vytknout, pokud rozhodnutí o vině dovolatele založily především na následujících důkazech, a to výpovědi poškozené AAAAA ze dne 26. 8. 2025, a to pouze v části, kdy odpovídala na otázky obhájkyně avýpovědi obviněného ze dne 25. 8. 2025, v níž se k trestnému jednání vůči poškozeným doznal, když konstatovaly, že pozdější popěrná výpověď obviněného je účelová a nepravdivá. V návaznosti na uvedené je třeba odmítnout výhradu dovolatele, podle níž soudy nižších stupňů selektivně hodnotily provedené důkazy a bez odpovídajícího odůvodnění upřednostnily výpověď obviněného učiněnou v přípravném řízení před výpovědí zaznamenanou při hlavním líčení. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (s nímž senásledně ztotožnil soud odvolací) je patrné, že soudy nepřehlédly žádnou z okolností, nakteré dovolatel poukazuje, a naopak se podrobně zabývaly právě otázkou, z jakého důvodu neuvěřily změněné výpovědi obviněného ze dne 17. 3. 2026 a proč vzaly za základ skutkových zjištění výpověď obviněného z přípravného řízení ze dne 25. 8. 2025 (viz body 24-31 rozsudku soudu prvního stupně, body 21 - 23 rozsudku odvolacího soudu). 35. Rovněž námitka stran nepoužitelnosti výslechu poškozené AAAAA v přípravném řízení je podřaditelná pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě. Z pohledu této argumentace Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě je naplněn tehdy, jak již bylo shora naznačeno, pokud se jedná o procesní pochybení takového rázu, které má zanásledek nepoužitelnost určitého důkazu, který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016 , obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010).36 . Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že se poškozená AAAAAprojevovala v pro ni emocionálně náročné situaci introvertně a nebyla schopna souvislého projevu (potvrdila, že se jí o skutku špatně mluví, zároveň však vyloučila obavy z policejního orgánu), vyslýchající jí musela klást dotazy, které však nelze považovat zanávodné. Navíc je nutno podotknout, že nezletilé bylo v době výslechu pouze 11 let, čemuž musel být s ohledem na situaci přizpůsoben i způsob kladení otázek a celé komunikace. Vrchní soud v Praze dostatečně zdůvodnil, proč použil jen tu část výpovědi poškozené, kdy odpovídala na otázky obhájkyně (kromě otázky založené na odkazu na obsah nepoužitelné výpovědi poškozené BBBBB), ohledně které má za to, že její odpovědi nebyly výsledkem nepřípustného návodného dotazování ze strany policejního orgánu. 37. Nelze přisvědčit ani námitkám obviněného, že výpověď poškozené nebylo možné v hlavním líčení použít jako důkaz z důvodu jejího nesprávného poučení. Nejprve lze připomenout, že podle § 101 odst. 1 tr. ř. je před výslechem svědka třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2 tr. ř., jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy. Podle § 101 odst. 2 tr. ř. musí být svědek na počátku výslechu dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, které vnímal svými smysly. Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví aodkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost, zejména pokud jde o jeho osobní údaje a intimní oblast. 38. Není však smyslem poučení úplně a přesně tlumočit veškerá ustanovení trestního řádu, ale svědka je třeba poučit tak, aby z poučení vyplýval skutečný smysl a účel povinnosti svědka vypovídat podle pravdy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 8Tdo 1198/2023 ). V posuzovaném případě byla poškozená poučena přiměřeně jejímu věku oprávech a povinnostech svědka včetně toho, že má právo odepřít vypovídat vůči osobě blízké, za kterou byl obviněný výslovně označen. Takové poučení je pak nutné považovat sohledem na věk stav poškozené za dostačující, neboť z něj jasně vyplývají pravidla, jimiž seměla při své výpovědi řídit. Nadto je třeba zdůraznit, že poučení je vždy také nutné přizpůsobit osobě, jíž je adresováno. Příliš formální a komplikované poučení obsahující všechna zákonná ustanovení, která připadají v úvahu, může být pro svědky se zhoršenými kognitivními schopnostmi náročné na pochopení, a tak se v konečném důsledku zcela míjí svým účelem. Zjednodušení poučení tak, aby současně byl zachován jeho význam, je vtakových případech naopak žádoucí a rozhodně nepředstavuje porušení práva obviněného na spravedlivý proces.39. Dále obviněný namítl, že u výslechu poškozené v rámci přípravného řízení, nebyl ve výslechové místnosti přítomen orgán sociálně-právní ochrany dětí. Zde je namístě uvést, že zespisového materiálu vyplývá, že výslech nezletilé poškozené byl proveden dne 26. 8. 2025, tedy po zahájení trestního stíhání obviněného. Podle protokolu o výslechu se měl výslechu nezletilé poškozené zúčastnit orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) XY (viz protokol o výslechu poškozené ze dne 26. 8. 2025 na č. l. 109 spisu), přičemž je v protokolu uvedeno konkrétní jméno pracovníka OSPOD D. N. Výslechu se účastnil i obhájce obviněného. Samotný výslech provedlak tomu proškolená policistka, kdy výslech poškozené byl proveden ve speciální výslechové místnosti. O výslechu byl pořízen videozáznam. 40. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že podle § 102 odst. 1 věty první a druhé tr. ř. je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem napředmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla ke správnému vedení výslechu. Může-li to přispět ke správnému provedení výslechu, mohou být přibráni irodiče.41. Lze mít za to, že z dikce § 102 odst. 1 tr. ř., ale i komentářové literatury ktrestnímu řádu vyplývá, že jestliže se výslechem osoby mladší než 18 let budou zjišťovat okolnosti uvedené v § 102 odst. 1 tr. ř., které mohou nepříznivě ovlivnit její duševní a mravní vývoj, je přibrání orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo jiné osoby mající zkušenosti s výchovou mládeže k výslechu obligatorní.
42. Za porušení pravidel výslechu osoby mladší osmnácti let podle § 102 tr. ř. nelze považovat ani to, že zástupkyně orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebyla přímo vevýslechové místnosti, ale v jiné místnosti, odkud prostřednictvím obrazově-zvukového přenosu celý výslech pozorovala. Takový postup je naprosto běžnou a vhodnou praxí, přímo ve výslechové místnosti je třeba počet osob omezovat tak, aby bylo navozeno příjemné prostředí, v němž vyslýchaná osoba mladší 18 let nebude zbytečně stresována, naopak je třeba zajistit, aby se cítila bezpečně a příjemně a její výpověď nebyla ničím negativně ovlivňována. Právě proto je speciální výslechová místnost uzpůsobena těmto potřebám. Je-li policejní součást takovou místností vybavena, je vhodné ji použít. Způsob provedení výslechu nezletilé AAAAA proto považuje Nejvyšší soud za řádný a v souladu se zákonem, naopak námitky uplatněné obviněným proti němu za nedůvodné. Vzhledem k těmto zjištěním dovolací soud neshledal procesní pochybení při výslechu nezletilé, které by porušovalo právo obviněného na spravedlivý proces. Prostřednictvím ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. se poskytuje osobám mladším 18 let zvýšená ochrana mimo jiné před sekundární viktimizací, jejich výslech by tak měl být opakován pouze ve výjimečně nutných případech. Protože tento procesní úkon netrpí obviněným vytýkanými a jinými závažnými vadami, nebyl důvod projeho opakování v dalších stadiích řízení.43. Obviněný dále argumentuje neprovedením navrhovaných důkazů, a to opakovaný výslech nezletilé poškozené AAAAA, vypracování odborného vyjádření k věrnosti písemného přepisu audiovizuálního záznamu jejího výslechu a znalecký posudek z oboru psychologie a psychiatrie ve vztahu k nezletilým sestrám AAAAA a BBBBB. Obviněný tedy míří k na problematiku tzv. opomenutých důkazů. K této problematice seopakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14 , nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další), který mimo jiné uvedl, že: „Zákonem předepsanému postupu v úsilí oprávo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listin y je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá zapotřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen onavržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (…) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění nepřevzal“. V usnesení ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014 ), Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako skupinu důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 3 , čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d).44. V obecné rovině lze k tomuto argumentu také poznamenat, že podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96 , usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I.ÚS 152/05 ). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94 , ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97 , ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 , ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 , a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Jinými slovy za opomenutý důkaz nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah ahodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili vevazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.45. V této souvislosti je nutno konstatovat, že oba soudy ve věci činné se návrhy obviněného na doplnění dokazování zabývaly, přičemž ve svých rozhodnutích odůvodnily, proč navrhované důkazy nerealizovaly (viz body 41. a 42. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se pak k navrhovaným důkazům vyjádřil, když v bodě 11. svého odůvodnění zamítl návrhy na doplnění dokazování s přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů. S odkazem na výše nastíněný přístup Ústavního soudu pak Nejvyšší soud také připomíná, že odvolací soud učinil závěr o nadbytečnosti důkazního návrhu obhajoby, což je legitimním důvodem pro jeho odmítnutí.
46. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitky, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že pokračující trestný čin současně naplňuje znaky dvou různých skutkových podstat, a to podle ustanovení § 185 a § 185a tr. zákoníku, je taková konstrukce vyloučena, a dále že skutek uvedený ve výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. nemohl být současně kvalifikován jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 al. 1, 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a současně jako zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 al. 1, 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 47. K tomu je nejprve nutné upozornit, že pro posouzení otázek souvisejících se souběhem je rozhodující vymezení pojmu skutek a ujasnění si, kdy jde o jeden skutek akdy o více skutků. Souběh (konkurence) trestných činů je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek (§ 43 odst. 2 tr. zákoníku), za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a neplatí o něm fikce neodsouzení.
48. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že vícečinný souběh předpokládá více skutků a každý z těchto skutků se posuzuje jako samostatný trestný čin. U jednočinného souběhu jde o jediný skutek. Skutkem se rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející vjednání člověka, která může mít znaky jednoho trestného činu nebo více trestných činů, anebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. O jednočinný souběh se jedná tehdy, jestliže jedním skutkem bylo porušeno nebo ohroženo více zájmů chráněných trestním zákoníkem . V případě jednočinného souběhu stejnorodého pachatel naplní jedním skutkem vícekrát skutkovou podstatu trestného činu. O jednočinný souběh nestejnorodý jde tehdy, jestliže pachatel naplní jedním skutkem skutkové podstaty více různých trestných činů. Uvícečinného souběhu stejnorodého pachatel více skutky spáchá trestné činy stejné skutkové podstaty, u vícečinného souběhu nestejnorodého pachatel spáchá více skutky trestné činy, které naplňují znaky různých skutkových podstat. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek významný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze 7. 5. 1984, sp. zn. 3 Tz 6/84 Tz 6/84, uveřejněné pod č. 8/1985 Sb. rozh. tr.). Podstatou skutku je tedy trestněprávně relevantní jednání a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek (srov. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 340 až 341). Obecně pak platí, že každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, která na něj dopadají. Nicméně jednočinný (nikoli vícečinný) souběh je v určitých případech vyloučen, a to – mimo jiné – vpřípadech, kdy dovozované trestné činy jsou navzájem v poměru speciality nebo v poměru subsidiarity. Je také namístě doplnit, že postup podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku, tedy uložení úhrnného trestu, přichází v úvahu při postihu jednočinného i vícečinného souběhu trestných činů, stejnorodého i různorodého (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 171, 173 a 583). Jinak řečeno, pachatel v inkriminovaném období může spáchat i více trestných činů a o jednočinný souběh se v žádném případě nutně jednat nemusí, přičemž otázka rozlišení jednočinného či vícečinného souběhu je determinována vymezením skutku či skutků.49. Jestliže se tyto zásady aplikují na posuzovaný případ, pak ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že jednání obviněného vůči poškozené AAAAA nepředstavovalo jeden skutek, ale dva samostatné skutky, které jsou zde samostatně vymezeny, přičemž každý se týkal odlišného jednání obviněného vůči poškozené. Lze tedy dospět k závěru, že skutek pod bodem A/I.1 rozsudku odvolacího soudu byl považován zasamostatný skutek, který je ve vícečinném souběhu se skutkem popsaným pod bodem A/I.2 tohoto rozsudku. Jednání obviněného pod body A/I.1 a A/I.2 byla vedena k vykonání jiného pohlavního styku vůči poškozené, když při jednání pod bodem A/I.1 šlo o způsob srovnatelný se souloží, konkrétně o simulaci soulože (přikládání ruky poškozené na penis, hlazení si penisu rukou poškozené a vykonávání masturbačních pohybů pomocí její ruky), a u jednání pod bodem A/I.2 se jednalo o nepenetrační techniky (opakované hlazení v oblasti zevních pohlavních orgánů přes oblečení nebo pod ním, lízání a líbání nahé vulvy). Z uvedeného důvodu proto odvolací soud učinil závěr, že jednání pod body A/I.1 a A/I.2 kvalifikované jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 al. 1, 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 al. 1, 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku lze posoudit jako spáchané ve vícečinném souběhu. 50. Nenastala tedy situace, v níž by obviněný měl jedním skutkem naplnit více různých skutkových podstat trestných činů, ale jednalo se o více skutků, které byly následně samostatně právně kvalifikovány. Jeho útoky tedy byly posouzeny jako vícečinný souběh, a to zcela v souladu se shora naznačenými pravidly, který souběh kvalifikací podle § 185 tr. zákoníku a § 185a tr. zákoníku nevylučuje. Jestliže tedy obviněný shledával v dílčí části své argumentace nesprávnosti hmotněprávních závěrů, nebylo možné mu přisvědčit.51. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.m) tr. ř., který uplatnil obviněný P. V., je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., konkrétně dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g) , h) tr. ř., z čehož plyne, že není-li dovolání podané vevztahu k těmto obviněným deklarovaným důvodům dovolání důvodné, platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.52. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto ho podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 10. 2026
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu