Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8689988BF3698B4DC1258EB30052A860.html
HTML · 28.79 KB
No categories available
11 Tcu 128/2026
11 Tcu 128/2026-31
USNESENÍ
t a k t o :
se
na odsouzení
občana České republiky
D. B.
, rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu
, Spolková republika Německo, ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 2 KLs 460 Js 31317/23,
hledí jako na odsouzení soudem České republiky
.
O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 15.
2. 2024, sp. zn. 2 KLs 460 Js 31317/23, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2024 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl D. B.
(dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu napomáhání cizincům k nedovolenému vstupu na státní území za
podmínek ohrožujících život a za nelidského nebo ponižujícího zacházení podle § 4 odst.
1, § 14 odst. 1 bod 2, § 95 odst. 1 bod 3, § 96 odst. 1 body la) a b), odst. 2 bod 5 zákona o pobytu uprchlíků, a podle § 25 odst. 2 německého trestního zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil následovně:
V blíže již nezjistitelnou dobu v časných ranních hodinách dne 12. září 2023, pravděpodobně kolem 6:00 hod., naložili obžalovaní
ve
vědomé a chtěné součinnosti na
základě předem pojatého společného rozhodnutí spáchat trestný čin celkem 49 cizích státních příslušníků, nejprve menší skupinu přibližně 16 osob a poté v bezprostřední časové souvislosti ve vzdálenosti přibližně 300 metrů další osoby, do menšího
nákladního vozidla Citroën Jumper, české registrační značky
XY
, řízeného obžalovaným
G., a to na
blíže neurčitelném místě v blízkosti maďarského Szegedu, a přes Slovenskou republiku a následně Českou republiku je přepravili přes hraniční přechod nebo mimo něj do Spolkové republiky Německo.
Z celkem 49
cizích státních příslušníků
– mezi
nimiž bylo celkem 20 dětí, z toho čtrnáct ve věku nejvýše sedmi let a šest ve věku od devíti do třinácti let
– bylo
38 tureckých státních příslušníků, deset syrských státních příslušníků a jedna osoba nezjištěné, pravděpodobně rovněž syrské státní příslušnosti.
Uvedené menší
nákladní vozidlo předtím obžalovaný
G.
na příkaz obžalovaného
B. pronajal
u autopůjčovny v
XY
/ České
republice, za což mu obžalovaný B. zaslal 20 000
českých korun (v přepočtu přibližně 800 EUR). Poté, co obžalovaný
G.
vozidlo převzal, setkal se v blízkosti česko
-slovenské hranice s obžalovaným B.
, který přicestoval jiným způsobem, a oba společně odjeli do Maďarska, aby osoby naložili a
následně přepravili do Spolkové republiky Německo.
Po naložení celkem 49 osob do uvedeného menšího nákladního vozidla organizoval obžalovaný B., který se ve vozidle nacházel jako spolujezdec, jízdu, navigoval obžalovaného G.
řídícího vozidlo a udržoval telefonický kontakt s dalším neznámým spolupachatelem. Ten předtím obžalovanému
B.
nabídl provedení převaděčské jízdy, nakonec jej jejím provedením pověřil a po naložení osob jel před obžalovanými v
doprovodném vozidle neznámé registrační značky, aby je navigoval a pomohl jim vyhnout se
policejním kontrolám. Za tímto účelem si prostřednictvím aplikace WhatsApp vyměňovali rovněž údaje o poloze.
Žádná z osob naložených a přepravovaných obžalovanými neměla povolení potřebné pro vstup a pobyt ve Spolkové republice Německo, což obžalovaní věděli, nebo s tím byli přinejmenším srozuměni.
Za úspěšné provedení jízdy
–
osoby měly být vysazeny přibližně 30 až 50 km za hranicí ve Spolkové republice Německo
–
slíbil zadavatel každému z obžalovaných odměnu ve výši 100 000 českých korun (v přepočtu přibližně 4 000 EUR).
Obžalovaní věděli, že celkem 49 přepravovaných osob musí během celé téměř dvanáctihodinové jízdy vydržet v autě těsně namačkáno a natěsnáno, zčásti vestoje a zčásti vsedě na podlaze, na nákladní
ploše lehkého nákladního vozidla o rozměrech přibližně 1,87 m × 3,12 m (celkem přibližně 5,8 m
²), na níž nebyla ani sedadla, ani zádržná za
řízení. Na
každou osobu tak čistě početně připadal průměrně prostor 35 cm × 35 cm (0,12 m
²). Obžalovaní dále v
ěděli, že k nákladní
ploše nebyl zajištěn přívod čerstvého vzduchu, že tam nebyla žádná okna a že zadní dveře nebylo možné samostatně otevřít zevnitř vozidla. Během jízdy jedna z přepravovaných osob odstranila pryžové těsnění na levých zadních dveřích, aby
zajistila alespoň malý přívod čerstvého vzduchu.
Obžalovaní rovněž věděli, že vzduch v
nákladovém prostoru vozidla – byl teplý letní den a ukazatel venkovní teploty vozidla v okamžiku kontroly kolem 17:30 hod. ukazoval
hodnotu 33 stupňů – byl značně zahřátý a
vzhledem k velkému počtu osob uvnitř dusný a vydýchaný. Obžalovaný
B.
tak během jízdy napsal prostřednictvím aplikace WhatsApp řidiči doprovodného vozidla: „Brácho, oni se tam uvnitř uvaří, možná musíme někde zastavit, otevřít a vyvětrat (...) nebo tam chcípnou.“ Obžalovaný
G.
přesto pokračoval v jízdě a v pozdějších blíže neurčitelných okamžicích během celé přibližně dvanáctihodinové jízdy došlo pouze ke dvěma přestávkám, každé v délce přibližně 15 minut, přičemž přepravované osoby dostaly možnost vozidlo opustit pouze při
jedné z nich.
Během celé jízdy obdržely všechny osoby od obžalovaných celkem pouze 12
lahví vody o objemu 1,5 litru. Obžalovaný B.
navíc při jedné zastávce koupil přepravovaným dětem zmrzlinu, která jim byla podána malým otvorem za kabinou řidiče, jinak zakrytým kartonem, na nákladní
plochu transportéru za kabinou.
S ohledem na prostorové poměry na nákladní
ploše byli obžalovaní přinejmenším srozuměni s tím, že přepravovaným osobám při prudkém brzdění a jiných jízdních manévrech během několikahodinové jízdy z Maďarska do Spolkové republiky Německo, jakož i v případě případné dopravní nehody, hrozí vážná nebo
dokonce smrtelná zranění. Vozidlo během jízdy skutečně dvakrát
brzdilo tak prudce, že osoby stojící na nákladní ploše upadly.
Vozidlo zastavila
dne 12. září 2023 kolem 17:30 hod. hlídka Společné zásahové skupiny
XY (XY) na silnici XY mezi XY a XY
. Protože vozidlo bylo zjevně přetížené a v zatáčkách se silně naklánělo, rozhodli se policisté podrobit je kontrole, která byla provedena v obci
XY. Poté, co byl obžalovaný G.
vyzván, aby otevřel uzamčené zadní dveře, avšak předstíral, že je nedokáže otevřít, a z vnitřku vozidla byly slyšet hlasy a dětský křik, otevřel nakonec uzamčené zadní dveře jeden z policistů pomocí klíče od
vozidla.
Některé o
soby nalezené na nákladní
ploše byly značně dehydratované; jedna žena při následné policejní
kontrole
zkolabovala. Musela být ošetřena zdravotnickou záchrannou službou a následně byla převezena do nemocnice, kterou však mohla ještě téhož dne opustit.
Obžalovaní byli ještě na místě zjištění předběžně zadrženi.
3. Dne 9. 10. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též
jen „citovaný zákon“ nebo „zákon“), o tom, že se na odsouzení D. B.
rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 2. 2024, sp.
zn. 2 KLs 460 Js 31317/23, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2024, hledí jako na
odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako naodsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 20. 6. 2024.
7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení setýká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzený v blízkosti maďarského Szegedu naložil do menšího nákladního vozidla Citroën Jumper celkem 49 osob, mezi nimiž bylo celkem 20 dětí, z toho čtrnáct ve věku nejvýše sedmi let a šest ve věku od devíti do třinácti let, a tyto v kooperaci s dalšími minimálně dvěma osobami přepravil přes Slovenskou a Českou republiku do Spolkové republiky Německo, přičemž si byl vědom toho (nebo s tím minimálně srozuměn), že žádná z těchto přepravovaných osob neměla povolení potřebné pro vstup apobyt ve Spolkové republice Německo. Za tuto přepravu měl dle skutkových zjištění cizozemského soudu obdržet 100 000 Kč.
8. Co se týče znaku skutkové podstaty spočívajícího ve vystavení většího počtu osob nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, je třeba poznamenat, že přepravní vozidlo bylo uspořádáno tak, že 49 přepravovaných osob (tj. větší počet osob tvořených alespoň 7 lidmi – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 39/1982 Sb. rozh. tr) nemělo po dobu přibližně dvanáctihodinové cesty žádná sedadla nebo zádržná zařízení, bylo směstnáno douzavřeného a stísněného prostoru (max. 35 cm x 35 cm na osobu) bez oken či ventilace, přičemž panoval horký letní den (během policejní kontroly vozidla naměřeno 33 °C v 17:30hodin). Toho si byl odsouzený sám vědom, jelikož o tomto jako spolujezdec řidiče G. (druhého ve věci odsouzeného) komunikoval s řidičem doprovodného vozidla. Spoluodsouzený G. přesto pokračoval v jízdě a během dvanáctihodinové jízdy došlo pouze ke dvěma přestávkám, přičemž přepravované osoby dostaly možnost vozidlo opustit pouze přijedné z nich. Všechny přepravované osoby obdržely během celé jízdy pouze 12 lahví vody o objemu 1,5 litru, byť dětem odsouzený koupil zmrzlinu. Jedna z osob během policejní kontroly pak zkolabovala. S ohledem na prostorové poměry na nákladní ploše byli odsouzení přinejmenším srozuměni s tím, že přepravovaným osobám během jízdy hrozí při prudkém brzdění, jiných jízdních manévrech nebo dopravní nehodě vážná až smrtelná zranění. Vozidlo přitom během jízdy dvakrát prudce zabrzdilo, v důsledku čehož osoby stojící na nákladní ploše upadly.
9. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený ilegální migranty přepravoval přes území Slovenské republiky, nikoliv přes území České republiky, jak je uvedeno ve znění § 340 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně Huclová, H. In: Polák, P., Huclová, H., Kubíček, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
10. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací asoučasně ohrozil život a zdraví převáděných osob současně se zásahem do jejich lidské důstojnosti a osobní integrity z důvodu nevyhovujících podmínek přepravy. Byl mu uložen trest převyšující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššíhosoudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem. 11. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 10. 2026
JUDr. Tomáš Durdíkpředseda senátuVypracoval:Mgr. Ondřej Vítůsoudce