Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
72C500868C30751AC1258EB30052A8C1.html
HTML · 48.74 KB
No categories available
11 Tdo 796/2026
11 Tdo 796/2026-1092
USNESENÍ
J. K.
takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného
J. K.
odmítá
.
Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení
1.
Okresní soud v Kladně
rozsudkem ze dne 18. 12. 2025, č. j.
1 T 44/2025 -987, uznal
obviněného
J. K.
(dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst.2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku
.
Podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku mu byl za tento trestný čin uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Prvostupňový soud rozhodl taktéž o vině spoluobviněného
J. W.
, stran něhož věc nepřerostla do odvolacího ani dovolacího řízení.
2. Přisouzeného zločinu se obviněný dopustil tím, že v
přesně nezjištěné době nejméně od prosince roku 2023 do doby svého zadržení dne 29. 11. 2024 na různých místech v okrese
XY, a to zejména v objektu kotelny XY v ulici XY, XY
, opakovaně nejméně v pěti případech neoprávněně vyráběl drogu pervitin z různých léků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin a z dalších chemikálií a věcí potřebných k výrobě, které si za účelem výroby drogy pervitin obstarával nejméně v období od 5. 12. 2023 do 16. 7. 2024 v různých prodejnách, kdy za tímto účelem zakoupil na jméno
R. C.
v prodejně
XY, sídlem XY, Praha XY – XY
, dne 5. 12. 2023 mj. jód v množství 200 gramů, dne 10. 1. 2024 mj. jód v množství 1 kilogram, kyselinu fosforečnou v množství 1 litr a hydroxid sodný v množství 3 kilogramy, dne 29. 1. 2024 mj. jód v množství 1 kilogram, kyselinu fosforečnou v množství 1 litr a hydroxid sodný v množství 3 kilogramy, dne 5. 2. 2024 jódu v množství 500 gramů, dne 27. 3. 2024 jódu v množství 500 gramů, dne 16. 7. 2024 mj. jód v množství 40 gramů, hydroxid sodný v množství 3 kilogramy, fosfor v množství 1 litr a kyselinu chlo
rovodíkovou 1 litr, dále v objektu kotelny XY v ulici XY, XY
, který užíval, v přesně nezjištěné době nejméně do dne 4. 11. 2024, sobě opatřil a přechovával v plastové nádobě oranžové barvy sypkou červenofialovou látku o hmotnosti 2 136 gramů, v níž byl zjištěn červený fosfor znečištěný jódem, v plastovém sáčku s lištou sypkou červenofialovou látku o hmotnosti 38 gramů, v níž byl zjištěn červený fosfor znečištěný jódem, přičemž z takového množství červeného fosforu by bylo po opatření odpovídajícího množství prekursoru pseudoefedrinu a dalších potřebných chemických látek možné vyrobit až 6 608 gramů nejméně však 150 gramů metamfetaminu, dále si v přesně nezjištěné době nejméně do 26. června 2024 pro sebe opatřil a uschoval v rodinném domě na adrese
XY
č.p.
XY, okres XY
, dva bílé plastové kýble se sypkou žlutou látkou 1-fenyl-2-nitropropen o celkové hmotnosti 13,6437 kg po dosušení, která je intermediátem při výrobě metamfetaminu přes benzylmetylketon při využití nitrostyrénové syntézy, a z níž by bylo možné po opatření odpovídajícího množství dalších potřebných chemických látek možné vyrobit množství až 2433,2 gramů nejméně však 150 gramů metamfetaminu, přičemž vyrobenou drogu pervitin částečně užíval pro vlastní potřebu a částečně ji opakovaně v dosud přesně nezjištěném množství a ceně poskytoval za účelem finančního zisku dalším osobám z řad uživatelů, a to nejméně:
- T. H., kterému nejméně v pěti případech poskytl přesně nezjištěné množství drogy pervitin,- A. M., které poskytl v jednom případě přesně nezjištěné množství drogy pervitin,
a mj. za účelem distribuce drogy pervitin dalším osobám u sebe přechovával v době své silniční kontroly ze strany Místního oddělení Policie České republiky Praha Stodůlky dne 25. 11. 2024 v 19:42 hodin v příruční taštičce drogu pervitin ve dvou plastových sáčcích o celkové hmotnosti 15,5 gramu, kterou získal dosud nezjištěným způsobem, ve kterém byla odborným vyjádřením z odvětví chemie prokázána mimo jiné přítomnost látky pervitin v množství celkem 11,9942 gramu, ve které bylo prokázáno 80,3 % (hmotnostních), tj. v přepočtu 9,63 gramu účinné látky metamfetamin, přičemž droga pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. , o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb. , o návykových látkách.
3. Proti tomuto
rozsudku podal obviněný odvolání do výroku o vině i o trestu, které bylo usnesením
Krajského soudu v Praze
ze dne 1. 4. 2026, č. j. 9 To 40/2026 -1047, zamítnuto podle § 256 tr. ř. pro jeho nedůvodnost.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4.
Obviněný
prostřednictvím svého obhájce dovolání směřoval do všech výroků usnesení odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně, přičemž je opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací důvody vyjádřil i textově, tedy že má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku p
roti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g)
tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
5. Dovolatel především rozporoval zákonnost přípravného řízení a vytýkal soudům nižších stupňů, že se jeho námitkami nezákonného postupu policejního orgánu dostatečně nezabývaly, přičemž odvolací soud je pominul zcela. Stěžejní důkazy, z nichž soudy vycházely při závěru o jeho vině stran opakované výroby pervitinu a vytváření podmínek pro jeho další výrobu, shledal jako důkazy neoprávněně získané. Mezi tyto důkazy obviněný řadí ohledání místa v objektu kotelny
XY ve XY
a zde nalezené předměty. Dovolatel namítá, že důkazy byly opatřeny v rozporu s trestním řádem, neboť nebyl prokázán zákonný titul pro vstup a pohyb kriminální policie v předmětných prostorách. Podle jeho názoru šlo materiálně o prohlídku jiných prostor spojenou se zajišťováním věcí a stop, aniž byly splněny podmínky § 83a tr. ř., zejména existence soudního příkazu, zákonné podmínky neodkladného úkonu či písemný souhlas oprávněného uživatele prostor.
6. V této souvislosti dovolatel namítal, že policejní orgán po vstupu do objektu aktivně zajišťoval věci, stopy a biologický materiál pro účely trestního řízení, takže se již nejednalo pouze o návaznost na činnost Hasičského záchranného sboru. Za nedostatečný považoval závěr soudů, že zákonnost postupu vyplývala z přítomnosti svědka K., údajně odpovědného za provoz kotelny, jelikož tento nebyl osobou, jejíž pouhá přítomnost nebo faktické umožnění vstupu by mohly nahradit zákonem předepsaný režim podle § 83a tr. ř. K tomuto obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu Rt 54/2011 – 6 Tdo 35/2010 , z něhož se podává, že písemný souhlas k prohlídce jiných prostor může dát jen uživatel dotčených prostor, nikoli vlastník, který je pouze pronajal, a tím spíše jiná osoba bez jasně prokázaného uživatelského oprávnění. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že by byly splněny podmínky postupu bez soudního příkazu, ani nebyly uvedeny konkrétní okolnosti svědčící o neodkladnosti zásahu, jak se soud prvního stupně snažil dovodit.
7. Obviněný zdůraznil, že ohledání místa ve smyslu § 113 tr. ř., o čemž byl pořízen protokol připojený ve spisu, nemůže nahradit prohlídku jiných prostor podle § 83a tr. ř., když materiálně se o ohledání nejednalo, neboť policejní orgán podle něj neprováděl pouze pasivní pozorování, ale aktivně manipuloval s věcmi a zajišťoval důkazní materiál (viz rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 376/14 ). Dovolatel proto dovozoval, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, čímž je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, a v návaznosti na to nemohou obstát ani skutkové závěry o tom, že prostory kotelny sloužily jako varna pervitinu, že zajištěné předměty a chemikálie souvisely s výrobou drogy právě ze strany obviněného a že získané stopy jej bezpečně spojují s výrobním procesem.
8. V návaznosti na to dovolatel rozporoval i právní kvalifikaci skutku podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, zčásti ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho názoru nebyl spolehlivě prokázán samotný výrobní proces, jeho rozsah ani vytváření podmínek pro výrobu ve značném rozsahu. Soudy založily své závěry převážně na nepřímých indiciích, teoretickém výtěžku zajištěných látek a na důkazech zatížených zásadní procesní vadou. Připustil sice, že využíval část předmětného objektu k uskladnění osobních věcí a příležitostně v ní přespával, po celou dobu řízení však popíral výrobu pervitinu i přípravu k ní. Poukázal na to, že v řízení nebyl proveden jediný přímý důkaz prokazující samotnou výrobu drogy, zejména prostředky operativního rozpracování, odposlechy či výpovědi osob potvrzující výrobní činnost.
9. Dovolatel uzavřel, že v přípravném řízení i v navazujícím soudním řízení došlo k závažným procesním pochybením, k porušení § 83a tr. ř., zásad vyjádřených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. i práva na spravedlivý proces. Napadená rozhodnutí proto podle něj nejsou podložena důkazy svědčícími o jeho vině a byla vydána v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně závěrem navrhl, aby byl podle § 265o tr. ř. do rozhodnutí o dovolání odložen nebo přerušen výkon jemu uloženého nepodmíněného trestu.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že těžiště dovolací argumentace spočívá v tvrzení, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech získaných při zajištění věcí a ohledání místa v objektu kotelny. Takto formulované námitky podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě. S argumentací obviněného se však neztotožnil, neboť vstup do objektu nebyl iniciován policejním orgánem za účelem vyhledávání důkazů pro trestní řízení, nýbrž navazoval na zákonně prováděný státní požární dozor příslušníků Hasičského záchranného sboru. Teprve v jeho průběhu byly objeveny chemické látky a další komponenty vzbuzující podezření z drogové trestné činnosti, v důsledku čehož byl na místo přivolán policejní orgán.
11. Státní zástupce dále připomněl, že vlastníkem objektu bylo město XY, přičemž prostory byly užívány na základě nájemních a podnájemních vztahů. Obviněný sice tvrdil, že mu byly prostory poskytnuty k uskladnění věcí a příležitostnému užívání, avšak své oprávnění k jejich užívání nijak nedoložil. Státní zástupce poukázal rovněž na okolnosti zjištěné v řízení, podle nichž skutečným důvodem jeho snahy získat přístup do objektu byla účast na nelegální výrobě pervitinu. Za této situace nelze podle státního zástupce přisvědčit námitce, že policejní orgán mohl do prostor vstoupit pouze na základě příkazu podle § 83a tr. ř. Policie totiž pouze reagovala na skutkový stav zjištěný jiným orgánem veřejné moci při výkonu jeho zákonných oprávnění a následně provedla ohledání místa podle § 113 tr. ř. Současně zdůraznil, že osoba odpovědná za provoz kotelny poskytla potřebnou součinnost a předmětné věci byly policejnímu orgánu vydány postupem podle § 78 tr. ř.
12. K námitce, že bez důkazů získaných v objektu kotelny nelze závěr o vině obviněného udržet, státní zástupce uvedl, že skutková zjištění soudů nejsou založena výlučně na těchto důkazech. Soudy vycházely rovněž z výpovědí spoluobviněných a svědků, jakož i z odposlechů telekomunikačního provozu a dalších vzájemně se doplňujících důkazů.
13. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce zdůraznil, že tento důvod je určen k přezkumu správnosti aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy a neumožňuje přehodnocování skutkových zjištění ani správnosti dokazování. Obviněný však neuplatnil žádnou námitku ryze hmotněprávní povahy, neboť jeho argumentace spočívá výhradně v procesní polemice se zákonností opatření důkazů a na jejím základě prosazované odlišné skutkové verzi. Takové námitky proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají.
14. Státní zástupce závěrem uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě obviněný vystavěl na tvrzené existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jelikož však tyto dovolací důvody nejsou podle jeho názoru naplněny, není dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.Přípustnost dovolání
15. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání současně splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.Důvodnost dovolání
16. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost, a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
·
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy
[dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a
·
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení
[dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] a
·
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)
[dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Současné zákonné znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.:
Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …
), činí tak zásadně jen
v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 , odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu
a priori
zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
18. Námitku dovolatele stran procesně nepoužitelných důkazů lze podřadit pod
druhou variantu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Dovolatelova argumentace je založena na tvrzení, že zásah kriminální policie v objektu kotelny byl materiálně úkonem odpovídajícím prohlídce jiných prostor podle § 83a tr. ř., nikoli ohledáním ve smyslu § 113 tr. ř., a z tohoto důvodu orgány činné v trestním řízení nezajistily naplnění veškerých zákonných požadavků nutných k tomu, aby nebyly důkazy zatíženy vadou způsobující jejich procesní nepoužitelnost. S tímto závěrem se Nejvyšší soud neztotožňuje.
19. V posuzované věci se nejednalo o prohlídku jiných prostor podle § 83a tr. ř., neboť tento institut předpokládá aktivní postup orgánů činných v trestním řízení směřující k vyhledání osob nebo věcí důležitých pro trestní řízení. Charakteristickým znakem prohlídky je právě to, že policie sama prostory vytipuje jako potencionální lokalitu osob či věcí důležitých pro trestní řízení a následně je prohledává za účelem nalezení důkazů či jiných relevantních skutečností. O takovou situaci se však v daném případě nejednalo. Policie do objektu nevstupovala za účelem jeho prohledání a předmětné věci sama nevyhledala. Ty byly objeveny hasiči při výkonu jejich zákonných úkolů, tedy nezávisle na činnosti orgánů činných v trestním řízení.
20. Oprávnění hasičů obviněný sice nikterak nezpochybňuje, brojí však proti oprávnění správce kotelny svědka K. ke zpřístupnění předmětné místnosti kotelny. Je třeba zmínit, že celý objekt byl průmyslovým zařízením vlastněným městem XY a pronajatým firmě XY, v níž svědek K. pracoval na pozici mistra útvaru tepelného hospodářství. Tato firma měla podle § 5 odst. 1 písm. f) zák. č. 133/1985 Sb. , o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoPO), povinnost umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření. Současně ji stíhala i povinnost kaskádovitě zajistit, aby taková kontrola byla proveditelná i u třetích subjektů, jimž části provozovaného objektu poskytla do užívání. Přitom vzhledem k charakteru provozu (kotelna) s nimi mohla těžko smluvně sjednat takové užívání, které by se vymykalo účelovému určení objektu a které by tedy snad takovému uživateli mělo poskytovat míru soukromí srovnatelnou s obydlím. To je ostatně dobře patrné i z podnájemní smlouvy uzavřené s P. H., v níž je zmíněno jak účelové určení nájmu (nájem tepelného zařízení zmíněný v čl. I. smlouvy na č. l. 163), od něhož se podnájem odvíjel, tak i charakter prostor přenechávaných do podnájmu (nebytové prostory – čl. II. a čl. III. odst. 2 smlouvy na č. l. 163). Z tohoto hlediska byl svědek K. osobou, prostřednictvím níž firma RDK plnila svou povinnost zpřístupnit Hasičskému záchrannému sboru České republiky (dále jen „HZS“) kontrolovaný objekt, a pokud se nedovolal podnájemkyni H., aby místnost poskytnutou jí k užívání, otevřela, pak opodstatněně nechal zámek na dveřích této místnosti odstranit.
21. Kontrola předmětné místnosti pak spadala pod výkon požárního dozoru, který přísluší HZS [§ 35 písm. a) ZoPO]. Podle § 31 odst. 1 písm. a) ZoPO se státní požární dozor vykonává kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně. Ve smyslu citovaného ustanovení jsou pak požárními kontrolami mj. i komplexní kontroly [§ 45 odst. 1 písm. a) vyhlášky. č. 246/2001Sb., o požární prevenci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen prováděcí vyhláška)], při nichž se kromě jiného zjišťuje též stav a úroveň zabezpečení požární ochrany při provozovaných činnostech, zda objekty a technická zařízení, jejich provoz a údržba vyhovují požadavkům předpisů o požární ochraně a stanoveným podmínkám požární bezpečnosti [§ 45 odst. 2 písm. a) prováděcí vyhlášky], a dále také zabezpečení požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době [§ 45 odst. 2 písm. g) prováděcí vyhlášky]. V rámci takto zacílených kontrol byl HSZ oprávněn ke vstupu do objektu firmy XY, včetně těch jejích částí, u kterých se jejich užívání touto firmou zúžilo na jejich úplatné přenechání třetí osobě – podnájemkyni H.. Podle § 7 zák. č. 255/2012 Sb. , o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, totiž kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné k výkonu kontroly, přičemž vlastníci nebo uživatelé těchto prostor jsou povinni kontrolujícímu vstup umožnit.
22. Z tohoto vymezení je zřejmé, že požadavek HZS na otevření i místnosti přenechané do užívání P. H. byl legitimní a naplňoval zákonný účel. Sotva totiž lze připustit, aby v rámci požární kontroly byly z obhlídky vynechány některé části objektu, neboť právě taková nezkontrolovaná část by mohla být požárním rizikem. Požární kontrola se pak nemůže omezit jen na vizuální náhled do jednotlivých místností, pokud jsou v nich úložní prostory, vekterých by mohly být závadově uchovávány materiály, u nichž hrozí zahoření čipotencování případného jinde v objektu vzniklého ohně. Lapidárně řečeno, HZS nemohl ustrnout před dveřmi místnosti podnájemkyně H. a poté, co se do místnosti dostal, se nemohl spokojit s pouhým nahlédnutím do ní bez zkontrolování věcí tam se nacházejících. Pokud při této činnosti objevil bednu a v ní předměty vyvolávající podezření z trestné činnosti, pak logicky, legálně a legitimně přivolal policii.
23. Až na tento popud se tedy na místo dostavil policejní orgán, který po svém příjezdu v souladu s trestním řádem prováděl úkony odpovídající ohledání podle jeho § 113. Hasiči totiž oznámili nález předmětů, u nichž vzniklo důvodné podezření, že souvisejí s trestnou činností, a policie následně na místo přijela za účelem jejich zadokumentování, posouzení jejich významu pro trestní řízení a převzetí do své dispozice. Nešlo tedy o dodatečné vyhledávání věcí v prostorách, nýbrž o reakci na již učiněný nález a o zjištění azadokumentování stavu na místě. To by platilo i tehdy, pokud by hasiči ponechali jimi nalezenou bednu na místě jejího objevení, nijak by ji nepřesouvali a její ohledání by ponechali v plném rozsahu na policii, která by s ní teprve v rámci obhlídky manipulovala. V projednávaném případě byla navíc invazivnost policejních aktivit ještě slabší, neboť nikoli policie, nýbrž právě již hasiči vytáhli předmětnou bednu z místnosti na chodbu. To plyne opakovaně z výpovědi svědka K. (č. l. 850 + 851).
24. Samotné převzetí předmětů pak rovněž nepředstavovalo prohlídku prostor, nýbrž zajištění již nalezených věcí. Jestliže byl tyto předměty správce budovy ochoten policejnímu orgánu vydat, odpovídal další postup institutu vydání věci podle § 78 tr. ř. Policie si tedy věci pouze převzala od osoby, která je měla ve své dispozici a poskytla je, aniž by bylo zapotřebí provádět prohlídku jiných prostor za účelem jejich vyhledání. Komentářová literatura uvádí k ustanovení § 78 tr. ř., že „povinnost na vyzvání předložit nebo vydat orgánům činným vtrestním řízení věc důležitou pro trestní řízení má podle odstavce 1 každý, kdo ji má u sebe, tedy pokud má věc ve své moci (ve své dispozici) tak, že ji přímo on sám může předložit nebo vydat“, přičemž „nemusí být ani vlastníkem věci“ (viz Šámal, P., Růžička, M. § 78 [Povinnost k vydání věci]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1018.).
25. Nejvyšší soud si je vědom závěrů vyjádřených ve svém usnesení sp. zn. 11 Tdo 1358/2019 uveřejněném pod č. 24/2021 Sb. rozh. tr., podle nichž nelze za ohledání vesmyslu § 113 tr. ř. považovat takový postup policejního orgánu, který již svou faktickou povahou odpovídá prohlídce podle § 83a tr. ř., zejména pokud policisté přemisťují předměty, otevírají uzavřené prostory, odkrývají dosud skryté skutečnosti nebo jinak aktivně vyhledávají důkazy. V projednávané věci však o takovou situaci nešlo. Policejní orgán po svém příjezdu neprováděl vyhledávání věcí v prostoru kotelny ani neodkrýval dosud neznámé či skryté prostory. Jeho činnost spočívala toliko v dokumentaci místa a v zajištění kriminalistických stop, konkrétně provedením stěrů z již objevených a volně přístupných předmětů (viz protokol o ohledání místa činu – č. l. 155 a násl.). Samotné provedení stěrů z předmětů nacházejících se na místě nepředstavuje úkon směřující k vyhledávání důkazů, ale naopak typickou součást ohledání, jehož účelem je přímým pozorováním a navazujícími kriminalisticko-technickými úkony objasnit skutečnosti významné pro trestní řízení.
26. Za situace, kdy předmětné věci byly již před příjezdem policie objeveny hasiči, následně dobrovolně vydány správcem kotelny a policejní orgán se omezil na dokumentaci místa, zajištění stop a převzetí vydaných věcí, nelze dovodit, že by fakticky realizoval prohlídku jiných prostor podle § 83a tr. ř. Jeho postup naopak odpovídal ohledání podle § 113 tr. ř. ve spojení s vydáním věci podle § 78 tr. ř.
27. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud nemusí zabývat tím, zda byly splněny podmínky předpokládané ustanovením § 83a tr. ř. vztahujícím se k prohlídce jiných prostor, z jejichž nesplnění ústících v porušení zákona obviněný vyvozuje opodstatněnost podaného dovolání, jelikož toto ustanovení se na nyní projednávanou situaci nevztahuje. Na základě výše uvedeného je proto nutno uzavřít, že důkazy nalezené při ohledání prostoru kotelny jsou procesně přípustné, a tedy i schopné nést skutkové závěry o vině dovolatele.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
28. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jeho prostřednictvím lze uvádět zásadně vady právní povahy, tedy buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení.
29. Dovolací argumentace, kterou obviněný přináší k tomuto dovolacímu důvodu, jenavázána na vady, které spatřuje v procesně nepřípustných důkazech spadajících poddovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož nebylo shledáno, že by rozhodná skutková zjištění vycházela z procesně nepoužitelných důkazů, jedná sepředevším o skutkovou polemiku, z jejíž platformy dovolatel napadá právní posouzení skutku, aniž by snášel nějakou právní argumentaci. V tomto rozsahu se tedy jeho námitky sdovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjejí.
30. To platí i o výhradě k tomu, že kvalifikovaná forma trestného činu byla vystavěna jenna teoretické výtěžnosti zajištěných látek. Tato námitka by sice teoreticky určitý přesah dootázky právního posouzení mít mohla, obviněný si však jen deklaratorně stýská nadmetodou, na základě níž byla učiněna určitá skutková zjištění, aniž by jakkoli právně sporoval, proč takovou metodu nelze použít.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
31. Dovolatel uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr
. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v
napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.Způsob rozhodnutí
32. Z uvedeného hodnocení dovolání
obviněného plyne, že tento vznesl jednak námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí, a jednak výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší
soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož
dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné
.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v
neveřejném zasedání.
33. Obviněný do svého dovolání vtělil i podnět k odložení, resp. přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody postupem podle § 265o odst. 1 tr. ř. Dovolatelův podnět tak
Nejvyšší soud vzal v potaz, nerozhodl však o odkladu výkonu uloženého trestu, neboť k
takovému postupu neshledal zákonné důvody. Za této situace rovněž nebylo zapotřebí o
podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14 ).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 14. 10. 2026
JUDr. Tomáš Durdíkpředseda senátuVypracoval:Mgr. Ondřej Vítů
soudce