Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B3496B67BCE1A213C1258EB30052A917.html
HTML · 39.48 KB
No categories available
25 Cdo 1143/2026
25 Cdo 1143/2026-362
ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Tomáše Novosada v právní věci žalobkyně: M. M., zastoupená JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem Masarykova 1680/110, Ústí nad Labem, proti žalované: CHEMOTEX Děčín a. s., IČO 62240471, se sídlem Tovární 63, Děčín, zastoupená JUDr. Patricií Svobodovou, advokátkou se sídlem U Papírny 784/5, Praha, onáhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 100/2021 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 8 Co 282/2025 -304, takto:
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 17. 12. 2024, č. j. 25 C 100/2021 -233, ve spojení s usnesením ze dne 20. 6. 2025, č. j. 25 C 100/2021 -273, uložil žalované zaplatit žalobkyni 300 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 3. 2021 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu ohledně 700 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky III a IV). Rozhodl tak o nároku na náhradu za duševní útrapy, které vznikly žalobkyni v důsledku úmrtí jejího druha J. H. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. 4. 2018 v ranních hodinách v průmyslovém areálu žalované její zaměstnanec V. M. za pomoci kompresoru přečerpával chemickou látku fenol z přistavené tříkomorové autocisterny ve vlastnictví společnosti Autodoprava Řehák, s.r.o., kterou řídil J. H. V. M. ani J. H. nebyli během stáčení fenolu oblečeni do osobních ochranných pracovních pomůcek, ačkoli byli bezprostředně přítomni. V průběhu vyčerpávání třetí komory cisterny došlo k úniku fenolu z prasklé hadice a jeho vějířovitému rozstřiku, který zasáhl V. M., J. H. a dalšího zaměstnance žalované M. Š., dva posledně jmenovaní na následky poleptání fenolem během několika dní zemřeli. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 9. 2021, č. j. 24 T 81/2020 -923, byl V. M. uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1 , odst. 2 písm. b), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku . Při právním posouzení věci soud prvního stupně aplikoval § 2925 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále též jen „o. z.“, o odpovědnosti za škodu vyvolanou provozem zvlášť nebezpečným. Tento závěr opřel o charakter provozu, v němž se nakládá s nebezpečnou chemickou látkou (fenolem) a kde ani při vynaložení řádné péče nelze rozumně předem vyloučit možnost vzniku závažné škody. Soud proto dovodil vznik objektivní odpovědnosti žalované za škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí. Ohledně zkoumání míry účasti poškozeného J. H. na vzniku škodního následku uvedl, že byl svým zaměstnavatelem opakovaně a řádně proškolen o pravidlech bezpečnosti práce při manipulaci s fenolem, měl k dispozici předepsaný ochranný chemický oblek (byl povinen jej použít nejpozději před zahájením připojování hadic a samotného přečerpávání fenolu) a byl si vědom rizik spojených s přepravou a stáčením této látky. Podle závěrů MUDr. Andrey Vlčkové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, pokud by byl poškozený vybaven předepsaným ochranným oděvem, k fatálnímu poškození zdraví by nedošlo a následky expozice fenolu by se omezily na lokální, lékařsky zvládnutelná poleptání kůže, srovnatelná s lehčími popáleninami. Soud prvního stupně proto uzavřel, že existuje přímá souvislost mezi nepoužitím ochranného oděvu a rozsahem utrpěného poškození zdraví vedoucího ke smrti J. H. Poukázal rovněž na závažná pochybení na straně žalované. Bezpečnostní režim v provozu nebyl dlouhodobě důsledně dodržován, řada zaměstnanců žalované uvedla, že nikdy neviděla pracovníky při stáčení fenolu používat ochranné obleky, které mnohdy ani neměli k dispozici. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na vzniku škodního následku (smrti) se závažné porušení bezpečnostních pravidel ze strany poškozeného podílelo z 50 % (použití předepsaného ochranného obleku by s vysokou pravděpodobností zabránilo smrtelnému následku). Při určení výše náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. vyšel z částky 600 000 Kč, s ohledem na zjištěné padesátiprocentní spoluzavinění poškozeného pak žalobkyni přiznal 300 000 Kč.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 8 Co 282/2025 -304, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalované změnil tak, že zamítl žalobu ohledně 4 960 Kč s příslušenstvím, a ve zbývajícím rozsahu tento výrok potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky II až IV). Odvolací soud po částečném zopakování a doplnění dokazování uvedl, že fenol před havárií pro žalovanou přepravovala společnost Autodoprava Řehák, s.r.o., jejímž zaměstnancem byl J. H., závod žalované měl v době havárie provoz, ve kterém se fenol zpracovával, přičemž před samotným přečerpáním pro výrobu se v areálu skladoval v zásobnících, a pro případ havárie měla žalovaná vytvořenu pracovní instrukci, která stanovila pravidla, jak postupovat. Odvolací soud se ztotožnil s právní kvalifikací soudu prvního stupně, že žalobkyně utrpěla újmu ve smyslu § 2959 o. z. v důsledku úmrtí J. H., za což odpovídá žalovaná podle § 2925 o. z. Při provozu závodu žalované (stáčení fenolu) totiž došlo k události, která byla vyvolána chemickými vlastnostmi fenolu, tedy zdrojem zvýšeného nebezpečí, ten unikl z poškozené přečerpávací hadice a došlo k jeho vějířovitému rozstřiku, jímž byl zasažen mimo jiné i poškozený J. H. Současně podle odvolacího soudu nelze pominout, že k usmrcení J. H. by nedošlo v případě, že by použil bezpečnostní oblek, tedy kdyby splnil zákonnou povinnost [§ 106 odst. 4 písm. c) , d) zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce ] dodržovat předpisy bezpečnosti práce, pracovní postupy a používat stanovené osobní ochranné prostředky, jak o tom byl periodicky poučován při školeních. K havárii žalovaná přispěla tím, že její zaměstnanec V. M. přistoupil k plnění svých povinností při přečerpávání fenolu lehkovážně (měl trvat na tom, aby si poškozený J. H. oblékl před započetím přečerpávání bezpečnostní oděv). Odvolací soud měl za přiměřenou úvahu soudu prvního stupně o podílu J. H. na vzniku škody (jeho spoluúčast ve smyslu § 2918 o. z.) s tím, že míra liberace žalované je poloviční. Při stanovení výše náhrady vyšel z toho, že žalobkyně byla dlouholetou družkou poškozeného J. H., žila s ním ve svazku obdobném svazku rodinnému, nepochybně pro ni jeho smrt znamenala velké utrpení a vznikla jí újma spočívající v psychických útrapách, které prožívala při umírání a skonu jmenovaného. Lehce modifikoval základní částku náhrady (dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného) na 590 080 Kč, po redukci o 50 % tedy na 295 040 Kč (pro přiznání vyšší, nežuvažované náhrady odvolací soud důvody neshledal).
3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „zda a za jakých podmínek vede porušení povinnosti poškozeného použít osobní ochranné pracovní prostředky, které by dle znaleckého posudku zcela odvrátily smrtelný následek škodní události, k úplnému zproštění odpovědnosti(100% liberaci) provozovatele zvláště nebezpečného závodu dle § 2925 odst. 1 , věta druhá, zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nebo zda se v takovém případě jedná pouze ospoluzavinění ve smyslu částečné liberace“, která doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Dovolatelka má za to, že odvolací soud posoudil tuto otázku tak, žese jedná o spoluzavinění, které vede pouze k částečné liberaci, a to v rozporu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných věcech (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1152/2021 , sp. zn. 25 Cdo 154/2023 ). Dovolatelka namítá, že vlastní jednání poškozeného J. H. bylo jedinou a výlučnou příčinou vzniku smrtelného následku, neboť poškozený byl řádně proškolen o nutnosti používat osobní ochranné pracovní pomůcky při manipulaci s fenolem, které měl k dispozici ve schráně vozidla, a podle znaleckého posudku by při jejich užití „rozhodně nezemřel“ a utrpěl by pouze drobná, ambulantně léčitelná poleptání. Odvolací soud tak měl na základě těchto zjištění dospět k závěru, že příčinná souvislost mezi provozem závodu (únikem fenolu) a smrtípoškozeného byla přerušena jeho vlastním, hrubě nedbalým avědomým jednáním (opomenutím). V takovém případě se jedná o výlučné zavinění poškozeného ve vztahu k fatálnímu následku. Žalovaná dále brojí proti závěru odvolacího soudu o vázanosti trestním rozhodnutím v civilním řízení a proti užití moderačního práva urozhodnutí o nákladech řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s posouzením odvolacího soudu anavrhla dovolání odmítnout nebo zamítnout. Podle ní to byla žalovaná, kdo svou dlouhodobou nezákonnou praxí nastavila laťku pro provádění mimořádně nebezpečné činnosti, jakou přečerpávání fenolu je. Musí tak nést odpovědnost za újmu.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a je přípustné pro řešení otázky spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy způsobené provozem zvlášť nebezpečným, která za daných skutkových okolností a za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nebyla doposud řešena. Dovolání není důvodné.
6. Podle § 2925 odst. 1 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebopokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá.
7. Typy provozů, které spadají pod provozy zvlášť nebezpečné, lze vymezit zejména zapoužití legálních definic obsažených v § 2925 odst. 1 části první věty za středníkem a v odst. 3 o. z. Především se tak provoz stává zvlášť nebezpečným tehdy, nelze-li možnost vzniku závažné (tj. zvlášť kvalifikované) újmy předem rozumně vyloučit ani při vynaložení řádné péče, jíž je provozovatel povinován. Zvláštní nebezpečnost provozu se tak odvíjí odzvýšené potencionality vzniku újmy, jíž nelze beze zbytku čelit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1152/2021 ); zdrojem zvýšeného nebezpečí mohou být i věci, jejichž užívání má za určitých okolností vedlejší škodlivé účinky, které nejsou plně ovladatelné člověkem a s nimiž je spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 972/2000 ). Platí tedy, že vedle provozů, které jsou zvlášť nebezpečné absolutně, tj. vždy a za všech okolností, může být zvlášť nebezpečným i takový konkrétní provoz, který sice obecně vzato (obvykle) zvlášť nebezpečný není, avšak v daných podmínkách není plně ovladatelný z hlediska následků, které může vyvolat, a je tak zdrojem zvýšeného nebezpečí vzniku vážných škod ve svém okolí. V nyní posuzované věci je naplněna i legální definice založená na nakládání s nebezpečnou látkou, jíž fenol jako leptavá jedovatá kapalina bezesporu je.
8. Zatímco předchozí právní úprava v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanském zákoníku , účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) definici provozu zvlášť nebezpečného neobsahovala ani jej blíže nevysvětlovala, ustanovení § 2925 o. z. vymezení pojmu zvlášť nebezpečný provoz upřesňuje tak, že za něj označuje provoz, u nějž nelze předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Tato definice odpovídá závěrům judikatury k aplikaci § 432 obč. zák., která je proto přiměřeně využitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. I v případě odpovědnosti za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného podle § 432 obč. zák. šlo o odpovědnost založenou na principu objektivním, jejíž základ tvoří kvalifikovaná událost, nikoli zaviněné porušení právní povinnosti. Předpokladem této odpovědnosti je, že škoda vyplývá ze samotné povahy provozu a že skutečně byla vyvolána zvlášť kvalifikovanou událostí. Uvedená podmínka je splněna, jestliže se projevily zvláštní vlastnosti provozu, kterými se projevuje v okolním světě jeho nebezpečnost a které jsou zároveň objektivně způsobilé vyvolat škodu u třetích osob. Je-li mezi vzniklou škodou, jejíž náhrada je požadována, a povahou provozu (jehonebezpečností) příčinná souvislost, je to důvodem vzniku objektivní odpovědnosti podle § 432 obč. zák. (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3095/2005 ).
9. Zpracování fenolu (včetně jeho převozu a přečerpání) je nepochybně provozem zvlášť nebezpečným, ostatně právní kvalifikace odpovědnosti podle § 2925 o. z. nebyla dovolatelkou zpochybněna. V tomto případě jde o provoz nebezpečný absolutně, tj. vždy a za všech okolností, a to proto, že u takového provozu je zvýšená pravděpodobnost nebezpečného působení. Fenol (čistý, koncentrovaný) je považován za vysoce toxickou a žíravou látku. Nebezpečný je nejen při požití nebo vdechnutí, ale zejména při styku s kůží, protože se velmi dobře vstřebává do organismu přes pokožku.
10. Žalovaná v dovolání nesouhlasí s posouzením míry účasti poškozeného J. H. na škodním následku (jeho smrti), namítá, že jeho jednání (vědomé a hrubě nedbalé) bylo jedinou a výlučnou příčinou vzniku smrtelného následku, neboť kdyby užil ochranné pracovní pomůcky, utrpěl by pouze drobná, ambulantně léčitelná poleptání. Argumentace dovolatelky, že toto nedbalé a riskantní chování poškozeného při stáčení fenolu z cisterny v areálu žalované zakládá její „stoprocentní liberaci“ odpovědnosti za škodu vyvolanou provozem zvlášť nebezpečným, není přiléhavá.
11. Jak shora uvedeno, odpovědnost za škodu podle § 2925 o. z. je odpovědností založenou na principu objektivním, jejíž základ tvoří kvalifikovaná událost, nikoli zaviněné porušení právní povinnosti. Podmínkou je, že škoda vyplývá z povahy provozu zvlášť nebezpečného, tedy že došlo k působení zvláštních vlastností provozu, kterými se projevuje v okolním světě jeho nebezpečnost a které jsou zároveň objektivně způsobilé vyvolat škodu na zdraví, majetku a jiných hodnotách u třetích osob. Provozovatel se může povinnosti hradit škodu zprostit tím, že prokáže, že sice škodu vyvolal zdroj zvýšeného nebezpečí, avšak způsobila ji(bezprostřední účinek nebezpečné činnosti iniciovala) a) zvnějšku vyšší moc, b) vlastní jednání poškozeného nebo c) neodvratitelné jednání třetí osoby. Liberační důvod označený jako vlastní jednání poškozeného vstupuje do řetězce příčin a následků tak, že jeho činnost přispěla ke vzniku nebo rozšíření působení sil zvlášť nebezpečného provozu na okolí (viz Tichý, L., Hrádek, J. Deliktní právo, 1. vydání, 2016, s. 375 až 376).
12. V nyní projednávané věci došlo ke škodní události při provozu závodu žalované, tedypři činnosti, jejíž nebezpečnost je dána jak samotnou povahou provozu, tak zvlášť nebezpečnými chemickými vlastnostmi přečerpávané látky. Bezprostřední příčinou škodní události byl únik fenolu z poškozené přečerpávací hadice a jeho následný rozstřik, kterým byl zasažen (mimo jiné) poškozený J. H. Škodní událost tak zjevně vznikla v přímé souvislosti s provozem zvlášť nebezpečného zařízení a byla vyvolána okolností mající původ právě v tomto provozu. Skutečnost, že poškozený nepoužil ochranný oblek, sama o sobě neznamená, že příčina vzniku škodní události spočívala mimo sféru provozu žalované. Nepoužití osobních ochranných pracovních prostředků nemělo za následek únik fenolu anijeho rozstřik z poškozené hadice, ovlivnilo pouze rozsah následků, které poškozený pozasažení fenolem utrpěl. Jinými slovy řečeno, škodní děj byl vyvolán událostí mající původ v provozu žalované, zatímco jednání poškozeného (porušení předpisů bezpečnosti práce) se promítlo do intenzity následně vzniklé újmy. Připustit v takové situaci úplné zproštění odpovědnosti provozovatele by ve svém důsledku znamenalo přenést provozní riziko ze sféry provozovatele na osobu zasaženou provozem již tehdy, kdy její jednání nevyvolalo samotnou škodní událost, ale pouze ovlivnilo závažnost jejích následků. Takový výklad by byl v rozporu se smyslem objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem, jejímž účelem je přenést rizika plynoucí z provozu primárně natoho, kdo tento provoz realizuje a má z něj prospěch.
13. Nepoužití ochranného obleku tedy nebylo příčinou rozstřiku fenolu, ale příčinou závažnosti následků zasažení fenolem. Tím se vystihuje hranice mezi liberačním důvodem (§2925 o. z.) a spoluzpůsobením si újmy poškozeným (§ 2918 o. z.). Podle tohoto ustanovení je úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; vtakovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly kújmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění dokonce může absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; v obecné rovině ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019 , uveřejněný pod číslem 83/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Spoluzpůsobení újmy se může týkat jak vzniku škodní události, tak rozsahu následků. Tento právní institut se použije i ve vztahu k objektivní odpovědnosti škůdce a pro posouzení míry účasti pak může být významné i to, zda a nakolik škůdce zároveň porušil povinnost stanovenou zákonem a v jaké formě zavinění.
14. V posuzovaném případě se poškozený nikterak nepodílel na vzniku škodní události aneměl účast na rozstřiku nebezpečné látky, avšak pokud by se před rizikem chránil ochranným oblekem, utrpěl by pouze ambulantně řešitelné popáleniny. Je tedy zřejmé, že zde stále existoval nepříznivý dopad nebezpečného provozu žalované a poškozený měl vliv jen na jeho rozsah; nepoužití ochranného obleku představuje okolnost na straně poškozeného, která významně spolupůsobila na rozsah utrpěné újmy. Žalované je kromě přísné objektivní odpovědnosti přičitatelné i jednání jejího zaměstnance při manipulaci se zařízením k přečerpání fenolu, které naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byl V. M. pravomocně odsouzen trestním soudem. Jednání poškozeného proto nelze hodnotit jako důvod úplného zproštění odpovědnosti žalované, nýbrž toliko jako jeho určitou účast na vzniku škodlivého následku ve smyslu § 2918 o. z., jež je třeba zohlednit při určení výše náhrady. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení újmy podílel sám poškozený, atedy v jakém rozsahu nese újmu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu poporovnání všech shora uvedených hledisek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1063/2017 ). Vzhledem k tomu, že § 2918 o. z. patří k právním normám srelativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného, okruhu okolností, je dovolací soud oprávněn přezkoumat úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku újmy podílelo jednání poškozeného a škůdce, pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2810/2019 ).
15. Nejvyšší soud tedy hodnotí, jestli odvolací soud pro své rozhodnutí vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a okolnosti případu, které v řízení vyšly najevo, žádnou nepominul, a jeho úvaha neobsahuje žádný logický rozpor. V daném případě odvolací soud těmto požadavkům vyhověl. Vyšel ze zjištění (správnost skutkových závěrů podle § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhá), že J. H. nebyl během stáčení fenolu oblečen do osobních ochranných pracovních pomůcek, ačkoli o této povinnosti byl periodicky poučován při školeních, a neochránil se před těžšími následky potřísnění leptavou látkou, které mu přivodila neopatrná činnost zaměstnance žalované v provozu zvlášť nebezpečném. S ohledem na to nelze za zjevně nepřiměřený považovat závěr odvolacího soudu, že poškozenému J. H. přičitatelné shora uvedené okolnosti se na vzniku újmy (jeho smrti) podílely v rozsahu 50 %.
16. Jelikož dovolací soud neshledal z hlediska dovolatelkou vymezených právních otázek dovolání důvodným, postupoval podle § 243d písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a dovolání, pokud jím byl napaden výrok I odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, zamítl.
17. K podání dovolání proti části výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 4 960 Kč s příslušenstvím, není žalovaná subjektivně legitimována, neboť tímto výrokem bylo jejímu odvolání vyhověno. Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. Dovolací soud protodovolání v tomto rozsahu odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 větyprvní, § 224 odst. 1 , § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů právního zastoupení sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby vevýši 9 500 Kč podle § 1 odst. 2 , § 6 odst. 1 , § 7 bodu 6, § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů zaposkytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění ke dni podání vyjádření k dovolání, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, celkem tedy 12 040 Kč. Náhradu nákladů dovolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) v zákonné třídenní lhůtě plynoucí odprávní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 , § 167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 13. 10. 2026
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu