Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0A065A234FE709B1C1258EB30052A897.html
HTML · 87.82 KB
No categories available
11 Tdo 854/2026
11 Tdo 854/2026-1294
USNESENÍ
M. B.
pod sp. zn. 62 T 7/2025 , a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
se
dovolání obviněné
M. B.
odmítá
.
Odůvodnění:
I.Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 1. 2026, sp. zn. 62 T 7/2025 , byla obviněná
M. B.
(dále též jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána pod bodem I. vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025. Za uvedené jednání byla soudem prvního stupně odsouzena podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byla obviněná odsouzena k trestům propadnutí věci podle § 70 odst. 1 a odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku, v obou případech v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
2. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích byl ve výroku o vině v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněné i odvoláním podaným ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, který tak učinil v její neprospěch. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením
ze dne 22. 5. 2026, sp
. zn. 15 To 24/2026 , a to tak, že odvolání obviněné i státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích se obviněná
M. B.
shora uvedené trestné činnosti dopustila společně se spoluobviněnými
M. V., M. B. a K. K.
v podstatě tím, že:
I. M. V., M. B. a K. K. jako členové organizované skupiny působící na různých místech České republiky, zejména v Pardubickém kraji, Středočeském kraji a na území hlavního města Prahy, vedeni ve vzájemné součinnosti záměrem podílet se a profitovat na nezákonném obchodování s drogou metamfetamin (tzv. pervitinem), a jako osoby vykonávající v organizované skupině dílčí rozdělené úkoly směřující k uvedenému účelu, kdy
M. B. působila jako nejméně jeden z dodavatelů a prodejců metamfetaminu M. V., čehož ostatní spoluobvinění, jako členové organizované skupiny, vědomě využívali,
M. V. působil jako výhradní dodavatel a prodejce metamfetaminu M. B., a sám nebo prostřednictvím K. K. též drogu prodával koncovým uživatelům,
M. B. metamfetamin dodaný M. V. prodával koncovým uživatelům,
K. K. podle pokynu M. V. prodávala metamfetamin koncovým uživatelům a opakovaně pro něj vykonávala funkci řidiče motorového vozidla v rámci koupě nebo distribuce metamfetaminu, s celkovým přesahem nad množství 150 g této drogy, takto
v přesně nezjištěné době v rozmezí od druhé poloviny roku 2023 do doby zadržení policejním orgánem dne 14. 6. 2025 M. V. nakládal se zakázanou psychotropní látkou metamfetamin v celkovém rozsahu nejméně překračujícím 1.900 g, a v rámci tohoto období docházelo k předmětné spolupráci M. V. s M. B., M. B. a K. K.,
za účelem obstarání metamfetaminu M. V. uskutečňoval s četností až 2x měsíčně cestu do Prahy, kdy v přesně nezjištěné době, v přesně nezjištěném rozsahu a přesně nezjištěným způsobem nejméně částečně metamfetamin vyrobil, anebo metamfetamin z podstatné části získal minimálně od M. B., která mu prodala opakovaně množství řádově stovek gramů metamfetaminu, avšak v přesně nezjištěném počtu případů a v přesně nezjištěném celkovém rozsahu, kdy M. V. za M. B. jezdil do Prahy nebo se M. B. dostavila s cílem prodeje metamfetaminu za M. V. do místa jeho bydliště v XY,
kdy dne 14. 6. 2025 M. B. dovezla M. V. a v místě jeho bydliště v XY mu prodala celkem 537,23 g krystalické látky – pervitinu, s obsahem 481,46 g metamfetaminu hydrochloridu a 386,80 g čisté báze metamfetaminu, přičemž M. V. zaplatil za tuto drogu M. B. na místě částku 250.500 Kč, a takto zakoupenou drogu ve svém bydlišti v XY držel za účelem distribuce dalším osobám, kterou realizoval zčásti samostatně a v přesně nezjištěné zčásti společně s K. K., přičemž nejméně cca 500 g metamfetaminu prodal za přesně nezjištěnou celkovou částku M. B., který tuto drogu z podstatné části distribuoval dalším osobám, přičemž tohoto jednání se M. B., M. V., M. B. a K. K. dopustili bez příslušného povolení a s vědomím, že látka metamfetamin patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. , o seznamech návykových látek.
II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, sp. zn. 15 To 24/2026 , ve spojení s
jemu předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 1. 2026, sp
. zn. 62 T 7/2025 , napadla
obviněná
M. B.
prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinila ve všech výrocích týkajících se její osoby. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť podle jejího mínění jsou skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, přičemž zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí jí podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněná v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají oporu v provedených důkazech a jsou s nimi ve zjevném rozporu, jelikož nebylo konkrétními důkazy prokázáno, že by byla dodavatelkou či prodejkyní metamfetaminu spoluobviněnému
M. V.
Soudy totiž podle jejího názoru nedisponují důkazem svědčícím o tom, že měla v konkrétní době a množství drogu v držení, ani důkazem o její konkrétní dodávce či prodeji jmenovanému spoluobviněnému, a to zejména co se týká opakovaných prodejů v množství řádově stovek gramů metamfetaminu v období od druhé poloviny roku 2023 do 14. 6. 2025. Výjimkou podle obviněné není ani událost ze dne 14. 6. 2025, v jejímž rámci pouze spoluobviněnému
M. V.
předala zásilku, kterou předtím pro něho vyzvedla, aniž by znala její obsah. Poté, co zjistila, že tato zásilka obsahuje omamné látky, došlo ke slovnímu konfliktu mezi její osobou a jmenovaným spoluobviněným, po němž opustila jeho bydliště a bezprostředně nato byla zadržena.
6. V kontextu výše uvedeného pak obviněná soudům vytkla selektivní hodnocení důkazů, při němž vycházely pouze ze svých domněnek, nadhodnotily důkazy v její neprospěch a pominuly nebo oslabily důkazy svědčící v její prospěch. Konkrétně v tomto ohledu obviněná poukázala na výpověď spoluobviněného
M. V.
z odvolacího řízení, v níž jmenovaný uvedl, že se na projednávané trestné činnosti nepodílela a metamfetamin si vyráběl sám. Nadto ji z trestné činnosti tento spoluobviněný vylučoval také v rámci svých vyjádření učiněných v hlavním líčení. Podle obviněné tedy jmenovaný spoluobviněný potvrzoval její setrvalou popěrnou obhajobu, která nebyla vyvrácena ani zvukovými záznamy ze sledování osobního motorového vozidla tohoto spoluobviněného. Pokud totiž v rámci zde zachycené komunikace spoluobviněný
M. V.
hovořil o dovolatelce, mohl tak učinit z důvodu vlastní ochrany na trhu s omamnými látkami. Stran výpovědi spoluobviněné
K. K.
z přípravného řízení pak obviněná poukazuje na okolnosti jejího podání. Zároveň uvádí, že její obsah byl určen informacemi, které jmenované spoluobviněné a svědkovi
T. H.
byly dány spoluobviněným
M. V.
, který se za tato svá vyjádření dovolatelce několikrát v průběhu hlavního líčení omluvil a vysvětlil, že informace o ní sděloval spoluobviněné
K. K.
jako své partnerce z důvodu její žárlivosti. V tomto ohledu obviněná zdůrazňuje, že spoluobviněná
K. K.
, svědek
T. H. ani osoba vystupující jako J. (
pozn. Nejvyššího soudu: obviněná měla zřejmě na mysli osobu označenou policejními orgány jako
R. J.
, jejíž komunikace se spoluobviněným
M. V.
byla zachycena v rámci prostorových odposlechů
) ji neznali, nikdy se s ní nesetkali a nebyli přítomni předávání omamných látek. Nadto obviněná poukázala na skutečnost, že spoluobviněná
K. K.
v hlavním líčení svou výpověď změnila v její prospěch a osoba „J
.
“ nebyla v řízení řádně vyslechnuta. Podle dovolatelky tedy nelze uzavřít, že výpovědi označených osob z přípravného řízení prokazují její účast na obchodování s drogami. Z hodnocení důkazů a opačného závěru soudů nižších stupňů přitom podle jejího mínění vyplynulo jejich ovlivnění jejím dřívějším odsouzením za drogovou trestnou činnost. Od té doby však uplynulo více než sedm let a po podmíněném propuštění se osvědčila, vedla řádný život, zdržovala se v místě bydliště a prostředky k životu si obstarávala prací. Dovolatelka má tedy za to, že její dřívější odsouzení nemůže prokazovat její účast na nyní projednávané trestné činnosti.
7. Obviněná nadto rovněž namítla, že orgány činné v trestním řízení pochybily, pokud po zadržení její osoby neprovedly prohlídku v místě jejího bydliště, čímž zmařily opatření tohoto zásadního důkazu, který mohl svědčit v její prospěch, stejně jako skutečnost, že žádné stopy drog nebyly nalezeny ani v jí užívaném motorovém vozidle. Má tedy za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla zkrácena na právu na obhajobu.
8. Následně k danému obviněná shrnula, že skutkový stav nebyl ve vztahu k její osobě přesvědčivě zjištěn a nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že skutek spáchala. Jelikož nebyla její vina konkrétními důkazy prokázána, došlo v části týkající se její osoby rovněž k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
9. Dovolatelka
dále soudům vytkla také neurčitost samotného popisu skutku uvedeného pod bodem I. výroku o vině, který neodpovídá zákonným požadavkům, jelikož neuvádí počet případů ani celkový rozsah těchto dodávek, přičemž jejich dobu, místo a způsob vymezuje zcela neurčitě. Podle obviněné není zřejmé, kdy, kde a jakým konkrétním úmyslným jednáním měla metamfetamin vyrábět, získávat či prodávat, v jakém rozsahu ani s jakým výsledkem. Má tedy za to, že popis skutku nevymezuje její jednání tak, aby bylo možné zjistit, jakým konkrétním způsobem mělo naplnit zákonné znaky jí přisuzovaného trestného činu. Rozsudek soudu prvního stupně proto v části týkající se její osoby považuje za nejasný a nepřezkoumatelný.
10. Z výše uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, sp. zn. 15 To 24/2026 ,
stejně jako jemu předcházející
rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 1. 2026, sp. zn. 62 T 7/2025 , a to ve výrocích týkajících se její osoby, a následně věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
V návaznosti na svůj návrh pak obviněná učinila rovněž podnět Nejvyššímu soudu, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, který jí byl v nyní posuzované věci pravomocně uložen.
11. K dovolání obviněné zaslal své písemné stanovisko ze dne 21. 8. 2026, č. j. 1 NZO 675/2026-13,
státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupce“), který předně konstatuje, že pokud se obviněná snažila zpochybnit svůj podíl na posuzované drogové trestné činnosti, nepřekročila rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování, hodnocením jednotlivých důkazů a skutkovými závěry, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Těžiště její argumentace se tedy odvíjelo od prosazení vlastní verze skutkového děje a odlišného hodnocení důkazní situace. Takové námitky ovšem stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nadto státní zástupce uvádí, že dovolání obviněné v tomto rozsahu představuje zopakování její obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Z tohoto důvodu státní zástupce na jejich závěry v plné míře odkazuje a k danému doplňuje, že v dané věci byla při stanovení rozsahu trestní odpovědnosti obviněné důsledně respektována zásada
in dubio pro reo.
Ačkoli byl rozsah její účasti na projednávané drogové trestné činnosti v podané obžalobě vymezen šířeji a provedené důkazy nasvědčovaly tomu, že k předávání drog docházelo opakovaně, krajský soud vyložil existující pochybnosti ve prospěch obviněné, nepřičetl jí účast na celém rozsahu drogové činnosti spoluobviněného
M. V.
a korigoval v tomto směru rovněž právní kvalifikaci jejího jednání.
12. Ve vztahu k námitce dovolatelky
, v níž poukazuje na neprovedení domovní prohlídky, pak státní zástupce nad rámec výše uvedeného doplňuje, že tato výhrada směřuje zejména proti postupu orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení. Vyšetřování se přitom původně zaměřovalo především na osoby spoluobviněných
M. V. a M. B.
, přičemž obviněná se dostala do okruhu podezřelých až v souvislosti s policejním zákrokem, pročež její pohyb a činnosti nebyly v předchozích fázích trestního řízení monitorovány natolik detailně jako u hlavních podezřelých. Státní zástupce poukazuje také na charakter jejího zaměstnání správkyně ubytovacích zařízení, v jehož důsledku se jevilo jako spekulativní očekávání, že se usvědčující důkazy nacházejí právě v místě jejího bydliště, neboť případné věci významné pro trestní řízení mohly být uloženy i jinde. Z neprovedení domovní prohlídky tedy podle státního zástupce neplyne, že neexistovaly vůbec žádné relevantní důkazy svědčící o vině obviněné.
13. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvádí, že pod ten nelze podřadit skutkové námitky obviněné, v nichž tato netvrdí, že by zjištěný skutek nenaplňoval jednotlivé zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Se značnou benevolencí by ovšem pod označený dovolací důvod bylo možno podřadit její námitku brojící proti nedostatečné individualizaci skutkové věty, které ovšem nelze přisvědčit. Skutková věta totiž vymezuje obviněnou jako jednu z osob, které opakovaně dodávají, respektive prodávají metamfetamin spoluobviněnému
M. V.
Její jednání je přitom zřetelně odděleno od trestné činnosti ostatních spoluobviněných, kteří byli shledáni součástí organizované skupiny působící v oblasti drogové kriminality. Skutečnost, že role spoluobviněných
M. V., M. B. a K. K.
je ve skutkové větě popsána podrobněji než role dovolatelky, nepředstavuje nedostatek a je logickým důsledkem odlišného rozsahu trestné činnosti spoluobviněných a širší právní kvalifikace jejich jednání.
Ve vztahu k obviněné skutková věta podle státního zástupce uvádí, že spoluobviněný
M. V.
získával metamfetamin také od ní a že mu opakovaně prodala tuto drogu v množství řádově stovek gramů, byť v přesně nezjištěném počtu případů a rozsahu jednotlivých dodávek. Takové vymezení není nepřípustně abstraktní a odpovídá výsledkům dokazování, při jehož hodnocení soud prvního stupně uplatnil zásadu
in dubio pro reo
a oproti obžalobě zúžil skutková zjištění ve prospěch obviněné. Ve vztahu ke dni 14. 6. 2025 je ve skutkové větě naopak uveden konkrétní prodej metamfetaminu ve značném rozsahu a odůvodňuje soudy užitou právní kvalifikaci. K tomu navíc přistupuje množství vyplývající z rozhovoru mezi spoluobviněným
M. V. a R. J.
, zachyceného při prostorovém odposlechu dne 14. 3. 2025, ve smyslu minimální hranice 200 g, respektive 300 g. Skutková věta tak podle státního zástupce umožňuje jednoznačnou individualizaci jednání i určení totožnosti skutku, přičemž obviněná byla s jeho vymezením v průběhu řízení obeznámena a měla možnost uplatnit vůči němu svoji obhajobu.
14. Závěrem svého vyjádření
s ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání obviněné Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
15. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněnou bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněné k případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla Nejvyššímu soudu nikterak předložena.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněné bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř.
17. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující
všem
relevantním ustanovením trestního řádu,
to znamená,
že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou
M. B.
uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. V souvislosti s obviněnou uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že jí výslovně namítaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud „
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy
“
. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, dále úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
20. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno, přičemž se jedná o důkaz, který je z pohledu skutkových zjištění, jež jsou určující pro naplnění zákonných znaků přisouzeného trestného činu, podstatný). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) naopak nedošlo k nikterak obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak již bylo konstatováno výše – umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám ve skutkových zjištěních, která jsou z pohledu závěru stran viny obviněné určující (rozhodná).
21. Obviněná ve svém podání výslovně odkázala též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu přitom nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn
konkrétními vadami, které jsou
dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ).
22. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který obviněná ve svém podání rovněž výslovně odkázala, je pak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byť byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. V nyní posuzované věci obviněná tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě (variantě).
23. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel
maximy práva na spravedlivý proces
vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobo d. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ).
V.K meritu věci
24. Nejvyšší soud v duchu výše
citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné
M. B.
splňuje kritéria jí uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování jeho obsahu a připojeného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že obviněnou vznesené dovolací námitky jsou jen částečně věcně podřaditelné pod jí uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to v rozsahu, v nichž namítá ve vztahu ke své osobě nedostatečnou
individualizaci
skutku uvedeného pod bodem I. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, která činí výrok o vině nepřezkoumatelným a znemožňuje učinění závěru o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025. Naopak prostřednictvím zbylých námitek obviněná pouze polemizuje s hodnocením provedených důkazů, kterak bylo učiněno soudy nižších stupňů, a tímto způsobem usiluje o přijetí jí předkládané verze skutkového stavu, přičemž na podkladě této vlastní verze následně odmítla právní hodnocení svého jednání s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. písm. h) tr. ř.
25. Jde-li o obviněnou namítaný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je z obsahu podaného dovolání patrno, že byl uplatněn v jeho první alternativě spočívající v existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, k níž Nejvyšší soud úvodem znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně, a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněné, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
26. Ze shora popsaných důvodů je tak z pohledu dovolacího řízení nutno považovat za irelevantní ty z dovolacích námitek, jejichž prostřednictvím obviněná nikterak věcně nebrojí proti v dané věci učiněným skutkovým závěrům s tím, že by soudem prvního stupně přijaté závěry, s nimiž se následně v plné míře ztotožnil rovněž vrchní soud jako soud odvolací, měly nasvědčovat jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění krajského soudu neměla mít vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Skutkové námitky vznesené obviněnou v jejím dovolání se totiž opírají pouze o předložení vlastního hodnocení dostatečnosti provedených důkazů a jejich průkaznosti, když se podle jejího mínění měly soudy pro nedostatek důkazů přiklonit k její obhajobou předložené verzi skutkového stavu, jež odpovídala výpovědím spoluobviněných
M. V. a K. K.
z hlavního líčení. Takové námitky vyjadřující nespokojenost dovolatelky s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů však nelze podřadit pod žádný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. a jako takové tedy nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
27. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek [jak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] Nejvyšší soud toliko v obecné rovině konstatuje, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán v bodě I. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění rozsudku krajského soudu, je přitom plně v souladu s provedeným
i
důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu zároveň nelze nikterak vyvodit, že by se v nyní posuzovaném případě tento soud dopustil jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněné. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu se zákonnými požadavky uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. a nikterak neodporují principům formální logiky. Svým povinnostem následně dostál též Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který odvolání obviněné řádně přezkoumal, se všemi jejími námitkami se sice úsporně avšak přesvědčivě vypořádal, přičemž se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Taktéž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí neopomněl opětovně přesvědčivě a logicky zdůvodnit, z jakých důvodů ani on neuvěřil obhajobě prezentované obviněnou. Tuto skutečnost ovšem dovolatelka ponechala bez povšimnutí a ve svém mimořádném opravném prostředku pouze zopakovala svoji popěrnou obhajobu, stejně jako své předchozí odvolací námitky mající (v převážné míře) ryze skutkový charakter, aniž by se jakkoli věcně pokusila souladné závěry obou soudů nižších stupňů relevantním způsobem rozporovat.
28. Nejvyšší soud se přitom se závěry obou soudů nižších stupňů plně ztotožnil. Ačkoli tak za tohoto stavu není třeba, a to již z důvodu procesní ekonomie, tyto závěry opětovně podrobně rekapitulovat, Nejvyšší soud k danému ve stručnosti konstatuje, že z předloženého spisového materiálu ověřil, že oba soudy nižších stupňů dovodily skutkový závěr o vině obviněné zejména z prostorových odposlechů z motorového vozidla spoluobviněného
M. V.
Ty obsahovaly mimo jiné komunikaci mezi jmenovaným spoluobviněným a osobou označenou v jejích přepisech policejními orgány jako
R. J.
Ta se týkala nejen obecně drogové trestné činnosti páchané spoluobviněným
M. V.
, ale jmenovaný v ní rovněž popisoval svoji spolupráci s osobou označovanou jako „
K.
“ a tuto označoval jako svou dodavatelku pervitinu. Obviněná přitom ve svém dovolání nikterak nerozporuje, že v této komunikaci hovořil spoluobviněný
M. V.
právě o ní jako o dodavatelce pervitinu a označoval ji přezdívkou „
K.
“ Zároveň se nikterak nevyjádřila k obsahu zachycené komunikace a fakticky se spokojila s poukázáním na možnost, že spoluobviněný
M. V.
označení její osoby za dodavatelku pervitinu učinil „z důvodu vlastní ochrany na trhu s omamnými látkami“. K danému lze tedy nad rámec poukazu na komplexní hodnotící úvahy soudu prvního stupně ve shodě s ním dodat, že spoluobviněný
M. V.
v odposlechy zachycené komunikaci popisuje obchody s obviněnou podrobně, a to včetně částek, které ji platil. V tomto kontextu se také vychloubal, že se již on i dovolatelka stávají na drogové scéně „slavnými“, „makají spolu“ a jejich jména si některé osoby spojují, avšak tyto osoby „nemluví“. V návaznosti na to pak zdůraznil, že jeho odběratelé pervitinu neví, že drogu odebírá od dovolatelky. Poměrně obsáhle hovořil rovněž o okolnostech, za nichž mu dovolatelka navrhla nákup pervitinu rovněž od jejího bývalého přítele, který však byl zadržen při převozu drogy a k tomuto obchodu tak nedošlo. Nejvyšší soud se přitom plně ztotožňuje se soudy nižších stupňů v tom, že již z obsahu této komunikace je vyloučeno, že by spoluobviněný
M. V.
v jejím rámci účelově zastíral, že si pervitin vyrábí sám, když není zjevný žádný důvod, proč by tak měl činit, přičemž takový důvod ve svém dovolání neuvádí ani sama obviněná. Naopak je zjevné, že spoluobviněný
M. V.
vede tuto komunikaci s osobou, jíž zná dlouho, má k ní vysokou míru důvěry a tato je podrobně seznámena s vývojem jeho drogové „kariéry“, přičemž jí jmenovaný spoluobviněný spontánně a otevřeně popisoval své zkušenosti, způsob obchodování a vyzdvihoval svou obezřetnost, a to zejména co se týče utajení svého zdroje pervitinu před širším okruhem lidí zejména z řad svých odběratelů drogy.
29. Skutečnosti zjištěné na základě výše uvedených prostorových odposlechů z motorového vozidla spoluobviněného
M. V.
současně plně zapadly do kontextu dalších důkazů. Konkrétně z výpovědi spoluobviněné
K. K.
, kterou učinila dne 16. 6. 2025 v přípravném řízení, v níž uvedla, že od spoluobviněného
M. V.
věděla, že jeho dodavatelkou pervitinu je dovolatelka, jakož i to, že se jmenovaný spoluobviněný vracel z pravidelných návštěv od ní s četností jednou až dvakrát za měsíc s pervitinem v množství 100 až 200 gramů. Identicky rovněž spoluobviněný
M. B.
v přípravném řízení vypověděl, že od spoluobviněného
M. V.
věděl, že pervitin odebírá v Praze od osoby odpovídající popisu obviněné. Tu za zdroj pervitinu spoluobviněného
M. V.
označil v přípravném řízení rovněž svědek
T. H.
Z uvedeného je tedy zjevné, že jmenovaný spoluobviněný prozradil zdroj jím obstarávaného pervitinu svým blízkým osobám, přestože obviněnou v některých případech označoval pouze její přezdívkou či ji pouze obecně popisoval jako hezkou, hubenou a potetovanou ženu z Prahy. Časté vzájemné návštěvy přitom obviněná i spoluobviněný
M. V.
sami nepopírali a tyto byly zjištěny rovněž z dat o uskutečněném telekomunikačním provozu, z nichž vyplynuly poznatky o opakovaném výskytu obviněné či jmenovaného spoluobviněného v okolí bydliště druhého z nich. Prostorové odposlechy a výpovědi výše jmenovaných spoluobviněných, jakož i svědka
T. H.
pak odpovídaly okolnostem zadržení obviněné, k němuž došlo bezprostředně poté, co spoluobviněnému
M. V.
dne 14. 6. 2025 dovezla a v místě jeho bydliště předala celkem 537,23 g pervitinu s obsahem 386,80 g čisté báze metamfetaminu uložených v krabici, na níž byla odborným daktyloskopickým zkoumáním zjištěna přítomnost otisku jejích prsů. Oproti tomuto od jmenovaného spoluobviněného převzala v hotovosti částku ve výši 250.500 Kč. Tuto skutečnost přitom obviněná ani spoluobviněný
M. V.
nepopřeli, ačkoli oba shodně tvrdili, že obviněná pro jmenovaného spoluobviněného vyzvedla zásilku a tu mu dovezla, aniž by byla předem srozuměna s jejím obsahem, přičemž peněžní prostředky od spoluobviněného
V.
převzala pouze proto, aby je na jeho žádost vložila na jeho účet.
30. S ohledem na výše uvedené důkazy Nejvyšší soud konstatuje, že se zcela ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, podle kterých bylo namístě provedené usvědčující důkazy vnímat a posuzovat ve vzájemném kontextu, přičemž tyto důkazy byly spolu v souladu, navzájem plně korespondovaly a zcela vyvrátily omezenou popěrnou obhajobu obviněné, která v řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení (stejně jako spoluobviněný
M. V.
) nepředložila vnitřně možnou, koherentní a uvěřitelnou alternativu skutkového stavu. Rovněž výpověď spoluobviněné
K. K.
z hlavního líčení byla shledána nevěrohodnou a tento závěr byl soudem prvního stupně řádně odůvodněn s ohledem na její rozpor s provedenými důkazy a nepřezkoumatelnost obecného tvrzení jmenované spoluobviněné o tom, že svou výpověď ze dne 16. 6. 2026 v přípravném řízení učinila přes přítomnost své obhájkyně pod psychickým nátlakem, který na ni měly v neurčený okamžik vyvíjet blíže neoznačení příslušníci policejních orgánů. Obviněná přitom tuto argumentaci krajského soudu nikterak ve svém dovolání nereflektuje, jeho závěry se ve svém dovolání ani nepokusila jakkoli věcně rozporovat, když se spokojila pouze se zopakováním své obhajoby a prostým poukazem na existenci výpovědí spoluobviněných znějících v její prospěch. Nejvyšší soud tedy nepovažuje za nezbytné odůvodnění jeho závěrů rekapitulovat, jelikož takovouto povrchní argumentací obviněná nemohla relevantně odůvodnit své tvrzení o údajné existenci extrémního nesouladu mezi kterýmkoli z provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními, na jejichž základě byl ustálen skutkový děj popsaný pod bodem I. výroku o vině rozsudku krajského soudu. V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně se obsahu jednotlivých důkazů včetně jednotlivých výpovědí svědků a spoluobviněných ve svém rozhodnutí věnoval velmi podrobně, přičemž při jejich hodnocení postupoval důsledně v souladu se zásadou
in dubio pro reo,
když v důsledku v nich obsažených náznaků uzavřel, že nepovažuje za prokázané vědomí obviněné o existenci organizované skupiny, a zároveň nepovažuje za vyloučenou možnost, že obviněná nebyla jedinou dodavatelkou pervitinu spoluobviněného
M. V.
Z tohoto důvodu se pak soud prvního stupně neztotožnil s tvrzením obžaloby ohledně toho, že obviněná prokazatelně prodala spoluobviněnému veškerý pervitin, jenž tento následně sám či s pomocí zbylých spoluobviněných distribuoval. V souladu s tím pak významně redukoval množství drogy, s níž obviněná neoprávněně v rámci jednání popsaného pod bodem I. nakládala, přičemž v návaznosti na to přistoupil i k zmírnění kvalifikace jejího jednání.
31. Na výše uvedeném pak ničeho nemění námitka obviněné spočívající v tvrzení, že
orgány činné v trestním řízení pochybily, pokud v místě jejího bydliště neprovedly domovní prohlídku a zmařily tak opatření důkazu, který mohl sloužit v její prospěch. K danému je namístě poukázat na skutečnost, že primárním účelem domovní prohlídky je
zajištění věcí, které mohou sloužit v trestním řízení jako důkazní prostředek, anebo osoby důležité pro trestní řízení (§ 82 tr. ř.). S ohledem na charakter tohoto institutu by tak měl být užíván pouze v případě, kdy se jedná o důvodné podezření, že se v bytě nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, přičemž přistoupení k provedení domovní prohlídky je
vedeno zásadami kriminalistické taktiky a způsobem vyšetřování v konkrétní věci. Učinění podnětu státnímu zástupci na podání návrhu na provedení domovní prohlídky soudu je věcí policejního orgánu, který přitom postupuje na základě svých organizačních možností a
taktických postupů tak, aby došlo ke shromáždění poznatků důležitých pro trestní řízení a
odhalení trestné činnosti, aniž by podezřelí mohli trestní stíhání zmařit odstraněním důkazů. V nyní projednávané věci přitom nelze konstatovat, že by v postupu policejních orgánů v přípravném řízení bylo možno shledat nedůvodné zmaření opatření důkazu, který mohl posloužit ve prospěch obviněné. Před zadržením její osoby totiž v průběhu vedeného prověřování či vyšetřování podle spisového materiálu nevyplynulo ničeho, z čeho by bylo možno usuzovat, že k výrobě pervitinu dochází v místě jejího bydliště, či že zde obviněná skladuje další drogy, jež měla k dispozici nad rámec těch, které bezprostředně před svým zadržením prodala spoluobviněnému
M. V.
Ani obviněná přitom nepoukázala na existenci důvodů svědčících pro nezbytnost realizace domovní prohlídky v místě jejího bydliště, pročež není zřejmé, z čeho usuzuje, že by tento úkon byl soudem bezprostředně po jejím zadržení povolen, a že neprovedením domovní prohlídky došlo ze
strany orgánů činných v trestním řízení k porušení jejího práva na obhajobu. V tomto ohledu je namístě rovněž zdůraznit, že výsledek domovní prohlídky, při níž by po zadržení obviněné nebyly nalezeny důkazy o výrobě pervitinu realizované její osobou ani další nedovolené látky, s nimiž by neoprávněně nakládala, by nikterak nemohl vyvrátit rozhodná skutková zjištění, která vyplynula z provedených důkazů k její osobou již předtím realizovaným prodejům této drogy.
32. Poukazuje-li pak obviněná na skutečnost, že v řízení nebyla vyslechnuta osoba
R. J.
, pak se opětovně jedná toliko o prosté konstatování nikterak nerozporující krajským soudem řádně osvětlené důvody, pro něž nepovažoval za nezbytně nutné vypátrání identity této osoby a provedení jejího výslechu. K uvedenému lze tedy pouze ve shodě s ním poznamenat, že ze spisového materiálu nevyplynulo, a to nad rámec pojmenování této osoby v přepisech odposlechů, ničeho, z čeho by bylo možno přesně určit její totožnost. Zároveň nebylo důvodné předpokládat, že by výslech této osoby přinesl jakákoli nová zjištění. Obviněná toto odůvodnění zcela pomíjí, nikterak se s ním ve svém dovolání nepokouší polemizovat a nevyjadřuje se ani k vlastnímu obsahu komunikace této osoby se
spoluobviněným
M. V.
, pročež je tento její poukaz namístě označit za
zcela irelevantní. Zároveň je nutno zdůraznit, že obviněná ve svém dovolání ani nikterak nenaznačuje, že by se mělo jednat o důkaz podstatný, či dokonce obhajobou navrhovaný, a
přesto nedůvodně neprovedený, tedy důkaz opomenutý ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
33. Pokud pak ve svém dovolání obviněná vznesla rovněž zcela obecné tvrzení spočívající v tom, že hodnocení důkazů bylo ovlivněno její drogovou minulosti, pak i tato obecná námitka postrádá – s ohledem na výše rekapitulovaný obsah usvědčujících důkazů – jakoukoli relevanci. V tomto ohledu lze nadto poukázat rovněž na skutečnost, že již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně konstatoval, že předchozí dvě odsouzení dovolatelky za výrobu drogy považuje za okolnost stojící mimo časový rámec projednávaného skutku, pročež tato odsouzení nemohou bez jiných silných podkladů představovat důkaz její viny.
34. Za dané situace lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů, včetně jednotlivých výpovědí spoluobviněných a svědků
,
důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny, jakož i základní zásady trestního řízení vyjádřené v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry krajského soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v dovoláním napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ú
stavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 , a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III.
ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady
in dubio pro reo
. Toliko odlišná interpretace skutkových zjištění předložená obviněnou v rámci jejího mimořádného opravného prostředku přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se zcela ztotožnil i
soud odvolací, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
35. K právním námitkám obviněné Nejvyšší soud předně zdůrazňuje (a to opětovně), že
ve
smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podkladem pro
posouzení správnosti právních otázek skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud nemůže skutková zjištění soudu prvního stupně změnit, a
to
jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiné hodnocení v
předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např.
ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02 , ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III.
ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02 , ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 , ze dne 15. 4. 2004, sp
. zn. IV. ÚS 449/03 , aj.]. Nejvyšší soud se v rámci formování svých právních závěrů opírá toliko o skutečnosti, jak byly soudy nižších stupňů zjištěny a jsou zaneseny ve výroku dovoláním napadeného rozhodnutí. Proto ani důvodem dovolání ve smyslu tohoto dovolacího důvodu nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění, která jsou vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku a jsou blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. či usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 16 pod č. T 369)].
36. Výše uvedené je třeba zdůraznit zejména ohledně argumentace obviněné, v níž namítá, že nesprávná skutková zjištění soudů nižších stupňů ohledně toho, jakým způsobem se
zapojila do jednání popsaného pod bodem I., vedla k nesprávnému závěru o tom, že
se tímto jednáním dopustila
zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025. Obviněná totiž v této námitce – a to opětovně – vznáší výlučně argumentaci, jíž neguje rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, na
jejichž základě byl krajským soudem ustálen skutkový stav, s nímž se následně ve svém rozhodnutí zcela ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud tedy na tomto místě odkazuje na
výše uvedené vypořádání skutkových námitek obviněné a znovu zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů zjevně postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když zjistily skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Namítá-li tedy obviněná opětovně, že v rámci jednání popsaného pod bodem I. nikdy spoluobviněnému
M. V.
pervitin nedodala, nelze podle dovolacího soudu tyto její námitky považovat za relevantní ve vztahu k jí výslovně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale
ani ve
vztahu k žádnému jinému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Obviněná totiž tuto námitku směřuje proti hodnocení provedených důkazů, nikoli vůči právnímu hodnocení posuzované trestné činnosti. Předmětná námitka se tak neodvíjí od soudy zjištěného skutkového stavu, nýbrž od obviněnou předestřené (vlastní) varianty skutkového děje, v důsledku čehož tato námitka nenaplňuje žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
37. Naopak (byť s jistou mírou benevolence) lze formálně podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. námitky, v jejichž rámci dovolatelka zpochybnila dostatečnou individualizaci skutku uvedeného pod bodem I. výroku o vině rozsudku krajského soudu, a to v míře potřebné pro jeho přezkoumatelnost a závěr o naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025.
38. K tomuto Nejvyšší soud předně připomíná, že ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. musí soud ve výroku rozsudku, jímž se obviněná osoba uznává vinnou, konkrétně v tzv. skutkové větě, uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněné osoby právně posouzen. Ve výrokové části rozsudku tedy nemusí být vyčerpány všechny ve věci zjištěné skutkové okolnosti, neboť je třeba, aby výrok pojímal alespoň přiměřeně stručným vyjádřením všechny okolnosti, které jsou relevantní z hlediska příslušné právní kvalifikace s tím, že dále mohou být tato zjištění rozvedena v odůvodnění předmětného rozhodnutí.
39. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, přitom může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (typicky distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto nelze učinit, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním (ale i procesněprávním) smyslu jako jeden sku
tek, a to
tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008 ). Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací praxi k drogové trestné činnosti již opakovaně judikoval, že případy, kdy
pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat (z hmotněprávního i
procesněprávního hlediska) za jediný skutek a nikoliv za pokračování v trestném činu ve
smyslu § 116 tr. zákoníku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015 ).
40. Ve světle výše uvedených požadavků výrok o vině uvedený pod bodem I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích obstojí, jelikož v něm obsažená skutková věta obsahuje veškerá rozhodná skutková zjištění, která umožňují daný skutek ve
vztahu k osobě dovolatelky právně kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025. Z popisu skutku současně vyplývá, že tento trestný čin byl v nyní projednávané věci trestným činem trvajícím, neboť je
zde popsáno, jakým způsobem obviněná jako jedna z osob v žalovaném období spoluobviněnému
M. V. v Praze
nebo v místě jeho bydliště opakovaně dodávala pervitin v množství stovek gramů, který si za tímto účelem logicky musela blíže neurčeným způsobem opatřovat a rovněž jej po určitou dobu přechovávat. Dále zde byla přesně identifikována poslední předávka 537,23 g pervitinu obsahující 386,80 g čisté báze metamfetaminu uskutečněná dne 14. 6. 2025. J
e
dnání obviněné je současně zřetelně odděleno od činnosti ostatních spoluobviněných
M. V., M. B. a K. K.
, kteří (na rozdíl od ní) tvořili organizovanou skupinu zaměřenou
napáchání
drogové trestné činnosti, při níž byl distribuován pervitin opatřený od její osoby spoluobviněným
M. V.
41. Pokud tedy obviněná popisu předmětného skutku vytýká „formulační neurčitost“, ze
které údajně nevyplývá zákonem předpokládaná míra individualizace jejího jednání a nelze shledat naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jí přisouzeného trestného činu, bylo nutné tuto námitku kategoricky odmítnout, neboť ve skutkové větě je jednání obviněné vymezeno dostatečně určitě. Dovolatelčino jednání se totiž nerozpadalo do vzájemně oddělitelných dílčích útoků či skutků, pročež je irelevantní, pokud požaduje, aby byly veškeré dílčí části předmětného jednání předcházející poslední podrobně zdokumentované předávce pervitinu popsány podrobněji tak, aby každá z nich mohla být individualizována samostatně, a
to zejména stran místa, času a způsobu realizace dodávky této drogy. Byť tedy soudy nemohly s ohledem na výsledky provedeného dokazování s jistotou určit přesný počet předávek, jejich přesné časové vymezení ani přesné stanovení celkového množství dodaného pervitinu, nelze tuto skutečnost považovat za nedostatek, pro který nebyl skutek dostatečně určitý a individualizovaný tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným jednáním a současně z něj byly seznatelné zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025. Dovolatelka přitom ve svém mimořádném opravném prostředku zcela pominula posouzení svého jednání jako trvajícího trestného činu a
nikterak tedy vůči němu ani nebrojila, když pouze nesprávně presumovala existenci dílčích skutků. Zároveň nikterak nebrojila proti skutečnosti, že již jen posledním prodejem pervitinu ze dne 14. 6. 2025 překročilo množství jí zobchodované drogy minimální hranici značného rozsahu (jež byla u trestných činů drogového charakteru stanovena rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. ve
spojení se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), která odpovídá více než 150 g metamfetaminu, resp. minimálně 50 gramů účinné psychotropní látky metamfetaminu, více než čtyřnásobně (stran celkového množství dané drogy), resp. více než sedminásobně (stran obsahu účinné látky). S ohledem na
obviněnou zvolenou argumentaci dovolací soud konstatuje, že ta neoznačila žádnou faktickou okolnost, která by mohla zpochybnit naplnění znaků objektivní či subjektivní stránky skutkové podstaty jí přisouzeného trestného činu, které musí být ve skutkové větě obsaženy. Za situace, kdy své námitky dostatečně nekonkretizovala, není Nejvyšší soud povinen je za ni dohledávat či domýšlet (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 Tdo
435/2015, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07 ).
42. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněné stran „nejasnosti či neurčitosti“ skutku je namístě označit za zcela neopodstatněné. Pouze pro úplnost s ohledem na směřování výše vypořádaných námitek se zřetelem na nutnost ochrany základních práv obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud doplňuje, že
již krajský soud se, a to
s ohledem na jím oproti podané obžalobě učiněnou úpravu skutku uvedeného pod
bodem
I. ve prospěch obviněné a změnu jeho kvalifikace, v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal rovněž s otázkou zachování totožnosti skutku, přičemž dospěl ke správnému závěru o jejím nenarušení v důsledku shody v následku daného jednání. Opakované prodeje omamné látky totiž náležely do souboru okolností, jimiž obviněná narušovala zájem na
ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení vyplývajícímu z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Obviněné pak bylo v průběhu celého trestního řízení známo, jaké jednání je jí kladeno za vinu, přičemž předmětný skutek byl ve všech podstatných procesních dokumentech zachycen tak, aby dostatečně popisoval znaky skutkové podstaty aplikovaného trestného činu a nebyl zaměnitelný s jiným. Zároveň měla dovolatelka možnost uplatnit svou obhajobu v nejširším možném rozsahu, což rovněž činila, a soudy na
ni
v rozsahu potřebném pro rozhodnutí reagovaly. Nelze tedy uzavřít, že by obviněná v
kterékoliv fázi řízení nevěděla, co je jí kladeno za vinu, a nedostala prostor k uplatnění své obhajoby, tedy že by postupem soudu prvního stupně došlo k porušení jejího práva na
spravedlivý proces.
43. Obviněná v rámci svého dovolání v neposlední řadě uplatnila též dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., přičemž z obsahu jí podaného mimořádného opravného prostředku vyplývá, že tak učinila v jeho druhé alternativě, když poukázala na
zamítnutí jí podaného řádného opravného prostředku odvolacím soudem, přestože v
předchozím řízení byly – podle jejího názoru – dány důvody dovolání popsané v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v
případě, že by byla skutečně zjištěna existence vytýkaných vad, které by zatěžovaly trestní řízení již před soudem prvního stupně. Kterak bylo podrobně rozvedeno shora, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích však takovými vadami zatížen není, v důsledku čehož nemohl být naplněn ani dovolatelkou souběžně uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
VI.Závěr
44. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatelky je třeba opětovně zdůraznit,
že
obviněná
M. B.
své dovolací námitky uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněné považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04 , podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněné). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se
uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
45. Oba soudy nižších stupňů se přitom v nyní posuzované věci s námitkami obviněné v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení jejího práva na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jí vznesených odvolacích námitek, resp.
nevyhovujícího odůvodnění dovoláním napadeného usnesení vrchního soudu. Odvolací soud se totiž v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vypořádal s hlavními procesními i
hmotněprávními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami obviněné. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08 , ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do
zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí,
„nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“
(viz např. rozsudek velkého senátu ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96). V tomto směru lze poukázat rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4
Tdo 999/2016 , usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018 , aj.
46. Současně je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde
o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se
k postavení obviněné v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při
nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I.
ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek obviněné správně právně kvalifikován, jakož
i
logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn.
47. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, sp. zn. 15 To 24/2026
, jakož i jemu předcházejícího postupu v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněné
M. B.
nedošlo k porušení zákona ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.,
ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny
.
Jelikož bylo dovolání obviněné z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
a jí podané dovolání odmítl.
O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř
.
48. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněné a obsahu připojeného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu práva dovolatelky na
spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265o odst. 1 tr. ř. pro
případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo jí podaným dovoláním napadeno. Za tohoto stavu nebylo Nejvyšším soudem možné vyhovět podnětu obviněné
M. B.
na přerušení výkonu jí v nyní posuzované věci pravomocně uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jí podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14 ).
P o u č e n í : Proti tomuto
usnesení
není
, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný
(viz § 265n tr.
ř.
).
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu