Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3319/2025

-163

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka,Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Petrou Fenikovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 572/63, proti žalované P. S., zastoupené JUDr. Pavlínou Vondráčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, Jarníkova č. 1881, o 72 190 Kč s příslušenstvím, vedené uObvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2025 č.j. -117, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce se domáhal (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 28.2.2024), aby

byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 72 190 Kč „spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p.a.“ od 11.10.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že

v rámci rozvodového řízení účastníci uzavřeli dne 26.5.2020 Dohodu o úpravě poměrů k nezletilým dětem (dále též jen „Dohoda“), která byla následně schválena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27.5.2020, č. j. -37. Obsahem Dohody bylo mj. v čl. IV ujednání o podílení se na mimořádných nákladech ve

prospěch nezletilých dětí –

AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym)

, kde bylo ujednáno, že každý z rodičů (účastníků řízení) se bude jednou polovinou podílet na

úhradě mimořádných nákladů a výdajů v souvislosti s výchovou dětí, definovaných pod

písmeny a) až g). Výše výživného byla naposledy stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20.12.2022 č. j. -39 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9.8.2023 č. j. -482 tak, že žalobce je povinen k rukám žalované hradit výživné na nezletilou A

AAAA

ve výši 6 000 Kč měsíčně a na nezletilou B

BBBB

částku 20 000 Kč měsíčně. Nad rámec stanoveného výživného žalobce v období let 2022 a

2023 v rámci mimořádných nákladů sám hradil na nezletilé následující mimořádné náklady: 6 900 Kč za 2. pololetí tréninků v

XY za nezletilou AAAAA

; 5 700 Kč za

2.

pololetí tréninků v

XY za nezletilou BBBBB

; 1 600 Kč za 2. pololetí výtvarného kroužku na ZUŠ

XY za nezletilou AAAAA

; 14 900 Kč za pobyt 2022 v Anglii nezletilé

AAAAA

; 5 100 Kč za školu v přírodě nezletilé A

AAAA

; 14 900 Kč za pobyt 2023 v

Anglii nezletilé AAAAA

; 2 500 Kč – ½ n

ákladů vynaložených žalobcem na obědy nezletilé A

AAAA

; 76.080 Kč na rovnátka nezletilé A

AAAA

. Ačkoli žalobce opakovaně žalovanou vyzýval k úhradě jedné poloviny těchto nákladů, žalovaná na tyto výzvy nikterak nereagovala.

2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21.1.2025 č.j. -67 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 15 681,60 Kč k rukám „právní“ zástupkyně žalované. Soud prvního stupně akcentoval, že „žalobce podal žalobu z důvodu, že žalovaná neplnila dle jejich dohody vyživovací povinnost k nezletilým dětem v dohodnuté míře“. Veškeré aspekty k určení výše výživného podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. však zkoumal a hodnotil již Obvodní soud pro Prahu 5 v opatrovnickém řízení (vedeném pod sp. zn. ) a tyto závěry pravomocně přezkoumal Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 8. 2023, č. j. -482, jestliže „z odůvodnění jezřejmé, že se odvolací soud zabýval i tím, že po žalované (matce) vymáhá žalobce (otec) částku 62 240 Kč a měla by uhradit částku 69 750 Kč, odvolací soud však v odůvodnění rozsudku uvedl, že otci náleží pouze nedoplatek ve výši 4 625 Kč“. Podle názoru soudu prvního stupně „o vyživovací povinnosti rodičů k nezletilým dětem rozhodují primárně opatrovnické soudy, a nelze se tak domáhat předmětného nároku v občanskoprávním řízení tak, jak to činí žalobce“. Podle ustanovení § 8 o. z. jde o zjevné zneužití práva, jestliže „je v daném případě evidentní, že se žalobce snaží předmětnou žalobou obejít právní úpravu týkající se výživného rodičů k nezletilým dětem, a byť se jedná stále o stejný předmět nároku, uplatňuje ho jako nárok vyplývající z dohody účastníků. Takovému jednání všaknelze poskytnout právní ochranu. Ve výsledku by se totiž jednalo v podstatě o jakýsi přezkum rozhodnutí opatrovnického soudu a to je z logiky věci nepřípustné“. I kdyby soud přistoupil na argumentaci žalobce, že se jedná o závazkový vztah, který byl mezi účastníky sjednán ve prospěch třetích osob, pak v poměrech k dané věci „by žalobce neměl nárok naúhradu žalované částky, neboť na základě soudních rozhodnutí opatrovnického soudu došlo k takové úpravě, která obnovila rovnováhu práv a povinností stran a v předmětném rozhodnutí zohlednila majetkové poměry obou účastníků řízení jakožto rodičů nezletilých dětí“ ( o.z.). Za této situace proto „nelze nárok přiznat ani na základě právní úpravy závazkového práva podle “. Domáhal-li se žalobce předmětného nároku z titulu bezdůvodného obohacení, pak ani v tomto případě nepovažuje soud žalobu zadůvodnou, neboť „v rámci opatrovnického řízení soud dospěl k jednoznačnému závěru, jakou konkrétní částku dlužného výživného má žalovaná žalobci doplatit, přičemž zohlednil při posouzení její výše všechny podstatné skutečnosti vyplývající z právní úpravy, je tedy zřejmé, že po právu měla žalovaná plnit toliko to, co určil opatrovnický soud“.

3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.7.2025 č.j. -117 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 817,40 Kč k rukám advokátky JUDr. Pavlíny Vondráčkové, Ph.D. Odvolací soud vycházel mj. ze zjištění, že žalobce uplatnil žalobní nárok z titulu Dohody uzavřené s žalovanou o úpravě poměrů k jejich nezletilým dětem pro dobu po rozvodu jejich manželství dne 26.5.2020, v níž byla upravena práva a povinnosti obou rodičů k nezletilé BBBBB a AAAAA, zejména ohledně jejich péče, výživného, včetně účasti každého z nich na mimořádných nákladech veprospěch nezletilých dcer, a styku otce s nezletilými dcerami. Tato Dohoda byla schválena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27.5.2020, č.j. -37, vyjma čl. IV., upravujícího právě hrazení mimořádných nákladů nezletilých rodiči. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že „o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem rozhoduje soud v opatrovnickém řízení“, vněmžposuzuje otázku péče o nezletilé a jejich styku s rodiči a otázku výživného (a otázku případné změny v poměrech rodičů a nezletilých) komplexně, což se stalo i v dané věci. Dohoda o úpravě poměrů rodičů k nezletilým dětem „nepředstavuje v obecném slova smyslu klasický závazkový právní vztah mezi nimi“, „výživné je určeno nezletilému a povinnost hoplatit nezletilému představuje splnění úhrady výživného (případně podílu na mimořádných nákladech nezletilého) povinným rodičem nezletilému, přičemž druhý rodič je pouze platebním místem k úhradě výživného (či podílu na mimořádných nákladech nezletilého) pronezletilého“. Není-li taková mimosoudní dohoda rodičů jedním z rodičů dodržována, jaktomu mělo být podle žalobních tvrzení v této věcí (čl. IV), „může druhý rodič navrhnout vydání nového rozhodnutí o nezletilém a argumentovat změnou poměrů“. Odvolací soud dále přisvědčil soudu prvního stupně, že v dané věci „správně reflektoval tu významnou skutečnost“, že k návrhu otce ze dne 1.10.2021, jímž se domáhal svěření nezletilých do své péče, resp. změny úpravy poměrů nezletilých dcer, bylo rozhodnuto opatrovnickým soudem o nové úpravě poměrů obou nezletilých dcer (oproti soudem schválené Dohodě). U nezletilé BBBBB, která zůstala v péči matky došlo od 1.9.2022 ke zvýšení výživného otce na částku 20 000 Kč měsíčně a současně bylo rozhodnuto o nedoplatku otce na výživném pro nezletilou BBBBB za období od 1.9.2022 do 9.8.2023 ve výši 38 000 Kč. Nezletilá AAAAA byla nově svěřena do střídavé péče obou rodičů a oběma rodičům bylo upraveno nově výživné pro nezletilou AAAAA, a matce byl stanoven nedoplatek na výživném pro nezletilou AAAAA za období od 15.9.2021 do 9.8.2023. Otec v rámci tohoto opatrovnického řízení neuplatnil při řešení nedoplatku na výživném žádné další náklady vynaložené pro nezletilé, ato včetně těch mimořádných, které ve prospěch nezletilé BBBBB měl vynaložit v průběhu let 2022 do srpna 2023, kdy v této věci rozhodoval odvolací soud, „byť tak učinit nepochybně mohl, protože soudy v opatrovnickém řízení při posuzování, zda povinnému rodiči vznikl nedoplatek na výživném, event. v jaké výši, mohou tyto mimořádné náklady, které povinný rodič vynaložil, zohlednit ve výživném či v případném dluhu povinného rodiče na výživném za předpokladu, že se jednalo o náklady účelně vynaložené či nezbytné a že byly odsouhlaseny druhým rodičem v závislosti na výši těchto nákladů a nutnosti jejichvynaložení právě v této výši“. Za daného stavu, kdy opatrovnický soud dospěl k závěru, že došlo ke změně poměrů na straně obou nezletilých dcer v porovnání se situací, která u nezletilých a jejich rodičů byla v době, kdy opatrovnický soud rozhodoval o schválení předmětné Dohody rodičů, je třeba podle názoru odvolacího soudu dovodit, že „v důsledku této skutečnosti de facto ztratila Dohoda rodičů svou právní relevanci“. Je však nepochybné av zájmu nezletilých, aby se oba rodiče podíleli také na mimořádných nákladech, vynaložení tohoto mimořádného nákladu ovšem musí odsouhlasit druhý rodič tomu rodiči, který tyto mimořádné náklady hodlá uhradit či je uhradil. V této souvislosti odvolací soud poukázal na skutečnost, že „žalobce v řízení ani netvrdil, že by tyto mimořádné náklady, kteréměl uhradit ve prospěch nezletilé BBBBB, případě nezletilé AAAAA, byly odsouhlaseny žalovanou předem, a proto na tyto náklady lze nahlížet tak, že byly vynaloženy pouze nazákladě dobrovolného rozhodnutí žalobce“. Podle názoru odvolacího soudu „z tohoto úhlu pohledu lze na žalobu nahlížet prizmatem ustanovení § 6 o.z., a lze (ve shodě se soudem prvního stupně) učinit závěr, že ze strany žalobce se jednalo o zjevné zneužití práva, kterénemůže požívat právní ochranu (8 o.z.), když žalobce svým žalobním návrhem fakticky obchází platnou poslední úpravu poměrů nezletilých dcer účastníků“.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že není správný závěr odvolacího soudu o tom, že vynaložené mimořádné náklady žalobce měl a

mohl uplatnit v opatrovnickém řízení. S poukazem na soudní judikaturu (rozsudek býv.

Nejvyššího soudu ze dne 28.2.1989 sp. zn. , rozhodnutí Městského soudu v

Praze ze dne 25.9.2019 sp. zn. a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.12.1994 sp. zn. ) žalobce dovozoval, že předmětem opatrovnického řízení je mimo jiné stanovení výživného, kdy výše výživného by

měla

reflektovat jak běžné, tak i mimořádné výdaje pro nezletilé, případně dlužné výživné za minulé období, a majetkovou situaci a životní úroveň každého z rodičů; předmětem opatrovnického řízení však není vypořádání již uhrazených mimořádných nákladů. Proto

se

opatrovnický soud žalobcem vynaloženými mimořádnými náklady nikterak nezabýval, neboť podle názoru dovolatele „k tomu postrádá jakoukoliv pravomoc“. S ohledem na uvedené je tak „zcela ponecháno na případné dohodě rodičů, jakým způsobem budou mimořádné náklady na nezletilé děti placeny, když opatrovnické soudy do tohoto nemohou nikterak ingerovat a způsob a rozsah placení mimořádných výdajů v rozsudku upravit“. Taková dohoda je pak podle mínění dovolatele závazkovým právním vztahem mezi rodiči. V posuzované věci byla mezi účastníky (rodiči) ve smyslu zásady pacta sunt servanda uvedené v ust. § 3 odst. 1 písm. d) o.z. uzavřena Dohoda, v jejímž čl. IV. si účastníci řízení upravili způsob hrazení mimořádných výdajů s tím, že „se touto budou napříště řídit, a

že tato

Dohoda ve smyslu citované zásady pak účastníky řízení zavazuje“. V této souvislosti dovolatel označil za nesprávný také závěr odvolacího soudu o tom, že v důsledku nového rozhodnutí opatrovnického soudu o úpravě poměrů k nezletilým dětem Dohoda de facto ztratila svou právní relevanci, neboť – jak dovolatel opětovně zdůraznil – „mimořádné náklady na nezletilé děti a jejich způsob hrazení nikterak nebyly, ani nemohly být předmětem rozsudku opatrovnického soudu“, a proto „se následné rozhodnuti opatrovnického soudu Dohody, co do části hrazení mimořádných nákladů, nikterak nedotýká a tuto nikterak nenahrazuje“. Dovolatel zpochybnil rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že za situace, kdy

žalobce netvrdil, že by žalovanou před zaplacením mimořádných nákladů vyzval k

jejich

odsouhlasení, se jedná o zjevné zneužití práva. Dovolatel uvedený závěr považuje

za

„nesprávný, nezákonný a ničím nepodložený“, jestliže „žalobce zakládal k

důkazům e-mailovou komunikaci mezi žalobcem a žalovanou, soud prvního stupně však

žalobcem navržené důkazy neprovedl, ani žalobce nikterak nepoučil ve smyslu ust.

§

118a , neboť na nařízeném jednání celou dobu avizoval, že má za to, že se jedná o

rei iudicata

“. Ačkoliv uvedenou skutečnost žalobce v odvolacím řízení namítal, odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nezhojil, zejména jej sám nepoučil, že nevylíčil veškeré rozhodné skutečnosti a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení. K

tomu žalobce „pro úplnost“ uvedl, že „dle Dohody předchozí souhlas rodiče nebyl vyžadován“. Podle jeho názoru uvedeným postupem se soudy obou stupňů dopustily „hrubého“ procesního pochybení, čímž „porušily právo žalobce na soudní ochranu podle čl.

36 odst. 1 LZPS a právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy“. Ze strany žalobce se přitom ani „nikterak nejedná o zjevné zneužití práva, když cílem žalobce je pouhá ochrana jeho subjektivních práv“. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, případně zamítnuto, neboťjeho námitky nelze považovat za opodstatněné. Žalobní návrh považuje za „nedůvodný, v rozporu s dobrými mravy a šikanózní“.

III. Přípustnost dovolání

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( – dále jen „“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení o.s.ř, se

nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

7. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

9. V posuzované věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu – mimo jiné – na vyřešení právních otázek, jaký význam má dohoda rodičů o mimořádných výdajích nezletilých dětí a zda předmětem opatrovnického řízení může být i vypořádání již uhrazených (dlužných) mimořádných výdajů nezletilých dětí. Vzhledem k tomu, že tyto právní otázky dosud nebyly v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, dospěl Nejvyšší soud k závěru, žedovolání žalobce je podle ustanovení přípustné.

IV. Důvodnost dovolání

10. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které

provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že

dovolání není opodstatněné.

11. Podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2025 (dále jen „“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného ajeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného ( ). Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních ( ).

12. Výživné neboli vyživovací závazek (vyživovací povinnost) rodičů k nezletilému dítěti představuje zvláštní, rodinněprávní případ soukromoprávního zaopatřovacího závazku, jehožúčelem je výživa nezletilého dítěte. Pojem výživa za současné právní úpravy, kteráopouští dřívější pojetí toliko spotřebního charakteru výživného, nezahrnuje pouze zajištění výživy ve smyslu základních potravin, ale také uspokojování ostatních hmotných inehmotných odůvodněných potřeb dítěte, případně i tvorbu úspor, jestliže to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí (srov. ). Tyto odůvodněné potřeby dítěte, kteréjsou zároveň obecným hlediskem určujícím míru vyživovací povinnosti (srov. ), mohou zahrnovat nejen jeho běžné denní potřeby (bydlení, vzdělání, zdravotní pomůcky, sportovní a kulturní vyžití), reflektující jeho aktuální životní situaci, aletaké jeho odůvodněné potřeby mimořádné či nahodilé (předem nepředvídatelné), související kupř. s mimořádnou životní situací dítěte (nemoc, úraz, invalidita). Z tohoto hlediska lze v rámci výživného rozlišovat běžné výdaje na dítě a výdaje mimořádné (případně se lze v soudní praxi setkat i s pojmy běžné výživné a mimořádné výživné). Podle soudní judikatury, na kterou poukazuje i sám dovolatel (rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25.9.2019 sp. zn. a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.12.1994 sp. zn. ) mají být již ve výživném zahrnuty nejen běžné potřeby dítěte, ale i výdaje mimořádné, nepravidelné a nahodilé, pokud je možno jejich vznik předvídat a mohou tedy být při stanovení výživného vzaty v úvahu, což se zpravidla týká výdajů na školné, školní akce, kroužky či jiné volnočasové aktivity (k tomu srov. rovněž rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.11.2024 sp.zn. ). Naopak za nepředvídatelné mimořádné výdaje, které nemohou být zohledněny v rámci stanovení výživného, lze považovat např. nákladnou operaci dítěte, ortodontickou léčbu zezdravotních důvodů, speciální zdravotní pomůcky při náhlé změně zdravotního stavu nebojednorázové vysoké náklady spojené s vážným onemocněním. Uvedené pojetí běžných výdajů a mimořádných výdajů (předvídatelných a nepředvídatelných) ostatně koresponduje is nejnovější právní úpravou účinnou od 1.1.2026, doplněnou o ustanovení , podle kterého „při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit“.

13. Vyživovací povinnost vzniká rodičům ex lege. Mají ji principiálně oba rodiče, zákon však rodičům neukládá povinnost plnit výživné společně a nerozdílně nebo rovným dílem. Každý z rodičů má povinnost platit výživné na dítě sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům ve vztahu k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům druhého rodiče (srov. a ). Současně je třeba zmínit i hledisko zásadně stejné životní úrovně, které se uplatní přednostně před jinak obecným hlediskem odůvodněných potřeb dítěte (srov. ). Životní úroveň v sobě zahrnuje především úroveň stravování, oblékání, bydlení, vzdělávání a kultury, zdravotní, případně sociální péče apod. Pro účely zjištění životní úrovně rodičů je proto třeba zohlednit nejen faktickou stránku jejich příjmů, nýbrž je nutno brát zřetel i k celkové hodnotě a rozsahu jejich movitého a nemovitého majetku, a rovněž i způsobu jejich života, který v posuzované době vedou (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 7.3.2007 sp. zn. a ze dne 12.9.2006 sp. zn. ). Obecně přitom platí, že dítě má právo se podílet na životní úrovni rodiče, jehožživotní úroveň je vyšší (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16.12.2015 sp. zn. ). Ačkoliv vyživovací závazek k nezletilým dětem patří mezi závazky založené zákonem, v zájmu dítěte samozřejmě je, aby se rodiče na vyživovací povinnosti k dítěti primárně dohodli. V případě dohody je větší předpoklad, že bude v praxi rodiči dítěte respektována více než autoritativní rozhodnutí soudu. Rodiče se přitom mohou dohodnout nejen na výši (běžného) výživného, ale také na tom, jaké výdaje budou podle jejich vůle považovány na mimořádné a v jakém rozsahu se na nich budou podílet. Taková mimosoudní dohoda rodičů o mimořádných výdajích pro nezletilé dítě se následně může stát exekučním titulem (je vykonatelná) za předpokladu, že ji soud v příslušném řízení rozsudkem schválí (srov. , z.ř.s.). Dojde-li však soud k závěru, že dohoda rodičů neodpovídá zájmům dítěte, dohodu neschválí a rozhodne o výživném (včetně mimořádných výdajů) autoritativně (srov. , resp. od 1.1.2026 doplňující ustanovení ), přihlížeje k zásadám pro určení rozsahu (výše) výživného uvedeným v ustanovení až V tomto smyslu se ostatně vyjádřil i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 25.9.2025 sp. zn. , kde uvedl, že „soud není jakýmkoliv souhlasem rodiče při stanovení výživného vázán, ale určuje jej s ohledem na reálné potřeby nezletilých“.

14. O výživném pro nezletilé děti soud zásadně rozhoduje v řízení, které patří mezi řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (v praxi nazývaná též jako „opatrovnická řízení“), upravená , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dálejen „z.ř.s.“) (srov. a z.ř.s.). V těchto řízeních se projevuje zvýšený zájem státu na ochraně nezletilých dětí mj. tím, že řízení může být zahájeno i bez návrhu, a pokud je návrh podán, soud není návrhem vázán (srov. a z.ř.s.), a že v rámci dokazování musí soud využít zásadu vyšetřovací (srov. z.ř.s.), neboť nedostatek relevantních informací nesmí jít k tíži nezletilého. Uvedený režim platí bez ohledu na to, zdasoud schvaluje dohodu rodičů nebo rozhoduje autoritativně; podstatné je, že předmětem řízení je výživné (ať již běžné nebo mimořádné) určené pro nezletilé dítě.

15. V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že (v souvislosti s rozvodem účastníků) byla mezi účastníky (rodiči) dne 26.5.2020 uzavřena Dohoda o úpravě poměrů k nezletilým dětem (v textu označována též jako jen „Dohoda“), v níž byla upravena práva a povinnosti obou rodičů k nezletilé AAAAA a BBBBB, týkající se jejich péče, výživného, a styku otce s nezletilými dcerami. Obsahem Dohody (v bodě IV.) bylo také ujednání rodičů o podílení se na mimořádných nákladech (výdajích) ve prospěch nezletilých dcer, podle kterého se každý z rodičů bude jednou polovinou podílet na úhradě mimořádných nákladů a výdajů v souvislosti s výchovou dětí, definovaných pod písmeny a) až g). Tato Dohoda byla v opatrovnickém řízení schválena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27.5.2020 č.j. -37, ovšem vyjma jejího bodu IV., obsahujícího ujednání rodičů o podílení se na mimořádných nákladech (výdajích) nezletilých dcer. Protože v odůvodnění rozsudku není o této části dohody žádná zmínka, není zřejmé, proč nebyla schválena, ani zda vůbec tato část dohody byla mezi účastníky navržena ke schválení.

16. Za daného stavu se tedy soudem neschválené ujednání účastníků (rodičů) omimořádných nákladech a výdajích nezletilých dcer nestalo exekučním titulem a zůstalo v režimu mimosoudní dohody. To však neznamená, jak lze přisvědčit dovolateli, že by se rodiče touto dohodou, je-li vyjádřením jejich svobodné vůle, neměli v praxi řídit vesmyslu zásady pacta sunt servanda. Přestane-li však jeden z rodičů dohodu dodržovat, nelze plnění z dohody vymáhat prostřednictvím výkonu rozhodnutí, ale druhý rodič můžepodat v rámci opatrovnického řízení návrh na schválení této dohody soudem, eventuálně – jak správně nastínil i odvolací soud – podat návrh na změnu (zvýšení) výživnéhoz důvodu změny poměrů (srov. , z.ř.s.) tak, aby v něm byly zohledněny rovněž mimořádné výdaje, které jsou (byly) předmětem mimosoudní dohody rodičů o mimořádných výdajích, jež přestala být jedním z rodičů dodržována. Jestliže soud navrženou dohodu rodičů o mimořádných výdajích neschválí, potom i bez návrhu je povinen s přihlédnutím k výši mimořádných výdajů, které byly předmětem dohody rodičů, rozhodnout autoritativně o případné změně výživného, a to i zpětně, od doby, kdy dohoda přestala být dodržována. Podle okolností konkrétního případu soud rozhodne také o dlužném výživném pro rodiče, který dohodu porušil. Nic mu přitom nebrání, jak se dovolatel mylně domnívá, aby v této souvislosti zohlednil ivýši mimořádných výdajů, které byly v rozporu s dohodou plně uhrazeny pouze jedním z rodičů. Nelze proto sdílet názor dovolatele, že předmětem opatrovnickéhořízení v této souvislosti „není vypořádání již uhrazených mimořádných výdajů“, neboť – jakvyplývá ze shora uvedeného – tyto se následně promítnou do rozhodnutí soudu o dlužném výživném. Současně ovšem platí, že novou výši výživného i výši dlužného výživného je soud povinen stanovit s respektem k výše vyloženým zásadám, které zákon stanoví pro určení rozsahu (výše) výživného, tedy zejména s přihlédnutím k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům jednoho rodiče ve vztahu k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům druhého rodiče, spolu s hlediskem zásadně stejné životní úrovně.

17. Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že situaci žalobce (otce), který tvrdí, že mimosoudní dohoda rodičů o mimořádných výdajích na nezletilé dcery není ze strany matky (žalované) dodržována, a požaduje po matce konkrétní doplatek (resp. „vypořádání jižuhrazených mimořádných výdajů“), nelze řešit ve (sporném) řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů. Procesním prostředkem, který má žalobce (jako otec) k dispozici, je za daného stavu (kdy se žalobce domnívá, že se „opatrovnický soud žalobcem vynaloženými mimořádnými náklady nikterak nezabýval“) některý z výše popsaných návrhů, o kterém bude soudem rozhodnuto v rámci řízení o výživném pro nezletilé děti (tzv. opatrovnickém řízení), v režimu , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Obecně se se stejným závěrem vyjádřil k této problematice i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 17.12.2025 sp. zn. , kdy pro neúspěch žalujícího rodiče v občanskoprávním řízení sporném považoval „za zásadní to, že matka se domáhala úhrady mimořádných výdajů nezletilých dětí nikoliv v řízení ve věci výživy nezletilého dítěte podle zákona ozvláštních řízeních soudních, ale ve sporu vedeném proti otci jako žalovanému. Obecné soudy jí proto v tomto typu řízení nemohly vyhovět“. Podle názoru Ústavního soudu „nejde o bezdůvodně formalistický přístup“, neboť „v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé jeúčastníkem řízení nezletilé dítě, které je zastoupeno opatrovníkem a jehož nejlepší zájem jezásadním referenčním kritériem rozhodování. Jakákoliv částka, kterou soud uloží uhradit jednomu z rodičů z titulu vyživovací povinnosti vůči nezletilému dítěti, je určena pro toto nezletilé dítě, nikoliv pro druhého z rodičů“.

18. Protože již z tohoto důvodu je správný závěr odvolacího soudu o tom, že ve sporném řízení nelze žalobě vyhovět, nezabýval se již dovolací soud dalšími námitkami žalobce, kterése vesměs týkají problematiky odsouhlasení mimořádných výdajů žalovanou předtím, než je žalobce zaplatil, neboť na konečný výsledek ve věci nemohou mít žádný vliv.

19. Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by napadený rozsudek byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení zamítl.

20. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalobce bylozamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení potřebné k uplatňování jejího práva.

21. Náklady dovolacího řízení u žalované sestávají z odměny za zastupování advokátkou za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), která z tarifní hodnoty 72 190 Kč činí 4020 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty zpřiznané odměny za zastupování a náhrady ve výši 939 Kč (, 3, ), tj. celkem 5 409 Kč.

22. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit žalované krukám advokátky JUDr. Pavlíny Vondráčkové, Ph.D., která žalovanou v dovolacím řízení zastupovala ( ), do 3 dnů od právní moci rozsudku ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 10. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu