Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 289/2024-238

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

pro výživné na manžela

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci výživné ve výši 40 000 Kč měsíčně, vždy k 15. dni v měsíci předem od podání žaloby, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 88 632,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci výživné ve výši 40 000 Kč měsíčně, vždy k 15. dni v měsíci předem od podání žaloby, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 88 632,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 22. 8. 2024 se žalobce na žalované domáhal placení výživného na rozvedeného manžela ve výši 30 000 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem srpnem. Svou žalobu odůvodnil tak, že účastníci uzavřeli manželství dne 21. 6. 2013. Z manželství se narodil nezletilý syn jméno FO dne datum. O poměrech k nezletilému bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum, č. j. spisová značka, a to tak, že byl svěřen do střídavé péče obou rodičů s tím, že žalovaná je povinna přispívat žalobci na výživném částkou 4 000 Kč a žalobce je pak povinen přispívat žalované částkou 2000 Kč měsíčně. Žalobce a žalovaná spolu nesdílí společnou domácnost od ledna 2022. Žalobce tvrdil že je v invalidním důchodu II. stupně a pracovat může maximálně 2,5 až 4 hodiny denně, dále namítal svůj neuspokojivý zdravotní stav (artritida, sarkoidóza plic, kloubů a kůže, dále vysoký krevní tlak, diabetes, spánková apnoe). I přes svůj špatný zdravotní stav se mu podařilo získat práci z domova na dvě hodiny denně, ale od 31. 10. 2023 již nepracuje a je na úřadu práce, kde se mu nedaří zaměstnání najít. Nespoléhá se ale pouze na úřad práce, ale zaměstnání aktivně vyhledává, avšak neúspěšně. Tvrdil, že v minulosti mu žalovaná částečné výživné poskytovala formou úhrad nákupů jídla a léků, již 9 měsíců mu však nijak nepřispěla. K pokrytí svých životních potřeb byl nucen použít životní úspory ve výši cca 400 tis. Kč, které již spotřeboval. Tvrdil, že vlastní dům v Praze 9 Kyje a jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 11 813 Kč. Dále tvrdil, že vlastní společnost právnická osoba, která je však neaktivní. Oproti tomu žalovaná dosahuje násobně vyšší příjmů, je zaměstnána ve spol. právnická osoba, kde byl v opatrovnickém řízení zjištěn její příjem ve výši 62 000 Kč, ona ale podle žalobce může potenciálně dosahovat vyšších příjmů, a to podle průzkumů na manažerských pozicích až průměrného ročního příjmu 2 010 100 Kč. Tvrdil, že mu žalovaná říkala, že má měsíční příjem i kolem 200 000 Kč. Dále v žalobě uvedl, že žalovaná bydlí v zařízeném domě svého zaměstnavatele, kde nehradí ani nájemné, ani služby spojené s užíváním, jde o bydlení v nejdražší čtvrti v Praze Střešovice, kde je průměrný měsíční nájem ve výši 120 000 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná vede nákladný život, navštěvuje drahé restaurace, kupuje si drahé šperky, drahé obrazy, jezdí na drahé dovolené.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznala. Učinila nespornými skutková tvrzení žalobce o datu uzavření manželství, narození syna a rozhodnutí soudu o jeho svěření do střídavé péče rodičů a stanovení výživného na nezletilého v deklarovaných výších. Poukázala na průběh řízení o úpravu poměrů k nezletilému synovi, kde byl zjištěn příjem matky ve výši 62 000 Kč měsíčně, ze kterého matka hradí veškeré potřeby nezletilého syna, žalobce nepřispívá ničeho. Žalobce je invalidní důchodce v II. stupni invalidity, od března 2023 je nezaměstnaný. Přesto však je schopen si zajistit vyšší příjem, než jakého dosahuje, to ostatně konstatoval i opatrovnický soud ve věci úpravy poměrů k nezletilému synovi. Účastníci spolu nesdílí spol. domácnost od ledna 2022, neboť jejích soužití bylo komplikované. Poukázala na to, že žalobce vlastní rodinný dům v Praze Kyjích, v němž uspokojuje bytovou potřebu, hodnota domu je kolem 8 – 10 mil. Kč, dále má pohledávku za svým bývalým zaměstnavatelem ve výši 130 000 Kč kterou se rozhodl nevymáhat, v opatrovnickém řízení žalobce prohlásil, že pohledávku za zaměstnavatelem vymáhat nebude, protože je pro něj rychlejší obstarat si peníze v rámci výživného od žalované. Žalovaná poukázala na to, že je běžnou zaměstnankyní, a v mezidobí se její příjem nepatrně snížil, jinak je zcela nemajetná. Odmítla tvrzení žalobce, že by vedla luxusní a finančně nákladný život. Dále poukázala na to, že žalobce vybral z jejího účtu celoživotní úspory ve výši 590 000 Kč a tyto během cca 20 měsíců utratil, v průměru tedy měsíčně šlo o částku 30 000 Kč, o kterou si žalobce polepšil. Dále uvedla, že žalobce má obchodní společnost právnická osoba která disponuje aktivy ve výši 807 000 Kč a vlastní osobní automobil, který je v užívání žalobce. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. Při prvním jednání soudu žalobce na samém jeho počátku, dle jeho tvrzení s ohledem na inflaci, navrhl změnu žaloby tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud změnu návrhu podle připustil usnesením vyhlášeným za účasti účastníků při prvním jednání soudu.

4. K poučení soudu podle a 3 při prvním jednání ve věci žalobce doplnil, resp. upřesnil svá skutková tvrzení v tom směru, že žalovaná vykonává de facto funkci generální ředitelky spol. právnická osoba, i když formálně takové pracovní zařazení nemá. Upřesnil čísla účtů a bankovní domy, kde podle něj žalovaná má účty (šlo o bankovní domy právnická osoba., právnická osoba., a právnická osoba. a právnická osoba.) a uvedl, že výpisy z účtu u těchto bank prokáží, že žalovaná je „velkou šéfovou“ a nepracuje za průměrný pražský plat. Potvrdil, že pohledávku za svým bývalým zaměstnavatelem vymáhat nebude, protože by mu to bylo spláceno po 500 Kč měsíčně, a dokud mu nebude žalovaná platit výživné, nemůže proti bývalému zaměstnavateli ani zahájit soudní spor, který je drahý. K doplnění tvrzení ve směru, proč nepracuje, žalobce uvedl, že i když se nějaká práce na 4 hodiny denně (poloviční úvazek) objeví, není pro něj vhodná a pokud již je, následně zjistí, že inzerát obsahuje nepravdivé údaje. Uvedl, že pročítá velké množství pracovních nabídek, které mu chodí na email, žádná z nich ale pro něj nebyla dosud vhodná. K výzvě na doplnění tvrzení ohledně rozdílnosti hmotné a kulturní úrovně účastníků zopakoval pouze tolik, že manželka bydlí zdarma v domě zaměstnavatele v Praze ve Střešovicích, tedy v lukrativní lokalitě, což přirovnal nepeněžnímu příjmu v podobě součtu průměrných nájmů v dané lokalitě, nákladům na služby, nákladům na uklízečku, zahradníka, ostrahu, celkem ve výši 150 000 Kč měsíčně. S ohledem na to pak rozdíl v hmotné a kulturní úrovni účastníků vyčíslil částkou cca 200 000 Kč.

5. Soud věc projednal, kdy ze shodných tvrzení účastníků, které vzal za svá skutková zjištění ( ) a provedených důkazů, které hodnotil postupem podle , dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

6. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 21. 6. 2013. Z manželství se narodil nezletilý syn jméno FO dne datum. O poměrech k nezletilému bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum, č. j. spisová značka, a to tak, že byl svěřen do střídavé péče obou rodičů s tím, že žalovaná je povinna přispívat na výživném částkou 4 000 Kč a žalobce pak částkou 2000 Kč měsíčně. Účastníci spolu od ledna 2022 nevedou společnou domácnost.

7. Dále ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalobce vlastní rodinný dům v Praze 9 – Kyje, hodnotu tohoto domu učinili účastníci při jednání soudu nespornou, a to ve výši 8 000 000 Kč. Dům žalobce užívá k účelům bydlení.

8. Dále ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 8. 12. 2025. Tato skutečnost je rovněž potvrzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 7. 2025 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. -86 a výpisem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. dostupném v sekci infosoud na www stránce justice.cz.

9. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaná užívá dům v Praze Střešovicích, aniž by za takové bydlení musela čehokoliv platit.

10. Z protokolu o jednání dne datum ve věci spisová značka u Obvodního soudu pro Prahu 9 soud zjistil, že žalobce v rámci účastnického výslechu uvedl, že v této republice není schopen pracovat, neboť nevytváří dostatečné pracovní podmínky pro invalidní osoby. Potvrdil, že si ze společného účtu účastníků převedl před asi 19 měsíci částku cca 600 000 Kč a tuto v mezidobí spotřeboval, možná by potřeboval i více. Dále potvrdil, že má pohledávku za svým bývalým zaměstnavatelem ve výši 130 000 Kč, u nějž pracoval až do října 2023, tuto ale vymáhat nebude, protože zahájil spor s manželkou o výživné, to je pro něj rychlejší. Dále potvrdil, že jeho společnost vlastní vozidlo, které si od ní půjčuje a užívá ho.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. spisová značka soud zjistil, že žalovaná hradí veškeré potřeby nezletilého syna, žalobce nepřispívá ničeho. Žalobce pracoval do března 2023 a při úvazku 2 hod. denně vykazoval příjem cca 13 000 Kč měsíčně. Tamní soud dospěl k závěru, že žalobce je schopen si obstarávat prostředky prací, a to i s poloviční invaliditou, to ostatně v minulosti i činil.

12. Z potvrzení o poskytnutí bydlení ze dne 16.9.2025 soud zjistil, že fyzická osoba jméno FO, nar. datum, poskytl žalované k užívání jím vlastněnou nemovitost na adrese adresa, a to bez povinnosti platit nájemné, nejde o mzdu, zaměstnanecký benefit ani jiný příjem, možnost bydlení je časově omezená na dobu, než si žalovaná vyřeší svou složitou životní situaci.

13. Z oznámení o změně výše dávky sociální podpory ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že žalobce pobírá příspěvek na bydlení ve výši 5 601 Kč měsíčně.

14. Z posudku o invaliditě ze dne 29. 8. 2017 soud zjistil, že žalobci od 26. 6. 2017 poklesla jeho pracovní schopnost o 50 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (pro onemocnění jak jej žalobce skutkově vylíčil v žalobě, viz shora) s tím, že žalobce je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky s ohledem na manuální pracovní zařazení.

15. Z dokladů SIPO soud zjistil, že žalobce vynakládal v rozhodném období náklady spojené s bydlením (elektřina, ČT, Plyn, Vodné) v průměrné měsíční výší kolem 10 000 Kč.

16. Z výpisu z účtu žalobce u Fio Banka a.s. soud zjistil, že žalobci je vyplácen invalidní důchod v měsíční výši 12 118 Kč.

17. Z přiznání k dani z příjmu právnických osob spol. právnická osoba (společnost vlastněná žalobcem) soud zjistil, že společnost žalobce i poté, co se stal žalobce invalidním (26. 6. 2017) dosahovala kladných hospodářských výsledků, kdy za období roku 2018 dosahovala tržeb z prodeje výrobků a služeb ve výši 1 208 000 Kč, za rok 2019 pak ve výši 602 000 Kč, k 31. 12. 2024 pak vykazovala dlouhodobý hmotný majetek ve výši 665 000 Kč.

18. Z potvrzení právnická osoba (č.l. 67) soud zjistil, že žalovaná dosahovala v rozhodném období od srpna 2024 průměrný čistý měsíční příjem od této společnosti v průměru ve výši cca 44 000 Kč.

19. Z výpisu z účtu žalované č. hodnota u Raiffeisenbank soud zjistil, že tento účet je používán pouze k platbám ohledně výživného na nezletilého syna, jiné platby na něm nejsou.

20. Z výpisu z účtu žalované u Komerční banka a.s. č. č. účtu soud zjistil, že vedle příjmů od spol. právnická osoba žalovaná dosahovala ještě pravidelného příjmu od spol. právnická osoba ve výši 8 500 Kč měsíčně, a to pouze v období od září 2024 do ledna 2025 a dále pravidelného příjmu 8 500 Kč od jméno FO v období od září 2024 do října 2025 (to koresponduje se zjištěným příjmem opatrovnickým soudem v tehdejší době 9/2024 – 1/2025). Dále soud z tohoto výpisu z účtu zjistil, že tento neobsahuje žádné další údaje svědčící o dalších pravidelných příjmech žalované, dále však neobsahuje ani žádné mimořádné výdaje, pouze běžné výdaje v řádu stovek, popř. nižších jednotek tisíc Kč. Saldo účtu za období od září 2024 do října 2025 činí zápornou částku -10 438,59 Kč.

21. Z výpisu z účtu Fio Banka a.s. č. č. účtu na jméno žalobce soud zjistil, že na tento účet je žalobci poukazován invalidní důchod a z tohoto účtu žalobce hradí běžné životní náklady, zpravidla v řádu stovek, popř. jednotek tisíc, korun českých. Saldo účtu za období od září 2024 do října 2025 činí kladnou částku 1 558, 60 Kč.

22. Z vyjádření Česká spořitelna a.s. na č.l. 227 a ČSOB a.s. na č.l. 229, která soud vyžádal, bylo zjištěno, že v rozhodném období žalovaná u těchto bankovních institucí neměla vedeny bankovní účty.

23. Z výpisu z účtu žalované u Raiffeisenbank (č. č. účtu) soud zjistil, že žalobce si zaslal úspory ve výši 612 000 Kč na svůj účet u Fio banka a.s. č. č. účtu, a to dne 20. 11. 2023, a tyto úspory v mezidobí utratil.

24. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že účastníci do doby rozluky hospodařili společně, měli společný účet, každý z účastníků tam posílal nějakou částku, z toho žili. Spořící účet žalobce vybral, nenechal tam nic. Ví, že žalovaná měla dva účty, u opatrovnického soudu však uvedla, že měla tři. Předtím, než mu byl přiznán invalidní důchod, pracoval na centrále v Komerční bance jako zástupce vedoucího oddělení, naučil se administrativu, umí administrativní činnosti na úrovni člena statutárního orgánu obchodní společnosti, měl i firmu na bezpečnostní problematiku, od bodyguarda přes ostrahu objektů po poradenství v oblasti bezpečnosti. Po IT tedy obsáhl komplex bezpečnosti ve všech oborech. To bylo ale rizikové, tak se začal poohlížet po klidnějších oborech, začal truhlářství, montáže, opravy, administrativu.

25. Z vyjádření České správy sociálního zabezpečení na č.l. 170 soud zjistil, že průměrné hrubé měsíční výdělky v oborech výkonu činnosti řídících pracovníků dosahovaly v rozhodném období částek od min. 118 300 Kč do max. 178 300 Kč, v oboru ochrany a ostrahy pak částek od min. 36 590 Kč do max. 39 020 Kč (za 1. pololetí není údaj k dispozici) a v oboru stavební truhláři a truhláři částek 26 820 – 37 710 Kč.

26. Ze screenshotů emailové schránky žalobce, jak je žalobce předložil spolu s vybranými inzeráty, soud zjistil, že žalobci denně chodí několik pracovních nabídek ze serveru LinkedIn a Jobs.cz, a to dle preferencí zadaných žalobcem na těchto serverech. Z vybraných screenshotů jednotlivých inzerátu, jak je žalobce předložil, pak soud zjistil, že žalobci jsou zasílány i nabídky (viz. např. nabídka Grantex advisory group), kde se jedná o práci převážně z domova s příjmy v řádech vyšších desítek tisíc Kč.

27. Z dalších provedených důkazů soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil, a proto je ani dále nehodnotil. Soud neprovedl listinné důkazy předložené žalobcem při druhém jednání ve věci, neboť tyto byly předloženy po uplynutí koncentrační lhůty a současně pak z důvodu nadbytečnosti neprováděl důkaz účastnickým výslechem žalované, kdy žalovaná ani neposkytla se svým výslechem souhlas.

28. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

29. Účastníci byli manželé od 21. 6. 2013 do 8. 12. 2025. Účastníci spolu již od roku 2022 nežijí a nevedou společnou domácnost. V důsledku vzájemné odluky došlo ke kvalifikovanému rozvratu manželství a manželství bylo rozvedeno.

30. Žalobce bydlí ve svém vlastním domě o hodnotě cca 8 mil. Kč, v němž uspokojuje svou bytovou potřebu. Měsíční výdaje na bydlení platí v průměru kolem 10 000 Kč (viz. platby SIPO na výdaje spojené s bydlením). Jeho měsíční příjem je tvořen invalidním důchodem ve výši 12 118 Kč, vedle toho pobírá příspěvek na bydlení ve výši 5 601 Kč a příspěvek na syna ve výši 1 470 Kč, jak potvrdil do protokolu při jednání dne datum. Měsíčně je mu poukazováno výživné na syna 4 000 Kč. Dále má žalobce pohledávku za svým bývalým zaměstnavatelem ve výši 130 000 Kč, kterou se rozhodl nevymáhat. Dále bylo zjištěno i to, že žalobce si na svůj účet z účtu žalované přeposlal celoživotní úspory ve výši 612 000 Kč a tyto v mezidobí utratil. Bude-li tato částka rozpočtena na 2 roky od vybrání úspor do právní moci rozsudku o rozvodu (12/2023 – 12/2025), činí měsíční příjem žalobce z tohoto odklonění úspor částku cca 25 500 Kč, o kterou si žalobce vylepšil své příjmy. Žalobce vlastní dále obchodní společnost právnická osoba která aktuálně nevyvíjí žádnou činnost, vlastní pouze automobil (aktiva společnosti jsou v hodnotě 807 000 Kč), který je v užívání žalobce, nicméně v minulosti vykazovala, a to i poté, co byl žalobci přiznán invalidní důchod II. stupně, příjmy v řádech vyšších stovek tisíc Kč, popř. nižších jednotek milionů Kč, a to jen v rámci tržeb z prodeje výrobků a služeb. Je zjevné, že invalidita žalobce nemůže být argumentem, proč žalobce nepracuje. Žalobce si aktuálně nezajišťuje finanční prostředky pro své živobytí prací, jak velí obecně uznávané celospolečenské normy, ač by tak činit mohl, neboť jeho pracovní schopnost je snížena pouze o 50 % a prakticky denně mu chodí pracovní nabídky z pracovních portálů, na které žalobce nepochybně musel zadat své pracovní preference, přičemž některé ze zasílaných pracovních nabídek jsou výlučně na práci z domova s poměrně zajímavými výdělky v řádech vyšších desítek tisíc korun českých, což při 50% pracovní schopnosti činí potenciální výdělek v řádu nižších desítek tisíc Kč. Saldo bankovního účtu žalobce vykazuje v rozhodném období kladný zůstatek v řádu několika tisíc Kč.

31. Naproti tomu žalovaná je pracující, v rozhodném období dosahovala průměrného příjmu cca 44 000 Kč od společnosti právnická osoba., a dalšího měsíčního příjmu v částce 8 500 Kč od tituly před jménem jméno FO, a dále příjmu v částce 8 500 Kč od spol. právnická osoba avšak pouze v období 9/2024 – 1/2025. Měsíčně je jí poukazováno výživné na syna 2 000 Kč. Jinak je žalovaná nemajetná, nic dalšího nevlastní. Bydlí v rodinném domě v Praze 6, který ji poskytuje fyzická osoba jméno FO bezplatně, tato společenská úsluha nesouvisí s výkonem její práce. Současně bylo provedeným dokazováním vyvráceno, že by si žalovaná žila tzv. „nad poměry“ (jezdila na drahé dovolené, chodila do drahých restaurací, kupovala si drahé šperky a obrazy atp., jak tvrdil žalobce), když z výpisu z jejího účtu vyplývá, že ze svých příjmů hradí zcela běžné výdaje, mezi opakující se patří např. nákupy na košík.cz a využívání taxislužby Liftago, kterou žalobce využívat nemusí, neboť má ze své firmy k dispozici osobní automobil. Saldo bankovního účtu žalované vykazuje v rozhodném období záporný zůstatek v řádu několika tisíc Kč.

32. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

33. Podle § 697 o.z. platí, že Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

34. Podle § 760 o.z. Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

35. Z citovaných ustanovení vyplývá, že vyživovací povinnost mezi manžely vzniká uzavřením manželství a končí zánikem manželství. Z právě uvedeného pak v poměrech posuzované věci vyplývá, že za dobu od 8. 12. 2025 se žalobce již nemůže s úspěchem domáhat výživného na nerozvedeného manžela ve smyslu ust. o.z. Mohl by se pro případ domáhat výživného rozvedeného manžela za (nesporně přísnějších) podmínek stanovených v ust. o.z., v takovém případě by ovšem musel nejprve navrhnout změnu žaloby, a po jejím případném připuštění doplnit tvrzení o skutečnostech právně významných z pohledu ust. o.z., to však žalobce neučinil, a to ani poté, co byl při jednání soudu dne 15. 12. 2025 soudem dotazován, zda chce na pravomocné rozhodnutí o rozvodu manželství nějak reagovat, k tomu se vyjádřil jen tak, že zvažuje podání ústavní stížnosti. Takovou změnu žaloby by soud nejspíše ani nepřipustil, neboť by šlo o uplatnění nového nároku na odlišném skutkovém základě, nadto vznesený pro případ po koncentraci řízení.

36. Na podkladě shora uvedeného tak lze uzavřít, že nárok na výživné nerozvedeného manžela za dobu po právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tedy po 8. 12. 2025, nemůže být důvodný.

37. Takový nárok však není dán ani od podání žaloby do 8. 12. 2025, a to z dále uvedených důvodu. Takový nárok by byl dán totiž toliko tehdy, pokud by bylo zjištěno a prokázáno, že účastníci řízení nemají stejnou hmotnou a kulturní úroveň (stejnou životní úroveň). Nic takového však z provedeného dokazování nevyplývá.

38. Princip stejné životní úrovně manželů stanovený v § 697 odst. 1 o. z. je třeba vykládat tak, že tento princip neznamená mechanickou rovnost mezi manžely, kterou by bylo možno vyvozovat z jejich výdělků, resp. příjmů. Je třeba zabývat se jak majetkovými poměry obou manželů, tak i potřebami a životními náklady každého z nich, tak jak jsou dané způsobem jejich života, případně povahou zaměstnání a jinými závažnými okolnostmi.

39. V kontextu právě uvedeného soud dospěl k závěru, že hmotná a kulturní úroveň účastníků je v zásadě shodná.

40. Vezme-li soud v úvahu hmotnou úroveň účastníků, pak ta se odráží především v majetkových a výdělkových poměrech účastníků, je třeba jí však posuzovat komplexně, nikoliv jen ve vztahu k reálně dosahovaným příjmům. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že z provedeného dokazování vyplývá že stabilní příjmové poměry na straně žalované jsou nesporně lepší. Je tomu tak ale především proto, že žalobce si prostředky pro svou obživu neobstarává prací, jak bývá ostatně obvyklé. Namítal-li žalobce, že mu v pracovním uplatnění brání invalidita II. stupně, takovou argumentaci soud odmítá. Je tomu tak proto, že z provedeného dokazování vyplývá, že i poté, co byla u žalobce zjištěna invalidita II. st., byl pracovně činný, a to nejméně ve své společnosti právnická osoba, která vykazovala obraty z prodeje zboží a služeb ve dvou letech navazující na rok, v němž byla zjištěna invalidita žalobce, a to v řádu vyšších stovek tisíc, popř. nižších jednotek milionů, korun. Z toho je zjevné, že žalobce mohl být a byl pracovně aktivní i s invaliditou druhého stupně. O tom svědčí i jeho následné zaměstnaní na 2 hodiny denně do března 2023, z něhož realizoval výdělek necelých 13 tis. Kč měsíčně (při 4 hod. úvazku by tedy šlo již o 26 tis. Kč). Na podkladě shora uvedeného proto soud uzavírá, že žalobce si může obstarávat prostředky na obživu prací a nic mu v tom nebrání. Na podkladě tohoto závěru pak soud vyšel z potenciality příjmu, kdy oslovil Českou správu sociálního zabezpečení ke sdělení průměrných výdělku v oborech, v nichž byl žalobce činný, jak vyplynulo z jeho účastnického výslechu a na podkladě toho pak dospěl k závěru, že žalobce i s 50 % pracovním uplatněním (4 hod. denně při 8-mi hodinové pracovní době) může dosahovat měsíčně výdělku od nejméně cca 25 000 Kč (v roce 2023 dosahoval žalobce s úvazkem 2 hod. denně výdělku cca 13 000 Kč) a více, což při zohlednění jeho přijmu z invalidního důchodu, příspěvku na bydlení a příspěvku na syna (bez výživného) činí pravidelný potenciální příjem ve výši 45 000 Kč. K této částce je však potřeba v rozhodném období zohlednit i skutečnost, že žalobce vybral z účtu žalované úspory, čímž svou příjmovou stránku obohatil nesporně v průměru o dalších 25 500 Kč měsíčně, což v součtu činí potenciální příjem žalobce v rozhodném období v částce cca 70 500 Kč (reálný příjem – bez shora uvedeného potenciálního - žalobce v rozhodném období dosahoval částky cca 45 000 Kč měsíčně). Takový příjem je pak zásadně srovnatelný s příjmovou stránkou žalované.

41. Pokud jde o stránku výdajovou, účastníci v rozhodném období na svých provozních účtech hospodařili přibližně se stejným saldem. Žalobce ostatně tvrdil pouze pravidelné výdaje spočívající v nákladech na bydlení, ty byly zjištěny v částce cca 10 000 Kč měsíčně na služby spojené s užíváním domu v Praze 9. Nelze jistě odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná hradí veškeré výdaje spojené s péčí o syna, na které žalobce nijak nepřispívá.

42. Jak však bylo řečeno shora, nelze posuzovat pouze příjmovou stránku manželů, ale jejich celkovou hmotnou úroveň. V tomto směru je na tom žalobce nesporně lépe, kdy vlastní dům v hodnotě nejméně 8 000 000 Kč, dále vlastní pohledávku za svým bývalým zaměstnavatelem ve výši 130 000 Kč, kterou se rozhodl nevymáhat s odůvodněním, že výhodnější pro něj bude žalovat manželku o výživné, a dále vlastní též 100 % obchodní podíl spol. právnická osoba. s aktivy okolo 800 000 Kč, v rámci společnosti pak užívá osobní automobil v jejím vlastnictví. Oproti tomu žalovaná ničeho dalšího nevlastní, žalobce ostatně v tomto směru ničeho netvrdil.

43. Pokud žalobce namítal, že úroveň žalované je lepší i potud, že bydlí bezplatně v domě v Praze ve Střešovicích, je potřeba zmínit to, že tento dům žalovaná užívá na základě výprosy (srov. § 2189 o.z.) sjednané s fyzickou osobou jméno FO, tato skutečnost nemá jakoukoliv souvislost s výkonem její práce, jak vyplynulo z provedeného dokazování a doba poskytování takového bydlení je nejistá. V konečném důsledku se však toto zjištění promítá toliko do výdajové stránky žalované potud, že nemusí platit náklady spojené s bydlením. To z podstatné části nemusí ani žalobce, který dům, v němž bydlí, vlastní. Namítal-li žalobce, že bezplatné bydlení má žalovaná zajištěno v lukrativní čtvrti Střešovice, a tím je dána její větší kulturní úroveň (lepší bydlení), pak soud uvádí, že ani žalobci nic nebrání v tom, aby dům v Praze 9 prodal a pořídil si srovnatelné (dle něj luxusní) bydlení formou nájmu, a to třeba např. i ve Střešovicích, kde bydlí žalovaná.

44. Již jen pro úplnost pak soud dodává, že tvrzení žalobce o drahých dovolených, drahých restauracích, drahých špercích a obrazech, na něž žalovaná vynakládá prostředky ze svých statisícových příjmu, jak je tvrdil žalobce, byla provedeným dokazováním (výpisy z účtu žalované) vyvrácena. Žalovaná žádných statisícových příjmu nedosahuje a z výpisu z jejího účtu vyplývá, že nevynakládá ani žádné mimořádné vyšší výdaje, natož pak vysoké výdaje na nákup drahých šperků a obrazů.

45. Na základě všech shora uvedených skutečností proto soud uzavřel, že hmotná a kulturní úroveň ve smyslu ust. § 697 o.z. na straně žalobce není rozhodně nižší, než na straně žalované, a nárok žalobce na výživné nerozvedeného manžela tak nemůže být dán. Z toho důvodu pak soud žalobu žalobce zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 88 632,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 400 000 Kč (5 x 12 x 40 000 Kč) sestávající z částky 17 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t. ze dne 5. 9. 2024 (datum podpisu plné moci), z částky 17 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle a. t. ze dne 4. 8. 2025, z částky 17 900 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 13. 10. 2025 a z částky 17 900 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 15. 12. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 73 250 Kč ve výši 15 382,50 Kč.

47. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle o místě plnění náhrady nákladů řízení podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.