Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Co 159/2026-222

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka

o zaplacení 35 788,50 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. března 2026, č. j. -189,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Obvodní soud pro adresa, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 3. 3. 2026, č. j. -189, zamítl žalobní návrh, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 35 788,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 448,22 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 706 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 35 536,72 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení žalované částky s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., se žalovanou uzavřela dne 22. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. číslo a poskytla jí úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 20. 11. 2023 a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné jistiny 35 788,50 a jejího příslušenství, leč marně, tudíž přistoupila k zahájení předmětného soudního řízení. Uplatněný nárok sestává z jistiny 35 788,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 448,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 706 Kč, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 35 536,72 od 25. 5. 2024 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne ze dne 13. 3. 2025.

3. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka k žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila její úvěryschopnost, ani její schopnost pochopit smysl právního jednání a jeho důsledky, z čehož dovodila, že smlouva o úvěru je neplatnou smlouvou a nadto v tomto konkrétním případě by případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení měl být žalobkyni odepřen i z toho důvodu, že žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti a zcela závislou na pomoci jiných. Od roku 2024 je hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici, její zdravotní stav se stále zhoršuje, není naděje na zlepšení, jejím jediným příjmem je invalidní důchod, je nemajetná, čeká za umístění do zdravotnického zařízení. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., se žalovanou uzavřela dne 22. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. číslo a poskytla jí úvěr ve výši 50 000 Kč; žalovaná se zavázala podle sjednaných smluvních podmínek úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. V rámci zjišťování úvěruschopnosti žalované vzala právní předchůdkyně žalobkyně v potaz pouze informace žalované o jejím měsíčním příjmu, aniž by její informace byly doloženy, a aniž by uvedené informace prověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 3. 2025 uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně od 15. 3. 2022 do 5. 3. 2025 částku 27 072,16 Kč. Žalovaná má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jejím jediným zdrojem příjmu je invalidní důchod. Od roku 2019 došlo u žalované k výraznému zhoršení kognitivních funkcí, výrazné poruše pozornosti, ke zhoršení mentální retardace, její výkony v r. 2019 odpovídaly prvnímu pololetí první třídy ZŠ. Zdravotní stav žalované je trvalý, od 29. 7. 2024 je hospitalizovaná pro těžký organický psychosyndrom s převahou amnestického syndromu a demence, funkčně je zcela nesoběstačná, odkázaná na ošetřovatelskou péči, u žalované nelze očekávat zlepšení kognitivních funkcí ani obnovení soběstačnosti, žalovaná bude trvale závislá na péči třetí osoby a není schopna samostatného života, ani rodičovských kompetencí, návrat k plné svéprávnosti, samostatného bydlení či pracovnímu zařazení není reálný. Žalovaná byla omezena ve svéprávnosti rozsudkem Obvodního soud pro adresa ze dne 25. 9. 2024, č. j. spisová značka, s tím, že (mimo jiné) není schopna samostatně právně jednat, není schopna porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací či jiné smlouvy.

5. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně právně posoudil podle ustanovení , , dále o. z., , o spotřebitelském úvěru, dále „ZoSÚ“, aplikovaná ustanovení zákonů v odůvodnění rozsudku citoval, při právním posouzení věci vzal v úvahu judikaturu, podle které je povinnost věřitele řádně a pečlivě posoudit úvěruschopnost spotřebitele zásadní ochranou spotřebitele a její porušení je v rozporu s dobrými mravy a zakládá neplatnost úvěrové smlouvy.

6. Na podkladě popsaných zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nevyhodnotila úvěruschopnost žalované, v důsledku toho je předmětná úvěrová smlouva smlouvou neplatnou a žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 22 927,84 Kč.

7. Soud prvního stupně vzhledem k obraně žalované řešil otázku, zda přisouzení popsaného nároku je v souladu s dobrými mravy. Přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně navzdory poučení soudu nedotvrdila a neprokázala, jak mělo k uzavření smlouvy dojít, z čeho právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná byla schopná právně jednat, chápat smysl smlouvy o úvěru a důsledky s tím spojené. Samotné tvrzení žalobkyně, že „smlouva byla uzavřena, s přihlédnutím k povaze duševního onemocnění žalované a jejím možnostem řešit finanční otázky“, posoudil jako nevěrohodné. Z provedeného dokazování také vyšlo najevo, že zdravotní stav žalované je dlouhodobě nepříznivý, neočekává se zlepšení, žalovaná je plně odkázána na péči třetí osoby. Soud prvního stupně shledal, že není v možnostech žalované částku 22 927,84 Kč žalobkyni vrátit a že v daném případě by přisouzení plnění bylo v rozporu s dobrými mravy, proto žalobní návrh zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle , dále , a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

9. Žalobkyně včasným a přípustným odvolání napadla rozsudek soudu prvního stupně a je toho názoru, že má nárok minimálně na vrácení plnění z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutém a nevráceném plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, tj. ve výši půjčené a nevrácené částky zápůjčky. Bylo potvrzeno provedeným dokazováním, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 27 072,16 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované činí 22 927,84 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s právním názorem soudu prvního stupně, že uložení povinnosti žalované vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 22 927,84 Kč je v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 927,84 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka k odvolání uvedla, že v průběhu řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že smlouva o úvěru byla uzavřena neplatně, a to jak z důvodu existence vážného duševního onemocnění na straně žalované, tak z důvodu porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně prověřit řádně úvěruschopnost žalované. Zdravotní stav žalované, stejně jako její celkové sociální, rodinné a majetkové poměry jsou dlouhodobě velmi nepříznivé a nemají dobrou prognózu. Uložení povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení by pro žalovanou mohlo představovat existenční riziko. Na druhé straně jak právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru, tak i žalobkyně sama při odkoupení rizikové pohledávky, měly a musely počítat s určitým podnikatelským rizikem. Opatrovník žalované navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal postupem podle , , , dále jen „“, rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu uvedla, že od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně žalovaná ničeho nezaplatila a žalovaná netvrdila, že by tomu bylo jinak.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

15. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

16. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že za situace, kdy žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, která byla v postavení spotřebitele, je smlouva o úvěru neplatná a žalovaná je povinna vrátit žalobkyni nesplacenou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), ledaže výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení odporuje dobrým mravům.

17. V projednávané věci vzal soud prvního stupně v úvahu specifika projednávané věci a jejich vliv na posouzení souladu uplatnění práva s dobrými mravy.

18. Odvolací soud má za zcela správný závěr soudu prvního stupně, že v projednávané věci je použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení žalované na místě. Právní předchůdkyně žalobkyně opomněla svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, která je osobou s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností. Jestliže by k naplnění zmíněné zákonné povinnosti přistupovala zodpovědně, pak mohla zjistit a správně vyhodnotit, že žalovaná zjevně nebyla schopna jednat s rozumem průměrného člověka a pro svůj duševní stav nebyla schopna s dostatečnou odpovědností právně jednat, neboť v době uzavření smlouvy byla mentálně retardovaná. Dále mohla a měla zjistit a správně vyhodnotit, že jediným příjmem žalované byl invalidní důchod 8 812 Kč měsíčně. Z řečeného plyne, že v době uzavření smlouvy nebyla žalovaná schopna porozumět úvěrové smlouvě a nebylo v jejích možnostech platit sjednané splátky, aniž by ohrozila své živobytí. Dále bylo spolehlivě prokázáno, že duševní porucha žalované je trvalá, její zdravotní stav vyžaduje hospitalizaci v psychiatrické nemocnici, potažmo ve zdravotnickém zařízení, žalovaná není schopna se o sebe postarat, není schopna pracovat, je nemajetná, tudíž nelze vůbec předpokládat, že by mohla nesplacenou jistinu úvěru zaplatit. Jde k tíži žalobkyně, že její právní předchůdkyně nejednala se znalostí a pečlivostí, která byla a je s jejím podnikáním v oblasti poskytování úvěrů spojena.

19. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení podle potvrdil, neboť je v těchto výrocích věcně správný.

20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle a Žalovaná měla v řízení plný úspěch, ale náklady řízení jí nevznikly, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.