Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 202/2026-18
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného,
bytem Adresa žalovaného,
o zaplaceníAnonymizováno57 296,02 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 493 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výšiAnonymizováno38 803,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 494,46 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 340,94 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 493 Kč od 21.1.2026 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 493 Kč od 21.1.2026 do zaplacení se žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 493 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do zaplacení částky ve výši, Anonymizováno, 38 803,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 494,46 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 340,94 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 493 Kč od 21.1.2026 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 493 Kč od 21.1.2026 do zaplacení se žaloba zamítá .III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 57 296,02 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, (dále jen „Smlouva“), uzavřené dne 4.9.2023 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného jeho údaji a ověřenými dokumenty uvedenými v zákaznické kartě. Úvěr ve výši 22 000 Kč poskytnutý žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 30 629 Kč měl být žalovaným splácen v 21 měsíčních splátkách po 2 507 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4.6.2025. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když poslední splátku uhradil dne 26.1.2024, celkem žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 3 507 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2026. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy ze dne 4.9.2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky zaplatit spolu s poplatky včetně úroku ve výši 27 290 Kč v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 507 Kč.
Ze zákaznické karty ze dne 3.9.2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, čistý příjem ve výši 30 637 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč a má výdaje ve výši 6 800 Kč. Předchůdkyni žalobkyně měl být doložen výpis z účtu 6,7/2023, který však nebyl přiložen.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2026.
Z tabulky umoření ze dne 30.3.2026 soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem 3 507 Kč.
Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku pošty z téhož dne soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků v celkové výši 62 028,10 Kč.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 4.9.2023 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s poplatky včetně úroku ve výši 27 290 Kč v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 507 Kč. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splatit, z předložených důkazů nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela kromě výpisu z účtu za období AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno, který však nebyl předložen, z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na tvrzené další příjmy domácnosti ve výši částka a výdaje ve výši částka, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když celkem předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 3 507 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 20. 1. 2026, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1,2 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
11. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
12. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně neuvedla v zákaznické kartě , o jaké další čisté příjmy domácnosti ve výši částka se jedná, příjmy ze zaměstnání neověřila např. výplatními páskami či pracovní smlouvou, výdaje na bydlení, když žalovaný uvedl, že bydlel v nájmu, v zákaznické kartě nestanovila a neověřila např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu za období 6,7/2023 žalobkyně nepředložila, dospěl soud na základě listinami doloženému skutkovému stavu k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 odst.1 ZSU.
13. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 22 000 Kč a žalovaný uhradil částku ve výši 3 507 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru 18 493 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 18 493 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2026 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
15. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. S ohledem na převažující úspěch žalovaného by měl žalovaný v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.