Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 89/2025-94
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem adresa zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka
o zaplacení 44 479,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 44 479,68 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 352,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 630,92 Kč, úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 1. 2025 do zaplacení a úrokem z částky 20 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalované se přiznává náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem Jméno opatrovníka v plném rozsahu, kterou je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 44 479,68 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 352,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 630,92 Kč, úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 1. 2025 do zaplacení a úrokem z částky 20 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalované se přiznává náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem , Jméno opatrovníka, v plném rozsahu, kterou je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení částky 44 479,68 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 479,68 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 352,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 630,92 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úrokem 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou se žalovanou dne datum uzavřel předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „předchůdce žalobce“) poskytl předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měla žalovaná spolu s úrokem a poplatky vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dosud neuhradila ničeho. Proto mají žalobci náležet žalobou uplatněná plnění. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdce žalobce podle tvrzení žalobce zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, které ověřil doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“.
3. Soud při přípravě jednání zjistil, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti, proto jí podle § 29 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ustanovil opatrovníka z řad advokátů, neboť v předmětné době u Okresního soudu v adresa probíhalo řízení o změně opatrovníka žalované a bylo nutné, aby práva žalované byla řádně hájena bez zbytečného odkladu. Ustanovený opatrovník ve vyjádření k žalobě namítl neplatnost úvěrové smlouvy jednak pro nesplnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, jednak pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Podle opatrovníka je na žalobci, aby prokázal, jakým způsobem jeho právní předchůdce postupoval při zjišťování osobních poměrů žadatele o úvěr. Pokud by zjišťoval, byť jen příjem žalované, musel by zjistit, že je žalovaná příjemkyní invalidního důchodu, což by jej mělo logicky vést k závěru, že si vyžádá posudek o invaliditě, z nějž by musel zjistit duševní onemocnění žalované a úvěr jí neposkytnout, popřípadě měl důkladněji zvažovat poskytnutí úvěru. Opatrovník navrhl, aby soud žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost nést náklady řízení.
4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:
Z listin y označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne datum soud zjistil, že se jedná o smlouvu, kde je předchůdce žalobce označen jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný. Smlouva obsahuje podpis zástupce předchůdce žalobce a podpis žalované. Předmětem smlouvy je mj. závazek předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalované tento úvěr splácet. Na straně 2 smlouvy je uvedeno prohlášení zákazníka, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, což zákazník stvrzuje podpisem smlouvy.
Z listin y označené jako „Zákaznická karta“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v ní mj. uvedla, že má příjem z invalidního důchodu ve výši 16 300 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou 20 000 Kč a že její výdaje činí 2 000 Kč měsíčně. V kolonce „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ není zaškrtnuto nic.
Z usnesení Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že soud uvedeného dne zahájil řízení o svéprávnosti žalované. Z usnesení vyplývá, že podnět k omezení svéprávnosti podala sociální pracovnice, žalovaná s podáním návrhu souhlasila se slovy „Nevím, kde bych co podepsala.“
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie znalce tituly před jménem jméno FO ze dne datum soud zjistil, že žalovaná trpí lehkou mentální retardací, přičemž se jedná o trvalou duševní poruchu. Tato porucha narušuje schopnost žalované právně jednat. Není schopna hospodařit s financemi, není schopna udržet měsíční finanční bilanci. Nerozumí pojmu smlouva, není schopna postihnout její obsah, a především její důsledky, není schopna ji informovaně uzavřít. Již ze samotné komunikace s žalovanou (jak ji vedl znalec) je zřejmé, že její kognitivní a vyjadřovací schopnosti jsou silně nedostatečné.
Z rozsudku Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum, soud zjistil, že žalovaná byla výrokem I. tohoto rozsudku omezena ve svéprávnosti tak, že mj. není způsobilá nakládat s majetkem a finančními prostředky v hodnotě převyšující 500 Kč týdně a být účastníkem jakýchkoliv závazkových vztahů s hodnotou plnění nad 500 Kč.
Z oznámení o postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobce adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyrozuměl žalovanou o postoupení v tomto řízení uplatněných pohledávek na žalobce.
Z ostatních důkazů (tabulka umoření, listin listina označená jako „smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum včetně seznamů postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání) soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti.
5. Na základě výše uvedeného dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce podepsal spolu s žalovanou listin u ze dne datum, která byla označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Právní předchůdce žalobce získal informace o úvěruschopnosti žalované pouze z informací, které mu sdělila sama žalovaná. Žalobce neprokázal, že by jeho předchůdce prověřil skutečné příjmy a výdaje žalované, její dosavadní dluhy a způsob, jakým tyto dluhy plnila. Soud nemá za prokázané, že předchůdce žalobce skutečně vyplatil žalované částku 20 000 Kč – prohlášení žalované o převzetí hotovosti, které bylo obsaženo na druhé straně úvěrové smlouvy, soud za dostatečný důkaz nepovažoval s ohledem na duševní stav žalované a závěry znaleckého posudku, neboť z nich je zjevné, že nedokáže pochopit obsah smlouvy, přičemž žalobce žádný další důkaz řádně nenavrhl, když zástupce žalobce nedokázal bezodkladně konkretizovat obchodního zástupce, který s žalovanou měl za právního předchůdce předmětnou smlouvu uzavřít, a navrhnout tak jeho svědeckou výpověď. Zástupci žalobce nebyla poskytnuta dodatečná lhůta, neboť jej soud ohledně písemného označení důkazů k prokázání tvrzení o poskytnutí finančních prostředků žalované v hotovosti vyzýval již usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka.
6. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné úvěrové smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ “).
7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ , ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ , ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ , ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.
13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110 , § 117 a násl., § 122 ). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ .
15. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1, § 581 o. z. a § 588 o. z., a to hned ze dvou důvodů. Jednak protože žalovaná byla v době tvrzeného právního jednání osobou jednající v duševní poruše, která ji činila neschopnou uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a jednak z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalované
16. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Věřitel přitom nedostojí svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ , vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022 ).
18. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce své povinnosti náležitě prověřit úvěruschopnost žalované vyplývající z § 86 ZSÚ nedostál. Předchůdce žalobce se spolehl pouze na údaje o příjmech a výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná, aniž by její skutečné příjmy a výdaje jakkoli prověřil. To, že by předchůdce žalobce prověřil dosavadní závazky žalované a způsob jejich splácení, žalobce ani netvrdil.
19. Smlouvu o úvěru je tedy třeba mj. podle § 87 ZSÚ , ale i § 581 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když k platnému vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
20. Nárok z neplatné smlouvy by tak bylo možno vypořádat pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 ZSÚ . Soud však dospěl k závěru, že ani na vydání bezdůvodného obohacení žalobce nárok nemá.
21. V prvé řadě žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce žalované jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč skutečně vyplatil. Samotná okolnost, že žalovaná podepsala smlouvu, v níž bylo na straně 2 mezi jiným textem obsaženo prohlášení zákazníka, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, soud za dostatečný důkaz o předání hotovosti nepovažuje (jak je uvedeno výše).
22. Nad rámec tohoto zjištění soud uvádí, že i kdyby žalobce předání hotovosti prokázal, bylo by vydání bezdůvodného obohacení v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). V tomto směru soud odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 , podle nichž pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy.
23. Ze způsobu, jakým žalovaná komunikovala se znalcem v řízení o omezení svéprávnosti, je patrné, že žalovaná není schopná si peníze přepočítat, koncept hodnoty peněz má silně zkreslený. Její vyjadřovací schopnosti pak měly vést předchůdce žalobce k opatrnosti. Pokud by předchůdce žalobce řádně prověřil alespoň zdroj příjmů žalované, jak mu ukládá zákon, pak měl nejpozději v takovém okamžiku a i např. s ohledem na potvrzení o přiznání invalidního důchodu nabýt dojmu, že žalovaná splňuje veškeré předpoklady pro omezení ve svéprávnosti ve vztahu k nakládání s finančními prostředky. Za takové situace, kdy, jak je již zmíněno, tak žalovaná nerozumí konceptu hodnoty peněz a o faktickém reálném bezdůvodném obohacení by se u ní dalo jen těžko uvažovat, se soudu jeví, že by případná uložená povinnost v podobě vydání bezdůvodného obohacení, pakliže by bylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků, jako rozporná s principem spravedlnosti a dobrých mravů s odkazem na výše citovaný nález Ústavního soudu.
24. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, že žalobu zcela zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Plný úspěch ve věci měla žalovaná, jejíž veškeré náklady představují náklady na zastoupení opatrovníkem z řad advokátů (Jméno opatrovníka), které soud bude opatrovníkovi teprve usnesením přiznávat a vyplácet, přičemž výše náhrady nákladů řízení, které mají být placeny k rukám České republiky – Okresního soudu v Břeclavi, teprve bude (jak je avizováno ve výroku II.) soudem určena v samostatném usnesení, neboť v době vyhlášení rozsudku nebyla známa (§ 155 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho opisu, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.