Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 136/2026-59

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

pro zaplacení 51 898,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 112,05 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 716,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 869,02 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 50 072,16 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 3. 10. 2025 do 12. 1. 2026 ve výši 1 657,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 828,16 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 507,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 112,05 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 716,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 869,02 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 50 072,16 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 3. 10. 2025 do 12. 1. 2026 ve výši 1 657,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 828,16 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 507,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 51 828,16 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 23. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě níž žalobkyně umožnila žalované čerpat finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 50 073 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala 4,00 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná však svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušila, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 18. 9. 2025. Celkově žalovaná za dobu trvání tohoto smluvního vztahu od žalobkyně načerpala částku 131 525 Kč a uhradila 88 412,95 Kč; zůstala tak žalobkyni na jistině úvěru dlužna 50 072,16 Kč. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně rovněž zaplacení poplatků za vedení účtu ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 19. 9. 2025 do 12. 1. 2026 z částky 50 072,16 Kč ve výši 8 869,02 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 072,16 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 3. 10. 2025 do 12. 1. 2026 ve výši 1 657,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z celkové dlužné částky 51 828,16 Kč za období od 13. 1. 2026 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále byly zohledněny proměnné jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd. Současně provedla žalobkyně lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR v nichž nebyl o žalované uveden negativní záznam. Žalobkyně dále pracovala se statistickými daty jako výše životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně vycházeje z informací od žalované doplněných o informace z databází vypočetla maximální limit měsíční splátky a dospěla k tomu, že žalovaná je schopna úvěr splácet.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že potvrdila převzetí částky 131 525 000 Kč od žalobkyně a současně uvedla, že žalobkyni již uhradila částku 88 412,95 Kč. Žalovaná rozporovala samotný proces uzavření smlouvy, kdy považuje za spornou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena. Žalovaná má dále za to, že při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy nebyla dostatečně a s odbornou péčí zkoumána její úvěruschopnost a v této souvislosti namítla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Současně žalovaná požádala o možnost svůj dluh ve výši rozdílu mezi jistinou úvěru a již uhrazenou částkou zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Ke svojí finanční situaci uvedla, že je evidovaná na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, žije v domácnosti se svou matkou, kdy se dělí o náklady na bydlení.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 23. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru (Anonymizováno) č.: hodnota. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 17 595 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, kdy výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky (mim. 400 Kč). Podpisem smlouvy žalovaná souhlasila s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru přímo ve prospěch osoby prodávající zboží uvedené v sekci Informace o zboží, tj. rozkládací válenda s matrací Anonymizováno za cenu 17 595 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly Úvěrové podmínky společnosti právnická osoba. – Anonymizováno platné od 1. 12. 2023, které žalobkyně soudu předložila. Smlouva o úvěru byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s článkem 11.6. úvěrových podmínek, v němž bylo klientům žalobkyně umožněno zasílat písemná jednání elektronicky přes zabezpečené webové stránky žalobkyně prostřednictvím webových formulářů. Dále bylo ve smlouvě ve spojení s článkem 9.1 úvěrových podmínek stanoveno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky je žalobkyně oprávněna účtovat jí účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním. Dále byla žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč (v případě dlužné splátky nižší než 500 Kč maximálně ve výši dlužné splátky). Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí částku 20 000 Kč, výdaje žalované na bydlení činí 9 500 Kč měsíčně, splátky všech úvěrů činí 2 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje činí 4 000 Kč měsíčně.

5. Informace o žalované a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v Kartě klienta, z níž plyne, že žalovaná je svobodná a bezdětná. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem ve výši 25 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti žalované činí 15 500 Kč. Lustrace žalované v příslušných registrech (JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, MVCR, CEE) byly negativní (kód odpovědi registru je OK, bez odezvy či ověřeno). Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu.

6. Z ověření bonity MLS vyplývá, že žalobkyně při výpočtu maximálního limitu splátky zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, které ovlivňují ekonomickou situaci klienta. Dále je klient dotazován na své výdaje. Do výdajů pak žalobkyně započítává pravidelné, nezbytné, měsíční výdaje za celou domácnost, a to na splátky úvěrů (včetně toho schvalovaného), na bydlení (nájem, hypotéka, voda, energie apod.) a na ostatní (jídlo, doprava do zaměstnání, nebo místa podnikání, zdravotní péče apod.). Žalobkyně pak v rámci výpočtů MLS klienta a MLS domácnosti zjišťuje z veřejných i soukromých zdrojů konkrétní statistické údaje a částky jako je životní minimum klienta i členů jeho domácnosti, minimální uvěřitelné výdaje domácnosti (což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných právnická osoba a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí a velikosti obce), náklady na bydlení dle údajů ČSÚ, náklady na placení dalších závazků klienta dle údajů v NRKI. Tyto údaje žalobkyně porovnává s částkou reálných výdajů uvedených klientem. V případě žalované žalobkyně provedla výpočet MLS žalované tak, že zohlednila měsíční příjem žalované uvedený v žádosti o úvěr ve výši 25 000 Kč měsíčně, jako výdaje vzala žalobkyně v úvahu životní minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč, buffer žalované ve výši 100 Kč a výši splátky schváleného úvěru 704 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti žalované pak žalobkyně zohlednila měsíční příjem žalované uvedený v žádosti o úvěr ve výši 25 000 Kč měsíčně, měsíční příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, jako výdaje vzala žalobkyně v úvahu měsíční náklady na úvěry ve výši 2 000 Kč, dále normativní náklady na bydlení ve výši 9 528 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč a výši splátky schváleného úvěru 704 Kč.

7. Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaná v době před poskytnutím úvěru zde měla aktuálně evidované úvěry. V minulosti měla žalovaná 28 úvěrů (26 splátkových a 2 nesplátkové úvěry) a ke dni lustrace měla žalovaná jeden existující úvěr kontokorentní a jeden existující úvěr spotřební (suma zbývajících splátek ve výši 62 766 Kč, výše splátky 1 902 Kč) a žalovaná neměla tento dluh po splatnosti.

8. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad je patrné, jak žalovaná úvěr čerpala a jak jej postupně splácela, tedy, že žalovaná čerpala dne 12. 8. 2024 částku 17 595 Kč (nákup zboží na splátky – Anonymizováno), dne 19. 8. 2024 částku 32 478 Kč (nákup zboží na splátky – Anonymizováno poté další částky v souhrnné výši 81 452 Kč zaslané na účet č. č. účtu, celkem tak vyčerpala částku 131 525 Kč, a splatila žalobkyni pouze částku 88 412,95 Kč.

9. Z historie pohybů na běžném účtu žalované za měsíce duben až červen 2024 vyplynulo, že žalovaná v těchto měsících měla pravidelný čistý příjem od společnosti právnická osoba v průměrné výši 40 244 Kč. Žádná jiná pravidelná příchozí platba zde nebyla uvedena. Ostatní příjmové položky nebylo možno do pravidelných příjmů žalované zahrnout, neboť byly patrné pouze 2 příchozí platby, a to dne 29. 4. 2024 ve výši 900 Kč a dne 16. 6. 2024 ve výši 2 500 Kč, obě učiněné samotnou žalovanou z účtu č. účtu. Pravidelné měsíční výdaje (a to zejména výdaje na bydlení) nebyly z daných výpisů patrné. Dále z přehledu pohybů na účtu žalované vyplynulo, že žalované zcela pravidelně odcházely z účtu prostředky na splátku Anonymizováno hodnota v průměrné výši 1 320,34 Kč měsíčně, k tomu částka 167 Kč měsíčně coby poplatek za pojištění a částka v průměrné výši 581,75 Kč coby splátka úroků úvěru. Z účtu žalovaná dále prováděla opakovaně hotovostní výběry v řádech tisíců korun (dne 19. 4. 2024 ve výši 6 000 Kč, dne 10. 5. 2024 ve výši 8 000 Kč, dne 14. 5. 2024 ve výši 1 000 Kč) a není zřejmé za jakým účelem a rovněž též žalovaná prováděla převody plateb na účet č. č. účtu v celkové výši 51 500 Kč.

10. Z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta jsou patrné kontaktní údaje na žalovanou a časové údaje ve vztahu k její žádosti o úvěr a úvěrové smlouvě.

11. Dopisem ze dne 18. 9. 2025, jehož odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem, byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. K úhradě dlužné částky byla žalovaná následně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2025, jejíž odeslání dne 6. 11. 2025 žalobkyně prokázala podacím archem.

12. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak je upravuje , (dále jen „“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

14. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

15. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

16. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

17. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

18. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

19. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala na základě informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, informací zjištěných z dostupných registrů a dále při svých výpočtech použila statistický model zohledňující životní minima členů domácnosti. Co se týče příjmů, zde žalobkyně vycházela z tvrzení žalované a doložených přehledů pohybů na účtech, ze kterých vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalované za období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024 byl ve výši 40 244 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně ničím neprokázala, že by tyto byly z její strany řádně prověřovány. Z výdajů žalované žalobkyně ověřovala pouze její měsíční splátkové zatížení (splátka úvěru ve výši 1 902 Kč); ostatní výdaje (na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje) neověřovala vůbec a vycházela pouze z informací od žalované z vyčíslení výše výdajů částkou 13 500 Kč (co se týče výše výdajů na bydlení částkou ve výši 9 500 Kč), ze statistických údajů (vzala v potaz životní minimum) a opět z přehledů výpisu z účtu žalované, kde však jednotlivé výdaje nebyly seznatelné. Tento postup je tak zcela nepostačující, neboť prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Co se pak týče použití statistických dat, tak především náklady na bydlení, ale i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Vždy je nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Žalobkyně neprověřovala, zda žalovaná bydlí ve vlastním domě/bytě, u rodičů nebo v nájmu/podnájmu (jak tvrdila žalovaná v kartě klienta), přičemž výdaje na bydlení tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny velmi pečlivě. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.

22. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

23. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

24. Jelikož žalovaná vyčerpala celkem částku 131 525 Kč a uhradila 88 412,95 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši 43 112,05 Kč.

25. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodou, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Stran svých majetkových poměrů žalovaná uvedla, že je evidována na úřadu práce bez nároku na podporu a že žije v domácnosti se svou matkou, s níž se dělí o náklady na bydlení. Soudu je pak známo, že žalovaná má vícero dluhů po splatnosti, které nesplácí a jež jsou žalovány u zdejšího soudu. Žalovaná uvedla, že je schopna na svůj dluh splácet měsíčně částku 1 000 Kč. Žalobkyně s možností splátek souhlasila, avšak navrhla, aby splátky byly stanoveny ve výši 1 750 Kč, kdy délka splácení bude činit 60 měsíců (dluh bude splacen v roce 2031), když je s ohledem na příslušenství pohledávky i v zájmů žalované uhradit dluh v co nejkratší době. Soudem bylo zjištěno, že žalovaná nepobírá žádné sociální dávky, byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání do 25. 5. 2026 bez nároku na podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci. Soud tedy dospěl k závěru, že možnostem žalované dle dikce § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru odpovídá právě plnění dluhu ve splátkách, které určil ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud přihlédl k tvrzení žalované a ke skutečnostem zjištěným ohledně její nynější finanční situace, současně vzal v úvahu také výši dlužné částky. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že přiměřenou výší měsíční splátky je částka 1 000 Kč, která odpovídá možnostem žalované a současně umožní splacení dluhu v rozumné době; zde soud podotýká, že dlužná částka bude při takto stanovených splátkách uhrazena dříve než za 60 měsíců (žalobkyní navrhovaná doba splácení). Soud dále podle věta za středníkem určil, že nesplní-li žalovaná, byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Stanovení ztráty výhody splátek považuje soud za přiměřené, neboť vytváří rovnováhu mezi zájmem žalované na postupném plnění dluhu a zájmem žalobkyně na řádném a včasném splácení pohledávky.

26. Pro úplnost soud uvádí, že dalšími námitkami žalované se nezabýval, neboť jejich projednání by nemohlo žalované přinést příznivější rozhodnutí ve věci; pro nadbytečnost tak soud neprováděl důkaz žalobkyní předloženým (nekompletním) znaleckým posudkem č. č. účtu, neboť otázka podpisu smlouvy o úvěru pozbyla relevance vzhledem ke zjištěné absolutní neplatnosti smlouvy.

27. Ve zbývající části (tedy ohledně částky 8 716,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 869,02 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 50 072,16 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 3. 10. 2025 do 12. 1. 2026 ve výši 1 657,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 828,16 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto položek žalobkyni nárok nevznikl, jak je odůvodněno výše.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky v celkové výši 70 224,68 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku), přičemž jí bylo soudem přiznáno 43 112,05 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 61,5 % a ze 38,5 % neúspěšná (ze 38,5 % byla úspěšná žalovaná). Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení 23 % náhrady nákladů řízení.

29. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 074 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle advokátního tarifu 3 180 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně činí 15 250,90 Kč (advokát je plátce DPH – 21%, tj, ve výši 2 286,9 Kč). Soud pak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v částce 3 507,70 Kč (23 % z 15 250,90 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.