Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 113/2025-47
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 53.062,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 28.562,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.898,07 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.232,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 28.422,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrokem 22,44 % ročně z částky 28.422,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 28.562,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.898,07 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.232,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 28.422,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrokem 22,44 % ročně z částky 28.422,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 53.062,30 Kč (jistina úvěru 28.422,08 Kč a dlužné poplatky 24.640,22 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.898,07 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.232,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 28.422,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrokem 22,44 % ročně z částky 28.422,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdce žalobce“), dne datum uzavřel se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaná nehradila ve smlouvě ujednané splátky úvěru řádně a včas, dosud uhradila pouze částku 5.500 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou postoupením.
3. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Konkrétně uvedl, že ověřil příjmy žalované z potvrzení o příjmu a z výpisů z bankovního účtu.
4. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřila.
5. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaná tuto smlouvu v písemné podobě dne datum uzavřeli. Obsahem smlouvy je mj. závazek předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 30.000 Kč, z toho částka 4.847 Kč měla být použita na refinancování předchozí zápůjčky žalované u předchůdce žalobce, zbývající část ve výši 25.153 Kč měla být vyplacena žalované na její bankovní účet.
7. Z výpisu z evidence předchůdce žalobce (dokument „Doplacené půjčky“) a z prohlášení žalované obsaženého ve smlouvě o úvěru č. hodnota vzal soud za prokázané, že žalovaná dne datum úvěr v rozsahu 30.000 Kč vyčerpala, a to způsobem odpovídajícím úvěrové smlouvě, tak jak je popsán v předchozím odstavci.
8. Z transakční historie úvěru soud zjistil, že žalovaná dosud na splátkách úvěru uhradila celkem 5.500 Kč.
9. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý příjem 14.828 Kč, další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč. Měsíční výdaje žalované uvedené v kartě klienta činily 1.000 Kč na interní splátky právnická osoba a 2.000 Kč na ostatní výdaje. V kartě klienta je dále uvedeno „Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty – potvrzení o příjmu, 2 výpisy z bank. účtu.“ Z karty klienta není patrné, že by předchůdce žalobce kromě tvrzení samotné žalované jakkoli prověřoval skutečné výdaje žalované, existenci jiných závazků a způsob plnění dosavadních dluhů.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z potvrzení o zaplacení úplaty a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající z Úvěrové smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovanou o postoupení pohledávky informoval.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
12. Jelikož žalovaná uzavírala Úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Úvěrové smlouvy.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Z. s. ú. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení z. s. ú. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i bod 26. preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 z. s. ú.
18. Věřitel přitom nedostojí svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C 449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).
19. Na podkladě předložených důkazů právě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nedostál svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., když při posuzování úvěruschopnosti sice prověřil příjmy žalované, již však neprokázal, že by náležitě prověřil také její výdaje a způsob, jakým žalovaná plnila dosavadní dluhy. Při prověřování úvěruschopnosti přitom měl být o to důslednější, když mu žalovaná sdělila zjevně nereálnou výši měsíčních výdajů (2.000 Kč).
20. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. absolutně neplatná.
21. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá mj. o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba. proti Anonymizováno (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.
22. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaná povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení, a to podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
23. Z důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě neplatné Úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 30.000 Kč, žalovaná dosud na splátkách úvěru uhradila částku 5.500 Kč. Pohledávka byla platně postoupena žalobci (podle § 1879 o. z.). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.500 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.).
24. Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit v „základní“ době do tří dnů od právní moci rozsudku, vyplývající z § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalovaná námitky tohoto charakteru nevznesla, určil soud lhůtu k plnění právě na tři dny od právní moci rozsudku.
25. Ve zbytku žalované částky a příslušenství soud žalobu zamítl, neboť z absolutně neplatné Úvěrové smlouvy nemohou žalobci plynout žádné nároky na zaplacení poplatků či smluvních úroků. Soud žalobu zamítl i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, jelikož žalovaná se dosud do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobci nedostala, jak plyne z § 87 z. s. ú. a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož poměr úspěchu žalobce a žalované byl přibližně stejný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, může se žalobce po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.