Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 89/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
pro zaplacení 73 747,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 72 197,99 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 549,45 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 998,70 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované dne datum částku 25 500 Kč a dne datum částku 8 500 Kč, celkem tedy 34 000 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a hradit smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z aktuální výše dlužné jistiny, poplatek za poskytnutí tranše ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny a ceny sjednaných doplňkových služeb. Pro případ prodlení měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Podle žalobkyně žalovaná své povinnosti řádně neplnila, nejstarší neuhrazená splátka se měla stát splatnou dne datum a žalovaná se měla dostat do prodlení dne datum.
3. Žalobkyně dále uvedla, že dne datum přistoupila k ukončení smluvního vztahu a požadovala okamžité splacení celého dluhu. Žalovanou částku 72 197,99 Kč vyčíslila jako součet nesplacené jistiny ve výši 34 000 Kč, smluvního úroku ve výši 37 199,29 Kč, poplatku za poskytnutí tranší ve výši 666,33 Kč, ceny služby „AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno“ ve výši 7,32 Kč a ceny služby „Presto“ ve výši 325,05 Kč. Vedle toho požadovala smluvní pokutu ve výši 1 549,45 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 34 998,70 Kč od datum do zaplacení.
4. Žalobkyně k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila její totožnost, bankovní účet, příjem a údaje z příslušných registrů. Tvrdila, že čistý měsíční příjem žalované činil 25 000 Kč a že z výsledku provedeného posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.
5. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila konkrétní tvrzení a důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména aby uvedla, jaké příjmy, pravidelné výdaje, další závazky a osobní poměry žalované zjistila a ověřila, jak vyhodnotila předložené bankovní výpisy a jakým způsobem porovnala disponibilní prostředky žalované s reálnou zátěží vyplývající z poskytnutého úvěru. Současně ji vyzval k předložení úplného přehledu plateb přijatých od žalované, způsobu jejich započtení a přezkoumatelného výpočtu jednotlivých žalovaných částek. Tato výzva byla žalobkyni doručena dne datum. Žalobkyně na ni ve stanovené lhůtě ani později nereagovala a žádná další tvrzení ani důkazy nedoplnila.
6. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření doručena dne datum. Současně byla poučena o možnosti rozhodnout ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žalobní tvrzení procesním úkonem neuznala, netvrdila, že poskytnutou jistinu nebo její část žalobkyni vrátila, a nenavrhla žádné důkazy. Protože účastnice souhlasily, výslovně nebo v důsledku své nečinnosti po řádném poučení, s rozhodnutím bez jednání a soud vycházel z jimi předložených listinných důkazů, rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. o. s. ř.
7. Soud provedl důkaz žalobou, smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, informacemi pro spotřebitele, listinami vztahujícími se k elektronické identifikaci žalované a ověření jejího bankovního účtu, potvrzením o vyplacení peněžních prostředků, bankovními výpisy žalované, výsledkem posouzení její úvěruschopnosti, potvrzením o identifikovaných příjmech, metodikou posuzování úvěruschopnosti, e-mailem ze dne datum, předžalobní výzvou a podacím lístkem doporučené zásilky.
8. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované dne datum částku 25 500 Kč a dne datum částku 8 500 Kč. Z bankovních výpisů a listin o ověření účtu soud zjistil, že účet, na který byly uvedené částky zaslány, náležel žalované. Žalobkyně tak žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši 34 000 Kč.
9. Žalobkyně tvrdila, že celá poskytnutá jistina ve výši 34 000 Kč zůstala neuhrazena. Žalovaná žádnou úhradu jistiny ani její části netvrdila a nepředložila doklad o tom, že by žalobkyni po poskytnutí úvěru zaplatila jakoukoli částku. Bankovní výpisy předložené žalobkyní končí dne datum, tedy před uzavřením smlouvy a před poskytnutím peněžních prostředků, a případné splátky posuzovaného úvěru proto nezachycují. Potvrzení o platbách dokládá převody učiněné žalobkyní ve prospěch žalované, nikoli platby žalované žalobkyni. Z provedených důkazů tak nevyplynulo, že by žalovaná poskytnutou jistinu nebo její část žalobkyni vrátila.
10. Soud proto vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 34 000 Kč a že žalovaná tuto částku žalobkyni nevrátila. Skutečnost, že žalobkyně na výzvu soudu nepředložila samostatný přehled přijatých plateb, nemohla sama o sobě vést k závěru o úplném nebo částečném splnění povinnosti žalovanou. Splnění dluhu je skutečností, z níž by žalovaná vyvozovala pro sebe příznivý právní následek v podobě zániku povinnosti, avšak žalovaná žádné takové plnění netvrdila ani neprokazovala a jeho uskutečnění nevyplynulo ani z jiného provedeného důkazu.
11. Z listin upravujících obsah závazku soud zjistil, že se jednalo o revolvingový spotřebitelský úvěr. Smluvní úroková sazba byla stanovena ve výši 0,93 % denně z aktuální výše dlužné jistiny. adresa roční přepočet této sazby činí 339,45 %. Vedle smluvního úroku měl spotřebitel hradit poplatek za poskytnutí každé tranše, ceny doplňkových služeb a při prodlení také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Platby spotřebitele měly být podle smluvních podmínek započítávány přednostně na smluvní úrok a poplatky a teprve následně na jistinu.
12. Z potvrzení o identifikovaných příjmech soud zjistil, že žalobkyně označila za ověřený čistý měsíční příjem žalované částku 27 600 Kč. V žalobě však žalobkyně uvedla čistý měsíční příjem 25 000 Kč. Z bankovních výpisů soud zjistil, že žalované byly od společnosti právnická osoba právnická osoba. připsány platby označené jako mzda, a to ve výši 27 550 Kč dne datum a ve výši 22 350 Kč dne datum. Průměr těchto dvou plateb činil 24 950 Kč. Žalobkyně nevysvětlila rozdíl mezi částkami 24 950 Kč, 25 000 Kč a 27 600 Kč ani konkrétní způsob, jakým ověřený příjem žalované stanovila.
13. Z individuálního výsledku posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při hodnocení pracovala s měsíčním příjmem žalované přibližně ve výši 25 000 Kč, deklarovanými měsíčními výdaji ve výši 1 500 Kč a modelovými minimálními životními náklady přibližně ve výši 8 671 Kč. Výsledkem automatizovaného posouzení bylo schválení úvěrového rámce ve výši 62 400 Kč. Z výsledkové listin y však nebylo patrné, jak žalobkyně zjistila a ověřila skutečné pravidelné výdaje žalované, její případné další závazky a skutečný disponibilní zůstatek po odečtení všech výdajů a očekávaného zatížení novým úvěrem.
14. Z bankovních výpisů soud dále zjistil, že účet žalované vykazoval vysoký počet transakcí, značnou proměnlivost příchozích a odchozích plateb, opakované výběry hotovosti, nepravidelné převody od dalších osob a četné platby ve prospěch provozovatelů sázkových a herních služeb. Za období končící dne datum bylo na účtu zaznamenáno 255 transakcí, kreditní obrat 67 788,90 Kč, debetní obrat 68 206,95 Kč a konečný zůstatek 805,07 Kč. Za období končící dne datum bylo zaznamenáno 370 transakcí, kreditní obrat 124 890 Kč, debetní obrat 93 200,05 Kč a konečný zůstatek 32 495,02 Kč. Kreditní obrat v tomto období však zahrnoval také hotovostní vklad 32 000 Kč a další nepravidelné příchozí platby, které bez dalšího nebylo možné považovat za stabilní měsíční příjem.
15. Bankovní výpisy současně zachycovaly běžné spotřební výdaje, platby za energie, výběry hotovosti, převody jiným osobám a četné transakce související se sázkovými a herními službami. Deklarované měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč tak zjevně neodpovídaly skutečnému rozsahu pohybů na účtu žalované. Přesto z individuálního výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplynulo, že by žalobkyně tento rozpor blíže zkoumala, požadovala jeho vysvětlení nebo jednotlivé transakce kategorizovala a zahrnula do konkrétního výpočtu disponibilních prostředků žalované.
16. Z interní metodiky žalobkyně soud zjistil, že podle obecně stanoveného postupu měly být při posouzení úvěruschopnosti zjišťovány a ověřovány příjmy, výdaje a závazky spotřebitele, kontrolovány bankovní transakce a registry a následně vypočten jeho disponibilní příjem a maximální možná úvěrová angažovanost. Samotná metodika však popisovala pouze obecný postup žalobkyně. Neprokazovala, jak byly jednotlivé kroky provedeny v případě žalované ani jak žalobkyně vyhodnotila konkrétní údaje vyplývající z jejích bankovních výpisů.
17. Z předložených listin proto soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované, vlastnictví bankovního účtu a její příjem a měla k dispozici bankovní výpisy. Žalobkyně však neprokázala, že by před uzavřením smlouvy provedla konkrétní a přezkoumatelné porovnání ověřených příjmů žalované s jejími skutečnými pravidelnými výdaji, dalšími závazky a výší zatížení vyplývajícího z poskytnutého úvěru. Neprokázala ani to, jak při hodnocení zohlednila rozdíl mezi deklarovanými výdaji 1 500 Kč a skutečnou výdajovou strukturou bankovního účtu. Tento nedostatek žalobkyně neodstranila ani po výslovné výzvě soudu doručené dne datum.
18. Z e-mailu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že nejstarší neuhrazená splátka je v prodlení 91 dnů, smlouvu „vypovídá s okamžitou platností“ a požaduje okamžitou úhradu částky 75 867,44 Kč. Žalobkyně však v řízení požadovala celkem 73 747,44 Kč bez zákonného úroku z prodlení. Rozdíl mezi oběma vyčísleními činil 2 120 Kč. Z provedených důkazů nebyl zjištěn důvod tohoto rozdílu. Samotný rozdíl však neprokazoval, že žalovaná zaplatila částku 2 120 Kč, ani že případné plnění směřovalo na jistinu. Žádný z provedených důkazů konkrétní platbu žalované v této výši nezachycoval.
19. Z podacího lístku soud zjistil, že dne datum byla na adresu žalované odeslána doporučená zásilka. Podací lístek však sám o sobě neprokazoval obsah zásilky ani její doručení žalované. Pro posouzení nároku na vrácení poskytnuté jistiny však tato skutečnost nebyla rozhodující, neboť právní režim jejího vrácení soud posoudil podle zvláštní úpravy následků porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalobkyně při uzavření smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti spočívající v poskytování úvěrů, zatímco žalovaná smlouvu uzavřela jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Právní vztah účastnic proto soud posoudil jako vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na který dopadá zákon č. 257/2016 Sb.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
23. Povinnost poskytovatele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. není splněna již tím, že poskytovatel zjistí totožnost spotřebitele, ověří existenci určitého příjmu a provede kontrolu dostupných registrů. Poskytovatel musí získané údaje také konkrétně a vzájemně porovnat a na jejich základě důkladně vyhodnotit, zda bude spotřebitel schopen plnit právě povinnosti vyplývající z posuzovaného úvěru. Posouzení musí být založeno na reálných a dostatečně ověřených údajích o příjmech, výdajích, závazcích a dosavadním způsobu plnění dluhů spotřebitele. Jeho výsledkem musí být přezkoumatelný závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
24. V projednávané věci žalobkyně doložila, že zjistila totožnost žalované, ověřila její bankovní účet, získala bankovní výpisy a zabývala se jejími příjmy. Tím však prokázala pouze dílčí vstupy do posouzení úvěruschopnosti. Neprokázala, že získané údaje vyhodnotila v rozsahu vyžadovaném § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Zejména nedoložila konkrétní porovnání stabilního příjmu žalované s jejími skutečnými pravidelnými výdaji, dalšími závazky a předpokládanou výší plnění z nového úvěru.
25. Za podstatný soud považoval především rozpor mezi deklarovanými měsíčními výdaji žalované ve výši 1 500 Kč a skutečným rozsahem pohybů na jejím bankovním účtu. Bankovní výpisy zachycovaly běžné spotřební výdaje, platby za energie, výběry hotovosti, převody jiným osobám a vysoký počet dalších transakcí. Žalobkyně měla tyto výpisy před uzavřením smlouvy k dispozici, avšak z individuálního výsledku posouzení úvěruschopnosti nebylo patrné, že by rozpor mezi deklarovanými a skutečnými výdaji objasnila nebo že by jednotlivé výdaje odpovídajícím způsobem zahrnula do výpočtu disponibilního příjmu žalované.
26. Použití obecných modelových životních nákladů ve výši přibližně 8 671 Kč mohlo představovat pomocný kontrolní údaj. Nemohlo však nahradit individuální posouzení skutečných výdajů žalované, pokud měla žalobkyně k dispozici bankovní výpisy, z nichž vyplývala podstatně složitější a proměnlivější finanční situace. Žalobkyně neprokázala ani to, zda a jak zjistila další závazky žalované, jak vyhodnotila způsob plnění jejích dosavadních dluhů a jakou částku považovala po odečtení všech relevantních výdajů za skutečně disponibilní pro splácení úvěru.
27. Žalobkyně rovněž neprokázala, že posoudila schopnost žalované nést konkrétní ekonomickou zátěž vyplývající z posuzovaného úvěru. Úvěr byl úročen sazbou 0,93 % denně z aktuální výše dlužné jistiny, což při prostém ročním přepočtu představuje 339,45 % ročně. Vedle úroku měla žalovaná hradit poplatky a ceny doplňkových služeb. Z předloženého výsledku posouzení úvěruschopnosti nebylo patrné, jaká byla předpokládaná výše denního nebo měsíčního zatížení žalované ani zda žalobkyně porovnala tuto zátěž s jejím skutečným disponibilním příjmem. Samotné schválení úvěrového rámce ve výši 62 400 Kč bez přezkoumatelného výpočtu tyto skutečnosti neprokazovalo.
28. Interní metodika žalobkyně na uvedeném závěru nic neměnila. Metodika popisovala postup, který měl být obecně při posuzování úvěruschopnosti používán, neprokazovala však, že byl tento postup řádně proveden v případě žalované. Rozhodující nebyla existence interních pravidel, ale jejich konkrétní použití na zjištěné příjmy, výdaje, závazky a další finanční poměry žalované. Takové individuální použití metodiky nebylo z předložených listin seznatelné.
29. Soud poskytl žalobkyni možnost nedostatky tvrzení a důkazů odstranit a výslovně ji vyzval, aby doložila konkrétní způsob posouzení úvěruschopnosti žalované, včetně porovnání jejích příjmů a výdajů, vyhodnocení bankovních výpisů a výpočtu disponibilního zůstatku. Žalobkyně na výzvu doručenou dne datum nereagovala. Nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně neměla možnost rozhodné skutečnosti tvrdit a prokázat, nýbrž o situaci, kdy ani po konkrétní výzvě soudu neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované.
30. Na základě provedených důkazů proto soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a že z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně tak neprokázala splnění povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé zákona č. 257/2016 Sb.
31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
32. Protože žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž prokázala, že z řádného posouzení úvěruschopnosti vyplynula absence důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet, posoudil soud smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti, ačkoli se jí žalovaná vzhledem ke své procesní nečinnosti nedovolávala.
33. Následkem neplatnosti smlouvy není pouze zánik povinnosti hradit některé náklady úvěru, nýbrž odpadnutí smluvního základu všech práv a povinností, které měly ze smlouvy vzniknout. Žalobkyně proto nemá právo na smluvní úrok, poplatky, ceny doplňkových služeb ani smluvní pokutu. Zvláštní úprava v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. současně výslovně zakládá povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
34. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované celkem 34 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že celá tato jistina zůstala neuhrazena. Žalovaná neúplné ani úplné splnění povinnosti netvrdila a nenavrhla důkaz o žádné platbě. Splnění je přitom skutečností způsobující zánik povinnosti, z níž by žalovaná vyvozovala pro sebe příznivé právní následky. Bylo proto na žalované, aby případnou úhradu tvrdila a prokázala. Jelikož tak neučinila a provedenými důkazy nebyla zjištěna žádná úhrada žalované, soud vyšel z toho, že poskytnutá jistina ve výši 34 000 Kč dosud vrácena nebyla.
35. Rozdíl 2 120 Kč mezi částkou 75 867,44 Kč uvedenou v e-mailu ze dne datum a celkovou částkou 73 747,44 Kč uplatněnou žalobou nepostačoval k závěru, že žalovaná zaplatila právě 2 120 Kč. Z listin nebylo patrné, zda rozdíl vznikl úhradou, změnou výpočtu smluvního úroku, poplatků nebo smluvní pokuty, případně tím, že žalobkyně část původně vyčísleného nároku v řízení neuplatnila. Žádná konkrétní platba žalované ve výši 2 120 Kč ani v jiné výši nebyla tvrzena ani prokázána. Soud proto neměl skutkový podklad pro odečtení této částky od poskytnuté jistiny.
36. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku.
37. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. určí soud dobu odpovídající možnostem spotřebitele podle jeho příjmu a celkových sociálních a majetkových poměrů tehdy, je-li o tuto dobu spor a navrhne-li její určení některá ze smluvních stran. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, netvrdila žádné skutečnosti o svých současných příjmových, sociálních nebo majetkových poměrech, nenavrhla určení delší doby k vrácení jistiny ani její rozložení do splátek. Skutečnosti týkající se současných možností žalované náležely do její osobní sféry a soud je nemohl bez odpovídajících tvrzení a důkazů domýšlet.
38. Bankovní výpisy předložené žalobkyní zachycovaly období do datum, tedy období před uzavřením smlouvy, a neposkytovaly spolehlivý podklad pro zjištění sociálních a majetkových poměrů žalované v době rozhodování soudu. Nebyl zde proto skutkový ani procesní podklad k tomu, aby soud určil delší dobu plnění nebo povolil žalované splátky. Soud proto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil žalované standardní lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.
39. Odlišně soud posoudil nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 37 199,29 Kč. Právo na tento úrok mělo vzniknout výlučně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože soud smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil jako neplatnou, nevzniklo žalobkyni právo na smluvní úrok. Soud proto žalobu v této části zamítl.
40. Ze stejného důvodu soud zamítl nárok na poplatek za poskytnutí tranší ve výši 666,33 Kč, cenu služby „Klidné spaní“ ve výši 7,32 Kč a cenu služby „Presto“ ve výši 325,05 Kč. Všechny uvedené nároky žalobkyně odvozovala od neplatné úvěrové smlouvy a dokumentů, které měly tvořit její obsah. Zvláštní úprava § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přitom poskytovateli v případě neplatnosti přiznává pouze vrácení poskytnuté jistiny, nikoli náklady, které měly být cenou za poskytnutí nebo správu úvěru.
41. Soud dále zamítl nárok na smluvní pokutu ve výši 1 549,45 Kč. Povinnost hradit smluvní pokutu mohla vzniknout pouze na základě platného smluvního ujednání zajišťujícího porušenou smluvní povinnost. Protože úvěrová smlouva byla podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, nemohlo na jejím základě vzniknout ani právo žalobkyně na smluvní pokutu. Nebylo proto rozhodné, zda žalobkyně správně určila počet dnů prodlení a základ pro její výpočet.
42. Vedle uvedených částek požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 998,70 Kč od datum do zaplacení. Tento nárok odvozovala od tvrzení, že dne datum ukončila smlouvu a celý dluh se stal okamžitě splatným.
43. Podle § 1970 o. z. může věřitel požadovat úrok z prodlení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Podle § 1968 o. z. je dlužník v prodlení, neplní-li svůj dluh řádně a včas. Předpokladem vzniku práva na úrok z prodlení je tedy existence splatného peněžitého dluhu a marné uplynutí doby určené k jeho splnění.
44. Žalovaná však nemohla být ode dne datum v prodlení s plněním podle úvěrové smlouvy, neboť tato smlouva byla podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Smluvní ujednání o splatnosti, výpovědi nebo zesplatnění proto nemohla určit splatnost povinnosti žalované vrátit poskytnutou jistinu. Tato povinnost se řídila výlučně zvláštní úpravou § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , podle níž měla žalovaná jistinu vrátit v době přiměřené svým možnostem.
45. E-mail žalobkyně ze dne datum navíc označoval její postup jako výpověď smlouvy s okamžitou platností, požadoval částku 75 867,44 Kč a její okamžité zaplacení. Nešlo o výzvu k vrácení samotné poskytnuté jistiny v důsledku neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně v něm neuvedla ani neurčila dobu přiměřenou možnostem žalované. Z provedených důkazů navíc nebylo zjištěno dojití tohoto e-mailu žalované.
46. Ani doporučená zásilka odeslaná dne datum nezaložila prodlení žalované od žalobkyní požadovaného data datum. Byla odeslána až podstatně později a podací lístek sám neprokazoval její obsah ani doručení žalované. Především však žalobkyně nepožadovala zákonný úrok z prodlení od okamžiku následujícího po uplynutí lhůty uvedené v této zásilce, nýbrž již od datum.
47. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala splatnost restituční povinnosti žalované ani její prodlení od datum. Požadovaný úrok z prodlení navíc počítala z částky 34 998,70 Kč, přestože poskytnutá a nevrácená jistina činila 34 000 Kč. Rozdíl 998,70 Kč odpovídal smluvním poplatkům a cenám služeb, které nemohly být při neplatnosti smlouvy zahrnuty do základu zákonného úroku z prodlení. Soud proto žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení v celém rozsahu zamítl.
48. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nebylo pro výsledek řízení nezbytné definitivně posuzovat, zda by úrokové ujednání se sazbou 0,93 % denně obstálo také z hlediska dobrých mravů podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Soud však podotýká, že mimořádná ekonomická zátěž úvěru, při níž smluvní úrok vyčíslený na 37 199,29 Kč převýšil samotnou poskytnutou jistinu 34 000 Kč, dále podtrhovala potřebu obzvlášť důkladného a individualizovaného posouzení schopnosti žalované takový úvěr splácet. Žalobkyně provedení takového posouzení neprokázala.
49. Soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky 34 000 Kč představující nevrácenou poskytnutou jistinu a ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně smluvního úroku, poplatků, cen doplňkových služeb, smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výrocích I a II rozsudku.
50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 73 747,44 Kč s příslušenstvím a byla úspěšná pouze co do částky 34 000 Kč. Ve vztahu k žalované částce bez průběžného příslušenství činil její úspěch přibližně 46,10 %, zatímco úspěch žalované přibližně 53,90 %. Žalovaná tak byla procesně úspěšnější v rozsahu přibližně 7,80 %. Žalobkyně navíc neuspěla ani s požadovaným zákonným úrokem z prodlení.
51. Žalobkyně proto neměla právo na náhradu nákladů řízení, jak soud rozhodl ve výroku III rozsudku. Žalované by podle poměru úspěchu zásadně příslušelo právo na náhradu odpovídající části účelně vynaložených nákladů. Žalovaná však zůstala v řízení nečinná, nebyla zastoupena a ze spisu nevyplývá, že by jí vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady řízení. Soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku IV rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.