Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 131/2026-70
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
pro zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 5 106,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované Jméno advokáta B.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 5 106,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta B, .
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou se žalovanou uzavřela elektronicky prostřednictvím klientské zóny její právní předchůdkyně společnost právnická osoba. dne 17. 1. 2024. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Úroky úvěru ve výši 15 % měsíčně měla žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů žalované. Za tím účelem si předchůdkyně žalobkyně od žalované vyžádala občanský průkaz a druhý průkaz totožnosti, 3x kompletní výpis z bankovního účtu žalované, a dodatečný doklad o příjmech – výplatní pásky (potvrzení o příjmu). Předchůdkyně žalobkyně také provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, databáze neplatných dokladů, SOLUS, REPI). Úvěruschopnost žalované tak byla posouzena na základě údajů zjištěných od žalované dotazníkem ve spojení s dalšími listinami. Žalobkyně uvedla, že skutečnost, že smlouva o úvěru byla platně a řádně uzavřena vyplývá z rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně č. j. EPR 200426/2024-5. Žalovaná však splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2024. Žalovaná neuhradila celkem 3 splátky po 4 500 Kč. Pohledávka ve výši 13 500 Kč byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě po žalované nárokovala zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % měsíčně za období 90 dnů od 16. 2. 2024 v kapitalizované výši 13500 Kč a dále zákonných úroků z prodlení z částky 13 500 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji neuznává v plném rozsahu, neboť žalobkyní vznesený nárok se zakládá na neplatném právním titulu – smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaná namítla, že před poskytnutím úvěru nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost.
3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřely dne 17. 1. 2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout neúčelový hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut tak, že částka ve výši 30 000 Kč měla být vyplacena na účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím, že bylo ujednáno, že úrok z poskytnuté jistiny bude žalovanou hrazen formou šesti měsíčních splátek bez umoření jistiny a s poslední splátkou úroku bude splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Celková částka ve výši 54 000 Kč (tj. 6 x úrok po 4 500 Kč + jistina 30 000 Kč), která měla být takto uhrazena tak byla splatná 15. 1. 2025. Pro případ prodlení bylo ujednáno, že předchůdkyně žalobkyně zašle žalované první písemnou upomínku (zpoplatněnou částkou 500 Kč), poté zašle žalované druhou písemnou upomínku (zpoplatněnou částkou 500 Kč). Pokud nedojde ze strany žalované ani poté k úhradě dlužné částky, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru a je oprávněna požadovat po žalované rovněž zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientského účtu (viz čl. X smlouvy, v němž je tento způsob v podrobnostech popsán). Součástí smlouvy byla též příloha č. 1 s názvem „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“.
5. Z přílohy č. 1 („Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“) bylo zjištěno, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy vdaná, nevyživovala žádné děti a je zde uveden její měsíční příjem 16 235 Kč. Náklady na bydlení jsou zde vyčísleny částkou 3 000 Kč měsíčně; jiné výdaje zde nejsou uvedeny. Je zde uvedeno, že žalovaná měla jednorázové závazky (mikro úvěry), a to úvěr u společnosti právnická osoba ve výši 6 000 Kč. U výsledků lustrací v rejstřících (SOLUS, AML a AML/CFT, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů, interní databáze předchůdkyně žalobkyně) nebyl o žalované zjištěn negativní záznam. V Registru platebních informací (REPI) byla žalovaná hodnocena jako extrémně rizikový klient. Výsledné skóre žalované znělo „vyšší bonita“.
6. Ke smlouvě o úvěru žalobkyně doložila rovněž „Předsmluvní informace“, jejichž součástí byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Tabulka umoření. Žalobkyně dále doložila i kopii občanského průkazu žalované a kopii rodného listu žalované.
7. Z výpisů z běžného účtu žalované je patrno, že v říjnu 2023 žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 3 893 Kč, přídavek na dítě ve výši 3 050 Kč a její mzda činila 14 090 Kč; počáteční zůstatek na účtu v tomto měsíci činil 918,78 Kč a konečný zůstatek pak činil 1 945,91 Kč. V listopadu 2023 pak žalovaná pobírala pouze přídavek na dítě ve výši 3 050 Kč a její mzda činila 14 963 Kč; konečný zůstatek na účtu pak činil 615,83 Kč. V tomto měsíci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 1 150 Kč od Anonymizováno. Jsou zde patrny platby dalších úvěrů – u společnosti Anonymizováno ve výši 549 Kč a částka 1 439,50 Kč společnosti Anonymizováno V prosinci 2023 žalovaná pobírala přídavek na dítě ve výši 3 050 Kč a její mzda činila 17 774 Kč; konečný zůstatek na účtu pak činil 196,26 Kč. V tomto měsíci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč od právnická osoba a dále ve výši 1 150 Kč od Anonymizováno. Jsou zde patrny platby dalších úvěrů – u společnosti právnická osoba ve výši 10 637 Kč a částka 1 581,25 Kč společnosti movinero.cz.
8. Dle výstupu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že proti žalované nebylo ke dni 17. 1 2024 vedeno insolvenční řízení. Z detailu insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka je patrno, že dne 27. 7. 2022 bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení žalované a o osvobození žalované od placení dosud neuspokojených pohledávek. Dle výstupu kontroly OP v neplatných dokladech MVČR je patrné, že občanský průkaz žalované nebyl ke dni 16. 1. 2024 evidován jako neplatný. Dle výsledku lustrace v CEE ze dne 16. 1. 2024 zde nebyl o žalované žádný záznam. Výsledek lustrace žalované v registru SOLUS byl bez negativního záznamu.
9. Z potvrzení o platbě z internetového bankovnictví („Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba“) je patrné, že na účet právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 17. 1. 2024 zaslána z účtu žalované uvedeného ve smlouvě verifikační platba ve výši 1 Kč.
10. Z potvrzení o platbě z internetového bankovnictví („Detail pohybu – Bezhotovostní platba“) je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 1. 2024 poukázala částku 30 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě.
11. K úhradě dlužné splátky splatné dne 15. 2. 2024 upomenula právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou upomínkami ze dne 20. 2. 2024 a ze dne 5. 3. 2024 s tím, že za každou odeslanou upomínku byl účtován poplatek 500 Kč. Upomínky byly zaslány na doručovací adresu žalované a rovněž na její e-mailovou adresu.
12. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 ve spojení s předávacím protokolem ze dne 1. 8. 2024 a soupisem pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 5. 8. 2024.
13. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 8. 2024, odeslanou dle podacího lístku téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky 27 000 Kč, a dále nákladů právního zastoupení, nejpozději do 15. 8. 2024.
14. Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v adresa ze dne 4. 11. 2024, č. RČ soud zjistil, že soud uložil žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně společnosti právnická osoba částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 11. 2024. Z návrhu na vydání tohoto elektronického platebního rozkazu pak soud zjistil, že předmětem tohoto řízení byla pohledávka z téže úvěrové smlouvy jako v nyní souzené věci, když konkrétně se jednalo o jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a o poplatky za dvě zaslané upomínky (2 x 500 Kč).
15. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
16. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
17. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
18. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
19. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
20. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
21. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
22. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
24. Co se týče příjmů žalované, ty byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny prostřednictvím výpisů z účtu. Výdajová stránka majetkových poměrů žalované však nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována dostatečně ani řádně. Zejména nebyly ničím doloženy skutečné výdaje žalované spojené s bydlením (např. platby nájemného, platby energií apod.), jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, které na rozdíl od výdajů na stravování, ošacení, drogerii apod. nelze ihned snížit s ohledem na aktuální finanční situaci, a tudíž je třeba jejich výši vždy řádně zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně však ani nezjišťovala, zda žalovaná bydlí v nájmu nebo ve vlastním domě/bytě a vzala bez dalšího v rozporu s požadavkem odborné péče za platné náklady na bydlení v částce 3 000 Kč. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Rovněž postup, kdy poskytovatel úvěru vychází bez dalšího ze statistických dat (minimální náklady na bydlení) je zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Právní předchůdkyni žalobkyně mělo ke zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti žalované vést také to, že žalovaná měla za sebou insolvenční řízení, tedy v minulosti již čelila předlužení. Také konečné zůstatky na jejím účtu, které i přes další poskytované úvěry měly klesající tendenci, měly právní předchůdkyni žalobkyně vést k závěru, že žalovaná není úvěruschopná. Také v registru REPI vyšla žalovaná jako extrémně rizikový klient. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, a tedy před uzavřením předmětné smlouvy řádně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.
25. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Anonymizováno
26. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
27. Jistina ve výši 30 000 Kč již byla právní předchůdkyni žalobkyně pravomocně přiznána elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v adresa ze dne 4. 11. 2024, č. j. RČ (není předmětem tohoto řízení). S ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok na požadovaný smluvní úrok, soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 106,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 500 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé – vyjádření k žalobě ze dne 29. 6. 2026) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 220 Kč ve výši 886,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.