Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 149/2026-63

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného 1. díl

o 52 784,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 536,66 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 30 247,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 52 784,41 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 536,66 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 30 247,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 52 784,41 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 52 784,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 52 784,41 Kč od datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno Anonymizováno p.l.c. (dříve Anonymizováno Anonymizováno p.l.c.) se sídlem ST Anonymizováno Anonymizováno, 120 jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno 1027, Anonymizováno (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal úvěr v konečné výši 52 784,41 Kč. Tento úvěr měl být žalovaným vrácen nejpozději dne datum, avšak žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.cz, kde žalovaný zaregistroval své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace žalovaný zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je ponechávána rezerva 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku a těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu (v současné době 4 860 Kč). Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI, EUCB. Úvěr poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, navrhovala žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný ve věci podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor, kdy se v rámci svého vyjádření k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, jelikož by se nemělo jednat o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, ale toliko o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Vyjádřil se k okolnostem uzavření smlouvy v elektronické podobě, kdy namítal neplatnost kontraktačního procesu uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku. V konečném důsledku však uvedl, že daná smlouva byla s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena. Žalovaný dále uvedl, že při uzavírání smlouvy nebyl schopen vyhodnotit dopady podmínek úvěru. RPSN v daném případě činilo 299,98 %, kdy však dle statistických údajů ČNB byla v dané době úroková sazba u revolvingových úvěrů poskytovaných domácnostem ve výši 14,51 % p.a. Namítal tedy, že výše RPSN několikanásobně tento průměr převyšuje a je tak v rozporu s dobrými mravy. Současně poukazoval na to, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebylo provedeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, když tak bylo postupováno v rozporu se zákonem. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyly žádným způsobem prověřovány jeho výdaje, ať již náklady na živobytí či jeho další závazky. Pokud tedy nebude prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána a prověřována řádně, byla daná smlouva uzavřena neplatně. V poslední řadě žalovaný namítal, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, jelikož není prokázáno, že na ni pohledávka za žalovaným ze strany právní předchůdkyně žalobkyně přešla. Ve smlouvě o postoupení nebyla daná pohledávka jednoznačně konkretizována, když samotná smlouva o postoupení pohledávek je datována dnem datum, tj. 5 let před tím, než vůbec měla samotná pohledávka vzniknout. Jednalo se o rámcovou smlouvu o opakovaném prodeji pohledávek, kdy však žalobkyně předložila pouze seznam pohledávek v elektronické formě, a to bez toho, aniž by bylo zřejmé, že na ni přešla právě i tato pohledávka. Žalobkyně neprokázala doručení oznámení o postoupení pohledávky žalovanému a samotný podací lístek prokazuje pouze odeslání zásilky a nikoliv její doručení. Jelikož tedy dle žalovaného předmětná smlouva nebyla uzavřena platně, k čemuž žalovaný poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , tak žalobkyni svědčí toliko nárok na vrácení neuhrazené části jistiny úvěru, a to bez nároku na úrok či poplatky. Počátek běhu promlčecí doby na vydání bezdůvodného obohacení má být totiž datován až ode dne, kdy bylo postaveno najisto kolik má být žalovaným uhrazeno. Až od takového okamžiku může docházet k prodlení. Jen v případě, že se následně dlužník dostane do prodlení s úhradou, která má být stanovena dle jeho možností, může žalobkyni teprve vzniknout nárok na úrok z prodlení. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně načerpal celkem částku ve výši 37 500 Kč a uhradil jí částku ve výši 14 963 Kč. Zbývající částku ve výši 22 537 Kč požadoval žalovaný hradit ve splátkách, a to ve výši 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal postupem podle , , (dále jen „ ”), v nepřítomnosti žalobkyně, kdy tato se řádně a včas svou neúčast při jednání omluvila a s rozhodnutím ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum elektronickou formou smlouvu, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr do maximálního limitu 35 000 Kč. Roční úroková sazba činila 146,949 %, RPSN činilo 299,98 %. Úvěr byl poskytnut na dobu jednoho roku a jistina měla být splácena v měsíčních platbách dle stanovení minimální částky platby. Tyto podmínky byly zaneseny i ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. Tyto dokumenty byly vyhotoveny také v anglickém jazyce. Ke smlouvě náležely také standardní podmínky smlouvy /viz standardní informace o úvěru na č. l. 6 - 11, smlouva o úvěru na č. l. 12 - 13 spisu, standardní podmínky smlouvy v elektronickém systému CEPR/. Žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalovaného a dále ve vztahu k němu disponovala informacemi o jeho adrese a kontaktními údaji /viz fotografie OP na č. l. 17 - 18, informace z aplikace na č. l. 25 spisu/. Dne datum byly žalovanému na jeho bankovní účet poukázány finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a dále dne datum ve výši 2 500 Kč. /viz doklad o převodu na č. l. 19, doklad o převodu na č. l. 21, přehled čerpání a úhrad na č. l. 20, historie transakcí a úhrad na č. l. 46 spisu/. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku ve výši 14 963,34 Kč /viz přehled čerpání a úhrad na č. l. 20, historie transakcí a úhrad na č. l. 46 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila na jméno žalovaného fakturu, v níž je uvedeno, že ke dni datum zbývala k zaplacení částka ve výši 24 018,37 Kč /viz faktura na č. l. 16 spisu/. Žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o opakovaném postupování pohledávek, která byla uzavřena na 24 měsíců ode dne uzavření smlouvy. Na tuto smlouvu navazovaly další dodatky, kdy dodatkem č. hodnota, uzavřeným dne datum, byla původní smlouva prodloužena o dalších 24 měsíců, a to do datum. Současně bylo ujednáno, že po uplynutí této doby bude smlouva automaticky obnovena na dalších 24 měsíců. V seznamu postoupených pohledávek byl evidován i žalovaný, a to pod položkou č. hodnota. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně spolu s výzvou k úhradě dlužné částky do 3 dnů ve prospěch žalobkyně, a to dopisem ze dne datum. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze strany žalobkyně, zaslané jejím právním zástupcem, a to výzvou ze dne datum. Tyto dokumenty byly žalovanému zaslány poskytovatelem poštovních služeb a dne datum byla zásilka žalovanému doručena /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, dodatek č. hodnota na č. l. 26, seznam na č. l. 22 - 24, oznámení o postoupení na č. l. 27, předžalobní výzva na č. l. 27 p.v., potvrzení na č. l. 28, výpis sledování zásilky Anonymizováno na č. l. 59 spisu/.

5. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že příslušnou smlouvu uzavřel přes aplikaci, kdy k tomuto posílal občanský průkaz. Nebyl si jistý, zda po něm byl požadován výpis k výplatě, ale nic dalšího po něm požadováno nebylo. Načerpal částku ve výši 37 500 Kč a kromě tří doložených plateb nic dalšího neuhradil. V době sjednání úvěru měl již další půjčky. Nyní má příjem cca 35 000 Kč čistého, bydlí u přítelkyně, na které je hrazení výdajů. Má další dluhy, které řeší, kdy v současné době na úhradu dluhů vydá částku cca 25 000 Kč. V jeho možnostech je na dluh hradit měsíčně částku ve výši 1 000 Kč.

6. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal finanční prostředky v celkové výši 37 500 Kč. Ze strany žalovaného pak byly vráceny finanční prostředky v celkové výši 14 963,34 Kč. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, jejíž platnost byla prodloužena navazujícím uzavřeným dodatkem. Potvrzení o postoupení pohledávky na žalobkyni bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vystaveno dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neprověřovala majetkové poměry žalovaného. Žalovaný žije s přítelkyní. Jeho čistý příjem dosahuje částky ve výši 35 000 Kč měsíčně a jen na splátky svých dluhů vydá měsíčně 25 000 Kč. Žalovaný je v současné době schopen hradit žalobkyni splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně.

7. Soud však nemohl učinit takový závěr, že by žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal finanční prostředky ve výši 52 784,41 Kč. Současně nemohl učinit závěr o prokázání toho, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně bylo provedeno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to z důvodů, které jsou blíže konkretizovány v bodě 17 odůvodnění tohoto rozsudku.

8. Podle k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. , poučovací povinnost podle až 3 soud plní při jednání (ve znění před novelou č. , nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti nicméně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S ohledem na námitku žalovaného, že žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována, se soud zabýval i touto skutečností. Nicméně dospěl k tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným na žalobkyni postoupena. Co se týká samotné smlouvy o opakovaném postupování pohledávek, která byla mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní uzavřena, pak na tuto navazoval dodatek ze dne datum, jímž byla platnost smlouvy posunuta do ledna 2024 s následným automatickým prodloužením o 2 roky. Oznámení o postoupení pohledávky pak bylo vyhotoveno přímo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (oznámení ze dne datum) a žalobkyně následně disponovala i příslušnými podklady ve vztahu k žalovanému. Soud tedy s ohledem na tyto skutečnosti uzavřel, že k postoupení pohledávky na žalobkyni došlo a ta je tak v této věci aktivně legitimována.

16. Ohledně věci samotné se pak soud předně zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena platně, a to po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na základě učiněného dokazování však musí konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posuzováno řádně, respektive v řízení nebylo prokázáno, že by tak bylo učiněno. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadluženosti domácností (k tomuto viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Podle zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Ve vztahu k žalované pohledávce bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a následně žalovanému poskytla jistinu úvěru ve výši 37 500 Kč (nikoliv tvrzenou konečnou částku ve výši 52 784,41 Kč, což bylo i v rozporu se žalovanými důkazy). Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kterého ověřovala ve veřejně přístupných databázích ISIR, CEE, NRKI, EUCB. Pro účely ověřování měla právní předchůdkyně žalobkyně vycházet z výpočtu mezi doloženými příjmy a výdaji, kdy je ponechávána klientovi 10 % rezerva rozdílu, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Žalobkyně k prokázání majetkové situace žalovaného nepředložila ničeho a nic ostatně nedoložila ani k tvrzeným lustracím, které měly být před poskytnutím úvěru provedeny. Žalobkyně nedoložila ani žádné jiné y, které by obsahovaly údaje o majetkových poměrech žalovaného, a to tedy pouze s výjimkou informace s kontaktními údaji (v dokumentu uváděna datace datum). Žádné konkrétní podklady k tomu, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného tedy doloženy nebyly.

18. Vzhledem k uvedenému tedy soudu nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy také konstatovat, že nebylo prokázáno splnění povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je tak neplatnost dotčené smlouvy o úvěru. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Žalovaný ostatně na skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, také poukazoval.

19. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 37 500 Kč. Žalovaným pak bylo prokázáno, že z jeho strany byla již uhrazena celkem částka ve výši 14 963,34 Kč (toto odpovídá i přehledu doloženému žalobkyní). Na jistině tak zbývá žalovanému uhradit částku ve výši 22 536,66 Kč. Soud proto žalobě v rozsahu této dosud neuhrazené částky vyhověl. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V projednávané věci byla splněna podmínka sporu o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele. Žalobkyně se domáhala úhrady ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci. Žalovaný poukazoval na svou současnou majetkovou situaci, kdy tvrdila, že mu jeho současné poměry umožňují uhradit dluh pouze ve splátkách, a to ve výši 1 000 Kč měsíčně. V této části soud vycházel z výpovědi žalovaného, který uvedl, že je sice výdělečně činný s měsíčním příjmem cca ve výši 35 000 Kč, když jen jeho splátky na další dluhy představují asi 25 000 Kč měsíčně. K tomuto je potřeba vzít v potaz další náklady spojené vůbec se základním fungováním (bydlení, strava, atd.). Žalovaný nicméně uvedl, že by byl schopen splácet splátku maximálně ve výši 1 000 Kč. Soud tedy zohlednil majetkovou situaci žalovaného a povinnost k úhradě dlužné částky mu stanovil právě v jím uváděných maximálních splátkách. Takto stanovený způsob splnění povinnosti odpovídá účelu zákonné úpravy, která má v případě, že dojde k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, na zřeteli především ochranu spotřebitele, jak vyplývá mj. z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, dle které „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“ Tímto stanovením nové splatnosti pohledávky, a to ve splátkách, reagoval soud na možnosti žalovaného jakožto spotřebitele. Splatnost dlužné částky jistiny lze pak změnit pouze postupem podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru (výrok I. tohoto rozsudku).

20. S ohledem na výše uvedené nemohl soud žalobkyni přiznat nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ze zůstatku jistiny, neboť splatnost pohledávky byla nově stanovena do budoucna. Takový postup považuje za správný rovněž Nejvyšší soud. Ten v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , rozvinul výše citované závěry důvodové zprávy a mj. uvedl, že „konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by tedy žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy až po uplynutí doby přiměřené možnostem žalovaného.

21. Pro úplnost soud dodává, že v posuzovaném případě nebylo ani možné, aby žalovanému byla povinnost k úhradě dlužné částky ve splátkách uložena pod ztrátou výhody splátek pro případ, že by se s úhradou splátky dostal do prodlení. Jak bylo již soudem uvedeno výše, byla výrokem I. tohoto rozsudku nově stanovena splatnost pohledávky do budoucna, kdy při tomto soud zohlednil právě majetkovou a sociální situace žalovaného. Žalovaný byl zavázán k tomu, aby zůstatek jistiny uhradil v pravidelných měsíčních splátkách, které odpovídají jeho majetkové situaci. Takový postup odpovídá § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého dobu splácení zůstatku jistiny určí soud právě s ohledem na majetkovou a sociální situaci spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností stran. Na takto jasně vymezený postup tak navazuje také odst. 3 uvedeného ustanovení, který upravuje možnost změny doby určené rozhodnutím soudu. Ten stanoví, že ke změně doby, určené rozhodnutím soudu, může dojít pouze rozhodnutím soudu, a to v případě, změní-li se možnosti spotřebitele (a nadto pouze k návrhu některé ze stran). Jak vyplývá z výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu je za dané situace splatnost zůstatku jistiny stanovena do budoucna, k čemuž soud odkazuje na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu včetně důvodové zprávy, zejména pak na závěr Nejvyššího soudu, dle kterého „často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.“ Tím, že soud svým rozhodnutím stanovil novou splatnost pohledávky, a to ve splátkách, reagoval na možnosti žalovaného jakožto spotřebitele. Tyto možnosti jsou pak stěžejní pro stanovení splatnosti. Splatnost (dobu ke splacení dlužné částky) jistiny lze změnit právě pouze postupem podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by tedy byla možnost úhrady zůstatku jistiny ve splátkách stanovena pod ztrátou výhody splátek, došlo by tím fakticky k obcházení uvedeného ustanovení, které jasně vymezuje, jakým způsobem (pouze rozhodnutím soudu) může být doba stanovená podle § 87 odst. 2 měněna. Pokud by tedy žalovaný nebyl v budoucnu schopen měsíční splátku ve výši 1 000 Kč hradit, nemůže být s ohledem na znění § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru možné, aby na základě této skutečnosti došlo k zesplatnění celé dlužné částky (resp. její zbývající části). Tím by se toto ustanovení stalo v podstatě obsoletním, jelikož by byl zcela vyprázdněn jeho účel v podobě ochrany spotřebitele právě před vznikem situace, kdy by mu měla vzniknout povinnost k úhradě jistiny úvěru z absolutně neplatné smlouvy, ačkoliv by to nebylo v jeho možnostech. I s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu je patrné, že zákonodárce přijal tuto úpravu se záměrem, aby dluhy z úvěrů, vzniklé v důsledku porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru, mohl spotřebitel hradit přiměřeně dle svých skutečných možností. Bylo by tak v rozporu se záměrem příslušného zákona, pokud by případná změna poměrů žalovaného, vedoucí k jeho neschopnosti dlužnou jistinu ve stanovených splátkách uhradit, měla vést k zesplatnění celé dlužné částky. Z těchto uvedených důvodů v daném případě (i při zohlednění zásady speciality) nelze pro stanovení podmínky řádného splácení pod ztrátou výhody splátek aplikovat Aplikace tohoto ustanovení nadto není přiléhavá rovněž z toho důvodu, že se jeho prostřednictvím se stanoví nikoli hmotněprávní lhůta (jako je tomu v případě postupu dle zákona o spotřebitelském úvěru), ale procesní lhůta již podle hmotného práva splatného plnění. Naopak ustanovení , podle něhož soud postupuje, pokud sám stanovuje hmotněprávní splatnost budoucích splátek, s možností ztráty výhody splátek vůbec nepočítá.

22. Soud zde ještě poznamenává, že s ohledem na shora uvedené se již nezabýval námitkou žalovaného v tom smyslu, že úrok úvěru byl sjednán v rozporu s dobrými mravy.

23. Soud dále nemohl vyhovět dalším žalobkyní uplatněným nárokům (částka převyšující holý zůstatek jistiny, zákonný úrok z prodlení), neboť ty vycházely z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V tomto rozsahu proto žalobu zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s tak, že právo na náhradu nákladů, přiznal žalovanému, který byl ve věci procesně úspěšnější. Soud v souladu s analogicky aplikoval předpis povahou a účelem nejbližší, a to vyhl. č. , advokátního tarifu (dále také jen ,,a. t.“), když nezastoupenému účastníkovi přiznal v situaci, na níž by jinak dopadal , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon), a to za úkony podání ve věci samé - vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dle , b), c) K tomuto závěru soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j.: -615, v němž byl přijat závěr, že v otázce paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka je potřeba vycházet z částky ve výši 450 Kč/úkon (na místo částky 300 Kč dle ), aby nedocházelo k nedůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny. Žalovanému tak soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 270 Kč, přičemž tato částku představuje 20 % z jejich celkové výše 1 350 Kč (žalovaný byl úspěšný v rozsahu 60 % a neúspěšný v rozsahu 40 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.