Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 127/2026-97
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 26 064,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 26 064,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 064,03 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 26 064,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 064,03 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 26 064,03 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 27. 5. 2024 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná vyčerpala částku v celkové výši 36 200 Kč. Poskytnutý úvěr měl být splacen do 31. 10. 2025. Žalovaná však neplnila své povinnosti ze smlouvy a nevrátila poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitla se v prodlení. Dle vyjádření žalobkyně uhradila žalovaná svůj dluh dosud celkem částku 36 538,83 Kč. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z lustrací ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) a ze skutečnosti, že odesláním žádosti o úvěr žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a je schopna úvěr splácet; při pochybnostech o své úvěruschopnosti měla žalovaná kontaktovat právní předchůdkyni žalobkyně, která by poté její úvěruschopnost posoudila, a dále úvěruschopnost žalované ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.
2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává. Uvedla, že od právní předchůdkyně žalobkyně postupně čerpala finanční prostředky v celkové výši 36 200 Kč a na tento dluh uhradila žalovaná celkem částku 36 538,83 Kč. Žalovaná namítla, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a také pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala její příjmy a výdaje. Dále žalovaná rozporovala způsob uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku.
3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností Anonymizováno, a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 27. 5. 2024 smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout maximální úvěrový limit 13 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání činí 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr za podmínek uvedených ve smlouvě (smlouva o úvěru, Standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice). Informace o poskytnutém úvěru byly shrnuty ve formuláři Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Totožnost žalované byl ověřena z fotokopie občanského průkazu. Z informace o žádosti o úvěr (Application details, Loan application info) plyne, že žalovaná je vdaná, bydlí ve vlastní nemovitosti, je zaměstnána jako zdravotní sestra s měsíčním příjmem ve výši 32 000 Kč. V domácnosti žalované žijí 2 dospělí a 2 děti. Měsíční výdaje žalované byly vyčísleny částkou 15 000 Kč. Fakturou s variabilním symbolem var. symbol byla žalované vyčíslena celková dlužná částka ke dni 31. 10. 2025 ve výši 33 878,01 Kč. Z dokumentu „Data from Ledger“ vyplývá, že žalovaná vyčerpala celkem částku 36 200 Kč a uhradila celkem částku 36 538,83 Kč; čerpání jednotlivých částek žalovanou (dne 27. 5. 2024 částka ve výši 13 000 Kč, dne 2. 8. 2024 částka ve výši 3 700 Kč, dne 6. 9. 2024 částka ve výši 2 000 Kč, dne 31. 10. 2024 částka ve výši 5 000 Kč, dne 6. 3. 2025 částka ve výši 4 000 Kč, dne 27. 3. 2025 částka ve výši 1 800 Kč, dne 27. 6. 2025 částka ve výši 3 200 Kč, dne 28. 7. 2025 částka ve výši 3 500 Kč) vyplývá také z listin „Proof of payment“ a také z detailů příchozích plateb na účet žalované. Z detailů odchozích plateb z účtu žalované je patrno, že na svůj dluh zaplatila celkem částku 36 538,83 Kč.
5. K prokázání své finanční situace v době předcházející sjednání smlouvy o úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně předložila žalovaná soudu výpisy ze svého běžného účtu za období od února 2024 do dubna 2024, z nichž je patrné, že žalovaná hojně čerpala další úvěry od různých společností a dále čerpala kontokorent. Konečný zůstatek na účtu byl ve všech uvedených měsících záporný.
6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena společností Anonymizováno, na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatek č. 2 ze dne 18. 11. 2021 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2025, podací lístek ze dne 25. 11. 2025). Předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní výzva, podací lístek ze dne 25. 11. 2025).
7. Pro nadbytečnost soud neprovedl žalovanou navržené důkazy: Měnová statistika ČNB, návrh na smírné řešení ze dne 6. 12. 2025 a návrh na zahájení řízení u finančního arbitra ze dne 19. 12. 2025.
8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 27. 5. 2024) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
11. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
15. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru , a to v citovaném § 86 odst. 1 , který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
17. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě lustrace žalované v externích registrech, na základě prohlášení žalované o její úvěruschopnosti a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, současně však nepředložila žádné doklady, jimiž by proces posuzování úvěruschopnosti žalované doložila. Není tak vůbec zřejmé, z jaké výše příjmů a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela, ani zda si tyto nějak ověřovala. K prohlášení žalované o její úvěruschopnosti soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, pro řádné ověření jejich úvěruschopnosti nestačí, a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o jeho úvěruschopnosti a o pravdivosti jeho tvrzení. Soud tak uzavírá, že žalobkyně ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Nadto soud podotýká, že z výpisů z účtu žalované za období předcházející sjednání úvěru jednoznačně plyne, že žalovaná v dané době úvěruschopná nebyla; hojně čerpala jiné úvěry, a i přesto byl konečný zůstatek na jejím účtu vždy záporný.
18. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
19. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 36 200 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku , který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
20. Žalovaná na svůj dluh zaplatila již částku 36 538,83 Kč, tedy ještě více než byla povinna. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyni na žalované položky nevznikl nárok.
21. Dalším zákonným důsledkem absence řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je kromě neplatnosti smlouvy také povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru takto upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
22. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnutou částku uhradila v době přiměřené jejím možnostem, nemohla se dostat do prodlení. Žalobkyni tak nenáleží ani úroky z prodlení.
23. Pro úplnost soud podotýká, že dalšími námitkami žalované se již nezabýval, neboť by jí nemohly přinést příznivější rozhodnutí ve věci.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ve věci samé – vyjádření k žalobě).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.