Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 127/2026-97

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro zaplacení 26 064,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 26 064,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 064,03 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 26 064,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 064,03 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 26 064,03 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 27. 5. 2024 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná vyčerpala částku v celkové výši 36 200 Kč. Poskytnutý úvěr měl být splacen do 31. 10. 2025. Žalovaná však neplnila své povinnosti ze smlouvy a nevrátila poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitla se v prodlení. Dle vyjádření žalobkyně uhradila žalovaná svůj dluh dosud celkem částku 36 538,83 Kč. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z lustrací ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) a ze skutečnosti, že odesláním žádosti o úvěr žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a je schopna úvěr splácet; při pochybnostech o své úvěruschopnosti měla žalovaná kontaktovat právní předchůdkyni žalobkyně, která by poté její úvěruschopnost posoudila, a dále úvěruschopnost žalované ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává. Uvedla, že od právní předchůdkyně žalobkyně postupně čerpala finanční prostředky v celkové výši 36 200 Kč a na tento dluh uhradila žalovaná celkem částku 36 538,83 Kč. Žalovaná namítla, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a také pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala její příjmy a výdaje. Dále žalovaná rozporovala způsob uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku.

3. Za splnění podmínek podle , , (dále jen „ “) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností Anonymizováno, a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 27. 5. 2024 smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout maximální úvěrový limit 13 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání činí 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr za podmínek uvedených ve smlouvě (smlouva o úvěru, Standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice). Informace o poskytnutém úvěru byly shrnuty ve formuláři Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Totožnost žalované byl ověřena z fotokopie občanského průkazu. Z informace o žádosti o úvěr (Application details, Loan application info) plyne, že žalovaná je vdaná, bydlí ve vlastní nemovitosti, je zaměstnána jako zdravotní sestra s měsíčním příjmem ve výši 32 000 Kč. V domácnosti žalované žijí 2 dospělí a 2 děti. Měsíční výdaje žalované byly vyčísleny částkou 15 000 Kč. Fakturou s variabilním symbolem var. symbol byla žalované vyčíslena celková dlužná částka ke dni 31. 10. 2025 ve výši 33 878,01 Kč. Z dokumentu „Data from Ledger“ vyplývá, že žalovaná vyčerpala celkem částku 36 200 Kč a uhradila celkem částku 36 538,83 Kč; čerpání jednotlivých částek žalovanou (dne 27. 5. 2024 částka ve výši 13 000 Kč, dne 2. 8. 2024 částka ve výši 3 700 Kč, dne 6. 9. 2024 částka ve výši 2 000 Kč, dne 31. 10. 2024 částka ve výši 5 000 Kč, dne 6. 3. 2025 částka ve výši 4 000 Kč, dne 27. 3. 2025 částka ve výši 1 800 Kč, dne 27. 6. 2025 částka ve výši 3 200 Kč, dne 28. 7. 2025 částka ve výši 3 500 Kč) vyplývá také z listin „Proof of payment“ a také z detailů příchozích plateb na účet žalované. Z detailů odchozích plateb z účtu žalované je patrno, že na svůj dluh zaplatila celkem částku 36 538,83 Kč.

5. K prokázání své finanční situace v době předcházející sjednání smlouvy o úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně předložila žalovaná soudu výpisy ze svého běžného účtu za období od února 2024 do dubna 2024, z nichž je patrné, že žalovaná hojně čerpala další úvěry od různých společností a dále čerpala kontokorent. Konečný zůstatek na účtu byl ve všech uvedených měsících záporný.

6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena společností Anonymizováno, na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatek č. 2 ze dne 18. 11. 2021 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2025, podací lístek ze dne 25. 11. 2025). Předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní výzva, podací lístek ze dne 25. 11. 2025).

7. Pro nadbytečnost soud neprovedl žalovanou navržené důkazy: Měnová statistika ČNB, návrh na smírné řešení ze dne 6. 12. 2025 a návrh na zahájení řízení u finančního arbitra ze dne 19. 12. 2025.

8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje , (dále jen „ “): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 27. 5. 2024) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

11. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný , a to v citovaném , který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě lustrace žalované v externích registrech, na základě prohlášení žalované o její úvěruschopnosti a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, současně však nepředložila žádné doklady, jimiž by proces posuzování úvěruschopnosti žalované doložila. Není tak vůbec zřejmé, z jaké výše příjmů a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela, ani zda si tyto nějak ověřovala. K prohlášení žalované o její úvěruschopnosti soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, pro řádné ověření jejich úvěruschopnosti nestačí, a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o jeho úvěruschopnosti a o pravdivosti jeho tvrzení. Soud tak uzavírá, že žalobkyně ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Nadto soud podotýká, že z výpisů z účtu žalované za období předcházející sjednání úvěru jednoznačně plyne, že žalovaná v dané době úvěruschopná nebyla; hojně čerpala jiné úvěry, a i přesto byl konečný zůstatek na jejím účtu vždy záporný.

18. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

19. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 36 200 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením , který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

20. Žalovaná na svůj dluh zaplatila již částku 36 538,83 Kč, tedy ještě více než byla povinna. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyni na žalované položky nevznikl nárok.

21. Dalším zákonným důsledkem absence řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je kromě neplatnosti smlouvy také povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru takto upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnutou částku uhradila v době přiměřené jejím možnostem, nemohla se dostat do prodlení. Žalobkyni tak nenáleží ani úroky z prodlení.

23. Pro úplnost soud podotýká, že dalšími námitkami žalované se již nezabýval, neboť by jí nemohly přinést příznivější rozhodnutí ve věci.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle uvedené vyhlášky (podání ve věci samé – vyjádření k žalobě).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.